V k«7(h <len mime po ueiiéli a i«vátkn.

f

Pfcdpláof •• v adminietraoi O*kro ▼ n i n 1 lo# òi*. 1 ГУО»*-LI. w Рглвв: •p*éf#U . Mteiiné — «1. «0 kr. I 1 li -'Л kr étTrtlptné .... a , 70 , 3 . 75 , eeloročné 10 , 80 , j 15 , — , Jednotlivá éiela po 4 kr. Za donáéenl do doma méilčné 10 kr.

CECH.

OOFMHY НМиИ

ГНшкогааё a podepeaaé pHjf red. etite» т Oetroml ulld é. 222-11.

RukopitAv nerradme a u<rpotlepi.ujch oedbime.

REKLAMACE aeupeieténé po.ýliny budtež n«fras> korány.

luoráty poätámo oo

išlo 1M6.

\ ve ŕCvrtek «Im* 1$. surpna ISNI.

Itoèiiik Ж III.

Kandidátni listina pro doplňovací volby poslanců do snému zemského.

A) Pro venkovské obce Volh» v pondéli dne 22. srpna 1881.

1

Přeštice, Nepomuk ľan Karel profesor na městském reálném gymnasiu v (‘raze. Dvůr Králové, Jaroměř: Pan Václav Pražak, statkář v Hořinévsi Kolín, Kouří m, Janovice Uhlířské:­ ľan Karel Adámek, okresní starosta­ v Hlinsko Slané, Libochovice, Velvary: Pan .loseř Dundr. rolník z Drnová

ním spravedlivých žalob a požaJavkft katoli- rody a za to. že vyprázriftovaly kapsy lidu, < Z Vidné, dne 16 srpna, ckébo občanstva provozuje prý vlastné politi vnucovaly mu svoji .kulturu,* potlačovaly vše, (Orthodoxní biskup.) Kdyi byl před cké kramářství. Bismark pry sám se přiznává, co sváto a draho kruhům nejsirsím Na vzá několika lety jmenovali srbský archimandrita kterak pojednou zastesklo se mu po míru s jem se tyto družiny i přes hranice vydatné orth •«ioxntui biskupem piašským, byli znalci ta- Církví a jest prý mu zcela jedno, zda-li li- podporovaly a kdy-koli ozval se tu či onde mějšícb poměrů nemálo udiveni, že padla volba berálové jej pomlouvají že .putuje do Ca- nějaký ten .výkřik bolesti,* ihned spěcháno právě na toho muže, jenž b)l v«kútko všeobecné nossy * ku pomoci .bratrům.4 Kdyby dnes ještě mèla uznáván za neschopna к lakové církevní bod- A co jest příčinou, že se «Nár Listy'4 židovsko-liberální družina v Německu dři nosti. Jak se samo sebou rozumí, vědělo se, tak velice rozdurdily na německého kancléře ? véjší svoji moc a vliv, mèli by i naši Herb že má zvýšeni svého stavu co děkovali jenom Odpovíme na tuto otázku vlastními slovy li stové mnohem více naděje ž- podaří se jim vlivu bratra svého, známého předsedy sekce berálního orgánu pražského : .Od desíti let domoci se opět vlády nad národy rakou- v Záhřebe, ale panovalo podivení, že přece tak neobsazovala se v Prusku uprázněná místa skyini „Národní Listy4 nejsou ale spoko chytrý Živkovič vydal se v nebezpečenství, kom-, biskupská. Nyní to opět půjde, poněvadž jeny s tímto stavem věcí. Jim hy milejší promilovali se ve prospěch svého bratra. AJ 'Bismark se důvěrné dorozuměl s Římem, že bylo, kdyby po Mjloh lidu německého posud'do nedávná to ještě dosti šlo. „Vyaoko preda- se nebude na nových biskupech vymáhali pří- jezdili Penuigsenové a Laskerové: co najstilj*, vysoce dft<t. pán Theofau choval své du- saha, ku které Je zavazují zákony květnové, tom že by nasi odpůrci v U.ikonsku vydatnou ševuí sily pěkně v pozadí a používal příjemností

posud platné Tu jest vyložena celá f> nich měli oporu jen kdyby bodné se při-' důchodů svých „procul negotiis*. V chorvat-

B) V- volební skupině měst. Volba ve čtvrtek dne 2» srpna 1S81. 1. Jičín, Nový Bydžov: ľan dr. Alois Jiní'», advokát v Jičíně. 2. Hradec Králové. J a v o m é ř, Josefov;­ Pan J iii Kviční», profe-or na universitě pražské 3. Slané, Louny, Strašecí Nové, Rakovník, Velvary: Pan Jan Krejčí, profesor na universitě pražské. 4. Jílové, Vyšehrad, Benešov, Kostelec­ Černý: Pan Karel Čížek, ředitel obecních úřadů v Karlině 5. Třeboň, Lisov, Týn nad Vltavou:­ Pan dr Vendelín tirflnwald, advokát v Českých Budějovicích. ...V ( raze, due líí srpna 1H81.

Sbor důvěrníků poslanců strany státoprávní: Dr František Ladislav Rieger Dr. T r o i a n. — Josef J i r e č e k. — Dr. V. Gabler. - Dr. Ed. G r é g r. — Jan hrabě Harrach — Dr. Jan Jeřábek.— Dr. Edm. К a i z i. — Dr. J. Kučera. — Dr. Karel M a 11 u š. — Dr Josef Milde. — Dr. J. St. Prach enský. — Dr. J. Šolc. — Prof Fr. Til šer — A. O. Zeit hammer. — Dr J. Ž á к

„Nár. Listy * & Bismarkovy zásady.

.... V Německu Bismark troubí už z plných plic ke zpátečnému pochodu. Už od polovice minulého roku by o lz- pozorovali, kterak původce květnových zákonů^jež moc papežskou v novém císařství německém cirt-ly ndusiti, zabočuje do kolejův zpátečnických a jest na skoku vrhnouti se kajícně к nohám tomu, jemuž chtěl nohy podrazili Dnes už není ani nejmetísí pochybnosti že Bismark přes hlavy někdejší své'protiřímské strany s Římem se smířil a podává si ruce к spo léčné politice další. . .“ tak hlásají dnešní „Národní Listy* českému světu v článku nadepsaném­ .Bismarkovy zásady“. V dalším vytýkají německému kancléři, že zapřel né kolikaletou svoji usilovnou politiku a že uzná

nekalá (!) pleticha Bismarkova, selovalo katolíkům! „Národní Listy4 raději Rkéra sněmu nemluvil téměř nikdy, za to však, která se omlouvá zřeteli ke stát- by vydaly národy židovským pijavicím libé- jak jebo státnický pan bratr poroučel, každou ní mu a národnímu míru Nic než raliiím, než aby souhlasily s uspokojením chvíli hlasoval. Teprvé slovanská pout a ná- nejobyčejnéjší, sešuutélé, svétoběžné zpát čni- spravedlivých tužeb lidu katolického ! ; sledkem ji vyvolaná agitace ve prospěch naia civí zeje z této nejnovéjší Bismarkovy poli Státujka, který po dlouholetých trpkých poskytla orthodoxnfmn biskupu plaiskému přile- tiky církevní, nic než snah», za pomoci ultra- zkušenostech obrací do t bora konservati- Utusti, aby se teprvé mohl pořádné kompromi- montánův plěsti nový bič na samosprávu a vního, nazývá orgán pražských svobodomysl-1 tovati. Jak j>em již nedávno poukázal, slibila svobodu národní. Tímto zrádným (!) krokem níků „zrádcem* a „politickým kramářem“— uherská vláda Srbům odbýváni na podzim ctr- zajisté jen tím více rozstoupila ■-e propast téhož státníka, jenž snaží se aspoň částečné: kevnílm kongresu, v němž by se mělo hlavně mezi Bismarkem a německou stranou libé- fňvésti státní těleso německé říše do těchže jednali o volbu nového arcibiskupa, respektive J rální a ode dneška budou parlamentami .-trany kolejí, do nichž uvedl hrabě Tasffe rukou srbského patriarchy. Nyní baží pan Tbeofan jv pruském i říšském snému německém vypa- obratnou i naše politické poměry. Tato shoda Živkovič zřejmé po bohaté nadaném patriarchátu [dati jinak.“ u vuitřuí politice obou říší sousedních má'karlovickém skrásným panstvím Daljou a svrch- Kdy ychom tato slova četli v li-tu, slou- pro nás vyznám veliký, který nabubřelými nim dozorem nad krásnými kláštery ve Frušce žícím zásadám komuuáře Rocheforta, nedivili frásemi rNár. Listů4 ani v nejmenším nebude Gore jež se zajisté lišt velmi ostře od skrov- bychont se, neboť jsou v Úp nétti souhlasu se oslaben. Iného mista v Flaškách. A tu, poněvadž, jak zásadami těch, kdož nepřejí národům vnitřního s Však i na „vysokou“ politiku zajely si , jsem byl také nedávno sdělil nápadník biskup míru a jimž nejvýš na tom záleží, aby rozru-! »N»r. Listy“ Píší dále: „A tento obrat v po-i German z Nového Sadu nenávidí srbský národ šeny byly veškeré řády společenské. Usmí- íitice nemecké jeví svůj vliv i na další prů- ja před církevním kongresem jest téměř „ne- běh církevní otázky v království italském., možným“, tu má „nejdůstojnějěl" Theofan přlle- Ačkoliv Vatikán v poslední době dává Ita-Ježitost. aby se ucho|.il věci n samého počátku Hauůin více co mysleli, než v létech minu- j a představoje se eynt náhle srbskému národu lých, přece cirkevné politicko události v Ně jz té strany, jež o*i orthodcxních nalézá vždy merku pouta у přední jejich pozornost. Pro!ohlasu, totiž jako rabiátní odpůrce katolicismu tak zvaný německý „kulturkampf“ nebylo v ja zvláště onoho spolku, jenž slovanskou poutí Itálii nikdy mnoho srozumění a květnové zá- oprávňoval к takovým nadějím Okamžik tento kóny i ruské nevzbudily tam ani nejmenší má pak snad také proto za tak příznivý, po- ozvéuy. Ale pyšné slovo: „Do Canossy ne-jnévadž smrtí unitářského biskupa Smičiklasa půjdeme“ znělo tam jako heslo mužné odhod- z Kreuzu jest ještě na nějaký ěas expansivnt, lanosti, a o tomto hesle rozepsaly se časopisy ! síla spojené Církve v zemi ochromena. Krátce italské v nejrůznéjších tóninách. Nyní ale sobě pohnuly všecky tyto okolnosti Theofana, ie měl pomysleme zděšení a ustrnutí italských náro- j fcu všeobecnému překvapení na poslední nUděli dovcův, když je stíhla zpráva bet línského i svatodušní kázaní v němž vystupoval s velkou „Reichsanzctgcu*, že vychovanec jezovitských ! horlivosti proti unii a hlavně katolicismn, zvláště -kol inšpruckych, (dr. Копии) největší od ipak proti nové probuzené snaze církevní unie, půrce kvétnových zákonů v. se sta* s přívole-ja hleděl mu dodati nového vzletu, vystupuje ním pruské vlády biskupem v Treviru !“ O « mnohem větším pathosem než obratností. By- ,zděšení italských vlastenců4 nevíme sice po-; «o li již takové kázaní, nečiní nápadným (posud­ ničeho aniž jsme pozorovali, ie poměr ! uěvadž předně nekáže pan bisknp plašský z dome­ zi Německem a Itálií mohl by nabyti „bro-jbrýcli důvodů téměř nikdy a pak bojí se každé

FEUILLETON.

^TsuS.pla,T7-òi-

Námořský román od W. Clark« Rassel a.

Hlava sedmá. Druhý den.

(Pokračování.)

„Jen krčte ramenoma, padouchové, a vypískejte mne, když se vám líbí!“ vyrazil ze sebe, aniž by stály úsměv z rtů jeho ustou pil, ačkoliv zuby skřípal a zaťatou pěstí v kolena se bil. .Ale nemáte mne nechat hladem mříti, poněvadž vlohy mé ocenili neumíte.­ Což myslíte, že nevím, co tato prázd nota tato vydutina — zde — znamená?4 Tak povéděv položil ruku v místa žaludku a těkal chtivým zrak'm po svých spoludruzích v neštěstí, kteří ho němé pozorovali „Vy mne připravíte pod zem vy kluci; vy ženete ubo hého herce v záhubu Ale to se mýlíte, do mnívajíce se, žc on v chudinci život svůj dokoná.­ Nikoli, '-řed živým Bohem! on má sil něho ducha; on si vyhledá jiný domov, jinou vlast, jiný svět! — Kdo tvrdí, že neumím hrát? Zkoušejte mne ve veselohře, činohře i v smutnohře Podívejte se na to; nyní představuji­ Tony Lumpkina.“ Pozdvihl hlasu a zpíval : Vzhůru ted! Kolem podejte si pohár, Budtež veselí a plni moudrostí; Duch náš silný, silnější však kořalka, Jachuchu! my tři bratří z mokré čtvrti! „Anebo mám vám krále Leara zahřátí?* Vztáhl nice к moři a zvolal: Duj větře! Roztrž tváře, zař a diy ! Vy vodopády a vichřice, sršte, až zaplavíte věž i s větrničkoul

ření a upokojení celé třetiny veškerého lidu německého označují „Nár. Listy“ jako „nekalé pletíchářství“, .sešuntělé, svétoběžné­ zpátečnictví', „zrádný kr-k4 atd Ve skutečnosti neučinil kníže Bismark pro katolíky v poslední době nic jiného, než že projevil ochotu к některým „ústupkům* vzhledem­ ku správě osiřelých biskupství a že i v jiném směru uchýlil se od liberálů, jimž vypověděl způsobem dosti makavým své přátelství­ O obratu v politice Bisinarkové promluvili­ jsme na tomto místě nedávno obšírněji­ a mohou tedy čtenářové posoudit! dosti určitě stav věcí v Německu i vzhledem ku výše uvedeným úsudkům „Národních Listů.“ Orgáu pražských svobodomyslníků prozrazuje­ svojí úvahou opět jednou mlhavé své stanovisko politické, prozrazuje i nedostatek rozhledu u věcech politických vůbec. Jemu a jeho čtenářům postačuje boochaionská fráse o „národní svobodě* bez ohledu ua skutečný

stav věcí. Jen když to hodně bouchá a zvučí lživé tvářnosti“, avšak .N. L.“ tomu tak chtějí a ! církevní hádky a nepokoje, jakmile by mohla

— vše ostatní jest a bylo vždy u „Nár. L. věcí vedlejší. — „Zrádný“ obrat Bismarkův v dosavadní taktice politické má veliký význam­ i pro vnitřní naše p měry rakouské. Židovsko liberální družina v Německu přivedla­ říši právě tak na pokraj rozkladu jako to učinila u nás strana ústavácká — obě tyto družiny, v Rakousku i v Německu, po celou řadu let ruku v ruce vykořisťovaly ná

Vy sirnaté, myšlénkoletné blesky, předchůdci dubosrázných perunův, ožehněte mou ?edou leh! . . . „Není to něco výtečného, pánové? Odvraťte­ se nyní, zase pokrčujíce rameny a dožeňte­ mne к šílenosti svým zlomyslným šep tem! Hahaha!“ Smích ten byl až mozek otrucující. Plavci odskočili hrůzou od něho „Strachem přišel o rozum,“ zašeptal gener­ 1. Vdova zakryla tvář oběma rukama.

proto musí tak býti. Možná, že politik praž- zasáhnout! doučeného nebo státoprávního obora; ského liberálního orgánu připravovali bude!proto nepopadl aspoň posad nikdy nnii aprati již zítra čten řstvo na výpravu válečnou Ira katolické Církvi jako Cirkvi štátni neodvážil se lie proti Německu к vůli trevírskému biskup- ! docela ani jediným slovem), vyvolal tedy čin ství. Zvučnými frásemi prošpikovaná úvaha tento všeobecný obdiv, že biskup Theofan vynáší o tom četla by se velice pěkně a čtenářové svou překvapující politiko nyni docela již až na zvláště ti v Podřipsku — měli by velikou ulici, radost! i Pravda jest, že církev plašská jest jen ma- \ — lého objemu a že na svatodušní neděli asi mnoho

„ľojd, Johnsohne,* v< ce Holdsworth. „smíchej­ do této číše trochu rumu a vody a podej mu to s kouskem sucharu 4 Herec přijal, co mu bylo podáno a oblé il obé zvědavým zrakem. Napotom vykřikl в rozpusrilou 'eselostf: „Pánové, já jsem Timon Athénský, roz trpčelý, morousovity a . . .* I u se odmlčel a opět hlasitě zachechtal. Ale prvé, než rozum ztratil, častoval své přátely a sice tímto způsobem : „Tu máte, vy psi!“ Než se někdo nadal, vychrstnul celý obsah­ číše Holdsworthovi do tváře, mrštil nádobou­ o zem a hodil se slovy: „A tímto krmím větry 1“ suchar do moře. „Držte ho!“ zvolal Holdsworth, jemuž rychlé hnutí hercovo prozradilo, co tento uči- niti zamýšlí. Plavci kvapili po něm, přišli však už pozdě. Byl již vyskočil na veslařskou lavici a vrhl se s hlučným iásotem s člunu do moře, a zmizel, než by byl někdo: „Za­ drží* zvolatí mohl, pod vlnou, která se v tu chvíli pod člunem rozrazila. „Podívejte se Uml* zvolal jenerál. „Vy­

plaval opět nahotu! Tamto je hlava jeho! miti tušení nebezpečenství a bídy, v níž pe Snad se dá ještě zachránit!“ nacházel. Však přece se tulil к máti a za- Ale člun letěl nyní po vodě, šest až sedm chytil se jednou rukou jejího šatu, zatím co uzlů za hodinu urážeje, a chod moře byl je- druhá držela suchar, a oči jeho těkaly neste­ tak mocny, že by se byl člun při zastávce únavně kolem s výrazem, jenž jevil směsici beze vší pochyby převrhl. podi ení a bázně. „Nelze nám zachránili jej!4 odvěce Holds- Nenadálá, truchlivá smrt hercova učinila ! worth, jenž stav věcí bystrým okem přehlédl na jenerála i na vdovu trvalejší dojem, než ja pevné odhodlán byl, nedali se unésti ne- na plavce, kteří byli pořád nebezpečenstvím, včasnou útrpností, i jim samým hrozícím, tak velice zaměstnáni, Nebohý, s vlnami zápasící člověk zračil ž hroznému výjevu, jenž se před očima je- se jim nyut už jen co tečka na rozbouřených jich odehrával, věnovali toliko zběžnou a prcha- vodách. Nyní vrcholil vysoko na čeřenu vlny, vou pozornost. Holdsworth i oni jedli každý potom sjel s roztaženýma rukama do náhlé svou míru a pili rum rozředěný vodou; jéne- hlubiny; nejhližší vlna převalila se. přes něho, rál naproti tomu odstrčil podanou potravu se přikryla jej a více ho nespatřili. zn-mením j atrné nechuti od sebe a paní Teň- Jenerál zakryl tvář rukama a stkal hla- nentovou nebylo lze přiiuéti, aby víc než ně- sitě. Vdova byla hrůzami toho výjevu tak kolik soust požila. Vody se ale napili obs. zděšena a sesláblá, že pojednou zbledla a : Vlny byly pořád ještě rozduty. Řízení sklesla bez pohnuti e zavřenýma očima ua člunu vyžadovalo tudíž svrchované pečlivostí, lavici. Johusohu přiskočil a omočil jí pysky ; Avšak Wingard osvědčil se už posud co statný 1 rumem ; přišedši zase к sobě dala se do ti- ; kormidelník a Holdsworth jehož ruce neustá- chého pláče, mrštila občas plachým zrakem lým držením lan zmodraly a ztrnuly, postou- za sebou po moři a přitiskla synáčka nám- ! pil mu rád na chvíli své místo, živé к srdci. Prodlením noci nezbyl z ní lečj „Podivná věc,“ ujal se tenerál slova, „že stíu toho, čím prvé byla. Barva jejího obli nám ani jedinká loď na obzor nepřichází!*

čeje byla popelavá, oč vpadlé a ostře vystupující­ tahy s vážným, předtuchy plným výrazem­ učinily z ní stařenku. Holdsworth pozo­

roval. že je oblek její slanou vodou promoklý a že se lepí těsné к jejím údům ; nebylo však

proti tomu pomoci. Nevypraůtelný soucit se ho zmocnil, když zraky jeho od matky utkvěly ' na dítěti ; podal oběma suchar a prosil snažně [paní Tennentovou, aby něco požila. Chlapec strávil pod-1 svůj s velikou dychtivostí; ale on pozbyl část mladické síly a bujarostí kterou dětský věk se vyznamenává: zdál se

lì

„Palouda naše je k východu,“ odvece Holdsworth; „posune li se vítr o několik bodů více к jihu, rozvážu zmenšovací pro- vazce a vyzvednu vrativeslo.4 Vítr dul až do dvanácté hodiny nezmenšenou­ silou, načež ochaboval. Jelikož se vlažné­ pole prodlením rána poněkud uklidilo, přitáhl Holdsworth lousek plachty a zarejdo- val pomocí kompasu, co nei více možná blízko к moři zavěšeného, к jihovýchodu Horké paprsky, které nyní vysoko na nebi stojící slunce sesýlalo, byly paní Tennentovoa ra*