#1
alto_textblock
#1
okou kulturu rázu Mommsenova« na pomoc, aby
prý odrážen byl útok českého živlu na Krkonoše
a aby »tato německá krajina byla zachována
německým turistům a lázeňským hostům«, t. j.
Prušákům.
Hlavní bol Němců týče se klimatického
místa Spindelmühle, rozkošně položeného záro-
veň s osadou Friedrichsthalem po obou březích
mladého Labe, právě v centru horstva. Osada
Spindelmühle—Friedrichsthal (Bedřichov), ležíc
ve výši 700 m. n. mořem pod Kozím hřbetem,
jest nejlepším místem pro zotavení a nejlepším
východištěm k horským partiím na Sněžku.
hřbet krkonošský a do Pruska.
Osady tyto mají obyvatelstvo německé.
avšak nedotknuté dosud štváčskými proudy vše-
německými. Osada Bedřichov leží na pozemcích
velkostatku jilemnického, patřícího Janu hrabět
z Harrachů.
Pro krásnou svou polohu i příhodné vý
chodiště horských cest staly se obě osady stře-
dištěm nejen vzmáhajícího se ruchu turistického.
ale i klimatickým místem, kdež rok za rokem
vzmáhá se počet hotelů a vill.
Celá tato rozkošná krajinka byla dosud vý
hradnou doménou Prušáků, kteří zde zotaven
vyhledávali a působištěm rozsáhlého německého
»Riesengebirgs-Vereinu«.
Jakkoli pak nejblíže ležící města Trutnov
Hostinné a Vrchlabí mají obyvatelstvo smíšené
s velikými menšinami českými, což zvláště též
o posledně jmenovaném místě platí, přece ohlas
českého živlu až do hor do doby poslední
nesáhal.
Teprve se zřízením českého turistického
klubu poměry se změnily. Pozornost české tu
ristiky obrácena byla ke Krkonoším a rok za
rokem návštěva turistů i lázeňských hostí v Krko-
noších se vzmáhá, až letošního roku dosáhla
již výše pozoruhodné. Nikdy dříve tak jako
letos nebylo slyšeti tolik českého hovoru a na
pomezních boudách (hotelích) denně až 30—40
Čechů přenocovalo.
Zde nejedná se o nějaké »dobývání« Čechů
jak by německé listy štváčské rády světu ně-
meckému namluvily, tu jedná se jen o poskyt
nutí rovného práva Čechům.
Vzrůst české turistiky na Krkonoších jest
nepopíratelnou zásluhou Klubu českých turistů,
který v jednateli jilemnického odboru, říd. učiteli
Bucharovi nalezl pracovníka a hlasatele ne-
unavného a nadšeného.
Klub českých turistů zřídil již a to velkým
nákladem, dvě cesty na Krkonoše a to cestu
přes Žalý na Mísečné boudy s přirozenou, česky
označenou rozhlednou na Harrachově skále
druhou cestu z Mísečných bud přes vrchol Kra-
konoše k Labské boudě, zvanou po zemřelém
vrchním lesmistru hr. Harracha »Šmídovou
cestou«.
Poslední tato cesta poskytuje pohled tak
úchvatný, že jen málo která druhá jí se vy-
rovná a přece hned jak byla vystavěna, se
strany německé započato bylo tažení proti ní
česko-německé (klubem opatřené) označení ne-
obstálo a český nápis byl zamazán.
Takovými malichernými, národa kulturního
nedůstojnými prostředky, pracující »německý
Michl« nezadrží ovšem návštěvu Čechů na Krko
noších. Rovné právo naše musí donutiti sílou
zákona i orgány veřejné, aby majetek českýv
ochranu vzalo.
Ostatně i obyvatelstvo i zvláště hoteliéři
spindelmühlsko-bedřichovští v přítoku českých
hostí vidí svůj prospěch, neboť to je jistota zde
osvědčená, že Čech něco utratí, kdežto Němec
a to sebe bohatší spokojuje se namnoze k malé
radosti svého německého hostinského pouze
»buterbrodem«.
Letošní lázeňská listina vykazuje ohromný
počet hostí z Čech a to nejen z Prahy, nýbrž
i z jiných měst, zvláště z Nymburka, N. Byd-
žova, Hradce Králové, Jičína atd.
A jakkoli společenských styků na venek
čeští hosté nepěstují takořka žádných, přece
stále více a více soustřeďují se v týchž hostin-
cích a domech pro turisty, na příklad v hotelu
»Krone«, ville »Friedrichsheim«, na
faře, v myslivně hr. Harracha a není
divu, že podnikavý český hostinský pan Dědek
najal hotel »Austria« od nějakého Vrchla-
báka a tu celý hotel naplnil českými hostv.
Není divu, že hoteliéři českými lidmi plněných
domů zavádějí české jídelní lístky, české po-
hlednice, českou obsluhu, české nápísy. A to
vše nesmírně trápí pány Všeněmce.
Oni ve své troufalosti rádi by poručili ma-
jiteli zdejšího panství J. O. Janu hr. z Har
#2
alto_textblock
#2
rachů, aby odstranil české nápísy na svých
hotelích Labské boudě, U dívčí lávky, české
tabulky i tak nečetné v lesích, české označení
hraběcí pily v Bedřichově, jim překáží, že tento
k oběma národnostem jistě stejně spravedlivý
kavalír ve své myslivně a na píle má českého
lesního i příručí. Jim též není po chuti, že
v den narozenin císařských dne 18. srpna
jedině z myslivny hraběcí vlaje
zemský prapor barvy červeno-bílé, divně se od-
rážející v záplavě velkoněmeckých trikolor.
Však to vše nás nemate a másti nesmí.
Hledáme jen rovné právo, nešlapeme práva cizí.
A proto jen hojný příliv českých hostíi
turistů do krásného, horským vzduchem proví-
vaného Bedřichova — Spindelmühle.
#3
alto_textblock
#3
Denní zprávy.
— Jak po dáblu Martin Luther biblí.
tak po nás »Politik« již po dva dny hází kon-
versačním slovníkem. Pro stav »tekutiny jak
voda jasné«, stojící v nádrží jejích vědomostí, jest
toto dovolávání se naučných slovníků velice po-
dezřelé. Bývá to vlastností pověstných filosofa
z mála, vyděděnců z duševního majetku všem
vzdělancům jinak přístupného, že za každým
cizím drobtem, jejž sami za vlastníma ušima
nemají, větří »Conversationslexikon«. Bývá pra-
vidlem, že sami nedovedou udělati krok, aniž
by se všech stran byli podporováni známými
dobrodinci chudých duchem pp. Mayerema
Brockhausem, Riegrem a Ottou. Duševní atelier
takového prepotentního a patentního essayisty vy-
padá tak, že žasnete nad tím, jak vám může vytýkat
konversační lexikon, obyčejně sedí mezi nimia
uprostřed pověstné »handliteratury« sám jak
Lafontainova (viz Brockhausa C.-L. 10) myšv
bochníku sýra (idem »Käse«). Pak je mu ovšem
lehko ubožákům pokání kázati. Celá kuchyň zná-
mých hostin zavoní vám vstříc až po Büchnera, jehož
»Citatenschatz« u spořáku německých žurnalistů
znamená tolik co pečlivé hospodyni »Maggi«,
o němž se nebude »Politik« domnívati, že jsme
jej našli v náučném slovníku, ježto o hlubokém
významu tohoto autora lze se poučiti na každém
nároží. »Politik« přislíbila nám, že se nám
ukáže ve španělském kroji, jako Klárce jistý
hrabě, jehož jméno nemůžeme udati, ježtov
našem »náučném« písmeno »E« trvale schází;
a také skutečně přišla španělsky, ale po
tom, se přihodilo, doufáme již pevně,
že jsme váženou sousedku svou v tom
kostýmu viděli naposled! A co se pak týče
střízlivé prosy všedního vyrovnacího života, ne-
víme, z čeho vyčetla »Politik«, že bychom se
byli konformovali jejímu stanovisku o morav-
ských smiřovačkách, anebo že bychom byli
něco slevili z našeho mínění o nich, či boj
zmírnili aneb dokonce zastavili. Nechť jest uji-
štěna, že nás najde v každé chvili na témž
místě, kde jsme se s ní tolikrát již utkali
Vždy a kolikrát bude chtíti !
— Jiné struny znějí, dnes z klerikáln
kytary pražské v záležitosti církevního roz-
tržení Čech podle národnosti. Včera zazníval
ještě pustý, frivolní výsměch z »Kat. Listův«
a dnes natahují div ne moldánky. »Kat. Listy«
píší příkladně: »V poslední době neutuchají po-
věsti o jakýchsi projektech k parcellování die-
césí v Čechách na české a německé. V něme-
ckých kruzích šušká se o tom již dlouho.
avšak nám přese všechny pověsti nechce se
tomu uvěřiti — protože by to byl »nonsens«
— prostě nesmyl, ba bylo by to i něco horšího,
bylo by to proticírkevní, bylo by proti Duchu
svatému, jenž byl na svět seslán, aby duchem
lásky národy pojil a nikoli k vůli Opitzovi anebo
Wolfovi rozděloval, roztřišťoval . . . atd.« Kleri-
kální orgán horlí dále proti tomu, že by se
v Čechách měly zřizovati »extradiecése« pro
Němce i uvádí celý svět na doklad, že nikde
není extra diecésí pro určitou národnost. Kterak
by prý tu Všeněmci jásali, že světovládný Řím
před nimi svou šíji sklonil a že pro Němce
»extradiecési« utvořil, hořekují »Kat. Listy«,i
horlivé levity čtou církvi svaté, že příliš hověla
a hoví Všeněmcům a že by národnostním
rozdělením církevní správy v Čechách ne-
odvrátila je od jich protiřímského hnutí
Nic prý by se tím nedosáhlo, nýbrž náboženské
poměry stávaly by prý se vždy žalostnějšími.
Orgán — — arcibiskupův ukazuje na to, jak
trpělivý český lid snáší všechna příkoří církevní,
neboť prý ani český otčenášek již v kostelích
neslyší, po celý rok neslyší v kostele ani če-
ského slova a přece prý od víry neodpadá.
Počíná-li se tomu diviti sám list, jehož styky
s arcibiskupským palácem nejsou žádným tajem
#4
alto_textblock
#4
stvím, mohli bychom se, tak řikajíc, na chvilku
přestat diviti my, kdybychom v celém tomto
dnešním vystoupení »Katol. Listů« neviděli
všcchny stopy nevyléčitelného pokrytectví.
Co tomu říci, končí-li »K. L.« svůj nářek
těmito slovy: »Možná, že ohraničení diecésí
leží v plánu Opitze, ale k jeho uskutečnění se
je ještě cesta velmi daleká, ačkoli je Rakousko
říší nemožností. Není šprochu, aby v něm ne-
bylo pravdy trochu. Proto pozor !« Takhla
mluví list, do jehož redakce vede pneumatická
pošta z arcibiskupského paláce, z konsistoře i
kapituly a jehož redakce přes tu chvíli chodí
na hradčanské exhorty! Vždyť přece stojí
Mojžíš u skály, v níž dříme pramen pravdy
a poučení, proč do ní chutě neudeří, aby celou
českou veřejnost napojil? Praví-li na jiném
místě, že podle svých informací může nás ubez-
pečiti, že se mýlíme a že se co nejdříve o své mýlce
přesvědčíme, k čemu tedy v šprochu té pravdy
trochu. »Nechceme uveřejňováním věcí dů-
věrných předbíhati událostem bu-
doucím a tak věc samu poško zo-
vati«, píšou »Kat. Listy«. To zní podezřelea
jest zřejmým potvrzením existence nebezpečí,
o němž jsme promluvili. Nebudeme-li v brzku
ze své »mýlky« řádně vyvedeni, přihlásíme se
o výklad s důrazem ještě větším.
— V zájmu českého průmyslu. Ve ví-
deňských listech dočtli jsme se onehdy chvalo-
zpěvu na vzorně konstruované motorové vozy,
jež pro elektrické dráhy dodává jistá štyrská
fabrika a které prý všechny dosavadní předčí
svým lehkým, bezpečným chodem a svou snad-
nou říditelností, především ale tím, že při nich
není onoho nepříjemného trhání, jako u vozů
dosavadních. Toť se ví, že poukazuje se na
tyto vozy jako bůh ví na jakou vymoženost.
A přece máme vozy takové v Praze už dávno,
zveme vídeňský tisk, aby si jeho techničtí zástup-
cové přijeli prohlédnouti vozy pražské elektr. dráhy.
Zasluhovaly pochvalných článků mnohem dříve
jako domácí, pražská česká práce. Byly také
na pařížské výstavě, ale té odměny, jaké byly by
zasluhovaly po právu, pan Exner jejich pů-
vodcům nevymohl. Je to již tak zvykem zlehčo-
vati nebo aspoň ignorovati českou práci, však
nenahlížíme, proč bychom si to líbiti dali
v oboru práce, která pokládá se dnes, v době
technického rozvoje, za nejvýznamnější. Vozy
aspoň takové, ne-li lepší, dávno již, než se do-
poručovaly hymnami vídeňskými, staví domácí
závod Křižíkův ve spojení s továrnou Ring-
hoffrovou. To budíž konstatováno.
— Zbytečné klepy. Sotva dr. Kaizl
zavřel oči, již tu byli proroci, jak veliká tato
ztráta bude působiti v řadách českých po-
slanců, kdo přovezme úkol jeho a kdo v parla-
mentě stane se jeho nástupcem. Kdykoli jdeo
obsazení nějakého významnějšího mandátu, je
to vždy dr. Engel, který musí trpěti býti
smýkánu ve všech možných listech. Dnes již
zase napadlo komusi učiniti z dra. Engla ná-
stupce Kaizlova a toť se ví, že jediná novi-
nářská kachna nezůstane osamocena, že vylíhne
se jich z ní celé hejno. Dnes jakoby to bylo
již perfektní událostí, že dr. Engel ujme se
mandátův, úmrtím Kaizlovým osiřelých. Pokud
se s pravdou srovnává, nikdo z povolaných o
této věci dosud ani neuvažoval, tím můně pak
se stalo v záležitosti této usnosení. Nedočkavci
budou se musit opásat trpělivostí. Vo straná
svobodomyslné není ostatně zvykem rozdávati
mandáty u zeleného stolu, ve straně té mají
slovo též — voličové.
— Osobní. Ředitelem veřejné obchodní školy
gremia v Kolíně jmenován byl pan Václav
Doškář, bývalý professor obchodní akademie
v Chrudími a obchodní školy král. věnn. města Měl-
níka. — Pan MUDr. Ant. Piskáček ustanoven
byl obvodním lékařem v Kostelci u Prostějova a to-
várním lékařem akciového cukrovaru v Čelechovicích.
— Rodinné zprávy. Pan inženýr Jiří Z ach,
professor při c. k. státní vyšší průmyslové škole
v Praze a slečna Klára Neumannova, dcera in-
spektora státních drah, slaviti budou dne 25. t. m.
v chrámu sv. Václava na Smíchově svůj sňatek
manželský.
— K padesátiletým narozeninám Aloisa
Jiráska jmenovalo zastupitelstvo města Police nad
Metují oslavence svým čestným měšťanem a diplom
ve skvostné úpravě, opatřený velice zdařilou figurální
alegorií, provedl akad. malíř Pavel Kö rberv
Praze.
— Veřejná schůze žen. V Malých Kunčicích
(u Ostravy) bude v neděli 25. t. m. o 3. hod. odpol.
ve dvoraně »Národního hostince« veřejná schůze žen.
Pořad: Přednáška sl. El. Machovy z Brna: Povin-
nosti našich žen a naše budoucnost. Ženy slezské,
dokažte svou přítomností, že jste dychtivy poznat,
co na vás žádá doba, a dle toho i jednat! Přijdte
z okolních obcí a kolonií v celých průvodech.
— K výletu do Třebenic a na Košťálov.
Pořadatelstvo sdětuje opětně, že účastník výletu