ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 5 a9af3f90-66c4-11dc-b00c-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 5
ALTO TextBloky — 22
#1 alto_textblock #1
Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 10. ze dne 10. ledna 1901.
#2 alto_textblock #2
Různé zprávy.
#3 alto_textblock #3
= O osudu Andréeově. Ve výroční schůz anthropologické společnosti ve Stokholmu promluvi známý aeronaut prof. dr. Ekholm též o Andréeovi. Učenec se domnívá, že balonová výprava Andréeova stižena byla záhubou v některé končině moře Be- hringova. Důvodem k této domněnce jest okolnost. že nalezené bóje bezpochyby nikdy neobsahovaly nějakých zpráv, neboť nelze se nikterak domnívat. že by byly bóje bývaly odšroubovány nějakou pří- rodní silou a zbaveny svého obsahu. Pravdě nejpo dobnější jest tudíž, že bóje prostě spadly do moře když členové výpravy následkem nějaké pohromy musili balon v největším spěchu opustit. Prof. Ek- holmovi nezdá se nemožným, že budou nalezeny ještě písemné zprávy o Andréeovi, poněvadž osm z bójí, jež vzal Andrée s sebou, nebylo dosud na lezeno. = Upomínka na Alfreda de Musset. » Re- vue Brittanique« uveřejňuje v posledním svém svazku zajímavé vzpomínky G. d'Ocreta o Alfredu de Musset mimo jiné též následující obraz z doby největší jeho slávy a vnitřního jeho úpadku. Zvláště jest pozoru- hodný.« V kovárně »de la Régence«, vypravuje d o cret. »zvolil si básník „Rolly náš kout, aby nám po- dával příšerné divadlo svého methodického »otravo- vání«, jímž se isoloval uprostřed velkého davu. Před- stava nestřídmosti při tom vůbec ani nevznikla. Protc se také nikterak nad tím nezarděl a nevzpíral se ni- kterak, vykládati nám různé účinky, jež silné nápoje jichž účinek ještě byl zvýšen doutníky, vyvolávaly u jeho neobyčejně něžné a nervoshí povahy. Uvá- dělo jej to v jakýsi druh věštecky hypnotického stavu, v němž zapomínal ruch hlučícího davu a za- klínal svoji krutou Musu, jež o samotě zůstávala něma, aby ve změněné podobě mluvila k jeho vnitř nímu sluchu. Uprostřed těchto dissonancí zvedalase pak dominující nota, jež umlčela všechny ostatn zvuky. S náruživostí a vytrvalostí zlatokopa, jenž sleduje žílu zlata, stopoval básník tuto notu a ne- pustil ji dříve, dokud z ní nevyssál vše, co mu mohla poskytnout. Proměňoval ji ihned bez přestávky v improvisovaný verš. Diváci mohli čísti v jeho tváři úsilí, jehož vyžadoval hrozný porod mistrovského díla. Rysy jeho tváře se napínaly, oči krví podlité vystupovaly z důlků, jakoby se krev valem hrnula k mozku a tak tomu také vskutku bylo. Když jeho Musa byla zemdlena a neschopna, následovati hroz ného jeho zaklínání, povstal nepromluviv slova, jako náměsíčný a klopýtal ke dveřím. Nikdo nenabídl mu paže. Bylo by ho to smrtelně urazilo, avšak číšník. jenž již věděl co činit, poslal mu pro fiakra. Básník čekal trpělivě, opřen o dvéře. Vozka dostal jeho adresu a odevzdal jej v ruce staré jeho služky, jež jej jako děcko uložila na lože. Druhého dne měl toliko vzpomínku na verše, jež byl vytvořil v době své otravy. Napsal je pak jediným rázem, bez škr- tání a oprav a nebyl schopen něčeho na nich měnit. Tak byl vysílen.« = Proroctví na rok 1901. Z Londýna se oznamuje: Nejslavnější a nejstarší z anglických ka lendářů, »Old Moore«, jenž vychází již déle než sto let, obsahuje také v letošním ročníku všemožná pro- roctví na rok 1901. Pro leden oznamují se spory s Marokkem. »Jako vždy,« praví dobrý, starý, naivní kalendář při této příležitosti, »bude anglický lid je
#4 alto_textblock #4
viti nechuť k válce.« V únoru budou způsobeny zmatky jakousi tajnou společností. V březnu stane se frekvence v nejživějších ulicích londýnských méně obtížnou, což by vskutku bylo žádoucno. V dubnu nastane epidemie sebevražd, v květnu krise v církvi anglikánské. V červnu sejde se světa slavný vůdce lidstva a zlí lidé budou házet za jeho mrtvolou ka- mením. V červenci povede se zle jedné z vůdkyň ženského hnutí. V září způsobí uveřejnění dopisů velký skandál. V říjnu málem vypukne válka mezi Anglií a Francií. Zkrátka, Angličané nemají čáku na rok valně příznivý. Avšak na jedno proroctví se »Old Moore« neodvážil. Nepraví, kdy skončí válka s Transvaalem. Také on, jenž přece ví všecko, tohle neví. = Rozhazoval zlatáky. Jakýs Němec pro- středního věku, který se zdráhal bližší podrobnostio své osobě prozraditi, vypravoval těchto dnů na ná- roží Roebling a Grand streetu v New Yorku lidem, kteří se kolem něho nakupili, že jest velkým boháčem a že hodlá stráviti zimu v Německu. Na to počal po ulici rozhazovati pětidollarové zlaťáky, o které s lidé zuřivě rvali. Konečně objevil se na místě poli- cista, který neznámého zatknul pro opilství. Na po- licejní stanici byl v zatčeném poznán jakýs Konrad Anderson. U sebe měl ještě za 1550 dol. zlaťáků. 267 dollarů v bankovkách, 550 marek a bankovní knížku znějící na 1000 dol. Dále měl ještě přeplavní lístek pro parník, který den na to odjížděl do Evropy- = Moderní Turkyně. Z Cařihradu se ozna- muje: Sultán způsobil velkou radost tureckým že- nám tím, že jednomu z předních fotografů dovolil fotografovati je. Fotograf před nedávnem přestoupil k Islamu, čím snad lze vysvětliti přízeň, jež mu pro- jevena. Zajisté, že mu toto dovolení bude velmi vý- nosné, jako jest vítáno tureckým ženám. Jedinou překážkou pro ješitnost dam jest, že nesmějí svoje podobizny darovat svým přítelkyním, aby se nedo- staly do rukou jich otcům a bratřím. Rozumí se, že svobodné dámy již naleznou prostředek, aby mohly propašovati svoje podobizny do domů svých přítel- kyň a lze napříště očekávati četnější romantické sňatky než dosud, kdy ženich spatřil tvář své ne- věsty teprve po svatbě. Také velká záliba pro ama- térskou fotografii objevila se nyní mezi vznešenými Turkyněmi a jest jen málo domů, kde by neměli temnou komoru. Turecké ženě daří se fotografování velmi dobře. Má velkou trpělivost a její odloučenost od vnějšího světa činí jí možno, soustřediti veškeré svoje myšlenky a veškeru energii na tento předmět. Jest rovněž dobrou krejčovou a švadlenou, jako hu- debnicí a mnohdy také umělkyní. Spisovatelstvím a básnictvím zaměstnávají se nyní turecké dámy velmi často. Jejich umělecky tvořené myšlenky jsou většinou sentimentální. Nejvzdělanější z ních jest dcera tureckého vyslance v Paříži, Munira beje. Do- stalo se jí velmi pečlivého vychování a vyzname- nává se v hudbě, kreslení, malířství a sochařství. = Sebevražda neb neštěstí? Nedaleko domu jakéhos advokáta v Mount Vernonu nalezla policie onehdy večer as 36letého muže, který z hlu- boké rány krvácel. Týž byl dopraven do hospitálu, kde záhy zemřěl. Policie tvrdí, že neznámý spáchal sebevraždu, avšak obyvatelé mají za to, že jde tu buď o sebevraždu aneb neštěstí. V zemřelém byl později poznán F. Delmier, býv. lekárník z Brooklyna. Před 3 roky zemřela jeho manželka, a od té doby
#5 alto_textblock #5
pracoval v různých lékárnách. V poslední době pra- coval v Jersev City. U něho byl nalezen dopis ná- sledujícího obsahu: »Nemám již pražádnou cenua nejhorší jest, že jsem všeho sám vinen. Lituji svých dítek, že měli tak ničemného otce . . « — Delmier zanechává 2 dítky. Koroner Banning zavedl vy- šetřování.
#6 alto_textblock #6
no
#7 alto_textblock #7
Zemřelí v Praze. Dne 5. ledna 1901: Stecker Zdeněk, syn var- dýna, 3 roky, 1829—II. Bukovských Berta, dcera inka- sisty, 12 roků, 1931—II. Dvořáková Marie, manželka obuvnického pomocníka, 33 roky. 1715—II. Mittei- sová Aloisie, majitelka domu, 48 roků, 106—IV. Va- něk Bohumil, syn rukavičkáře, 7 měsíců, 122— VI. Kameníková Tekla, vdova po obuvníku, 82 roky, 1116—II. Novák Jindřich, pozlacovač, 58 roků, 44—II. Šmídová Marie, vdova po nožíři, 68 roků, 70—IV. — Ve všeobecné nemocnici: Klofáč Ferdi- nand, obuvnický pomocník, 55 roků. Janská Anna, služka, 27 roků. Bradáč Martin, majitel loutkového divadla, 46 roků. Šetina Josef, sluha, 58 roků. Ru- bicková Anna, vdova po úřadníku, 53 roky. Mudro- chova Ružena, dcera dělníka, 9 roků. — U milo- srdných sester: Neradová Anna, vdova po krejčím, 84 roky. — V josefovské nemoc nici: Kvapilová Kateřina, manželka dělníka, 55 Hoffmann Bohumil, sluha, 60 roků.
#8 alto_textblock #8
Král.české zem. divadlo v Praze. Národní divadlo. Ve čtvrtek dne 10. ledna.
#9 alto_textblock #9
105. hra v předpl. 1. čtvrtka. Pan ředitel. Komedie o 3 dějstvích od Alex. Bissona a Fab. Carré-a Přeložil K. Kadlec. Režisér: Jakub Seifert. Po druhém dějství přestávka. Začátek o 7. hod. Konec o 1/210. hod.
#10 alto_textblock #10
V pátek dne 11. ledna.
#11 alto_textblock #11
106. hra v předpl. 2. čtvrtka.
#12 alto_textblock #12
PRíhž.
#13 alto_textblock #13
Svandovo divadlo na Smíchově. Ve čtvrtek 10. ledna. Začátek o 7. hod. Ve prospěch pana Vilíka Táborského. — Jako host vystoupí slč. M. Kohoutova. Nový Robinson. Veselohra o 3 jednánich. Pro české divadlo upravil Vilík Táborský. Režisér p. J. Kubík. Denní prodej lístků v knihkupectví pp. Urbánka, Kapra a Kotka na Smíchově. 851
#14 alto_textblock #14
Máte úpiný právě ukončený
#15 alto_textblock #15
román CHOUANI,
#16 alto_textblock #16
tedy objednejte si skvostné deskplatěne za 18 kr., poštou 23 kr. v knihařském závodě Jos. Srámka v Praze, Školská ul. č. 13. Telef. 2422. Též možno na veškeré předcházející romány desky 48 objednati, jakož i jich vazby se zhotovují.
#17 alto_textblock #17
— 28 -
#18 alto_textblock #18
—
#19 alto_textblock #19
25
#20 alto_textblock #20
lezala v sále. V koutě, u okna, nejblíže vchodu stál zvláštní pluk učitelů, vychovatelů a opatrovníků, »našich vzdělavatelů«, jak je jmenoval Saša Ryndin, s kterým musím mimovolně říci, ani jediný vzdělavatel přes týden nevydržel. Mezi nimi stál i Kereti. Když mne spatřil, kývl na mne laskavě, neodloučil se však od skupiny spolu- bratrů, odkud někdy zavzníval tlumený smích. To tak bavil společnost německý — muzikant, žijící u Galaga- jených, malinký to človíček na hubených nožkách, se stříbrnými brejlemi, které věčně padaly s jeho tuze ma- linkého, jestřábího nosu. Pravé jeho jmeno bylo Bogenfriš, ale všichni, ani Fomy Bogdanoviče, nevyjímaje ho jmeno- vali Bulkenfress *) — přezdívka, na kterou obyčejně odpo- vídal vtipem: »Ano, jím rád houska, když jest svěžía růžová, jako líce mladé pradlena.« Bulkenfress mluvil všemi možnými jazyky a všemi stejně špatně, měl však ten zvláštní dar, že dovedl takové věci povídati s největší chladnokrevností, takže páni ještě druhý den měli píchání v boku. Za nimi vešel drže na prsou skromně jednou rukou okraj svého taláru, druhou si shrnuje za ucho prošedi- vělé kučeravé vlasy a klaně se hluboko ještě z druhé komnaty, vysoký, tlustý duchovní. — Ach, baťuško, jen na vás čekáme, račte, prosíml volal Foma Bogdanovič z druhého konce sálu, když ho zahlédl a spěchal pro požehnání. — Vaší ctěné paní choti, Anně Vasiljevně, bych chtěl vysloviti duševní požehnání ke dni . . ., začal duchovní. — Děkujeme co nejuctivěji, děkujeme co nejucti-
#21 alto_textblock #21
*) žráč houser.
#22 alto_textblock #22
Bydlí nedaleko odtud, má v nájmu statek Fomy Bogdanoviče Selišče, odtud jsou tam čtyři versty a o nás docela blízko .. Ve čtvrt hodině jsem mu sdělil životopis i rodo- kmen celé naší veselé společnosti, začínaje sám sebou, líčil jsem mu naše jizdy do Bogdanovska ve sváteční dni, naše hlučné zábavy . .. Zbývala nám pouze versta cesty k domovu. Roz- mlouvajíce, zůstali jsme za ostatními. — Zde bývá vždy tak veselo, pravil jsem. — Jste poprvé v Bogdanovsku? — Byl jsem zde jako dítě, ale nepamatuji se . .. Ano, pravil po krátkém mlčení, zde jest pěkně, oči se mohou rozhlížeti do dálky ! Jaký to prostor! To je krása! Bylo zřejmo, že myslí na docela něco jiného, než já. Obracel se kolem, na vesnici, na les, na pole, která mizela v dáli . Pohodil hlavou do zadu; jeho oči svítily. — Za hranicemi něco podobného není viděti . .. takové prostranství, končil, snímaje s hlavy čepici a se- třásaje do zadu vlasy, které mu vítr smetl do očí. — Vy jste byl za hranicemi? — Přes dva roky, odpověděl smutně. — Řekněte mně, ptal jsem se, jest za hranicemi veselý život? — Nevím, Jezdili jsme k vůli otci ... On jest již třetí rok nemocen . . . — Tak dlouho? Co mu schází? Oči Vasovy okamžitě zvlhly; odvrátil se. — Nemůže ani chodit ani mluvit, jest raněn mrtvi- cí .. ., řekl temně, nedívaje se na mne. Zanomenutá otáska.