#1
alto_textblock
#1
1908
#2
alto_textblock
#2
Na »Národní Listy
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Pašton:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilko
na měsíc 3 K 85h
#3
alto_textblock
#3
NARUDN
#4
alto_textblock
#4
V Praze, v pátek dne 17. dubna.
#6
alto_textblock
#6
K čislu 107.
Čislo v Praze za 2h
a na venkově za 4h
#7
alto_textblock
#7
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
am je též redakce
a expedice.
#8
alto_textblock
#8
Tragedie lvovská.
#9
alto_textblock
#9
Dojemný výjev.
Z Vídně, 17. dubna. Z pohřbu místo-
držitele haličského hr. Potockého vypravoval
ministr financí dr. Korytowski včera redaktoru
»N. Fr. Pr.« tuto příhodu: A tak jsme ho po-
chovali a když jsme ho doprovodili ke hrobce
v Křešovicích, udála se scéna ve chvíli.
ve které zádušní mše byla skončena, kter
námi všemi otřásla. Nejstarší syn hr.
Potockého, který jest ještě ve věku chlapeckém,
meškal v té době, kdy otec byl zabit, na stu-
diích v Anglii. Povolali ho telegraficky. Jel dnem
i nocí, jen aby mohl prokázati ještě poslední
poctu svému milému otci. Bylo nebezpečí, že
zmešká již, ač v Bohumíně zvláštní vlak naň
čekal, který ho dovezl do Křešovic. V poslední
chvíli, kdy již měla býti rakev kostelem done-
sena ke hrobce, objevil se chlapec s učitelem
svým v kostele a měl jen ještě možnost, aby
před katafalkem vřelými slzami rozloučil se
s mrtvým svým otcem. Tato dojemná, srdce-
rvoucí scena nám všem, kteří jsme byli svědky
jejími, zůstane nezapomenutelnou. Vůči této
strašné tragice dotýkají se dvojnásobně bolest-
něji projevy nenávisti, které jsme čtli
v posledních dnech, projevy, které při maje
státu smrti nemohou býti schvalovány nikým.
#10
alto_textblock
#10
prosbu, aby směla dodati matce své lepší peřiny
brejle ke čtení, kromě toho bratrovi knihy.
#11
alto_textblock
#11
Žádá se klid.
Ze Lvova, 17. dubna. »Nový věk« ozna-
muje, že místodržitelské presidium všem pol-
ským novinám vyslovilo prosbu, aby působily
na studentstvo a řemeslnictvo, by se toto
upokojilo a tak se zabránilo da-
ším demonstracím proti ruskému
lidu. »Dziennik polski« vyzval studentstvo, aby
nyní krotilo svůj temperament a jej uschovalo
na dobu, ve které bude třeba prvn
reakce na smrt hr. Potockého.
#12
alto_textblock
#12
Telefonické a telegrafické zprávy.
#13
alto_textblock
#13
Souboj chorvatského bána.
Ze Záhřeba, 17. dubna. (»Zeit«.) Banus
Rauch včera odpoledne vyzvati dal na
souboj předsedu srbské strany
dra. Medakoviče, který souboj
přijal. Dnes ustanoví svoje svědky. Příčinou
výzvy jest známý veřejný list Srbů bánovi, ve
kterém nazván denunci antem, lhářem
a osočovatelem.
#14
alto_textblock
#14
Černoliorský kníže v Pelrohradě.
Z Petrohradu, 16. dubna. (K. k.) (P. t. a.) Kníže
černohorský Nikola navštívil dnes velkého knížete
Petra Nikolajeviče a přijal na to velkého knížete Kon-
stantina Konstantinoviče a vévodu meklenbursko-
střelického Jiřího, jakož i příručího ministra zahra-
ničních záležitostí Čarykova, generálního guberná-
tora varšavského generála Skalona a ředitele páže-
cího sboru generála Schildera. Potom navštívil vel-
kého knížete Nikolaje Nikolajeviče a velkou kněžnu
Anastazii Nikolajevnu. Na to stoloval v zimním pa-
láci ve společnosti velkých knížat Nikolaje a Petra
Nikolajevičů, jich chotí a dětí. V 11 hod. odjel z Pe-
trohradu. Car Mikuláš jmenoval prince černohorského
Petra podporučíkem 15. střeleckého pluku, jehož ma-
jitelem jest kníže černohorský Nikola.
Z Petrohradu, 16. dubna. (K. k.) (P. t. a.) Černo-
horský kníže Nikola odjel odtud vlakem pe-
trohradsko-varšavské dráhy. Na nádraží
rozloučili se s ním ministr vojenství generál Roedi-
ger, ministr dopravy pol. podmaršálek Eck-Schaufusz,
náčelník generálního štábu generál Palicyn, městský
prefekt, vojenský velitel a gubernátor petrohradský,
jakož i jiné osobnosti. Kníže Nikola přišel na ná-
draží provázen svými dcerami, velkými kněžnami
Milicou a Anastazií, jakož i velkým knížetem Petrem
Nikoiajevičem. Rozloučiv se se svými dcerami a ostat-
ními osobnostmi, na nádraží se dostavivšími, vstoupil
kníže, provázen přiděleným jemu knížetem Dolgoru-
kým a černohorskými ministry do dvorního vagonu.
Odjede přes Berlín do Paříže.
#15
alto_textblock
#15
Pomník hr. Potockému.
Ze Lvova, 17. dubna. Úřadní »Gazetta«
Ivovská sděluje, že se včera konala schůze
úřadníků haličského místodržitelství, na které
usneseno jednomyslně podporovat plán ke z ří-
zení pomníku zavražděnému hr.
Potockému. Monument byl by postaven na
náměstí před místodržitelstvím haličskýma
hr. Potocki stál by na něm v polském národním
#16
alto_textblock
#16
kroji.
#17
alto_textblock
#17
Sičynského matka.
Z Vídně, 17. dubna. Nejstarší sestra Si
čynského včera vyslovila vyšetrujícímu soudei
#18
alto_textblock
#18
Z úřadního věstníku.
Z Vídně, 17. dubna. (K. k.) »W. Ztg.«
uveřejňuje zásady o udílení prázdni-
nových cestovních stipendil pro-
fesorům obchodních akademií
profesorům vývozní akademie c. k. obchodního
musea a zásady o udílení stipendií na
cesty do ciziny absolventůmobou
těchto druhů učelišť. Stipendia byla
založena ministerstvem obchodu.
Odsouzeni pro volební demonstrace v Prusku
Z Berlína, 16. dubna. (K. k.) V přelíčení
pro volební demonstrace ze dne 12. ledna t.r.
byli obžalovaní Paschke a Wermut od-
souzeni do vězení na 6 měsíců,
ostatní obžalovaní pak do vězení na 1 až
4 měsíce.
#19
alto_textblock
#19
Události v Marokku.
Z Ain Sefry, 16. dubna. (K. k.) Oddíl vojska, je-
muž velel major Pierron, srazil se s tlupami, severo-
východně a západně od Talzazy strhl se prudký boi.
Od časného rána jest slyšeti hřímání děl.
Z Paříže, 16. dubna. (K. k.) V telegramu generála
Baillouda se potvrzuje, že tlupy napadly u Me-
nabby vojsko majora Pierrona. V telegra-
mu se podotýká, že v 347. hod. ráno bylo sly šeti
u Menabby palbu z děl a z ručnic. 5 koní,
patřících vojsku majora Pierrona, vrátilo se bez jezd-
ců do tábora, jeden kůň byl zraněn.
#20
alto_textblock
#20
FEUILLETON.
#21
alto_textblock
#21
Z domácnosti naboba.
#22
alto_textblock
#22
Milicnáři na Fifth avenue v Novém Yorku do-
vedou znamenitě ukájeti lačnost po sensaci v ameri-
ckém obecenstvu. Nyní jest to opět rodina Gouldova,
jež se chopila této úlohy a provádí ji hned dvojí sen-
sací, totiž nastávajícím sňatkem rozvedené hraběnky
Boni de Castellane, rozené miss Gouldovy, s princem
de Sagan a větší měrou ještě manželským rozporem
v domě mr. Howarda Goulda.
O této aféře se mnoho proslýchalo, ale teprve
nyní jsou známy důvody, o něž mr. Howard Gould
opírá svou žalobu na rozvod, kterou se novoyorští
soudcové záhy budou zabývati. Je to velmi dlouhý
a pestrý seznam hříchů, jejž tento nešťastný manžel
předkládá a zdá se býti novým dokladem pravdivosti
starého přísloví, že peníze samy, nečiní člověka
šťastným.
Mr. Howard Gould a miss Viola Kathrine Clem-
mensova uzavřeli spolu r. 1898 sňatek z lásky a
tento sňatek končí nyní, jako tak mnohé sňatky z lá-
sky, sporem a skandálem. Formálně byl proces o roz-
vod zahájen paní Gouldovou; poněvadž zvěděla o ú-
myslu svého manžela, dáti se s ní rozvésti, chopila
se niciativy a navrhla, aby bylo rozhodnuto v její
prospěch, poněvadž s ní manžel špatně nakládal.
Rozvod však sotva dopadne podle jejího přání, poda-
ří-li se mr. Gculdovi dokázati obvinění, jež naproti
své choti uvádí.
Především viní svou choť, jež byla dříve u di-
vadla a jest velmi statným a bujným zjevem, že jej
oklamala, pokud se týče styků, které měla před je-
jich sňatkem s plukovníkem W. F. Codyem, známým
pod jménem „Buffalo Bil“. Tyto styky nebyly prý ni-
kterak jen přátelské, jak choť jeho jako nevěsta uji-
šťovala, naopak žila prý s plukovníkem společněv
Londýně, Paříži, Chicagu, Nebrasce, Virginii a No-
vém Yorku. Mr. Howard Gould vytýká dále poně-
kud přehnaný obdiv, jakým jeho choť vyznamená-
vala mladého hezkého herce jménem Dustina Far-
numa, což dle jeho názoru přesahovalo meze do-
voleného.
Konečně však prohlašuje, že další spolužití jest
nemožno, poněvadž choť jeho jest oddána — pití.
Vypije prý denně kromě šampaňského a jiných ví
#23
alto_textblock
#23
i několika cecktailů ještě čtvrtku koňaku a dostane
se pak do nálady, která již často způsobila trapné
výjevy. Jednou hodila mu po jídle při hře karty do
obličeje a jindy chovala se při elegantním sňatkuv
kostele nápadně, hlučně a nepřístojně. Sotva usedla,
počala se rozhlížeti kolem sebe a k velkému pohor-
šení přítomných pravila hlasitě: „Vidím zde množ-
ství starých koček.“ Velmi často zpila se veřejněv
divadlech, hotelích a restaurantech, až pozbyla vě-
domí.
Slyšíme-li konečně, že také nevystačila se svým
kapesným 40.000 korun měsíčně, nýbrž stále ještě
dělala dluhy, chápeme, že si mr. Gould toužebně
přeje zbaviti se manželských pout navždy. Ostatně
skytá jeho „případ“ velmi poučný pohled do rodin-
ného života zbohatlých finančních velmožů ame-
#24
alto_textblock
#24
rických.
#25
alto_textblock
#25
= Toiletní tajemství panovnic prozrazuje jistý
anglický list. Anglická královna Alexandra náleží roz-
hodně k nejlépe oděným ženám své země; štíhlá a
pružná postava, jež jí zůstala až do pozdního věku
jí při tom velmi napomáhá. Drahocenné roby, které
královna nosí při zvláště slavnostních příležitostech
dvorních slavnostech nebo vyslaneckých plesech, lze
spatřovati jen jedncu, ale skoro vždy se nějaká část
takových oděvů zachová k jinému účelu, tak ze-
jména nádherné krajky, jichž má královna celou
sbírku. Ale celý „ensemble“ se nikdy neopakuje. Ka-
ždý oděv, jejž královna odloží, se rozpáře a jednotli-
vé části se pak rozdají. Jest přísně zakázáno, že žád-
ná ze služebných královniných, jež byla takovým
darem obmyšlena, nesmí ho použíti k tomu, abysi
dala zhotoviti stejný oděv, jako královna. Svatební
šat královnin, šat, který měla na sobě při koruno-
vaci a ještě jiné oděvy, jež nosila ve dnech histori-
ckého významu, uchovávají se jako relikvie. Pro vo-
jenské uniformy, jež se u některých panovnických
dam těší zvláštní oblibě, nemá královna smyslu a ne-
měla na sobě ještě nikdy uniformu dánského pluku,
jehož jest majitelkou. Za to nosí ráda talár a baret
dvou universit, které jí udělily čestnou akademickou
hodnost. Toilety německé císařovny jsou jednoduché,
ale zhotoveny z velmi drahých látek. Také císařovna
Augusta Viktoria ukazuje se jen jednou ve slavnost-
ním oděvu a oděvy, které nosí při méně slavnostních,
ale přece významných příležitostech, se pro případ,
že by je oblékla dvakrát nebo třikrát, vždy nějakým
způsobem změní, takže se nepoznají. Stejně, jako
královna Alezandra, dává také německá císa-
#26
alto_textblock
#26
řovna všechny své šaty rozpárati, než je daruje slu-
žebným. Na rakouském dvoře panovala dříve tra-
dice, že císařovna smí plesové střevíce nositi jen je-
diný večer. Císařovna Alžběta přerušila tuto tradici,
kterou zachovávala císařovna Eugenie. Choť Napo-
leona III. používala plesových střevíců skutečně jen
jednou a poněvadž má velmi malou nohu, věnovala
pak tyto střevíce dívčímu sirotčinci, který založila
ze svatebního daru, věnovaného jí městem Paříží.
Osiřelé dívky pak si pyšně vykračovaly ve střeví-
čkách císařovny v den svého prvního přijímání.
— „Duch Napoleonův“. O spiritistech, kteří nyní
v Paříži opět přicházejí do módy, vypravuje zajímavě.
Henri Rochefort ve „Figaru“: „Dostávám nyní den-
ně pozvání k tajemným schůzím, v nichž má člověk
příležitost za záclonou pohladiti lebku slavných ze-
mřelých nebo stisknouti ruce proslulým tanečnicím
nebo zpěvačkám, jichž památku chová potomstvo
v úctě. V těchto domech, kde se navazují osobní
styky se záhrobím, táže se domácí paní přívětivě,
s kterou proslavenou osobností se kdo chce baviti.
Cuvier jest právě velmi en vogue a každý si přeje
stisknouti slavnému přírodozpytci ruku. Dámy spi-
sovatelky — a která moderní dáma by neměla ve
své zásuvce nějaký román — dávají přednost ma-
dame de Sévigne. Nejvíce však volán bývá duch
Napoleona I. Tážou se ho na bitvu u Slavkova a jak
s ním ten pes Hudson Lowe na Sv. Heleně nakládal.
Připomíná to dobu, kdy Hume, známé americké me-
dium, zkoušel své umění v Tuileriích před Napoleo-
nem III. Prvním přáním Napoleonovým bylo ovšem
hovořiti se svým velkým strýcem. „Nejen to,“ pravilo
medium, „poněvadž jste to vy, podá vám zajisté.
také ruku. Strčte ruku pod stůl a s radostí vám
ji stiskne.“ Císař poslechl a skutečně dotkly se ruce
velikého vítěze od Marenga letmo ruky, kterou mu
jeho naivní synovec nastrčil. Císař pocítil hluboké.
pohnutí a celý večer zůstal pohřížen v myšlenky.
„Upadl,“ tak psaly tehdy noviny, „v hluboké snění,
z něhož jej onoho večera již nic nemohlo vyrušiti.“
Ale druhého dne přišlo jiné, zajisté poněkud žárlivé
medium a odhalilo podvod. Smělý Hume nosil velmi.
volné boty, z nichž mohl bez obtíží vytáhnouti nohy
a k séancím neobouval punčoch. Ruka Napoleona I.,
kterou Napoleon III. se zbožným zachvěním ucítil va
své, nebyla ničím jiným, než nahou nohou obratného
Američana! Celá Paříž bavila se tehdy odhalením
tohoto kousku, Američan pak odjel co nejrychleji do
své vlasti.“