#1
alto_textblock
#1
Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 10. ze dne 10. ledna 1901.
#2
alto_textblock
#2
Různé zprávy.
#3
alto_textblock
#3
= O osudu Andréeově. Ve výroční schůz
anthropologické společnosti ve Stokholmu promluvi
známý aeronaut prof. dr. Ekholm též o Andréeovi.
Učenec se domnívá, že balonová výprava Andréeova
stižena byla záhubou v některé končině moře Be-
hringova. Důvodem k této domněnce jest okolnost.
že nalezené bóje bezpochyby nikdy neobsahovaly
nějakých zpráv, neboť nelze se nikterak domnívat.
že by byly bóje bývaly odšroubovány nějakou pří-
rodní silou a zbaveny svého obsahu. Pravdě nejpo
dobnější jest tudíž, že bóje prostě spadly do moře
když členové výpravy následkem nějaké pohromy
musili balon v největším spěchu opustit. Prof. Ek-
holmovi nezdá se nemožným, že budou nalezeny
ještě písemné zprávy o Andréeovi, poněvadž osm
z bójí, jež vzal Andrée s sebou, nebylo dosud na
lezeno.
= Upomínka na Alfreda de Musset. » Re-
vue Brittanique« uveřejňuje v posledním svém svazku
zajímavé vzpomínky G. d'Ocreta o Alfredu de Musset
mimo jiné též následující obraz z doby největší jeho
slávy a vnitřního jeho úpadku. Zvláště jest pozoru-
hodný.« V kovárně »de la Régence«, vypravuje d o
cret. »zvolil si básník „Rolly náš kout, aby nám po-
dával příšerné divadlo svého methodického »otravo-
vání«, jímž se isoloval uprostřed velkého davu. Před-
stava nestřídmosti při tom vůbec ani nevznikla. Protc
se také nikterak nad tím nezarděl a nevzpíral se ni-
kterak, vykládati nám různé účinky, jež silné nápoje
jichž účinek ještě byl zvýšen doutníky, vyvolávaly
u jeho neobyčejně něžné a nervoshí povahy. Uvá-
dělo jej to v jakýsi druh věštecky hypnotického
stavu, v němž zapomínal ruch hlučícího davu a za-
klínal svoji krutou Musu, jež o samotě zůstávala
něma, aby ve změněné podobě mluvila k jeho vnitř
nímu sluchu. Uprostřed těchto dissonancí zvedalase
pak dominující nota, jež umlčela všechny ostatn
zvuky. S náruživostí a vytrvalostí zlatokopa, jenž
sleduje žílu zlata, stopoval básník tuto notu a ne-
pustil ji dříve, dokud z ní nevyssál vše, co mu
mohla poskytnout. Proměňoval ji ihned bez přestávky
v improvisovaný verš. Diváci mohli čísti v jeho tváři
úsilí, jehož vyžadoval hrozný porod mistrovského
díla. Rysy jeho tváře se napínaly, oči krví podlité
vystupovaly z důlků, jakoby se krev valem hrnula
k mozku a tak tomu také vskutku bylo. Když jeho
Musa byla zemdlena a neschopna, následovati hroz
ného jeho zaklínání, povstal nepromluviv slova, jako
náměsíčný a klopýtal ke dveřím. Nikdo nenabídl mu
paže. Bylo by ho to smrtelně urazilo, avšak číšník.
jenž již věděl co činit, poslal mu pro fiakra. Básník
čekal trpělivě, opřen o dvéře. Vozka dostal jeho
adresu a odevzdal jej v ruce staré jeho služky, jež
jej jako děcko uložila na lože. Druhého dne měl
toliko vzpomínku na verše, jež byl vytvořil v době
své otravy. Napsal je pak jediným rázem, bez škr-
tání a oprav a nebyl schopen něčeho na nich měnit.
Tak byl vysílen.«
= Proroctví na rok 1901. Z Londýna se
oznamuje: Nejslavnější a nejstarší z anglických ka
lendářů, »Old Moore«, jenž vychází již déle než sto
let, obsahuje také v letošním ročníku všemožná pro-
roctví na rok 1901. Pro leden oznamují se spory
s Marokkem. »Jako vždy,« praví dobrý, starý, naivní
kalendář při této příležitosti, »bude anglický lid je
#4
alto_textblock
#4
viti nechuť k válce.« V únoru budou způsobeny
zmatky jakousi tajnou společností. V březnu stane
se frekvence v nejživějších ulicích londýnských méně
obtížnou, což by vskutku bylo žádoucno. V dubnu
nastane epidemie sebevražd, v květnu krise v církvi
anglikánské. V červnu sejde se světa slavný vůdce
lidstva a zlí lidé budou házet za jeho mrtvolou ka-
mením. V červenci povede se zle jedné z vůdkyň
ženského hnutí. V září způsobí uveřejnění dopisů
velký skandál. V říjnu málem vypukne válka mezi
Anglií a Francií. Zkrátka, Angličané nemají čáku na
rok valně příznivý. Avšak na jedno proroctví se
»Old Moore« neodvážil. Nepraví, kdy skončí válka
s Transvaalem. Také on, jenž přece ví všecko, tohle
neví.
= Rozhazoval zlatáky. Jakýs Němec pro-
středního věku, který se zdráhal bližší podrobnostio
své osobě prozraditi, vypravoval těchto dnů na ná-
roží Roebling a Grand streetu v New Yorku lidem,
kteří se kolem něho nakupili, že jest velkým boháčem
a že hodlá stráviti zimu v Německu. Na to počal po
ulici rozhazovati pětidollarové zlaťáky, o které s
lidé zuřivě rvali. Konečně objevil se na místě poli-
cista, který neznámého zatknul pro opilství. Na po-
licejní stanici byl v zatčeném poznán jakýs Konrad
Anderson. U sebe měl ještě za 1550 dol. zlaťáků.
267 dollarů v bankovkách, 550 marek a bankovní
knížku znějící na 1000 dol. Dále měl ještě přeplavní
lístek pro parník, který den na to odjížděl do Evropy-
= Moderní Turkyně. Z Cařihradu se ozna-
muje: Sultán způsobil velkou radost tureckým že-
nám tím, že jednomu z předních fotografů dovolil
fotografovati je. Fotograf před nedávnem přestoupil
k Islamu, čím snad lze vysvětliti přízeň, jež mu pro-
jevena. Zajisté, že mu toto dovolení bude velmi vý-
nosné, jako jest vítáno tureckým ženám. Jedinou
překážkou pro ješitnost dam jest, že nesmějí svoje
podobizny darovat svým přítelkyním, aby se nedo-
staly do rukou jich otcům a bratřím. Rozumí se, že
svobodné dámy již naleznou prostředek, aby mohly
propašovati svoje podobizny do domů svých přítel-
kyň a lze napříště očekávati četnější romantické
sňatky než dosud, kdy ženich spatřil tvář své ne-
věsty teprve po svatbě. Také velká záliba pro ama-
térskou fotografii objevila se nyní mezi vznešenými
Turkyněmi a jest jen málo domů, kde by neměli
temnou komoru. Turecké ženě daří se fotografování
velmi dobře. Má velkou trpělivost a její odloučenost
od vnějšího světa činí jí možno, soustřediti veškeré
svoje myšlenky a veškeru energii na tento předmět.
Jest rovněž dobrou krejčovou a švadlenou, jako hu-
debnicí a mnohdy také umělkyní. Spisovatelstvím
a básnictvím zaměstnávají se nyní turecké dámy
velmi často. Jejich umělecky tvořené myšlenky jsou
většinou sentimentální. Nejvzdělanější z ních jest
dcera tureckého vyslance v Paříži, Munira beje. Do-
stalo se jí velmi pečlivého vychování a vyzname-
nává se v hudbě, kreslení, malířství a sochařství.
= Sebevražda neb neštěstí? Nedaleko
domu jakéhos advokáta v Mount Vernonu nalezla
policie onehdy večer as 36letého muže, který z hlu-
boké rány krvácel. Týž byl dopraven do hospitálu,
kde záhy zemřěl. Policie tvrdí, že neznámý spáchal
sebevraždu, avšak obyvatelé mají za to, že jde tu
buď o sebevraždu aneb neštěstí. V zemřelém byl
později poznán F. Delmier, býv. lekárník z Brooklyna.
Před 3 roky zemřela jeho manželka, a od té doby
#5
alto_textblock
#5
pracoval v různých lékárnách. V poslední době pra-
coval v Jersev City. U něho byl nalezen dopis ná-
sledujícího obsahu: »Nemám již pražádnou cenua
nejhorší jest, že jsem všeho sám vinen. Lituji svých
dítek, že měli tak ničemného otce . . « — Delmier
zanechává 2 dítky. Koroner Banning zavedl vy-
šetřování.
#7
alto_textblock
#7
Zemřelí v Praze.
Dne 5. ledna 1901: Stecker Zdeněk, syn var-
dýna, 3 roky, 1829—II. Bukovských Berta, dcera inka-
sisty, 12 roků, 1931—II. Dvořáková Marie, manželka
obuvnického pomocníka, 33 roky. 1715—II. Mittei-
sová Aloisie, majitelka domu, 48 roků, 106—IV. Va-
něk Bohumil, syn rukavičkáře, 7 měsíců, 122— VI.
Kameníková Tekla, vdova po obuvníku, 82 roky,
1116—II. Novák Jindřich, pozlacovač, 58 roků, 44—II.
Šmídová Marie, vdova po nožíři, 68 roků, 70—IV.
— Ve všeobecné nemocnici: Klofáč Ferdi-
nand, obuvnický pomocník, 55 roků. Janská Anna,
služka, 27 roků. Bradáč Martin, majitel loutkového
divadla, 46 roků. Šetina Josef, sluha, 58 roků. Ru-
bicková Anna, vdova po úřadníku, 53 roky. Mudro-
chova Ružena, dcera dělníka, 9 roků. — U milo-
srdných sester: Neradová Anna, vdova po
krejčím, 84 roky. — V josefovské nemoc
nici: Kvapilová Kateřina, manželka dělníka, 55
Hoffmann Bohumil, sluha, 60 roků.
#8
alto_textblock
#8
Král.české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
Ve čtvrtek dne 10. ledna.
#9
alto_textblock
#9
105. hra v předpl.
1. čtvrtka.
Pan ředitel.
Komedie o 3 dějstvích od Alex. Bissona a Fab. Carré-a
Přeložil K. Kadlec. Režisér: Jakub Seifert.
Po druhém dějství přestávka.
Začátek o 7. hod.
Konec o 1/210. hod.
#10
alto_textblock
#10
V pátek dne 11. ledna.
#11
alto_textblock
#11
106. hra v předpl.
2. čtvrtka.
#12
alto_textblock
#12
PRíhž.
#13
alto_textblock
#13
Svandovo divadlo na Smíchově.
Ve čtvrtek 10. ledna.
Začátek o 7. hod.
Ve prospěch pana Vilíka Táborského. — Jako host
vystoupí slč. M. Kohoutova.
Nový Robinson.
Veselohra o 3 jednánich. Pro české divadlo upravil
Vilík Táborský. Režisér p. J. Kubík.
Denní prodej lístků v knihkupectví pp. Urbánka,
Kapra a Kotka na Smíchově.
851
#14
alto_textblock
#14
Máte úpiný právě ukončený
#15
alto_textblock
#15
román CHOUANI,
#16
alto_textblock
#16
tedy objednejte si skvostné
deskplatěne
za 18 kr., poštou 23 kr. v knihařském závodě Jos.
Srámka v Praze, Školská ul. č. 13. Telef. 2422.
Též možno na veškeré předcházející romány desky
48
objednati, jakož i jich vazby se zhotovují.
#17
alto_textblock
#17
— 28 -
#19
alto_textblock
#19
25
#20
alto_textblock
#20
lezala v sále. V koutě, u okna, nejblíže vchodu stál
zvláštní pluk učitelů, vychovatelů a opatrovníků, »našich
vzdělavatelů«, jak je jmenoval Saša Ryndin, s kterým
musím mimovolně říci, ani jediný vzdělavatel přes týden
nevydržel. Mezi nimi stál i Kereti. Když mne spatřil, kývl
na mne laskavě, neodloučil se však od skupiny spolu-
bratrů, odkud někdy zavzníval tlumený smích. To tak
bavil společnost německý — muzikant, žijící u Galaga-
jených, malinký to človíček na hubených nožkách, se
stříbrnými brejlemi, které věčně padaly s jeho tuze ma-
linkého, jestřábího nosu. Pravé jeho jmeno bylo Bogenfriš,
ale všichni, ani Fomy Bogdanoviče, nevyjímaje ho jmeno-
vali Bulkenfress *) — přezdívka, na kterou obyčejně odpo-
vídal vtipem: »Ano, jím rád houska, když jest svěžía
růžová, jako líce mladé pradlena.« Bulkenfress mluvil
všemi možnými jazyky a všemi stejně špatně, měl však
ten zvláštní dar, že dovedl takové věci povídati s největší
chladnokrevností, takže páni ještě druhý den měli píchání
v boku.
Za nimi vešel drže na prsou skromně jednou rukou
okraj svého taláru, druhou si shrnuje za ucho prošedi-
vělé kučeravé vlasy a klaně se hluboko ještě z druhé
komnaty, vysoký, tlustý duchovní.
— Ach, baťuško, jen na vás čekáme, račte, prosíml
volal Foma Bogdanovič z druhého konce sálu, když ho
zahlédl a spěchal pro požehnání.
— Vaší ctěné paní choti, Anně Vasiljevně, bych
chtěl vysloviti duševní požehnání ke dni . . ., začal
duchovní.
— Děkujeme co nejuctivěji, děkujeme co nejucti-
#21
alto_textblock
#21
*) žráč houser.
#22
alto_textblock
#22
Bydlí nedaleko odtud, má v nájmu statek Fomy
Bogdanoviče Selišče, odtud jsou tam čtyři versty a o
nás docela blízko ..
Ve čtvrt hodině jsem mu sdělil životopis i rodo-
kmen celé naší veselé společnosti, začínaje sám sebou,
líčil jsem mu naše jizdy do Bogdanovska ve sváteční dni,
naše hlučné zábavy . ..
Zbývala nám pouze versta cesty k domovu. Roz-
mlouvajíce, zůstali jsme za ostatními.
— Zde bývá vždy tak veselo, pravil jsem. — Jste
poprvé v Bogdanovsku?
— Byl jsem zde jako dítě, ale nepamatuji se . ..
Ano, pravil po krátkém mlčení, zde jest pěkně, oči se
mohou rozhlížeti do dálky ! Jaký to prostor! To je krása!
Bylo zřejmo, že myslí na docela něco jiného, než já.
Obracel se kolem, na vesnici, na les, na pole, která
mizela v dáli .
Pohodil hlavou do zadu; jeho oči svítily.
— Za hranicemi něco podobného není viděti . ..
takové prostranství, končil, snímaje s hlavy čepici a se-
třásaje do zadu vlasy, které mu vítr smetl do očí.
— Vy jste byl za hranicemi?
— Přes dva roky, odpověděl smutně.
— Řekněte mně, ptal jsem se, jest za hranicemi
veselý život?
— Nevím, Jezdili jsme k vůli otci ... On jest již
třetí rok nemocen . . .
— Tak dlouho? Co mu schází?
Oči Vasovy okamžitě zvlhly; odvrátil se.
— Nemůže ani chodit ani mluvit, jest raněn mrtvi-
cí .. ., řekl temně, nedívaje se na mne.
Zanomenutá otáska.