#1
alto_textblock
#1
11. dobna 1907. Císlo- 99.
#2
alto_textblock
#2
NÁRODNÍ LISTY
#3
alto_textblock
#3
Strara 3
#4
alto_textblock
#4
jednatel. Prof. dr. F. Vejdovský v Bedlíně. Za Klub
advokátních a notářských úřadníků v král. českém
Emannel Čížek, předseda, Fr. Jamník, jednatel. Z
Čtenářskou besedu v Pečkách n. dr. K. Renek, před-
seda. R. Vindyš, jednatel. Advokát JÚDr. Jan Sejk
v Žižkově. První česká diskontní společnost v Praze.
zapsané společenstvo s ručením obmezeným. Alois
Klempera. Za redakci »Českého Lloydu« Jos. Herain.
Emanuel Lamberg. Miroslav Jirsák, úřadník Zemské
banky. Dr. Lad. Tichý. Rodina Opatrných. Dr. Černý
v Praze. V. Rudolí Smíchovský v Praze. Za »Ženský
Obzor« na Král. Vinohradech Jan Ziegloser. Bedřich
Pícha. Za správní výbor Všeobecné záložny v Kar-
líně Josef Brzák, K. Ed. Kotting. MUDr. O. Janota,
městský okr. lékař v Praze. Dr. Libenský. Jos. Kafka
Alois Wiesner. J. Riemer v Práze. Hynek Votočel
v Praze. Vzáj. se podporuj. a vzdělávací beseda
»Jablonský« v Žižkově. Za Bratrstvo vzájemně se
podporujících řemeslníků a živnostníků v Prazea
okolí Antonín Koubek, starosta, Josef Pazourek,
jednatel. G. Wiesner, Dufíck a spol. Em. Topinka,
účetní v Praze, úřadník rosicko-pardubické rafinerie
cukru v Praze. Advokát dr. Ctibor Škarda.
#5
alto_textblock
#5
Na hlavních místech u »Kinské« a křižo
vatkách ulie bude 33 stožárů opatřeno ozdob-
nými podstavci. Podstavce budou vyzdobeny
věnci a guirlandami a nahoře koši s květinami.
Na příč stožárů budou napnuty šnůry s menšími
praporci.
Průčelí radnice vyzdobí se bohatě věnci
guirlandami i dekorativně. Uprostřed bude bohatá
dekorace s initialou F. J. I. a nad ní znak
království českého. S obou stran umístís
znaky Moravy, Slezska a města Smichova.
Obecní budovy ozdobí se festony a pra-
pory. Veškerá výzdoba stane se na společný
náklad města a okresu.
V třídě Kinského, Karlově a Švarcenberkově
bude špalír spolků, jichž jest přihlášeno 43
s prapory a hudboň. Špalíru zúčastní se rovněž
c. k. gymnasium, c. k. průmyslová škola a školy
české i německé, jakož i úřadnictvo a dělnictvo
firmy F. Ringhoffer a jiných závodů.
O výzdobu stará se zvláštní okrašlovaci
odbor za předsednictví p. starosty Ebrle. Návrhy
výzdoby vypracoval p. prof. Cechner. Výzdobu
provádí městská techn. kancelář za vedení měst.
p
stav. rady Duchoně.
Okresní silnice, vedoucí od zeměbraneckých
kasáren na Hradčanech kolem státního hřebčinc
»Panenské« ke »Kajetánce«, před kterouž na-
cházl se ústav chorých »Vincentinum«, bude
nákladem okresního výboru smíchovského nále-
žitě upravena a ozdobena a po celé této trati
postaveny stožáry s prapory v znmskýeh
barvách.
Po obou stranách bude státi špalír zástupců
obcí, školní mládeže atd.
o
r
Osvětlení rozhledny na Petříně. Firma
Morel a spol., továrna lustrů a elektrotechnický
závod v Praze, bude ve dnech návštěvy cfsare
rozhlednu anglickými reklamními koulemi v prů-
měru 520 mm. a elektrickými žárovkami velm
efektně osvětlovati.
#6
alto_textblock
#6
Převezení tělesných ostatků
paní Hanny Kvapilové do Saské
Kamenice.
#7
alto_textblock
#7
Dlouho již neviděla Praha pohřební slav
nosti tak ohromných rozměrů, tak hluboce truch-
livé a dojímavé všeobecným smulkem a pohnu
tim, jež pojilo všechny zástupy. Bylo-li třeba do
kázati, jak milovala Praha svoji Hannu Kvapi-
kvou, stačilo podívati se ve chvíli, kdy stanul
nejsmutnější průvod na rohu Národního divadla
blíž vjezdu na most Františka Josefa, a s ka
menné loggie nahoře, nad hlavami tisícerých
davů, zazněly tesklivé těny lesních rohů. Stačil-
podívati se na zástupy zaražené, stichlé v hlubo
kém pohnutí, rozechvělé dojmem tklivého roz
lučního okamžiku, kdy veliká hvězda Národníh
divadla naposledy míjí zlatý dům, po jehož
prknach tolikrát tak slavně kráčel
Dlouho Praha neviděla a dlouho zas ne
uvidí pohřbu tak smutného a srdcervoucího
Skvělé, uchvacující umění, plamenná výheň ta-
lentu, zcela výjimečná inteligence veliké ženy
a umělkyně — — to všechno rázem bylo nám
vzato. Prošli jsme včera zákulisím Národníhodi
vadla, u zdálo se nám tam býti tak nějak zvláš
prázdno, pusto, nevlídno. Vešli jsme, ne —
pouze jsme nahlédli do opuštěné šatny zesnule
umělkyně, a slzy nám vhrkly do očí, ve spán
cích zabušilo, a hrdlo se stáhlo nevýslovným
steskem. Přišli jsme do bytu Hanny Kvapilové
a tu leží ve svém malém salonku, plném vzác
ných drobnosti, z nichž každá jednotlivá vzbu
zuje upomínku na její vzácnou, jemnou, svatou
bytost, leží ve svatebním kostymu Blaženy ze
Shakespcarovy veselohry, a její krásná, jemně
produševnělá tvář dýše po smrtí takovým vla-
hým klidem, a čistým, skoro výrazně čistým
dejmem. A zase přichází ten pocit stesku, jakoby
křivdy, že tak náhle a nenávratně nám vzato, ce
jsme tak nevýslovně milovali.
Rakev, stápějící se v záplavě květin, včer
ráno. zavřeli, navždy zabednili, a přec proud ná
vštěvníků a přátel neustal. Tisíce smufečníci
hostů se tu vystřídaly během těch tří dnů,
včera odpolednc, když se blížila hodina pohiřbu.
nával nastal tu až nebezpečný. A dostavili s
nejbližší přátelé umělkyně, její kologyně a ko
legové, všecky její oddané žačky a spousta cti-
telek, v úborech smutečních, s tvářemi bolest
staženými, s očima uplakanýma, a když se napo
sledy ještě... naposledy seskupili kolen
chladné rakve, do niž zapadla tělesná schránk
drahé duše nesmrtelně památky, všeobecný
vzlyk projel shromážděným, a marně přemáhan
pláč zaplavil všem oči . . ..
n
Takových smutných, dojemně tklivých mo
mentů měla celá smuteční slavnost více. Z hlu
boké a vroucí lásky k nezapomenutelné uměl
kyni vyrostla ta veliká a oddaná láska k ni, a
její památka nesmazatelně zůstane mezi námi
#10
alto_textblock
#10
Upozornění při výzdobě. Včera uveřejněna
byla vyhláška starosty p. dra. Groše, vyzývajíeí
obyvatelstvo k výzdobě domů. Při tom opětně
se obecenstvo důtklivě upozorňuje, aby okrasy
domovní byly řádně opatřeny, aby bezpečnost
obecenstva nebyla ohrožena. Prapory buďtež
upevňovány tak, aby vlajíce, nezachycovaly dráty
telegrafní a telefonické a obzvlášíní opatrnost
v tom směru budiž vyvinuta tam, kde umístěny
jsou pylony s flambony (ve Ferdinandské třído
a na nábřežl), aby se předešlo požáru.
#11
alto_textblock
#11
Dr. Eduard Grégr.
#14
alto_textblock
#14
Rodíně zvěčnělého MUDra. Eduarda Grégra
jejím členům neb redakci »Národních Listů« zaslal
dále projevy soustrasti:
JUDr. Václav Reichert, magistrátní rada v.v.
František Novák, centrální ředitel panství Slavkova
Mr. Richard Walleský. lékárník. Ph. Mr. J. Patera,
ljekarnik v Sarajevu. Ph. Mr. Jaroslav Michl, lékárník
v Tíšnově. Rodina Markova. Mr. Fr. Sedláček v Ky-
jově. MUDr. Miloš J. Valníček a chotí. Fr. Eichler
společník firmy »Waeger Eichler násť.« v Brně
Ant. Ráž, společník firmy »Waeger á Eichler nást.
v Brně. Román Eichler, prokurista firmy » Waegee
č Eichler nást.« s chotí. Frant. Lipka v Boskovicích.
Jos. Čech. Emil Wallenfels, c. k. poručík v. p. e.
Urbánek v Pečicích. Frant. Menšik. Místodržitelský
sekretář Bobumír Bradík. Anna Urbánková. Rudolí
Kaška, knihkupec v Roudnici. Čestmír Kratochvil
v Jenšovicích. Aogusta Linhartová roz. Kučerova.
J. Vorlický. Josef Svoboda, nakladatel na Král. Vino-
hradech. Frant. König v Krašovicích. Řed. Václav
Slech v Žižkově. Petr Hrubý ve Slaném. Redaktor
Přemysl Otakar Plaček. Ředitel Pokorný, dr. Janda,
Kasa, Postránecký a Šubrt v Řepině. J. Preisler.
Jindř. Břeněk, architekt a stavitel. Rodina Šímova
Josef Löw, starosta zpěv. spolku »Škroup«. Lěkárník
Dlabola v Benešově. Kare! Mašek. Marie Klumparová
Ph. Mg. Karel Schürer. Red. Jaroslav Balák. J. k
Zimmermann, ředitel okresní pokladny nemocenské
v Praze. Artur Fuchs v Praze. Karel Zettel, zasílatel
v Praze. Alois Duda. Josef Cimr, red. v Rychnově.
Jos. Pávek v Praze. Za Dědietví Komenského v Praze
Jos. Tůma, starosta. Josef Šolc na Kladně. Joseí
Hofrychtr, redaktor »Škol. Obzoru«. Za Občanskou
záložnu na Malé straně v Praze Frant. Hubáček.
Ant. Svoboda. L. Beneš v Č. Brodě. Vzdělavací be-
seda »Neruda« v Trhové Kamenici. JUDr. Vladimí
Škarda, advokát. Za Bratrstvo vzájemně se podporu-
jících řemeslníků a živnostníků v Praze a okolí
Antonin Koubek, starosta, Josef Pazourek, jednatel
První český c. k. priv. ústav ke vzájemnému poji
šténí proti škodám z ohně a krupobití. Sklad Neu-
siedelské akciové společnosti pro výrobu papíru. Za
fir. Laurin Klement v Ml. Boleslavi Berger, Tuček.
Karel Volf, majitel mlýna a realit v Sokolí. Morie
R. Stein učitel. Za Hospodářsko-občanskou“ besedu
v Mratíně pro Měšice Mourek, starosta, Eduard
Pražák, jednatel. Jos. Šlambor, stárosta nemocensk
pokladny knihkupců. Komerční rada Ant. Novotný.
chef firmy J. Nowotný, výsadní továrna na střelné
zbraně v Praze. MUDr. Josef Skalička s chotí.
Jan Fenci v Březniči. Fr. Skrčený, obchodník, obecní
sťarší král. hlav. města Prahy. MUDr. Leopold Po-
korný. Ženský výrobní spolek český El. Krásnohor-
ská, starostka, Jana Patočková nám. starostky. Cis.
rada Arnold Pavel Lövenstein v Praze. M. Krýzl
red. ve Slaném M. Otevřel v Pulji. Marie Horáková,
vdova po architektu na Král. Vinohradech. Za výbor
župy česko-brodsko-královsko vinohradsko žižkovské
českých lékařů MUDr. František Kotýnek, předseda,
MUDr. Václav Mudrych, jednatel. Ot. Borůvka.
praesid. sekretář. Kalouš, starosta města Třebenie
Za hromadu knihkupeckých pomocníků- v Praze Fr.
Domalíp, předseda, R. Ketlner, jednatel. Za Řemesl-
nicko živnostenskou besedu »Svornost« v Sedičanech
František Přibyl, předseda, Frant. Počepický, jednatel.
Cyril Richter v Praze. Jos. Truhlář, univ. bibliotékát
v v. Cyr. ryt. Purkyně v Plzni. Jaromír Hrubý
redaktor. Rodina Bucharova. Jan Laichter na Král.
Vinohsadech. Frant. Vávra. B. Fr. Zrnka, odborný
závod pro knih- a kamenotiskárny i knihtiskařství
v Praze. Julius Linhart, obchodník v Rakovníku.
Theodor Stein. Jaromtr Vaněk ve Slaném. Josel
Zajíček, starosta obce Rašovic. Dr. Dobroslav Krejčí
v Praze. Bratří JJouzové v Pečkách, lovárna na stroje,
velocipedy a slévárna železa. Maruše Gabrielová.
Otakar V. Křlž. Dr. G. Blažek. Fr. Slolz v Praze.
Emil Halman. Josef Pachmayer, redaktor. Václav
Hladík, redaktor. K. Ankrt. J. Nohavec, majitel knih-
tiskárny v Terezině. F. Bartel. Jan Deport, společník
firmy Deport a Panzer. Vojtěch Kraus. J. Štenc. Dr.
Lukař. Dr. Jan Dobruský. Viktor Fridrich, redaktor
v Příbrami. Václav Vl. Jeníček v Čáslavi. Spolek
pražských dětí 20. pěšího pluku v Praze Bohumil
Šmejkal, sekretář. Hasičská župa karlínská. V. Minařík.
Prof. Kukula. Red. »Volného Slova« v Žižkově.
Formänek s chotí v Brně. Dr. Z Metelka v Dubrov-
níku. Za Politický klub pro pol. okr. Velkého Mezi-
řičí na Moravě inž. Ant. Večeř, předseda. Za Českou
Ústřední jednotu velocipedistů Rud. Kutina, starostův
náměstek, Fr. Čanda, jednatel. Za komitét dam pro
spoludozor nad vyučováním ženským ručním pracím
na českých obecných a měšťanských školách v Praze
Barb. Červenková, předsedkyně, Marie Magausová
jednatelka. Za První pražský měšťanský pivovar K.
Vendulák. Antonín Mašek, průmyslník v Klatovech.
Antonín Novotný, klenotník v Praze. D. Sluničko.
Fr. Jar. Šafařík, majitel knihtiskárny v Přešticích.
JÚC. Ant. Trnka, Štěpán Trnka. H. Soldát, ředite
reálky v Pisku. Adv. dr. Adolí Hoffmeister. Posl
Slanislav Mayer v Horažďovicích. Dr. Joura s chote
v Kolině. Br. Čižkové nást. Za Jednotu Českých novi
nářů v Praze Jos. Miškovský, předseda, Adotf Kunte.
#15
alto_textblock
#15
. .
#17
alto_textblock
#17
Jen úzkému kruhu kolegů, kolegyň a nej
bližších přátel bylo dopřáno podívati se na ra
kev, v níž odpočívala všem tak drahá zesnula
A přece celý ten obromný zástup na ulici touži
roxněž, projeviti zesnulé poety v těch místech
kde po svém neobyčejně skvělém působení mo
hla se oddati osvěžujícímu klidu. Ale nebyl.
místa v příbytku, ani na schodišti, ani v kori
doru. Venku, v Resslově ulici, tísnil se tisíci
hlavý zástup a konce jeho nebylo k dohlédnuti
Vinul se na Riegrovo náměsti, odtud po Riegro
vu nábřeži k Národnímu divadlu a dále Ferdi-
nandovou třídcu, Ovocnou ulicí, Příkopy a Hy
bernskou ulicí k nádraží spol. rak-uh. státn
dráhy. Prudký liják povstal právě v dobu, když
u rakve sbor pěvců pěl smuteční skladby, tak
dojímavé, že rynutily slzy z očí. a P
Rakev černé barvy spočívala v domě smut
ků č. 2 v Resslově ulici na hoř. Novém městě
pražském na katafalku a úplně byla zakryta von-
nými květinami. U hlavy planuly dvě mohutné
voskovice, u nohou postavena mohutná kytice
konvalinek. Kolkolem rozloženy drahocenné věn
ce, které věnovali: intendance Národního diva-
dla, spojené družstvo Národního divadla, rodin
Ottova, B. Tesařova, dr. L. Jeřábek s chotí
Láda Novák, vlastenecká společnost „Dlouh
stůl“, americký klub dam, brněnská „Vesna“
pensionát „Vesny“ v Brně, Božena Kunětická
Zd. a T. Cechnerovi, Adéla Koudelová z Brna
Fr. Mareš v Brně, herec Lengbach, dále hluboce
zarmoucený manžel p. Jaroslav Kvapil a j.v.
Na stole ve vedlejším salonu složeno byl
převeliké množství vroucích soustrastných pro
jevů. Došly ze všech končin a ze všech kruhů
nejen z království a markrabství, ale i z ciziny.
Ze Srbského Bělehradu došel telegrafický dotaz.
jak se daří Hanně... Jak tam budou přátelé a
obdivovatelé umění Haničky zdrceni, až se do-
zvědí, že katastrofa tak nenadále nastala. Kondo-
lovali ministři, umělci, spisovatelé a vůbec vše-
chny kruhy bez rozdílu národnosti, které se o di-
vadlo zajímají. A do těchto komnat, kde složeno
tolik projevů vroucí lásky a lidskosti, nepřišli
duchovní, aby vykonali obřady pohřební. Ode-
přeli intervenci, poněvadž tělo zesnulé nebylo
určeno pozvolnému tlení, nýbrž spálení. Obřady
— ovšem v jinakém způsobu — vykonali laiko-
vé a všichni přítomní hluboce byli při tom do-
jati, neboť neslyšeli latinské formule, nýbrž pro-
jevy v mateřském jazyku a sice tak vroucí, že
jich nikdo zapomenouti nemůže.
Sbor Národního divadla zapěl „Spěj v dál-
ný svět“, skladbu, kterou zvlášť k této smutn
příležitosti složil sbormistr p. Zamrzlo. Dámy
nemohly utajit štkání a i mužové stírali slzy
Dámy Národního divadla dostavily se vesměs
v hlubokém smutku.
Reditel Národního divadla pan Gusta
Schmoranz přistoupil k rakvi, položil nan
#18
alto_textblock
#18
trnovou korunu, vavřínem propletenou, symbol
to utrpení, propleteného slávou. Chtěl prosloviti
vroucí vzpomínku, ale při mocném pohnut
mohl promluviti pouze těchto několik slov: „Zde
odpočívá velká naše mrtvá, jíž náležel laur, ale
které lidská zloba připravila korunu mučedni-
ckou! Bodala ji, bodala stále, až to ušlechtile
srdce kleslo, zraněno k smrti. Budiž alespoň nyní
popřán velké této umělkyni klid!“ Další slovn
přerušil panu řediteli vzlykot, jejž nemohl pře
Potom přistoupil k rakvi dramatický umě-
lec pan Eduard Vojan, aby zesnulé projevi
posmrtnou vzpominku. Ale jak možno bylo pro
mluvit při tak mocném rozrušení, když kolkolem
stáli druhové a družky v povolání se zaroseným
zraky a jen s úsilím vzlykot přemáhajícíl
„Anděl smrti se zase vznesl nad Národním di-
vadlem — vroucně mluvil Eduard Vojan —a
vzal mu te nejlepší, co mělo, jeho chloubu a
jeho ozdobu! Odvedl nám Hlannu Kvapilovou
Drahá Hanno! Srdce se nám svírá bolestí a marne
se snažíme potlačiti slzy. Nemůžeme věřiti, že
jsi nás opůstila v době, kdy umění tvoje zářilo
v nejkrásnějším lesku! A přece jest tomu tal
a my již nikdy neuslyšíme tvého hlasu, nikdy
již neuslyšíme tvého dětského smíchu. Všechno
všechno je pro nás ztraceno!
Co ztratilo české umění a české herectvo
jemuž jsi přinášela tolik lásky, to posoudí dob
nejbližší. Co se týče tvé umělecké činnosti, t
bude oceněna povolanými činiteli! Ale osobní
tvoje ctnosti, dobrota srdce a ryzost českého
charakteru vzácné a počestné ženy, jako jsi byla
ty, to dovedou posouditi jen pouze tvojí druhové.
kteří ti byli na blízku. A přece přes velikos
svého umění a přese všecky ctnosti musila js
trpěti tak dlouho, až jsi konečně dotrpěla
A proč? Jedině proto, že jsi byla bohem nadan
a vyvolená umělkyně! To byl jediný hřích
v tvém čistém žití! Loučíme se u tvé chladné
nrtvoly se slibem, že české herectvo, jemuž js
byla ozdobou a pýchou, stále bude na tebe vzpo-
mínati a zachová ti v srdcí čestnou a nehynoue
památku! Buď na vždy s bohem, Noro, Elido
Blaženo!“
Pláč rozléhal se komnatou po tomto vrou-
cím proslovení. Slova ujal se pak ještě městský
fysik p. dr. Záhoř, předseda Společnosti pr
spalování mrtvol, a pravil mimo jiné: „Nebyl
proslulé české umělkyní dopřáno, aby způso
pohřbívání ohněm byl vykonán na rodné půdě.
Povolanější mne ocenili a ocení individuálnost
a ryzost umění Hanny Kvapilové. Co ztratilo če-
ské umění, co ztratilo české obecenstvo, to nyn
předovším cítime. Odešla v plném rozkvětu sv
umělecké individuality v okamžiku, kdy nejvíce
musíme pociťovati ztrátu jejího umění. V jejím
zjevu, výrazu a gestu, jak nám tkví na mysli
z jeviště, bylo cosi uměrného, co připomínalo
ucelenost, harmonii antického umění. Antika zna-
la krásně žíti a jako byly formy jejího života
estetické, tak estetičky byla pojímána i smrt
způsob pochování. Navazujíce na antické tradice
dle nichž tělo vydáváno svatěmu a čistému ohni
odevzděváme i tělo naší nezapomenutelné uměl
kyně Hanny Kvapilové tomuto živlu, věrnému t
a osudněmu druhu člověka v životě a nyní
v smrii.
Sbor zapěl pak Bendlovu píseň „Usnul šu
mot na lesích“, kterou Hanna Kvapilová měl
tak ráda. Při závěrečných slovech písně: „Ha
níčko má, sladce dřímej“, byla píseň opět štka-
ním a pláčem přehlušena...
O 1/44. hod. odpolední členové technickéh
personálu snesli rakev do zlatého pohřebníh
vozu, který bezplatně propůjčila městská rada
pražská.
Těžko vypočítati hodnostáře a vynikající
osobnosti, které se převezení tělesných ostatků
Hanny Kvapilové zúčastnily, neboť obrovské
v Praze při pohřbu dramatické umělkyně neví-
dané účastenství, nebylo možno podrobně pře-
hlédnouti. Uvádíme z nich pouze, že zúčastnil
se pohrbu: starosta měst pražských p. dr. K.
Groš, náměstek dr. Štych, v zastoupení inten-
danta Národního divadla sekretář dr. Šafařovič.
ředitel Národního divadla p. G. Schmoranz, chet
opery p. Kovařovič, předseda Společnosti Národ-
ního divadla p. arch. Šimáček, rektor české uni-
versity Karlo-Ferdinandovy prof. dr. Hlava, inž.
p. Havel, dále člen panské sněmovny dr. Mattuš
J. E. pí. Kaizlová, J. E. pí. Randová, tajemník
Národního divadla p. Novotný, inž. Skopec, ře-
ditel Vinohradského divadla p. F. A. Šubrt a
jednatel p. K. Štech, ředitel brněnského divadl
p. Frida a jednatel p. Spiruta, ředitel divadl
„Uranie“ p. Seifert, členové Národního divadla
dámy Laudová, Hůbnerová, Ryšavá, Danzerová
Červená, Dostálová, Matějovská, Rýdlová, Matu-
rová, Sedláčková, Kubátová, Horvathová, Háj-
ková, Slavíková, Feldenová, Panznerová, Ungro-
vá, Černochová, Valoušková, prima balerina Ko-
recká, pánové: Vojan. Mošna, Řada, Sedláček
Zelenský, Vávra, Kafka, Focht, Steinsberg, Mu
šek, Hašler, Wiesner. Kliment, Viktorin, Pollert
Mařák, Pácal, Polák, Pták, Štork, Krössing, Bu-
rian. Dále maliř Štapfer, bývalý člen činohry pí
Otilie Sklenářová-Malá, spisovatelé Al. Jirásek
dr. Winter, Jakub Arbes, Ignát Herrmann, M. A
Šimáček, K. M. Čapek, B. Kaminský, Fr. Kyapil
Al. Klášterský, K. Šípek, V. Hladik, A. B. Do-
stál, J. Lier, Karel Mašek, J. Hilbert, Fr. Seka-
nina, K. B. Mádl, A. E. Mužík, V. Dyk, spisova
telky G. Preissová, Viková-Kunětická, Růžena
Svobodová, Ter. Nováková, předseda Umělecké
besedy spisovatel Fr. Herites, zástupcové Spolku
českých žurnalistů a spolku českých spisova-
telů a beletristů „Máje“, německý spisovatel
Hugo Salus, za Ústřední Matici školskou p. dr
J. Pospíšil, dále vrchní zdravotní rada a ředitel
nalezince p. dr. Dvořák, hrabě Artuš Aichelburg
s chotí, universitní profesoři dr. Rubeška, dr
Heveroch, dr. Scherer, doc. dr. Kučera, doc. dr
Kose z Brna, prof. dr. Gruber; dále za „Manes
prof. Kotěra a malíř Strotti, četní členové něme-
ckého divadla, rada z. s. Pikhart, J. V. Klofáč.
četní redaktoři denních listů, dr. Schwarz, dr
Al. Rašín, sekretář dr. Bohuslav, dr. Brejcha.
rada z. s. Janků, pp. Josef Šváb a Ed. Půlpán
za dramatický odbor Malostranské besedy, adj
Krouský, dr. Pulkrábek, prof. dr. Chodounský
býv. herec Syřinek, členové divadla „Uranie“
s režisérem p. Kovářem, divadla Pištěkova, Smí
chovského a Prahy-VIII., technický personál Ná
rodního divadla, MUDr. Veselý, vrchní komisa
Fahoun a j. v.
Průvod byl zahájen zlatým věncovým vozem
za nímž členové Národního dívadla nesli věnce
a palmové kytice, pak následovaly dámy divadla
zlatý pohřební vůz s rakví, za níž se ubíraliá
#19
alto_textblock
#19
moci.
#20
alto_textblock
#20
manžel zesnulé paní dramaturg a spisovatelp
Jaroslav Kvapil se svými rodiči a přibuznými
Když pohřební vůz dojel na Ferdinandovu
třídu před Národní divadlo — kde bylo shromáž
děno obrovské množství obecenstva — stanul
S balkonu divadla zaznívaly smuteční fanfary
lesních rohů. Národní divadlo loučilo se s vyni
kající umělkyní...
Špalirem nespočetných tisíců diváků průvo
ubíral se dále Ferdinandovou třídou, Přikopem
Hybernskou ulicí k nádraží spol. raka, uher. stát
dráhy. Zde byla rakev s pohřebního vozu snesena
do železničního vagonu, uvnitř černou látkou po
taženého. Uprostřed stála bedna, do ktéré rakes
byla vložena. Dámy zakryly obrysy rakve von
ným kvítím. Když pěvci Národního divadla za
pěli Beethovenovu „Modlitbu v lese“, vzdala
jménem českých žen vroucí projev zesnulé pí
n
z Purkyňů:
„Paní Hanno Kvapilová! Ty svítící radostn
zjeve v našem českém životě — ty's neumřela
To není pravda, to není možné! Ošklivý, zlý sen
nás tíží — z kterého se probudíme — a přijde-
me rozšířiti svá srdce vnímáním tvého velkého
umění. Přijdeme jistě — slyšiš nás? Přijdeme
se podívat na svou zlatovlasou Pampelišku —
na svou Mínu — hlubokou a utrpením očiště-
nou — na svou záhadnou Nóru! Přijdeme —
neuvidíme tě? Neuslyším: hlas srdce rozezvu-
čeného tóny velkého pochopení záhad ženských
duší — neuvidíme svou Musu? Nikdy víc? Ni
kdy — nikdy víc? Shasla naše hvězda?
„Slunéčko se schýlí — záhy shasne den —
na můj rubáš bílý — vykvet modrý len.
Smutná písnička — Pampeliško! hrozně
hrozně smutná — Modrý len měl dosti času
kvésti — chtél-li kvésti na tvůj rubáš!
Ty velká, krásná duše — duše ženy nej
svrchovanějším uměním posvěcená — ty vyvo-
lená mezi ženami! Studánko hluboká a křišťá-
lová, z níž pily jsme čarovný nápoj nejčistších
požitků — ty bytosti bohatá, nesmírně bohata
poklady srdce a ducha — s hroznou bolestí lou-
číme se s tebou! Zůstavila's nám vzpomínky ne-
ocenitelné krásy a stopy svého zlatého uměn
v srdcích svých následovnic. Mezi českými že
nami, jež zlatými paprsky svého ducha obohatily
svůj národ, máš čestné místo na věky!
Buď s bohem, ty velká, dobrá, nezapomenu
telná a nenahraditelná paní Hanno Kvapilová!“
S mocným pohnutím převeliké zástupy obe
censtva se rozcházely . ..
Tělesné ostatky pí. Kvapilové byly odve-
zeny do Saské Kamenice, kde v krematoriu bu
dou spáleny.
#21
alto_textblock
#21
Denní zprávy.
— Těžký porod. Dvorní rada Vojáček sta
se konečně vicepresidentem pražského místo-
držitelství. Tím poněkud paralysován arciněme
cký ráz tohoto nejvyššího politického úřadu
v království českém. Pan Dörfel, toto místodrži-
telské útočiště všech německých bolestí v Če-
chách, poněkud posunut stranou, však k
spravedlivému zastoupení národa českého
pražském náměstnictvu nedostává se ještě mnoho.
Tabulky, na nichž se zapovídalo úřadnikům
mluviti v kancelářích česky, snad už nejsou
obligátní dekorací, jako to bylo ještě pře
dvěma lety, však jinak panují tam poměry, ž
hněv a stud polije českého člověka, když tam
vkročí a setká se s úřadníky, jíž česky vůbec
neumějí aneb drmolí jazyk náš jako štyršt
kadeti, k českému pluku přeložení, řeč plu-
kovní. — Leč těšíme se z každého pokroku
se zadostiučiněním uvítali jsme zprávu, že če-
ský úřadník, jenž svého původu a svých národ-
ních povinností jest si vědom, stal se při
mistodržitelstvu činitelem s hlasem ve mnobých
záležitostech rozhodujicím. Co nám radost nad
touto události kali, je těžký porod, jakým po-
výšení to stalo se skutkem. Ne, že leta již če-
kali jsme na splnění daného v tomto směru
slibu, jehož uskutečnění stále a stále bylo od-
kládáno, nejen že příslušná položka v rozpočtu
musila býti vynucena, ukázalo se i při této věci
na novo, že i ministerstvo Beckovo nalezá s
v zajetí Němců a že také ono řídí se zásadou,
že povolí-li se nám nějaký ústupeček, Němci z
to shrábnouti musí třikrát tolik. Jde-li o po-
výšení nějakého Němce, o zřízení nějaké insti-
tuce jen Němcům prospěšné, o sumy povolené
výhradně k účelům německým, nás nikd
se neptá, a nikomu ani nenapadne při takové
příležitosti vzpomenouti také potřeb našich, nám
sle Vídeň nepovoli diurnistu, aby. Němcům
náhradu za to nedostali se aspoň — dva. Pře
devším je to až příliš nápadno, jak bylo jme-
nování českého vicepresidenta místodržitelstva
připoutáno se jmenováním úřadníků stejné hod-
nosti v jiných zemích. Toť se vi — »aby se
neřeklo«. A jakých náplastí dostalo se Némcům
v Praze za to, že vedle Němce pana Döríla
nebyl jmenován vicepresidentem zase Němee
Pan dvorní rada Schedle, mimochodem řečeno
Němec spravedlivý, vyznamenán byl komthur
ským křížem řádu Františka Josefa s hvězdou,
a jinému pánu, mimochodem řečeno, pro dalš
postup méně způsobilému, upraveno služné jen
proto, že je Němec . . . Aby to německou duš
nebolelo. Přejeme to pánům a nikdo jim nebude
vyznamenání závidět, nám toliko je poučením
že pořáde víc a více se upevňuje taktika
moudrosti vládní, přesyceným Němeům dáti vždý
tolik aneb mnohem více, než co po dlouhěm
boji dobudem si my, utištění a soustavně odstr
kovaní.
— Z Bundu Němců v Čechách. Podle
usnesení schůze úplného výboru bude se letošní
valná hromada Bundu konati v Prachaticleh
v červenci anebo srpnu, ježto v jižních Čechách
nebylo dosud žádné slavnosti Bundu a »Pra-
chatice mají zapotřebí nacionální posily, ježto
leží těsně na jazykovém pomezí.« Vlastní přl-
činou tohoto rozhodnutí jest všeněmecká reklama
pro Markétské lázně u Prachatic, od jichž pře-
vedení do majetku prachatických Němců závis
dle ujištění tamějšího němectva zachování »ně
meckého rázu« města. Velmi nalehavým před-
mětem rokování v řečené schůzi bundovního
výboru bylo zařízení všeobecného nějakého ně-
mecko-nacionálního svátku na způsob českého
Husova dne. K tomu dojíti má ve srozumění
s ostatními »ochrannými spolky německými«
v Rakousku. Dále bylo usneseno nákladem
Bundu vydati »v šeněmeckou ná sťěn
nou mapu«, představující rozšíření Němeů
ve střední Evropě, v ceně 1 K za výtisk, ku
»posílení vědomi sounáležitosti všech Němců.s
Cenu 500 K, vypsanou na nejlepší spis o »Vý
#22
alto_textblock
#22
ebově k německé povaze«, obdržel p. Hugo
Heller, učitel v Praze. Ze správy o činnosti
Bundu za minulý rok vysvítá »stálý vzesťup
zvýšené výkony Bundu ve všech oborech činno-
sti«, podrobně jednáno bylo o koupi vel m
značného českého pozemkového
majetku na jazykovém pomezí ve vých. Če-
chách, o kteréžto záležitosti bude příště dále
vyjednáváno. — Bund Němců v Čechách jest
nejnebezpečnější německou výbojnou organisací
v Čechách, našim menšinám i většinám na ja-
zykovém pomezí daleko osudnější než Tittův
»Volksrat«, podle vzoru české Národní rady
založený. Škůdnost Bundu záleží v jeho vý-
hradně praktické reální činnosti, v jeho čilé,
nehlučné a velmi úspěšné agitaci, týkajícís
hlavně co nejhojnějšího převodu českého nemo-
vitého majetku do rukou německých. Bund pra-
cuje velikými fondy nezvěstného původu a f-
nancuje všechny podniky, směřující k rozšífení
pozemkové državy německé, pokud možno ve
všech střediskách národnostního bojiště, při čemž
nešetří půjčkami, odměnami a podporami atd.
Není proti němu jiné zbraně, než nejhorlivějš
české účinnosti v Nár. Jednotách a zpráva naše
o novém rozmachu Bundu Němců měla by při-
měti všechny české liknavce k získání členství
těchto našich Jednot. Ani jediný Čech neměl by
mezi svými papíry postrádati řádně každoročné
splaceného členského listku aspoň té Jednoty.
ke které podle svého původu teritoriálně náleží.
— Německý propagační a dobyvačný ná-
por v českých zemích nabývá rozměrů, jaké
nebyly v organisacích germanisačních dosud po-
zorovány. Zprávy německých výbojných spolků
oplývají nadšením z docílených úspěchů nejen
co do vzrůstu členského počtu, ale také váleč-
ných pokladen a výsledků soustavné drobné
práce. Německý Schulverein zaznamenává za
minulý rok o 25.407 K více došlých příspěvků,
než za r. 1905, také na darech došlo o 68.469
korun více, úhrnný důchod Schulvereinu čini
r. 1906 500,317 K, členstva přibylo o 12.000 11
Tento stav financí dovoluje Schulvereinu věno-
vati letos na nové stavby německých
škol pro slovanské děti 57.700 K,
kterýžto obnos byl v poslední výborové schůzi
již odhlasován. V celé řadě českých a převahou
českých obcí v Čechách mají z tohoto staveb-
ního fondu zřízeny býti nové německé školy.
— Také »stará« Praha. Máme staré
Prahy dvě. Tu, kterou boříme, a jež by měl
býti zachována již v zájmu naší národní cti, a
pak starou Prahu, jež by dávno již měla býti
odstraněna, která ale jakoby měla účel věčná
ploditi ostudu tomuto městu. »Palác« zesnulo
slečny Grohmannovy na Příkopě šťastně je od-
stranén, za to ale dosud byzdí hnusným ze-
vnějškem vzkvětající a jinak již velmi pěkně se
presentujíel část města u severozápadního ná-
draží pověstné baráky, o jejichž odstranění
mluví se již třicet let a jež tam dosud trčl.
Byly tam ponechány v »krásném« stavu svém
z odporu proti severozápadní dráze, jež měla
býti donucena k vůli pěkné fagadě svého ná-
draží odstraniti ostudu. Tak jako by byly zne-
švařovaly jen ono nádraží a ne zároveň též
Prahu. Jak dlouho bude hyzditi levý břeh vltav-
ský právě proti Františkovu nábřeží spáleniště
Odkolkových mlýnů, ví také bůb, snad déle
ještě, než újezdská kasárna, jež tvoři náramně ma-
lebné pozadí skvělého projektu mostního, zejména
když z oken kasáren visí podvléčky, punčochy
a jiné vojenské prádlo. Snad někdo panovnika
na tuto »okrasu« Prahy, které povšiml si již
před pěti lety, opět upozorní. Půvabem nesko-
nalým však působí obrovská sušárna na kůže
u Rudolfina. V bezprostředním sousedství krásná
budova vedle druhé a na několik kroků vzdá-
lenosti obrovská šibenice, jež déle než lidský
věk neupotřebena trčí tam k nebesům, hlásajíe
estetickou lhostejnost obyvatelstva města, jež
mohlo by býti jedním z nejkrásnějších na světě.
Je pravda: platné zákony poskytují umíněným
tvrdohlavým lidem podivínským a nepřátelům
Prahy dost prostředků hyzditi toto město iv
částech nejkrásnějších a proto by se mělo po-
mýšleti na novou úpravu zákona o nucuném
vyvlastňování. Nikdo by neměl býti v zájmu
veřejném poškozen na svém soukromém právu,
však nikdo by neměl míti také právo vzdoro-
vati z pouhé umíněnosti zájmům obecným.
— Ve včerejší schůzi zemského výboru
království českého bylo mimo jiné usneseno,
aby byl vypsán veřejný konkurs na obsazení
jednoho, po případé dvou míst konceptních
úřadníků. — Rada zem. výboru dr. Oskat
Gluth byl dán na svou žádost do výslužby.
Za jeho výtečné služby zemi prokázané vyslo-
veny mu jednohlasně díky a uznaní zemského
výboru. — Mistodržítelství požádalo zemský
výbor, aby polovicí přispěl na opatření nového
bohoslužebního zařízení pro kapli na
Karlově Týnu; žádosti té nebylo vy-
hověno jednak z toho důvodu, že náklad
ten nepatří k výlohám na restauraci hradu, na
něž země přispěla, a tím méně z té příčiny.
poněvadž posud není vyřízena záležitost knihov-
ního Zäpisu hradu toho. — Na připis místo-
držitelství, aby do zemského rozpočtu na rok
1908 byla vložena kvota ze sumy 10,700.000 K
na regulaci řek, bylo usneseno žádosti
té vyhověti s podmínkou, že do státního
rozpočtu vloženo bude 60 celého nákladu, na
rok ten potřebného, ježto země povinna jest
přispívati naň částkou 409. — Dolnorakouský
zemský výbor domáhá se říšského rámcového
zákona v ten smysl, aby vodní síly byly
přenechány zemím k využitkování pro
pohon při závodech živnostenských. Zemský
výbor usnesl se odpověděti, že ke změně
vodního zákona není potřebí, aby
dříve vydán bylříšský zákon rám-
cový, ježto dle změněného ustanovení stát.
zákl. zákonů, při volební opravě provedeného.
náležejí i soukromoprávní i trestní ustanovení
ve věcech zemědělských do kompe-
tence zemské.
— Kluby občanské. Občanský k l ub
v Holešovicích-Bubnech pořádá v so-
botu dne 13. dubna t. r. o 8. hodině večerní
v sále restaurace „na Kovárně“ v Holešovi-
cích členskou schůzi. Na programu je přednáška
mag. komisaře JUC. Frant. Cyr. Vlka: Stano-
visko živnostnictva k novele živ-
nostenské“. Do schůze mají přístup členové
klubu a jimi uvedení hoslé.
— Matice znojemská. Jak jsme již veřej-
nosti sdělili, podařilo se výboru Matice znojemské
prostřednictvím dra. Danilo Majarona, presidenta