#2
alto_textblock
#2
stn), zp
#3
alto_textblock
#3
js bon
#4
alto_textblock
#4
dolej go
#5
alto_textblock
#5
bo
in
#6
alto_textblock
#6
na epskseniivskogui
žben
nb
eube
elzenim konsee
omatoves tenca go bon
best
zeet
odně pij Ctill zbojerro
bot zlvepsn
90
mužeu nskosjenn
tae istjs maw
ujannr o
me btor
si
o
e netkž
e0 snsm gezer oHto
3 rebužn
zeš o bj
ožet
ommIozá
egiesjemna
rcete mes6ba tam
t mel egtátn
#8
alto_textblock
#8
eoeo
#10
alto_textblock
#10
1oi
o
#11
alto_textblock
#11
z nosk i
Bon
obani nelakz čtogt
stě btžo s býkgsžtjj Bro
lonii
8 ze n
beoce bee
bogenni
ge
žore
#12
alto_textblock
#12
p
p uipu
#13
alto_textblock
#13
su jsdejfeu oy nos os9m nypon jezvyn seup ui! qole
p1 u npudyZ ez 9jsou Heygu noud oupojodpo 9jeo opz
nejeyz ojsáq ivom [om oue9 mepoqpomI«
#14
alto_textblock
#14
*9
#15
alto_textblock
#15
upAA oqupoJodpo
#16
alto_textblock
#16
ve vs9 oque Avqz z KuAoedo nosf ve-T8 un g
#18
alto_textblock
#18
86
#20
alto_textblock
#20
87
#21
alto_textblock
#21
jméno Overtonovo. Ruka její stiskla křečovitě vějíř její.
Morton se uklonil a vzdálil se.
»Krásná! Překrásná!« hovořil sám k sobě, když
odváděl oslněně své hosty ze Západu k obědu a la
financiěre.
Zatím co jeli zpět k domovu, Ralf čítal každý
okamžik, který jej děli ještě od chvíle, kdy v tichu a
přítmí budoaru měkký hlas Marie Ashtonové zašeptne
mu opět: »Miluji vás, miluji vás jedině !«.
Když povoz s oběma milenci odjížděl z Claremontu,
Morton sledoval ho očima.
Jeden z velmožných pánů společnosti, jež zůstala
v restauraci, prohodil: »Znáte, pane Mortone, paní
Ashtonovou ?«
»Byl jsem jí právě představen,« odtušil Morton, ale
tázavý výraz chvěl se v jeho hlase.
Návštěvník rozhovořil se, jakoby se chtěl s lokální
hrdosti chlubiti: »Toť naše kráska denverská, pane ! Roz-
košná žena! Škoda, že mne nezahlédla, byli bychom se
jistě zapředli v hovor. Tomáš Overton obstarává zále-
žitosti její. Jest přítelem jejího manžela! Znamenitý
člověk. — ten Overton — má podíly na nejbohatších
dolech Západu — teď žije někde zde !«
»Ach, ano,« přisvědčil Morton. »Žije v obchodních
stycích s námi !«
»Velmi mazaný chlapík — ten Tom!« dodal ještě
host, když usedal k bohaté tabuli, doplněné i celým lesí-
kem křišťálových sklenie.
Za hostiny Morton zamyšlený viděl neustále před
sebou obdivuhodné oči Mariiny i kypící tvary, kteréž
hedvábné brnění, hovíci modě poslední, nedovedlo nijak
#22
alto_textblock
#22
zakrýti. A její hlas, jak flétna měkký, zněl ještě
v sluch jeho.
Když společnost zvedala se právě od oběda ve vý-
borné náladě a veselá, jak bývá po hostinách mládene-
ckých, Overton vstoupil a Morton nehněval se nijak nad
tím. Příchozí uvítán byl někte rými z hostů Mortonových
s bouřnou otevřeností, jež bývá zvykem lidí Západu.
V pěti minutách rozhodnuto, že Overton musí zůstatia
že musí zúčastniti se jedné části programu pro větší
čest a slávu dne toho — malinké partie pokerua
nočních dozvuků veselé výpravy té. Lidé od obchodu,
ať ze Západu, či z Východu, musí si přece dopřáti
někdy pookřání!
Čtvry hodiny na to Tomáš Overton dával s usmě-
vavou tváří a se srdcem vskutku šťastným »dobrou noce
společnosti, jež se zvedala rovněž k odchodu z Hoffma-
novy restaurace. I Morton potřásl mu vřele rukou na
rozloučenou, když byl pro sebe přivolal povoz.
Malé »sezení« toto, věnované klasickému pokeru,
vyneslo Overtonovi dobrých jedenáct set dolarů v ban-
kovkách a k tomu ještě šek na další dva tisíce dolarů.
Poctivý poker — a ušlechtilý! bez hluku a se souhrou
jemnou — to byl Overtonův hlavní prostředek a skorem
vždy neklamný, když dovedl nalézti soudruhy, s nimi ž se
uměl dorozuměti. Bez chtivosti zřejmé uschoval zisk
svůj a dodal, směje se: »Dám vám příležitost k odve těl
Nyní ale musím se odebrati do Denveru na několik mě-
síců! Doufám ale, že i vás tam spatřím. Měl jsem tam
vlastně už býti. Byl jsem beztak již zdržen !« I vystoupil
ke stanici nadzemní dráhy a ujížděl k Rileyovi.
»To nebyl špatný kousek!« pravil Tomáš k vlastní
usměvavé tváři svoji v zrcadle, když se svlékal ve