#1
alto_textblock
#1
10011890
#3
alto_textblock
#3
Ročník Xxxxlu
#4
alto_textblock
#4
V Praze, ve středu dne 1. července 1903.
#5
alto_textblock
#5
Číslo 177.
#6
alto_textblock
#6
olloee
#7
alto_textblock
#7
Na ranní n odpol. listy
předrlácí set
r Praze v sdministrael
..
na nže
na čtvrt lta . . . . 6 K —
s dvojí čonáškou
a nep
k
na čtost. loata
va filialkéch
. 2 k orn
na zzě ie
Poštout
lvt lta . . .. 9 K 60k
s dvaji zlsllkou
a prřet
t . . . k d
#11
alto_textblock
#11
ls
#13
alto_textblock
#13
v drobném prodejtt
renní čí-le o zobě . . . za s
odpolední .
. . . za zh
Ve dlialkách na vanikově
rauní číele. . . . . . . . 10
vdpolední . . . . . . . . sh
Inserátv
platí ze hotově zuupřol
Přcdpleconí a inserty přljimá sdmini-
strace v Marianlé ulici č. s.
Tam nacházejí se též rečakee
tiskárna s ezpedise „ Národnich Listae
Rukopisy se novracsji.
#14
alto_textblock
#14
Dr. Körber na jasném stano-
visku.
#15
alto_textblock
#15
Co dlouho se předvídá, co dlouho se oče-
kává a co dle zákonův železné nutnosti konečně
musí přijít: nemůže překvapit. Proto nepřekva-
pily nás včera zprávy, že dr. Körber se svou
velkoněmeckou latinou se ociťuje v
počátcích koncův. V každém jiném státě, kde
ústavnost v zásadě a v praxi není prázdnou frásí.
dr. Körber v čele vlády vůbec nikdy nebyl
možný, a kdyby přece prapodivným během poli-
ťiky byl se do něho dostal, už dávno by byl opět
z něho venku. V Rakousku, jak známo, správa
státní a útvary vládní nejraději chodí cestami.
na nichž zdravý rozum lidský nikdy by se jich
nenadál.
Ministerstva neparlamentní
pouze úřadnická jsou už dávno povědomou spe-
cialitou ústavního zřízení rakouského. Kn
náležejí také rakouské parlamenty, v nichž men-
šma obyvatelstva má většinu, a když konečně
elementární silou, nezdolným nátlakem skuteč-
ných poměrův menšina obyvatelstva se ocitne
také v menšině parlamentní, jest specialitou
ústavnosti rakouské, že tato menšina nechce
podrobiti se většině přirozené a že revoltuje
proti základnímu zákonu pravé ústavnosti tak
dlouho, až slavná vláda většinu rozbije, že před
menšinou bezvýminečně kapituluje i se vší auto-
ritou a mocí státní, a že nejživotnější politická
ústavní, kulturní a národní práva většiny vydá
menšině v plen. Pan dr. Körber jest strůjcem
všech těchto ústavních vzácností, všech těchte
parlamentních rarit rakouských. Měl k takovému
dílu i vůli, i chuť i prostředky.
Užil všeho plnou, vrchovatou měrou. A přece
za tři léta stává se sám největší kuriositou vnitřn
pelitiky rakouské. Jako ministr neparlamentní
tedy parlamentu neodpovědný mohl podle libo-
vůle své postaviti všechen ústavní řád v par
lamentu nohama vzhůru, mohl po tři léta udržet
se v křesle vládním bez většiny v parlamentu
ba mohl i nadále mařití všechny přirozené snahy
pravé ústavnosti, aby v parlamentě vídeňském
konečně zase nějaká většina se sestrojila: ale
jedné věci přece nemohl! Nemohl do
státi úkolu, jejž vůči koruně na sebe vzal, ují-
maje se vládního vesla vídeňského, a jenž zněli
zjednati pořádek a mír v Rakousku
předlitavském a obnoviti vyrov-
nání rakouskouherské.
V obojí úloze p. dr. Körber po třech létech
vlády, provozované podle receptu velkoněme-
ckého, stojí před nepopíratelným, úplným ne-
zdarem. Všemi neůstavními, neparlamontním
kumšty nebyl s to, aby odklidil nepořádek
zmatek ve vnitřní politice předlitavské a ná-
sledek toho jest i úplný bankrot jeho pokusův
o obnovu vyrovnání rakousko-uherského. Na jeho
účtě skvějí se tedy nezdary dva.
Pro člověká, se smyslem pro pravidla života
politického vůbec — schválně nepravíme
ústavního — jen poněkud vyvinutějším, s kůží.
nejobyčejnějším příkazům jemnějšího vychován
společenského a i zcela světoběžné noblessy pří-
stupnější, už jeden z těch nezdarův byl by po-
stačil ku pokornému, kajícnému vyznání: „Vaše
Veličenstvo račiž mě nejmilostivěji propustiti
z úřadu mi svěřeného; nejsemť s to, abych do-
stál povinnostem, jež jsem na sebe byl přijal.“
Pan dr. Körber dopracoval se úplných, stát-
ních neúspěchův dvou a do té chvíle nechce,
zdráhá se, přiznati se k nim a provésti z nich
nejpřirozenější, jedině správné důsledky.
Dle včerejších zpráv teprve uvažuje, má-l
tak učinit. Ve chvíli tak napjaté, jaká zcela lo-
gicky se dostavila ve Vídni po všech věcech,
jichžto jevištěm byly parlamenty vídeňský a
peštský od počátku tohoto roku, ve chvíli, již
sám panovník nenadálou změnou svých disposie
cestovních označil za svrchovaně kritickou, p.
dr Körber nemá tolik odvahy mravní, aby ve-
řejně se vyznal: „tím vším jsem hlavne
vinen já“; v té chvíli ještě se pokouší, a by
zachránil na ministerském křesle
sebe a nastrkuje ministra rakou-
ské zeměbrany hraběte Welsers-
#16
alto_textblock
#16
heimba, aby přednesl panovníkov
žádost za propuštěnoul
Včerejší naše zprávy z Vídně, mluvíce
„vážném obratu ve vnitřní politice rakouské“
vyložily, oč té chvíle jde. Jsou tu dvě věci, jež
možno nazvati ostřím situace. Předně: uherské
straně neodvislosti (straně Košutově) byly totiž
nejvyššími kruhy vojenskými ve Vídni povoleny
ústupky větší, než o jakých se stalo usnesení na
společné radě korunní (za účastenství ministrův)
a tato větší povolnost Vídně ku požadavkům ma-
darským byla provedena přes hlavy rakouských
ministrův. Za druhé: nový náčelník vlády uher-
ské: hr. Khuen-Hederváry, chystá se ohlásiti
vlédě vídeňské určité rozhodnutí své, aby par-
lamentní projednání vyrovnávacích úmluv rakou-
sko-uherských provedlo se ještě tohoto léta.
Že obstrukce maďarská v otázce vojenské
dobyla skvělého vítězství proti Vídni, není lze
popřiti a povede k dalším neodvratným násled-
kům. Jestliže nejvyšší kruhy vojenské osvědčily
vůči maďarské strané neodvislosti povolnost větší
než k jaké se klonily ministři rakouští (tedy i hr.
Welsersheimb) na společné radě korunní, odů-
vodňuje ovšem jednání ministra rakouské země-
brany (hr. Welsersheimba), ale nezbavuje dra
Körbra povinnosti, podle níž měl podati žádost
za propuštěnou on jakožto předseda vlády.
pravda-li, co se ohlašuje, že hr. Welsersheim
„nebyl by mohl učiniti ten krok bez předeho-
zího usnesení ministerstva celého“, a když se
připojuje, že „ministerstvo Körbrovo se pokládá
s hr. Welsersheimbem v té otázce za solidárni.
Jestli tato ohlašovaná solidarita pravdou,
dr. Körber nikdy neměl ministra zeměbrany
zplnomocniti a pustiti, aby on toliko sám
za sebe podal panovníkovi žádost za pro-
puštěnou. To není jednání, jaké se shoduje s po-
stavením ministerského předsedy. Ale při-
znáváme, že jest to jednání, které svědčí, že
předseda ministerstva mermocíchce s
udržeti na svém místě, třeba odešli
všichni kollegové jeho, s nimiž on se prohlásil
za solidární. Tlumočiti panovníkovi jednomysl
nou shodu názorův a mínění ve sboru ministrův
k tomu povolán a povinen jest předseda mini-
sterstva i neparlamentního. Že dr. Kör-
ber této povinnosti své se vyhnul, svědčí ovšen
o něčem jiném, než o zvěstované solidaritě všec
rakouských ministrův v otázce vojenství uher
ského; spíše dává tušiti, že dr. Körber jest při-
stupen, aby se s ním mluvilo dále, a že posu
neřekl poslední slovo své.
Však hrozivěji vypadá pro něho druhá
otázka, jež novou vládou Khueňovou bude mu
dána k rozřešení. Jak ve včerejších zprávách
vídeňských bylo pověděno, dr. Körber s největ-
ším urychlením bude musit přikročiti k uvážení
otázek, jež souvisí s parlamentním vyřízením
vyrovnání rakousko-uherského, a bude musi
dáti uherskému kollegovi svému určitou od-
pověď, může-li zabezpečiti takové vyřízení. —
A tu pro dra. Körbra vězí osudná čára. Parla-
ment vídeňský právě byl odročen, poněvadž pro
obstrukci českou, svrchovaně opráv ně-
nou a samým drem. Körbrem sestro-
jenou a vyzbrojenou nebylo možno, vy
hlásiti i rozpočtové provisorium jinak, než na
základě § 14. — Obstrukce česká zatarasila ce-
stu ke všemu dalšímu jednání v parlamentu ví-
deňském. Dr. Körber má ji proti sobě i v olázce
nevých vyrovnávacích úmluv rakousko-uher-
ských, a nově sdrátované souručenství německé
nedovolí mu, aby ji uklidnil nějakým poctivým
právním a spravedlivým skutkem, ani kdyby
nakrásně sám chtěl, jako že nechce!
Co tu zbývá? Koho, kterého ze svých mini-
sterských kollegův vypraví dr. Körber ku panov-
níkovi, aby požádal za svou propuštěnou, poně-
vadž celé ministerstvo vídeňské nebude moei
přes obstrukci českou vyhověti požadavkům nové
vlédy peštské? Či není sobě p. dr. Körber do t
chvíle jasně vědom, do jakých koncův jeho vše-
némecká politika přivedla nejen Rakousko, ale
i jeho samého? Nepoznává ještě ani dnes, že
všechna posavadní jeho vytrvalost ve službách
velkoněmeckých uvádí samu existenei
scustátí rakouského v pochybnost, a že on nema
#17
alto_textblock
#17
pro tuto monarchii cenu tak ohromnou, aby
se obětovala k vůli dalšímu sedění jeho na křesle
ministerském?... Proti obstrukci če-
ské dr. Körber neprovede ani toho,
aby parlament vídeňský počal pio
jednávati nové vyrovnávací před-
lohy rakousko-uherské; ani v létě
ani na podzim, ani kdykoliv po-
zději.
Tu konečně jest, kde chtěl býti! Obstrukce
česká vyjasnila mu jeho stanovisko.
#18
alto_textblock
#18
Politické zprávy domácí.
#19
alto_textblock
#19
V Praze, 30. června. (Noví mini sti
poprvé v uherské sněmovně.) Nelze
řící, že by přijetí, jehož se hr. Khuenu-Hléder-
várovi dostalo v uherské sněmovně peslanců
bylo slibné. Frakce ugronovců projevila novému
kabinetu bez ostychu plnou nedůvěru, košutovc-
pak slučují upuštění od obstrukce s tolika pod-
minkami, že jest pochybno, bude-li nová vlád
s to, aby jim vyhověla. Hned v prvé schůzi způ-
sobili hr. Khuenovi tu nepřijemnost, že protáhl
sezení poslanecké sněmovny skoro do dvou ho-
din, tak že magnáti, kteří byli k uvítání nové
vlády svoláni na poledne, musili čekati až do
dvou hodin.
Schůzi poslanecké sněmovny
svolanou na 10 hodin dopol., zahájil předseda
hr. Apponyi. Když byly vyřízeny formality.
vstoupili do sněmovny novi ministři; na pravie
ozvalo se „eljen!“, na levíci ironické „živio!“
jež se opakovalo i později, dokud hr. Apponyi
nepřipomenul, že v uherské sněmovně mají jen
poslanci za Chorvatsko právo užívati chorvat-
ského jazyka, což přijato s veselostí, ale
účinkovalo. První bouře odporu proti nové vládě
rozlehla se na levici, když čten královský reskripo
o sestavení nové vlády a došlo se na datování
„Ve Vídni...“ Stejně bouřlivě přivítán minisk
za Chorvatsko Tomašič, na něhož voláno z le
vice, co prý chce na křesle ministerském člověk.
jenž nedávno s křesla poslaneckého u rážel (í
maďarský národ.
Hr. Appony i stěží zjednal ve sněmovně
tolik klidu, aby hr. Khuen mohl přednésti svou
programovou řeč. Byl dlouho rušen vý
ktiky z levice, aby táhl opět do Chorvatska
v Uhrách že ho nepotřebují atd.
Předseda ministerstva hr. Khuen prohla
šuje, že vstoupil v čelo uherské vlády, aby ob
novil parlamenlní a ústavní pořádek ve sně
movně. Za tím účelem branná předlo ha
která způsobila tolik dlouhých a neplodných de
bat, vzata zatím s jednacího poradu. (Na le
víci hluk a volání: Vy jste hedržel slovo! Pod
vedl jste nás! Toho neztrpíme! Vraťte se do Zá
hřeba! S vámi nejednáme!)
Předseda žádá sněmovnu, aby se z
žela kritik aspoň tak dlouho, až ministersk
předseda dokončí větu.
Hr. Khuen opakuje, že vzal brannou
předlohu s jednacího pořadu na tak dlouho, do
kud nebude moci sněmovně předložiti no v
branný zákon. V zájmu velmocenského po-
stavení říše nemůže se rozmnožení kontingentu
nováčků odpírati, ale pro letošek spokoj
se starým kontingentem. Tím odpadá
překážka klidného jednání v parlamentě a řečník
doufá, že nastane nyní ve sněmovně opět klid.
Přecházeje ku pracovnimu progra-
mu, hr. Khuen sděluje, že především se bude
snažiti o projednání zatímného rozpočtu
a absoluci za výdaje a opatření, učiněná v
době ex-lex, pak o vyřízení otázky letošního od-
vodu, jakož i projednání řádného roz-
počtu. V tu dobu nastane už parné léto a mělo
by se přikročiti k vyřízení vyrovnání. T
však nebude možno, poněvadž vyrovnání bude
vyžadovati delší doby. Proto chce vláda před-
stoupiti před sněmovnu s návrhem, aby směla
počíti vyjednávání s cizími státy o obchodní
smlouvy ještě před parlamentním projednáváním
a schválením nového ceiniho tarif u. Dal
ším úkolem vlády bude ůprava úřadni-
ckých platů, investice a otázka ko-
lonisační, pak placení hotovými
#20
alto_textblock
#20
úprava příjmů správních úřadníků.
(Na levíci: „Aha, přijdou nové volby!“)
Pokud se týče politiky nové vlády
prohlašuje hr. Khuen, že stojí úplně na půdě
zákonů z r. 1867. Vůdčí hvězdou jeho politiky
bude, aby se země dodělala kulturního i hmot-
ného blahobytu. Bude se o to snažiti dle mož-
nosti s láskou, a nepůjde-li to, užije všípřís-
nosti zákona. V oboru finančním bude dbáti
šetrnosti, harmonického podporování zeměděl-
ství, průmyslu i obchodu a chce přistoupiti k re-
formě dani, aby se dostalo úlevy chudším tří-
dám. Konči vyzváním k národu, aby se zabýval
důkladněji otázkami hospodářskými.
Každou takovou snahu vláda bude prý podporo-
vati. Platného úspěchu na tomto poli možno do-
cíliti jen za všestranné součinnosti veškerých
vrstev národa. Budou-li Uhry míti zámožný
střední stav, splní se slova Szechenyova, že
Uhry sice nejsou, ale budou. (Na pravici hlučný
souhlas.)
Posl. Košut prohlašuje, že jeho strana
bude v opposici proti nynější vládě i proti každé
jiné, která bude státi na půdě vyrovnání z roku
1867. Jeho strana vzdala se obstrukce jen na
slib hr. Khuena, že branná předloha bude vzata
s jednacího pořadu. Ale nové daně z krve stran
jeho nepřipusti, dokud se nezmění vyrovnání
z r. 1867 aneb dokud se Uhrům nedostane ná-
rodních ústupků. Netají se s tím, že mu
není sympatické, jak vznikla nynější vláda, jejíž
hlava nebyla vzata z parlamentu. Strana neod-
vislosti bude i dále bojovat za své ideály a své
chování zařídí vždy dle poměrů.
Když Košut domluvil, bylo již 12 hodin
a ministři se měli jít představit sněmovně mag
nátů. Hr. Apponyi navrhl tedy, aby se jed-
nání přerušilo. Levice tomu však odporujea
tvrdí, že jest zbytečno, aby se vláda představo
vala magnátům, protože jest možno, že se j
hned v této schůzi poslanecké sněmovny projev
nedůvěra a ona bude nucena se poděkovat. P
delším vyjednávání pokračuje se v rozpravě.
Hr. Jan Zichy za stranu lidovou slibuje
nové vládě loyální opposici.
Posl. Szederkenyi za ugronovce ohla
šuje vládě nejostřejší opposici, poněvadž nepři
nesla nijakých národních ústupků.
V Praze, 30. června. (Nepokoje
Chorvatsku.) Konečně došla i úřadn
zpráva o událostech ve varaždinské stolici, jež
daly podnět ku prohlášení stanného práva v okr
ludbrežském. Dne 21. t. m. shromáždilo seu
vchodu do města 200 kyji ozbrojených sedláků
kteří pak vpadli do Ludbregu. Ve městě byli jen
dva četníci, kteří se jim nemohli postaviti na od-
por. Sedláci řádili ve městě do 1 hodiny s půl-
noci, vytloukli okna v budově okr. soudu i v čet-
ných soukromých domech, vnikli do spořitelny.
kdež zapálili účetní knihy, požár však byl v čas
uhašen. Dům obchodníka Schayera byl zpusto-
šen. Druhého dne okresní komisař vypátral 17
účastníků výtržností a dal je zatknouti. Poněvadž
se zjistilo dále, že většina výtržníků pocházela
ze vsi Chrastovské a Kučanů, byly tam četn-
ctvem zatčeny čtyři podezřelé osoby. Když se
četníci se zatčenými vraceli do Ludbregu, byl
napadeni 150 ozbrojenými sedláky, kteří žádali
za propuštění zatčených. Škadrona hulánů, která
povolána na pomoc, byla od sedláků napadena.
Huláni užili zbraní, při čemž jedn
osoba raněna těžce a mnohé lehce.
Zatčeno bylo 73 osob. Na to přitáhli krajané za
tčených před okresní soud a žádali za jich vy
dání. Vojsko obklíčilo sedláky a zatčena opět 81
osoba.
Avšak ani tím nezjednán pokoj. V Kumove
u Ludbrega došlo dne 26. t. m. na novou srážku
lidu s četnictvem, při niž čtyři sedláci za
biti, tři poraněni těžee a mnoz
lehce. Zatčeno opět osm osob.
Záhřebský „Obzor“ píše o událostech v lud-
brežském okrese: „Z Kumovce, Peterance
Kutňaku obdrželi jsme neutěšené soukromé
zprávy, jež neuveřejňujeme, poněvadž jsme ne-
byli s to, přesvědčiti se o jich správnosti. Ne-
jsou to již politické demonstrace,
nýbrž útoky a výtržnosti, které každého vla-
#21
alto_textblock
#21
stence naplňují těžkými obavami. Máme za svou
povinnost, žádati všechny přátele sedláků, aby
je zdržovali od podobných útoků, ať již proti úřa-
dům neb soukromým osobám. Našemu lidu nesmí
se učiniti výtka, že ruší pořádek a škodí národ-
ním zájmům z důvodů, které se nedají ospra-
vedlníti.
#22
alto_textblock
#22
Politické zprávy zahraničně.
V Praze, 30. června.
#23
alto_textblock
#23
Král Petr I. a srbský lid.
Z Bělehradu, 27. června. (Pův. dop. »Nár.
Listů«.) Král Petr je v Srbsku teprve několik
dní, ale každý už nabyl přesvědčení, že nový
král je národovec, liberál a statečný člověk.
Hned prvý den po svém příjezdu prošel sám
s jedním důstojníkem všechny ulice bělehradské,
aby uviděl, jaké změny se staly v Bělehradě
od té doby, co byl nucen jej opustiti. Po Vra-
čaru procházel se pěšky a když se vrátil do
dvorce, oznámil, že pouze dvě ulice se nezmě-
nily, vše ostatní má zcela nové vzezření.
Když ve čtvrtek odpoledne byla na topči-
derské pláni lidová slavnost, král Petr pohy-
boval se opět sám mezi nepřehlednými zástupy
lidu. Nebylo při něm ani policie, ani žandarmů,
ani vojska a policejních úřadníků. Nejprvé se
díval z tribuny, jak lid tančí kolo, pokuřuje si
z krátké rákosové troubelky a spokojeně po-
dupávaje nohou v takt kola. Sedláci jej obstou-
pili a rozprávěli s ním. Po chvili sestoupil
s tribuny mezi lid, který počal volati »živio !«.
Král nemohl zástupem projíti, počal tedy lidu
domlouvati. »Prosím vás, bračo, pusťte mne do
vašeho středu a přestaňte křič e
»živio«. Po tom netoužím, ale přeju si po-
baviti se vaším kolem. Tancujte!« Hudba za-
hrála, lid se chopil za ruce a král dlouho stál
uprostřed kola a na tváři jeho zračily se štěst
a spokojenost. Teprve pod večer dal lidu
»s bohem« a vrátil se sám do dvorce. Při
obědě ve dvorci hudba musí mu hráti stále
národní melodie, kterým naslouchá s patrným
potěšením.
V pátek odpoledne král jel opět sám
v kočáře do bělehradské tvrze, prohlíželsi
v kasárnách světnice, v nichž je ubytováno
mužstvo a okoušel vojenskou stravu. Pak odešel
do kazemat mezi vězně a v jedné cele shlédl
i pověstného Krezoviče. »Milost, gospodaru!«
»Jsem ústavní panovník a milost mohu uděliti
jen na návrh ministra spravedlnosti« — odvětíl
mu král. — »Obrať se k ministru s prosbou
zasloužíš-li milosti, obdržíš ji.«
Král se vyptával jednotlivých vězňů, jak
se chovají, chtějí li se polepšiti a býti dobrými
a poctivými občany a jak se s nimi zacházl.
Dal si předložiti také vězeňskou stravu. Jestt
prvý připad, že panovník vstoupil sám do ka-
zemat mezi odsouzené zločince a osobněje
napomínal, aby se stali poctivými lidmi a vy-
ptával se jich, jak se jim vede. Nic takového
nikdo v Srbsku nepamatuje.
Takové chování královo a jeho časté pro-
cházky po ulicích bez vojenského průvodu způ
sobily, že se král Petr stal rázem nejpopulár-
nějším člověkem v celém národě. Když mu
kdosí připomenul, že by neměl vycházeti bez
průvodu, odpověděl: »Co pomohlo králi Alex
andru, že měl kolem sebe stále ochranu ? Nicl
Když si lidé usmyslí někoho zabiti, najdou ho
třebas v posteli.«
Charakteristická je odpověď, kterou král
dal některým paním, jež přišly k němu do
dvorce. Když ho poprosily, aby si z jich dcer
vybral dvorní slečny pro svou dceru Jelenu,
král jim odvětil: »Velice vám děkuju, vážené
paní, za pozornost. Ale mám svá vlastní pra-
vídla a své názory o vychování dětí. Když jsem
ztratil svou milou a nezapomenutelnou Zorku,
mé děti byly všechny malinké. Po smrti ženině
byl jsem svým dětem nejen oteem, ale i matkou.
Myl jsem je, oblékal, svlékal a krmil. Vycho-
vával jsem je, učil a dobře je, že jsem to mohl
konati. Tak chci i nadále o své děti pečovati.
Nedovolím, aby je vychovávaly cizí bony a gu-
#24
alto_textblock
#24
FEUILLETON.
#25
alto_textblock
#25
Koviljača baňa
Srbské lázně.
Píše F. J. Jiránek.
#26
alto_textblock
#26
Nedaleko města Ložnice na pravém břehu
řeky Driny, jenž tvoří hranice mezi Srbskema
Bosnou, nalézá se rozkošné údoli. Středem vede
silnice dosti úpravná, hrubým pískem štěrko-
vaná, po obou stranách vroubená stromy dost
objemnými a mohutnými, jež poskytují za vedra
slunečního příjemný chládek. Jsou tu lípy, to
poly, osiky, javory, babyky, vrby a ořechy,
nichž některé dosahují až 1.5 m. v průměru.
Údolí romantické, Drinou protékané, obklopeno
jest horstvem, porostlým listnatými lesy, téměr
neproniknutelnými, kdež rozličná havěť, hadi
tlouštky nohy od židle a přes metr dlouzí, vlci,
medvědi a divoké kočky své rejdy a lupy pro
vozují. Ve skalách hnízdí supové, orli a soko-
lové. Lesy patří obštině, jsou majetkem korun-
ním a pronajímány bývají šumary (lesními úřad-
níky) ku pasení bravu a skotu za 30 dinarů
ročně. Nájemce tu může pásti celý rok, kde se
mu zlibí. Na ten způsob i nejehudší obyvate
Srbska drží si ovce, kozy, vepře i hovězí do
bylek a koně; vše pasou pasáci pospolitě usta
novení vyluzujíce libezné zvuky na sviraly. *)
Za ranního šera, opustiv útulný hotel »Ta-
kovo« v Ložnici, ubírám se silnici k lázeňskému
místu, abych vyhověl pozvání správce lázní
Alex. Nikoliče. Cesta ubihá přijemně. Ranní
čistý vzduch prosycen májovou vůní květů, při
#27
alto_textblock
#27
*) Druh šalmají, jež sami hotovt.
#28
alto_textblock
#28
spívá osvěžovati poutníka. Za hodinku byl jsem
v lázních »Koviljača«, jimž zde prostomluvou
smrďabaňa řikají. Netuze chutný název pocházt
od jednoho ze tří pramenů, jenž páchne síro
vodíkem. Časně po ránu již přicházeli venko
vané, vedouce za uzdu malé koníky, s nákla
dem dříví nebo svázané drůbeže. Jsem překva-
pen množstvím růží tu pěstovaných. Kamkoli
pohlédneš, setká se oko s libovonnou královnou
květin. Od nádherných květů stkví se celý kraj
růžovou barvou, jež v zeleni keřů mile na duš-
působí. V pravě »růžové« náladě vstoupil jsem
do lázeňských místností. Pana Nikoliče nalez
jsem zaměstnaného v parku ošetřováním květin.
Srdečným »dobar dan!« vítá hosta. Zanechav
práce, uvádí mne do místností restauračních,
kde podle staroslovanského obyčeje nejprve ra
kijí *) mne častuje, potom masitou snídaní, stu-
denou jehněčiou s vinnou ovlahou. Pak teprve
nastoupeno ku prohlídce lázní.
Mislo nepoetického, ba málem neestheti
ckého názvu »Koviljača« nebo dokonce »Smrda
laňa« slušel by rozkošnému místečku právem
a mnohem případněji název »růžových lázní«.
Jsou tu dvě restaurace, přízemní byty pro hosty -
dřevěné koupelny a v parku útulné procházky
mezi stromy a květinami, po většině růžemi.
Zařízení v bytech je zcela jednoduché. Nen
ani posteli ani stolů, židlí, zrcadel, obrazů.
umyvadel, zkrátka, ničeho, mimo holě stěny
Půl pokojíka zaujímá z prken od jedné zd
ke druhé sbité lešení, půl metru vysoké, as
jako podium pro sólové výstupy. Podiom slouží
za lože pro celou rodinu, nebo dvě. Pokrývky
* Lihovina ze sliv, kterou před jídlem v Se
#29
alto_textblock
#29
sku piji
#30
alto_textblock
#30
a vlněné matrace přívezou si hosté vždy svoje
Prameny jsou v lázních (ři. První, jako ruka
silný, prýští z umělého pařezu. Voda křišťálově
čistá, studená, ale páchne sírovodíkem, což
ostatně není na újmu přijemné chuti. Pije se
smíšená s vínem, čímž zápach úplně ztrati.
Kdo vody delší čas požívá, ztrácí na otylnosti
a sesiluje pružnost těla. Působí výborně proli
seslabení a vyžilosti. Požívá velké obliby u bez
dělných manželů. Zvláště ženy toužící po četn
rodině pilně osvěžujícího pramene použivají
Není majetnějšího Srba, jenž by svoji milo
polovici na několik neděl sem neposlal. Bý
tu z hostí žen nejvice. Svobodným se pramen
nikterak nedoporučuje. Z druhého pramene, a
sto kroků od prvního vzdáleného, se nepije
ač z něho prýští voda čistá a bez zápachu.
Jest železitý. Vše kol něho, kaménky, dno stu
dánky samé, okolní trávník i drevěné žlábky
vše od rzi zrudlo. Pramen léčí chý roby oční
ano i zdravé oko sesiluje tak, že jasněji pro
hlédá. U zdravého oka účinek jest ihned patrný
o čemž jsem se přesvědčil. Voda prýštítu
z umělé studánky kamenné, vyhlížejíeí jáko by
z rezavého železa zhotovena byla.
Obojí vody může si kdo chce do láhve
nabrati. Dohled není žádný a voda ta jest ma
jetkem obecním. Podivno, dosud žádný podni
katel nepřipadl na myšlénku, zabezpečiti si pr
export zázračný pramen.
Třeti konečně pramen zbarven jest do
modra. Nepochybně prochází modrým jílem.
Voda vypadá jako od barvíře. Slouží pouze
koupelím a hojí zastaralé otevřené rány a bo
láky. V kabině asi 9 čiv. m. může se koupat
několik osob najednou. Kolem jsou prkenéla
vičky ve vodě. Sedicím voda dosahuje až p
#31
alto_textblock
#31
hlavu. Na dně jest modrý jil, jimž nemoen
bolesti mažou. Voda vrehem přiléká a zpodem
odtéká. Po schůdkách se do kalu leze. Pociti
jsem lehký odpor k toho druhu koupeli, ale
dal jsem si přece říci. Ochotný průvodči pan
Nikolič předešel mne příkladem, doloživ, že
pro zdravého člověka má koupel svůj blaho
dárný účinek, zbraňující vývoji vnitřních chorob
Zcela cehotně jal se mne modrým bahnem na
tírati a dokonce usiloval mne pohroužiti pod
vodu. Po koupeli se nedoporučuje v jiné vode
se opláchnouti. Také zde ničeho není, co b
k tomuto výkonu sloužilo. Prý je zdrávo, aby
modrá vlhkost se do těla vssála. Po koupeli
modrá barva nezanechává na těle stopy, o jinak
by člověk vypadal jako odrůda modrých Indiánů.
Po koupeli opět návrat do restaurace, kdež
obědem již přichystaným ukončena procedura.
Z připraveného lístku zvláště mladá husičk
mne přijemně po koupeli naladila. Konečně po
výborné srbské kávě, dle orientálského způsobu
uvařené, ochotný hostitel zavedl mne ke kou-
padlu, zřízenému v bývalém řečišti Driny. Ve
velké zátoce koupárny chráněny jsou plachtami
Tyto koupele nemají pozdravného účele, slouží
pouze k ochlazení. K zábavě hostů hraje zde
cigánská hudba, kromě toho hlučný žabí koncert
ve stojaté vodě zátoky.
Na zpáteční cestě povšíml jsem si pomníku
dvou mladiků, kteří kdysi v Drině se utopili
U silnice pod stromem věkovitým mají své hroby.
U Ložnice zastihl mne dešť. Je zde tak přele
tavo, z ničeho nie se rozprší a hned je zase
hezky. Ukáže se mráček, zahřmí, v zápětí dešt.
Tři, čtyry bouřky za den nejsou ničím vzácným.
Potok Štír třeba ze břehu vystoupí. Ještě jsem
prohlédl cirkvu (kostel) v Ložnici, Pěkná budova
#32
alto_textblock
#32
s hlavní věží a třemi menšími věžičkami. Ho
diny jsou jedny věžné a jedny slunečné. Ohra-
ničen je kostel jako pevnost hliněnými valy
Toho druhu hradby pozorovati lze všude po
zdejších kopeích. Někdejší ochrana proti vpádu
nepřátel. Prostranství před kostelem posázeno
jest lipami, pod nimiž jsou lavice a stoly du-
bové. Také je zde škola se zvonkem a vedl
menší budova pro kostelníka. Krásný odtud roz-
hled na nížinu drinskou a sávskou až k Šabaci.
Starý kněz, vyšed z kostela, vypravuje mi
o vojvodovi Bogičevičovi, jenž válčil s Turky.
Leži zde a má na hrobě pamětní desku s ná-
pisem: »Onde leže kosti Ante Bogičeviča, voj-
vode Ložnickog. Rodio se u Selu Klubčina oko
1759 postao vojvodom u 1807 a umro u po-
četku 1813 godine. Spoměň ovaj postavivše ně-
govi vňuci 1887. godine.«
V holelu »Takovo« oddal jsem se tich
siestě, poživ doušek přitrpklého červeného vína,
jež znamenitě posiluje, oheň do umdlených
údův vlévá a příjemně hřeje. Očekávala mne
výdatná večeře; na rožni pečená kuřátka, jimž
právě podomek podle způsobu srbského hand-
žárem hlavy odsekává tak zručně, že ve chvilce
asi tucet bezhlavých kuřat po dvoře podivný
skákavý tanec provozuje. Pro anatoma snad za-
jímavá, pro jiného smrtelníka trapná podívaná.
Ostatně chutnala kuřata znamenitě. Po večeři
poseděli jsme s důstojníky dělostřelecké posádky
zdejší. Při zábavě komáři zalétají do hostince
klidně na ovlahu a zase odlélají. Někdy po
dešti i žába otevřenými dveřmi navštíví místnost
hostinskou a nikdo si toho nevšímne. Konečně
se společnost loučí s bratrským »Lahkonoč !«