Císlo 35.

„Nový lihočeský Dělník“.

Strana 5.

Jodl, hostinský v Litvínovicích, Frant. Kladrubský, řezník v Hluboké, Tom. Kocmich, rolník v Milíko- vicích (Čes. Krumlov), Frant. Květ, lesmistr v Hlu- boké, Vil. Landfras, knihkupec v Jindř. Hradci, Fr Máča, obchodník v Brlohu, Jan Macháček, úředník panství v Jindř. Hradci, Frant. Markl, kníž. stavitel v Horní Plané, Kristian Mayer, hostinský v N. Be- nešově (N. Hrady), Eduard Polak, sklenář v Horní Plané, J. Richtr, obch. v Týně n. Vlt., K. Říha, nadlesní v Hlukoké, Alois Rothbauer, tesař v Jablonci (Horní Planá), Ant. Šachl, rolník v Hůrkách (Lišov), Fr. Šachta, rolník v Březí (Trh. Sviny), J. Scheure, lesmistr v H. Plané, Jos. K. Schniffner, účetní v Kaplici, Fel. Schneider, faktor v Kumžaku, Vojt. Wagner, rolník v Schildu (V. Brod), Heřman Wick, majitel mlýna v Andreasbergu (Chvalšiny), Ant. Witzku, rolník v Litvínovicích (Č. Budějovice). — Jména porotců náhradních: pp.: Jan Hutter, obchodník, Adolf Kočí, majitel domu, Josef Kondrád, natěrač, Štěpán Kordina, továrník, Karel Päsold, majitel domu, Albert Roth, továrník, Jos. Starý, uzenář, Karel Tampier, obchodník, Emerich Zdiarsky, maj. domu, vesměs v Č. Budějovicích.

KDE JE SYN

Sedlákovi v Horním Slezsku porodila žena polomrtvé dítě. Myslel, že dítě by mohlo u- mřít dřive, než přijde, dle tamního zvyku, kněz. Proto uznal za dobré, pokřtít dítě sám. Učinil tak, a dítě za krátko zemřelo. Dal ho do škatule a šel s ním k faráři. Dříve ale nařídil svému synovi, aby za ním přišel s nej- lepším teletem ze stáje. Když přišel k faráři, řekl: „Pane farář, zde nesu dítě, které jsem vám pokřtil, protože za krátko po narození zemřelo.“ — „Víte, jak se to má dělat?“ ptá se farář. „Co jste při tom říkal?“ „Říkal jsem: Já tě křtím ve jménu otce a svatýho ducha.“ — „No jo, ale kde zůstal syn?“ — „Ten přijde hned a přivede tele, které vám dám, abyste dítě pochoval na po- svěceném místě.

ZPRÁVY Z KRHJE. Z VESELÍ N. L. PRMYSLOVÝ PODNIK U NAS. Bude se u nás stavět továrna, šla před ča- sem zvěst z úst k ústům, až v posledních dnech do- šlo od pouhých slov ke skutku. Projektant tohoto podniku v právě uplynulém týdnu zadal práci dvou továrních budov jisté stavební firmě praž- ské, když zdejší páni podnikatelé staveb nepři- stoupili na podmínky, které dotyčný zadavatel kladl. Dle doslechu, má to být továrna na vý- robu léčiv, jež by zaměstnávala přibližně kolem pěti set osob, jak nám bylo z hodnověrného pramene sděleno. Byla by to první továrna po- dobného druhu v celém Rakousku, neboť po- dobného průmyslového závodu zde ještě nestává a my jsme odkázáni na odběr veškerých léčiv na sousední Německo, kde již několik takových přímo obrovských podniků stává. My nemůžeme jinak než vítati tento krok, aby se stal skut- kem a aby se ještě celá akce v poslednícho- kamžicích neztroskotala. Neopomeneme příleži- tostně sděliti našemu čtenářstvu, jak celá akce pokračuje. MALOŽIVNOSTNÍK BEZCITA. Uhodí-litě někdo v pravou tvář, nastav ještě levou, myslí asi sobě hostinský p. Dittrich, náj. právováreč- ného piv. veselského, jehož hlavním pronajímate- lem jest český akciový pivovar v Budějovicích. Ve zmíněném pivovaře provádí stavitelská firma Šimůnek-Neuman-Keller přestavbu bývalé ledni- ce v sál, určený k různým společenským zába- vám. Rozumí se samo sebou, že p. D. používal této místnosti k uschovávání různých nápojů, jež nepotřebují příliš chladné temperatury a po- nechal je tam i tehdy, když již dělníci sta- vební prováděli práce, spojené s touto přemě- nou. To se však stalo osudným třem tam za- městnaným dělníkům, kteří z útrob těchto ne- vinných dřevěných spoluúčastníků okusili něco vnitřního obsahu. Neznali ale prohnanost pana Dittricha, neboť jeho znalecké oko odhadlo, že vypili tito tři lidé za dva dny za 29 K vína a koňaku, ač spoludělníci druzí nepozorovali ani v tom nejmenším nějaké účinky alkoholu, které po požití takovéhoto množství, musily by se

dostaviti. Tito tři občané, doposud úplně zacho- valí a mezi nimi sedmnáctiletý hoch, podvolili se p. D. takto vzešlou škodu nahraditi, jen aby neodvozoval z toho další důsledky. To sice p. D. přislíbil, ale jakmile shrábnul 29 korunek, prostřednictvím svého švagra, jehož jsme měli doposud za muže ryzího charakteru a veskrze pokrokového, předal věc četnictvu, které věc vy- šetřilo a předalo státnímu návladnictví, jež po- dalo na ony tři žalobu, na základě které od- souzeni doposud zachovalí občané každý ku 24 hodinám trestu. A teď hrdina dne, p. Dittrich, když stavební dělnictvo ze staveb, nalézajících se v bezprostřední blízkosti pivovaru, počalo sou- stavně jeho místnosti míjeti, teď leze p. D. na majitele a podnikatele staveb, by tito svým vlí- vem působili k tomu, by stavební dělnictvo svůj těžce vydřený groš nosilo jemu, p. Dittrichovi!! — Dělnictvo ale ví již, jak se zařídíti. . . Z MEZIMOSTÍ. TICHO PO BOUŘI. U nás na radnici se obzor vyjasnil. Poměry se opět zkon- solidovaly do té míry, že možno počítati na pravi- delný chod radničního organismu. Zúmyslně za- mlčeli jsme ony scény, které se v posledním půl roce u nás odehrávaly. Důvody, které nás k tomuto kroku nutkaly, byly ty, že nechtěli jsme se harangovat před veřejností s tou po- krokovostí, jež se v jednotlivých hlavách obec- ních starších a výborů uvelebila. Teď dá pámbu, že to zase půjde! Naši dva soudruzi jako čle- nové obecního výboru dokázali, jak pojímá stra- na sociálně-demokratická své poslání v komu. nální politice. Teď se tluče se všech stran, by- chom šli společně do příštích obecních voleb, kte- ré snad budou přece po šesti letech vykonány. Naše stanovisko v tomto směru není ještě dnes podrobně precisováno. Předně musíme vyčkati rozhodnutí okresního a krajského výboru a dle jich pokynů další kroky zařídíme. Na nějaký kompromis není ani pomyšlení, tolik můžeme již dnes prohlásiti. DRAHE POHRBENÍ KOBYLY. Zemře-li ně- jaký majetný občan, proč by si nepopřál nějaké význačnější místo na tom svatém poli? A proč by náš agrárník a starousedlík p. Klásek, když mu pojde jeho pěkná hřebice, nemohlji zakopat či pohřbít, kde on chce? Proto přišel na šťastný nápad a aby ta chudina alespoň do syta se načichala zápachu z hnijící pěkné ko- byly, zakopal ji p. Klásek blíže dělnických dom- ků fy M. Fischl a Synové v Mezimostí, ač tam žádné mrchoviště vykázáno není. Může sobě la- skavý čtenář představiti, že to byl obrovský zápach, když se to dočichali až na okresním hejtmanství v Třeboni a p. Kláskovi nadikto- vali 50 korun pokuty a k náhradě útrat desin- fekčních prostředků, které musily býti za tím účelem provedeny, jelikož zdechlina byla jižv pokročilém rozkladu a tak primitivně zahrabá- na, že to činilo odpuzující pohled. Nejsme nijak škodolibými a chápeme, že p. Klásek utrpěl vel- kou škodu. Pak ale měl býti tak prozíravýma nedělati sobě z jedné škody dvě; neboť jako starousedlík musil dobře věděti, kde se mrcho- viště nalézá a pakli ne, měl se řádně informo- vati. Takto přišel mu pohřeb kobyly — hodně draho.

. . .

JINDŘ. HRHDEC. PLENÁRNÍ SCHÚZ příslušníků strany bude se konati dne 14. září t. r. v místnosti p. Bláhy, Jarošovská ulice s progra- mem: I. Zpráva o činnosti organisace. 2. Zpráva pokladní. 3. Zemská konference důvěrníků. 4. Vol- ba nového výkonného výboru. 5. Volné návrhy. — Jest nutno, aby všichni příslušníci byli v čas v míst- nosti, a této důležité plenární schůze se súčast- Důvěrník.

nili.

. ..

SHMOSPRÁVH-ZEMĚDĚLSTVÍ. JAK HOSPODARI STAROUSEDLICI V OB- CÍCH, o tom nový doklad se nám sděluje ze Lhotice v lišovském okrese. V této obci, kte- rou ovládá několik starousedlíků, je obecní ko- várna, v níž kovářství již po dvacet roků se provozuje následovně: Kovárna zadána byla sou- kromou úmluvou před dvaceti lety zdar ma kováři, který zavázati se musil, že pro staro-

usedlé občany bude kovářské a podkovářské práce konati zdarma, nanejvýše za částečnou odměnu obilím, nebo jinými plodinami. U dru- hých občanů má kovář právo své práce si ne- chati platiti! Letos si tento kovář v obci sám koupil domek s požitky starousedlých a tito kovárnu „pronajali“ za podobných podmínek dá- le! — Tak se u nás hospodaří. Na obecní útra- ty se kovárna vydržuje, starousedlíci z toho těží a chudina — ta to zaplatí. A takových Lhotic je jistě v Čechách více. Agrárníci sice hlásají, že „Venkov je jedna rodina“, ale skutečné poměry vypadají jinak.

SOCIŘLNÍ DEMOKRATÉ V MÍSTNÍCH ŠKOLNÍCH RADÁCH. Od Václav a Beneše, učitele měšťan. školy

ve Vršovicích.

Prosím soudruhy, kteří se již dostali do obecních zastupitelstev, aby do místních škol- ních rad hleděli prosaditi za členy sociální demo- kraty. A kde toho vlivu nemáme, pořádejme schůze občanstva, v nichž by byla věcně posu- zována nejen činnost obecního zastupitelstva, ale i místní školní rady. Může místní školní rada v mnohém prospěti: a) školním dětem, tedy pří- štím o bčanům. b) Místním učitelům. Záleží velice na o sobách, které do míst- ního úřadu školního se posílají. Dle zastaralého zákona zemského z r. 1873 je na prvém místě do školní rady povolán bez volby místní fa- rář nebo jeho zástupce. Zástupcem školy je tam jen třídníu čitel, ačkoliv je velmi žádou- cím, aby ze škol jedno- až pětitřídních všichni učitelé v místní radě zasedali. Teprve na třetím místě jsou ve školním úřadě zástupci obce, a to starosta (je předsedou) a dva až šest wo- lených občanů. Mají tedy místní školní rady za stálé členy: faráře, řídícího a starostu, pak6 a nejméně 2 občany volené (dle velikosti obce). Volí je obecní zastupitelstvo. Z toho je patrno, jak je důležito, aby vedle těch, kdo obci vlád- nou a bohatší vrstvu zastupují, byli v místním úřadě též zástupci chudých občanů. Ze složení místní rady je viděti hned, jak těžko je získati groš pro školu: farář, starosta a dva bohatí občané mají většinu a zapjaté kapsy. Dětem udělati školu veselou učírnou! Ne- ponechávati jich v děrách vlhkých, tmavých, malých, které by často zasloužily nápis: „Pojd sem, dítě! Tato díra usmrtí tě!“ a název: „Dět- ská mučírna“. Tu nastává našim rozvážným sou- druhům práce zrovna nekonečná: Přesvědčiti své bohatší spoluobčany, že pro vlastní své děti musí stavěti školy slušné, když už pro prasata stavějí vzorné vepřince se zemskou subvencí. Zahradu a cvičné pole, hříště a tělocvičnu měla by míti každá škola. Vždyť už i v kriminálech pořizují trestancům tělocvičné nářadí. A v mnohé naší vsi, kdyby neměly děti stromův a plotů, ani by si nezacvičily. Do škol hodně pomůcek, knihy, papír, péra, barvy dětem zdarma, aby všechny mohly s chutí pracovati. V práci zdržují děti spustlé a v ná- vštěvě nedbalé. Místní rada má zákonem uloženo starati se o řádnou docházku. Její před- seda má nedbalé rodiče předvolávati, domlouva- ti, vysvětlovati, povzbuzovati, po případě i návrh na pokutu dávat a před celou místní školní redou předvolávati. Kde se tak pravidelně děje? V mnohé naší Sakrabonii musil by předseda vy- plísniti napřed sebe i členy místní rady a pak poučovati ty ostatní nedbalce. A největším zabi- jákem vyučováním je právě nedbalá návštěva, Zákon je přísný dost, ale nikde se neplní. Na- jde-li se odvážnější učitel a na plnění zákona o docházce školní přesně stojí, dochází největší nepřízně a surového nepřátelství. Proto si uči- telstvo počíná nejvýš mírně. Místní radou není obyčejně nijak podporováno. Naši soudruzi musí si býti vědomi, že pilné a nadané děti jsou ned- balci ve svém vývoji zrovna zabíjeny, protože nedbalcům znovu a znovu se musí probrané u- čivo nově vykládat. Kázeň školní je strašná věc. Ve třídách bývá natlačeno 80, 90, 100 i 125 dětí, živých, po činnosti dychtících dětí, které musí po ne- konečné hodiny ve třídách nehybně dřepět. „Ru-

Ryzí pravda jest, že nejlepší uhli hnědé, smolné a kamenné má Matěi

Stěnka