Strana 2. Číslo 318

KATOLICKE LITY.

Dne 19. listopadu 1900.

průmyslem a velkokapitálem sloužilo ku zdaru a po- žehnání. (Potlesk.) President Wohanka děkoval pak všem řeč- níkům, zejména Jeho Excellenci p. místodržiteli o němž jest přesvědčen, že průmysl, obchod a živ- nosti ze všech sil podporuje, nestranně si počínáa všemu zlu dle své možnosti hledí čeliti. Řečník přál si, aby tuto přízeň i pro budoucno komoře zachoval. (Výborně!) Také přál si, aby i město Praha společně s komorou pracovalo, aby stalo se střediskem obchodu. Tím prohlásil president Wohanka slavnostní shromáždění za ukončené. Jeho Jasnost pan nejvyšší maršálek kníže Lob- kowicz ujal se pak předsednictví sám a president Wohanka slova a pravil (česky), že munificenci za- stupitelstva zemského a jeho representanta pana nej- vyššího maršálka, státu, města a jiných činitelů lze děkovati, že stavba byla ukončena a že museum může býti otevřeno. Na to (v řeči německé) odevzdal ve jménu stavebního komitétu klíče budovy Jeho Jas- nosti panu nejvyššímu maršálkovi na znamení, že budova jest majetkem zemským a prosil jej, aby bu- dovu komoře k užívání odevzdal. Nejvyšší maršálek kníže Lobkowicz přijal symbol, že budova náleží král. českému, avšaki s tím dodatkem, že náleží umělecko-průmyslové mu- seum obchodní komoře, která má ho užívat. Jak byla již učiněna zmínka, spočívá toto zřízení na usne- sení sněmu král. českého z r. 1894. K usnesení tomu pojí se jisté podmínky i jest naděje, že také budou vyplněny. První z podmínek těch jest, že ko- mora tak dlouho právo užívání podrží, pokud zákon- ných předpisů bude zachovávati. Druhou podmínkou jest, že bude tak dlouho v užívání komory, pokud bude museum sloužiti k uchovávání sbírek. Pan nej- vyšší maršálek po té vzpomenul lásky, již komora při zřízení musea projevila a nepochybuje, že i tolo její děcko i v budoucnosti bude se těšiti nezmenšené lásce její a že tak vyplněna bude druhá podmínkají předložená. (Pokračuje německy:) Třetí podmínkou, kterou zastupitelstvo zemské vytklo jest právo užívati této budovy nerušeně potud, pokud správa umělecko-prů- myslového musea bude vně i vnitř zachovávati úplnou rovnoprávnost obou zemských řečí. Tato podmínka za stávajících poměrů mohla by se pokládati za samo- zřejmou, já však jsem toho náhledu, že přece jen bylo moudré, tuto podmínku význačně formu- lovati a vytknouti. Nemohloť se onoho času, kdy tato podmínka kladena byla, věděti, s jakým od- porem se zásada jazykové rovnoprávnosti setká. Žijeme v době, v níž se zjevují úkazy jako zdánlivé uskutečnění této zásady, které vlastně tento základ na hlavu staví ba dlužno s podivem říci, že vystu- pují na povrch věci, které dlužno považovati za pravý opak této zásady. Naproti tomu bylo nutno a jest nutno tuto zásadu výrazně chrániti. Neboť čím více institucí v naši vlasti tuto zásadu bude podporovati, tím lépe bude. (Výborně.) Jest přec nejenom ode dávna stávající, nýbrž i historickými poměry v naši zemi odůvodněná, nýbrž i v nejnovější době stát- ními základními zákony tak pevně ustanovená zá- sada, že jejího provedení lze se nadíti a že zásady v zemi naší stávající povedou jednou ku konečnému rozřešení. (Potlesk a volání: Výborně.) Pokud se týče zachovávání rovnoprávnosti jazykové při správě

umělecko-průmyslového musea, tuť jest známo, a také dnes již vytčeno bylo, že obchodní komora pražská taktuplným chováním svých členů za moudrého ve- dení svého předsedy v této příčině, jakož i v mnoha jiných stojí v prvé řadě, jako vzor všem korporacím toho druhu. Z té příčiny nemám pochybnosti, že podmínka, kterou v tomto vztahu zemské zastupi- telství vytklo, bude obchodní komorou trvale zacho- vávána. (Živý potlesk) Nejvyšší maršálek zemský pokračoval pak v ja- zyku čeekém a obrátil se k presidentu, přejal od něho klíče na znamení, že budova umělecko-průmy- slového musea jest majetkem zemským, avšak zase mu je odevzdal na znamení, že přináležejí obchodní komoře, aby budovy této užívala. Ku konci projevil ještě naději a přání, aby ústav tento, jehož otevření právě se slaví, na dlouhá leta ku blahu a zdaru průmyslnictva, obchodnictva a živnostnictva působil, k účelu, k němuž byl věnován. (Živý potlesk.) President Wohanka přejal klíče, načež se obrátil ke členu panské sněmovny a přesedovi kura- toria správního výboru umělecko-průmyslového musea p. Vojtěchu rytíři Lannovi a odevzdal mu je se žádostí, aby budovu přijal ve svou ochranu. Rytíř Lanna byl již od počátku musea v čele správního výboru a přispěl svou činností k jeho uskutečnění. Rytíř Lanna přejal pak klíče i budovu do své ochrany. Ku konci ujal se slova pan inženýr Křižík, který poukázal k tomu, jak dlouho to trválo, než-li umělecko-průmyslovému museu dostalo se vlastní bu- dovy. Obětavostí zmíněných již činitelů se tedy dávné přání uskutečnilo, a řečník projevil za to dík sněmu král. českého, vládě, král, hlav. městu Praze, české spořitelně a jiným příznivcům, zejména těm, kdož k ozdobě budovy přispěli. — Po řeči Křižíkově ode- brali se všichni hosté k prohlídce budovy, po jejímž skončení se vynikající hodnostové zapsali do pamětní Tím památná slavnost skončena.

knihy.

Listy z Belgie.

zasluhuje spíše býti oslavena, než »Landjuwel« (zápas o divadelní cenu) neb úmrtí některého slavného ma- líře. Antverpský list byl semenem, z něhož vyrostlo to, co se dnešního dne zove velmocí tisku. Zdejší liberální tisk hněvá se velice na katolíky, že si hledí rozmnožiti přízeň a tak věčně že by chtěli v Belgii zůstati při vládě! Klerikálové neustanovují prý žádných politických zákonův více a hledí si jen každého usmířiti a pro sebe získati! Ministr Surmont jest »falešný dareba« u pp. liberálů. A proč? Protože slíbil v neděli, dne 28. října v obci Morlanwelz zákon ku prospěchu nešťastných a ku práci neschopných lidí. A to víte, že kdo něco takového smí slíbiti a také uskutečniti, jest u našich liberálů »fa- lešný dareba«, »jesuita«, »eskobár« (kejklíř, podvod- ník) atd. atd. To nejhorší při tom je, že Surmont netoliko slibuje jako socialista, ale že též své sliby vyplňuje, a to jest právě opak socialisty. O, jaký špatný to lid, tihle klerikálové! Potom je snadno říci, že socialisté nic nedělají, když klerikálové všecko za ně vykonávají! Kněz Fonteine jest nyní zde v Antverpách, pí- sařem a to v ulici Solvijn, Boulangerie populaire, di- recteror Aerts. Nosí stále kleriku a k tomu má ž luté střevíce, čehož žádný kněz zde nenosí. Raději se živí písařstvím, než by poslechl biskupa! Kdo zná zdejší poměry, ví, že »lidové pekařství« (houlangerie populaire Volksbakkerij), škodí velice jednotlivým pekařům jako kooperativa. Zdejší duchovenstvo varuje věřících od kře- sťanských demokratů i v kázáních. Tak ve středu, dne 7. listopadu kázal proti nim slovutný kazatel dp. Van Harlem v kostele Božského Srdce v rue des images zde v Antverpách, a to proto, že po- horšují věřící lid tím, že neposlouchají církve a biskupů. Šmetanova opera »Dalibor« se ještě studuje, Zichyho »Mistr Rolland« nebude asi tolikráte zde dáván jako Smetanova »Prodaná nevěsta«, ač některé noviny hraběti Zichymu velice pochlebují a nad Sme- tanu vynášejí. Proč asi?

Zprávy politické. V Praze, 19. listopadu.

zvláště pak katoličtí Čechové, aby se učili býti kato- líky uvědomělými a statečnými. Život katolíků fran- couzských — toť oheň a síla. Oheň, jenž zaněcuje, a síla, jež srdce napájí smělostí obrů. Život náš kato- lický podobá se namnoze stojatým močálům, plným hniloby. Nuže, vnesme v srdce svoje drobet té svěžesti, ruchu a síly. Církev i vlast toho potřebují. Na konec projevil pak důstojný pan řečník vroucí a dávné přání, aby se jednou uskutečnila pout všeslovanská do Lúrdů pořádaná z matičky Prahya nikoli z Vídně. Máme svého arcipastýře knížetea primasa království českého, proč by musili býti Če- chové i na pouti příšlapkem rakouských podniků? Pak zapějeme u nohou Neposkvrněné Panny ze srdce uvolněného naše »Tisíckrát pozdravujeme Tebe!« Dlouhotrvající potlesk a volání »Sláva« bylo důst. panu řečníkovi odměnou, avšak jen krátce trva- jící, proto vyzval vdp. P. Ostrčilík přítomné, aby za- platili za ten vzácný a užitečný požitek modlitbou, by Nejsv. Panna sama obětavost svého ctítele žehná- ním svým odměnila, a my k tomu dodáme po staro- česku z plna srdce »Zaplať Pán Bůh!« Účel přednášek byl dosažen. Zářivá a milostná postava zjevu Lúrdského rozehřála srdce naše, za ideálem jejím spějme, varujíce se chyb, na něž dp. řečník upozornil. Marianská družina učitelek vzdává tímto veřejně své díky dp. řečníku Th. Dr. C. Fran- tišku Loskotovi, snažně prosíc, by ten »nepatrný kaplánek krkonošský«, jak sebe ve své pokoře na- zývá, opět k nám do Prahy zavítal a tak utěšené chvíle zase nám připravil.

Z Antwerp (P. d. K. L.) »Pan« soudruh Millerand, proslulý socialistický ministr francouzský seděl tyto dni za příčinou svě- tové výstavy v Paříži při témže stole v Elyseu s na- ším belgickým králem Leopoldem II. Jedl chutně a držel se při tom tak zpříma jako svíce: při předsta- vování ohýbal se jako třtina a o nějakém »A bas le roi carton« (pryč s kartonovým králem) národní to písní jeho belgických červených soudruhů, nebylo žádné potuchy více. »Královská polévka je dobrá,« myslil si tento bohatý pan soudruh a naplnil si talíř poznovu. O, socialistické zásady! »Náš« Dembton píše v liberálním denníku »L Réforme« za příležitosti oktávu všech věrných ze- mřelých, že zákon musí takové kněze vězením tre- stati, kteříž z »očistce« peníze vydělávají. Tak! Kněží ukazují aspoň svými skutky, že jsou přesvěd- čeni o tom, co hlásají, kdežto »červení« slibují chudým lidem na zemi zrovna ráj, ačkoliv vědí, že jich sliby se nikdy nesplní a slzavé údolí se v žádnou Utopií nezmění Katolický křesťan jest tak přesvěd- čen o budoucí blaženosti, že své pozemské štěstí za to obětuje. Socialista jest tak přesvědčen, že to, co slibuje se neuskuteční, že se drží svého ideálu jen, dokud mu to vynáší. To je ten rozdíl. Zdá se, že bude v roku 11905 v Brusselu pořádána světová výstava. Podnět k tomu podal pan Van Bortel, advokát v Bruselu a antverpský rodák, jenž chce, aby zároveň i zde v Antverpách, byla výstava světová, t. j. aby byla rozdělena mezi hlavním městem a naší metropolí, čili jak se takové výstavě říká »exposition jumelle«. Brusel chce osla- viti řadu veřejných prací, 75. výročnici naší belgické neodvislosti a více jiných »záležitostí«. Správné po- znamenává Van Bortel, že oslavení belgické neod- vislosti nenáleží jen Bruselu, ale všem městům bel- gickým, a že proto Antverpy oslaví památku tu s Bruselem. Dále, co se týče veřejných prací a více jiných »záležitostí«, mají Antverpy k oslavení to- muto více příčiny, než Brusel: zařídilyť přístav, rozšířily ulice, mají nyní velikou a nádhernou východní sta- nici a j. v. Leč mimo všecky tyto věci má město Antverpy něco jiného na zřeteli: 300letou výročnici objevení se v našich antverpských zdech prvního denníku v Evropě. Leta 1605 udělili ar- civévodové Albrecht a Isabella našemu antverpskému měštanovi Abrahamu Verhoe- venovi (čti: Ferhúfen) právo vydávati noviny, jež byly prvními v Evropě. Tento list nazýval se pů- vodně »Tijdinghen« (to jest Noviny). Později pře- měnil svůj název na »Antwerpsche Posttijdinghen« (Antverpské poštovní noviny); později pak ještě na »Gazette van Antwerpen« a pod tímto názvem vycházel až do roku 1827. Dle našeho názoru 300letá výročnice Verhoevenových novin »Tijdinghen«

Důvěrníci něm. pokrokové strany v Če- chách konali včera v Praze sjezd, jehož se súčast- nilo dle vydané zprávy přes 200 osob. Sjezd sám zahájil předseda klubu německých zemských poslanců posl. Siegmund, jenž pak v delší své řeči omluvil nepřítomnost hr. Oswalda Thun-Salm a předsedu ústaváckého velkostatku v Čechách. Dr. Pergelt vykládal pak příčiny nyní v Rakousku panujících neutěšených politických a národních po- měrů, jakož také z těchto poměrů prý vyplývající národní a politické pažadavky Němců. Jsou to po- žadavky: nesporné uzákonění německé státní řeči a národní rozluku na všech polích veřejného života v Čechách. Aby dosaženo bylo vedoucího postavení, kteréž prý patří Němcům v Rakousku, jest semknutí se všech německých poslanců v otázkách národních, to jest německé souručenství národní a politickou nutností. Pak teprve takto zabezpečený základ a pořádek poskytne prý možnosti a záruky pro udržení vel- mocenského postavení říše na venek a pro jeho ho- spodářské povznesení uvnitř. Na to navrhl řečník shromážděným, aby schválili předčítané od něho vo- lební provolání, o kterém pro naprostý nedostatek místa můžeme šíře zmíniti se teprve zítra. Dr. Hacke1 stěžoval si, že volební boj veden byl od německo-pokrokových volitelů dosud vždycky jen věcně. Nyní však jest naprostou povinností, aby voličové německo-pokrokové strany beze všech ohledů poučováni byli o neslušné a ohyzdné volební agitaci německých radikálů. Dr. Kiemann podával pak zprávu o volebním hnutí a jmenoval také od okres- ních volebních výborů navrhované německo- pokrokové kandidáty: Jsou to: za V, kurii vol. okr. Stříbro dosavadní poslanec prof. Rö h- ling; Budějovice: dr. Gustav Schreiner, předseda německého oddělení zemědělské rady ; za venkovské obce: okres Litoměřice: dr. Alois Bauer, statkář v Podsedicích; Stříbro: Čeněk Hartmann; Planá: Fr. Schoesser; Prachatice: Václav Gröszel; Liberec: Adolf G1öckner; Děčín: Gustav Nowak; Trutnov: Karel Standt. Za městské vo- lební skupiny: Falknov: universitní profesor dr. Adolf Bachmann; Jablonec: profesor Bendel; Karlovy Vary: dr. Thyll, ad- vokát v Liberci; Krumlov: dr. Nitsche; Litoměřice: dr. Funke; volební skupina Stříbro: Jindřich Swoboda; Rumburk: dr. Pergelt; Žatec: dr. Zdenko Schücker; Děčín: prof. dr. Fournier; Trutnov: pří- sedící zemského výboru dr. Werunský. Shromáž- dění schválili tyto kandidatury jednohlasně, načež předseda výboru vzdal díky dosavadním poslancům dr. Herbstovi, dr. Rosenovi, dr. Stöhrov