#1
alto_textblock
#1
6. srpna 1904. Číslo 215.
#3
alto_textblock
#3
ODNÁ LISTY-
#4
alto_textblock
#4
Strana3.
#5
alto_textblock
#5
hájení nebylo lze ani pomysliti. Kdo mohl co odněsti.
odnesl, ale bylo toho velmi málo. Na střeše stavení
svého sedí muž a chce hájiti majetek svůj proti hroz-
nému živlu. Šlehne plamen a kouř — a muž kácí se
mrtev se střechy. Jinde běží žena do stavení, aby vy-
nesla, co do ruky uchytí. Dým s plameny ji zahaluj
a klesá mrtva k zemi. Tak přišli o život 4 lide
a někteří jsou popáleni, z nichž prý dnešního dne také
již jeden dokonal. Šli jsme druhého dne podívat se
na dilo zkázy. Z bývalé vesnice ční pouze v dým za-
halené komíny a učazené zdi. Tu a tam na dvoře
dohořívají stohy slámy! Stromy jsou spáleny. Před
spáleništi obydli svých stojí lidé naříkajíce a lemíce
rukama. Přišli o všecko své jmění i o živobytí na
zimu. Okolo vsi rozloženy mají rodiny majetek, který
zachránily. Několik peřin, namnoze opálených, šatstvo
popálené, někde u vozu uvázána kravka, jinde pobíhá
opálené prase. To vše ale jsou jenom zachráněné tro-
sky majetku. Ze stavení, kde lidé byli na poli, ne-
vyneseno vůbec nic. Zničeno vše v několika minutách!
Manželé Turkovi, chtějíce zachrániti něco z majetku
svého, zahynuli oba v plamenech. Zanechali prý4
dílky! Neštěstí toto stihlo zvláště třídu chudšía
chudou. Kde budou ubožáci bydleti? Čím budou živi?
Kdo máš srdce a můžeš pomoci, pomoz! — V Čer-
ném Kostelci bylo občanstvo ve čtvrtek dne4.
srpna o 8. hod. večerní vyburcováno poplašnou zprá-
vou o požáru. Hořelo skutečně a to stavení obuvníka
p. Kaňkury v Nové ulici. Oheň vznikl nad půdou
jmenovaného živnostníka. Nebezpečenství vzhledem
k hrozným vedrům a nahromadění budov v sousedství
bylo veliké. Však rychlému zakročení místního sboru
hasičského a sousedů podařilo se požár v půlhodině
omeziti na jediný dům a to ještě tak, že vyhořel pouz
kryt budovy a jen střední její čásť byla poškozena.
Poplach ohněm způsobený vzrušil ovšem celé okolí.
což v době nynějšího sucha a častých požárů je po-
chopilelno. — Dne 2. t. m. o 31/2 hod. odpolední vznikl
v hospodářském stavení čp. 7 ve Strakách, Josefu
Bláhovi náležejícím, požár, který zničiv rychle celou
tuto usedlost, rozšířil se na stavení Josefa Krejčíka
čp. 76 a ztrávil i toto úplně. Rodina Bláhova ztratila
ohněm vše, obydlí, zásoby píce, obilí, nářadí, nábytek
i šaty a jest proti škodě, čítající 3000 K jenom částkou
1000 K u Rolnické pojišťovny v Praze pojištěna. Jose
Krejčík trpí škodu 5000 K, která jest pouze pojištěním
v částce 2520 K a sice 1800 K na stavení a 720 K na
píci u První české pojišťovny v Praze hražena. O loka-
lisování dravého živlu starali se vydatně sousední
hasičské sbory s vojáky dělostřeleckého pluku č. 25,
právě ve Strakách ubytovanými. — V tutéž hodinu
téhož dne shořel Josefu Dytrychovi čp. 6 v Malých
Kostomlatech stoh obilí. Poškozený čítá si škodu
na 1000 K a jest jenom na 300 K u První české poji-
šťovny v Praze pojištěn. V obou případech není původ
ohně znám
— Srážka na elektrické dráze v Košířích. Koč
František Pokorný, zaměslnaný u pekaře p. Frant.
Kodeta v Hostivicích č. 84 jel včera po bělohorské
silnici ke Košířům. Nedaleko restaurace »Klamovky«
zahýbal s vozem na Plzeňskou třídu, ale vjel do
přijiždějícího motorového vozu č. 170. Přední ploši-
nou byl vůz odhozen stranou, kočí sletěl s kozlíku.
ale nenblížil si. Voj a náprava vozu se zlámaly.
Případ ten měl v zápětí značný sběh lidu.
— Oheň na Letně. Na svahu Lelné, nedaleko h-
navského pavillonu vzňala se včera ve velké výměře
svchá tráva a částečně od ní shořely keře a stromy.
Hostinský p. Václav Brož s dvěma strážníky jal se
oheň hasiti. Záhy přijeli malostranští hasiči, pomocí
jichž oheň úplně utlumen. Jak vznikl, nedalo se vy-
světliti, ale nejspíše od odhozeného oharku z doutníku.
— Chladírny a ledárny staroměstské tržnice. Za
nesnesitelných veder letošních bude zajímati, že
máme ve středu Prahy místnost, kde možno náležitě
a snád až příliš se ochladiti. Jsou to chladírny a le-
dárny staroměstské tržnice, jež konají v letošním par-
ném lětě znamenitě svoji službu. Stačí sestoupiti do
těchto podzemních místností, účelně zařízených k
konservování masa, uzenín a drůbeže, kde neustále
jest temperatura blízká bodu mrazu v ledárně až
i 4 stupně pod nulou. Dlužno však před návštěvou
důkladně upnouti kabát a ohnouti límec, nechce-li
návštěvník odnésti si při nejmenším důkladnou rýmu.
Zařízení strojové a vůbec celého chladícího systému
překvapí. Vejde-li se do tržnice směrem z Ovocné
ulice, jsou kolelna a strojovny po pravé ruce, zřetel-
nými nápisy jasně označeny. Kotelna je rozsáhlá
o drou velikých ležatých kollích; vedlejší strojovna
velmi úpravná a čisťounká za řízení vrchního stroj-
níka p. Vakoče jest uslavičně v chodu. Dvě veliké
rychloběžky, každá o síle 60—70 kořských sil, jsou
zdrojem všeho dalšího „zimotvorného procesu“. Po-
mocí kyseliny uhličitě, stlačené do kompressorů až
za 70 almosfér a odpařováním téže dělá se umělé
chladno a led. Ve strojírně vidíme, jak roury vy-
bíhající z kompressorů obaleny jsou jinovatkou. Že
strojovny žene se ochlazený vzduch do kondensátorů.
nesčíslných to rour, přes které neustále stéká voda,
opatřovaná z vlastní sludny, ze které se čer-i parní
pumpou. Místnost, kde kondensátory jsou umístěny a
rozsáhlý vodní basin pod nimi, nachází se ve zvláštní
věži, kolem do kola opatřené dřevěnými žaluziemi.
lřipomíná pivovarské chladící „štoky“. Pražská staro-
městská tržnice má svou vlastní elektrárnu, jež do-
dává elektrické osvětlení pro 23 obloukové lampy a
veliký počet žárovek. Elektrárna opatřena jest dvěma
rychloběžkami o 25 koňských silách. dvěma dynamy
a reservní 60článkovou batterií akkumuláforů, jichž
počet možno ještě rozmnožili. Z télo mísinosti při-
chází se již k ledárnám a chladirnám. Z konden-
sáforů přichází ochlazený vzduch do regenerátorů,
odkudž pak vycházejí již zimolvorně roury, uložené
ve zvláštních místnostech — ledárnách. Tylo, jakož
i chladírny nacházejí se pod zemí. Při otevření dveří
do ledáren zavane vstříc mrazivý chlad. Roury nad
sehou umístěné obaleny jsou kolem do kola ledem,
mezi nimi pak tvoří se kusy umělého ledu. I na
výrobu toholo jsou ledárny staroměstské tržnice za-
Hízeny. Z ledárny, kde je temperatura — 4°. vedou
roury do rozsáhlých chladíren, počtem jedenácti jež
vělšinou mají trvale pronajaté velcí řezníci a uzenáři
pražští. Několik oddělení zařízeno jest ke konservo-
vání drůbeže a pořízeny tu klece, jež se pronajímaji
prodavačům denně za mírný poplatek. Chladíci appa-
rály umístěny jsou v chladírnách na stropech. Zde
jesl temperatura, již mírnější, nepřesahuje však +4
Některé z chladírer opatřeny jsou isolovanými stě-
nami. Kromě lodáren a chladíren nacházejí se pod
zemí rozsáhlá skladiště. Zodpovědnou a obtížnou
správu staroměstské tržnice obstarává správce pan
Kulhan se třemi úřadníky, dále jsou tu dozorci, tři
vrální a několik dělníků. Trhy venkovské a dozor nad
nimi obstarávají čtyři dozorcové, podléhající správě
tržnice. Technický personál jest pod dozorem správy
vodarenské. K výrobě ledu spotřebuje se denně dese
„lemb“, jak nazývají v běžné mluvě strojníci známě
kovové láhve, jež s kondensovanou kyselinou uhliči-
bu dodává hlubočepská chemická továrna pro vý-
robu kyseliny uhličité. Chladírny a ledárny jsou jednou
tejzajímavější částí mohutné této budovy, jež v nej-
pčíhodnějším místě Prahy zbudována byla v r. 1897.
— Změny držebnosti. Majetník realit na Král
Vinohradech pan JUC Jan Weinert koupil od paní
Malildy Köbkové z Hamburku dílec domů č. p. 490
rároží Jungmannovy třídy a Skrětovy ul. na Král
Vinohradech za 48.500 K. Pan R. Devidels koupil o
firmy Wolrab a Devideles dům č. 895 v Zbraslavské
El. na Smíchově za 88.000 K.
— Exskuční dražba domů. U c. k. okresního
soudu v Karlíně kopala se včera exekuční dražba
čomu č. 514 blíže Čuprových lázní v Libni. Koupil
jej obchodník z Libně p. Arnold Rubin za 43.000 K.
Odhadní cena obnášela 45.894 K. Předepsané vadium
složilo pět kupců.
— Následky surového žertu. Dne 1. t. m. jel
kočí Josef Vojtěchovský z Klecánek u Karlína na
koni, kterého chtěl ve Vllavě vykoupat. Cestou
setkal se s dělníkem Josefem Slavíkem, jenž z roz-
pustilosti koně udeřil. Ten se vzpjal a převalil se
i s jezdcem. Vojtěchovský dostal se pod koně
ulrpěl vážné vnitřní zranění.
— Oběť babského léčení. Za podezřelých okol-
noslí zemřela těchto dnů služka Růžena Vostřábov
z Vedochod, sloužící na zdibském velkostatku
Klecan. Z nařízení státního zastupitelství provedl
sondní lékaři dři. Slavík a Prokop pitvu, při které
shledino, že Vostřábova zemřela následkem léčení
jisté pomocnice ku porodu z Prahy. S bábou zave-
čeno bylo trestní řízení.
— Cikánské krádeže v okolí Prahy. Poslední
dohou páchají cikání, v okolí Prahy se potloukající,
smělě krádeže. Tak v noci na včerejšek spáchána
byla odvážlivá krádež na statku p. J. Kasalického,
bratra vrchního rady zem. soudu v Praze, v Kl-
čanech v okresu karlínském. O vloupání sděluje se
#6
alto_textblock
#6
toto: Záhy po půlnoci připlížili se ke statku tři
mužově, opalření zlodějskými pomůckami, páčidly,
železnými háčky a seehorem, jenž pořízen byl z roz-
porky u vozu. Timto pokoušeli se zloději vypáčiti
silnou mříž okenní, ale pokus se jim nedařil, jelikož
mříž byla velice pevna. Páčidlo při tom se jim pře
lomilo ve dva kusy. Po tomto nezdaru vymáčkli
zloději několik okenních tabulek a pomocí železných
háčků přitáhli si ze dvou postelí čtyři velké peřiny.
které pak protáhli skrze mříže. Krádež tato prove-
dena byla bez nejmenšího šramotu, takže ve vedlejšt
světnicí spící neměli ani tušení, jakou návštěvu měli.
Teprve z rána, když služka p. Kasalického vkročil
do vykradeného pokoje, přišlo se na krádež, jež
ihned oznámena četnictvu. Četnický strážmistr
z Klecan Václav Rubáš ohledal místo činu a nabyi
nezvratného přesvědčení, že krádež nespáchal nikdo
jiný než cikáni. Nasvědčovaly tomu četné okolnosti.
jež zkušeného strážmistra uvedly záby na stopu.
Cikáni, aby své stihatele spletli, rozsypali směrem
k Vodolce na cestu peří, ale pronásledovatele tím
neoklamali. K 8. hodině ranní zjistil již klecanský
strážmistr, že ke 3. hodině ranní byli vídění tři ci-
káni, jak směrem ke Kobylisům chvatně odcházeli
nesli na zádech veliké uzle, dle všeho ukradené pe-
říny. Statkář Kasalický vsedl se dvěma přátelia
strážmistrem do kočáru a uháněl tryskem v ozna-
čenou stranu. V lese u Ladví strážmistr vystoupil a
dal se s četnickým závodčím Charválem z Vodolky
do prohledávání okolí. Štěstí nad obyčej jim přálo
Z nenadání vkročili jim do cesty dva během uřícení
cikáni, kteří se na zavolání strážmistrovo zastavili.
Již zevnějšek nasvědčoval tomu, že měli s peřím co
dělat, neboť byli celí popeření. Když strážmistr je
zatýkal, přiběhly dvě cikánky a nechtěly muže dát.
Také oba cikáni se vzpírali, ale když viděli marnost
pokusu uprchnout, dali si připnouti želízka a odvěstí
se k okresnímu soudu v Karlíně. Cikání částečně se
přiznali, avšak třetího spolupachatele nechtěli udati.
Jeden ze zatčených cikánů jest 28letý Jiří Růžička
z Čisté a druhý 5!letý Josef Zajíček z Půblovic.
Ukradené peřiny, jež mají cenu 400 korun, nebyly
dosud nalezeny, ač čelnictvem prohledáno bylo celé
okoli.
— Dědečkovi na krk. Stařičký kovář Matěj Wirth
v Košířích, k práci již neschopný invalida, jenž úrazem
přišel o jednu nohu a živoří teď, maje od úrazovny
roční podporu 60 zlatých, nemálo byl včera ráno pře-
kvapen, když cizí lidé přivedli mu z Břevnova čtyř-
letého vnuka a pětiletou vnučku, se vzkazem od ro-
dičů, aby se o ně postaral, Stařec, který sár nemá
na růžích ustláno a chystá se dnes odejíti na chmel
za výdělkem, nevěděl si s dětmi jiné rady, než že
odvedl je na městský úřad s prosbou, aby se o jeho
vnoučata postarali. Při dotazech na rodinné poměry
vyprávěl, že obě děti jsou nemanželské a že pochá-
zejí z jeho nemanželského syna Emanuela Vodičky,
který je má s jakousi Marií Pechovou z Mirošova u
Rckycan. Matka prý před nějakým týdnem odešla do
porodnice, aby dala život třetímu dítěti, olec pak
po jejím odchodu děti opustil a šel na chmel. V Břev-
nově se jich dobří lidé ujali, dali jim najísti a odvedli
je do Košíř k dědečkovi, aby se o ně staral. Zjistilo
se, že matka v porodnici se nenachází a že dle všeho
byla s mužem svým srozuměna a dětem utekla. Na
městském úřadě se dětí ujalí a dali je až do zjištění
příslušnosti matčiny prozatím do obecního dvora. Dě-
deček se slzami v očích odcházel a loučil se s dětmi,
které má dle všeho radši než jejich rodiče. — Jiný
ořrázek z bídy lidské měli v témž úřadě městském
předvčírem. Do obce bylo dopraveno děvčátko asi
sedmileté, jménem Marie Bourova, jež nalezeno na
ulici. Na dotaz po rodičích sdělila, že umřeli, ale že
oba byli z Košíř. Při dalším vyptávání děvčátka vyšlo
na jevo, že matka neumřela, nýbrž dítě navedla, aby
řeklo, že umřela a pak mu utekla, zanechavši je osudu.
— Strojem zmrzačena. Včera dopoledne těžkou
pohromou byla stižena G6letá stařenka Anna Lhotová,
zaměstnaná u rolníka p. Slanislava Rubeše v Male-
sicích. Nakládala do řezací stolice slámu a dostala
se levou rukou mezi nože tak nešťastně, že až po
předloktí jí byla úplně odříznuta. Těžce zraněná sta-
řena byla odvezena do všeobecné nemocnice.
— Podlehla otravě. V židovské nemocnici zemřela
včera 31letá žena dělníka Antonie Zálezská, příslušná
do Draheniček, jež před několika dny v sebevražedněm
úmyslu vypila roztok s fosforových sire«. Mrtvola
její byla dopravena do pathologického ústavu.
— Tonula. Včera dopoledne hrála si dcera poslu-
hovačky, 10letá žačka obecné školy na Vyšehradě
Albina Haškova, se dvěma hochy na uvázané lodičce
u Vyšehradu. Chlapci loďku rozhoupali, děvčátko vzale
převahu a spadlo do Vltavy. Šťastnou náhodou ve-
sloval v okolí holič Antonín Červenka, jenž, zpozoro-
vav co se stalo, rychle přibližil se k místu, kde děvče
pod hladinou vody zmizelo. Podařilo se mu zachyliti
je za lem šatu a dopraviti na břeh. Děvče bylo již
bez vědomí, ale podařilo se je po delší době vzkřísiti.
Přívolaný lékař dr. Kvasnička poskytl dítěti potřebné
pomoci a ponechal je v domácím ošetřování.
— Utopila se v odpadkové jámě. Terezie Došlá,
53letá manželka rolníka Josefn Došlého v čp. 57 ve
Skrchlebích, byla již delší dobu zádumčivou. Pred
několika dny nalezl ji manžel v odpadkově jámě na
dvoře své usedlosti ulopenou. Přivolaný obvodní
lékař p. MUDr. Josef Kubin z Nymburka zjistil, ž
se tu stala sebevražda, spáchaná v návalu choro-
myslnosti.
— Vražda? Z Brna se nám oznamuje: Dnes
o 6. hodině ranní nalezena byla v bylě prokuristy
pana Jana Kašpárka na Údolní ulici číslo 47 v prv
ním poschodí ve světnici pro služebně zaměstnaná
tam služka Štěpánka Sedláříkova ve své postel
mrtva. Nalezla ji chůva Anna Krčalová. Dle naleze-
ných bodných ran na krku mrivoly a objevených
krvavých skvrn v téže světnici, jakož i v sousední
kuchyni a na chodbě, zdá se, že na Sedláříkově
spáchána byla vražda. Pachatel jest neznámý a ne-
byl dosud vypátrán.
— Vražedný pokus proti děkanovi. Z Polské
Ostravy se telegrafuje, že na děkanství v Moravce
u Frýdku včera v noci vnikl jakýs lupič, jež 73letého
děkana Humplíka rdousiti se jal, aby pak nepochybně
pokladnu jeho vyloupil. Děkan volal zoufale o po-
moc. Přikvapivší dva kaplani a služebnictvo útočníka
zahnali.
— Náhlé úmrtí. Dnes dopoledne o 10. hodině ze-
mřel náhle v domě č. 32 na Starém městě v Kaprové
ulici 52letý, ženatý obchodník Karel Sternschuss. 1'ři-
volaní lékaři dr. Brumel a policejní lékař dr. Palmus
nemohli příčinu smrti zjistiti a nařídili převezení
mrtvoly do pathologického ústavu.
— Vážným zraněním stížen byl pražský inženýn
p. Vilém Fischer, bytem na Václavském náměstíč
7. Meškal včera v Trutnově, kde sklouzl na chodníku
upadl a roztříštil si čečel (olenní jablko) na pravě
noze. Byl odvezen o 1. hodině odpolední vlakem české
severní dráhy na Františkovo nádraží, odkudž vozem
záchranné slanice převezen byl do všeobecné ne-
mocnice.
— Zlomyslnost. Ze svévole zapálilo včera několi
hochů vyschlou trávu na pozemku majitele dvorap.
Karla Šablína v Košířích u domu č. 204 v Třebízského
ulici. Když oheň nabyl vělších rozměrů hoši utekli.
Jelikož v blízkosti nalézají se již obilná pole a byla
obava, že by oheň mohl i na tato se rozšířiti, povo-
láni hasiči košířští, kteří záhy oheň uhasili. Po ne-
zvedencích se pátrá.
— Pod vozem. Rozčilující výjev udál se včera ol-
poledne ve Vodičkově ulici. Kolovrátkář Otokar Po
slršný, 31 let starý z domu č. 309 na Malé straně
chtěl přeběhnouti jízdní dráhu, ale vběhl zrovna pod
keně drožky, který ho srazil k zemi a přejel. Kolo-
vrátkář utrpěl zranění na hlavě a vnitřní a byl z na-
řízení lékaře odnesen v obecní truhle do všeobecné
nemocnice.
— Učeň se pohřešuje. Přod několika dny zmize
z Chocně 16letý číšnický učeň Karel Svoboda z obce
Vavřince na Kutnohorsku. Nerozloučil se s nikýma
zmizel, jako když se země pod ním propadne. Pá-
tráno po příčinách jeho náhlého odchodu a tu číšník
Čebiš, přišel na to, proč asi Svoboda zmizel. Pohřešil
totiž své stříbrné hodinky a revolver a když se s tím
pochlubil panu „vrchnímu“ Krejzovi, poznal tento.
že si vzal Svoboda jeho peníze v obnosr 25 korun.
Také domovník v hostinci pohřešil hodinky a boly
Po zmizelém a nenechavém uční pátrá nyní čet-
nictvo a protože stopa jeho vede do Prahy, bylo
telegrafováno i sem
— Z léčebného ústavu orthopaedického p. MUDra.
K. M. Schwarze na Václavském náměstí čís. 17 se
oznamuje, že v léčem nenastala žádná přestávkaa
#7
alto_textblock
#7
že pan MUDr. K. M. Schwarz nepřetržitě ordinuje
a dosud mimo Prahu nedlí.
— K nedělnímu klidu v uzenářskýchi závodech.
Vzhledem k poslednímu červencovému nařízení místo
držitelskému v příčině šetření nedělního klidu v zá-
vodech uzenářských, upozorňuje se obecenstvo, že
v nedělních dnech po čas letních měsíců v krámech
uzenářských v obvodu pražském v čas dovole-
něho prodeje zboží k požitku určené ohřívá no
nebude, jelikož v 9 hodin ráno krámy uzavřeny
býti musí.
— Z Košíř. (S chváleně účty pomocnéh
komitétu. Diplomy uznání.) Městské zastu-
pilelstvo v Košířích schválilo jednomyslně ve své
schůzi účty pomocného komitétu, zřízeného ku pod-
poře poškozených při poslední povodni v Košířích-
Příjem na milodarech obnášel 2955 K 80 h a podpora
státní 1500 K. Kromě toho došlo komitétu mnoho
derů na šatstvu, prádlu a obuvi, jež rozdány. Dále
usneseno vzdáti díky pp. dru. Vojtěchu Sommrovi
městskému lěkaři, Ant. Medřickému, Ant. Fichtnerovi
a Ferdinandu Kimlovi za nezištnou a obětavou jich
činnost v pomocném komitétu. Náměstek starostův
p. Josel Donát odevzdal jim diplomy uznání, vyhoto-
vené umělecky malířem p. Jaroslavem Duškem.
— Ze Sudoměřic na dráze Fr. Jos. Sudoměřice
malé městečko v nebohatém, zde však zvláště krás-
ném kraji táborském, rozloženo jsouc na břehu jed-
noho z největších rybníků zdejšího kraje tak zv.
„Černého“ a chráněno jsouc dále skvostnými lesy.
patřícími městu Borotínu, jakož i bar. Nádhernému,
s přehojnými procházkami, stalo se úzké pražské
společnosti velepříjemným útočištěm z velkoměstského
prachu a lo tím spíše, ježto p. J. Čáp zřídil ze svě
usedlosti skvostnou villu a lím zvláště příjemný po-
byt výletníkům připravil. Letos zvláště užíváme
plnými doušky letního pobytu v tak krásném místě
a byl by pobyt letošní zůstávil zvláště pěkné vzpo-
mínky, nebýti nemilé plíhody, která stihla našeho
hostitele, jež rozbouřila hladinu klidného zdejšího
života a zvláště nemile doškla se nás letních hostů,
příhoda, která zaslouží, aby byla veřejnosti sdělena.
Dne 22. července měla míti pohřeb matka p. J. Čápa,
který letošního roku oplakává ztrátu obou rodičů.
pechovav na začátku června olce. Pohřeb vyjednal
s chotovinským farářem Fr. Jenelem, vyžádav si ti-
chého výkropu dle přání zesnulé a s ohledem na lelní
hosty. Farář přislíbil. Jaké pak bylo naše překvapení,
když v den pohřbu povoz pro faráře vyslaný vrátil se
nazpět se vzkazem pana faráře, že bez zpěváků (které
p. Čáp neobjednal) vůbec pohřeb konali nedá. Na-
ložena tedy mrtvola na pohřební vůz a bez výkropu
domovního odvezena na hřbilov. Tam teprvo nás če-
kalo překvapení: zde uvítal průvod farář a nikterak
nechtěl přistoupili k vykropení, dokud nebude míti
zpěváka. Nastal trapný výjev jak pro příbuzné tak
pro smuteční hosty a tu vidouce příbuzní, že snad
malka jejich, dobrá katolička, tvrdošíjnou neústupností
ferářovou by bez obřadů musila od nich sama býti
pohřbena, ustoupili terroru p. faráře a zpěváka při-
volali a tak pohoršení vzbudivšímu výjevu učiněn
konec. Myslíme, že jednání farářovo nikterak není
oprávněno a shromáždění dávali také svému roz-
hořčení hned na místě volný průchod. Tak tedy
lato nemilá událost rozrušila tichý venkovský náš
pobyt a doufáme, že je to první a poslední nemilá
episoda a náš pobyt že poplyne klidně dále až do
#8
alto_textblock
#8
konce.
#9
alto_textblock
#9
— „Dila“, časopisu Jednoty výtvarných umělců
vyšla právě č. 4. a 5. V literární části pojednává prof
dr. O. Hostinský o Gottíriedu Semperovi a uměleckém
průmyslu, pi. Renala Tyršová a technice a užiií
uměleckého vyšívání a dr. F. X. Harlas popisuje ně-
které památky, které zachovaly se nám ze starých
domů pražských. V bohaté části illustrační najdeme
vedle illustrací ku slalím pí. Tyršové a dra. Harlasa
četné studie květin, návrhy knižní výzdoby a pod.
od pi. M. Urbanové-Zahradnické. Jako samostatná
příloha připojena jest barevná reprodukce Knůpferova
Jidáše. „Dilo“ vychází měsíčně za redakce dra. F. X.
Jiříka a předplácí se na ně ročně K 12. —
— Loutkové divadlo. V národním loutkovém di-
vadle Klubu vlasteneckých přátel dra. Paříka a Tře-
benicka v zahradním sále měšťanského pivovaru na
Král. Vinohradech hraje se dnes o 4. hod. „Pohádka
o Meluzině“; o 6. hod. „Čert a telegral“
— Výprava Turistické jednoty v Brně do Švýcar
a na italská jezera. Od 18. srpna do 2. září, cena
ve II.I. Iřídě s celým zaopatřením noclehy, povozy.
výlety, vstupným, zpropitným atl. 500 K. Přihlášky
do 12. srpna Turistické jednotě v Brně. Velké nám.
22. Jezero lugánské, ač neveliké, pokládají mnozí za
nejkrásnější z jezer severoitalských. Pohled na ně o
pádraží ležícího vysoko nad městem a jezerem, jest
úchvatný. Temněmodrá hladina jeho obráží v sobě
lesnaté hory pobřezní, jež rozestupují se v četné ma-
lebné zálivy. Z Lugana pojedou účastníci do Coma,
ležícího na jižním konci stejnojmenného velikého roz-
košného jezera, jehož půvabné břehy pokryty jsou
nádhernými villami a zahradami mezinárodní aristo-
kracie a plutokracie. Como samo jest starobylé, neooy-
čejně zajímavé město s vyšoce vyvinutým průmyslem
hedvábnickým. Jeho děm jest jedním z nejkrásněj-
ších chrámů italských, částečně v gotickém slohu,
částečně v renaisančním slohu, všecek z mramoru
vystavěný. Z Coma pojede výprava přes Monzu.
staré korunovační město králů langobardských a nyní
lelní sídlo královské do Milána. Nocleh v hotelu „Me-
trepole“
— Lázeňský věstník. V Luhačovicích je st
bytů dosti, ač návštěva jest větší loňské. Ruch
stavební loňského roku byl velmi zdravý, neboť ne-
býti nových vill, nebylo by možno všechny příchozí
umístiti. Provedené sčítání 15. července ukázalo, že
léhož dne přítomno bylo v Luhačovicích 1174 hostí.
Následkem zvýšené spotřeby stoupla o něco cena
potravin na trhu, tak máslo čerstvé slojí teď K 2.20
za k lo, kdežlo do nedávna stálo jen K 1.80. Nedo-
statek hříbků nahradilo letos bohatství raků, jichž
z okolních vesnic hojně a velikých bylo dováženo.
Polěšitelným jest, že přibývá stále nemocných z do-
poručení lékařského, což svědčí, že lékaři čeští se-
znamují se stále více s léčivými účinky luhačovských
vod.- Z vyléčených v poslední době případů jmeno-
vati dlužno těžký případ kaměnků žlučových a ně-
kolik případů kaménků ledvinových. Než i případ
obtížného asthma se tu vyléčil ve 3 nedělích,
katarrhů žaludku a trubic velký počet. Společenský
život se utěšeně vyvíjí, Tvoří se kroužky : pražský
slovácký, přerovský, olomoucký atd., zábavy, kon-
certy a výlety do krásného okolí, zaměstnávají vedle
léčby tolik jak pány tak dámy, že sotva s časem vy-
stačí. Počet hostí dostoupil čísla 2353, takže celková
návštěva zajisté 3000 dosáhne.
— Zvláštní vlak z Prahy do Plzně vypraví
v neděli dne 7. srpna t. r. nuselská odbočka zemské
jednoty zřízenců drah v král. českém za zvláště sní-
ženou cenu 3 K 40 hal. za osobu ve III. třídě za
jízdu tam i zpět i pro širší obecenstvo. Jiný vlak
za tak nízkou cenu nebude již do Plzně vypraven
Odjezd z Prahy ráno v 6 hodin 1 min., příjezd
do Plzně v 8 hodin 57 min. ráno, odjezd z Plzně
v 9 hodin 33 min. večer. Vlak tento staví i ve sta-
nicích Král. Vinohrady, Vyšehrad, Smíchov a Radotín,
kde možno též přistupovati i vystupovati. Předprodej
lístků jest: V Praze: na nádraži Františka Josefa
u vrátného pana Banera a na Král. Vinohradech na
zastávce »Král. Vinohrady«.
#10
alto_textblock
#10
Různé zprávy.
= Z Vídně, 8. srpna. (C.-B.) Pošta pro lo
»Saidu« bude od nynějška odesilana do Splitu.
= Obrovské požáry. Z Alsfeldu u Heilbronnu,
5. srpna. (C.-B.) Včera odpoledne vypukl zde oheň
jenž zničil 560 domů, kostel i radnici. Jeden muž
uhořel a jedno dítě se pohřešuje. Při hašení utrpělo
mnoho lidí vážná zranění a popáleniny. Dnes ráno
byl oheň lokalisován. — Z Rábu telegrafují, že obec
Casrot úplně vyhořela. Obyvatelé jsou bez přístřeší
= 200.000 korun zpronevěřeno na poště. Z Kra-
kova se telegrafuje: Před málo dny z Osvěčima
uprchlý poštovní oficiá! Zdinski zpronevěřil, jak s
nyní zjistilo, 200.000 korun. Neni po něm ani stopy.
Své ženě poslal dopis, že si vezme život.
= Zavražděn syny svými. Ze Šoproně se tele
grafuje: V Györvaru zavraždili 2 nedospětí synové
bestiálně otce svého Joma Gotiharda proto, že se
chtěl podruhé oženiti. Byli zatčeni.
= Pumový úklad proti lesníku. Ze Schmiedebergu
na německé straně Krkonoš se sděluje, že ve Schmalz-
grube objevena byla zavčas puma, naplněná střel
ným prachem a kamením, jež nastrojena byla prot
#11
alto_textblock
#11
lesnímu Wellnerovi. Stalo se tak nepochybně py-
tláky z odvety, proti nimž Wellner velmi ostře vy-
stupoval a z nichž ještě v červenci byl jistého
70letého Kreisla z Christovhamru zranil. Po původ-
cích chystaného attentátu pátrají až dosud marně
četníci rakouští i saští.
#12
alto_textblock
#12
Z literatury.
#13
alto_textblock
#13
Kalendáře.
Rok jak rok rozlétá se v srpnu a září na
myriady knih a knížek po vlastech, o nichž praví
pravdu stará frase, že by neměly chyběti v žádné
české domácnosti. V každém přibytku téměř
v paláci jako v chaloupce, nalezne své místo ne-
zbytný kalendář, ať již odborný či kapesní, úhledný
nebo neúhledný. Co v nich obsaženo literatury
kolik duševní stravy — mnohdy jediné a na celý
rok určené! A přece — kdo si všimne pariů lite
ratury, kdo dbá, aby nezbytné a značně rozšířené
knihy v skutku podávaly stravu živnou a dobrou
aby nešířily místo osvěty blud, místo léku jed?
Jest dosti známo, že není větší anarchie.
nežli právě v této oblasti literární. Jest obecně
známo, že v kalendářích najdeme nejstarší a nej-
hloupější povídky, nejošumělejší a nejsprostš
anekdoty, nejhorší a nejšpatnější básně . . . že
psáti do kalendáře samo již cejchuje literáta na
nádennika, honorář na mzdu . ..
Nebývalo tak vždy. Před časy výdávala
Ústřední Matice školská kalendáře dobře redigo-
vané obsahu vhodného, oblíbené i slušně. Jeji
kalendáře nutily i ostatní vydavatele k lepší
úpravě, výběru příspěvků, odborné redakci. Ale
nyní jsme zase tam, kde jsme byli před nimi —
ze sta kalendářů nestojí snad (mimo málo od-
borných) žádný za nic — nepodává ani ušlechtilé
zábavy, ani správného poučení. Jediný kalendář
Batovcův klade si vyšší cíle, ale ten přece je
určen jen určitým kruhům a vyšším vrstvám
společenským.
Mají anarchie a chaos trvati dále? A jen
proto, aby obchodníci, kteří s literaturou nemají
nic společného, literatury užívali za dojnou krávu?
Nemá snad trochu celý národ práva, do věci pro-
mluviti? Zdá se, že by nebylo obtížno — vedle
národního kolku — nějaké organisaci národní
nebo literární zavésti důkladnou nápravu. Naše
národní podniky všechny trpí — jako všude jinde
— chronickým nedostatkem peněz. Nebylo by
těžko obrátiti vydatný pramen příjmů, jako by
takový »Národní kalendář« poskytoval, ve pro-
spěch Ústřední Matice a druhých našich jednot
obranných — a při tom by ještě bylo snadno
možno čestně honorovati přispěvky autorů; zvý
šení vkusu literárního u nejširších vrstev není
třeba ani připomínati. Naši literáti jsou skupen
nyní v několika organisacích; nebylo by ne-
snadno společnou prací ročně takový kalendář
opatřiti, vlidná podpora veřejnosti by snad mu
zjednala přednost před ostatními — a národn
podniky měly by roční svůj pevný, stále se zvy
šující, jistě ne nepatrný příjem pojištěn.
Dixi.
#14
alto_textblock
#14
České spisy-
#15
alto_textblock
#15
* F. V. Krejčí: Umělecké dílo v literatuře
jeho výchovná moc. Spisů Dědictví Komenskéhoč
38. V Praze 1903. Pro nečleny za K 1.40.
P. autor pořídil soubor svých rozprav z před-
nášek a studil, majících společný předmět umění. Je
lu vyznání uměleckého theoretika české moderny. Po-
ení je zásoba bohatá, forma je vzletná, ton skor
výhojný, neboť kniha má jaksi získávati obec ná-
hledům autorovým. Jeví mocné přesvědčení a nadšení.
Účinem se nemine jistě. Zvláště pravdivě a dobré
jsou stránky 16.—25. Též úvod jímá velmi užitečným
výkladem o kráse a velkoleposti procesu, jenž se
jmenuje „čísti“. Vůbec je zde mnoho pilného a za-
jimavého přemyšlení, úrodného a včasného, mnoho
prorockým skoro vzletem uchvacujícího. Všude citit
horoucí touhu po novém a novém. Ale tu je zároven
i slabost knihy. Autor jeví přesvědčení, že hlásá svým
menismem života a umění nové stanovisko a „nově
umění“. Nevěříme vůbec té novotě. Jsou jen akce.
reakce a obměny v stálém toku vývoje. Nevidíme
v knize Krejčího žádný ohled na minulost ani žádnou
analogii. Hledí jen v před, úsilovně v před. Jakýsi ne-
klid horoucí působí, že neobjasňuje důležitých pojmů.
ač jsou základem jeho výkladů. A je si vědom nedo-
rozumění, jaká vznikaji z nejednotného chápán
pojmů. Mluví o umění, pojmu jeho vyložiti ani neo
chce, výslovně to praví, o přírodě, o pojmu živola.
o ider a formě. Všecky tyto pojmy náleželo aspoi
příkladem objasniti, aby se ušlo nejistotám. Na př
praví: „idea v umění má být jen idea umělecká.“ T
je věta jen pro zmatení pojmů. Tak i přirovnáni
umění k přírodě, že se nedají definovat, nýbrž jen
žíti. Takto mluviti neznamená jasnou představu miti
o účelu své práce. Podobně dále: Vývoj organismů
je největší ze všech symbolistních umělců!“ Takové
věty nelnou k mysli čtenářově, naopak, odskakují pro
svou mystičnost. Je v té mystice výrazu něco ne-
popíratelné okázalosti „modernismu“. Nač to? Proč
ríkat „čemu se říkalo dříve božství“? Monismus ne-
vylučuje božství a nic nevymaže z mysli lidské.
co se v ní zrodílo nejkrásnějšího. Výklad o výchovně
Vbk.
síle umění (69) je velmi pěkný.
* Josef Müller: Sloh v nových proudec
školské práce vůbec a jazyka vyučovacího zvláště.
V Praze. Nákl. Dědictví Komenského. 1904. K 4.—
Nové proudy školské chtějí: jednak zásobovati
chovance vhodným způsobem výtěžky vědeckého bá-
dání, jednak rozvíjeti individuální schopnosti jeho
S otázkou „jak vivíjeti“ souvisí otázka vyučován
slohového. O tu otázku je spor: Má-li se vůbec za-
nechati vzorů, anebo se jich přidržeti. Slohový výraz
dětí není nikdy zcela originální. A snaha po naproste
inčividuálnosti a původním rázu by vedla na bezcestí.
Chceme (dí autor) soustavnou prácí vštěpovati žákům
slohový výraz krásných vzorů tak, aby se indivuální
rozvoj podporoval a osobitý výraz žáků pěstoval. Za-
mítáme dřívější pouze mluvnické cvičení a obměňo-
vání hotových vzorů; to poutalo mysl a obmezovalo
schopnosti. Chceme silné individuality, osvobození
indivichualit, vyšší sebevědomí, oduševnělejší společ
Jak už bývá, nová hesla rozněcují mysli více
citově a jednostranně. Začato očekávati od volného
slohu hned zázraky a počato s ním bez průpravya
přípravy. Proti takovým chybám mluví kniha Mülle-
rova důtklivě. Vůbcc si v této choulostivé olázce
vyhledla stnovisko co nejpositivnější a nejreálnější.
Prameny slohové tvorby mají býti: volné hovory (už
v rodině začíti), čtení, počty, kreslení, zpěv. Výborně
praví kniha, že se pozoruje, kterak účinem školníc
vlivů žáci pozbývají přirozené nenucenosti a svěžesti
ústních projevů, že se chytají šablony. Škola že má
slavěti na základech kultury domácí, lidové. Rovněž
úplně pravda je, že nynější praktický směr utilitari-
stický nesmí tolik zvítězitž aby se dětem odnímala
krása pohádek, ježto prý jsou nevěcny a vedou k ver-
balismu. Touha po hmotném blahobytu nemá zničiti
idcálnější zdroje. Materialism nesmí vypuditi krásua
poesii ze škol. — Knihu takovýchto zásad možno jen
chváliti, tím více, že opravářský směr u nás tak od-
píravě se má k idealismu a poesii. Slovu „idealism“
se kniha Müllerova místy vyhýbá a právě neprávem
(str. 42). Nestačí rozhodně umělecké vzdělání k životu
šťastnému. Co se pravi o vzdělávání lidu, mělo by se
olisknouti a rozšířiti, v dnešní přednáškové době by
toho bylo potřebí pro ochlazení. Rozvrh učení slo-
hově skladbě a zásady jeho jsou nám zcela vhod.
Vbk.
#16
alto_textblock
#16
nest.
#17
alto_textblock
#17
* Siudentský almanach na r. 1904. Nákl. pořada
lelstva všestudentské slavnosti. V Praze 1904.
Má obsah trojího druhu: rozpravy o věcech stu-
dentských, poesli a prosaickou belletrii. Kniha bohatí
ukázkami duševního živola studentského. Vzpomínáme
#18
alto_textblock
#18
na almanachy Bývalé a srovnáváme. Prösy naučná
přibylo, přibylo problémů, uvědomění, ale i sebevě-
domí a síly. Umělecké ukázky jeví už skoro dokonalou
zralost, výběr byl ovšem, jak patrno, velmi pečlivý
a přísný. Obsah i forma poetických příspěvků ohlašují
neutuchající ruch ve vývoji naší lyriky. Ráz její je
potěšitelný. F. J. Košek hlásí vzdor a hrdost, A. Ráž
ples srdce omládlého, V. Chaloupecký silnou lyriku
snivé tesknoty, V. Pokorný mladou bouři, sílu a vzle
všickni ostatní. Mahen přispěl dobrou ukázkou epiky.
Prosaická belletrie je velmi zajímavá, většinou i cenná.
Ukázky ze života reálního, krásné blouznění a roz-
jímání, genry a novelky. Velmi pěkná je Těsnohlíd-
kova Bída a Šrámkova Na dně řek.
Ačkoli články rozpravné nejvice ještě tu a tam
prozrazují mladost a nezralost, přece bych je pokládal
za nejdůležitější čásť knihy. Je v nich bolestná práce
rozumu, boj o přesvědčení, úsilí o pravou cestu, hlu-
boké, vroucí toužení a jakási upřímná pravda v bez-
ohledném posuzování sebe. Pravda poznání a dobro
budoucnosti je heslem těch článků, jako je Bartoškova
Krise českého sludentstva, F. P. o vídeňském student-
stvu českém (smutný referát), Heinrichovi Otcové a
děti a Hodáčoví Studenti v Brně. Nejdojímavější je
zpověď Zd. Gabriela. Z přátelských kruhův učitelských
přispěno články praktickými, jako prol. Jarníka výklad
o pravém významu mensy aj.
Almanach tento srdečně vítaný je radostný projev
a pevný slib lepší budoucnosti, kniha významná, kul-
turní, literárně i umělecky cenná.
Vbk.
* Svatopluk Čech, Tři cykly básní a Sníh.
Sebrané spisy. DIl XVI. Nakl. F. Topič. Přítomný
svazek obsabuje cykly »Písně otroka«, »Modlitby
k Neznámému«, »Sekáči« a skvostnou lyrickou epi-
sodu »Sníh«. V těchto básních jeví se poetická mo-
hutnost básníkova v plném mužném rozvoji. Ne-
třeba teprve připomínat ohromný úspěch »Písní
otroka«, jichž smělé protesty vzbudily ohromné
nadšení v nejšivších kruzích čtenářstva. Také hlu-
boká filosofie »Modliteb k Neznámému«, oděných
skvostným básníckým rouchem, byla rovněž oceněna,
jakmile vyšly. Nový cyklus »Sekáči« jest nádhernou
poetickou apotheosou plodné práce.
* Otto Sverdrup. Nová země na Severu.
Čtyry leta v arktickém území. Překlad red. dr. Jiří
Guth. S četnými illustracemí v textu, obrazovými
přílohami a několika mapami. Díl II. Nakl. J. O tto.
Čtyřletá výprava »Framu« do končin polárních, ve-
dená kapitánem Sverdrupem, náleží svými příhodami
k nejzajímavějším a také vědecky nejplodnějším.
Ziskány cenné objevy v oborech botaniky, zoologie
a meteorologie. Autor vypravuje svěže i tam, kde
pojednává o vědecké stránce výpravy a líčí poutavě
různé přihody dobrodružství této čtyřleté výpravy do
nejzazších polárních končin na břehu Atlantského
oceánu. Illustrace provedeny jsou dle vlastních foto-
grafických snímků autorových.
* Ant. Nečásek, Pampelišky. Drobné po-
vídky a črty. Laciná knihovna národní, serie XXVII.
sv. 210. Nakl. J. Otto. Kniha obsahuje dvacettři
drobné povídky a črty rázu převahou fenilletonisti-
ckého, svěže vypravované a dobře pointovaně. Autor
dovede obratně uhodit na stránku citovou a vládne
také náležitou dávkou humoru. Drobné svoje přiběhy
vypravuje tak, že nikdy nepostrádají vnitřní pravdě-
podobnosti. Jest na nich patrno, že autor dovede
dobře pozorovat skutečnost, lidi i prostředí, v němt
žijí. Humor jeho neklesá nikdy na úroveň všednosti,
není to nikdy pouhý šprým, jen pro pouhé chvilkové
zasmání.
* J. O. Kralovec. Jeďovalé črly. Nakl. Hejda
a Tuček. Osm kratičkých povídek, z nichž zrovna
čiší pervese. Obsah jejich stále týž: jen a jen
pouhá smyslná rozkoš, předem sama sebe otravující,
žena, jež je zhoubou muže, či vlastně dospívajícího
mladíka, neboť hrdinové autorovi nejsou ještě muži,
ani fysicky ani duševně. Autor dovede svůj trhavý,
úryvkovitý, aforistický sloh učiniti zajímavým, ale
jeho psychologie plně nepřesvědčuje. Ty jeho ženy
demonicky smyslné, ty »květy zla«, jsou pouhé ne-
dokreslené skizzy. Kniha ovšem najde hojně čtenářů
mezi těmi, pro něž jest zapovězeným ovocem.
#19
alto_textblock
#19
Z českých listů.
#20
alto_textblock
#20
* V paedagogických Rozhledech L. J. Živný ve
článku o knihovnách a Čelbě mládeže v Anglii podává
stručný vývoj dělských knihoven anglických, ukázky
jejich praktické katalogisace, statistická data, svými
doklady o vkusu a způsobu vychovávání anglické
mládeže ne nezajímavá, pojednávaje též o vzájem-
nosti škol a knihoven. Poučení, jak knihoven užívati,
jak hledati a říditi své studium v knihovně obecně
přístupné bylo by praktické i na vyšších školách
* Rozhledy přinášejí zajímavé dokumenty o dneš-
nim zákonném stavu otázky jazykové, dokument
z předešlého století, které dokládají, do jaké míry če-
ština i ve vnitřním úřadování byla rozšířena.
* Život kresli stručný obrázek „amerického stu-
denta“ k němuž připojeny v ostrých konturách pro-
fily studenta francouzského, německého a ruského.
Zajímavo jest, jak bez předsudků a horlivě americký
student vydělává si vlastní prací na studium i živo-
bytí, jak prakticky však při tom volí zaměstnání
účelně, při němž vědomostí svých může užíti (na př.
sbíráním přírodnin pro sbírky, vůdcovství na cestách
atd.). Studentky nedávají se předstihnouti svými kol-
legy, tak že na př. celý zástup graduovaných absol-
ventek učitelského semináře najal si obsluhu host
lázeňského jednoho místa v době saisony.
* Vatra má článek S. Hlavsy „literatura a střední
škola“. Klade důraz na veliký vliv literatury na stu-
denta, vybírá pro informaci hrst domácí i přeložené
literatury především vědecké, historické, filosofické.
obrací se pak k umění literárnímu a správně důrazní,
že škola nemůže učiti umění. Na konci povzbuzení
k vážnému a soustavnému čtení a k zakládání literár-
ních kroužků mezi studentstvem.
* V Časopise vlasteneckého muzejního spolku
v Olomouci J. Kachník uveřejňuje článek: Jest otá zka
rodiště J. A. Komenského definitivně rozluštěna?
Rozbírá pak důkazy dosavadní a domnívá se, že bez-
pečně dosud rozřešena není, naznačuje zároveň, jakým
směrem třeba dále hledati.
#21
alto_textblock
#21
Slovanské spisy-
#22
alto_textblock
#22
* Marie Nikolajevna Ditrichová: Ru-
skaja ženščina velkokňažeskago vzemeni (Ruská žena
velkoknížecí doby). Historická studie paní Ditrichové,
člena petrohradského Archaeologického institutu, jest
hrdým hlásáním práv ženy, která stále musí si roz-
šiřovati cestu k vědomostem a rozumu. Autorka děl
velkoknížecí dobu staré Rusi na dvě periody: pohan-
skou, kdy žena požívala značné svobody a rovnosti
s mužem a křesťanskou, kdy společně s náboženstvím
z Byzance přišla na Rus východní idea o veliké pře-
vaze muže nad ženou. Paní Ditrichová pečlivě vybírá
z ruské historie fakty, charakterisující velikost ruské
ženy velkoknížecí periody, fakty, jež netěší se z jakési
příčiny náležité pozornosti. „Malé děti znají klassický
čin Lukrecie, ale málokterým jest známa kněžna Ulja-
na Vjazemská, kterou kniže Jiří Smolenský, poslav
jejího muže, knížete Semena, do války, chtěl zneuctíti.
Tato bráníc se, vytrhla nůž a zranila ho do ruky; za
to byla Jiřím Smolenským sťata a vhozena do otvoru
v ledu, vysekaného v řece.“ Kníže muromský, Davi
Jurjevič byl vyléčen z těžké nemoci prostou dívkou
Jefrosinijí, kterou potom pojal za manželku. Nová
kněžna vynikala netoliko vědomostmi v lékařství, ale
i velikým rozumem a byla jednou z nejslavnějších
žen své doby. Vnuka Vladimira Monomacha, Dopro-
děje, učila ználi léčebné vlastnosti bylin a mohla dá-
vati prospěšné rady nemocným. R. 1122 provdala se
za byzantského císaře Alexia Komnena a později na-
psala originální lékařský spis, jenž má pro vědu vy-
Ibrahim.
sokou cenu.
#23
alto_textblock
#23
Ze slovanekých Histů.
#24
alto_textblock
#24
* V Petrohradě položen základní kámen k domu
spisovatelů, sestárlých a nemajetných.
Budou v něm nade vše laciné byty, vyhražené výlučně
spisovatelům. Iniciátorem tohoto humanního zřízení
je zesnulý V, F. Golubev, jenž odkázal mu na 200.000
rublů.
* V Buenos Ayres začal vycházeti ruský
denník „Slovo“. Je to první ruský list v Argentině
a účelem jeho je sloužiti zájmům emigrantů ruských.
Vedle belletristickéno oddílu jsou tu zvláště praktické
rubriky, pokyny pro přibývající vystěhovalce atd
* Carigradski Glasnik sděluje, že srbská
kolonic v Americe utěšeně se množí. Toho důkazem
je mimo jiné i lo, že právě sestavilo se v Pittsburgu
družstvo, které položilo 30.000 dollarů jako základní
kapitál k Národnímu domu srbskému v Piitsburgu.
Tamtéž je i pravoslavný srbský spolek Juzoviči“ (od-