#1
alto_textblock
#1
Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 170. ze dne 22. června 1901.
#2
alto_textblock
#2
Různé zprávy.
#3
alto_textblock
#3
= Následky nemírného sportu. Z Lon-
dýna se oznamuje: Podivné dobrodružství přihodilo
se jakés mladé cyklistce. Minulého pátku přinesla
»Daily Mail« zprávu, že v Tundbridge Wells, ve
hrabství surreyském, nalezena byla 17letá cyklistka,
jež úplně pozbyla paměti. Kdosi pozoroval, kterak
dívka jela ulicí, pojednou sestoupila s kola a vyje-
veně se ohlížela kolem sebe. Jakýsi pán ji oslovil,
dívka však nemohla udati ani svoje jmeno, aniž
odkud přijela. Dovedli ji na policejní strážnici a od-
tud dopravili ji do nemocnice. Lakýrník Peyce v New
Crossu, předměstí v jihovýchodní části Londýna, četl
tuto zprávu, jež obsahovala zároveň popis dívky,
jejího oděvu a jejího kola a on i jeho manželka po-
znali v dívce, pozbyvší paměť, svoji dceru, jež ve
středu o 6. hodině ranní vyjela na kole a chtěla se
o 8. hod. vrátit ke snídaní, ale nevrátila se. Po ce-
lou středu a čtvrtek čekali rodičové marně a žádali
též o pomoc policii, až četli zprávu v »Daily Mail«.
Pak odebrali se do Tundbridge Wells a nalezli tu
svoji dceru v nemocnici. Nepoznala ani otce ani
matky a když dopravena nazpět do New Crossu, ne-
poznala svoje okolí a nedovedla se upamatovat na
svoje jmeno. Jediné, nač se pamatuje, jest, že ve
středu dopoledne o 1/49. hod. povstala s trávníku, na
němž ležela, a tázala se vozky jedoucího tudy, kolik
je hodin. Pak vsedla na kolo a jela dále, doufajíc,
že pozná krajinu, až se octla na křižovatce v Tun-
bridge Welis, přes 51 kilometrů od svého bydliště.
V nemocníci následkem únavy prospala několik ho-
din. Lékaři nenalezli na dívce ani stopy zranění, jež
by pocházelo od pádu a mohlo by vysvětlit náhlou
ztrátu paměti. Avšak dívka jest náruživou cyklistkou
a libovala si zejmena v nemírné a rychlé jízdě.
= Zajímavé intermezzo v uherské sně-
movně poslanců. Z Pešti se oznamuje: Ve sně-
movně poslanců udála se ke konci jedné z posledních
schůzí příhoda, jež způsobila na několik minut mezi
poslanci nemalé vzrušení. Zatím co jakýs klerikální
poslanec odůvodňoval svojí interpellaci, povstal na
galerii jakýs muž cbatrně oděný a volal hlasitě do
síně: »Slyšte! Slyšte!« Oči všech obrátily se na
muže, jenž měl ještě dosti času stoupnouti na židli
a oslovil s galerie sněmovnu následovně: »Velectění
pání poslanci! Poslyšte mne! Záležitosti chudých
lidí jsou důležitější než věci, o nichž tuto jednáte.
Stala se mi do nebe volající křivda a není nikoho,
kdo by mě chtěl vyslechnout, Hladovím ve společ-
nosti tisíců kollegů dělníků. Šestkráte byl jsem od-
mrštěn, když jsem prosil o práci. Jsem kotlář . . .«
— Dále nemohl neznámý mluvit, neboť sněmovní
komisař přikvapil, zatkl jej a odvedl na kvesturu.
Tam udal, že se jmenuje Josef Nemeth, že byl kot-
lářem uherských státních dráh a že byl propuštěn.
Neměl prý jiného úmyslu než hoditi do sněmovny
žádost, aby upozornil na sebe parlament. Potom
vyndal žádost z kapsy a podal ji kvestorovi, načež
se dal klidně odvésti na nejbližší policejní komisařství.
= Kde jest peklo ? Při procesu Eduarda Willa
v generálních assisích newyorských, který byl
žalován, že se dopustil hnusného násilí na osmileté
Emmě Gaukofové, ve West Hoboken, byla Emma vyvo-
lána co svědkyně a advokát Max Salinger, obhájce
obžalovaného, se jí mimo jiné tázal : »Zdali pak víš,
co by se ti stalo, kdybys nemluvila pravdu ? —
vrams
n
sldos a ágant
oonsv ae
andvnoě tai
#4
alto_textblock
#4
»Ano, přišla bych do pekla«, odpověděla maličká. —
»A kde je peklo?« naléhal advokát dále. — »Myslím,
to neví ani sám pan advokát«, podotkl soudce Blair,
avšak malá Emma nedala se vyrušiti a zvolala:
»Ale já to vím. Peklo jest nedaleko Schützenparku,
Union Hillu, neboť jsem jednou slyšela, když kdosi
zvolal, že půjde do Schützenparku, kde se čerti žení«.
= Loupežné přepadení v železničním
coupé. Ve vlaku mezi Modane a St. Michel ve
Francii proveden loupežnický kousek, jejž by bylo
možno považovati za možný toliko v Turecku. Před-
mětem útoku byl jakýs Američan, avšak v poslední
chvíli se plán zhatil a smělí útočníci odpykali si již
svoji vinu životem. Americký turista Konstantin
Scandale zdříml ve svém coupé v expressním vlaku.
Mezi Modane a St. Michel vloudili se k němu tři
elegantně odění muži, kteří jej oloupili o celou jeho
hotovost i o drahocenné jeho šperky. Avšak ve chvíli,
když zloději na stanici St. Jean de Maurien chtěli
opustit vlak, probudil se Američan a zavolal na čet-
níka, stojícího před nádražím, aby zloděje zatkl.
Zloději přelezli plot nádraží a aby stihatelům unikli,
skočili do silně rozvodněné řeky Arc a utonuli.
Mrtvoly jejich nebyly dosud nalezeny.
= Požár v loděnici. Z Vallejo, Cal., se ozna-
muje: Ve skladišti střelného prachu v Mare Island
Navy Yard, kde se nalezalo as 20 tun bezdýmného
prachu, vypukl těchto dnů požár. Prach se vzňal,
při tom se však vyvinulo jen málo plynu a kouře,
takže střecha skladiště nevyletěla do povětří a prach
pozvolna dohoříval. Skladiště, které bylo v roce 1857
nákladem několika set tisíc dollarů postaveno, jest
úplně zničeno. Budova nalezala se na konci ostrova
a byla od ostatních budov dosti vzdálena, takže po-
žár nemohl se dále rozšířiti.
#5
alto_textblock
#5
Zemřelí v Praze.
Dne 17. června 1901: Honická Helena,
dcera topiče, 17 roků, 764— VII. Procházkova Anna,
dcera dělníka, 1 den, 1227—II. Grünhutová Barbora,
manželka soukromníka, 64 roky, 1953—II. Jeřábek
Karel, malíř pokojů, 50 roků, 693——I. Kabounová
Marie, manželka truhláře, 31 rok. 268—VII. — Ve
v šeobecné nemocnicí: Ungrová Terezie,
manželka krejčího, 52 roky. Burešova Antonie, uči-
telka industriální, 42 roky. Rybáková Pavla, dělnice,
35 roků. Růzhová Josefa, manželka truhláře, 55 r.
Telecká Marie, manželka železničního zřízence.
35 roků. Votka Karel, kamnář, 39 roků. — U milo-
srdných bratří: Procházka Antonín, obuvnický
učeň, 17 roků. — U milosrdných sester
Kantůrková Veronika, vdova po sluhovi, 71 rok.
Růžička Josef, nádenník, 32 roky. Walatová Kateřina.
nádennice, 36 roků.
#6
alto_textblock
#6
Divadlo „Urania“ na výstavišti v Kr. Oboře.
#7
alto_textblock
#7
Ředitel V. Suk. 15343
Začátek o 3 hodině.
V sobotu 22. června.
Představení pro dítky a dospělé při snížených ce-
nách. — Ve prospěch samostatného sirotčince uči-
Oot telského v Čechách.
Poprvé: Paleček a Rusovláska.
Kouzelná báchorka s živými obrazy o 4 jednáních,
od prof. J. B. Režisér p. Fr. Šípek.
a0ki odukd e den
or aaka nlsoa v
#9
alto_textblock
#9
Král.české zem. divadio v Praze
Národní divadlo.
242. hra v předpl.
V sobotu 22. června.
2. čtvrtka.
Podruhé vystoupí pohostinsku c. k. komorní pěvec
Vilém Heš.
FAUST a MARKÉTKÁ.
Velká romantická opera o pěti dějstvích. Složil Ch.
Gounod. Text napsali Barbier a Carré. Přeložil
Jindř. Böhm.
Dirigent: Moric Anger. Režisér: Adolf Krössing.
Po třetím dějství přestávka.
Konec o 10. hod.
Začátek o 7. hod.
#10
alto_textblock
#10
Aréna na Smíchově.
Začátek o 3/47. hod
V sobotu 22. června.
Ve prospěch slečny Kristiny Peterkovy.
Po desáté:
Hotel u pěti strašidel.
Fraška o 3 jednáních. Napsal G. Faydeau. Pře-
ložila Olga Nápravníkova.
#11
alto_textblock
#11
Pistěkovo divadlo na Král. Vinohradeeh
Začátek o 1/27. hodině.
V sobotu 22. června.
15346
Břinkalovy trampoty.
o 4 obrazích od F. F. Šamberka
Fraška
#12
alto_textblock
#12
Cunés seccesinn
#13
alto_textblock
#13
Novotiny na bluzy
#14
alto_textblock
#14
a ozdoby.
Největší výběr, nej-
levněji. 1235
J. Novák v Praze,
„U Štajgrů“.
#15
alto_textblock
#15
000000000000
#16
alto_textblock
#16
Koncerty a záhav
#17
alto_textblock
#17
dne 22. června.
#18
alto_textblock
#18
„U Holubů“ na Smíchově.
#19
alto_textblock
#19
Dnes velký zahr. koncert kap. Čermákovy. Vstup.
nevybírá se žádné. Znam. piva a výt. kuch. Ka-
várna v 1. p. otevř. denně do 2. h. v n. Telef. 2037.
15379
#20
alto_textblock
#20
Trunečkova plzeňská pivnice
#21
alto_textblock
#21
„U Blaníka“ na Kr. Vinohradech. Dnes, jakoži
každou příští sobotu zahr. koncert kapely p. Ko-
vaříka. Jen plzeňský „Prazdroj“. Výt. kuchyně.
1331
#22
alto_textblock
#22
30000000.000000
#23
alto_textblock
#23
76
#24
alto_textblock
#24
73
#25
alto_textblock
#25
Hydaspes, jehož zkázou zmizela nyní každá stopa po ne-
šťastném Richardu Devinovi.
Štěstím pro něj bylo, že muž, jenž s ním zároveň
byl vyslán na člunu k hořící lodi, byl povahy poněkud
hovorné; ten musil ostatním vězňům aspoň po dvanáctkrát
vypravovati osudy výpravy jejich, ano Ruf Dawes byl
sám z polodřímoty své probuzen, aby jmenoval vlastními
rty svými jméno lodi.
Kdyby nebyli pociťovali lidé ti k němu jakousi úctu,
nebylo by ho nepochybně nic před tím zachránílo, aby
sám také vylíčil celou věc a aby zúčastnil se živě vede-
ného sporu, zdaž a jakým způsobem se mužstvo shořelé
lodě zachránilo.
Takto ale nechávali jej na pokoji, ležel skorem ne-
pozorován a pokoušel se usnouti.
Oddíl padesáti mužů byl na palubě, aby užil
vzduchu; ve vězení nebylo následkem toho takové vedro
jako v noci.
Mnozí z vězňů použili prázdných lůžek, aby se vy-
spali, a čtyři »dobrovolní« veslaři mohli tu dohoniti, co
zmeškali.
Ještě nebylo loď zachvátilo znepokojení následkem
propuknuvšího tyfu.
O třech prvních případech mluvilo se sice, ale
událost jiná, hořící loď, byla upoutala všechen zájem,
takže nevšímali si dobře ani opatření, jež Pine z opatrnosti
byl dal vykonati.
»Zkušení«, kteří byli vykonali již takou cestu, tušili sice
nebezpečí, neříkali ale ničeho, neboť nepochybně nákaza
zachvátila by slabší a chorobnější a pak bylo by pro ně
více místa. I byli tak dokonce tím spokojeni.
#26
alto_textblock
#26
Obnažila krásné rámě mluvíc tak a skutečně bylo
viděti tři malé červené skvrny na bělostném pevném mase.
Blunt zvolal :
»Jaké to chlapectví ! Toť přespříliš!«
A ohlednuv se rychle, nevidí-li jej někdo, políbil za-
milovaný starý mládenec rámě divčino na místě tom.
Prohodil potom:
»Dám vám sám laudanum. Neproste se o ně starého
medvěda toho! Pojďte jen do mé kajuty.«
Bluntova kajuta měla tři okna, jedno v boku a dvě
směrem na palubu. Kajuta protější náležela Frerovi.
Blunt, zavřev dvéře, sňal skřínku, s léky jež visela
právě nad jeho teleskopem.
o Otevřel skřínku řkal:
o »Zde tedy ! Vláčel jsem již od let léky ty s sebou,
ale bohudíky nepoužil jsem jich často. Hleďte, tohoto zde
vezměte trochu do úst a podržte chvilku v nich!«
»Pro boha, kapitáne Blunte, chcete mne otrávitil
Dejte mi láhvičku tu, budu si bráti lék sama.
Blunt varoval:
»Jen nebeřte příliš mnoho, jest to lék nebezpečný
abyste věděla !«
»Vím. Užívala jsem ho již dříve !«
Dvéře byly uzavřeny a když Sara vstrčila láhvičku
do kapsy, zamilovaný Blunt pojal ji v náručí.
»Nuže, nyní hubičku přece zasloužím !«
Slzy její byly dávno již osušeny dodavše tvářím
již jen svěžejší barvy.
Roztomilá dívka neplakala nikdy tak dlouho, aby stala
se tím protivnou.
Pozvedla i nyní k Bluntovi opět na okamžik tmavý
zrak svůj a zasmála se naň šelmovským úsměvem svým.
19
Ztracen pro život.