#1
alto_textblock
#1
Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 318 ze dne 18. listopadu 1908.
#2
alto_textblock
#2
Z kulturní ciziny.
#3
alto_textblock
#3
Korrespondence Vlad. Solovjeva.
Redakcí E. L. Radlova, dlouholetého a nej-
bližšího přítele zesnulého geniálního filosofa ruského
Vladimíra Solovjeva, vyšel první svazek
jeho »Dopisů«. Je tu obsažena korrespondence So-
lovjevova s N. J. Strachovem, s M. M Stasju-
levičem, A. N. Pypinem, N. J. Grotem,
s chorvatským biskupem Štrossmayerem, N
A. Kotljarevským a mnohými jinými vynikají-
cími publicisty, filosofy, slavisty. Korrespondence
budí svrchovanou pozornost netoliko v kruzích lite-
rárních, neboť jest zajímavým zrcadlem duše zesnu-
lého, a ve stručné formě dopisů dotýkáno jest se
všemožných themat i politických, náboženských, vě-
deckých. Některé dopisy mají ráz silně polemický,
jsou plné vtipně sestavených citátů, slovních hříček
a vervy.
Většina slovních hříček jest arci nepřeložitelna,
ale ukázkou charakteristickou poslouží aspoň jedna.
Tak v jednom dopise k N. N. Strachovu vzpo-
míná Vl. Solovjev jeho polemiky o spiritismu s aka-
demíkem Butlerem a praví tu: »Dovolte, abych
Vám vyslovil němou pochvalu i němý protest. Tento
protest jest nejenom němý (v originále = něm o j),
ale není ani můj (ně moj), neboť nebudu asi je-
diný, jenž k Vám volá: Neumývej (ně moj) mate-
rialismu jemným mýdlem dialektiky!«
Z mnohých dopisů Solovjevových ozývá se zná-
má a nikdy neskrývaná nechuť Solovjevova ke Lvu
Tolstému, jež obracela se místy v přímé projevy ne-
přátelství a nenávisti pro jeho filosofické a nábo-
ženské názory. V druhém svazku »Dopisů« obsa-
žena bude téměř všecka korespondence Solovjevova
s knížetem Sergějem P. Trubeckým, která
bude asi ideově nejzajímavější.
#4
alto_textblock
#4
Slavný tenorista raský F. I. Šaljapin píše
svoji autobiografii na vyzvání jistého amerického
žurnálu, který mu nabídl skvělý honorář.
V Německu mají nový skandál, spojený
s jménem velikého Heinricha Heine. Městská
rada města Düsseldorfu, kde básník prožil víc
než polovičku svého života, vypsala slušnou literární
cenu na dílo, které by se nazývalo »Heina a
Důsseldorí«, spracovávajíc historicky život bás-
níkův v městě. V podmínkach soutěže uvedeno, že
spolurozhodování vyhražuje se zvláštní komisi,
zvolené z profesorského sboru filosofické fakulty
düsseldorfské university. Proto vyvolalo dojista
oprávněný podiv a rozhořčení ve vědeckýcha
literárních kruzích, když proti vypsání soutěže měst-
ské rady podalo námitky — ministerstvo vni-
tra a zastavilo usnesení. Městská rada však stojí
na svém a ostatně již několik německých literárních
historiků začalo se, zlákáno cenou, studiem daného
thematu zabývati.
#5
alto_textblock
#5
Ze soudní síně.
#6
alto_textblock
#6
Ze soudu živnostenského.
V noční kavárně na Král. Vinohradech bylo dne
10. listopadu ke 4. hodině ranní již pusto a prázdno.
Číšnice Alžběta Tomková chystala se proto již
k odchodu, když v tom přišel ještě jakýs „pozdní
host, jenž přál si ještě koflík černé kávy. Číšnice
odbyla ho, že již se zavírá, než majitelka kavárny
nalila ještě hostovi, poručivši zároveň číšnici, aby
zůstala a ještě neodcházela. Číšnice však přes tento
příkaz odešla, zanechavši paní samotnu s pozdním
hostem. To majitelku kavárny Aloisii Lantovou
nemálo rozčililo, poněvadž víděla v jednání číšnice
přestupek živnostenského řádu (neposlušnost). Po-
slala proto číšnici hned druhého dne knížku se
vzkazem, že již do práce přijíti nemusí. Číšnice cí-
tila se tím zkrácena a proto zažalovala majitelku
na zaplacení náhrady za čtrnáctidenní lhůtu výpo-
vědní obnosem 77 K 87 h, uvádějíc, že byla bezdů-
vodně propuštěna. Žalovaná namítala, že žalobkyně
prohřešila se proti ustanovení řádu živnostenského,
jenž ukládá živnostenskému pomocníku posluš-
nost a úctu k zaměstnavateli. Kromě toho pak že
prohřešila se zřejmě proti ustanovení § 82. lit.f
ž. ř., opustivši neoprávněným způsobem
práci.
Soud, jemuž rada zemského soudu p. Lie-
bitzký předsedal, vyhověl však žalobě, uznav
takto za právo: Žalobkyně přijata byla žalovanou
za číšnici pro noční službu, aniž co o lhůtě vý-
povědní ujednáno bylo. Následkem toho platí usta-
novení § 77. ž. ř., dle něhož přísluší každému řád-
nému živnostenskému pomocníku v takovémto pří-
padě zákonná lhůta čtrnáctidenní. Co týče se pak
okamžitého propuštění, tu seznal soud, že žalobkyně
proti příkazu žalované odešla dříve ze závodu, než
odešel poslední host a nechala tam paní s hostem
samotnu. Dle doznání stran chtěly však už za-
vírat a proto neshledal soud v jednání žalobkyně
svévolné zanechání práce ve smyslu 8 82. lit f) ž. ř.,
ani neposlušnost, nýbrž pouze nedbalost, která
však nebyla trvalou, jak toho živnostenský řád
k okamžitému propuštění vyžaduje. Nedbalost
byla ojedinělá a proto musil soud odůvod
něné žalobě vyhověti, zmírniv pouze nárok
žalobkyně na 32 K 51 h, poněvadž uznal, že ža-
lobkyně na diškrecích(l) k mzdě stala se újma
2 K denně. Přisoudil proto soud žalobkyni 32K
51 h, jež žalovaná povinna jest žalobkyni do
čtrnácti dnů pod exekucí zaplatiti.
#7
alto_textblock
#7
Sportovní věstník.
#8
alto_textblock
#8
Athletika a sportovní hry-
** Universita—Technika. Dnes o půl 3.
hodině odpol. na hřišti Slavie. Oba tábory jsou do-
bré mysli. Zejmena Technikové, kteří mají opravdu
prvotřídný útok (Kovařovic, J. Benda, Malý, Pelikán
a Jahn), jsou plni naděje na vítězství, které by ne-
překvapilo. Universitání vzpomínajíce zápasu předz
#9
alto_textblock
#9
lety, kdy mužstvo universitní přes znamenitý útok
ještě několik minut před koncem prohrávalo 6 : 1,
nezoufají před bitvou, jejíž výsledek jest mnohem
nejistější než při prostých zápasech klubových. Zají-
mavý sport však si můžeme právem slibovati. —
Dnes o půl 8. hod. več. jest schůzka hráčů obou
škol a interesentů o sport na vysokých školách
vůbec v selském sále v Merkuru v Mikulášské třídě,
na níž jest rozhovor o zápase a porada o další
činnosti vysokých škol na poli spor-
tovním.
** S. K. Smíchov v. Vinohradský S. K.
10: 1 (5 : 0). Porážka, která přirozeně ohromuje
tam, kde průběh dosavadní sezony staví poražené
mužstvo výše než vítěze. Nicméně jest vítězství Smí-
chova úplně regulerní, dobyté v pěkné kombinační
hře, jejíž rychle se stíhající úspěchy »černobílých«
rozrušily všechnu statečnost Vinohradských. Studenti
hráli ve všech řadách dobře, u Vinohradského jen
brankář a levý křídelní hráč zůstali na výši situace.
Zejmena brankář odvážnou a rozhodnou hrou pro-
kázal svému mužstvu znamenité služby. V první po-
lovíci scorovali pro Smíchov R. Jelínek, Rida, Peli-
kán, opět R. Jelínek a Milka. V druhé polovici při-
pojili Jelínek a Milka šestý a sedmý úspěch, načež
modrobílí proměnou rohu získali svou čestnou branku.
Dalšl dvě branky smíchovské byly dílem výborného
Pelikána, poslední Milkovým. Soudce p. Sadil vý-
borný.
* Z anglické kopané. V čele severní
ligy anglické jest Everton, jehož nezadržitelný po-
chod z lonského toho času 11. místa na první připo-
míná skvělou epochu Manchester United, která se
dnes spokojuje pátým místem. Everton poslední so-
boty porazil 4:0 Sunderland, od něhož loni byl po-
ražen 3: 0. Na druhém místě se drží Newcastle
United, jenž loni byl tohoto času čtvrtým. Novoca-
strians měli v sobotu soupeřem Bury, kteří podlehli
3: 1, kdežto loni proti stejnému počtu branek ne-
mohli zaznamenati ničeho. Sheffield Wednesday se
16 body na třetím místě jest dalším klubem mezi
těmí, které se polepšily, neboť byl loni jenom pátým.
Zajímavou náhodou porazili Sheffieldští v sobotu
Middlesbrough stejným scorem (3: 2) jako loni.
Aston Villa naopak odpadla s loňského druhého
místa až na čtvrté. I ona opakovala svůj loňský
score nad Woolwich Arsenalem v sobotu v Londýně,
kde ukázala hru plnou finess, vzor vědecké hry,
v níž nemá opět na ten čas v Anglii soupeře. Man-
chester United se musela doma skloniti před Chelseou
(1: 0), která jest letos na 9. místě (byvši loni na
13) Ža nimi postupují se stejným počtem bodů (14)
#10
alto_textblock
#10
Tkaisovství.
: JIŘÍ VEDRAL
v Libštátě (Čechy) doporuč. své moder.
#11
alto_textblock
#11
BARCHE
#12
alto_textblock
#12
a flanely na bluzy, prádlo a šaty.
Jakož I ostatní plátenické zboži:
ubrusy, ručníky, kapesníky, da-
mašký na ložní a stolní prádlo.
RAČTE PSÁTI O VZORKY.
#13
alto_textblock
#13
ÚPLNí
VYBAVY
PRO
NEVĚST
#14
alto_textblock
#14
so chy svatých, nejkrásnější dárek k Vánocům, dále okrasné sochy,
VaoölII USIIUKy, :: poprsí, panny na zrcadla, trpaslíky a j. nabízí levně firma ::
#15
alto_textblock
#15
F. Šenk, společnost s r. o.
Radotín-Praha,
Velká Karlova ulice číslo
#16
alto_textblock
#16
12.
#17
alto_textblock
#17
68
#18
alto_textblock
#18
65
#19
alto_textblock
#19
vracejí se na oko svěží z pouhé zotavené mlékem a
chlebem, kdežto v pravdě v mysli jim utkvěla roztoužená
vzpomínka na smažené kuřátko a »malou láhev« sektu.
Zrada, přetvářka, tajné neřesti a šílené prostopáš-
nosti kryjí se často diskretně pod návratem z blahého
poledního oddechu.
Když Cram vklouzl do malé zadní síňky z hlav-
ního stanu totalisatorova, aby seznal »poslední novinky
z hlavní bitevní fronty« služebník Bachův podal mu
s účtem jeho malý smáčknutý papírek. Cramovy oči zasví-
tily radostí.
Stálo tam pouze tužkou napsáno:
#20
alto_textblock
#20
»Zdržen jinde.
Počkejte zde na mne v 6. hodin večer.« — O.
#21
alto_textblock
#21
»Můj ty bože, jak jsem rád!« zamumlal Abel, když
zmačkal znovu papírek a zapálil si jim doutník. »Over-
ton mně může býti dobron radou a vodítkem v jedné
neb dvou věcech.«
Povzdechnuv si hluboko, Abel pohrával si prsty
s dvěma bankovkami po dvaceti dollarech, kteréž, jak
vzpomínal si, musil odevzdati večer gentlemanu z Kolo-
rada. V bance neměl k tomu vhodné přiležitosti.
Myšlenky Abela Crama souhlasily skutečně přesně
s myšlenkami nepřítomného Overtona. Tento měl sku-
tečně rovněž úmysl, býti Abelu radou a vodítkem
v »dobré« věci.
Zatím co Marie Ashtonová, dívajíc se do zrcadla
svého, oblékala se do roucha svého bojovného, v němž
utkati se mínila s ohnivým miláčkem svým — zatím co
její klábosivá černoška - panská pobíhala komnatami
#24
alto_textblock
#24
díval se v její oči a že šeptal si se srdcem kypícím:
»Jest moje! Moje !«
Když Ralf předal před konírnou uzdu koní svých
podomkovi, tento bezděčně pohleděv lítostně na oře zna-
vené dodal ke svému pozdravu pokornému: »Projel jste
dnes asi hodný kus cesty, pane Burnhame !«
A mladý muž opakoval prostě, jakoby bez myšlének:
»Ano, projel jsem dnes hodný kus cesty!« Hodný kus
cesty na dráze životní, na dráze, jež vedla ho v ráj, jak
doufal a věřil v hlubinách duše svojí.
Sluneční paprsky světlého rána rozlévaly zlatý jas
svůj dávno již po hřebenu střechy kostela i po jeho věži,
dříve nežli Ralf probudil se z růžových snů svých. Oplý-
vaje blahem ve svém srdci, věnoval tentokrát i oděvu
svému péči kromobyčejnou.
»Banka ! Ach, ano! Musí tam jíti! Musí si zaslou-
žiti odpolední dovolenou svou.«
Když si zavolal pana Abela Crama, obrátil se
k tomuto důvěrníku závodu s tváří nejvlídnější.
»Nic nového?« tázal se příručího šťastný milovník.
»Nie zvláštního, pane,« odvětil Abel, usmívaje se —
duch jeho dlel ale při tom jinde: při náhodách a obra-
tech, jež mohou přinésti dostihy.
»Mimochodem řečeno,« pravil náhle Ralf, ponořiv
se zraky ve své ranní noviny, »setkal jste se s panem
Overtonem ?e
Cram strnul. »S panem Overtonem! S panem Over-
tonem? Ach, ano, pane,« odpověděl, hledě skrýti ner-
vosní své rozčilení. »Přišel včera odpoledne do banky po
vás, pane. Uložil u nás celou hromadu akcií i jiných
cenných papírů a zanechal nám příští adresu svoji:
2