#1
alto_textblock
#1
Ročník XXXXIV.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v pátek dne 19. února 1904.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 50.
#4
alto_textblock
#4
Na ranní a odpol. Hlaty
předplácí sei
v Praze v administraei
na etvst leta . . . . 6 K —
s dvojí donkškeu z p
na měsl
7k0
na čínit leta
va isch: uK so
na usě te a
Peštou:
nn esšc . . . . . .
na čtrrt luta . . . . 9 K 60i
s drejí zlsilko-
na nad
nar čtvrt leta-
#7
alto_textblock
#7
v drobném prodejí:
rnnni číslo o sobě . . . za 8b
ápoleční . . . . . . . za 2h
Ve filialkách na venkově
rzuní číslo. . . . . . .
očpolodsí . . . . . . . . 3k
Inserá t
platí se hotevě sapřad.
Přečplacení a insenty pžljtná rdnisl-
strnce v Marlanské ulici č. 3.
Tam nacházejí se též rodhakne
tiskárna a ezpečite „Národních Lista“.
Rukopisy se nevraenji.
#8
alto_textblock
#8
Ke katastrofě na jezeře hajkalském.
#9
alto_textblock
#9
R. Z Mysové na jezeru Bajkalském
18. února. (Zvl. tel. »Nár. Listů.) Při stra-
šlivém sněhovém orkánu, jaký řádí
nad jezerem od noci z 15. na 16.
únor, v místech, kde jezero je 1447
m. hluboké, šest kilometrů od Tar-
choje, pukl led v šířce více než
dvou set metrů. (Fakt sám sdělen byí
již včera odpoledne, ale jen zcela stručně.
Pozn. red.) Do vodní propasti tím
utvořené smeteno bylo asi půldruhé
setniny zákopníků, pionýrů a sa-
peurů, jakož i jedna četa železniě-
ního pluku 2. praporu. Celkem se
pohřešuje 128 prostých vojínů, 24
poddůstojníků a S důstojníků, mezi
nimi major Petrolov. Má se za to,
že všichni tito nešťastníci našli smrt
pod ledem. Ve kladení kolejnic se
však pokračuje dále.
Z Londýna, 18. února. (C.B.) »Reut.
kancelář« sděluje ze Senlu z dneška;
2000 Rusů přibylo do Viču a 30
do Čiu-lien-cenu. Očekává se srážka
v provincii Pinajongu.
Z Paříže, 18. února. (C-B.) Dnes
odpoledne byla v kuloárech sně-
movních rozšířena zpráva, že mi-
nistr vnějších věcí Deleassé zadal
za propuštěnou. Zpráva byla ihned
a rozhodně dementována minister-
ským předsedou Combesem i ji-
nými ministry přítomnými.
Z Paříže, 18. února. (C.-B.) Sně-
movní skupina radikální levice ra-
dila se dnes odpoledne o situaci n
dálném Východě. Z názorů vymě-
něných vysvítá, že skupina jest
odhodlána, nyní žádné debatyo
předmětu tom nevyvolati. Skupina
projevila jednohlasně mínění,
že projev Jaurésův na socialisti-
ckém sjezdu v St. Etienne o franko-
ruské allianci byl na nejméně
velmi politování hodným.
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz
na straně 4.)
#10
alto_textblock
#10
Politika mstivosti.
Prohlédaje k živolním zájmům vlasti, toli
kerými ranami jako příkořími stihané, zemský
výbor království českého usnesl se před dvěma
měsíci všemi hlasy — krom dvou německých
— vyzvati vládu, aby co možná nejdřive
svolala sněm český už proto, by mohl ko-
nečně vyřídit rozpočet zemský, opatřit zem-
strádající nezbytné zdroje přijmů a poskyt-
nout pomoc ubohému lidu v již-
ních Čechách, neslýchanou pohro-
mou loňskou tak krutě poškoze-
nému. Jest zajisté již dosti smutné, že musí
být vláda vzdělaného státu na povin-
nost svou k zemi tak důležité teprve upomí-
nána. — Nuž, včera konečně — po dvou
měsících () uráčilo se náčelníku vlády p.
Körbrovi dáti na tuto výzvu nejvyš-
šímu maršálkovi zemskému odpověd
A to pěknou! Tak pěknou, že ji věru měl dát
pan maršálek přilepit na nároží ulic pražských
a to hodně nízko! Slyšme, jak píše ten »distin-
guovaný cizinec« v únoru r. 1904 do Čech!
Zvěděl prý od německých poli tiko
#11
alto_textblock
#11
(kterých ?), že německá obstrukce na
sněmu českém potrvá po tak dlouho, poku
bude vídeňský parlament hacen ob-
strukcí českou. Pročež prý lze na dělný če-
ský sněm pomýšleti teprve pak, až bude
dřive vídeňský rajchsrát k prác
uzpůsoben. Bude-li tato podmínka
splněna, chce prý milerád vyplnit přání po
svolání sněmu českého a to tím spíše, poně-
vadž dobře nahlíží, kterak země česká nás led-
kem své finanění tísně a násled-
kem nouze obyvatelstva ociťuje se
v položení prekérním (t. j. žalostném, trapném).
aniž by bylo jí lze pomoci nařízením vládním.
jelikož zemský řád království českého žádného
§ 14. neobsahuje! Nechť prý tody nejvy šše
maršálek hledí působit na — »čes ké
strany«, aby upustily od své obstrukce . ..
Tak neostýchá se ministr rako uský
před celou veřejnosti obnažiti svůj pra-
deovský cejch! Nejsvévolnějš
v zpoura německé bandy doznaných vlasti-
zrádcův proti sněmu království českého jest
mu — důvodem, aby nesvolával sněm nejdůle-
žitější zeměsoustátí habsburského, ačkoliv dobře ví.
že toho »prekerní« stav této komory celého
Rakouska svrchovaně potřebuje a žádá !!
Místo aby byl těm »německým politikům«
když mu přišli oznamovat, že vytrvají ve své
obstrukci proti sněmu českému, patřičně odpo-
věděl, že bude vláda jejich zeela bezdů-
vodný schvál, vzešlý z pouhé jejich stare
zášti a mstivosti, s veškerou rázností potírat.
místo, poněvadž tím vrhají novou pochoden
žhářskou v zemi českou a zhoršují beztak již
povážlivý stav rozhárané říše: místo toho vý-
tečný ten státník Körber jest jedné mysli s těmi
svévolníky, osvojuje si zcela jejich heslo ne-
přátelské a odpovídá jako prokonsul německých
levičáků: veta za vetu: dokud Čechové ne-
upusti od své obstrukce proti vídeňskému parla-
mentu, dotud nesvolám českého sněmua
byť by toho ubohý stav země seb
nalehavěji vyžadovalí
Smí a má takto mluviti kdy kterýkoli
státník, pamětlivý blaha zemí, z nichž říše
péči jeho svěřena se skládá. Máme panu Kör-
brovi snad znovu vykládali nesmírný rozdí
mezi povahou obstrukce naší proti vídeňskému
parlamentu a mezi povahou obstrukce zdejších
německých vlastizrádcův proti sněmu království
českého?
Obstruovali jsme my kdy v parlamentě vi
deňském předlohy zákonův o pomoci krajům,
živelními pohromami postiženým ? Nikdy J. Me
trváme v obstrukci proti parlamentu a vládě jen
proto, že nám bylo uloupeno naše dobré právo
a nechce se nám vrátit. My se bráníme ob-
strukcí před násilím a terrorem německé levice,
která usiluje o to, aby Rakousko bylo podro-
beno její diktátu, aby prohlášením němčiny za
státní jazyk bylo pasováno na stát národně
německý s pobořenými hranicemi a byty
starobylými historických království a zemí, aby
většina slovanských národův byla stlačena na
podnož německé menšiny roztrháním našich
vlastí, rozbitím Rakouska na pouhé správní de-
partementy, ovládané centralisaci německo-byro
kratickou a zbudováním pod Krkonoši nové ně-
mecké země — německého Trentina,po
němž od časů Knotzových a Pickertových ne-
tajeně touží zdejší »německá irredenla«.
Tomu všemu my se vzpíráme a bráníme
svou obstrakcí ve Vídni, jež byla nám vnu-
cena vítězstvím revoluční obstrukce německé
Nám nezbývalo než sáhnouti v nouzi »k této
revoluční zbrani«, jíž se naše pobělohorská
šlechta i s panem Lobkowiezem tak štíti, zapo-
mínajíc, že zbraní tou v pravdě hájí m
svou věc legitimní, zákonnou, ne
popíratelné historické právo své vlasti a svého
národa oproti podvratným vel ko-
německým choutkám a protizákonným
#12
alto_textblock
#12
rozmachům německých nepřátel vlasti naší. At
se nám dokáže o jediném ze všech těch
německých požadavkův nacionálních,
že vychází ze skutečné potřeby lidu
německého v Čechách a spočívá na
právu a zákonu?
Proč usiluji o roztržení vlasti našía
o zřízení německého uzavřeného území? Což
je ohrožujeme v jejich právech a sídlech ? Což
ujímáme jim nějaké svobody, nějakého práva
Či snad je vyháníme z krajů svých, aby měli
příčinu k odvetě? O ničem podobném nikde
jakživo ani poluchy. Proč ztropili svou obstruke
na sněmu českém? Výslovně proto, že jsme
hodlali vypletí starou tu neřest v obcích našich
prováděnou s udilením čestného občanství jen
k tomu konci, aby se pro volby obecní opatřil
panující straně v obci novi voliči.
Druhdy sami Němci svorně s námi na n
plechy ty žehrali. Avšak od Tasehkářství budě-
jovického ethika jejich udělala kotrmelec a —
proto obstrukce! Teprv později, z
studu, vynašel liberecký Prade záminku jinou
pro ni: naši obstrukci v parlamentě vídeňském
Celý svět se této rovně hloupé jako nízké zá-
mince smál.
Ale pan Körber dnes si ji připíná jako k
kardu na svůj ministerský klobouk a dotírá sn
na nejvyššího zemského maršálka omlouvaje j
svůj hřich vůči nouzi země české. — Toje
zajisté unicum v novověkých dějinách politi
ckých, aby první úřadnik říše t akto vysvětloval
veřejnosti, proč nesvolává sněm značné země
třebas nahližel, že je ho svrchovaně potřeba
Tedy, dokud my Čechové neulevíme ve své ob
strukci proti vídeňskému parlamentu, nechá vláda
království české propadat německé anarehii, ne-
pořádku, svrchované nouzi a bankrotu?! Čirá
tedy politika mstivosti a rancuny — má být
politikou rakouskou vůči národu českému?
Salus rei publicae suprema lex esto. Státník.
zapomínající tohoto pravidla vůči nejdůle
žitějšímu královstv! říše, má věru čas
aby byl — vystřídán
#13
alto_textblock
#13
Delegace.
#14
alto_textblock
#14
Z Vídně, 18. února.
(Telef. zpr. »Nár. Listů«.)
Cislajtánská delegace nemá ve Vídni svého
domu, který má v hlavním městě uherském
Požívá pohostinství panské sněmovny. Doku
nebylo nynějšího paláce parlamentního, zasedala
v dolnorakouské sněmovné. Nyní rokuje ve sně
movně ordů. Tito ve své vlastní sněmovně ne
mají zvláštních loží. Chce-li člen panské sně
movny uvésti nějakého hosta, musí jej dovést
do lože jiné. Z té příčiny také členové pansk
sněmovny, chtějí-li býti přítomni debatám dele
gačním, musí usednouti v loži, vyhrazené posla
necké sněmovně nebo diplomacii. V těto viděl
jsme dnes dva bývalé ministerské předsedy -
knížete Alfréda Windisehgrätze a hr. Františk
Thuna. Dva roprosentanti nedávné minulosti
Dole pak na křesle předsednickém seděl mini
sterský předseda třeti: bar. Gautsch.
Děle 6 hodin trvala dnešní schůze, která
celá vyplněna byla všeobecnou rozpravou o spo-
lečném rozpočtu vojenství. Prvým a posledním
řečníkem byl člen pravice sněmovny panské
prine Ferdinand Lobkovic a Bedřich Schönborn
Jest mezi nimi podstatný rozdíl. V celé povaz
a také v jejich stanovisku, jakkoliv oba problá
sili, že mluví jménem své strany. Předsed
zemědělské rady v království českém nálež
k nejsympatičtějším členům historické šlechly.
Jest národu českému blíže, nežli mnozi jiní
Takovým osvědčil se také dnes. Leccos vyzní-
valo sice starorakouského a všerakouského, ale
nezavírá oči vývoji národní myšlenky a osvěty
národů neněmeckých a jest přesvědčen, že jazyky
národů neněmeckých uplatňovati ae budou ve
společné armádě vždy více.
#15
alto_textblock
#15
Předseda správního soudu jest mistrem
formy. Jest vždy uhlazený na všechny strany
Možno konslatovati, že dnešní jeho vývody jsou
podstatným ústupkem naproti Maďarům prot
známé řeči, kterou měl hr. Schönborn ve sně
movně panské.
Posl. dr. Fiedler osvědčil se dnes opětn
jako znamenitá, právnicko-historická polence,
která má vždy zřetel na právnicko-kulturní po
litiku, na její situace a příkazy. V podstatě
a tresti dnešní jeho řeč byla přednáškouo
různosti nazírání v obou polovinách říše na zá
ležitosti společné, nejen na vojenské, nýbrž také
na hospodářské, tudiž na to, co nazývá se hro-
madným slovem rakousko-uherské vyrovnání
Tuto různost vyznačil obrazem, pravě, že v této
polovině říše pokládán jest dualism solidním
manželstvím, ve kterém zachovává se věrnost
do smrti, v maďarských kruzích vládních však
sňatkem, při kterém sobě ženská čásť vyhražuje
jakousí volnost a svobodu, v maďarských kru
zích pak opposičních dokonce svobodnou lásku
Zástupce městské skupiny karlinsko-smichov
ské doložil, že bude-li v Uhrách míti parlament
právo spolurozhodovati o stránkách vojenské
správy, o kterých rozhodovala dosud jedině
koruna, stejné důsledky dostaví se ve příčině
vedení, zřízení a organisace vojska také v této
polovině říše. Tím byla již vyslovena velm
perná polemika proti známé resoluci dra. Der
schatty, o které dokázal český mluvčí věcně, že
její podáním se dosáhlo opaku toho, čemu vlastně
její původcové chtějí zabrániti.
Tuto resoluci posoudil po její stránce jak
právní, tak národní velmi přesně a přísně a děl,
že nemá pouze tváře dvě jako Janus, nýbrž
docela tři, jednu obrácenou ke koruně, druhou
obrácenou k Maďarům, třeti pak, nejhněvivější,
obrácenou proti národům neněmeckým. Hrabě
Bedřich Schönborn v této chvíli zvolal, to že
není pravda. Pochopujeme interjekci tu. Hrab
Schönborn a jeho přátelé z konservativníh
velkostatku hlasovali v rozpočtovém výboru pro
návrh předsedy německé strany lidové, jakkoliv
nemohlo býti jich tajno, jaký jest účel a ci
resoluce té.
Mnoho jest věcí na světě, o kterých, jak
víme ze zkušenosti, nemají Excellence ani po-
tuchy. Tím jedině vysvětlujeme si výkřik hr
Schönborna, který patrně nečetl, že p. dr. Der-
schatta, vida, jaký nemilý dojem učinila jeho
resoluce delegační, pověsil na ni pláštík ně
mecký.
Všichni společní ministři, Goluchowski
Burian, Spaun a Pitreich a celá delegace po
slouchali pozorně od počátku až do konce hi-
storicko právní politickou exegessi dra. Fiedlera.
která, jakkoliv se týkala předmětu legistického.
všude zůstala svěží a zajímavou. Hodlá ji auto
vydati také tiskem, čehož zasluhuje již, že ob
sahuje cenný materiál původu maďarského, který
bude pro budoucí politíky a publicisty vílaným
Co mluvil místopředseda poslanecké sně
movny Kaiser o maďarských vymoženostec
a maďarských požadavcích, bylo jen rozředěným
čajem, kterým častoval delegaci hr. Stürgkh
Tento měl sobavy«, německý nacionál zase
samě »pochyby«. Že p. Glöekner hněvá se
Maďary, myslíme, těm že dobrou mysl nezkazi
Zejtra skončena bude povšechná debatta
Promluví ještě z českých členů dr. Kramář
Jest úmysl v sobotu, nebude-li ve dne dodělár
rozpočet společného vojenství, konati ještě schůz
druhou po delegační hostině v noci.
#16
alto_textblock
#16
Z Vídně, 18. února. (Č.-B.)
Plná schůze rakouská zahájena před
sedou bar. Gautschem o 11.10 hod. dopol
Po autentisování protokolu del. dr. Klieman
vyslovil přání, by se dal na jednací pořad jeho návr
na náhradu odškodného pro všecky záložníky, čemuí
vyhověno.
Potom rokovalo se dále o zprávě rozpočtového
výboru stran řádného rozpočtu vojenského.
#17
alto_textblock
#17
Del. kn. Lobkevic nemluví jmenem své strany
ale troufá, že není v odporu se zásadami a cíly če-
ských konservativních velkostatkářů. Pojednává ze-
vrubně o remontním systému a stavu koňstva, žá-
daje, by vojenská správa všímala si více českého
koňařství. Děkuje dělostřeleckému inspektoru Kro-
páčkovi a gen.m. Krobatinovi za jejich poučování
o nových dělech. Delegáti mohli přesvědčiti se vče-
rejšími pokusy, že jedná se rozvážně, vojenská správa
řídí se vědeckým pokrokem. Národní moment ve
vojště nemusí se zanedbávati; srovnává se zcela
dobře s příslušností říše. Bude-li třeba, Čech, Maďat.
Polák a j. půjdou na smrt pro svůj národ tak jako
pro svého císaře a krále. Mezi národním a obecně
rakouským smýšlením nesmí dělati se veliký rozdíl.
(Souhlas.) Přecházeje k vnitřnímu zřízení vojenské
komise poukazuje na hnutí v Uhrách a sblížení vo-
jenské otázky s politikou, čímž omezuje se císařova
svoboda ve věcech čistě vojenských.
Vyrovnání z r. 1867 není zásluhou ani vinou
jeho strany, neboť při něm nepůsobila. Avšak pro
se teď najednou usiluje o změnu té části, již my
považujeme za conditio sine qua non? Nechce ml-
siti se neslušně a zbytečně do uherských záleži-
tostí, ale vojenské záležitosti nejsou vnítřními uher-
skými a nám záleží na nich snad více, protože
máma větší podíl na výdajích. Dodáváme 571/20%
kontingentu a přispíváme na výlohy 67%. Maďarské
snahy nesou se za samostatnou armádou a za roz-
dělením hospodářského území. Toto by škodilo více
Uhrám, což tam nahlížejí čím dál více. Hospodářské
společenství prospívá především jim, avšak hospo-
dářské společenství a rozdělení vojska je něco ne-
možného. Uznává, že je třeba němčiny jako služební
a velicí řeči a nepochopuje, proč se má věnovati
maďarčině ve vzdělávacích ústavech vojenských
větší péče. Nelze dopustit, aby Maďaři pomaďařovali
ve vojště za naše peníze. Ptá se ministra, je-li
opravdu zakázáno uherským státním občanům a vo-
jenské akademii učiti se některé slovanské řeči
Reservátní výnos ministra vojenství neobsahuje ni-
čeho nového, co by nebylo již obsaženo ve vojen-
ském řádu. Je přítelem Maďarů, avšak víc se jim
povoliti nesmí.
Všude snaží se rozmnožiti svá odbytiště a po-
síliti své vojsko a u nás mělo by se to rozdělovati?
Jame odkázáni na sebe. Řečník pochybuje, že pomý-
šlejí v Uhrách na rozluku do opravdy, vždyť by to
bylo jejich katastrofou. (Hlučný souhlas.)
Delegát dr. Fiedler chce dokázati, že státoprávní
význam vojenských vymožeností maďarských netýká
se pouze vojenských věcí, ale sahá mnohem dále.
On sám není odpůrcem maďarských snah; nesvaluje
vinu všech konfliktů mezi oběma částmi říše pouze
na Maďary. Odcizováním se nejsou vinny pouze
Uhry, ale také Rakousko. V tu chvíli, kdy hoví se
uherskému státoprávnímu názoru o výsostních prá-
vech, musí se přiznati toléž právo ve vojenských
věcech rakouskému parlamentu a jest jen na poslan-
cích, lidem volených, aby toho dosáhli.
Pojednávaje o státoprávním významu vojenských
požadavků uherských, dokazuje ze vzniku § 11. XII.
zákona z roku 1867, že tehda chtěli vložiti věci vo-
jenské přímo do rukou císařových, protože je to kon-
stituční zásada, platná také v jiných státech dle
učení o rozdělení moci. Jak to, že toho v Uhrách
nedbaji? Souvisí to s uherským státním právem,
pro něž platí také právo zvykové a zvykový výklad.
Dle tohoto státního prá a výkládá se § 11. tak, že
pod slovem »majestát«, jemuž přísluší moc nad voj-
skem, rozumi se: sacri regni corona, jež zahrnuje
v sobě krále i parlament.
Řečník uvažuje, mají-li Maďaři právo k tomuto
jednostrannému výkladu § 11. Prob' rá vyrovnaeí
zákon dle maďarského textu a prohlašuje první
články za deklaraforické, 8§ 5.—22. za konstitutivné.
ostatek za formální část zákona. Smlouvou je pouze
část konstitutivná a proto se tato část zákona jedno-
stranně změniti nemůže. Nejen ve vojenských, ale
také v jiných společných záležitostech. Připomíná
poslední Tiszovu teč o 8 8. vyrovnacího zákona,
v níž děje se pokus o výklad dle rakousko právni-
ckého názoru nepřípustný
Tak zv. »strany stát zachovávající«, jež obírá-
vají se pouze malichernými věcmi strannickými, po
kusily se Derschattovou resolucí o autoritativný vý
klad vyrovnacího zákona. Avšak dosáhly by opaku.
to jest daly by vojsko zcela v šane Maďarům. Při-
činou maďarských úspěchů je, že v Uhrách je roz-
šířeno ve všech vrstvách obyvatelstva a ve všech
národnostech vědomí přislušenství k uherskému
státu, kdežto v Rakousku Němci, již tu zaujali ta-
kové postavení jako Maďaří v Uhrach, rozsívali mezi
neněmeckými národy jen nedůvěru ke slátu, pročež
Rakousko, vyjednávajíc s Uhrami, nemůže vystupo-
vati s náležitou pevností. Delegace nesmí dopustit.
aby Derschattově resoluci, jež pojata do výborové
zprávy jen jako výborové prohlášení, připisoval se
význam, jimž by všichni neněmečtí národové byli
vyzýváni k půtkám. (Pochvala.)
Delegát Dlužanski by rád, aby vojenská správa
dbala přání obyvatelstva, jež nese velká břemena. J
povděčen koupím u malých výrobců. Navrhuje reso-
luci o sprošténí venkovskýcl záložníků brannýeh
#18
alto_textblock
#18
FEUILLETON.
#19
alto_textblock
#19
—a. V Praze, 17. února.
Náš milý parlamentní list noš, který ná
hodou — pardon! byl nám k vůli tomu
schválně určen — mluví český — odevzdal
mi dnes na chodbě jako každodenně poštu.
Nebylo v ni tenkráte nie zvláštního; několik
pozvání, několik čísel různých novin, které jsem
neobjednal, naopak několikrát vrátil, dva listy
prosebné a obligátní anonymní korrespondentka,
v níž nadává se poslancům vůbec a velectě
nému panu poslanci za městskou skupinu
třeboňsko jindřicho-hradeckou zvlášt.
A ještě jedno psaní. To poslední.
Jistý vysocevážený můj volič, koupil si,
byv k tomu agentem sveden, od vídeňského
splátkáře dva obrazy, a byla na něho, když
splátky nedodržel, podána žaloba a pak exe
Prosil mě pro boha, abych to zde nějal
spravil, by mu exekutor nepřišel sepisovat ná-
bytek, to že by nepřežil.
Dnes máme prázdno. Domníval jsem se.
že mi zbude času podívati se do Doeblingu do
Rothschildových zahrad, na místě toho, vykonám
rovněž příjemnou procházku do 12. okresu
k advokátovi a projdu se zrovna tak. Vlastně
měl bych býti svému veleváženému voliči za to
vděčen, že mi poskytl příležitosti k tělesné
emoci, jež dojista bude velice na prospěch
mému zdraví. Jen aby si advokát dal říci.
Advokáti jsou mnohdy velmi tvrdohlaví . .
Divíte se, že nám zástupcům suverenníh
národa českého dostává se také takovýchto ko-
misí? Nedivte se. K podobným věcem jsme my
všichni dobří a konečně je to v pořádku. Bu
poslouchat nebo jít. Můj ty bože, kdybych vám
tak olevřel svůj Shanonův registrator, to byste
#20
alto_textblock
#20
kuce.
#21
alto_textblock
#21
moji drazí, teprve žasli nad tím, co všechno
byste v něm našli.
Ani byste tomu nevěřili. Co byste na příklad
řekli tomu, že mne jeden — mimochodem
řečeno — z dobrých přátel o to požádal, abyeh
mu zde, možno-li, opatřil zdravou kojnou?
Odpověděl jsem mu, že milerád vyhovím jeho
přání, jakmile mně sděli, chce-li míti kojnous
sterilisovaným mlékem či bez něj.
Onehdy jsem zde kupoval kaučukovou
podložku do postele a jak často putovati musím
do kabinetní kanceláře, abych orodoval tamz
toho či onoho, jemuž trestajíeí spravedlnost dala
menši či větší výlupek.
Konám tyto větší či menší službičky rád,
jsem rozeným altruistou, který rád za jiné se
obětuje, na sebe pak a na své zapomíná. Ale
jedna věc mne přece jen vyrušila, ovšem
obzvláštní. Přihodila se mi dnes ráno a snad
bude zajímati i širší kruhy a ne pouze moje
přátele nejužší.
Ležel jsem ještě v posteli, když kdosi z
ťukal na dveře a sice velmi energicky, tak as
jako činí nervosní lislonoš.
Vyskočil jsem z postele a vrhl se do kalho
jako proklalec do ztraceného a opět nalezeného
ráje. Leč dvéře se zatím otevřely a v nich ob
jevil se asi padesátiletý, neobyčejně hřmotný
muž, blondýn, s krátkým, moderně přistřiženým
plnovousem, v garderobě sice poněkud obnošené
však svědčící o tom, že má návštěva nebyla
zvyklá objednávati nové šatstvo, ve zdejší »Velk
fabrice« na Mariahilf, kde možno dostati zcela
nový oděv za šest korun a kde půjčují se
v masopustě fraky za dvě koruny denně a bez
kauce.
Bez dlouhých okolků shodil se židle mou
vestu a posadil se, opíraje se o kovové držadlo
hole, jež představovalo štětinalého kance. Šlětiny
bodaly ho sice do brady, ale zdálo se muto
#22
alto_textblock
#22
býti příjemným. Ostatně mi byl náramně pově
domým, jako hych ho byl odněkud již znal.
»Co si přejete?« tázal jsem se ne přília
zdvořile, což se odpustiti musl.
»Především bych prosil, abyste nedal svým
hostům tak dlouho čekat. Teď je půl deváté
já stojím na chodbě již od sedmi hodin. Spo
čítal jsem zatím všecky břečťanové lístečky.
jimiž tak nechutně jest vyzdoben strop vaš
chodby, a potom jsem třikrát za sebou přečet
řeč, kterou měl v delegacích vládní kandidá
hrabě Stürgkh . ..
... Pardon, pán ten je poslancem.
»To pravite vy, ze zdrořilosti; já, klerý
mám právo titulovati každého dle toho, co z
sluhuje, jmenuji ho — vládním komisařem
kdežto u vás je vládním komisařem — pan Skéne
Což to ještě nevite ?«
»Račte, prosím, sděliti mi, co vás ke mno
vede?«
»Maličkost. Chci, abyste mi u solidníh
finančního ústavu opatřil půjčku dvou milliono
zlatých.«
Otevřel jsem ústa, což nebývá mým zvy-
kem, jsou ale okamžiky v životě lidském, kdy
člověk je tak zaražen, že nemá v moci ani je
diný gestus.
»Snad byste to udělal levněji —« já na
to s ironickým přízvukem a ne příliš vlídně
»Mluvte se mnou jinak, u všech čertů
Víte kdo jsem ?«
»Blázen!« — zněla moje odpověď, »kter
za okolností takých uchází se o millionový kredit.
»Jste tu v Evropě jenom sami hokynáři
Kdybych byl snad přišel se k vám vypůjči
na oběd, nebyl byste se tak lekl.«
»Máte giranty ?«
»Kdybych měl k disposici Vanderbiltaa
knížete z Monaka, neprosil bych se vás. Chcele,
nebo nechcete?«
»Nechci, pane, nechei vám dát dva, mi
#23
alto_textblock
#23
liony a kdybyste se tu třeba rozkrájel, rozkazu
vašemu v tomto směru nevyhovim. Ne, ne, ne!e
»Dostal byste ale deset procent provise.«
»A kdybyste mi dal provise padesát pro
cent —«
V okamžiku tom pocítil jsem jakési blahe
příjemné duševní lehtání — asi jako člověk
který může druhému odmítnouti milliony.
»Dám vám lhůtu.«
»Nezdržujte mne, v lebce vaší jest o ko
lečko víe.«
»Což vy víte o velikých problémech světo
vých, jež dnes již se rodi a jež revoluci způ-
sobí ve všem životě. Snad vám známo, že ji
i v nejbohatších ložiskách je pokladů uhelných
na mále. Co si počneme, až nám dojde uhl
úplně?«
»Budeme topit dřívím, jako druhdy. Jestliže
se lesy dosud kácely a měnily v ornou půdu.
bude se zase orná půda osazovat lesy a sedláe
a vůbec zemědělci budou se opět míti dobře.
»Tralala! To by to potom s naším prů-
myslem špatně dopadalo. Ne tak, pane. Potom
budeme topit vodíkem, vlastně vodou, kterou
elektrolysí budeme rozkládat v kyslík a vodik.
A na to mám zapotřebí dnes millionů.«
»To ale nebude nie laciného.«
»Mlčte a nerozčilujte mne. Kolik je hodin?e
V okamžiku tom sáhl po mých na stole
ležících zlatých hodinkách. Nalezal jsem se
v bytě samojediný, ve spodcich a bez kabátu.
Přistoupil jsem k němu a chopiv ho za ruku,
zvolal : »Ty zde nechte!«
»Ani by mne nenapadlo si je vzíti. Takové
ničemné cibule, jež každého dne svého majitele
aspoň o pět minut času okradou, nejsou pro
mne. Mám docela jiné.« — V okamžiku tom
vytáhl černé ocelové remontoirky, asi za pět
zlatých. — »Pouzdro je ovšem bezcenné, ale
stroj je iridiový. Víte co je iridium? Nevy
měnil bych je s vámi.
#24
alto_textblock
#24
Však již strkal mé do kapsy
»Dovolte pane, přiskočil jsem a chytil je,
za ruku.«
»Odpusťle. V tom okamžiku co jsem pro-
testoval proti výměně, učinil jsem opak. Člověk
je člověk. Zde vaše hodinky. Ale zadarmo byl
bych se přece jenom k vám nerad byl na-
mahal.«
V okamžiku tom se vztýčil a postavil před
mne v celé své mohutnosti. Až jsem se zachvěl,
jakým kolosem se mi byl zdál
»Co cheete ode mne?«
»Nedostal-li jsem od vás dva milliony, dáte
mi aspoň desítku na flakra, aby se odtud, kde
tak špatně jsem pochodil, mohl dostati jinam,
na šťastnější štaci.«
A jako by nic sahal po mé tobolce, jež
ležela vedle hodinek. Nebylo v ní mnoho —
jak se samo sebou rozumí — ale za dobrou
kořist jsem mu ji přece ponechati nechtěl.
On ale dříve než jsem co učiniti mohl.
tobolku mi podal s poznámkou, že vzal ji se
stolu, abych se sám nemusil namáhati
»Dám vám pětku a nie víe !« — zněla moje
určitá nabídka.
Přemýšlel chvilku, pak natáhl ruku a řekl:
»Dobrá.« —
#25
alto_textblock
#25
Dnes po celý den přemítal jsem o této
zvláštní návštěvě. Dospěl jsem k závěrku, že
byl to psycholog mezi darebáky.
Tím, že chtěl tak ohromně moc, zůstal
mezich žebráka-gentlemana, kterého nebylo možno
odbýti almužnou dvaceti krejcarů.
Právě teď jsem se přesvědčil, že já nebyl
prvním, jenž mu sedl na lep. Zároveň se m
dostalo rozřešení hádanky, kde že jsem člověka
toho již viděl. Byl na vlas podoben, ba jakoby
modelem byl svalnatým postavám z kararského
mramoru, jež nesou galerie snémovny.