#1
alto_textblock
#1
petrském. Zesnulý hrabě byl pohřben na
místním hřbitově v rodinné hrobce.
Z Tangeru, 27. srpna. (C.-B) »Reu-
terova kancelář oznamuje: Vláda oznámila
evropským státům, že je vývoz bramborů,
tomat, rajských jablíček a banánů dovolena
pětiprocentovému clu podroben. Toto opa-
tření spadá do úmluv, jež Said el Menebdi
učinil za svého pobytu v Londýně.
Z Basileje, 27. srpna. (C.-B.) Dosa
vadní čínský vyslanec v Berlíně Li-Haj-Huan
dnes odpoledne sem přibyl.
Z Kamence, 27. srpna. (C.-B.) Před-
seda ministerstva šl. Szell sem přibyl, aby
se zúčastnil se svými spolužáky 40letého
jubilea maturitního. Za tou příčinou uspořá-
dán byl slavnostní banket. Ministrpresiden
dr. šl. Körber zaslal šl. Szellov
telegraficky své blahopřání.
#2
alto_textblock
#2
„Den prostějovského protisjezdu
zaznamená kulturní historik jako nešťastný den
v němž mladočeští poslanci posta-
vili se po bok Všeněmců. Tohle nám
ještě ke všemu scházelo!« Tak zní závěrek
článku pražského klerikálního orgánu, napsa-
ného hlavně na naše úvahy o hrozící, aneb již
z plna zahájené pohromě moravského lidu, do
jehož středu vnesena nešťastnou myšlenkou
kroměřížského sjezdu nejnověji také nábo-
ženská roztržka. Vyložili jsme již ně-
kolikráte, proč za to máme, že rozhojnění
změti otázek kulturních, národnostních i politi-
ckých, jimiž český národ té doby jest tak vy-
čerpáván, je rozvíjení otázky náboženské v lidu
českém nezodpověditelnou svěvolí, kompli-
kací veřejných poměrů, k jichž správnémua
výhodnému řešení zapotřebi má česká veřejnost
všech svých sil.
Situace, v níž musíme viděti, že nával
energie našich národních nepřátel, znova posílené
kletou křivdou, na národě spáchanou zrušením
jazykových nařízení, že na Moravě zastupitelstvo
lidu nachází se v začarovaném kruhu německých
smiřovaček, kteréž mají moravský lid český
sotva probuzený a národně ozbrojený zase od-
zbrojiti a upoutati, že v Téšínsku způsobem
nejprudším zuří bratrovražedný boj česko-polský.
že v Čechách nachází se desorganisace národa
v třídní hoj všech proti všem na nepopíratelném
postupu, situace těto nejvýše spletitě, jejíž po-
vážlivost těmito řádkami jen co nejpovrchněji
jest dotčena, využitkovala svatá eírkev tím, že
podržela pochodeň k těmto nashromážděným
hořlavinám. V Čechách nastávají, na Moravě
kynou zemské volby, zdaž může býti vítanější
příležitosti než vyhnati vřavu politickou na
vrchol ještě náboženským rozvášněním? Volební
úspěchy klerikální strany na Moravě, dobyté,
nezkrotná ctižádost vedení téže strany,
před očima světa na Moravě zbudovati
»montem ultra monte ultramontana,« neuha-
#3
alto_textblock
#3
vaný kočí, je tu jen Jan celý zaražený, troucí
si tvář, zasaženou zpropadeným bičíkem.
Nastalo ticho... Jan mocí přemáhá pláč ...
Princezna na zemi se již nehýbá, asi
omdlela. Tato nehybnost rozlobila bývalého ko-
čího a beze vší úcty k tak vznešené dámě strči
ji nohou pořádně do zad.
»Ach, bože!« vzdychá nyní princezna,
kterou to trochu přivedlo k sobě. »Jaké to
hrozné neštěstí! A moje krásné šaty jsou plny
bláta! Co si pomysli prine! Bože, bože !«
A Jan ji znovu strčí a aby ji úplně při-
vedl k sobě, zatahal ji za vlasy.
»Jeje!« Obrátila se a vidí, že koči má
pruh přes tvář.
»A ty máš nánu . . . od čeho?
»Od biče,« bruči Jan a ponenáhlu do
stává zlost.
»Tím jsi ty vinna, hloupá, že's nechtěl
hrát na lupiče.«
»Ne, na lupíče ne, já se bojím.«
»Vždyť jsem tu a mám deset bambitek.
A kdyby se mi to při tom bylo stalo, byl bych
to vypravoval večer tatínkovi.«
»Nu, tak si hraj na lupiče, ale sám. Já
budu strom nebo zeď a tak si to jako uděláš
při tom . . «
Jan trochu váhá, ale pak praví:
»Ne, to by nebylo pravda.«
Chvilku už pozoruje Pavla a nechutí nos
svého bratra:
»Ty jsi už zas ztratil šátek !«
Milosrdně dává princezna šáteček svému
kočímu:
»Tu máš, půjčím ti svůj.«
#4
alto_textblock
#4
sitelná žízeň politické moci, která hledá
ukojení při zemských volbách, toť jediná pří-
čina, jediný původ sjezdu kroměřížského, kterýž
jinak zbudován jest na lži, že jest třeba víru
křesťansko-katolickou hájiti a brániti proti útokům
a svodům nevěreckým. Ptáme se, kde v době
nové anebo nejnovější v národě českém byla
tato víra ohrožována?! Kde se jevilo jaké
hnutí, o němž by se i jen vzdáleně mohlo
soudití, že by ohrožovalo zájmy, na kro-
měřížském sjezdu hájené? I Husova oslava
ukázala, že český národ je, bohudík, boz
vnímavosti pro jeho náboženské pojímání,
že v Husovi nevidí dnes než genia umravnění,
stálosti a věrnosti k smrti, českou duši, k nej-
vyššímu rozkvětlou, antigermánskou od vyhánění
germanismů z jazyka českého až k vyhnání
Němců z pražské university, českého člověka,
neskonale tragicky zahynulého týmž Římem, kterýž
takto stvořil předobraz velkého autodafé bělo-
horského a pobělohorského, jaký přichystal ná-
rodu týž — Řím. To ovšem národ český nikdy
Římu nezapomene, ta vzpomínka mučivá je la-
tentní. Leč co činí kroměřížští zaslepenci a jich
pražští stoupenci? Oni z této latentní učiniti
chtějí flagrantní vzpomínku. Ať pánové
dobře se podívají na to, co hodlají, co počí-
nají! Nic jiného, leč že rozvinují celou otázku
česko-římskou v celé její šíři a věkovité délce.
Oni pokoušejí se národ český do ní vbičovati
A to je počínání naprosto zvrácené. Když vešlo
hnutí »Pryč od Říma!« v účinnou platnost
mezi Němci v Čechách, když bylo z jistého
vznešeného místa prohlášeno, že hnutí to jest
totožné s hnutím »Pryč od Rakouska«, co uči-
nila církev v Čechách?
V největší tichosti a nepřístupnosti konsi-
stoří přichystala úžasný plán národnostního roz-
dělení království českého k účelům duchovní
správy, k tomu konci, aby touto obětí, tímto
darem německému Belzebubovi zastavila další
odpadlické hnutí. Tento plán byl přihotoven
úplně nejen před ustanovením příštího biskupa
výhradně německě diecése v sev. Čechách, nýbrž
i výměrem vikariátů k novému biskupství nále-
žeti majících. Pokusy klerikálního tisku zatušo-
vati proniknutí zpráv o tomto starém klerikálním
úkladu do české veřejnosti jsou marny ! Kdo
je to, kdo se tu stavl po bok německých naci-
onálů proti Čechům? Ať si jen přečte mudre
»Kat. Listů« zprávu o včerejším sjezdu českých
menšin v Mostě.
Na prvním místě stížností prvního řečník
sjezdu je stesk na to zadržování národní rovno-
právnosti duchovní správou v kostele. »Čes ká
hierarchie, zvláště vLitoměřicí ch,
jest hlucha k žádostem za české
bohoslužby, kterých nelze vymoci
ani ve farnostech většinou českých,
jako v Čouši, Jiřetíně, v Zálužía
jinde.« Proti německým fanatikům hesla »Pryč
od Říma!« měla se církev v Čechách postaviti
po bok národně pronásledovaných menšin če-
ských a věrna poslání de propaganda fide, měla
jít tam, kde zbožný lid o bohoslužby volá. To je
právě to karakteristické, že katolický missionář
dá se v Tichomořsku od lidožroutů, kteří nechtí
o víře slyšeti, snísti, ale na Litoměřicku stačí
pohrůžka německého veteránského spolku, že
se nedostaví k průvodu o Božím těle, aby byly
ihned zrušeny české bohoslužby v městě, anebo
horlivý a poctivý český kněz odstraněn. O Vídni
ani nemluvíme, tam se vyskytuje zvláštnost, že
českého kazatele vydržují si zbožní dělnícia
služky z vlastního groše. Tady jest místo půso-
bení pro eírkev, když si vzpomněla na »drahou
mateřskou řeč«. Jest ovšem daleko pohodlnější
na sjezdu uprostřed katolických tovaryšů a bratrů
i sester třetího řádu hřmíti proti »svobodomysl-
níkům a nepřátelům církve«, naž postaviti se
v boj tam, kde zájmy katolické jsou skutečně
ohroženy!
Tak se věci mají, a když štvaním klerikál-
ním, v poslední době tak zmohutnělým, počne
si lid český uvědomovat, čím vším se klerika-
lismus na něm provinil, jakým strašným skut-
kem hodlá pomoci odvěkým nepřátelům národa
našeho k dosažení jich cíle, roztržení králov-
ství, potom budou »Katol. Listy« bycha honiti
ještě později než dnes, any píší »Tohle nám
ještě ke všemu scházelo!« Že se mladočeští
poslanci v Prostějově postavili po bok Vše-
němců, jest prostě zabodněnost, jichž snůškou
pražský klerikální orgán vůbec jest.
Sám orgán tento praví, ze prostějovský
sjezd je protisjezdem, nebýti sjezdu kroměříž-
ského, nebylo tudíž protisjezdu v Prostějově.
Jak ostatně soudí i duchovenské kruhy mo-
ravské o sjezdu, to ukázalo se významnou o-
#5
alto_textblock
#5
posicí proti němu při jeho svolávání, a jak
smýšlejí o něm církevní kruhy dru. Kohnovi
nadřízené, tomu svědčí nevyvrácené zprávy
o nemilosti Říma, jakéž se stal účasten právě
pro sjezd a svou moravskou politiku. Nejekla-
tantnějším důkazem nemilosti téte jest, že ani
druhého dne sjezdu nedošlo papožské požehnání,
o něž prvního dne telegraficky žádáno.
#6
alto_textblock
#6
Denní zprávy.
— Poněmčování. V boji Námoů s Němci
o to, mají-li býti Čechy roztrženy a ve dvou
porcích německým žaludkem pohlceny nebo
pozřeny najednou, proklouzne sem tam do-
znání, jež není pro nás bez zajímavosti.
Z polemiky o tuto věc dovídáme se na příklad,
proč vlastně němečtí liberálové spokojili by se,
kdyby jim prozatím jen kus Čech byl obětován.
Příčina skromnosti té je vědomí, že s germani-
sací nejde to přece jenom tak rychle, jak by
si vroucí německé srdce přálo. »Germanisace
nikde ve světě nepokračuje — hlásá tisk. kanc.
německo-liberální — ba zdá se, jakoby smrtí
kancléře Bismarka německý národ byl dospěl
na vrchol.« Němectvo je všude, s výjimkou
Flámska, na ústupu. Minulým sčítáním bylo
zjištěno, že Němci ve Švýcarsku jsou na ústupu,
v Německu se přes německou státní řeč a všechny
prostředky moci nepodařilo, Poláky od národ-
nosti jejich odvrátiti, naopak Poláci se v Ně-
mecku množí a na Rýnu vznikají celé kolonie
Poláků, tak jako české kolonie v hnědouhelné
pánvi české. Na Moravě jedno německé město
po druhém mění se v české a v Dolních Ra-
kousích rozmnožili se Čechové v minulých desíti
letech o 52.6 procent! V roce 1890 bylo v zemi
té pouze 6 okresů, kde nebylo Čecha, ve-
všech ostatních napočteni, a sice ve mnohých
až do 16 procent! A od roku 1890—1900
ještě větší se jeví přírostek. V roce 1779 byla
slovanská jména mezi majiteli domů vídeňských
zvláštností. V r. 1887 bylo jich 12 proc. již a
dnes 27! V roce 1780 bylo mezi stem vídeň-
ských živnostníků pouze 6 se slovanským jme-
nem. V roce 1887 bylo jich již 32 a nyní je
jich dojista již 50 procent! Vždyť od roku 1880
do nynějška — tedy za 20 let — stoupl počet
českých učedníků ve Vldni z 25% na 509!
Zjevy tyto ovšem nepovzbuzují Němce k tomu,
příliš spolehati na přirozený vývoj národnostní,
proto usilují o zrychlení procesu toho a hotoví
se k násilí. A přece dobře vědí, že není to
česká výbojnost, česká žízeň po německém
duchu, která toho je příčinou, nýbrž že nejvý-
datnějším germanisátorem je ten, jenž Němce
povznesl, s nímž nejvíce se chlubí a na nějž
nejvíce spolehají. Kdo jiný, než — německý
průmysl? V tom vězí tragika národního
boje českoněmeckého, však zároveň je to zjevem
nejpřirozenějším, že tam tíhnou dělné ruce, kde
jich zapotřebí a kde si následkem toho také
více vydělají.
— Lékařská župa pošumavská koná
svou valnou hromadu dne 2. září 1901 o 10.
hodině dopolední »na střelnici« v Klatovech.
— Pan prof dr. B. Eiselt slaví dnes své
sedmdesáté narozeniny. Slovutný učenec naší
lékařské fakulty mešká právě v Jindřichově
Hradci, kde uchystali mu jeho ctitelé vzácnou
pozornost. Z Prahy byly mu dnes zaslány z kruhů
lákařských i studentských četné blahopřejné pro-
— Osobní. Pan MUDr. Kšanda Karel, by-
valý assistent české lékařské fakulty v Praze, lékař
všeobecné nemocnice, polikliniky, dětské nemocnice,
nalezinee a porodnice, zvolen byv továrním lékařem
rolnického cukrovaru v Bohušovicích, bude udíleti
porady lékařské v radnici v Bohnčovicích, kamž
z Litoměřie dnem 1. září t. r. se přesídlí. — Pan
MUDr. Jan Webor zahájil opět praxi lékařskouv
Ouvalech, v domě p. V. Štrupla.
— Rodinné zprávy. Místodržitelský koncipista
pan Hanuš Zdenko Dvořák v Náchodě žádá nás za
uveřejnění této opravy: »Za mé nepřítomnosti v Ná-
chodě — byl jsem několik dní na dovolené — vy-
skytla se v některých novinách pražských, zejmena
i v »Nár. Listech« zpráva, že jsem se zasnoubil v
těchto dnes se slečnou Michellettou Novotnou, dcerou
velkostatkáře v Drážďanech. Zpráva tato nezakládá
se naprosto na pravdě a vznikla nedorozuměním ně-
kolika pánů náchodských.«
— Povážlivá nehoda na železnici.. Píše
se nám ze Staré Boleslavi: Dne 23. t. m. poslal,
jako každý den, zdejší pekař pan Krbec svého učně
Josefa Kržka s vozíkem, do něhož zapřaženi byli
dva psi, do blízkých obcí Hlavence a Hlaven se zbo-
žím. Učeň jel po cestě zapovězené, totiž poděl kolejí
rak. severo-západní dráhy a sice od nádražní budovy
až k cestě, vedoucí k Hlavenci, pak lesem, tvrdou
pěšínou, aby se vyhnul písčinám. Ke čtvrté hodině
ráno ocitl se se svým psím spřežením na nebezpe-
čném místě, u kolejí, po nichž právě přijížděl rychlík.
Na neštěstí upravovala se právě v těch místech trat
i byl tam naházen písek. Psi nemohli vozík s ná-
kladem utáhnouti a učeň nevěděl si rady ani pomoci
#7
alto_textblock
#7
jevy.