#1
alto_textblock
#1
Strana 2.
#2
alto_textblock
#2
NÁRODNÍ LISTY
#3
alto_textblock
#3
20. února 1904
#4
alto_textblock
#4
Císlo 51.
#5
alto_textblock
#5
nám upírá stejná práva a spravedlnost, jež jeho
zákonodárství slibuje. Naše loyální ochota odplácí se
neupřímností a nesplňováním slibů.
Jsme státu věrni, třeba se s námi zacházelo špatně
a nespravedlivě. Doufáme a důvěřujeme ve svou bu-
doncnost v tomto státě také lehdy, kdy nás zovfalství
hlodá! Zdá se však bobužel, že nás, proto že jsme
věrní, chtějí donutiti krutostí, abychom svého práva
více nedosáhli. Taký je náš stáv a proto nedivte se
že projevujeme své spravedlivé rozhořčení odepřením
rozpočtu. Toto hlasování není žádným nepřátelstvím
proti vojsku, neboť toto nelze si mysliti bez českých
vojínů. Naše h asování je pouhým protestem prot
vnitřní neupřímnosti a nepřátelství, jež tísní český
lid a nutí jej k nejkrajnějšímu odporu, (Pochvala mez
Čechy.)
Debata uzavírá se.
Del. Schneider (věcná oprava) odporuje del
Fiedlerovi, že národnosti uherské souhlasí s nynějším
tamním vládním systemem a del. Marchetovi, žeje
v Uhrách 16 mili. Maďarů. Je jich 6 mill, a ostatní
jsou židé.
Příští schůze bude zejtra o 10. hodině do-
poledne a budu se rokovati dále o dnešním
předmětu.
Předseda oznamuje, že hodlá přerušiti schůz
ve 3 hodiny a obnoviti ji v 8 hodin večer.
Konec schůze v 5 hodin 5 minut odpoledne.
*
#7
alto_textblock
#7
V rozpočtovém výboru rakouském před-
seda dr. Baernreither sdělil odpověď ministra
hr. Goluchowského na včerejší Schönburgův dota:
po podpisu mezinárodních smluv, že dosud neby
zachováván jednotný postup pro neshodu mezi oběmn
vládami o výkladu čl. 8. vyrovnacího zákona zvlášt
v tom směru, platí-li onen článek jen pro obchodn
smlouvy nebo také pro všecka mezinárodní ujednání
Protože nedošlo k písemné shodě, sestoupí se záby
komise ze zástupců ministerstva zahraničných věe
a obou vlád, aby ustanovila normu jednotného po
#8
alto_textblock
#8
stupu.
#9
alto_textblock
#9
Ve zprávě vojenského výboru uherského
prohlašuje se o použití uherských důstojníků v mimo
uhorských plucích rozhodně, že budoucně smí s
vřadit uherští důstojníci (vojenští absolventi) do
mimouherských sborů jen v mimořádných a abnor-
mních případech.
Výbor vzal na vědomí, že do centrálních komano
a ústavů bude ustanovován také budoucně přimě
řený počet uherských důstojníků.
O dopisování vojenských úřadův a nápisech na
kasárnách vzal výbor na vědomí závazné prohlášení
ministra vojenství, že budoucně všecky vojenské
úřady, tedy nejen plukovní a vyšší komanda budou
si dopisovati s občanskými úřady maďarskýmiv
maďarské řeči, tedy též iniciativa dopisování stane
se v maďarštině, dále že nápisy na kasárnách, jež
jsou soukromým majetkem v používání eráru a na
všech jiných budovách budou maďarské a že na
budovách, jež jsou erárním majetkem, mimo něme-
cký bude také nápis maďarský.
O rozmnožení uherského živlu mezi armádními
důstojníky konstatuje výbor, že každý rok musís
vzdělati mnohem více důstojníků než nyní, aby státn
občané uherští v důstojnickém sboru byli zastoupen
v poměrném počtu braneckého kontingentu.
První podmínkou doplnění stavu důstojnictva
je, aby byl k disposici dostatečný počet nadačních
O účastenství uherského průmyslu na vojen-
ských potřebách pojata do loni navržené resoluc
tato ustanovení: Ministru vojenství ukládá se, pokud
nepořizuje se oděv, zbraň a výzbroj v Uhrách,
ministr nedostane nabídky dostatečně garantované
na jich pořízení, v jiných věcech učinil větší po-
měrně objednávky, aby vyrovnala se kvota příslušná
uherskému průmyslu. Při rozmnožení této kvoly
má se také dbáti na výrobu vojenských továren
potud, aby poskytovaly výdělek v surovinách nebo
pracovní mzdě. Kvota přislušná uherskému prů-
myslu nebuď počítána dle místa, kde se platí nebo
kupuje, ale dle provenience výroby a zhotovení.
V tom smyslu vyhotoví se též výkazy.
Výbor prohlašuje, bude-li třeba II. arsenálu, že
nerozšíří se arsenál dosavadní, ale zřídí novýv
Uhrách. Vojenské továrny nesmí dělati konkurenci
soukromému průmyslu. V příčině zásobních potřeb
vyzývá se ministr, aby ve shodě s uherskou vládou
svolal zemskou konferenci, jež by dbala požadavků
nového hospodářského života.
K žádosti za další povolení 15 mill. K jako
mimořádné potřeby pro r. 1904 na pořízení maferiálu
pro nová polní děla, výbor podává zevrubné vylíčen
dělostřelecké reformy a prohlašuje ji za nezbytnou
nutnost, jež vyžaduje na obou státech říše obrovské
oběti. Konečně doporučuje se, aby mimořádná po-
třeba 15 mill. K byla schválena.
#10
alto_textblock
#10
míst.
#11
alto_textblock
#11
Politické zprávy domácí.
V Praze, 19. února. (Nebezpeči na
Balkáně a smír česko-německý.)
Přese všechno ubezpečování vládních orgánů,
že Rakousko nechystá na jaře nijakých mimo-
řádných kroků na Balkáně, šíří se dále pověsti
o nastávající akci. Terstská »Slavenska Misao«
zaznamenává v dnešním čísle sdělení jednoho
z terstských magistrátních úřadníků, že se vo-
jenské ministerstvo obrátilo k magistrátu s do-
tazem, mnoho-li vojska by se mohlo v případě
potřeby ubytovati v Terstě na několik dní. Při-
pomínáme k té zprávě onehdejší sdělení »Agr
Tagbl.«, že se má na jaře lloydovými parníky
vypraviti přes Terst do Soluně 20 000 mužů
rakouského vojska. Podobně dle tvrzení »N.
Ref.« nevěři se ani ve Vídni ubezpečování
poloúřadního listu, nýbrž naopak se soudi, že
na jaře dojde zcela jistě na vojenskou inter
venci Rakouska, jejíž eílem bude okupace Sta
rého Srbska a dalších zemí makedonských až
do Soluně a to tím spíše, že — jak se tvrdi —
akce taková by se nepříčila úmluvám mürz-
stegským.
Ale také zpravodaj krakovského »Czasue
pokládá nynější události za tak vážné pro říši
habsburskou, že má za nezbylno promluviti
opět o smíru česko-německém. »Okamžik jest
pro říši velice vážný — praví — neboť ani
nejopatrnější výklady diplomatův nevylučují
ozbrojeného zakročení na Balkáně. Víme jena
věříme, že Rakousko po takové intervenci ne-
práhne a samo té krajní potřeby nevyvolá, ale
nevíme s jistotou, nevyvolají-li ji čety makedon-
ské (či snad albánské? Pozn. red.). Takový
okamžik — vykládá dále »Czas« — byl by
snad nejvhodnější aspoň k nějakým počátkům
dorozumění mezi Čechy a Němci. Jest samo-
zřejmo, že potřeby řížské musily by rovnoměrně
uznati obě strany a přinésti rovnoměrne
oběti. Ani Čechové nebudou chtít v takové
chvili převziti odpovědnost za odmitnutí branců,
ani Němci nebudou snad chtít svým odporem
takové odmítnutí provokovat.« Ze všeho toho
»Czas« zavírá, že doba svolání říšské rady
není snad tak nevhodná, jak se tvrdí se strany
české.
Vytrvalost, s jakou vídeňský zpravoda
»Czasu« koná přátelské služby dru. Körbrovi.
jest na všechen způsob chvalitebná; ale mě
by své domluvy adresovati jen na jednu správ-
nou adresu. Nás Čechů se jeho stesky týkat
nemohou. Ať jen si dr. Körber sám s pány
Němci sní tu kaší, kterou s nimi zavařil.
Z Pešti, 18. února. (Uherská dele-
gacle. — Odvod opět odročen.) V ple-
nárních schůzích uherské delegace nastala pře-
stávka, jež potrvá do 22. t. m. V ponděll počne
#12
alto_textblock
#12
delegace projednávati společný rozpočet vojenský.
takže by delegační práce mohly býti ukončeny
26. února. Dne 29. února sešel by se pak opět
uherský sněm. — Místožupan peštské stolice
vydal právě vyhlášku, že ministr honvédů změnil
opět lhůtu odvodu za r. 1903. Úřady mají býti
připraveny, aby se odvod mohl vykonati bud
v období od 21. března do 30. dubna, aneb
od 6. dubna do 10. května, ovšem předpoklá-
daje, že odvod za rok 1903 bude aspoň do te
doby schválen parlamentem.
Ze Lvova, 18. února. (Úmrti.) Včera ze-
mřel ve Lvově bývalý člen polské revoluční
»Národní vlády« varšavské z r. 1862, Bronislav
Švarce. Zvěčnělý narodil se roku 1834 ve
Francii z rodičů polských, vysludoval v Paříži
inženýrství a když si r. 1859 vymohl u pruské
vlády dovolení k návratu do bývalé vlasti, usadi
se ve Varšavě jako železniční úřadník. Počátkem
r. 1862 vsloupil do ústředního výboru revoluč-
ního, jenž se později změnil v »Národní vládu«,
byl však 22. prosince téhož roku zatčen, takže
nebyl ani svědkem předčasného vypuknutí revo
luce v lednu 1863. Byv odsouzen na smrt, ob
držel milost, načež vězněn několik lot v Schlůs-
selburce a později vyslán na Sibiř. Teprve roku
1892 dovoleno mu vrátiti se ze Sibiře, ale ne-
dovoleno usadili se v říši ruské. Uchýlil se tedy
do Haliče, pracoval nějaký čas v krakovské
»Nowé Reformě«, později pak obdržel úřadnick
místo u zemského výboru ve Lvově, kdež do-
konal svůj pohnutý život, plný útrap a zkla
Ze Zádru, 15. února. (Maďarský výle
do Dalmacie.) Tyto dni projelo Zádrem na
parníku »Ungaro Croaty« dvanáct opposičních
poslanců maďarských ze strany Košutovy, aby
se obeznámili s »maďarským« mořem a po
břežím dalmatským, o něž se Maďaři počinaj
stále více zajímati. Výletníci jedou až do Ko-
tora, jakým směrem se vrátí, není dosud známo
Mezi výlelníky jsou poslanci Kubik, Gall, Rat-
kay, Rakosi aj.
#13
alto_textblock
#13
mání.
#14
alto_textblock
#14
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 19. února.
#15
alto_textblock
#15
Italské listy o zbrojení Rakouska.
Od několika dnů přinášejí některé listy
italské, zvláště »Giornale d'Italia« zprávy o kro
cích, jež prý míní Rakousko podniknouti v pří-
čině zmatků na Balkáně. »Giornale« sdělujez
Vídně, že Rakousko povolalo 300.000 mužů
k praporům. Depeše doslovní: »Zbrojení R
kouska provádí se tak zjevně, že i slepý může
je viděti.« Jiné listy líčí zimničnou činnost
rakouských úřadův v Bosně a Hercegovině
Z listů těchto vyčísti lze i obvinění, že Rakou
sko podněcuje hnuti v Albánsku, aby mělo zá-
minku k obsazení Albanie.
Poslanec Giuliano, jenž jest dle všeho
pisatelem zmíněného obvinění »Giornale d'Ilalia
o piklech rakouských v Albánii, dokládá záro-
veň, že vláda italská nic nepochybně neví, co
se v Albánii chystá na škodu její vlastních
zájmův. Také milánský Tempo« přináší po-
dobná sdělení, jež prostě zaznumenáváme.
#16
alto_textblock
#16
Pruské bezohlednosti.
Jak se »Vorwärtsu« sděluje, postupuje
pruská policie v Horním Slezsku nyní zvláště
bezohledně proti cizincům. V okresích průmy
slových bydlici cizinci musí předkládati vesměs
legitimační listiny a když tyto policii nestačí
musí za krátko opatřiti si další, zvláště průvodn
a domovský list, nechtějí-li býti vypovězeni
Veliký počet osob, jež se nelíbí policii z poli
tických neb jiných příčin, byl vypovězen, i když
průkazy jejich byly zcela v pořádku.
Dle jednoho listu východopruského chystaji
se úřady pruské vypověděti i řadu příslušníko
ruského státu z území pruského, což má být
odvetou za vystupování ruských studentůva
dozvukem známých debat v říšském sněmu ně-
#17
alto_textblock
#17
meckém.
#18
alto_textblock
#18
Lord Roberts na odchodu.
Královským rozkazem armádním vyslovuje
se lordu Robertsovi, vítězi nad Bury, u příleži
tosti odchodu jeho z místa nejvyššího velitele
vojska anglického a tím i z aktivní služby, vřelý
dík panovníka za jeho služby, jež déle 50 l
byl branné moci britské — i na četných boji-
štích v Asii a Africe — prokazoval.
#19
alto_textblock
#19
Národ Moravě a sobě.
Proč jest Moravě třeba divadla Národního
Odpověď stručná proslě zní: „Prolo, proč byl
národu našemu v Čechách třeba Národního divadla
v Praze. “
— A což — nestačí celému našemu národu jeho
Národní divadlo pražské?
„Nastačí. Míát sice naše první Národní divadlo ne-
popíratelný význam a vliv na všechen rozvoj našeho
osvětového života národního ve všech zemích, ve
kterých národ náš bytuje — ale jediné nestačí.“
— Proč?
„Protože oblast národa našeho je o mnoho větší
než aby jediný veliký ústav dramatický mohl vyko-
návali náležitý vliv umělecký, osvětový a národní
na všechny vělve národa, Jeť naše Národní divadlo
v Praze moravské a slezské části národa příliš vzdá-
lené. Kromě toho hlavní město Moravy, Brno, jest
hlavním střediskem, jest hlavou náro da
našeho na Moravě a potřebuje tedy ke svému
rozvoji všech těch inslitucí, kterých bylo a jest po-
třeba středu a hlavě království českého, naší matičc
Praze.
Jako Praze, pražskému živlu českému, bylo ne-
zbytně třeba vlastního samostatného divadla českého,
divadla Národního, podobně, ano ještě mnohem více
jest třeba takového Národního divadla Brnu, českému
živlu v Brně.
Pravime: ještě mnohem více nežl
Praze. Nebot živel český v Brně, ačkoliv počtem
nad německý mnohem silnější, jest tam přece do
pesud mnohem více pollačen, nežli byl před čtyřice
lety potlačen živel český v Praze.
Národního divadla v Brně jest a bude ještě
mnohem více třeba, než bývalo v Praze, nejprve ku
pěstování dramatického umění české-
ho a ku pěstování dramatické litera-
tury české slovesné a hudební způsobem
takovým, aby vábilo k sobě všechny vrstvy obyva-
telstva českého — i ty, které stojí v čele důševníh
zivota i nejnižší vrstvy základní. Aby je vábilo ne-
#20
alto_textblock
#20
jen výkony uměleckými, ale již i samotnou bu
dovou — aby se stalo denním a to důstojným
shromaždištěm živlu českého v Brně.
I dnes již má sice Brno své české Národní i-
vadlo — ale pohleďme jen, v jaké budově —
řekněme hned raději v jakém stavení jest umí-
stěnol Jest to stavení, od něhož s lítostí ano studen
odvrátiti se musí každý syn a dcera národa, který
je vidí — a to zvláště, když pozná německé di-
vadlo brněnské. Němci brněnští úmyslně vodí každého
cizince podívati se nejprve na jejich nádherné divadlo
německé — a hned na to na sešlé, skoro spadnutín
hrozící stavení českého divadla, ve kterém by každý
příchozí hledal všemožné jiné, jen ne divadlo!
A tímto stavením, tou ohyzdnou veleší napro
paláci dívadla německého měl by býti i na dále re-
presenfován živel český v Brně, tam že by se i n
dále mělo pěstovati české umění dramatické?! Nikoli
Ta dosavadní děsná ostuda nynějšího českého divadel
níhe stavení v Brně nesmí na dále na nás zůstá
vati; každý z nás musí se přičiniti, aby se co nej
rychleji odčinila — národ náš na Moravě musí míti
své důstojné Národní, svůj chrám umění -
a ne kolnu na spadnutí!
On je dále musí míti, on si je musí zříditi, po-
něvadž dívadlo není nikde jen stanem umění, nýbrž
všady také národní representací — a nad všechno to
mocným pilířem, mocnou tvrzí života
národního
Pohleďme jen, čím se nám stalo ve vzhledě spo-
lečenském a národním naše Národní divadlo v Praze
— a uvidíme, čím se stane a jaké ovoce přines
národnosti naší české Národní divadlo v Brně, v jeho
okolí a v celé zemi. Národním divadlemv
Brně se povznese společenský život
český na úroveň, na jakou bez něho
nikdy se vyšinouti nemůže.
A společenské povznešení jeho znamená i po-
vznesení národního života vůbec, nebol
znamená připoulání nejširších a i závislých vrslev
k jazyku a živiu národnímu, znamená osvětové.
kulturní povznesení těchto vrstev
zr amená zařízení střediska, z něhož rozlévati se
bude nejen teplo umění, ale i rostoucí síla
národního uvědomění a přesvědčení.
a kleré volati a vábiti bude k sobě i toho, kdo by
jinak o život národní se nestaral.
Divadlo bylo a jest nejen u nás, ale u všec
ná rodů vůbec, nejmenších tak jako největších, jed-
ním z nejmocnějších činitelů národ
ního probuzení a udržování duchia národního.
A jest snad na Moravě a zvláště v Brně i v jeho
českém okolí národního ducha již tolik, tak pevného
a již proti všem útokům Němectva tak zehezpoče-
ného, že národnost naše vůbec se tam může obejíi
bez divadla Národního?
Neníl
A není-li, pak je naší naléhavou, nezbyt-
nou a svatou povinností, toto Národní di-
vadlo Brnu a Moravě — a tím celému naš emu
národu, nám samým, zříditi, zbudovati. To pak
nedokáže se jinak, leč opětným vzájemným sobě
přispěním — tímže přispěním, kterým druhdy při-
spívala a přispěla Morava na naše české Národn
divadlo v Pra ze.
Proto jest nezbytno, aby sbírka na Národní di-
vadlo v Brně provedla se všady, kde sbory samo-
správné přiměřeně velikým příspěvkem ji nenahradily
i aby se provodla zvláště v Praze. Proto také ne-
pochybujeme, že každý z vás podle možnosti sve
přispěje ke zbudování Národního divadla v Brně
které znamená i jednu ze záruk lepší budoucnosti
národa našeho nejen v Brně, ale na
Moravě vůbec. Pro zabezpečení té budoucnosti
nemůže býti žádná oběť dosti velikou. My pak hravě
decílíme potřebné sumy, jestli že k ní způsobem
svým hmotným poměrům přiměřeným přispěje každý
z nás, dá-li každý z nás k tomu účelu ochotně
svůj dar — mnoho neho málo, co může dáti, alo
každý najisto! —
#21
alto_textblock
#21
Sihiřská dráha . ..
(Ve světle přednášky inspektora státních dráh
inž. Jos. Neumanna.)
Právě tempo, kdy celý svět se zájmem sleduje
válečné události na Východě a interessuje se o celou
tu rozsáhlou oblast, nyní jeviště zápasů rusko-japon-
ských, přišel činný Spolek arehitektův a in-
ženýrů s přednáškou „O sibiřské dráze“. Víme o
několika let, že bílá, širovládná Rus, to nekonečné
moře verst, profato jest dráhou z Moskvy do Irkutska
a dál do Vladivostoku a Port Arturu, víme, že na bře-
zích bajkalského jezera staví se značná zátočka, jež
spojiti má v budoucnu obě obrovské větve sibiřské
dráhy; ale nyní dvojnásob zvýšen zřetel k světové,
epochální této trati, kdy zejmena válečný její vý-
znam přichází tolik k platnosti. S potěšením proto
přijata veřejností zpráva že odborník na slovo vzalý,
inspektor státních dráh, inž. p. Josef Neuman pro-
mluví v přednáškovém večeru o zajímavém tomto
thematu. Proto účastenství včerejší ve velikém sále
Měšťanské besedy bylo tak značné, neobvyklé. Ze-
jmena z kruhů železničních dostavil se veliký počet
úřadnictva, mimo jiné inspektor z ministerstva želez-
nic p. Michna.
Předsedá spolku cís. J. inž. Jahn zahájil schůzi
vřelou vzpomínkou na zesnulého člena p. Františka
Urbánka, jehož památka uctěna povstáním. Na to
slova se ujal inspektor státních dráh inž. p. Joseí
Neuman, jenž v poutavé přednášce své o sibiřské
dráze promluvil asi takto:
Předmět, o němž chce přednášeti, zajímá dnes
každého, kdo sleduje válečné události na dálněm
Východě. Sibiřská dráha tak, jak ji dnes nalézáme.
je světovým podnikem, unikem mezi dráhami, nebo
vycházejíc z Evropy, probíhá celý asijský svět, po-
činajíc v Čeljabinsku a končíc ve Vladivo-
stoku. Ohromný rozsah a smělá myšlenka v těchto
krajích vyslavěti dráhu, vede nás k přesvědčení, že
důležitost její musí býti zajisté nesmírná a to jak
v ohledu národohospodářském, tak i strategickém.
Pan přednášející především rozmlouvá o Si biři
Jest 26krát větší než Rakousko a dělí se na západní,
východní až k Amuru a Poamuří. Podnebí jest drsné
a jen na jižní straně možno prováděti zemědělství
Rozdíly tepla a zimy jsou veliké. Ve Vrchnojansku je
v zimě — 49° C. a maximální teplota v létě + 15°
V západní Sibiři je velmi zdrávo; nezná se tam v ně-
klerých provinciích souchotin. Bajkalské jezero jest
největším sladkovodním na světě. Bohatství Sibiře
zejmena v kovech a nerostech, jest značné, takže pro
sperila dráhy jest zaručena. Zalidnění Sibiře, jal
známo, jest nepatrné. V ohromné té oblasti bylo v roee
1897 pouze 7,091.000 lidí. Na 1km připadá 0.57 lidl
Ruským zákonem z r. 1898 k zalidnění Sibiře zaručeno
těm, kdož by se tam chtěli usadili pro každou muž-
skou hlavu 16 ha půdy nosně zadarmo
Když byla část sibiřské dráhy holova, druhí
pak ve stavbě, lu aby Japonsko nebo jeho příte
Anglie ruské plány nekřížovaly, uzavřelo Rusko 2
března 1898 smlouvu s Čínou, dle které byl poloostrov
Lian-Tung s Port Arturem na 25 roků Rusku pronajat
Rusko nabylo vedle toho práva dále zříditi připojen
na transbajkalskou dráhu až do Vladivostoku a na
Port Artur, při čemž získalo i práva dobývání nerostů
v Mandžursku, dále zřizování silnic a udržování men-
ších vojenských posádek.
Na to ulvořila se ruská akciová společ
nost, která r. 1898 provedla některé linie a pozděj
celou východočínskou trať dala hotovou de
provozování na podzim roku 1903. Tím poskytnuta
Mandžursku možnost rozkvětu hospodářského a uvol
něna obchodu a průmyslu cesta ke Žlutému moli
Poněvadž vystěhovaleckému ruchu nová cesta olevřena
#22
alto_textblock
#22
a přepravní doba na východ proti 6—8 týdnům cesty
námořní se zkrátila na 14 dnů (Petrohrad—Vla-
divostok) má dráha sibiřská nepopíratelně ohromnou
cenu kulturní. Umožněn odbyt ruských tovarů; ceny
jejich zmírněny levností dopravy.
Zároveň se vyvinuje poděl dráhy velký prů-
mysl, železářský a dřevařský, dále skelné huti, ob
chod s kožemi a viktualiemi. Jmenovitě máslo z Tom-
ska expeduje se ve zvláštních vozech s chladírnami
Sibiřská dráha byla postavena za ruské peníze.
ruskými inženýry a lidmi, zvláště pro ruský
obchod. Před 13 léty, když se o stavbě její uvažovalo-
projektována východní její část na hranici Mandžur-
ska podél Amuru na Chabarovku. Ale z důvodu stra-
tegických vedena na Vladivostok. Dráha sama děl
se na oddíly a sluje z Čeljabinska do Obu západo-
sibiřská, z Obu do Bajkalu sředosibiřská.
z Mysova k Mandžurii zabajkalská a odtud do
Vladivostoku východočínská.
Trať přes Bajkalské jezero ve vzdušné čáře měi
46 km. Jak známo, staví se nyní na rychlo po ledě
tral. Kladenikolejnic, respektive pražeů.
možno vysvětliti jen tak, že pro pražee
vyseká se do ledu příslušně hluboký
zářez, pražec se zapustí a zaleje vodou.
aby zamrzl
Rozchod kolejnic jest vělší než na evropských
o 9 cm. To má za následek, že vozy z Evropy do
Ruska nemohou a naopak. Vadou bylo, že kladeny
velice lehké kolejnice, lehčí než u našich lokálních
dráh: bylo to již zpozorováno a šmahem se promě-
ňují, neboť nikterak by nesnesly ohromnou dopravu.
Pražce jsou z impregnovaného dřeva borového. N
dráze jsou ještě provisoria jako dřevěné mosty, jež se
zaměňuji stále za konstrukce železné.
Druhou chybou bylo, že nebyla trať štěrkována
nýbrž pražce položeny v písku. Dnes jezdí se rychlost
32 km a pomýšlí se na zrychlení, až sesílena bud
vrchní stavba.
Některé stavby mostní jsou přímo čigantické. Na
př. přes Volhu, Ob, Jenisej, jež mají přes sto oblouků
Pan přednášející přistupuje na to k vylíčení za-
řízení vozů na sibiřské dráze. Vlaky mají jeden vůz
I. tř. a dva II. tř., všechny zařízené jako spaci. K to-
mu připojen vůz jídelní s kuchyní a stroji osvětlo-
vacími a dynamoelektrickým motorem. Někdy připíná
se i vůz kostelní, stavěný v ruském slohu s krás-
nou kaplí, jenž určen jest za náhradu oněm slanicím
kde není dosud chrámu. Tam se zastaví, obyvatelé
vykonají svou pobožnost a vlak jede dále.
Jak se vlaky na sibiřské dráze vypravují? Je tam
zařízení tak zv. žezlové. Úřadník slanice A. ode-
vzdá strojvůdci tyč, kterou může vyjmouti ze zvlášt-
ního, k tomu zřízeného apparátu jedině tenkráte, kdy
k tomu dá úřadník v B. elektrickým zařízením svolení
Bez tohoto žezla nemůže strojvůdce stanici opushiti
Konečně pojednal pan přednášející o jízdním řádu
o úřadnictvu železničním a celním, jež mluví též ně-
mecky a francouzsky, o dopravě nákladů, z nichí
34 se musí odmílati pro nemožnost expedice, dále
o jízdních cenách a končil poukazem na veliký dráhy
význam jak hospodářský, tak strategický a to nejen
pro dnešek, nýbrž i pro dálnou budoucnost.
Přednáška jeho odměněna značnou pochvalou
a večer zakončen debatou, které mimo jiné zúčast
nil se stav. rada Rybář.
#23
alto_textblock
#23
Denní zprávy.
#24
alto_textblock
#24
Říšská volba na Královéhrádecku. Pr
—
včerejší volbě do rady říšské za venkovskou
skupinu královéhradeckou dostavilo se k osudí
8929 voličů ze 12.705. Obdrželi pák hlasův;
kandidát strany agrární pan Srdinko, po-
slanec zemský, 3755, hr. Albert Sternber
z Vídně 3263, radikálně pokrokový kandidát
dr. Antonín Hajn 1614, sociální demokrae
Svěcený 117, kandidát národní strany svo
bodomyslně Alois Kolenský 45 hlasů. Roz-
ptýleno bylo 63 hlasů. 72 hlasův bylo prohlá-
šeno za neplalné. Ze 6 míst volebních se 368
voliči není výsledek volby dosud znám. Příčina
toho jest neznámá. Volba ale v těchto 6 mí-
stech nemůže změniti již nic na celkovém vý-
sledku onom, z něbož plyne, že nutnou jest
užší volba mezi Srdínkem a hr.
A. Sternbergem. — Potěšitelný moment
jeden aspoň výsledek ten skýtá: že hrabě
Sternberg přes colou nezřizenou agitaci svou,
přes peníze, vyhazované plnýma rukama, pře
klevety své a spoustu agitátorů svých nedo-
sáhl vítězství a bohda spojením všech neod-
vislých stran českých ani při volbě užší již
nedosáhne. Nieméně značný počet hlasů jeho
jest smutným zjevem v politickém rozvoji našem
a snad mnozí voliči, kteři hlas svůj v slepé
důvěře v chlubná slova jeho odevzdali, záhysi
uvědomi, že nevykonali tím nijak prozíravý čin
politický a budou důvěry své litovati. Přehléd
nouti nelze jinak ovšem též nepatrný počet hlasů,
kterýž obdržel officiální kandidát národní strany
svobodomyslné. K historii kandidatury té dlužno
ovšem doložiti, že byli to důvěrníci strany svo-
bodomyslné v okresu samém, kteří na kandida-
tuře p. Kolenského usnesli se vzhledem na jeho
stavovské zásluhy a na jeho postavení v po-
sledních kampaních hospodářských a při pra-
vidlech svých dopřáti slechu voličstvu místnímu,
strana brala i tuto zřetel k usnesení důvěrníků
místních. Nicméně neváháme dáti výraz míněni
svému, že by zajisté bylo bývalo se osvědčilo
účelnějším postaviti v okresu tom kandidáta
i politicky plnou měrou kvalifikovaného a že by
pak výsledek volby byl v některých aspoň smě
rech poskytl obraz jiný.
— Serie studentských sebevražd v Praz
rozmnožena předevčírem zase o jednu — stati-
stika to hrůznějších ztrát na životech než př
elektrickém podnikání král. hlav. města Prahy
Není pochyby, že sebevraždy na středních školách
pražských nabyly povahy epidemické manie ná-
kazou suggestivního příkladu. Není nic tak za-
rmucujícího jako tyto ukázky zbabělé slahosti
k životu, umdlení duší naší mládeže, naděje prý
národa, jak se jindy říkávalo, není tomu ještě
tak dávno. Co můžeme čekat jednou od mužů,
kteří dnes jako jinoši dýchaji s dokonanými
sebevrahy tože demoralisované ovzduši, jaká
bude jejich karakterní konstituce, když musila
překonati takové nárazy, že se staly pro jeho
nejslabší soudruhy vražednými, tělesně uničuji-
cími . . . Co počneme jednou s takovým doro-
stem, pro nějž semestrální vysvědčení jest kata-
strofou, učebnice tragedií, rýsovací prkno popra-
vištěm? Seskupení sebevražd studentských kolem
konce půlleti jest neomylným znamením, že
skutečně obavy před výsledkem, anebo sám pro-
spěch vysvědčením již zjištěný, jest nejvlastnější
příčinou takového kvapného útěku před otcov-
ským útrpným právem ven ze života, neboť vedle
affektovaného dopisu, zeleným sebevrahem zů-
staveného, anebo vedle jeho denníku, vedeného
slzavou samolibostí, nekonečným přeceňováním
sama sebe, napojeným cynickou elegii současné
literární a citové moderny, nalezne se obyčejně
vysvědčení, jehož známky »nejsou nejlepší«, Hle.
před dnešními sebevrahy, kteří přijímaji pololetn
vysvědčení jako rozsudek smrti z rukou tříd
ního professora, byli také studenti, kteří dostá
vali »pecky« a »husy«, jenže na ně neumírali.
V životě veřejném a právě v oboru činnosti
duševní vyniká dnes nejeden muž, kterýso
střední školou prodral nesmírně pracně a kter
#25
alto_textblock
#25
na přiklad býval pravidelně v prvním i druhém
půlleti mezi všemi posledním, snad jen proto,
že jím někdo býti musil. Ejhle, dožil se toho
zadostučiněni, že bývalý jeho professor, který
nad ním mnohokráte zlomil hůlku veškeré na-
děje, musí uznati jeho převahu; jsou sta pří-
padů, že ze studentů, střední školou za ne-
schopné prohlášených, s hanbou — na štěstn
pro ně — odvržených, stali se lidé ojedinělého
významu, skvělé životní dráhy v oboru hospo-
dářském, obehodním, cestami a prostředky, po
jakých by nikdy nebyli šli, a jakých nikdy by
nebyli užili, spoutáni jsouce normálem akade-
mické dráhy. Tyto zjevy náleží také k dokla-
dům o neúčelnosti dnešní střední školy, probra-
ným na tomto místě hned, když celou veřejnost
pobouřily první tři výstřely ze studentských re-
volverů. Přišti a ba i každý dnešní pokročilý
papdagog, aneb vyučovací politik musí žasnouti
nad dekrelovaným nesmyslem střední školy se
čirnácti aneb šestnácti pololetními síty, která
po sedmi a po osmi letech zapotřebí má ještě
zvláštní zkoušky dospělosti čili zralosti svých
chovanců, kterážto nutnost jest vlastně nejsmut-
nějším vysvědčením, jaké si jen střední škola
sama může vystavíti. Politování nejhodnější pří-
pad z dosavadní serie studentských sebevražd byl
ovšem právě poslední, v němž okolnost télesné
nestatečnosti politování hodného hocha stala se
tragickým momentem ležícím mimo jeho zavinění.
Ale nie není nepochopitelnějšího, než vůbec
trvání vyučovacího systému středoškolského,
který dopoušti, aby žák mohl v předposlední
třídě školy dostati nedostalečné známky, aneb
lépe řečeno, aby se vůbec mohl dostati až do
předposlední aneb dokonce poslední třídy !. Zda
se, že nejúčelnější střední školou může býti jen
taková, jejíž vyšší třídy nemají a míti nesměji
leč jen výtečných a dobrých žáků i při dosa-
vadní reakcionářské osnově vyučovaci na základě
humanior, zděděné po konfessijní střední škole.
Zralost ke sludiu musí býtí a jest pro každého
paedagoga již v prvních třídách nižší střední
školy zjevná, dokud může býti hoch ještě vrácen
životu praktickému, a jestliže se tak často jevi
u žactva prospěch nerovnovážný, pro jednu
skupinu disciplin sklonný, je to jenom pokyn
kůlem byrokratům a ustrnulým pedantům, že
specialní studium odborné má počiti již
vyšší střední školou na místě rovnoměrně spe-
eiálního studia všech předmětů i té skupiny,
pro kterou jest mnohý jednostranně nadaný žák
ztracen. Buď jak buď, fakt jest, že naše střední
škola pruského modelu je monstrum a že se
míjí svým účelem, čehož důkazem je statistika
universitního prospěchu dosti výmluvným. Že
příčiny nepoměrnosti a nepřiléhavosti střední
školy k jejímu účelu spolu zaviňují současný
zjev studentských sebevražd, výstředně krajných
to a tudíž viditelných dotvrzení, že dnešní střední
škola jest nehygienickou trýzní tělu i duši, zu-
stavujíe mimo doklady zpečetěné samovol-
nou smrti i oprávněné podezření, že vy-
sílá do života akademického množství zmrza-
čených navždy nevyhojitelně zraněných exi-
stencí, na vysvětlenou stoupajících procent vzdě-
lanostního proletariátu. Vedle viny nepovolaného
učitele, nerozumného otce a mimoškolských pří-
čin, o nichž bylo již tuto promluveno, zaviňuje
tu i tam katastrofu duševní abnormita jedince,
i odborným pathologem těžko zjistitelná. Néco
abnormálního leží ovšem v nákaze doby,
v chorobném sobectví, sveřeposti
životního názoru, pozbavovaného
ideálův ovzduším filosofického, literárního
i uměleckého pessimismu a vychovávaného ke
kladení vlastní osobnosti nad všechny jiné
ohledy až po brutální nesrdečnost a snad i mstu
na těch, jichž se smrt nejbolestněji dotkne a to
mnohdy za pouhou odměnu nekrologu s citáty
z posledních dopisů a denníků, výplodů to
mozku v každém případě pytlem praštěného!
Nikdy žádný sebevrah nebyl celým člověkem,
jakým býti měl, neboť i v tom případě, že hi-
storie zaznamenala jeho jméno sebe slavněji,
vždycky minul se s podstatou svého úspěchu,
jak jej zamýšlel. Tito slavní mužové nevraždili
se ovšem na prahu života, jako čtvrtečnía
osminkoví mužičkové, na něž má pohlavní do-
spívání tak zdrcující účinky, že musejí ze
světa. Nebyli by ovšem nikdy v něm za mnoho
stáli, to dokázali svým skutkem.
— Z c. k. všeobecné nemocnice. Proslulý
Faustův dům, druhdy ústavu hluchoněmých
sloužící a nyní k účelům nemocničním zakou-
pený, stojí i nadále prázdný. Šťastně již v třetím
slunečním roce! C. k. mistodržitelství stále ještě
studuje, jak má domu toho použiti. Věc láká ku
posměšku, který by byl velmi snadný. Ve sku-
tečnosti jest to však trapné, pohlížeti na dům
za 90.000 zlatých koupený a bezúčelně prázdně
stojící! Co tu tisíců úroků vyházeno z bůhdarma
oknem, mezitím, co infekční oddělení a někteří
nemocní vnitřními nemocemi stíženi, umístěni
jsou v kumbálech, které by zdravotní správa
všude jinde z moci své dala uzavříti. Zdá se, že
J. Excellence, pan místodržitel, stále ještě neví
o těchto poměrech, do nebe volajících.
— Staroměstský občanský klub měl ve
čtvrtek valnou hromadu v restaurantu pana So-
chůrka v »Kopmance«. Schůzi zahájil za pří-
tomnosti 48 členů předseda p. dr. Podlipný
posmrlnou vzpomínkou na bývalého místopřed-
sedu pana J. Zikana. Zpráva jednatelská, sesta-
vená jednatelem panem Náhlovským, podává
jasný přehled a uvádl do podrobna celou čin-
nost klubu v roce minulém. Staroměstský ob-
čanský klub sleduje své původní zásady, všímá
si bedlivě všech otázek časových, politických,
obecních a národohospodářských. Pořádal 30
schůzí výborových a členských, zúčastnil se ve-
řejných projevů, zúčastnil se činně voleb říš-
ských a obecních a stopuje bedlivě činnost
svých zástupců ve sborech zákonodárných
obeeních. Jmění klubu v příjmech a vydáních
se rovná. Členů bylo 206, 2 vystoupili, 1 ze-
mřel. Při volbách odevzdáno 45 listků a zvo-
leni: starostou klubu pan dr. J. Podlipný.
advokát, náměstkem V. Lada, krejčí, do vý-
boru: F. Bejlek, obuvník, E. Fatka, velko-
obchodník, J. Mareš, vrchní úřadník, dr. Ma-
zánek, lékař, A. Náhlovský, krejčí, dr.
Pík, advokát, K. Procházka, obuvník, Jos.
Šešín, řezník, přehližiteli účtů: K. Červen ka,
mlynář, J. Frühauf, obchodník, předsedou
smírčího soudu dr. L. Dvořák, advokát, ve-
směs 45 hlasy. Při rozpravě o hospodářství
obecním započal hovor pan J. Bejlek, uvá-
děje staroměstekou radnici, která při rozšlřenl