#1
alto_textblock
#1
Ročnik XXXXIV.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, ve středu dne 24. února 1904.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 55.
#4
alto_textblock
#4
Na ranní a odpol. Hlsty
před,lácí se
v Praze v zdminisáracl
na měsíe
na čtvrt leta . . . . 6 K —k
s drojí čonáškon
na měsí
na čtvat leta . . . . 7 K 50
ve allalkáck
na nětic . . . . . . 2 K 90h
Teštent
za něsie . . . . .
na čtvrt lsfa“ . . . . 9 K 80
s drejí zásilkou
na měsíe
:.: k
nk čivrt lete
#7
alto_textblock
#7
v drobném prodejlr
raaní čáslo o sebě . . . na
. . nazh
odpolední
Ve slialkách na venkově:
ranní čislo, . . . . . . . 10h
edpolední .
. . . . . . . S
Inseráty
platí se hetově napřel.
Přečplaeení a inserty přijťná sdmini-
strnce v Marinnské ulici č. a.
Tam nzcházejí se též redakce,
tiskárna a ezpedice „ Národnich Liaistae.
Rukopisy se nevracojí.
#8
alto_textblock
#8
Válka.
#9
alto_textblock
#9
1. Z Petrohradu, 23. února. (Zvl.
telegram »Nár. Listů«.) Z Port Arturu
došla telegrafická zpráva tohoto
znění: Včera odpoledne objevil se
nedaleko Dalného parník, jenž ne-
byl nijakým způsobem označena
na signály ruského loďstva neod-
povídal. Bylo po něm třikráte vy-
střeleno, načež teprve vztýčil an-
glickou vlajku a odplul směremk
Vejhajveji. Dle zprávy z Vejhajveje
došlé byl anglický parník zasažen
v okoli vodní čáry a značně po-
škozen,
l. Z Petrohradu, 23. února. (Zvl
tel. »N. L.«.) Car přijal dnes v audienei
prince Arsena Karaďordě, bra-
tra srbského krále Petra I. a jme-
noval jej velitelem prvního pluku
kozáků zabajkalských, nacházejí-
eích se právě na řece Jalu. Prine
odebral se neprodleně ke svému
pluku.
A Z Paříže, 23. února. (Pův. zpráva
»Nár. Listů«.) Londýnské zprávyo
chvatném zbrojení anglickém způ-
sobily zde veliké vzrušení. Dle
zpráv z Brestu došlých zejmena
francouzské námořní kruhy jsou
chováním Anglie znepokojeny.
Z Vladivostoku, 23. února. (Zvl
telegram »Nár. Listů«.) Dnes klesl teplo-
měr na — 36°. Na moři řádí děsné
sněhové cyklony, takže veškerá
plavba jest nesmírně stíženaa
snad znemožněna. Do přístavu vla-
divostockého sjelo se z moře přes
dvacet parniků, aby se uchránilo
před ztroskotáním. Veškery reflek-
tory a signální věže opatřeny se-
síleným světlem. Na opevňován
pevnosti se pokračuje. Tři Čiňané,
kteří se vzpírali pracovati v pev-
nosti, byli zastřeleni. Tím zjednán
mezi nimi klid.
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz
na straně 3.)
#10
alto_textblock
#10
Páně Körbrův systém.
#11
alto_textblock
#11
Prostředky a cíle pana dra. Körbra jsau tak
jasny! Ode dne ke dni pokračuje ministerský
předseda nezakrytěji a otevřeněji. Nejen on
sám, ale i jeho kollegové v kabinetu. Zatím cop.
dr. Körber odmítá dostáti povinnosti oproti če-
ským krajům katastrofou živelní postiženým
(prostředky pomocné pro německé byly záhy
po ruce) a staví se takto na stanovisko, že vláda.
která přísahala dostávati zákonům, není povinna
jich šetřiti a dbáti oproti opposičním a nepohodl-
ným stranám a národům, zatím co podkopává
bezohledně základ každé ústavnosti, víru v zá-
kony a právo, postupuje p. dr. Böhm-Bawerk
svým způsobem za stejným cílem.
Pan ministr financí, který ve svém díle
kapitálu, dovedl tak jasně rozpoznávati význam
hospodářsky mohutnícího obyvatelstva pro mo-
censké postavení státu, který i při jiné příležitost
dovedl zdúrazňovati, že rozumná finanční poli-
tika státní v prvé řadě musí usilovati o to, aby
přispívajíe platně ke zvýšení hospodářské zdat
nosti obyvatelstva, kladla takto sobě pevné zá
klady dobré a výnosné soustavy zdaňovací a při-
jmové, v praxi, pokud jde o české kruhy vý-
robní, tohoto poznatku jakoby neznal. Ovšem:
i my jsme z těch, kdož nevěří ve všemohouenost
státu, kterým zkušenosti posledních dob nejlépe
dokázaly, že státu nepřísluší než tvořiti co možno
výhodné prostředí pro uplatňováni podnikavosti
a hospodářských snah. Účelnou politikou do-
pravní, celní, živnostenskou, obchodní atd. nutno
o to dbáti, aby v rámci, úzpůsobeném potřebám
a povaze toho kterého národa mohly plně uplat-
ňovati se jeho síly. Jest věcí těch kterých tříd
národa, aby výhod, takto daných, užily pro sebe.
Jim připadá takto v soutěži národů uplatniti svou
zdatnost a mohoucnost. Ale to je právě systém
pana Böhma: neplněním uvedených povinností
klásti překážky hospodářskémua
speciálně průmyslovému rozvoj
našeho národa. Wieserova „statistika“ jest
mu patrně nerozbornou pravdou, která má býti
i pro budoueno zachována. Zbraně pana Böhma
jsou prosty. Takto vypadají — abychom užili
příkladu — in praxi: Na českém severovýchodu
sílíme průmyslně. Značně a nepopíratelně.
Každého rozvoje průmyslového jest nutným před
pokladem účinné spojení a styky s odbytištěm,
čili jinými slovy: na výši doby stojící doprava
a snojení. Všudy jinde — a podalc toho krásné
doklady nejen Německo — umožňuje stát co
nejpronikavěji tyto předpoklady, všude jinde
činí, seč jest, protože ví a chápe, že sílení prů-
myslu jest podmínkou ke zvýšené berní zdat-
nosti (taková jest již formulka střízlivého mo-
derního fiskalismu), jen pan Böhm voli cesty
jiné. Více než 15 českých měst severovýchodu
domáhá se marně telefonního spojení, marně
usiluje o zlepšení dopravní (věřil-li by kdo v kul-
turní zemi cizí, že jsou možna nádraží beze skla-
dišť a bez čekáren, plná špíny a prachu, v mě-
stech, s mohutnícím průmyslem?), z Vídně zn
stereotypní odpověď: bez parlamentně povole-
#12
alto_textblock
#12
ného rozpočtu není peněz. Ale ta přísná parla-
mentní tvář platí jen pro nás: pro Vídeň, pro
alpské země a Halič jest jich dosti. Na opravy
vídeňského telefonního spojení věnován letos
bezmála 1 mill. K, Štyrský Hradee dostává
k tomuto účelu 300.000 K, Halič má zbytečné
a naprosto nevýnosné druhé spojení s Vídní, za-
tím co v Praze vede neupravenost telefonní ku
příkrým důsledkům a zatím co český průmysí
severovýchodu odsunován se svými potřebami
Taktika pana Böhma jest jasna, chce to
co pan dr. Körber: odepírati oproti če-
skému národu plnění hospodář-
ských povinností státu, čili v jargonu
vídeňském, „vyhladovovati Čechy hospodářsky“
Jde o vyvolání konfliktu mezl politickými sna
hami a hospodářskými potřebami, potřeba chleba
má přemoci potřeby kulturní snahy rovnopráv
Ale zároveň má se státi něco jiného. Pa
ministr Call svým výnosem pražskému poštov-
nímu ředitelství vyslovil to hodně jasně — ten
dobrý pan Call, který své vědomostní odborne
nedostatky kryl sem tam slovy o rovnoprávnosti
aby pak pomáhal Němcům v obchodní komoře
olomoucké i všude, kde bylo třeba! Jak známo,
žádali Podmokelští pana Calla a dra. Körbrao
to, aby „očistil“ Podmokly od tamních českých
úřadníků telegrafních a poštovních. Oba svorně
nařídili pak poštovnímu ředitelství pražskému,
aby se Němcům v Podmoklech vyhovělo. Stalo
se ovšem ihned vše, co bylo možno. Nějaký
Čech však přece jen poštovnímu úřadu podmokel
skému zbyl — z toho nová stížnost a pan Cal
projevuje pražskému ředitelství svoji „nelibost“
a odmítá jakoukoli omluvu. Do konce roku ne
má býti v Podmoklech ani jediný český úřadník
Neni pochyby o tom, že „očista
podmokelská není a nebude ojedi-
něla. Příklad jest jen dokladem toho, co se
děje ve všech jiných německých mí-
stech království a ve všech ostatních
oborech správy a v justici. „Německému území
království má se dostati jen německého
úřadnictva, čili jinými slovy: pan dr. Kör
ber s panem Callem a drem. Böhmem-Bawerkem
tvoří via faeti (citujeme zase jen oblíbené
výrazy Vídně) Němcům stav, jaký žá-
dají svými programy, zodpovědn
ministřibezohledu na zákona prá-
vo, bez ohledu na potřeby a přán
národů, bez ohledů na potřeby stá-
tu plní o své újmě politické pro-
gramy stran, o nichž vědí a vědět
musí, žeby žádný parlamentní sbon
k nim sankce nedal. Neboť dosud je prá-
vem, že Čech má právo býti úřadníkem v ce-
lém obvodu království! Dosud je právem, že
jsou národové ve škole i úřadech rovnoprávni!
Musilo přijíti „neutrální“ ministerstvo p. dra.
Körbra a pana Böhma, jež učinilo si povinnoste
to, co předpisuje program německé minority.
A tak je to jasno: zatím co má býti český
lid „vyhladovován hospodářsky“, má býti utvo-
řen v království stav po přání Němců. Má být
utvořeno německé „uzavřené území“ s něme-
ekým úřadnictvem, které se postará o to, aby
z úřadních síní bylo české slovo vypuzeno, a tím
vybudována situace veskrze proti nám. „Hospo-
dářsky vyhladověný“ má býti donucen přijmouti
tento stav a bojovati o rovnoprávnost — v če-
ských krajích tohoto království. Takové jsou
výpočty, taková je taktika pana Körbra, takový
jeho systém. A takto jest jasnou spojitos
prohlášení Němcův, že se vzdají ob-
strukce na českém sněmu jen tehdy,
budou-li splněny veškory jich politické požadavky
(rozdělení království, národnostní kurie, zastou-
pení Němců ve všech zemských ústavech atd.),
snedávnou odpovědí pana dra. Kör
bra na žádost zemského výboru, aby byl svolán
sněm český. Pan dr. Körber má provésti — nent
pochyby, že se k tomu zavázal — „očistu“ zněm
čených krajů Čech, pokud to administrativně
lze, zatím co máme býti přinuceni ku povol-
nosti i v jiných — směrech. To je taktika vlády
která přisahala dodržovati zákony a která se
holedbala svou nestranností.
#13
alto_textblock
#13
nostní.
#14
alto_textblock
#14
Pan dr. Körber hraje smělou hru. Nejen
proti nám, ale i o tuto říši. Jeho ministr
pan Böhm, učinil svou konfusní politikou cu-
kerní první průlom do hospodářské jednoty
s Uherskem, pan Körber až přiliš rád rozplame-
ňoval vášně protiuherské, že se nelze diviti, že
Uhry cestu k samostatnosti nastupují čím dále
tím otevřeněji. Možnost obchodních smluv, vy-
rovnání s Uherskem, postup k jednotné do-
pravní politice — vše jest ohroženo, zatím ee
roste agitace pro obchodni allianei s Ně-
meckem, agitace, jejíž cíle jsou po vývoji ně-
meckého sjednocování, které zahájeno právě
eelním svazem, tak jasny a průhledny! Nechť jen
pan Körber uvažuje: jeho hra není je
proti náml
#15
alto_textblock
#15
V této situaci jsou úkoly české politiky dány
samy sebou. Páně Körbrův systém není prvým.
který se pokoušel o naše zlomení; dřívější byly
jen méně podloudny. Ale právě proto jest nut-
nější tím vyšší sila a moc odporu. Ne-
smíme zapomínati, že jde o tvoření stavu, který
má nás vrhnouti na mnoho let zpět. Což pan
Körber má za to, že v Čechách tuto hru nikdo
neprohlíží a že hospodářské potřeby mu budou
výhodným pomocníkem v lámání české oppo-
sice? Není mu jasno, že v zemích českých odpor
proti systému, který je de facto prováděním ně-
meckého programu, musí vyrůsti silou, která vy
nutí zvrat jeho? Není-li český tábor tak sjed-
nocen, jak by býti měl a není-li v něm také každý
na svém místě — ostrý systém protičeský vždy
přispíval ke sražení českých řad, které jsou
ostatek dnes v odporu proti p. Körbrovi svorny.
Kéž chvíle boje a násilí naučí nás více myslit
o sobě samýchl
#16
alto_textblock
#16
Nedělní události v Praze a německý
tisk.
#17
alto_textblock
#17
Nečiní se u nás dobře, když všechno to
co přihodí se u nás a v čem milí krajané naši
druhého jazyka měli prsty, ztotožňuje se s tím.
co v Němeích se děje a když všemu národu
německému se to účtuje na vrub. »Bohemia«.
jež líčením svým »bojů Na příkopě« opět jed-
nou sama sebo překonala a co nejdůkladněji
vyvrátila falešný názor, jakoby byla přiliš stará
a velchá již k pořádání národnostních štvanic,
sama k tomu poukázala, že v tu dobu, kdy Na
příkopě buršáci za národ krváceli, berlinšt
footbalisté s Čechy vesele banketovali.
Mezi pražskými Němci a Němci v říši.
Němci skutečnými a ne mezi těmi, jichž ko-
lébka stála ve Voticích něbo v Kosově Hoře
jsou velké rozdíly. Německo sympatisuje v ny
nější válce s Ruskem a rovněž z veliké většiny
německý tisk a německá společnost, kdežto
»Němci« pražští mohli se radostí zbláznit, když
došly první zvěsti o zákeřném přepadení ru-
ských lodí evropsky olakovanými Asiaty ja-
ponskými.
Není to moment národní, který rozhoduje
zde o sympatii či anlipatii, nýbrž moment ple-
menný, a potom více než srozumitelné heslo
»Odveta za Kyšiněv !«
A přece by právě oni živlové, jež máme
na mysli, především měli se co báti asijské kon
kurence. »N. Fr. Presse«, »N. W. Tagblatt«a
všechen vídeňský tisk měly by přece doznati
že tak, jako japonské úřadní listy lhou o japon
ských vítězstvích, nedovedou lháti ani oni, když
jde o to, zkompromitovat a zhanobit nás Čechy
V Praze udály se v neděli dva případy o
sebe se lišicí a jen zdánlivě souvislé.
Bohoslužby, pořádané v ruském kostele z
vítězství zbraní ruských, a potom srážka jednoho
dílu mladšich účastníků bohoslužeb a důstojných
projevů slavofilských na Staroměstském náměst
s buršáky, již potulovali se, vědouce velmi dobře.
co děje se o několik set kroků dále, se všem
odznaky svými ve hlavních ulicích pražských.
Které velké město má česť míti ve svén
středu pány couleurové, tam rvačky jsou na den
ním pořádku. Co by si vyprávěti musilo Lipsko,
Jena, Halle a Berlin, kdyby všechny pány byly
zaznamenaly, kteří tam byli se strany buršáků
applikováni a kteří s nimi podstoupili zápas.
Ale nikomu nenapadlo k vůli tomu snad
dovolávati se soudu Evropy, nikdo nebyl tak
nestoudným, činiti z toho otázku polilickoua
příčinu ku nehonetnímu útoku národnímu. K ta-
kovým mizernostem nesnížil se dosud žádný
tisk, všude, kde se cos podobného událo, zů
stalo to afférou čistě místní. Je tomu ovšem již
řada let, kdy ve Vratislavi v den kajicný strhla se
na tak zvané »švědské baště« rvačka mezi evange
lickými buršáky Wingolfiany a mezi katolickým
Winfriedy, v níž jen z účastníků byl zabit, asi
pět jich bylo těžce a mnoho a mnoho jich lehce
zraněno. A tehdejší »Breslauer Morgen Zlg. « —
list místní — přinesl o tom asi 50, »Schlesiseh
Ztg.« asi 20 řádek.
Porovnejte to s bitevním bulletinem » Bo-
hemie« a se žurnalistickými orgiemie židovského
tisku vídeňského, který se všech sil se namáhá
aby bohoslužbu v ruském chrámu co možno
těsně spojil s tím, co potom následovalo a který
divokostí hladového vlka ssaje z obou affér upo-
kojení ve své protiruské právě tak jako proti-
české žhoucí zášti.
Vzpomeňte si jen na Chuchel, co podařil
se tehdy učiniti z této nejvšednější události,
jakých přihodí se v každém velkém mést
do roka na tucty! Praobyčejná rvačka student-
ská, při níž potrháno několik buršáckých čepie,
rozbito asi deset sklenic a při kteréž —a
budiž to stále a stále opakováno — z ji ště no
bylo soudné jediné jen a to lehke
zranění! A ze rvačky té učiněna byla udá-
lost politická dosahu evropského. Vzpomeňte
si při té příležitosti na válečnou loď, již vyslal
na svě illustraci »Illustrated Journal London News«
k Chuchli a posuzujte podle toho pravdivost
zpráv anglických o událostech u Port Arturu,
Čemulpa a v Japonském moři vůbec.
A co tehdy, opakuje se dnes zas.
Zostudit a zhanobit jméno české a poškodi
a zhanobit tím zároveň sympatie našeho ná-
roda a všeho Slovanstva k národu ruskému.
Proto vyslali do zástupů na Staroměstském ná-
městí agenty provokatéry, svedené hochy z tá-
bora Massarykova, židovské comiss, kteři nyní
za nedělního klidu dělají »lid« a pány »sou-
druhy«, kteří na povel vídeňských Adlerůa
německo-nacionálních zakladatelů Schulvereinu
a Pernersdorffrů určují českým sociálním demo-
kratům národní směr, aby pískali a nadávali carovi
Když ale dostalo se jim odměny za to brevi
manu na hubu, vyslali naproti vracejícím se
zástupeům myšlenky národní a slavofilské bur
šáky v plném »wichsu« a že tém se za da
ných okolností v Praze provokace podaři, o tom
nemohlo býti ani pochybnosti.
A stalo se, co snad nechtěli, co ale jinak
ani státi se nemohlo: buršácí byli biti! Ne snad
tak, jako se rvou synové velkého kulturního ná-
roda každou neděhi v každé vesnické hospodě
neboť o nějakém vážnějším zranění nelze tu
mluviti, ale jak to »obyčejně bývá«.
Jest-li se podaří »Bohemii« a její patronee
ve Vídni odvrátiti Němce v říši od sympatií ru
ských, nevime, však tolik víme, že jen tvor se
spraženým mozkem — a to v jiný adresujeme
směr — může události nedělní, spojovati nějak
s výsledkem volby na králohradecku. Může-li se
kdo téšiti z výsledku volby té, je to ovšem
v první řadě český národ, že nestala se mu
ostuda, která nad ním se vznášela a potom my,
kteří bezvýslednou kandidaturu pana Kolenského
ani řádkem nepodporovali, nýbrž všemožně a celou
publicistickou energií se o to zasadili, aby ne-
#18
alto_textblock
#18
prošel — dobrodruh hrabě Sternberg. A on no
prošel. Co má porážka Sternbergova činiti s ne-
dělní demonstraci a se rvačkou na Příkopech, je
nám hádankou. Snad to, že jako na Přikopech
dostalo se výprasku německé národnosti, dostalo
se na Králohradecku výprasku nestoudnosti prá-
zdného šlechtického avanturiera.
#19
alto_textblock
#19
Delegace.
Z Vídně, 23 února. (C.-B.)
Uherská delegace rokovala dál o v
jenském rozpočtu.
Del. Bolgar pravil, že ministr vojenství nahléd
důležitost svého budoucího postavení a pojedna
sům upřímně a jasně o hlavních záležitostech. Li
tuje, že nestalo se tak již dávno. Ve vojště musí se
jednou zavěsti stálé poměry a vyskytlé olázky mus
se náležitě řešiti. Ministr dokázal zcela přesvědčivě
nutnost společné armády. Lituje jen toho, co slalo
se za minulých 30 let. Bývalo by to vzhleden
k mnohojazyčnosti říše mnohem důležitější než v jed
notném státě národním. Zapomnělo se upevňovai
solidaritu mezi vojskem a národy, zvlášť maďarskými
Na péči o solidárnosť mezi rakousko-uherským voj
skem a zdejšími národy musí se klásti hlavní váha
Dosáhne se toho opalrnou, vhodnou vojenskou poli
likou, bez níž budou věčná nedorozumění., Odporuje
názora hájenému v říšské radě rakouské bona fide
že Maďaři vynasnažují se o samostatné uherské
vojsko a prohlašuje, že jedná se pouze o provedení
vyrovnávacího zákona z r. 1867. Pojednav ještěo
2leté vojenské službě a dělově otázce, prohlásil, že
bude hla ovati pro rozpočet.
Del. Laszkary byl mile dojat přímostí ministra
vojenství a jeho blahovolnými snahami. Vojenské
ústupky považuje však za skrovné a proto prohlašuje
se proti rozpočtu.
Del. hr. Jan Esterhazy dovozoval, že stav
r. 1867 jest ohromným ústupkem uherským v zájmu
společné obrany. Po 37 let již trpine, že našim
synům veli cizí řečí a že mohou státi se důstojníky
naučí li se řeči jiného stálu. Tyto koncese učinil
jsme v zájmu míru a dalšího trvání Uher, jež jsou
v cestě pangermanským i panslávským aspiracím
jež budou dorážeti na jejich brány, až bude p
celistvosti Rakouska. Proto je proli zvláštnímu uher-
skému vojsku. Ač nynější stav ho neuspokojuje, bude
hlasovati pro rozpočet, protože vojenská správa daln
se konečně pravou cestou. Slíbené reformy považuje
pouze za první krok. V Rakousku zápasí o převahu
federalistická tendence. Jedni volají »Pryč od Uher!-
druzí »Až sem a ne dál!«. Ostatní chtějí nás prost
odpuditi. Tito jsou nebezpečnější, neboť hledajív
Vídni »silnou ruku«, jež by za přispění našich ná-
rodností zjednala rovnováhu. Jako přátelé pospoli-
tosti musíme také my na ty lidi zvolat »Až sem
ne dál!«
Del, hr. Apponyl souhlasí s Eszterhazem,že
Uhry na vrub své svrchovanosti učinily ve společné
obraně velký ústupek. Zodpovědnost za nová děla
přísluší výhradně vojenské správě a zůstavuje ji
s úplnou důvěrou, avšak proto přec opře se dotyčné
položce, třeba i ne z příčin technických. Za nyněj-
šího jednání nepřevládaly tak vojenské, jako spíše
politické ohledy. Odstrkávání Uher v dvorních úřa
dech a diplomatickém zastoupení jednollivec tak tuze
nepozoroval, ale odstrkávání ve vojště za obecné
branně povinnosti pozorovalo se vůbec a proto jev
se teď v rozmanitých formách. Je přítelem a pří-
vržencem vyrovnacího zákona a sdílí stanovist
Szechenyovo, že v jeho § 11. je složen kompromis
mezi národní myšlenkou a společenstvím a jednotným
řízením armády, avšak tento kompromis musís
také prověst a nesluší vyhýbali se důkladnému řešen
této zále ž itosti.
Pojednávaje o vojenském programu liberální
strany, praví, že v něm není arci obsažen celek
jeho snah. Jeho stanoviště mělo býti spíš kompro-
misem, jehož by se mohl zastávati celý říšský sněm
uherský. Ani ve vojenském ohledu neshledává váž-
ných důvodů proti maďarskému velení, leč tuto
otázku chce zatím pominouti, protože také on přeje
ponenáhlému postupu. V otázce odznaků nelibí se
mu způsob řešení, o něž zajímá se předseda mini-
sterstva. V korrespondenci s uherskými úřady pře-
střelil se cíl.
Oprava trestního řízení vojenského není řešen
a zamýšlená vyučovací reforma nesrovnává se s po
vahou pravého maďarského vychování. Zklamal se
tedy ve svém očekávání. Ministrovi vojenství gralu
luje pouze, jak obratně povedlo se mu uspokojiti obě
delegace. Může vykázati se také vážnými úspěchy
neboť snažil se upřímněji, než dálo se dosud, hověti
maďarským snahám. Ale proto přece bude hlasovati
pro i vojenskému rozpočtu z důvodů politických.
Ministerský předseda hr. Tisza naráží na různě
náhledy v Uhrách a Rakousku o vyrovnávacím zá
koně, opakuje, co prohlásil na říšském sněmě, že tam
kde panuje mezi činiteli navzájem neodvislými spo-
lečenství některých poměrů, toto může uplatniti se jen
pokud shoduje se obsah ustanovení, jimiž se spole-
čenství vymezuje. Nesluší reagovati na smýšlení, jež
vyskytla se, želí, na různých stranách a také v Rakou-
sku, hlavně za nynější doby, kde vidíme, že vážné
a rozvážné živly veřejného života v Rakousku říd-
se upřímným a poctivým úmyslem dospěti ke shodě
(Souhlas.)
Pokud jde o uskutečnění programu liberální
strany, řekl již, že otázka odznakův a judikatury
musí vyloučiti se, protože průpravy vyžadují delš
doby. Vláda provedla pěknou práci, vyřídivši za 31/2
měsíce jiné záležitosti. Je-li toto řešení správné, zá
visí — jak se samo sebou rozumí — na individuál
ním názoru a proto lituje, zvláště se zřetelem k vy
tčenému cíli, že hr. Apponyi je se vším nespokojen.
Jeho důvody nejsou správné, neboť elaborát 9člen
ného výboru pocházel ze společného vojska a ne
uherského. Ministerský předseda konstatuje, že
všechny odstavce programu liberální strany o vojen
ském školství byly — dle smyslu — loyálně usku
tečněny a každý Maďar může se z tohoto výsledku
radovat a spokojiti se. Maďarský národ bude moc
zaujmouti v armádě své náležité místo a přenésti do
ní veškeré své smýšlení, čímž vojsko posílí se a jed-
notné smýšlení vojska a národa bude bezpečnou zá-
rukou pro budoucnost. Je poctivě přesvědčen, že
vláda učinila co mohla, a že také maďarská společ-
nost učiní, čeho třeha, aby vyplnila pořízený rámec.
Poukazuje na nebezpečí z nepříznivé kritiky re-
forem na smýšlení mládeže a prohtašuje, že je na-
lehavě třeba, aby se vrátil klid do velejného žite
v Uhrách. Neobává se soudu národa, dokud jde o
to, má-li se zachovati základ z r. 1867, nebo má-li
se podniknouti boj a základ ten vyvrátit. Valná
většina národa prohlásila opětně, že si takého boje
nepřeje. Říká-li však někdo, třeba v dobrém úmyslu.
že drží se základu z r. 1867, ale zastává se přece
různých nebezpečných hesel, ociťuje se na šikmé
plože a způsobuje mnohem více škody, než každý
jiný zjevný útok na státoprávní bassi. (Hlučný sou-
hlas.) Ministerský předseda poukazuje na změny, jež
prodělal hr. Apponyi bona fide ve své politické ka-
riéře. Nepochopuje, jak mohl učiniti dnes takové
prohlášení muž, jenž podporoval Szella, jehož hlav-
ním programem bylo provedení vyrovnávacích zákonů.
Není tomu ani půl léta, co vynasnažujes
o maďarské velení. Muž, jehož stanoviště v tak
důležitých otázkách mění se v poměrně krátké době
tak často, jenž neví, co chce a v kritických otázkách
národního živola prodělal tolik změn, nesmí diviti
se, že ho jiní nevolí rádi za vůdce, neboť k vedení
národa třeba přidržeti se určitého směru, jejž al
sám musí dobře znáti. (Velké pohnutí.) Rečník po
#20
alto_textblock
#20
važoval by za velké neštěstí, kdyby národ ocil se
na šikmé ploše, na niž dostal se hr. Apponyi, nebo
vedlo by to k velké kalastrofé a těžkým otřesům, po
jakých v r. 1867 došlo k vyrovnání mezi králema
národem. (Velké pohnuti.) Ministerský předseda žádá
za schválení rozpočtu. (Hlučný trvalý souhlas.)
Del. hr. Apponyl odpovídá, že jeho vývody ne-
jsou žalobou na muže, již pořídili vyrovnání. Byla
by nesmyslna a v odporu s pietou k oněm osobno-
stem. Avšak předseda ministerstva použil příležitosti,
nejen aby vyvrátil jeho názor, k čemuž má právo,
ale aby řečnil proti němu. Zda zasloužil jsem vý-
čitky min. předsedy, o tom pohovoříme si tam, kde
podám zprávu o svém veškerém politickém chování.
Možná, že vyskytují se odchylky v konkretních po-
žadavcích, jež jsem tu a tam, deset let dříve nebo
později vyřkl, rád bych však věděl, zda ten, kdo
dostal se k moci momentální změnou fronty, zda
taký člověk považuje se za schopna uskutečniti ideje
jiných a zda ten, kdo tyto ideje nosí jako vypůjčený
oblek, schopen je provésti tyto ideje. Že takový
člověk tuto chvíli takové výčitky činí, dokazuje, že
má ku podivu potřebný a podslatný atíribut polilika,
attribut politické smělosti. (Eljen! v levo a na galerii.)
Předseda Szell napominá posluchače, aby vy-
stříhali se všelikých projevů pochvaly i nelibosti.
Min. předseda hr. Tisza pravil, že vývody na
říšském sněmu i v delegaci souhlasí úplně s tím, co
řekl dříve. Brojil arci, aby vojenská otázka byla
předmětem stálé agitace, protože tato agilace může
více škodili, než reformy prospěti. Netajil se nikdy,
že rozuzlení musí provésti ne on, ale někdo jiný,
Býval bych, praví, podporoval každého, kdo by na ten
základ byl vstoupil. Když se však poměry utvářily
tak, že přesvědčil jsem se, že rozuzlení provede se
nejrýchleji a nejsnáze, ujmu-li se ho sám, býval bych
se zpronevěřil své povinnosti, kdyby zbabělá bázeň,
že mohou mne stihnouti takové výčitky, jež ostatně
charakterisují toho, kdo je pronesl, bývala mne zdr-
žovala vykonati moji povinnosti. (Hlučný souhlas)
Del. Ugron není spokojen s vojenskými ústupky.
Přimlouvá se za maďarské velení a prohlašuje, že
bude pokračovati v boji za práva maďarčiny, hlavní
podmlnku národní existence Uher.
Del. hr. Jan Zichy přimlouvá se za koalici všech
stran, stojících při vyrovnání z r. 1867 a nalehá na
paritu ve vojště až do těch konců, kde by armádní
jednota byla ohrožena. Schvaluje vojenský program
liberální strany, ale jeu z ohledů vojenských. Bude
hlasovati pro rozpočet.
Del. hr. Št. Keglevich vítá slíbené reformy jako
mnohoslibný krok k zlepšení uherských nárokův a
prohlašuje vojenský program liberální strany za do-
statečný. Maďarskou jednací řec považuje tak jako
hr. Zichy za zbytečnou.
Další rokování položeno na z ejtřek.
#21
alto_textblock
#21
Politické zprávy domácí.
#22
alto_textblock
#22
V Praze, 23. února. (Rozhovory s pol-
skými vůdci.) Petrohradský „Kraj“ otiskuje
další rozhovor svého vídeňského zpravodaje
s vůdci rakouských Poláků, tentokrát s hr. Vojt.
D zieduszyckým. Hr. Dzieduszycki, mluvě
o poměru polského kola k ústřední vládě, přiznal
se k politice opportunistické. „Nám — pravil —
jest lhostejno, kdo stojí v čele kabinetu a každá
vláda může se nadíti naší podpory, dbá-li pro-
spěchu naší země.“ Jaký „prospěch“ měl při
tom na mysli, vysvítá z dalšího odstavce řeči,
v němž dodává: „O našem stanovisku politickém
rozhoduje především fakt, zdali se vláda opírá
v Haliči o živel, historicky povolaný k vůdcovstvi
a upřímně svou zemi milující, aneb zdali, řídíe
se ne zcela ještě pochovanými tradicemi staré
byrokracie josefinské, koketuje s živly anarchi-
stickými a snaží se význam země a jeho repre-
senlace snížiti, hledíe skrze prsty na nebez-
pečné agitace sociální.“ Jinými slovy polské kolo
jest hotovo podporovati každou vládu, jen když
uzná v Haliči panství strany šlechtické. Dr. Kör-
ber prý se v poslední době podrobil této pod-
mínce většiny polského kola a tím si zabezpečil
jeho podporu. Halič za nynější vlády také
značně již získala zákonem o regulaci
řek a vodních dráhách. Kolu polskému zá-
leží však i na tom, aby parlament byl dělný také
v budoucnosti a proto bude podporovati každou
snahu vlády neb jednotlivých stran, směřující
k uzdravení parlamentu. Dotknuv se olázky vo-
jenské, hr. Dzieduszyeki prohlásil, že Polákům
musí na tom záležeti, aby měli co možno nejvice
svých důstojníků. Za tím účelem budou se do-
máhati rozmnožení kadelek v Halíči. Nikoho
z nich však ani ve snách nenapadne, aby se do-
týkal jednoty jazyka při velení, aneb aby žádal,
by důstojníci sloužili jen u pluků „své provin-
cie“. Pozbyli by tím prý širšího rozhledu po vo-
jenství a zároveň by zmizel cit kamarádstvía
sounáležitosti mezi důstojníky celé armády. Vná-
šení otázek národnostních do vojska má hr.
Dzieduszycki za věc velice povážlivou, ježto by
mohla poškoditi nejen vojsko, nýbrž i státa
společnost. Sporu česko-německého hr. Dzie-
duszycki ve svém rozhovoru se zpravodajem
„Kraje“ se nedotknul.
V Praze, 20. února. (Poloúř adn
uherský list popírá zprávy o mo-
bilisaci.) Poloúřadní »Mag. Nemzet« popírá
časopisecké zprávy, že se mobilisuje 300.000
m žů rakouského vojska, jež má na jaře vtrh-
nouti do Makedonie. »Bliží se sice jaro — píše
»M. N.« — v kteroužto dobu vždy se pozoruje
hnutí na Balkáně, ale zjevu tomu jsme již při-
vykli a jest pravděpodobno, že povstání nena-
bude letos nebezpečného rázu. Ostatně make-
donský reformový výbor a turecké pluky posta-
rají se, aby makedonské hnutí bylo lokalisováno.
O vážném zakročení naší říše nemůže tedy býti
řeči. Našim zájmům vyhoví úplně, když diplo-
macie, jako dosud, bude bedlivě sledovati udá-
losti na Balkáně a zvláště si bude všímati, ne-
hrozí-li nám nějaké překvapení. Této povinnosti
se zajisté svědomitě vyhoví a proto není příčiny
k obavám a vznikajícím z nich mobilisačním
starostem.«
Z Vídně, 20. února. (Zostřený jed-
nací řád sněmu dolnorakouské ho.)
Panovník schválil změnu zemského řádu, na niž
se loni usnesl sněm dolnorakouský, aby mohl
býti zostřen jednací řád sněmovní. Dle této
změny jest nepřipustný slib nově zvoleného
poslance, činěný s výhradou. Takový poslane
bude tak dlouho vyloučen z jednání sněmov-
ního, dokud nesloží slib bez výhrady. Poslanec,
jenž byl marně třikrát volán k pořádku, můze
býti vyloučen z jedné až ze tři po sobě násle-