ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 5 a10a4eb0-66c5-11dc-874e-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 5
ALTO TextBloky — 26
#1 alto_textblock #1
Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 170. ze dne 22. června 1901.
#2 alto_textblock #2
Různé zprávy.
#3 alto_textblock #3
= Následky nemírného sportu. Z Lon- dýna se oznamuje: Podivné dobrodružství přihodilo se jakés mladé cyklistce. Minulého pátku přinesla »Daily Mail« zprávu, že v Tundbridge Wells, ve hrabství surreyském, nalezena byla 17letá cyklistka, jež úplně pozbyla paměti. Kdosi pozoroval, kterak dívka jela ulicí, pojednou sestoupila s kola a vyje- veně se ohlížela kolem sebe. Jakýsi pán ji oslovil, dívka však nemohla udati ani svoje jmeno, aniž odkud přijela. Dovedli ji na policejní strážnici a od- tud dopravili ji do nemocnice. Lakýrník Peyce v New Crossu, předměstí v jihovýchodní části Londýna, četl tuto zprávu, jež obsahovala zároveň popis dívky, jejího oděvu a jejího kola a on i jeho manželka po- znali v dívce, pozbyvší paměť, svoji dceru, jež ve středu o 6. hodině ranní vyjela na kole a chtěla se o 8. hod. vrátit ke snídaní, ale nevrátila se. Po ce- lou středu a čtvrtek čekali rodičové marně a žádali též o pomoc policii, až četli zprávu v »Daily Mail«. Pak odebrali se do Tundbridge Wells a nalezli tu svoji dceru v nemocnici. Nepoznala ani otce ani matky a když dopravena nazpět do New Crossu, ne- poznala svoje okolí a nedovedla se upamatovat na svoje jmeno. Jediné, nač se pamatuje, jest, že ve středu dopoledne o 1/49. hod. povstala s trávníku, na němž ležela, a tázala se vozky jedoucího tudy, kolik je hodin. Pak vsedla na kolo a jela dále, doufajíc, že pozná krajinu, až se octla na křižovatce v Tun- bridge Welis, přes 51 kilometrů od svého bydliště. V nemocníci následkem únavy prospala několik ho- din. Lékaři nenalezli na dívce ani stopy zranění, jež by pocházelo od pádu a mohlo by vysvětlit náhlou ztrátu paměti. Avšak dívka jest náruživou cyklistkou a libovala si zejmena v nemírné a rychlé jízdě. = Zajímavé intermezzo v uherské sně- movně poslanců. Z Pešti se oznamuje: Ve sně- movně poslanců udála se ke konci jedné z posledních schůzí příhoda, jež způsobila na několik minut mezi poslanci nemalé vzrušení. Zatím co jakýs klerikální poslanec odůvodňoval svojí interpellaci, povstal na galerii jakýs muž cbatrně oděný a volal hlasitě do síně: »Slyšte! Slyšte!« Oči všech obrátily se na muže, jenž měl ještě dosti času stoupnouti na židli a oslovil s galerie sněmovnu následovně: »Velectění pání poslanci! Poslyšte mne! Záležitosti chudých lidí jsou důležitější než věci, o nichž tuto jednáte. Stala se mi do nebe volající křivda a není nikoho, kdo by mě chtěl vyslechnout, Hladovím ve společ- nosti tisíců kollegů dělníků. Šestkráte byl jsem od- mrštěn, když jsem prosil o práci. Jsem kotlář . . .« — Dále nemohl neznámý mluvit, neboť sněmovní komisař přikvapil, zatkl jej a odvedl na kvesturu. Tam udal, že se jmenuje Josef Nemeth, že byl kot- lářem uherských státních dráh a že byl propuštěn. Neměl prý jiného úmyslu než hoditi do sněmovny žádost, aby upozornil na sebe parlament. Potom vyndal žádost z kapsy a podal ji kvestorovi, načež se dal klidně odvésti na nejbližší policejní komisařství. = Kde jest peklo ? Při procesu Eduarda Willa v generálních assisích newyorských, který byl žalován, že se dopustil hnusného násilí na osmileté Emmě Gaukofové, ve West Hoboken, byla Emma vyvo- lána co svědkyně a advokát Max Salinger, obhájce obžalovaného, se jí mimo jiné tázal : »Zdali pak víš, co by se ti stalo, kdybys nemluvila pravdu ? — vrams n sldos a ágant oonsv ae andvnoě tai
#4 alto_textblock #4
»Ano, přišla bych do pekla«, odpověděla maličká. — »A kde je peklo?« naléhal advokát dále. — »Myslím, to neví ani sám pan advokát«, podotkl soudce Blair, avšak malá Emma nedala se vyrušiti a zvolala: »Ale já to vím. Peklo jest nedaleko Schützenparku, Union Hillu, neboť jsem jednou slyšela, když kdosi zvolal, že půjde do Schützenparku, kde se čerti žení«. = Loupežné přepadení v železničním coupé. Ve vlaku mezi Modane a St. Michel ve Francii proveden loupežnický kousek, jejž by bylo možno považovati za možný toliko v Turecku. Před- mětem útoku byl jakýs Američan, avšak v poslední chvíli se plán zhatil a smělí útočníci odpykali si již svoji vinu životem. Americký turista Konstantin Scandale zdříml ve svém coupé v expressním vlaku. Mezi Modane a St. Michel vloudili se k němu tři elegantně odění muži, kteří jej oloupili o celou jeho hotovost i o drahocenné jeho šperky. Avšak ve chvíli, když zloději na stanici St. Jean de Maurien chtěli opustit vlak, probudil se Američan a zavolal na čet- níka, stojícího před nádražím, aby zloděje zatkl. Zloději přelezli plot nádraží a aby stihatelům unikli, skočili do silně rozvodněné řeky Arc a utonuli. Mrtvoly jejich nebyly dosud nalezeny. = Požár v loděnici. Z Vallejo, Cal., se ozna- muje: Ve skladišti střelného prachu v Mare Island Navy Yard, kde se nalezalo as 20 tun bezdýmného prachu, vypukl těchto dnů požár. Prach se vzňal, při tom se však vyvinulo jen málo plynu a kouře, takže střecha skladiště nevyletěla do povětří a prach pozvolna dohoříval. Skladiště, které bylo v roce 1857 nákladem několika set tisíc dollarů postaveno, jest úplně zničeno. Budova nalezala se na konci ostrova a byla od ostatních budov dosti vzdálena, takže po- žár nemohl se dále rozšířiti.
#5 alto_textblock #5
Zemřelí v Praze. Dne 17. června 1901: Honická Helena, dcera topiče, 17 roků, 764— VII. Procházkova Anna, dcera dělníka, 1 den, 1227—II. Grünhutová Barbora, manželka soukromníka, 64 roky, 1953—II. Jeřábek Karel, malíř pokojů, 50 roků, 693——I. Kabounová Marie, manželka truhláře, 31 rok. 268—VII. — Ve v šeobecné nemocnicí: Ungrová Terezie, manželka krejčího, 52 roky. Burešova Antonie, uči- telka industriální, 42 roky. Rybáková Pavla, dělnice, 35 roků. Růzhová Josefa, manželka truhláře, 55 r. Telecká Marie, manželka železničního zřízence. 35 roků. Votka Karel, kamnář, 39 roků. — U milo- srdných bratří: Procházka Antonín, obuvnický učeň, 17 roků. — U milosrdných sester Kantůrková Veronika, vdova po sluhovi, 71 rok. Růžička Josef, nádenník, 32 roky. Walatová Kateřina. nádennice, 36 roků.
#6 alto_textblock #6
Divadlo „Urania“ na výstavišti v Kr. Oboře.
#7 alto_textblock #7
Ředitel V. Suk. 15343 Začátek o 3 hodině. V sobotu 22. června. Představení pro dítky a dospělé při snížených ce- nách. — Ve prospěch samostatného sirotčince uči- Oot telského v Čechách. Poprvé: Paleček a Rusovláska. Kouzelná báchorka s živými obrazy o 4 jednáních, od prof. J. B. Režisér p. Fr. Šípek. a0ki odukd e den or aaka nlsoa v
#8 alto_textblock #8
v
#9 alto_textblock #9
Král.české zem. divadio v Praze Národní divadlo. 242. hra v předpl. V sobotu 22. června. 2. čtvrtka. Podruhé vystoupí pohostinsku c. k. komorní pěvec Vilém Heš. FAUST a MARKÉTKÁ. Velká romantická opera o pěti dějstvích. Složil Ch. Gounod. Text napsali Barbier a Carré. Přeložil Jindř. Böhm. Dirigent: Moric Anger. Režisér: Adolf Krössing. Po třetím dějství přestávka. Konec o 10. hod. Začátek o 7. hod.
#10 alto_textblock #10
Aréna na Smíchově. Začátek o 3/47. hod V sobotu 22. června. Ve prospěch slečny Kristiny Peterkovy. Po desáté: Hotel u pěti strašidel. Fraška o 3 jednáních. Napsal G. Faydeau. Pře- ložila Olga Nápravníkova.
#11 alto_textblock #11
Pistěkovo divadlo na Král. Vinohradeeh Začátek o 1/27. hodině. V sobotu 22. června. 15346 Břinkalovy trampoty. o 4 obrazích od F. F. Šamberka Fraška
#12 alto_textblock #12
Cunés seccesinn
#13 alto_textblock #13
Novotiny na bluzy
#14 alto_textblock #14
a ozdoby. Největší výběr, nej- levněji. 1235 J. Novák v Praze, „U Štajgrů“.
#15 alto_textblock #15
000000000000
#16 alto_textblock #16
Koncerty a záhav
#17 alto_textblock #17
dne 22. června.
#18 alto_textblock #18
„U Holubů“ na Smíchově.
#19 alto_textblock #19
Dnes velký zahr. koncert kap. Čermákovy. Vstup. nevybírá se žádné. Znam. piva a výt. kuch. Ka- várna v 1. p. otevř. denně do 2. h. v n. Telef. 2037. 15379
#20 alto_textblock #20
Trunečkova plzeňská pivnice
#21 alto_textblock #21
„U Blaníka“ na Kr. Vinohradech. Dnes, jakoži každou příští sobotu zahr. koncert kapely p. Ko- vaříka. Jen plzeňský „Prazdroj“. Výt. kuchyně. 1331
#22 alto_textblock #22
30000000.000000
#23 alto_textblock #23
76
#24 alto_textblock #24
73
#25 alto_textblock #25
Hydaspes, jehož zkázou zmizela nyní každá stopa po ne- šťastném Richardu Devinovi. Štěstím pro něj bylo, že muž, jenž s ním zároveň byl vyslán na člunu k hořící lodi, byl povahy poněkud hovorné; ten musil ostatním vězňům aspoň po dvanáctkrát vypravovati osudy výpravy jejich, ano Ruf Dawes byl sám z polodřímoty své probuzen, aby jmenoval vlastními rty svými jméno lodi. Kdyby nebyli pociťovali lidé ti k němu jakousi úctu, nebylo by ho nepochybně nic před tím zachránílo, aby sám také vylíčil celou věc a aby zúčastnil se živě vede- ného sporu, zdaž a jakým způsobem se mužstvo shořelé lodě zachránilo. Takto ale nechávali jej na pokoji, ležel skorem ne- pozorován a pokoušel se usnouti. Oddíl padesáti mužů byl na palubě, aby užil vzduchu; ve vězení nebylo následkem toho takové vedro jako v noci. Mnozí z vězňů použili prázdných lůžek, aby se vy- spali, a čtyři »dobrovolní« veslaři mohli tu dohoniti, co zmeškali. Ještě nebylo loď zachvátilo znepokojení následkem propuknuvšího tyfu. O třech prvních případech mluvilo se sice, ale událost jiná, hořící loď, byla upoutala všechen zájem, takže nevšímali si dobře ani opatření, jež Pine z opatrnosti byl dal vykonati. »Zkušení«, kteří byli vykonali již takou cestu, tušili sice nebezpečí, neříkali ale ničeho, neboť nepochybně nákaza zachvátila by slabší a chorobnější a pak bylo by pro ně více místa. I byli tak dokonce tím spokojeni.
#26 alto_textblock #26
Obnažila krásné rámě mluvíc tak a skutečně bylo viděti tři malé červené skvrny na bělostném pevném mase. Blunt zvolal : »Jaké to chlapectví ! Toť přespříliš!« A ohlednuv se rychle, nevidí-li jej někdo, políbil za- milovaný starý mládenec rámě divčino na místě tom. Prohodil potom: »Dám vám sám laudanum. Neproste se o ně starého medvěda toho! Pojďte jen do mé kajuty.« Bluntova kajuta měla tři okna, jedno v boku a dvě směrem na palubu. Kajuta protější náležela Frerovi. Blunt, zavřev dvéře, sňal skřínku, s léky jež visela právě nad jeho teleskopem. o Otevřel skřínku řkal: o »Zde tedy ! Vláčel jsem již od let léky ty s sebou, ale bohudíky nepoužil jsem jich často. Hleďte, tohoto zde vezměte trochu do úst a podržte chvilku v nich!« »Pro boha, kapitáne Blunte, chcete mne otrávitil Dejte mi láhvičku tu, budu si bráti lék sama. Blunt varoval: »Jen nebeřte příliš mnoho, jest to lék nebezpečný abyste věděla !« »Vím. Užívala jsem ho již dříve !« Dvéře byly uzavřeny a když Sara vstrčila láhvičku do kapsy, zamilovaný Blunt pojal ji v náručí. »Nuže, nyní hubičku přece zasloužím !« Slzy její byly dávno již osušeny dodavše tvářím již jen svěžejší barvy. Roztomilá dívka neplakala nikdy tak dlouho, aby stala se tím protivnou. Pozvedla i nyní k Bluntovi opět na okamžik tmavý zrak svůj a zasmála se naň šelmovským úsměvem svým. 19 Ztracen pro život.