#1
alto_textblock
#1
190l.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, ve čtvrtek dne 27. června.
#3
alto_textblock
#3
a cislu 175.
#4
alto_textblock
#4
Nr »Národní Listy«
ranní a odpolední
s přil. („Naučný Obzor“
ve středu a „Literární
Hlidka“ v pátek)
předplácí se v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou
na měsíc 3 K 20b
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80
#7
alto_textblock
#7
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
a expedice.
#8
alto_textblock
#8
Číslo v Praze za 2h
a na venkově za 3h
#9
alto_textblock
#9
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Z Vídně, 27. června. Za příčinou
dnešního odhalení pomníku hr. Agenora
Goluchowského ve Lvově, zřízeného
sbírkami, jež se konaly od jeho úmrtí,
uveřejňuje dnes v »Neue Freie Presse« bý-
valý ministr financí, spolupracovník Schmer-
lingův a člen panské sněmovny Plene
starší své paměti na autora říjnového di-
plomu. Pan Plener st. posunuje se při tom
do popředí sám a snaží se vzbuditi zdání,
jakoby byl on tvůrcem ústavních poměrův
Rakousku.
Pozoruhodných momentů v jeho memoi-
rech není skoro žádných. Snad jen jediný,
který se týká doby mezi říjnovým diplomem
a mezi únorovkou. Pan Plener st. píše po
té stránce:
»20. října 1860 převzal hr. Golu-
chowski jako statní ministr vedení kabi-
netu a ještě téhož dne vydán říjnový diplom.
Očekávané účinky však na polepšení stát-
ních poměrů se nedostavily. Nepodařilo se
státní úvěr zlepšiti.
Snahy Schmerlingovy, zjednati
ústavu centralistickou a vymoci pro ni sou-
hlas císařův, měly záhy úspěch. Dlouho byly
hledány jiné důvody pro rychlý přechod od
říjnového diplomu k únorovému patentu. Ve
skutečnosti rozhodovaly jenom zřetele státní
a finanční.
Hr. Goluchovský sám byl příliš
přívržencem jednotné myšlénky státní, aby
byl odporoval tomuto obratu. Byl mužem
poctivého přesvědčení a bez hněvu ustoupil
4. října 1861 od vedení kabinetu, vida, že
dílo svoje uskutečniti nemohl.
Z Vídně, 26. června. Oznámili jsme
v pondělí, že cesta císařova, ustano-
vená na zítra 28. června na několik dní se
odloží. Dneš oznamuje se úřadně, že císař
odjede do Išlu na 2 měsíce 2. července.
Z Vídně, 27. června. Bývalý poslanec
P. Stojalovský omlouvá vstup svých
přívrženců na říšské radě do kola pol-
ského dlouhým prohlášením, ve kterém
praví mimo jiné: »Dříve byl klub polský
první stranou na říšské radě. Za poslední
doby však Němci a Čechové zaujali toto
první místo a »vykořistili« postavení toho
proti požadavkům, jež činil polský klub jme-
nem své země.
#10
alto_textblock
#10
Mimo to bylo vyhrožováno klubu pol-
skému, že kdyby došlo k rozpuštění říšské
rady, bude většina polského kola smetena
opposicí. Sedláci pochopili, že kořistí z roz-
poru v polském táboře činitel třetí, že všichni
Poláci, jednáli se o jejich poměr naproti
Němcům, třeba i jednotlivé frakce polské
měly ještě vzájemné účty nevyrovnané, musí
postupovati jednotně.
My se svého stanoviska vítali jsme po-
krok, který se stal v koncentraci haličsko-
polského zastupitelstva na říšské radě.
Nicméně co nejrozhodněji protestovati
musíme proti výrokům býv. posl. P. Sto-
jalovského právě uvedeným, protože jsou
v nejkřiklavější protivě ke sku-
tečnosti. Není pravda, naopak jest ne-
pravda, že by Čechové se byli postavili
proti některému požadavku, který byl
tlumočen polským kolem jmenem Haliče.
Takové tvrzení zvláště po zdařené akci na
prospěch regulace řek jest troufalostí,
která zasluhuje odbytí co nej-
rozhodnějšího. Čechové to byli,
kteří svým energickým vystoupením v této
věci přivodili regulaci řek ha-
ličských, které se zastupitelstvo Haliče
marně domáhalo. Bylo to také kolem
polským uznáno.
Ob den hledá P. Stojalovský mo-
tivy pro vstoupení svých přátel do polského
kola, tam kde jich najíti nelze.
Důvody ty byly prostě následující: P. Sto-
jalovský a jeho soudruzi se báli, že jako
při říšských volbách také při nastávajících
volbách zemských propadnou. Vstou-
pením do kola polského zajistili
si mandaty. To bylo třeba mu nepokrytě
pověděti.
Z Pešti, 26. června. Gabriel Ug-
ron vrátil se z Kološe a prohlašuje, žev
zejtřejší páteční schůzi poslanecké sněmovny
odpoví na útoky Gajaryho.
Z Brna, 26. června. Poslan
staročeští konali předevčírem zvláštní
schůzi za předsednictví dra. Žáčka, jak se
mají zachovati stran obsazení uprázd-
něného mandátu zemského vý-
boru. Usneseno zůstaviti rozhodnutí plenu
českého klubu.
Kromě toho konala se schůze klubovní,
ve které podával dr. Žáček referát o nyněj-
ším stavu vyrovnávací akce, pak
#11
alto_textblock
#11
ve příčině zemského řádu a volebního řádu.
Usneseno vzíti na vědomí některá usnesení,
týkající se dalšího jednání jmenovaného
výboru.
Potom usneseno podati v plenu zem-
ského sněmu návrh, kterým se vláda vyzývá,
aby podala neprodleně osnovu zákona
v příčině úpravy řek morav-
ských.
Z Brna, 26. června. Bývalý ředitel
brněnských přádelen Edvard Ballatsch,
který byl v sobotu zatčen pro zpronevěru
160.000 K a dodán k zemskému soudu, byl
včera propuštěn na svobodu, dav slib, že
neužije jí k útěku.
#12
alto_textblock
#12
Telegraflcké zprávy.
Z Vídně, 27. června. (C.-B.) Císař
sprostil po návrhu ministra zahraničních zá-
ležitostí mimořádného vyslance, splnomocně-
ného ministrresidenta a generálního konsula
první třídy v Tangeru Gilberta hr. Hohen-
warta z Gerlachsteinu tohoto úřadu;
propůjčil mu při té příležitosti velkokříž řádu
Františka Josefa a jmenoval jej mimořádným
vyslancem a splnomocněným ministrem v re-
publice mexické.
Císař propůjčil po návrhu ministra cí-
sařského a královského domu a zahraničních
záležitostí legačnímu radovi první třídy Ka-
jetánu Méreyovi z Kapos Mére titula
hodnost mimořádného vyslance a splnomoc-
něného ministra a jmenoval správou generál-
ního konsulátu v Tunisu pověřeného legač-
ního radu první třídy Viktora hr. Folliota
de Crenneville Posetet, propůjčiv
mu zároveň titul a hodnost mimořádného
vyslance a splnomocněného ministra ministr-
residentem a generálním konsulem první
třídy v Tangeru.
Z Vídně, 27. června. (C.-B.) Ministr
kultu a vyučování jmenoval inženýra První
česko-moravské strojírny v Praze Josefa
Trunečka učitelem v IX. hodnostní třídě
na státní průmyslové škole v Praze.
Z Pešti, 26. června. (C.-B.) V dnešní
schůzi obecního zastupitelstva přijat byl
návrh, dle něhož podána bude císaři
adresa s prosbou, aby ve Vídni se
nalezající a Uherska se týkající
předměty, jež uměleckou a historickou
cenu mají, hlavnímu městu Buda-
pešti byly postoupeny.
#13
alto_textblock
#13
FEUILLETON.
#14
alto_textblock
#14
Nevlídník a jeho konec.
Črta od Josefa Šmahy.
Býval písařem. Človíček s normálním vzdě-
láním, chování vlídného, příjemného, vůči před-
staveným dokonce i otrockého. Klonil, usmíval
se a Štěstěna se naň usmála též. Jako když
velký los vyhraje. Přes noc téměř stal se mocnou
protekcí, navzdor svému mládí, velkým, samo-
statným pánem, zaujímajícím ve společnosti vy-
nikající místo, spojené s brillantním hmotným
postavením.
Rázem změnila se situace. Sta jiných,
kteří si ho dříve nevšímali, klonili se nyní před
ním. Naučil se trochu francouzsky a »podíval«
se do světa.
Vrátiv se, abonoval si loži v divadle, vy-
jížděl v elegantní ekypáži, již sám řídil, měl
vlastní revír, psy, holdoval sportu, zkrátka
snažil se zjednati si zkušeností, aby v nejlepší
naší společností s dobrým svědomím mohl hrát
úlohu všestranně vzdělaného člověka. Průvodčím
jeho na ulici, na cestách, na výletech, byl mu
novofundlandský pes. Věrné to zvíře oddaně
střežilo velitele svého a se zlou byl by se po-
tázal, kdo by se mu byl v nepřátelském úmyslu
chtěl k tělu přiblížiti. Nejoblíbenějším ze sportů
mladého velmože bylo veslování ve vlastní
#15
alto_textblock
#15
lodičce. Usedal do ní bezpečně, bezstarostně,
se svým psem. Jen proto snad, aby vzbudi
pozornost, třeba k tomu sil scházelo, vesloval
se zálibou proti proudu v místech nejnebezpeč-
nějších. Rukou nezkušenou zavadil o jedno
z vesel silněji — a lodice se převrhla. Byl by
zahynul, leč pes ho vytáhl šťastně na břeh. Vy-
týká se mu neopatrnost, zbytečná bravúra
velmož odpovídá výbojně, uráží v pravo, v levo,
hádka, křik, již i hole se zvedají proti němu,
leč nikdo si netroufá přiblížiti se, nemůže se
odhodlati k ráně — při pohledu na vyceněný
chrup věrného zvířete. Tato a podobné příhody
posílily mladého sportsmana tak, že se odva-
žoval s loďkou i v rozvodněnou řeku — —
sám, že zanechal psa na břehu. Konečně ne-
jenom přítomnost oddaného tvora, i ta jeho
blízkost zdála se mu zbytečnou, ba obtížnou, i
nechal psa doma a vycházel vůbec sám. Věrné
zvíře nevycítilo ani v nejmenším, že sevšednělo
a při první příležitosti vyhledalo pána.
Bylo zle. Rána na jeho hlavu byla jenom
rukou vedena, ale tak prudce, že zvíře bolestně
zakňučelo. A druhá rána, třetí. Zvíře, stáhnuvši
ohon, obrátilo se poslušně k domovu. Pán
vsedá na loďku, vesluje, pes se vrací, natahuje
krk a sleduje bedlivě každý pohyb svého ve-
litele.
Ten syčí vzteky. Nesnesitelnou jest mu
drzost nozemského tvora, ať psa či člověka,
#16
alto_textblock
#16
drzost, domnívati se, že by neměl sil odolati
nejprudšímu proudu, přemoci i nejlitější vlnu.
Radostí, že nestihla odvážlivce pohroma, lísá se
k němu ve své oddanosti zvíře — — marně.
Velmož odpovídá kopnutím. Zapotácelo se, za-
vrčelo a vycenilo zuby. To rozlítilo milostivého
pána. Zasvištěl bič ve vzduchu, dopadla rána.
Ze strachu před druhou pozvedlo věrné zvíře
nohy, leč zpupník v domnění, že v úmyslu mu
ublížiti tak se staví, vede druhou ránu bičíkem
přes hlavu. Z oka věrného zvířete vytryskl
proud krve. Zaskučelo a kleslo k zemi. Znova
pozvedá pán bič, leč zvíře, vycenivši zuby,
zdvihlo se, skok a zakouslo se veliteli svému
do hrdla. Nastal zápas, krutý, příšerný. V mžiku
octli se u břehu. Úpění, řev, volání o pomoc,
výkřik a pes i pán zmizeli v divých vlnách
rozvodněné řeky . ..
Na břehu sběh lidí, ochranné pramice,
křik . ..
Po chvíli vynořila se z vln hlava psova.
Pak tělo celé, ne bez největší námahy, ocitlo s
na břehu. Schlíplé, třesoucí se, stojí okamžik,
oklepává se, stírá nohou řinoucí se z oka krev,
zas se otřepává a po chvíli, jakoby se roz-
myslilo, loudavým krokem jde — — v opáčnou
stranu, odkud přišlo ..
Po místě, kde marně se snaží vyloviti
utonulého velmože, pes více se nechlédl.