#1
alto_textblock
#1
Ročník XXXXVI.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v neděli 9. června 1907.
#3
alto_textblock
#3
měslosslmiv
#4
alto_textblock
#4
Číslo 157.
#5
alto_textblock
#5
Na ranní a odpol. list
#6
alto_textblock
#6
lov Bsrns
#7
alto_textblock
#7
V drobném prodejíe
#8
alto_textblock
#8
vedelecí se
vPrave v shnhnistr
nvr . . . . k-
s dvojí doneškon
eso
n t nn oe
sls; a K n
a roštesí
atet lelal l .
rote slonli
kei
#11
alto_textblock
#11
RO
#12
alto_textblock
#12
Nl
#14
alto_textblock
#14
ani, dssle o sobs
#15
alto_textblock
#15
ve analkách na vonkors.
#16
alto_textblock
#16
sdpslednt. . . . . . . . n
#17
alto_textblock
#17
. . .
#18
alto_textblock
#18
Inseraty
plati ze ho tově zopřee
Ptedlaconí lnierty pjnipinl-
#19
alto_textblock
#19
uekir erenona n
Buispivy s nrvnaejje
#20
alto_textblock
#20
nti
#21
alto_textblock
#21
de
#22
alto_textblock
#22
Dnešní čísle pro Prahu je o 18 stranách.
#23
alto_textblock
#23
Bezradostné jubileum.
Nemůže býti snad ani většího a radost
nějšího jubilen pro národy, nežli když slav
památku dne plného osvobození a osamo-
statnění vlasti své.
Takové jubileum slaví právě — Uhry.
Dnes tomu 40 let, co nynější panovník
císař František Josef I, tehda sedmatřiceti-
letý dal se v Pešti za velkolepé slávy koru-
novat korunou svatoštěpánskou na ústavního
krále uherského a chorvatského, skládaje
přísahu na ústavu uherskou a jmenovav již
před tím odpovědnou parlamentní vládu
uherskou s hrabětem Juliem Andrássem
v čele, načez o měsíc později — dne 28.
července 1867 — podepsal Deákovo vy-
rovnání o zálezitostech společ-
ných a způsobu jich vyřizování,
jímž stanoven »státoprávní poměr mezi ze-
měmi koruny uherské a ostatními zeměmi
Jeho Veličenstva« — dodnes platný t. zv.
dualism.
A přece není o dnešním jubileu tohoto
historického dějství, kterým Maďaři vyhráli
největší politickou trefu — v Ulhrách
žádné pravé, upřímné raldosti
všenárodní, ani památky o tehdejším
jásavém nadšení a blahém pozdravování
lepší, jasnější budoucnosti.
Není ho ani v národě, ani při straně
králově, nýbrž vchmurná starost za jezdcem
sedí« — a všechna nádhera slavnostní, jakou
se ozdobila Pešt, všechna krásná' slova, jimiz
předseda sněmu uherského promlouvá ke
králi nejsou s to, aby zaplašila její trudný
Již tehda za korunovace 8. června 1867
byla v Uhrách silná strana »neodvislých
osmačtyřicátníků« čili košutovců, která se
nemohla a nechtěla s vyrovnáním Deákovým
smířit, majíc za to, že se jím samostatnost
uherské říše porušila. Ve Vídni se bláhově
utěšovali, že strana ta vymře, jakmile starý
»velký vypovězenec« Košut Lajóš zavře oči.
A zatím strana ta nevymřela, alebrž čím
dále do času rostla a rozmáhala se, pěstujíc
v novém pokolení idev a tužby staréhio
Košuta po úplné neodvislosti říse
uherské od Rakouska a tedy po přeměně
Deákova vyrovnání ve smýslu poúbe
osobní unie s takovým úspěchem, ze
dnes je panující stranou pas:
vlastní syn Košutův Ferenz je zajisté v m
nisterstvu Wekerlově více než pouhým
ministrem obchodu, je v něm jakožto vůdce
nejsilnější strany maďaršké skutečně ředitelem
a pánem. V jakěm smyslu tento rádce ko
runy a vůdce strany neodvislosti »oslavuje
dnes se stranou svou památku korhnovace
z r. 1867, o tom věru nikdo nemůže byt
v pochybnosti. Nejrážnější staří stoüpenci
strany té neúčastní se letošního koruno-
vačního jubilea, jako se r. 1867 demonstra-
tivně stranili korunovace samé. Ostatní sice
půjdou v průvodu, ale s netajenou výhradou,
že cílem jejich zůstává — úplná neodvislost
státu uherského s vlastním maďarským
vojskem a vlastní maďarskou diplomacií,
tedy zrušení společného řišského ministerstva
války, zahraničných záležitostí a financí.
zrušení delegací a pouhá osobní unie.
Pro tyto snahy úsilovné vznikl kolika-
lelý těžký ten zápas mezi korunou a oposic
maďarskou, jenž prozatím překlenut pak-
tem dočasným, dle něhož koruna svěřila
vládu nad Uhry koalici: Wekerle Košut-
Andrássy-Apponyově a odřekla se pro ten
#24
alto_textblock
#24
stín
#25
alto_textblock
#25
čas požadavku po známém zvětšení kontin-
gentu branců, tedy po silnější rekrutýrc
než dosud, ba slíbila poskytnouti i některé
žádané záruky pro neporušitelnost ústavních
svobod komitátů — avšak na druhě straně
uložila koaliční vládě za přední úlohu a po-
vinnost — volební reformu pr
sněm uherský na základě demo-
kratickém. Teprve s tímto budoucím
sněmem uherským, vzešlým ze všeobecného
práva hlasovacího, chtěla koruna vyřídi
těžký spor vojenský — dotud měly otázky
vlastní uherské armády s maďarským velením
býti zůstaveny v klidu. —
Než vládě Wekerlově, Andrássově, Ap-
ponvově a Košutově nechce se kousnout do
jablička demokratické volební opravy; otálí
již půldruhého roku s předlohou, jež měla
býti dle přání králova »počátkem všeho
za to však tím horlivěji a bezohledněj
pouští hrůzu na nemaďarské národ
nosti, aby lámala jejich páteř násilíma
krutou persekucí, tendeněními procesya
těžkými žaláři a pokutami nesmírnými
stíhá i žalařuje jejich vůdce, jejich obranc
a poslance jednoho za druhým, většina sně-
movní nestydí se je vydávati v šanc pod-
jatosti maďarských zfanatisovaných porotců.
jako netajila se naprosto svou brutální po-
maďaršťující obmyslností při zdělávání nej-
novějšího pověstného zákona školského. Zu-
řivost tělo vášně, tvranské oproti národům
nemaďarským propukla právě co nejhrozněji
v předvečer jubilejní slavnosti korunovační
násilným vyhozením rumunského poslance
Vajdy ze sněmovny maďarské za maďarského
pokřiku: »To je sněm náš!« Dýmem jest
jim tedy právo a zákon ústavní, jakmile jde
o Slovana neb Romuna.
Rok po korunovaci uzavřeli Maďari pro
svou bezpečnost státoprávní vyrovnání s ná
rodem chorvatským. Nechceme pro dnes
připomínati, jak při tom Chorvaté politicky
a finančně byli oblouzeni. Ale v národním
ohledu osvědčili tehda Maďaři vůči Chorva-
tům výjímečně povolnost Dle vyrovnání toho
z r. 1868 je na veškerém území chorvatsko-
slavonském řeč chorvatská jazykem úřadním
v zákonodárství, ve správě i při soudech.
Uvnitř hranic Chorvatska i Slavonska je
chorvatský jazyk také úřadním ja zy
kem společných (uherských) vlád-
ních organů. Tak to stojí v zákoně
vyrovnání uherskochorvatském černé na
lllén — na papíře. Aleak to zalluu v-
padá va skutečnosti? Na nádražích u her-
ských státnich drah v celém Chor-
vatsku úřaduje se jen maďarsky, nebot
úřadník železniční samý Maďar. Po léta do-
cbázelo mezi obecenstvem chorvatským a
železničním personálem maďarským ke svá-
rům a šrůtkám, a proto nyní Chorvaté
v uherském sněmu se při jednání o novém
zákoně pro úřadnictvo železnic státních o to
zasazují, aby stal se zákon vyrovnací skutkem
a v Chorvatsku byli ustanoveni za úřadníky
železniční rodilí Chorvaté, kteří by úřa-
dovali jazykem chorvatským.
Nuže a jak se zachovali zástupci »ry-
tířského« národa vůči tomuto zákonem po-
depřenému a tedy plně oprávněnému poža-
davku delegace chorvatské? Jak by jim
k hrdlu sabal vzpouzeli se a soptili proti
»drzosti chorvatské« — a ministr obchodu
Košut připadl na tento »gentlemenskýe
výklad: Vyrovnací zakon z r. 1868 prý
ovšem stanoví, že řečí společných
úřadů správních v Chorvatsku má býti
jazyk chorvatský. Avšak uherské státní
dráhy prý nejsou žádným ú řa dem
#26
alto_textblock
#26
společným, nýbrž jaksi jen soukro-
mými závody a podniky uherského
státu, a tudíž úřadníci železniční
nejsou prý také žádnými společný mi
úřadníky Uher a Chorvatska, nýbrž jen úřad-
níky uherskými!
Rozumí se, že Chorvaté nedají se takou
ošemetnou rabulistikou odbýti a tak v den
korunovačního jubilea — praská to povážlivě
mezi Chorvaly a Maďarií; v Záhřebě panuje
dnes vše jiné než radost a Maďarům přejíeí
nálada, tak jako po širých krajích Uhera
Sedmihradska v milionech srdcích rumun,
ských a slovenských to bněvivě vře proti
nesnesitelné, bezohledné zpupnosti maďar
ských tyranovládcův a jich biřicův. — Tak
zneužili Maďaři své čivřicelileté svobody.
Nenaučili se spravedlivosti, ba ani slušnosti
lidské oproti svým spolnobčanům nemaďar-
ským, již tvoří velikou většinu obyvatelstva
říše svatoštěpánské: 10 milionů proti 6 —
i dle sčítání maďarského. Čím však jsou
říše bez spravedlnosti? »Ničím, než
velikými pelešemi lotrovskými !« — pověděl
již starý církevní otec sv. Augustin
Proto není v říši sv.štěpánské přes
čtyřicetiletou její samostatnost žádné spoko-
jenosti, žádného občanského klidu a míru
blahého, nýbrž plno sváru, třenic a — b í dy
hmotně jako duševní a mravné. »Kdo v pouta
jímá otroky, sám je otrok!« Toto hluboké
slovo našeho Jana Kollára budiž připome-
nuto hegemonům maďarským v den jejich
— smutného jubilea, kdy kruší jejich mysl
obava před možnou příští reakcí z Vídně,
jako strach před vlastním lidem obecným,
jemuž zadržují právo hlasovací,
kdy kalí jim radost jubilejní s jedné
strany významné váhání koru ny
svolit k Andrássovým návrhům zákonů ga-
rančních, jednak vzrůstající hnutí
týraných národností nemaďar
ských a nespokojeného dělni-
ckého lidu, nově podrážděného čeledním
řádem, jímž stávky prohlašují se za zločin
a původcům jich hrozí se tresty. »Možnoli
— trnou — lidu tomu dáti všeobecné právo
hlasovací?« — V takové hle krisi vážné
tone nejen vláda koaliční, aléhrž celé hospo-
dářství maďarské po 40letém samopanstv
nenapravitelných maďarských hegemonů. » Na
vrch huj, ve spod fuj!« toť obraz dnešní
Maďarie ve skutečnosti.
#27
alto_textblock
#27
Prof. V. 1. Lamanakij o nynějším
stavu věci ruských.
#28
alto_textblock
#28
Měli jema již přiležilost sděliti se svým
čtenáři, že v Praze mešká v těchto dnech jeden
ze skutečných a milých ruských přátel českého
národa, vynikajíci a učený ruský slavista V la-
dimir Ivanovič Lamanskij, bývals
profesor na universitní stolici jazykův a lite-
ratur slovanských v Petrohradě. Prof. Lamanskij
právem zván jest zakladatelem ruské školy slao
vistické, z níž vyšlo tolik zdatně vědecky pra-
cujících žákův a jako výborný znalec české bi-
storie a jmenovitě literstury českobratrské pě-
stuje již dlouholeté výborné styky s vědeckým
světem českým, maje u nás řadu oddanýeh
přátel a ctitelů.
Profesor Lamanskij, jehož půlstoletou vě-
deckou práci asi přede dvěma lety velmi oká-
zale oslavily učené kruhy na Rusi i ve všem
Slovanstvu, hodlá stráviti leto ve Švýcarech
jsa při vysokém svěm věku 74 let stále ještě
neunavně vědecky činný, učinil na několik dní
zastávku i v Praze, jako před tím v Berlíné.
shledávaje některé prameny pro svoji novou
práci. Členu naší redakce dostalo se vzácne
#29
alto_textblock
#29
přiležitosti pobesedovati s proslulým učencem,
plným ještě svěžesti a sily duševní, a hovor
přirozeně zabočil na nynější položení ruských
věci ve chvíli, kdy trapná krise mezi vládou
dumou zdá se zase ohrožovati mírný konstituční
vývoj v těžce zkoušeném Rusku a kdy nové
sesilení rovolučních otřesů hrozí bezvýsledně
hnáti i druhou dumu k rozpuštění a tím celou
ohromnou říši do nových běd a zmatků.
Prot. Lamanskij svolil ochotně, abychom
tresť jeho zajímavých názorů sdělili české ve-
řejnosti, kterou bude pochopitelně zajímati, jak
soudí jeden z předních ruských učencův a znaleů
historie slovanské o řadě akutních problěmů po-
litických, které největší řiši slovanskou uvádějt
takřka na pokraj jzkázy. Prof Lamanskij osob-
ními svými politickými názory stál nejbliže tak
zv. straně mírné obrody (partija mirnago obno-
vlanija), ačkoli není více, jejím členem, chtěje
býti zcela mimo všechen ruch politický, Tato
strana, jejtž vůdcem byl v první dumě hrabě
Havden, jeden z nejvíce vyníkajících a nej-
sympatičtějsích jejích předákův a řečníků, sna-
zila se o utvoření liberálntho středu v pren
ddmě, stojíe uprostřed mezi »kadaty« a pravici,
navazujíe stále užší styky s prvními, kter
v úklonu od neplodného a zhoubného terro-
rismu »levých« stran se k ní posléze přikloni
aspoň z velké a lepší své části, chtějíce stů,
co stůj zachrániti konstituční princip a nastou-
piti cestu klidného vývoje a tuhé reformn
práce.
Tim je dáno také všechno nazírání pro
Lamanského i na dnošní situaci, neboť zkuše
nosti po rozpuštění první dumy a v průběhu
zasedání dumy druhé jenom potvrdily a zdůraz
nily tuto potřebu silné strany s tře du
která by podepřela vládu ve všem. jejím dobrén
snažení o klidný a mírný konstituční vývoj
Prozátím hrozí se prof. Lamanskij toho, že bez
nadějnost poměrů, jaké v poslední době v druhe
dumě zavládly, požene k novému jejímu násil
nému rozpuštění a vládě nezbude jiná cesta
než diktatura, za níž bude nutn
vypracovati nové, méně liberá ln
zákony volební
O autonomistických snahách P
láků, jejichž poslanci podali nedávno v dume
dotyčný návrh, týkající se všech gubernil bý-
valé Polsky, vyslovil se prof Lamanskij o-
mítavě, opíraje se o svoji znalost poměrů
a polské otázky v Rusku vůbec. Za trvajíeího
stavu věcí nelze příznati Polákům tak plnou
autonomii, jak by si toho přali, neboť nikdy be
se s ni nespokojili Litevct a Matorusově, obv-
vajíéí velmi hojně v těch gobernitchi, na něž si
Poláci činí právo. Nehledě ani k tomu, že po-
Polácích s obdobnými nároky by mohla příji
celá řada ostatních národů, nesmírně stěžujíc
komplikujíc vývin poměrů v takovém ohromném
konglomeratu národů, jakým jest Rusko. Na
proti tomu v souhlase s mnohými jinými vy-
nikajíeími politiky ruskými považuje prof Ls-
manskij za nejlepší a nejspolehlivější krok k vy-
manění z nynější bídy autonomii vše ch
jednotlivých gubernií, jinými slovy
decentralisaci celé správy admi
nistrační, dopřání většího vliv u
kompetence zemstvům. Tim nejlíp by
se odstranila hniloba uvnitř centralistického sy-
stému nynějšího a v rámei osamostat-
nělých guberniíbude spíše možno
uplatniti všechny spravedli vě
ohledy na národní samobytnost
jednotlivých kmenů národních, na pěstění národ-
ního jazyka ve školách atd.
V nynější dumě a v každé přísuí, která po
nt přijde, nejvle obtíží činí vládě ovšem rozře
šení neblahé otázky agrární. Problém
téžký a neobyčejně složitý, který ovšem naprosto
#30
alto_textblock
#30
nelze řešiti expropriací soukromého majetku.
jak žádají krajní strany. Vláda i car sám pro-
jevili v této příčině mnoho dobré vůle již loni
odevzdáním statků carských a údělných na pro-
spěch sedláko.
Ovšem však způsob, jakým se selské nouzi
o půdu odpomáhá jednotlivcům kuse a nesou-
stavně, stává se pomalu již neudržitelným a tak
se celá řada znalcův otázky agrární mezi po-
slanči kadetskými i některými z levých stran
začíná již kloniti k názoru, že by nejlépe bylo
postupovati potřebné úděly půdy jednotlivým
obelm, dšrevnám, selskému miru. Máť tento mir,
ovšem také mnohé svoje stinně stránky, ale to
jest otázka, která by výžadovala mnoho a po-
drobných výkladů, na něž nelze zacházeti v po-
všechné a stručně zmíuce o problému agrářním
na Rusi. Terorismus, šířený úsilovnou agitaci
revolučních živlů mezi neuvědomělým a temným
selským lidem, jenom stěžuje, rozluštění jehio,
draneování a pálení statků, obilných zásob, do-
býlka i celých vsl, jehož jsme byli svědky v
posledaích letech, jenom šířil hrůzy, zvyšo val
nouzi selskou a přispíval ke hroznému šíření se.
hladu.
Péče vlády o selskou půdu musí býti všsk
především provázena upřímnou snahou pro
povznesení vzdělanosti selského
lidu, pro zřizování škol a zviy š o-
vání s chopností obdělávati půd u.
Co se zvláště tohoto posledního týče, vyslovil
prof. Lamanskij svoje přesvědčení, že se v láda
ruská bude musit poslarati o z-
skání značného počtu výborných
a odborně vzdělaných agronom o,
které by vysílala do jednotliv ých
gubornií, aby učili ruské sedláky rozum nej-
šimu hospodaření, nacionialnímui vzdělá v ární pů dy . -
zužitkování plodin atd. K tomu účeli bylo bysi
přáti, aby se předevěím na české
agronomy pamatovalo, kteři by
mohli muoho platných s lužeb pro-
kázati, a našli by na Rusi vý-
borno u p ů d u.
Zajímavě výklády svoje ukončil prof. La-
manski poznovu zdůrazněním, že běži v pynši-
ších těžkých zkouškách o zachování principu
konstitučního, k jehož podpoře muší se sesku-
piti všichní dobří lidé ruštl, v odporu proti ne-
smyslnému teroru s obon stran, který ruskou
revoluci převrátil bezmála již v bezmezné šl-
lenství, jehož konce nevidět. Prof. Lam a nskii
strávil několik dní v Praze v milech a srdeč-
ných stycích s nasimi vědeckými a liierárními
kruhy, a zejtra odjiždí odtud přes Mulchov a
Wiesbaden do Švýcar.
#31
alto_textblock
#31
Politické zprávy domáci.
#32
alto_textblock
#32
V Praze, 7. června. (Uherskochor-
v atský spor.) Slavnostní náladu, v níž so
vpravuje Pešť za přiležitosti 40letého jubilen krá-
lovské korunovace, ruší povážlivou měrou ne-
uklizený spor o maďarský úřadní jazyk na stát-
ních drahách v Chorvatsku. Poslanecká sně-
movna uherská počala včera projednávati Ko-
šutovu předlohu o služební pragmatice želozni-
čních úřadníků a hned v prvý den došlo na poli-
tování hodný výbuch maďarského šovinismu,
způsobený útokem košutovce Barty na Chor-
vaty. Krajní křídlo strany neodvislosti, jako ne-
uznává v Uhrách jiné národnosti, než maďur-
skou, jeví sto chuti, zatočiti i s Chorvaty tak,
jako se Slováky a Rumuny, přes to, že auto-
nemie království chorvatského a ráz chorvatštíny
jako jazyka státního jsou zaručeny platnými zá-
kony. Jest proto pochopitelno, že chorvatská
delegace trvá houževnatě na tom, aby chorvat-
štína byla uznána za úřadní jazyk i na státních
drahách na území chorvatském a že ji v tom
#33
alto_textblock
#33
FEUILLETON.
#34
alto_textblock
#34
V Praze, 8. června.
#35
alto_textblock
#35
5—. (Kronika.) Prostomyslný názor
Zápas národní — chvilkový zjev, věc poubé
»sgitace«1 Něco mrzutého, co snad včera
začlo, dnes zuři, zejtra ochabne a časem po-
mine docela ! Jen lidiček »dobré vůle« kdyb
prý se několik našlo, aby podali si ruce.
želaný »mir národů« rozestřel by pak svoji
blahonosnou náruč! . . . Tak si lidičky po-
#36
alto_textblock
#36
vidlajíl
#37
alto_textblock
#37
R. 875 po Kr. objevilo se v Cařihrada
slavné poselství moravského knížete Rostislava
Poslové knížecí mluvili takto k mocnému vláde
Hesťsnského Východu, císaři Michnelu:
— Lid náš zavrhl pohanství, zachovává už
zákon křesfanský, jen učitele nemáme, aby
našim jazykem pravé víře učil . . . Pošli
nám, o císaři, biskupa a učitele . ..
Císař vyhověl přání. Poslal na Moravu
dva povolané muže, bratry Cyrila a Metoděje.
Co následovalo v dějinách říše Rostisla-
vovy a sousedních slovanských na Dunají bl
na vlas náš — dnešní »zápas za práva ná-
rodní«. Jen že se děj odehrával — před ti-
sfei lety
Pěkně doložená studie prof. Pastrnka »o
životě sv. Cyrila a Metoděje«*) skytá v těch vě-
cech čiení velmi poučné a — překvapující.
Přesvědčite se brzo: jeden je život, j ede
zíkon přírody človéka i jeho dějin, jeden děj
kulturný, dnes jako — před tisíci lety
V předmluvě praví spisovatel:
#38
alto_textblock
#38
*) Dějiny slovanských apoštol
s rozborem a otiskem pramenů. Sepsaí dr. Frant.
Pastrnek. V Praze 1902. Nákladem Jubilejního
tondu pro vědy literární.
#39
alto_textblock
#39
— Kritické vylíčení dějů ukazuje, kterak
idea cyrilo-metodějská nejrázněji se projevila
jazykovou stránkou.
Idea náboženská před tisíci lety byl
eminentně kulturná otázka. A vybíjí se —
A dnes, po tisíci letech? Národní zápa
kulturný, jak se jeví dnes?
Jaké obdoby a podobyl
#40
alto_textblock
#40
Neplatí obdoba jen pro široké rysy !. Pr-
kvapující rovnoběžky se vyskytují právě v po-
drobnostech!
Oba bratři, zprvu Cyril, později Method
idejně i mravně stojí na výši úkolu. Poslání ná
boženskému bylo třeba opatřit základ národně-
politický. Základ opatřen. Nékolik málo let po-
sobnosti minulo a list papeže Hadriana ozn
muje z Říma knížatům slovanským na Dunaji
Rostislavu, Svatoplukovi a Vocelovi, slavnou
zvěsť: Method, »muž rozumu dokonalého
pravověrného« ustanoven biskupem slovanských
krajů.
— Aby vás učil, jakož jste prosili, vyklá-
daje kniby jazykem vašim, podle všelikého řádu
i svatou mši, to jest službu a křest.
Je arci úkolem idejí, přemáhati odpor
hmoty. A sila hmoty jeví se tlakem okolnosti.
Působnost Methodova narazila na silný odpor
latinských kněží sousedního Bavorska a Solno-
hradska. Byli sousedé bližší, dříve už se udo-
mácnili v zemi. Považovali kraj a lid slovan-
ský za obvod svého »práva«.
Zápas byl nutný. Vrcholil známým osudem
Methoda. Po několik let vězněn a trýzněn slo-
vanský apoštol v zajetí biskupů německých.
Sluhové boží jménem zákona božího byli schopni
každého násilí. Nová vyšěí kultura vždy se
hájí a utvrzuje prostředky a mocí staré n i žš
kultury. Před tisici lety jako — dnes.
Hned na počátku vzkazovali bavorští kněz
vládci Kocelovi:
#41
alto_textblock
#41
— Jestli Methoda u sebe míti budeš, ne-
máš v míru s námi žntil
A dostáli slovu. Úklady odporné strany ne-
ustávaly. Německý biskup Wicking a jeho stou-
penci bojovali proti Methodovi všemi zbraněmi
Ani falešné zprávy nescházely a padělané listy
Měli veliký, dle svého zdání, důvod a ten
omlouval všecko počínáníi
— Na našem územi učíš ! ..
Nepoznáváte haslo? Táž melodie bojovné
písně »vom deutschen Besitzstand«! už tehdy
před tisíci lety, se ozývala z kulturného válčiště
Což je po pravdě a zákoně božím, po právec
jazyka a rozumu! My tu byli dřív a držel
jsme moc! A nevzdáme se svých — výhod
Přírozený zjev. Násilím třeba zjednávat
právo — vyšší kultury, krví získávat platnos
— evangelia lásky!
Vždy tak bylo. Leč, obdoby ja ké!
Záměr sobecký zakrýván vždy rou-
škou zájmu i dejnéhol Jaké předsudky bylo
apoštolům idey překonávati
— Slovanský jazyk do bohoslužby? Ne
možno!... Jenom tré jazyků je schopno a po-
voláno, dostávati té službě: hebrejský, latinský
a řecký !.
Kolik učenosti, ostrovtipu, síly vůle a sta
tečnosti musili bratři vynakládati, aby odklidil
předsudek! Slovančina »nemožna« pro boho-
službu! Tehdy slovančina jako později jiné vyšs
úkony kulturné! Slovančina »nemožna« dne
ve škole, ve vyšším učení, ve vědě, v umění
ve vyšší společnosti, v úřadě, v parlamentě,
v diplomacii, ve vojště! Nemožna všude, kde
jiný »držitel« už sedí ve svém hnízdě a hájí
svůj — »besitzstand«.
. .
Heslo: vznešená idea! Ale bitvu zani
vede — nízký zájem. Lidská bytost pro všecky
časy vázána ke hmotě.
— Jak daleko žaloby (náboženského rázu
bavorského episkopátu zakládaly se na pravdě
nelze s určitostí říci . . . pravý půvo d žalob
#42
alto_textblock
#42
byla ztráta provincie a d ůch o d ů z ní ply
#43
alto_textblock
#43
nouclch
Známe toho druhu »idejné žaloby« z denní
zkušenostil Kolik obdob a podob z dnešuího
zápasu slovanského dalo by se uvěsti kté
ukázce dávné. Mimoděk napadá skeptická my-
šlénka: jestli živel slovanský za ideu své kul-
tury zápasil už před tisíci lety, čím to, že ide
sama, zůstává nerozřešena — dosud ? Obdoby
tak překvapné věků tolik vzdálených ! Což idea
za tu šírou dobu nijak — nepokročila?
Ozývají se výtky. Co jedna, generace vy-
mohla, ke zdaru idey připravila, vybudovala,
druhá přichází a v podivném zmatku, uchvá
cena jinými ideály, křižuje, zanedbává, ne-
přímo rozmetává a porušuje. Ž alosiná stavba
Jak tu má k vrcholu spěti budova — idey ?
A hle ! I nešťastný zjev rozptýlenosti zájmův
domněle tak »moderní«, má svoji — tisíciletou
obdobu!
Rostislav moravský je státnická hlava. Pše
do Cařihradu o »učitele znalé slovanského jazyka«,
ví, co počíná. Vede politický zápas s mocnostmi
na západě, má jasné vědomí souvislosti zájmů
politických se zájmy národně kulturnými.
— Staroslovanské písemnictvo (péčí
Cyrilla a Metoděje) vzniklo z myšlénky poli-
tické! vykládá znalec. Politická neod-
vislost velkomoravské říše měla být utvrzen
zřízením samostatné slovanské clrkve
(kultury)
Rostislav byl opravdový státník ! Rozeznával
nutnou souvislost idejí a zájmů.
Cyril, umíraje, odevzdal dědictví idey dů-
stojnému nástupci, bratru Methodovi. Rostislav
není tak šťasten ve svém nástupei Svato
pluku
— Pro Methoda a církev slovanskou ne-
osvědčil se Svatopluk příznivcem. Podporoval
kněžstvo latinské . . . Buď osobní nechuť roz-
váděla oba vedoucí muže, aneho mravní přisnos
Methodova Svatoplukovi překážela, anebo politické
nadání Svatoplukovo bylo nedostalečné . ..
#44
alto_textblock
#44
Jak vidět, jiný zajem zvltězil u ná-
stupce Rostislavova nad velikou ideou předchůd-
#45
alto_textblock
#45
covou.
V Čechách nebylo lépe. Kníže Bořivoj, po-
kříěný Methodem, přál slovanské bohoslužbě.
Také vnuk jeho, svatý Václav, čítal ještě v Budči
»ve slovanských knihách«. A svatý Prokop z Vy-
sehradu přenesl znslost slovanského píama do
klášterní školy na Sázavé. Myšlenka národně kul-
turná slovanského státníka Rostislava, na Moravě
záhy po smrti Methoda ušlapaná, v Čechách
z počátka atěšeně se ujímala. Až i tu vnadidlo
osobního z ájmu strhlo konečně mysle v jinou
stranu. Spytihněv nepřeje slovanské myšlence. Za
Vratislava plamének idey znovu zablykotal. Bre-
tislav II., úplně zamotaný v síti západnické, vy-
pudil na dobro poslední pěstitele slovanství z klá-
štera Sázavského. Dvě stě let po přichod a soluň-
s ých bratři (1097) veliká iden nadobro zaniká,
Samostatná kultura národa je dílo vylších
kvalit, třeba ji chránit a podpírat, s nasazením
vší bytosti. Nepohodlná práce ! Nesnadno se zl-
skává! Více lahodí smyslům, uchýlit se do
přízně »hotových poměrů« sousedních a ochotně
přijímat odtud — předpisy. Neustálý komih duchů
mezi tužbou za úkolem vlastním a mezi
mdlobou smyslů zajatých pohodlím ve
službě cizoty označuje dosavadní dějiny
#46
alto_textblock
#46
Slovanstva.
Jak bude dále?
Kultura národů je bytost věkovitá. Stalet
rozkvětu, stalelí úpadku — pouhé episodr; života.
Před tisíci lety Karel Veliký založil velikou (ši-
»německého jazyka«. Kolikrát za běhu věků ve-
liké dilo pobořeno, shrouceno a zdálo se roz-
metáno docela! Až zase doba rozkvětu ně-
mecké síle nadešla
Budova slovsnské kultury národní,
velké, samostatné, mocné čeká teprv v budouenu
svéha vršitele. Zatím jen třeba klášti cihlu
k cihle, dnes —— jako před tislci lety l