#2
alto_textblock
#2
V Praze, Ve čtvrtsk Gne 3. Istopadt.
#3
alto_textblock
#3
K č 305.
#4
alto_textblock
#4
Na »Národní Listve
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou;
na měsíc 3 K 80h
#5
alto_textblock
#5
NARUDNÍ
#7
alto_textblock
#7
Čislo v Praze za 2h
#8
alto_textblock
#8
a na venkově za 4h
#9
alto_textblock
#9
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
am je též redakce
a expedice.
#10
alto_textblock
#10
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
#11
alto_textblock
#11
Baron Beck a požadavky Němců z královslv
českého.
#12
alto_textblock
#12
Z Vídně, 5. listopadu. O stanovi si k
bar. Becka k požadavkům Něm ců
z království českého píše » N. Fr. Pr. «:
»Jest samozřejmo, že německé strany nechati
mohou důvěrníky své ve změněném kabineté
jenom tenkráte, budou-li jim poskyt-
nuty určité záruky, že provedo
se hlavní jejich požadavky ná-
rodní. Z dosavadních projevů bar. Beck
vychází na jevo jenom tolik, že není s to, aby
uskutečnil požadavky Němců, čelící k nlárod-
nostnímu rozdělení a že Něm ce
odkazuje na postup etapový. Co
slibuje Němcům, jest podstatně totéž, co bylo
již obsaženo ve slibech známých, které Něm-
cům dány byly ministerským předsedou koncem
letního zasedání říšské rady, když němečtí po-
slanci z království českého byli podali svoje
pilně návrhy. Kromě toho odkazuje bar. Beck
německé strany na přímé vyjednává n
s Čechy. Po té stránce prohlašuje přled-
lohy podané na sněmě královstv
českého o trvalé komisi a volebn
reformě, respektive zákon o jazykové praxi
při samosprávných úřadech za vhodný podklad.
Podmínkou byla by dělnost českéh
sněmu, která má býti přivoděna německými
stranami zastavením jejich obstrukce. Minister-
ský předseda prohlásil kromě toho, že jest
ochoten také na říšské radě po dat
předlohy k účelu tomu: zákon o
krajském zřízení a zákono ja zy-
kové praxi v úřadech státních.
Zvláště svůdnými pro německé strany tyto na-
bídky nejsou. Kdyby Němci na ně vůbec při-
stoupili, musili by dostati záru ky
mnohem určitějš!, než jakých se jim
dostalo v létě.«
#13
alto_textblock
#13
Denunciace německých poslanců.
#14
alto_textblock
#14
Z Vídně, 5. listopadu. Před několika dny
rozšířila německo-nacionální korrespondence zprá
vu, že poštovní úřadníci čeští, je.
zdícís ambulancí, prohřešili se, vydavše
obyvatelstvu české tiskopisy z abavené. Ne-
můzeme zamlčeti, že zpráva ta, která jest
ostatně úplně bezpodstatnou, spočívá
na podlé denunciaci, učiněné ně-
meckými poslanci, kteří nemajíce co
dělat a berouce již na čtvrtý měsíc zadarmo
diety, zabývají se udavačstvím na če-
ské chudé poštovní úřadníky, uží-
vajíce za nástroj k svému nekalému řemeslu
poštovních sluhů, kteří neumějí ni slova če-
ského. Slyšeli jsme z pramene spolehlivého, že
takový sluha četl na pásce slovo
»konfiskace« a běžel hned za tepla k ně-
meckým poslancům, že se vozí zabavené české
tiskopisy, ve skutečnosti však bylo na pásce
vytišténo: »po konfiskaci druhé vy-
dání. «-
»Zeit« sděluje ve věci té, že zpráva ně-
mecko-nacionální korespondence jest úpl ne
lichou, poněvadž k poštovní ambulanci,o
kterou se jedná v tomto případě, náležej
nejen úřadníci čeští, nýbrž ta kté
němečtí, takže jest vyloučeno dodáván
zabavených českých novin proti úřadnímu zá-
kazu.
Podle »Zeitu« nenf také pravdou, co byl
tvrzeno německo-nacionální korespondencí, že
celá věc byla poštovním úřaďem zamlče na,
naopak poštovní úřad hned, jaki se dostala věc
na veřejnost, zavedl přísné vyšectřo-
vání, kterým vyšlo na jevo, že obvinění
vznesené na úradníky ambulance.
o kterou jde, postrádá naprosto vše-
liké podstaty. Nemůžeme také konečně
smlčeti, že zpráva do německo-nacionální ko-
respondence dostala se prostředmictvím
německého ministra, jenž patrně neměl
#15
alto_textblock
#15
nic jiného na práci, než — místo aby šel si
stěžovati k ministrovi resortnímu — že spěchal
do redakce německo nacionální korespondence.
Němci a ministerstvo orby.
Z Vídně, 5. listopadu. Baron Beck čeká,
co mu přinese dnešek. Zejména na strané české
a na straně křesťanisko- slolcliálinl.
Včera měl poradu s presidentem poslanecké
sněmovny a magistrátním ředitelem vídeňským
drem. Weiskirchnerem, o kterém jest
tady všeobecně známo, že praesentován jest
stranou křesťansko-sociální primo loco pro třetí
kabinet Beckův vůbec a pro ministerstvo
obchodu zvláště.
Němci zase obnovili svůj odpor proti
jmenování Čecha ministrem orby.
Odpor činí také němečtí agrárníci, jakkoliv by
přece věděti mohli, že bývalý předseda země-
dělské rady pro království české jest stejně
horlivým agrárníkem, jakým jest na příklad pan
dr. Schreiner. Známý poslanec p. Panz
vysvětluje, že Němci nikdy by nepři-
volili k tom u, aby ministerstvo orby za-
dalo se nějakému Čelchovi.
Kromě toho se agituje pro zachování dra.
Ebenhocha v resortě orby. Po Hor-
ních Rakousích a Saleburku sbírají se projevy,
které se posílají bar. Beckovi a ve kterých se
nalehá, aby dopřáno bylo dru. Ebenhochovi po-
kračovati v agrárních operacích, které byly jím
#16
alto_textblock
#16
zahájeny.
Němci ve Slezsku opět znepokojeni.
Z Vídně, 5. listopadu. Z Opavy docházi
zpráva, že Němci vévodství s lez-
skéhojisou zase strašně pobou-
řeni. Jakmile čteme zprávu, že naši němečtí
krajané jsou znepokojeni, víme hned na první
pohled, že nestala se jim pražádná
křivda, nýbrž že dostalo se nějakého malého
drobečku práva Čechům, Polákům, nebo Slo-
vincům. Tak jest tomu i v tomto případě. Ře-
ditelist ví Severní dráhy nařídilo pro-
#17
alto_textblock
#17
FEUILLETON
#18
alto_textblock
#18
Ženatí kněži.
#19
alto_textblock
#19
Abbé Houtin vydal knížku, v níž líčí případ fa-
ráře Charlesa Perrauda, jenž byl bratrem kardinála
Perraudh, bývalého biskupa antunského a člena ika-
demie. Dovídáme se, že tento farář uzavřel se svole-
ním a schválením nadřízených církevních úřadů řád-
né manželství, načež konal dále svůj kněžský úřad.
Abbé Charles Perraud byl zbožný kněz, ale to
mu nebránilo, aby se vášnivě nezamilovat do dívky
která se u něho zpovídala. Nemohl sice potlačiti svou
lásku, ale také lnul příliš ke svému povolání, takže
se nemohl odhodlati, rozejíti se s církvi. Rozhodl se.
zůstatí knězem a oženiti se s ženou, kterou miloval
Civilní sňatek byl mu jako knězi bezpodstatnou for-
malitou a proto se oddal se svou nevěstou v kostele
Přes všechny předpisy o coelibátu uznal kardínál
Perraud manželství svého bratra a neradil mu ani,
aby se za nových poměrů vzdal kněžského úřadu,
nýbrž napomenul jej, aby tím horlivěji konal své du-
chovní povinnosti. Spolužití bratra s jeho ženou
kardinála nikterak nepohoršilo. Pokud kardinál Per-
raud a roku 1892 zemřelý abbé Perraud žili, nedo-
stal se tento zvláštní případ na širší veřejnost, ač-
keliv sňatek knězův, při němž několik kněží a laiků
figurovalo jako svědkové a důvěrníci, nebyl jinak
žádným tajemstvím. Teprve nyní stala se z kněžského
sňatku skandální aféra.
Dopisy abbéa, biskupa antunského a Hyacintha
Loysona, které knížka Houtinova uveřejňuje, doka-
zují však, že případ Perraudův není ojedinělým zje-
vem. Tak byl proslulý kněz a akademik Gratry pevně
odhodlán odložiti kněžský šat, kdyby žena, kterou
chtěl pojati za manželku, byla nesvolila k. formál-
nímu sňatku.
Současně s případem Perraudovým uvádí „Gil
Blas“ příběh bodrého faráře z departementu Eure.
jenž právě choulostivý problém coelibatu rázně roz-
řešil. Když abbé Edouard, farář v Saint-Sulpice de
Grainbouville v srpnu jako dobrý hospodář dostal
svou sklizeň pod střechu, sedl a napsal biskupovi
uctivou žádost, aby ho sprostil kněžského úřadu, po-
něvadž po zákonu o rozluce církve a státu ho boho-
služba neuživí. Biskup následkem vzrůstajícího ne-
destatku kněží prosbě nevyhověl, nýbrž napomenul
žadatele důrazně, aby na svém místě setrval. Také
farníci prosili svého duchovního pastýře, abyje
neopouštěl a obecní úřad v Saint-Sulpice de Grain-
bouville ponechal mu faru k bezplatnému užívání.
#20
alto_textblock
#20
sám.
#21
alto_textblock
#21
Abbé dal si říci a udělal z fary vzorné hospodář-
ství. Brzy však se ukázalo, že hospodářství bez žen-
ské podpory není možno. Poněvadž však mravní pře-
svědčení faráře příčilo se tomu, aby žil pod jednou
střechou s ženou, která by nebyla jeho manželkou,
rozhodl se v dohodě se svými farníky pojaňi za chot
dívku ze své vesnice. Při civilních oddavkách projevil
maire potěšení, že mu bylo popřáno oddati vlastního
faráře. V kostele pak byli snoubenci oddáni bývalým
redemptoiristou.
Pravověrní farníci sice z počátku činem farářo-
vým ohromeni, ale vpravili se do nezměnitelné sku-
tečnosti a praví se, že k bohoslužbám, které koná
ženatý farář, dostavuje se více věřících než dříve
Abbé Edouard však, jenž svědomitě zachovává všech-
ny církevní předpisy, stěžuje si trpce, že byl bísku-
pem dán do klatby.
„Ze svých bídných příjmů nemohl jsem již hra-
diti své skrovné potřeby,“ stěžoval si, „proto jsem
také žádal, abych byl zbaven úřadu. Poněvadž to
biskup nedovolil, musil jsem hledati způsob, jak bych
se uživil. Chtěl jsem založiti křesťanskou rodinu, což
jest právem a povinností každého občana. Kterak se
to může nelíbiti milému bohu, jenž přece ustanovil
svátost manželství? Od té doby, co svatý otec zapo-
věděl přijímati státní příspěvky, jsou francouzští du-
chovní odkázáni na almužnu, nechtějí-li raději plo-
niti kapsy venkovského obyvatelstva. Hledal jsem
východ ze slepé uličky, do níž jsme se dostali a
doufám, že bůh mi bude shovívavým soudcem
#22
alto_textblock
#22
= Poklad Inků. Některé poklady jsou světozná-
my a velké množství lidí namáhalo a namáhá se,
by je nalezlo. Utvořily se i podnikavé společnosti
s velkým kapitálem, které je na základě historických
zpráv hledají. Tak jedna anglická společnost vydala
již přes milion korun, by vyzvedla poklad v přístavu
Navarinu, ležící v admirálské lodi na dně moře
zaplavený hlinou a pískem, Světoznámý jest poklad
pernanských králů Inků. Čtyři sta let ho již hledají
znalci a dobrodruhové a množství bájí koluje o něm.
Mnozí tvrdí, že Indiáni, kteří se honosí, že jsou krá-
lovskými potomky, vědí, kde leží. A stalo se též, že
některý z Indiánů prodal bělochům skvosty, jež prý
byly z pokladu, ale žádný Indián dosud neprozradil,
kde skvosty ty nalezl, ačkoliv se nabízela velká od-
měna. Dle více méně spolehlivé báje potopil poslední
Inka Atahualpa svůj poklad v jezeru Guatavita,
dříve než byl r. 1533 Františkem Pizzarem poražen.
Cena pokladu se odhaduje na dvě miliardy korun.
Pizzaro sám se vynasnažoval nalézti poklad, ale
marně. Nyní se ale podařilo anglické společnosti na-
lézti ve zmíněném jezeru mnoho drahocenných před-
mětů z doby Inků, jako zlaté koruny, zbraně, oštěpy,
#23
alto_textblock
#23
náramky, skvosty, domácí nářadí atd. Předměty tyto
mají velkou cenu uměleckou a dokazují, že Indiáni
byli na vysokém stupni vzdělanosti a průmyslu. Spo-
lečnost prodala předměty ony museu za 870.000 fr. a
uhradila tak své vydání, takže může pokračovati ve
vysušování jezera a možno dle dosavadního úspěchu
očekávati, že nenalezne-li celý poklad, dopracuje se
aspoň dobrého výsledku. Jiná americká společnost
hledá poklad ten v peruanských horách a řídí se při
tom výroky Indiánů, kteří některé drahocenné před-
měty nalezli. Dosud nepodařilo se jí ani nalézti spo-
lehlivé stopy, za to objevila základy velkých budov
a umělecké skulptury.
= Černí trzaslíci. O trpaslících v ankubské ko-
tlině, jejichž výška kolísá mezi 1 m a 1.25 m, vypra-
vuje italský námořní lékař. Baccari v „Rivista Na-
vale“: Trpaslíci jsou velmi obratní lovci a nanejvýš
zručni ve střelbě z luku a vrhání kopí, jakož i v lí-
čení tenat. Možno říci, že skutečně závodí s divými
zvířaty o vládu nad lesem, jenž pro ně nemá žád-
ného tajemství a žádných překážek. Šplhají s mršt-
ností opic až do vrcholků obrovských stromů, držíce
při tom zbraně mezi prsty u nohou, plíží se bez
hluku nejhustšími houštinami, číhají v úkrytu na slo-
na a přeříznou mu svými malými nožíky šlachy, na-
čež, když padne, dorazí jej kopími. Trpaslíci vzda-
lují se všech ostatních kmenů, proti nimž se v pří-
padě nutnosti zoufale brání jedovatými zbraněmi,
přes to však nepohrdají výměnou své lovecké kořisti
za zemské plodiny, jež sami nedovedou pěstovati.
Také se o nich vypravuje, že jsou lidožrouty. Běloch.
jenž vejde do pralesa, nemá ani tušení, že každý
jeho krok je trpaslíky sledován a hned rozšíří se
všude zpráva o jeho příchodu. Ve zvláštní vážnosti
mají posly, poněvadž se, jako všichni černoši na Kon-
gu, velmi bojí „mokandy“, popsaného papíru, jejž
poslové nosí. Kus novin, kresba, kniha nebo dopis
nahání jim strach jako nejpodivnější a nejďábelštější
vynález bělocha. Věří, že papír mluví. Chce-li běloch
něco od vzdáleného známého, co činí? Vezme kousek
papíru, připoutá na něj tajemnými znaménky černou
medicinou své duchy a pošle mu jej. Ten vezine pa-
pír, otevře jej, hledí naň upjatě beze slova a jeho
kouzelným pohledem uvolní se duchové, mluví a
sdělí mu přání vzdáleného přítele. Viděl-li na příklad
posel, že se běloch smál, když dělal svá znamení na
papír, bude se smáti také běloch, který jej obdrží;
byl-li, první rozloben, rozlobí papír také druhého.
Muž, jemuž byl svěřen dopis, pohlíží na něj jako na
hroznou a zároveň posvátnou věc. Kdož ví, zdali
kouzelný papír také nevidí a necíti, co posel činía
nepoví to bělcchu?