ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 9f637f40-75e9-11dc-983f-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 46
#1 alto_textblock #1
Ročník XXXXVI.
#2 alto_textblock #2
V Praze, v neděli 9. června 1907.
#3 alto_textblock #3
měslosslmiv
#4 alto_textblock #4
Číslo 157.
#5 alto_textblock #5
Na ranní a odpol. list
#6 alto_textblock #6
lov Bsrns
#7 alto_textblock #7
V drobném prodejíe
#8 alto_textblock #8
vedelecí se vPrave v shnhnistr nvr . . . . k- s dvojí doneškon eso n t nn oe sls; a K n a roštesí atet lelal l . rote slonli kei
#9 alto_textblock #9
k e
#10 alto_textblock #10
e
#11 alto_textblock #11
RO
#12 alto_textblock #12
Nl
#13 alto_textblock #13
M
#14 alto_textblock #14
ani, dssle o sobs
#15 alto_textblock #15
ve analkách na vonkors.
#16 alto_textblock #16
sdpslednt. . . . . . . . n
#17 alto_textblock #17
. . .
#18 alto_textblock #18
Inseraty plati ze ho tově zopřee Ptedlaconí lnierty pjnipinl-
#19 alto_textblock #19
uekir erenona n Buispivy s nrvnaejje
#20 alto_textblock #20
nti
#21 alto_textblock #21
de
#22 alto_textblock #22
Dnešní čísle pro Prahu je o 18 stranách.
#23 alto_textblock #23
Bezradostné jubileum. Nemůže býti snad ani většího a radost nějšího jubilen pro národy, nežli když slav památku dne plného osvobození a osamo- statnění vlasti své. Takové jubileum slaví právě — Uhry. Dnes tomu 40 let, co nynější panovník císař František Josef I, tehda sedmatřiceti- letý dal se v Pešti za velkolepé slávy koru- novat korunou svatoštěpánskou na ústavního krále uherského a chorvatského, skládaje přísahu na ústavu uherskou a jmenovav již před tím odpovědnou parlamentní vládu uherskou s hrabětem Juliem Andrássem v čele, načez o měsíc později — dne 28. července 1867 — podepsal Deákovo vy- rovnání o zálezitostech společ- ných a způsobu jich vyřizování, jímž stanoven »státoprávní poměr mezi ze- měmi koruny uherské a ostatními zeměmi Jeho Veličenstva« — dodnes platný t. zv. dualism. A přece není o dnešním jubileu tohoto historického dějství, kterým Maďaři vyhráli největší politickou trefu — v Ulhrách žádné pravé, upřímné raldosti všenárodní, ani památky o tehdejším jásavém nadšení a blahém pozdravování lepší, jasnější budoucnosti. Není ho ani v národě, ani při straně králově, nýbrž vchmurná starost za jezdcem sedí« — a všechna nádhera slavnostní, jakou se ozdobila Pešt, všechna krásná' slova, jimiz předseda sněmu uherského promlouvá ke králi nejsou s to, aby zaplašila její trudný Již tehda za korunovace 8. června 1867 byla v Uhrách silná strana »neodvislých osmačtyřicátníků« čili košutovců, která se nemohla a nechtěla s vyrovnáním Deákovým smířit, majíc za to, že se jím samostatnost uherské říše porušila. Ve Vídni se bláhově utěšovali, že strana ta vymře, jakmile starý »velký vypovězenec« Košut Lajóš zavře oči. A zatím strana ta nevymřela, alebrž čím dále do času rostla a rozmáhala se, pěstujíc v novém pokolení idev a tužby staréhio Košuta po úplné neodvislosti říse uherské od Rakouska a tedy po přeměně Deákova vyrovnání ve smýslu poúbe osobní unie s takovým úspěchem, ze dnes je panující stranou pas: vlastní syn Košutův Ferenz je zajisté v m nisterstvu Wekerlově více než pouhým ministrem obchodu, je v něm jakožto vůdce nejsilnější strany maďaršké skutečně ředitelem a pánem. V jakěm smyslu tento rádce ko runy a vůdce strany neodvislosti »oslavuje dnes se stranou svou památku korhnovace z r. 1867, o tom věru nikdo nemůže byt v pochybnosti. Nejrážnější staří stoüpenci strany té neúčastní se letošního koruno- vačního jubilea, jako se r. 1867 demonstra- tivně stranili korunovace samé. Ostatní sice půjdou v průvodu, ale s netajenou výhradou, že cílem jejich zůstává — úplná neodvislost státu uherského s vlastním maďarským vojskem a vlastní maďarskou diplomacií, tedy zrušení společného řišského ministerstva války, zahraničných záležitostí a financí. zrušení delegací a pouhá osobní unie. Pro tyto snahy úsilovné vznikl kolika- lelý těžký ten zápas mezi korunou a oposic maďarskou, jenž prozatím překlenut pak- tem dočasným, dle něhož koruna svěřila vládu nad Uhry koalici: Wekerle Košut- Andrássy-Apponyově a odřekla se pro ten
#24 alto_textblock #24
stín
#25 alto_textblock #25
čas požadavku po známém zvětšení kontin- gentu branců, tedy po silnější rekrutýrc než dosud, ba slíbila poskytnouti i některé žádané záruky pro neporušitelnost ústavních svobod komitátů — avšak na druhě straně uložila koaliční vládě za přední úlohu a po- vinnost — volební reformu pr sněm uherský na základě demo- kratickém. Teprve s tímto budoucím sněmem uherským, vzešlým ze všeobecného práva hlasovacího, chtěla koruna vyřídi těžký spor vojenský — dotud měly otázky vlastní uherské armády s maďarským velením býti zůstaveny v klidu. — Než vládě Wekerlově, Andrássově, Ap- ponvově a Košutově nechce se kousnout do jablička demokratické volební opravy; otálí již půldruhého roku s předlohou, jež měla býti dle přání králova »počátkem všeho za to však tím horlivěji a bezohledněj pouští hrůzu na nemaďarské národ nosti, aby lámala jejich páteř násilíma krutou persekucí, tendeněními procesya těžkými žaláři a pokutami nesmírnými stíhá i žalařuje jejich vůdce, jejich obranc a poslance jednoho za druhým, většina sně- movní nestydí se je vydávati v šanc pod- jatosti maďarských zfanatisovaných porotců. jako netajila se naprosto svou brutální po- maďaršťující obmyslností při zdělávání nej- novějšího pověstného zákona školského. Zu- řivost tělo vášně, tvranské oproti národům nemaďarským propukla právě co nejhrozněji v předvečer jubilejní slavnosti korunovační násilným vyhozením rumunského poslance Vajdy ze sněmovny maďarské za maďarského pokřiku: »To je sněm náš!« Dýmem jest jim tedy právo a zákon ústavní, jakmile jde o Slovana neb Romuna. Rok po korunovaci uzavřeli Maďari pro svou bezpečnost státoprávní vyrovnání s ná rodem chorvatským. Nechceme pro dnes připomínati, jak při tom Chorvaté politicky a finančně byli oblouzeni. Ale v národním ohledu osvědčili tehda Maďaři vůči Chorva- tům výjímečně povolnost Dle vyrovnání toho z r. 1868 je na veškerém území chorvatsko- slavonském řeč chorvatská jazykem úřadním v zákonodárství, ve správě i při soudech. Uvnitř hranic Chorvatska i Slavonska je chorvatský jazyk také úřadním ja zy kem společných (uherských) vlád- ních organů. Tak to stojí v zákoně vyrovnání uherskochorvatském černé na lllén — na papíře. Aleak to zalluu v- padá va skutečnosti? Na nádražích u her- ských státnich drah v celém Chor- vatsku úřaduje se jen maďarsky, nebot úřadník železniční samý Maďar. Po léta do- cbázelo mezi obecenstvem chorvatským a železničním personálem maďarským ke svá- rům a šrůtkám, a proto nyní Chorvaté v uherském sněmu se při jednání o novém zákoně pro úřadnictvo železnic státních o to zasazují, aby stal se zákon vyrovnací skutkem a v Chorvatsku byli ustanoveni za úřadníky železniční rodilí Chorvaté, kteří by úřa- dovali jazykem chorvatským. Nuže a jak se zachovali zástupci »ry- tířského« národa vůči tomuto zákonem po- depřenému a tedy plně oprávněnému poža- davku delegace chorvatské? Jak by jim k hrdlu sabal vzpouzeli se a soptili proti »drzosti chorvatské« — a ministr obchodu Košut připadl na tento »gentlemenskýe výklad: Vyrovnací zakon z r. 1868 prý ovšem stanoví, že řečí společných úřadů správních v Chorvatsku má býti jazyk chorvatský. Avšak uherské státní dráhy prý nejsou žádným ú řa dem
#26 alto_textblock #26
společným, nýbrž jaksi jen soukro- mými závody a podniky uherského státu, a tudíž úřadníci železniční nejsou prý také žádnými společný mi úřadníky Uher a Chorvatska, nýbrž jen úřad- níky uherskými! Rozumí se, že Chorvaté nedají se takou ošemetnou rabulistikou odbýti a tak v den korunovačního jubilea — praská to povážlivě mezi Chorvaly a Maďarií; v Záhřebě panuje dnes vše jiné než radost a Maďarům přejíeí nálada, tak jako po širých krajích Uhera Sedmihradska v milionech srdcích rumun, ských a slovenských to bněvivě vře proti nesnesitelné, bezohledné zpupnosti maďar ských tyranovládcův a jich biřicův. — Tak zneužili Maďaři své čivřicelileté svobody. Nenaučili se spravedlivosti, ba ani slušnosti lidské oproti svým spolnobčanům nemaďar- ským, již tvoří velikou většinu obyvatelstva říše svatoštěpánské: 10 milionů proti 6 — i dle sčítání maďarského. Čím však jsou říše bez spravedlnosti? »Ničím, než velikými pelešemi lotrovskými !« — pověděl již starý církevní otec sv. Augustin Proto není v říši sv.štěpánské přes čtyřicetiletou její samostatnost žádné spoko- jenosti, žádného občanského klidu a míru blahého, nýbrž plno sváru, třenic a — b í dy hmotně jako duševní a mravné. »Kdo v pouta jímá otroky, sám je otrok!« Toto hluboké slovo našeho Jana Kollára budiž připome- nuto hegemonům maďarským v den jejich — smutného jubilea, kdy kruší jejich mysl obava před možnou příští reakcí z Vídně, jako strach před vlastním lidem obecným, jemuž zadržují právo hlasovací, kdy kalí jim radost jubilejní s jedné strany významné váhání koru ny svolit k Andrássovým návrhům zákonů ga- rančních, jednak vzrůstající hnutí týraných národností nemaďar ských a nespokojeného dělni- ckého lidu, nově podrážděného čeledním řádem, jímž stávky prohlašují se za zločin a původcům jich hrozí se tresty. »Možnoli — trnou — lidu tomu dáti všeobecné právo hlasovací?« — V takové hle krisi vážné tone nejen vláda koaliční, aléhrž celé hospo- dářství maďarské po 40letém samopanstv nenapravitelných maďarských hegemonů. » Na vrch huj, ve spod fuj!« toť obraz dnešní Maďarie ve skutečnosti.
#27 alto_textblock #27
Prof. V. 1. Lamanakij o nynějším stavu věci ruských.
#28 alto_textblock #28
Měli jema již přiležilost sděliti se svým čtenáři, že v Praze mešká v těchto dnech jeden ze skutečných a milých ruských přátel českého národa, vynikajíci a učený ruský slavista V la- dimir Ivanovič Lamanskij, bývals profesor na universitní stolici jazykův a lite- ratur slovanských v Petrohradě. Prof. Lamanskij právem zván jest zakladatelem ruské školy slao vistické, z níž vyšlo tolik zdatně vědecky pra- cujících žákův a jako výborný znalec české bi- storie a jmenovitě literstury českobratrské pě- stuje již dlouholeté výborné styky s vědeckým světem českým, maje u nás řadu oddanýeh přátel a ctitelů. Profesor Lamanskij, jehož půlstoletou vě- deckou práci asi přede dvěma lety velmi oká- zale oslavily učené kruhy na Rusi i ve všem Slovanstvu, hodlá stráviti leto ve Švýcarech jsa při vysokém svěm věku 74 let stále ještě neunavně vědecky činný, učinil na několik dní zastávku i v Praze, jako před tím v Berlíné. shledávaje některé prameny pro svoji novou práci. Členu naší redakce dostalo se vzácne
#29 alto_textblock #29
přiležitosti pobesedovati s proslulým učencem, plným ještě svěžesti a sily duševní, a hovor přirozeně zabočil na nynější položení ruských věci ve chvíli, kdy trapná krise mezi vládou dumou zdá se zase ohrožovati mírný konstituční vývoj v těžce zkoušeném Rusku a kdy nové sesilení rovolučních otřesů hrozí bezvýsledně hnáti i druhou dumu k rozpuštění a tím celou ohromnou říši do nových běd a zmatků. Prot. Lamanskij svolil ochotně, abychom tresť jeho zajímavých názorů sdělili české ve- řejnosti, kterou bude pochopitelně zajímati, jak soudí jeden z předních ruských učencův a znaleů historie slovanské o řadě akutních problěmů po- litických, které největší řiši slovanskou uvádějt takřka na pokraj jzkázy. Prof Lamanskij osob- ními svými politickými názory stál nejbliže tak zv. straně mírné obrody (partija mirnago obno- vlanija), ačkoli není více, jejím členem, chtěje býti zcela mimo všechen ruch politický, Tato strana, jejtž vůdcem byl v první dumě hrabě Havden, jeden z nejvíce vyníkajících a nej- sympatičtějsích jejích předákův a řečníků, sna- zila se o utvoření liberálntho středu v pren ddmě, stojíe uprostřed mezi »kadaty« a pravici, navazujíe stále užší styky s prvními, kter v úklonu od neplodného a zhoubného terro- rismu »levých« stran se k ní posléze přikloni aspoň z velké a lepší své části, chtějíce stů, co stůj zachrániti konstituční princip a nastou- piti cestu klidného vývoje a tuhé reformn práce. Tim je dáno také všechno nazírání pro Lamanského i na dnošní situaci, neboť zkuše nosti po rozpuštění první dumy a v průběhu zasedání dumy druhé jenom potvrdily a zdůraz nily tuto potřebu silné strany s tře du která by podepřela vládu ve všem. jejím dobrén snažení o klidný a mírný konstituční vývoj Prozátím hrozí se prof. Lamanskij toho, že bez nadějnost poměrů, jaké v poslední době v druhe dumě zavládly, požene k novému jejímu násil nému rozpuštění a vládě nezbude jiná cesta než diktatura, za níž bude nutn vypracovati nové, méně liberá ln zákony volební O autonomistických snahách P láků, jejichž poslanci podali nedávno v dume dotyčný návrh, týkající se všech gubernil bý- valé Polsky, vyslovil se prof Lamanskij o- mítavě, opíraje se o svoji znalost poměrů a polské otázky v Rusku vůbec. Za trvajíeího stavu věcí nelze příznati Polákům tak plnou autonomii, jak by si toho přali, neboť nikdy be se s ni nespokojili Litevct a Matorusově, obv- vajíéí velmi hojně v těch gobernitchi, na něž si Poláci činí právo. Nehledě ani k tomu, že po- Polácích s obdobnými nároky by mohla příji celá řada ostatních národů, nesmírně stěžujíc komplikujíc vývin poměrů v takovém ohromném konglomeratu národů, jakým jest Rusko. Na proti tomu v souhlase s mnohými jinými vy- nikajíeími politiky ruskými považuje prof Ls- manskij za nejlepší a nejspolehlivější krok k vy- manění z nynější bídy autonomii vše ch jednotlivých gubernií, jinými slovy decentralisaci celé správy admi nistrační, dopřání většího vliv u kompetence zemstvům. Tim nejlíp by se odstranila hniloba uvnitř centralistického sy- stému nynějšího a v rámei osamostat- nělých guberniíbude spíše možno uplatniti všechny spravedli vě ohledy na národní samobytnost jednotlivých kmenů národních, na pěstění národ- ního jazyka ve školách atd. V nynější dumě a v každé přísuí, která po nt přijde, nejvle obtíží činí vládě ovšem rozře šení neblahé otázky agrární. Problém téžký a neobyčejně složitý, který ovšem naprosto
#30 alto_textblock #30
nelze řešiti expropriací soukromého majetku. jak žádají krajní strany. Vláda i car sám pro- jevili v této příčině mnoho dobré vůle již loni odevzdáním statků carských a údělných na pro- spěch sedláko. Ovšem však způsob, jakým se selské nouzi o půdu odpomáhá jednotlivcům kuse a nesou- stavně, stává se pomalu již neudržitelným a tak se celá řada znalcův otázky agrární mezi po- slanči kadetskými i některými z levých stran začíná již kloniti k názoru, že by nejlépe bylo postupovati potřebné úděly půdy jednotlivým obelm, dšrevnám, selskému miru. Máť tento mir, ovšem také mnohé svoje stinně stránky, ale to jest otázka, která by výžadovala mnoho a po- drobných výkladů, na něž nelze zacházeti v po- všechné a stručně zmíuce o problému agrářním na Rusi. Terorismus, šířený úsilovnou agitaci revolučních živlů mezi neuvědomělým a temným selským lidem, jenom stěžuje, rozluštění jehio, draneování a pálení statků, obilných zásob, do- býlka i celých vsl, jehož jsme byli svědky v posledaích letech, jenom šířil hrůzy, zvyšo val nouzi selskou a přispíval ke hroznému šíření se. hladu. Péče vlády o selskou půdu musí býti všsk především provázena upřímnou snahou pro povznesení vzdělanosti selského lidu, pro zřizování škol a zviy š o- vání s chopností obdělávati půd u. Co se zvláště tohoto posledního týče, vyslovil prof. Lamanskij svoje přesvědčení, že se v láda ruská bude musit poslarati o z- skání značného počtu výborných a odborně vzdělaných agronom o, které by vysílala do jednotliv ých gubornií, aby učili ruské sedláky rozum nej- šimu hospodaření, nacionialnímui vzdělá v ární pů dy . - zužitkování plodin atd. K tomu účeli bylo bysi přáti, aby se předevěím na české agronomy pamatovalo, kteři by mohli muoho platných s lužeb pro- kázati, a našli by na Rusi vý- borno u p ů d u. Zajímavě výklády svoje ukončil prof. La- manski poznovu zdůrazněním, že běži v pynši- ších těžkých zkouškách o zachování principu konstitučního, k jehož podpoře muší se sesku- piti všichní dobří lidé ruštl, v odporu proti ne- smyslnému teroru s obon stran, který ruskou revoluci převrátil bezmála již v bezmezné šl- lenství, jehož konce nevidět. Prof. Lam a nskii strávil několik dní v Praze v milech a srdeč- ných stycích s nasimi vědeckými a liierárními kruhy, a zejtra odjiždí odtud přes Mulchov a Wiesbaden do Švýcar.
#31 alto_textblock #31
Politické zprávy domáci.
#32 alto_textblock #32
V Praze, 7. června. (Uherskochor- v atský spor.) Slavnostní náladu, v níž so vpravuje Pešť za přiležitosti 40letého jubilen krá- lovské korunovace, ruší povážlivou měrou ne- uklizený spor o maďarský úřadní jazyk na stát- ních drahách v Chorvatsku. Poslanecká sně- movna uherská počala včera projednávati Ko- šutovu předlohu o služební pragmatice želozni- čních úřadníků a hned v prvý den došlo na poli- tování hodný výbuch maďarského šovinismu, způsobený útokem košutovce Barty na Chor- vaty. Krajní křídlo strany neodvislosti, jako ne- uznává v Uhrách jiné národnosti, než maďur- skou, jeví sto chuti, zatočiti i s Chorvaty tak, jako se Slováky a Rumuny, přes to, že auto- nemie království chorvatského a ráz chorvatštíny jako jazyka státního jsou zaručeny platnými zá- kony. Jest proto pochopitelno, že chorvatská delegace trvá houževnatě na tom, aby chorvat- štína byla uznána za úřadní jazyk i na státních drahách na území chorvatském a že ji v tom
#33 alto_textblock #33
FEUILLETON.
#34 alto_textblock #34
V Praze, 8. června.
#35 alto_textblock #35
5—. (Kronika.) Prostomyslný názor Zápas národní — chvilkový zjev, věc poubé »sgitace«1 Něco mrzutého, co snad včera začlo, dnes zuři, zejtra ochabne a časem po- mine docela ! Jen lidiček »dobré vůle« kdyb prý se několik našlo, aby podali si ruce. želaný »mir národů« rozestřel by pak svoji blahonosnou náruč! . . . Tak si lidičky po-
#36 alto_textblock #36
vidlajíl
#37 alto_textblock #37
R. 875 po Kr. objevilo se v Cařihrada slavné poselství moravského knížete Rostislava Poslové knížecí mluvili takto k mocnému vláde Hesťsnského Východu, císaři Michnelu: — Lid náš zavrhl pohanství, zachovává už zákon křesfanský, jen učitele nemáme, aby našim jazykem pravé víře učil . . . Pošli nám, o císaři, biskupa a učitele . .. Císař vyhověl přání. Poslal na Moravu dva povolané muže, bratry Cyrila a Metoděje. Co následovalo v dějinách říše Rostisla- vovy a sousedních slovanských na Dunají bl na vlas náš — dnešní »zápas za práva ná- rodní«. Jen že se děj odehrával — před ti- sfei lety Pěkně doložená studie prof. Pastrnka »o životě sv. Cyrila a Metoděje«*) skytá v těch vě- cech čiení velmi poučné a — překvapující. Přesvědčite se brzo: jeden je život, j ede zíkon přírody človéka i jeho dějin, jeden děj kulturný, dnes jako — před tisíci lety V předmluvě praví spisovatel:
#38 alto_textblock #38
*) Dějiny slovanských apoštol s rozborem a otiskem pramenů. Sepsaí dr. Frant. Pastrnek. V Praze 1902. Nákladem Jubilejního tondu pro vědy literární.
#39 alto_textblock #39
— Kritické vylíčení dějů ukazuje, kterak idea cyrilo-metodějská nejrázněji se projevila jazykovou stránkou. Idea náboženská před tisíci lety byl eminentně kulturná otázka. A vybíjí se — A dnes, po tisíci letech? Národní zápa kulturný, jak se jeví dnes? Jaké obdoby a podobyl
#40 alto_textblock #40
Neplatí obdoba jen pro široké rysy !. Pr- kvapující rovnoběžky se vyskytují právě v po- drobnostech! Oba bratři, zprvu Cyril, později Method idejně i mravně stojí na výši úkolu. Poslání ná boženskému bylo třeba opatřit základ národně- politický. Základ opatřen. Nékolik málo let po- sobnosti minulo a list papeže Hadriana ozn muje z Říma knížatům slovanským na Dunaji Rostislavu, Svatoplukovi a Vocelovi, slavnou zvěsť: Method, »muž rozumu dokonalého pravověrného« ustanoven biskupem slovanských krajů. — Aby vás učil, jakož jste prosili, vyklá- daje kniby jazykem vašim, podle všelikého řádu i svatou mši, to jest službu a křest. Je arci úkolem idejí, přemáhati odpor hmoty. A sila hmoty jeví se tlakem okolnosti. Působnost Methodova narazila na silný odpor latinských kněží sousedního Bavorska a Solno- hradska. Byli sousedé bližší, dříve už se udo- mácnili v zemi. Považovali kraj a lid slovan- ský za obvod svého »práva«. Zápas byl nutný. Vrcholil známým osudem Methoda. Po několik let vězněn a trýzněn slo- vanský apoštol v zajetí biskupů německých. Sluhové boží jménem zákona božího byli schopni každého násilí. Nová vyšěí kultura vždy se hájí a utvrzuje prostředky a mocí staré n i žš kultury. Před tisici lety jako — dnes. Hned na počátku vzkazovali bavorští kněz vládci Kocelovi:
#41 alto_textblock #41
— Jestli Methoda u sebe míti budeš, ne- máš v míru s námi žntil A dostáli slovu. Úklady odporné strany ne- ustávaly. Německý biskup Wicking a jeho stou- penci bojovali proti Methodovi všemi zbraněmi Ani falešné zprávy nescházely a padělané listy Měli veliký, dle svého zdání, důvod a ten omlouval všecko počínáníi — Na našem územi učíš ! .. Nepoznáváte haslo? Táž melodie bojovné písně »vom deutschen Besitzstand«! už tehdy před tisíci lety, se ozývala z kulturného válčiště Což je po pravdě a zákoně božím, po právec jazyka a rozumu! My tu byli dřív a držel jsme moc! A nevzdáme se svých — výhod Přírozený zjev. Násilím třeba zjednávat právo — vyšší kultury, krví získávat platnos — evangelia lásky! Vždy tak bylo. Leč, obdoby ja ké! Záměr sobecký zakrýván vždy rou- škou zájmu i dejnéhol Jaké předsudky bylo apoštolům idey překonávati — Slovanský jazyk do bohoslužby? Ne možno!... Jenom tré jazyků je schopno a po- voláno, dostávati té službě: hebrejský, latinský a řecký !. Kolik učenosti, ostrovtipu, síly vůle a sta tečnosti musili bratři vynakládati, aby odklidil předsudek! Slovančina »nemožna« pro boho- službu! Tehdy slovančina jako později jiné vyšs úkony kulturné! Slovančina »nemožna« dne ve škole, ve vyšším učení, ve vědě, v umění ve vyšší společnosti, v úřadě, v parlamentě, v diplomacii, ve vojště! Nemožna všude, kde jiný »držitel« už sedí ve svém hnízdě a hájí svůj — »besitzstand«. . . Heslo: vznešená idea! Ale bitvu zani vede — nízký zájem. Lidská bytost pro všecky časy vázána ke hmotě. — Jak daleko žaloby (náboženského rázu bavorského episkopátu zakládaly se na pravdě nelze s určitostí říci . . . pravý půvo d žalob
#42 alto_textblock #42
byla ztráta provincie a d ůch o d ů z ní ply
#43 alto_textblock #43
nouclch Známe toho druhu »idejné žaloby« z denní zkušenostil Kolik obdob a podob z dnešuího zápasu slovanského dalo by se uvěsti kté ukázce dávné. Mimoděk napadá skeptická my- šlénka: jestli živel slovanský za ideu své kul- tury zápasil už před tisíci lety, čím to, že ide sama, zůstává nerozřešena — dosud ? Obdoby tak překvapné věků tolik vzdálených ! Což idea za tu šírou dobu nijak — nepokročila? Ozývají se výtky. Co jedna, generace vy- mohla, ke zdaru idey připravila, vybudovala, druhá přichází a v podivném zmatku, uchvá cena jinými ideály, křižuje, zanedbává, ne- přímo rozmetává a porušuje. Ž alosiná stavba Jak tu má k vrcholu spěti budova — idey ? A hle ! I nešťastný zjev rozptýlenosti zájmův domněle tak »moderní«, má svoji — tisíciletou obdobu! Rostislav moravský je státnická hlava. Pše do Cařihradu o »učitele znalé slovanského jazyka«, ví, co počíná. Vede politický zápas s mocnostmi na západě, má jasné vědomí souvislosti zájmů politických se zájmy národně kulturnými. — Staroslovanské písemnictvo (péčí Cyrilla a Metoděje) vzniklo z myšlénky poli- tické! vykládá znalec. Politická neod- vislost velkomoravské říše měla být utvrzen zřízením samostatné slovanské clrkve (kultury) Rostislav byl opravdový státník ! Rozeznával nutnou souvislost idejí a zájmů. Cyril, umíraje, odevzdal dědictví idey dů- stojnému nástupci, bratru Methodovi. Rostislav není tak šťasten ve svém nástupei Svato pluku — Pro Methoda a církev slovanskou ne- osvědčil se Svatopluk příznivcem. Podporoval kněžstvo latinské . . . Buď osobní nechuť roz- váděla oba vedoucí muže, aneho mravní přisnos Methodova Svatoplukovi překážela, anebo politické nadání Svatoplukovo bylo nedostalečné . ..
#44 alto_textblock #44
Jak vidět, jiný zajem zvltězil u ná- stupce Rostislavova nad velikou ideou předchůd-
#45 alto_textblock #45
covou. V Čechách nebylo lépe. Kníže Bořivoj, po- kříěný Methodem, přál slovanské bohoslužbě. Také vnuk jeho, svatý Václav, čítal ještě v Budči »ve slovanských knihách«. A svatý Prokop z Vy- sehradu přenesl znslost slovanského píama do klášterní školy na Sázavé. Myšlenka národně kul- turná slovanského státníka Rostislava, na Moravě záhy po smrti Methoda ušlapaná, v Čechách z počátka atěšeně se ujímala. Až i tu vnadidlo osobního z ájmu strhlo konečně mysle v jinou stranu. Spytihněv nepřeje slovanské myšlence. Za Vratislava plamének idey znovu zablykotal. Bre- tislav II., úplně zamotaný v síti západnické, vy- pudil na dobro poslední pěstitele slovanství z klá- štera Sázavského. Dvě stě let po přichod a soluň- s ých bratři (1097) veliká iden nadobro zaniká, Samostatná kultura národa je dílo vylších kvalit, třeba ji chránit a podpírat, s nasazením vší bytosti. Nepohodlná práce ! Nesnadno se zl- skává! Více lahodí smyslům, uchýlit se do přízně »hotových poměrů« sousedních a ochotně přijímat odtud — předpisy. Neustálý komih duchů mezi tužbou za úkolem vlastním a mezi mdlobou smyslů zajatých pohodlím ve službě cizoty označuje dosavadní dějiny
#46 alto_textblock #46
Slovanstva. Jak bude dále? Kultura národů je bytost věkovitá. Stalet rozkvětu, stalelí úpadku — pouhé episodr; života. Před tisíci lety Karel Veliký založil velikou (ši- »německého jazyka«. Kolikrát za běhu věků ve- liké dilo pobořeno, shrouceno a zdálo se roz- metáno docela! Až zase doba rozkvětu ně- mecké síle nadešla Budova slovsnské kultury národní, velké, samostatné, mocné čeká teprv v budouenu svéha vršitele. Zatím jen třeba klášti cihlu k cihle, dnes —— jako před tislci lety l