#1
alto_textblock
#1
mavý byl koncert vsetínský tím, že provedení cyklu
symfonických básní Bedřicha Smetany »Má vlast.
přítomna byla dcera zvěčnělého mistra paní Hej-
dušková, která až k slzám pohnuta děkovala po
koncertě dirigentu za vzorné provedení díla otc
svého.
#2
alto_textblock
#2
Ze soudní síně.
#3
alto_textblock
#3
Soudní dohra milostného románku s veselým
zakončením.
#4
alto_textblock
#4
ním obmezeným“ (také po německu) v Praze. Společ-
nost ustavila se na smlouvě ze dne 27. března s do-
datkem z 8. dubna t. r. s kmenovým kapitálem
900.000 K, na nějž v hotovosti splaceno 300.000 K
Jednateli jsou Fr. sv. p. z Ringhofferů mladší, pro-
kudista firmy „F. Ringhoffer“ na Smíchově (jeho ná-
městek Fr. Svoboda, ředitel této firmy) a Bohuslav
Mařík, vrchní ředitel Českomoravské strojírny v Praze
(jeho náměstek Josef Macháček, obchodní ředitel této
#5
alto_textblock
#5
firmy).
#6
alto_textblock
#6
Zapsané firmy. U soudu v Písku: „Moric Le-
derer“ „Moriz Lederer“ v Bělčicích, obchod dle § 38.
živn. řádu. — U soudu v Kutné Hoře: „Rudolí
Horner“ v Čihošti v okresu ledečském, obchod dle
§ 38. živn. řádu. — U soudu v Králové Hradci:
„Emil Fuchs“ v Náchodě, obchod se zbožím lněným
a bavlněným.
#7
alto_textblock
#7
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo,
#8
alto_textblock
#8
175. hra v předpl.
(3. čtvrtka.)
Žena Sokratova.
Komedie o jednom dějství. Francouzsky napsal Theo-
dore de Banville. Veršem přeložil Bohdan Kaminský
Režisér Gustav Schmoranz.
OSOBY: Sokrates, Jan Vávra. Xantippa, Hana Beno-
niová. Myrrbina, Marie Laudová. Draches, Karel Že-
lenský. Antisthenes, vojín, Jaroslav Hurt. Praxias
sochař, Karel Hašler, Eupolis, humorista, Emil Focht.
Bacchis, Zdeňka Rydlova. Melitta, Helena Tovarnická
Muži a ženy athenské, otroci.
V Athénách, v domě Sokratově, r. 429 před Kristem.
#9
alto_textblock
#9
V úterý 23. dubna.
#10
alto_textblock
#10
Delikátní záležitost zvláštního rázu zaměstnávala
dne 20. t. m. čtyřčlenný senát krajského soudu v No
vém Jičíně. Před 4 lety zemřel v N. Jičíně městský
stavitel L. Již za jeho života bydlel u manželů L
svobodný adjunkt městského úřadu stavebního,
Po smrti stavitelově bydlel R. u vdovy L. dále
Před několika měsíci se však R. oď vdovy odstě
hoval a ihned na to obdržela vdova i její švakr od
R. dopisy, v nichž tento vyhrožoval, že prozradí, že
vdova udržovala po celou dobu vdovství, ba již za
živobytí svého manžela s ním milostný poměr a ne-
obdrží-li ihned 10.000 K, že podá na vdovu žalobu
na náhradu stejného obnosu za to, že jej svou
láskou duševně i tělesně úplně zničila (!). Dopisy
odevzdány byly státnímu zastupitelstvu, které za-
vedlo proti R. trestní řízení pro zločin vydírání.
Nežli však došlo k líčení, usmířila se vdovička zase
se svým milencem a při líčení se sepjatýma rukama
a se slzami v očích prosila soudce, aby miláčka je-
jího od obžaloby osvobodili. Poněvadž pak R. dělal
dojem člověka ne docela normálního, byl skutečně
od obžaloby osvobozen. S netajenou radostí opou
štěli milenci ponurou soudní síň a bude prý z nich
brzy šťastný párek.
#11
alto_textblock
#11
Zemřeli v Praze.
#12
alto_textblock
#12
Dne 15. dubna 1907: Fejfarová Josefa, mam-
želka obuvníka, 55 roků, 1329—II. Haasová Kamilla,
soukromnice, 42 roky, 1580—II. Machutova Emilie,
dcera dělníka, 4 roky, 645—II. Saugl František, syn
dělníka, 7 měs., 25—V. Kočí Jan, revisor dráhy, 59 r.,
350—VII. Šelanský Josef, dělník, 72 roky, 238—VIII.
— U Milosrdných bratří: Němec Václav, děl-
ník, 67 roků. — U Milosrdných sester: Krčko-
vá Marie, vdova po zedníku, 67 roků. Trojanová Anna,
služka, 77 roků. — V josefovské nemocnici:
Berglová Berta, švadlena, 32 roky. — V městském
chudobinci: Ryba Václav, býv. krejčovský mistr,
73 roky. — V městském chorobinci: Altova
Jana, 51 rok. — Ve všeobecné nemocnici:
Bobková Antonie, manželka dělníka, 351/2 roku. Bro-
decká Anna, vdova, 74 roky.
#13
alto_textblock
#13
Nevysloveno.
Hra o jednom dějství. Napsal Emil Tréval. Režisét
Karel Mušek.
OSOBY: Žofie, Isa Grégrova. Advokát, Jaroslav Hurt.
Doba přítomná.
#14
alto_textblock
#14
Zima.
Hra o jednom dějství. Složil Karel Leger. Režisér
Florentin Steinsberg.
OSOBY: Zámecká paní, Ludmila Danzerová. Stani-
slav, Rudolf Deyl. Ludmila, Zdeňka Rydlova. Farář,
Pravoslav Rada. Marta, Marie Ryšavá.
Děj v prosinci na zámku v podhoří.
Doba přítomná.
#15
alto_textblock
#15
Věstník spolkový.
#16
alto_textblock
#16
Slavnosti.
#17
alto_textblock
#17
Praha Slovensku. Částí programu této vel-
ké slavnosti dne 8. a 9. května budou též slovácké
tance. K vůli nacvičení několika těchto tanečních
čísel pořádají se na Žofíně taneční hodiny. Dámy
v imposantním počtu je navštěvují. Dnes večen v a
bod. je obvyklá taneční hodina.
#18
alto_textblock
#18
Aréna na Smíchovň (blíže Palsckeh
Začátek o 7. hod.
V úterý 23. dubna.
Novinka. Panenka. (La Poupée.)
Opereta o 4 jedn. Text dle básně Maurice Ordoneaua.
Přeložil V. Táborský. Hudbu složil E. Andran. Rež.
805
A. Vaverka.
#19
alto_textblock
#19
Nový sport.
Veselohra o jednom dějství. Napsa! Karel Jonáš.
Režisér Alois Sedláček.
OSOBY: Lambert, majetník velkostatku, Alois Sedlá-
ček. Betty, jeho choť, Marie Laudová. Kladarský, báň-
ský úřadník, Karel Hašler. Služka, Růžena Havelská.
Doba přítomná.
Konec o 3/410. hod
Začátek o 2. hod.
Po druhé hře přestávka.
Odpoledne
Ve středu 24. dubna.
V nížině.
Ve středu 24. dubna.
Pohádka o Honzoví.
#20
alto_textblock
#20
Večer.
#21
alto_textblock
#21
Z úřadních zpráv.
#22
alto_textblock
#22
na Král.
Pištěkovo lidové divadlo viaehrvdcok
Začátek o 7. hod.
V úterý 23. dubna.
Lidové představení při malých cenách.
Novinka.
Staří záletníci.
Novinka.
Velká fraška se zpěvy a tanci o pěti jednáních. Na-
psal K. Fořt. Hudbu komponoval a řídí R. Piskáček
7996
Režisér J. Pulda.
#23
alto_textblock
#23
Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy:
#24
alto_textblock
#24
Věstník ogobní. František Radouš v Opočně
vykonal přísahu jako úřadně oprávněný zeměměřič
a zemědělský technik.
Místa učitelská ve školním okresu pardubi-
ckém: říd učitelů s nábož. způsobilostí v Litětinách
a Ohrazenicích; učitele pro II. odbor na chlap. v Par-
dubicích, učitelů I. tř. v Ohrazenicích, Svinčanech a
Volči, II. tř. v Kuněticích a Vosicích. Žádosti od 21.
dubna.
Místa učitelská ve školním okresu novopa-
ekém: správce školy s náboženskou způsobilostí
v Bezníku, učitele I. tř. ve Vrchovině, II. tř. v Čisté
(dvě), Hněvčevsi, Horní Kalné, Oubislavicích a Tře-
bihosti, učitelky II. tř. na dívčí v Nové Pace. Žádosti
od 19. dubna.
Zapsané firmy. U soudu obchodního v Praze
„Pražská továrna na automobily, společnost s ruče-
#25
alto_textblock
#25
Zejtra při malých cenách: Staří záletní ci.
#26
alto_textblock
#26
u Deutschů
Nové lidové divadlo v Praze VIII. “ vEbrn
Ředitelka Mary Kučerová-Groszova.
Začátek o 1/28. hod
V úterý 23. dubna.
Ve prospěch Gustava Ekla.
8061
Po prvé.
Mistr Bedrník a jeho chasa, aneb: Kozel
zahradníkem.
Výpravná fraška se zpěvy o třech jednáních a šesti
dděleních. Napsal J. Vilhelm. Režisér Jan Hurt.
#27
alto_textblock
#27
V zahradě 1. pražského měšť. pivovaru
Začátek o 7. hod.
V úterý 23. dubna.
Ve prospěch paní Anny Bermanové.
Slavnost založeni. Po prvé.
Po prvé.
Žert o třech dějstvích. Napsal G. z Moserů. Přeložil
E. Bozděch. Režisér Jar. Počepický.
#28
alto_textblock
#28
536
Pařížská směs „Louvre“ . . . 1/, kg. K 2.40
Vídeňšká původní směs . . .. 1/2 „ „ 2.-
Vídeňská kavárenská směs . 1/2 „ „ 1.60
1/2 „ „ 1.40
. . ..
Terstská rodinná smě
#29
alto_textblock
#29
Káva pražená.
#30
alto_textblock
#30
ALOSPEL,
#31
alto_textblock
#31
=Praha, Platýz.
#32
alto_textblock
#32
66
#33
alto_textblock
#33
67
#34
alto_textblock
#34
krátké, svalnaté ruce, prsty s chloupky mezi klouby
tlustý krk, svědčily o neobyčejné síle.
Nejen že necítil tíži nacpané mošny, visící mu na
zádech, ale zdálo se, že by jej nestálo pražádné námahy,
vyzdvihnouti na ramena třebas mlýnský kámen. Mluvil
úsečně a hlas jeho zněl dutě, jako ze sudu.
Třetí společník byl neduživý, maličký stařeček, všecek
věkem shrbený, jemuž se mohlo směle hádat osmdesát
let; svraštělá tvář, jejíž rysy jakoby byly staženy, jevila
výraz žalostný, ponížený a podlízavý.
Oči jeho viděly dosud dobře, avšak stařec, podro-
buje se svému smutnému osudu, zamhouřil je, jakmile
vstoupil do světnice a uviděl tam při světle louče cizího
člověka.
Smíšek mezitím opatrně kráčel napřed, opíraje se
jednou rukou o hůl, již držel vyzáblý, bledý, asi osmi-
letý hošík, který měl takové střevíce, že hodily by se ně-
jakému obru; druhou rukou rozháněl se ve vzduchu,
takže jeho dlaň náhodou zasáhla obličej stařečkův.
I vykřikl seč mu hrdlo stačilo:
»Oslep! oslep' 1 milí kamarádi, oslep'! Poslyš, Ver-
stane (tak jmenoval se obr), jen se podívej, náš staroušek
oslep'! a teď ještě viděl, nedávno oslep' a už nic nevidí,
chudáček !«
»Mlč, je tu někdo cizí . . .« zašeptal Verstan.
»To je náš,« odvětila Gračicha také šeptem a šl
zavřít dvéře.
»Proč's nám, matko, nic neřekla?« zvolal smíšek:
»hihihi! to je tak, jako když někdo koupil krávu, přived
ji domů, cbtěl si ji podojit a on to byl býk!« dodal a
podepřev si ruce o boky, postavil se jako voják.
#35
alto_textblock
#35
»To je jeho chlapsc?« otázal se Verstan, ukazuje
stařeně na Stěpku.
»Můj!« ozval se Filip, jenž po prvním zběžném po-
hledu nabyl odvahy.
Smíšek se zastavil, pozorně naslouchaje hlasu ne-
známého. Kdyby ho byl slyšel třebas před desíti léty, ne-
byl by se zmýlil, ale tento hlas mu nebyl znám; maje
Filipa za svého soudruha slepce (soudil tak dle přítom-
nosti hocha), obrátil se k němu s otázkou:
»Odkud jsi, nebožáku?«
»Jdu světem . . «
»Tak, to je hezké, to mám rád,« prohodil slepec
tonem nedůvěřivým a vysměvačným, »ale ať jsi přišel
odkudkoli, šel's dobře, ke kmotře na návštěvu, to je
hezké!«
Avšak neuspokojen patrně neurčitou odpovědí Fili-
povou a nucen podezřívající zvědavostí, jež je slepým
lidem vrozena, smíšek obrátil se k svému průvodci a řekl
mu svým nářečím *), aby ho dovedl k cizímu hochovi;
zastaviv se u Stěpky, slepec neočekávaně položil mu na
hlavu volnou ruku a tak rychle ohmatal jeho obličej, že
chlapec neuspěl se odvrátiti.
»Aj, aj, tomu prší do nosu! . . . a zuby má za-
ječí — to musí být povedený klouček . . . Míško, dej
pozor, nechoď k němu blízko, kousne tě! . . .« pravil
slepec. »Koukněme se . . . i ty kluku! počkej, ty by
se's chtěl prát?« dodal, ucítiv na ruce Stěpkovu pěst,
#36
alto_textblock
#36
*) Tulští a rjazanští žebráci, kteří tvořili v té době jaksi
jedinou rodinu a kteří chodili po žebrotě ze řemesla, mluvili
zvláštním, mezi sebou umluveným jazykem.