#7
alto_textblock
#7
Cech.
Ve včerejší plenární schůzi oddílu smiřovací konf
rence pro král. české byl rozdán návrh na rozdělení krá-
lovství českého dle národnostních okresů a okresních hejt-
manství, jež by mělo býti provedeno dle obcovací řeči
obyvatelstva. Návrh obsahuje tři přílohy, a sice:
I. Seznam okresních soudů, jež mají býti zřízeny u
příležitosti národnostního ohraničení v království českém
s udáním politických obcí, jež mají býti do okresů těch
vřaděny, pak všech soudních okresů, jež rozdělením nebo
odloučením obcí ve svých nynějších hranicích budou po-
změněny.
III. Návrh zemského rozdělení království českého na
základě obcovací řeči obyvatelstva na 10 krajů (budějo-
vický, chrudimský, chebský, jičínský, královéhradecký,
litoměřický, plzeňský, pražský, liberecký, táborský), 100
hejtmanství a 228 okr. soudů.
III. Návrh zemského rozdělení království českého na
základě obcovací řeči obyvatelstva na 14 krajů. Těchto
14 krajů bylo by: 1. Krumlovský (německý). 2. Budějo-
vický (smíšený). 3. Táborský (český). 4. Písecký (český).
5. Plzeňský (smíšený). 6. Chebský (německý). 7. Latecký
(německý). 8. Slánský (český). 9. Pražský (český). 10.
Chrudimský (český). 11. Královéhradecký (český). 12. Ji-
čínský (český). 13. Litoměřický (německý) a 14. Liberecký
(německý).
V návrzích výše zmíněných se uvádí :
Národnostní ohraničení v království českém má ten
úkol, aby pokud jest možno utvořeny byly jazykově jedno-
rodé správní okresy. Při řešení tohoto úkolu vyjde se
nejdříve od nejnižších kategorií správy, totiž od soudních
a berních okresů. Za jednojazyčný okres považuje se ten,
v němž menšina jinojazyčného, domácího přítomného oby-
vatelstva dle výsledku posledního sčítání lidu nepřesahuje
20 procent všeho obyvatelstva příslušného okresu. Dle této
zásady jeví se tyto okresy dle dosavadních svých hranic
jednojazyčnými, a sice:
a) jednojazyčné české: Kostelec n. Orlicí,
Bechyně, Nové Benátky, Benešov, Beroun, Blatná, Blo-
vice, Český Dub, Český Brod, Brandýs, Březnice, Čáslav,
Chlumec, Chotěboř, Chrudim, Německý Brod, Dobříš,
Úpice, Železný Brod, Jílové, Hluboká, Habry, Hliusko,
Vysoká, Vysoká Mýto, Holice, Horažďovice, Hořice, Ho-
řovice, Humpolec, Jaroměř, Jičín, Mladá Boleslav, Mladá
Vožice, Kamenice, Karlín, Kouřim, Kladno, Klatovy, Kolín,
Uhlířské Janovice, Král. Hradec, Zbraslav, Králové Mě-
stec, Kralovice, Kutná Hora, Louny, Ledeč. Libáň, Libo-
chovice, Lišov, Lomnice u Semil, Lomnice u Třeboně,
Mělník, Mirovice, Týn nad Vltavou, Milevsko, Mnichovo
Hradiště. Náchod, Nasavrky, Nechanice, Nepomuky, Ne-
tolice, Nový Bydžov, Nová Kdýně, Nová Paka, Nové Stra-
šecí. Neveklov, Nymburk, Opočno, Pardubice, Pacov, Pel-
hřimov, Plzeň, Písek, Plánice, Počátky, Poděbrady, Po-
lice, Polná, Přelouč, Příbram, Přeštice, Přibyslav, Křivo-
klát, Rakovník, Roudnice, Rychnov, Říčany, Rokycany,
Slané, Smiřice, Černý Kostelec, Trhové Sviny. Sedlec,
Selčany, Semily, Žamberk, Skalice, Skuč. Smíchov, Sobě-
slav, Sobotka, Jilemnice, Strakonice, Tábor, Turnov, Un-
hošť. Dolní Královice, Královské Vinohrady, Velvary, Ve
selí, Ústí n. Orlicí, Třeboň, Vlašim, Volyň, Vodňany, Vo-
tice, Zbirov, Žižkov.
b) Jednojazyčné německé: Aš, Hostinné,
Ústěk, Ústí nad Labem, Benešov u Děčína, Bílina, Česká
Kamenice, Česká Lípa, Broumov, Most, Bochov, Dubá
Doupov, Duchcov, Cheb, Loket, Falknov, Frýdland. Ja-
blonné, Jablonec n. N., Jirkov, Kraslice, Nové Hrady,
Králiky, Bor (Haida), Hanšpach, Hartmanice, Vrchlabí.
Vyšší Brod, Hostouň, Jesenice, Kadaň, Chvalšiny, Kaplíce,
Chabařovice, Karlovy Vary, Hora sv. Kateřiny, Chomútov,
Kynžvart, Chrastava, Žlutice, Marianské Lázně, Marešov,
Stříbro, Nová Bystřice, Nýdek, Nýrsko, Mimoň, Horní
Planá, Bečov, Přimda, Planá, Blatno, Podbořany, Posto-
loprty, Přísečnice, Liberec, venkovské obce, Roketnice,
Rokytnice, Ronšperk, Rumburk, Žatec, Šluknov, Bastian-
berg, Tachov, Tannwald, Teplá Teplice, Děčín, Trutnov,
Touškov, Volary, Warnsdorf, Štětí, Teplice u Broumova,
Bezdružice, Vildštejn, Cvikov.
c) Jazykové smíšené okresy s větši-
nou českého obyvatelstva (čislice v závor-
kách značí procento německého obyvatelstva): České Bu-
dějovice (34.7), Litomyšl (29.4), Manetín (42.3). Jindřichův
Hradec (27 8), Nové Něsto n. Metují (25.7), Polička (28 9),
Prachatice (48.4), Domažlice (23.5), Bělá (23.4).
#8
alto_textblock
#8
2. S většinou německého obyvatelstva (v závorkách
uvedená čísla značí pošet českého obyvatelstva): Hory
Kašperské (43.4), Horšův Týn (48.7), Dvůr Králové (42.8)
Krumlov (45.9), Landškroun (320), Litoměřice (210, Lo-
vosice (25 1), Stod (27.2), Štoky (21 8), Wimperk (40.4).
Kdyby počet menšiny města s 20 proc. a 25 proc.
byl čítán, tu v okresích zmíněných, a sice
k 1. Domažlice a Bělá připadly do jednojazyčných
českých okresů a
k 2. Litoměřice a Štoky připadly do jednojazyčných
okresů německých
Za účelem národního ohraničení nutno by bylo, přede-
vším uvažovati, zda a které okresní soudy, jež dle stanove-
ného procenta menšiny té doby považují se za jazykově smí-
šené, zřízením nových okresních soudů aneb vyloučením obcí
jiného jazyka z dosavadního a přidělením jich do jiného ja-
zykově s nimi stejného obvodu okr. soudu, by mohly býti pře-
tvořeny v jazykové, zejména když v soustavě národního, po
případě jazykového ohraničení může býti přiznána opráv-
něnost k existenci jen v těch případech, v nichž utvoření
jednojazyčného správního území nelze provésti buď vůbec.
aneb bez patrného porušení jiných poměrů, k nimž kromě
jazykových poměrů nutno přihlížeti, jako k poměrům komu-
nikačním, obchodním, oprávněným přáním obyvatelstva a t.p.
Jazykové ohraničení zaměstnávati se bude také dále
s vyloučením obcí, tedy obcí většinou českých z jedno-
jazyčných německých a obcí většinou německých z jedno-
jazyčných českých okresů. Obce tyto, jak to poměry dovolí,
mají býti přiděleny, a sice prvnější k okresům českým,
druhé k okresům německým.
Také k této okolnosti byl vzat zřetel v připojeném
návrhu.
Ovšem zbývá počet obcí, jejichž položení nemožným
činí, aby byly přiděleny ke stejnojazyčnému nebo smíšenému
okresu, počet jich jest však poměrně velmi malý a může ve
prospěch jejich státi se opatření výminečnými opatřeními.
jež by se stanovila stran užívání jazyků úřadů ve styku
s těmito obcemi.
Jsou pak to tyto obce:
1. Obec Ohučov v okresu Horšově Týně (90.2
procent německého a 9.8 procent českého obyvatelstva).
V případě, že české obce tohoto okresu byly by z něho vy-
loučeny a přiděleny k novému okresu, který má býti zřízen
ve Staňkově, jeví se přidělení obce Ohučova k tomuto okresu
podle polohy obce jako nezbytné.
2. Obec Český Dub (64.5 procent německého, 355
procent českého obyvatelstva). Obec tato jest sídlem okres-
ního soudu. Všechny ostatní obce tohoto okresu jsou ve
svých převážných většinách české, a proto jest také okres
jednojazyčný a český.
3 Obec Čouš (57.47 procent českého a 42.3 procent
německého obyvatelstva) musí zůstati u německého okresu
v Mostě; stejně také
4. obec Jilemník (74.3 procent německého a 257
procent českého obyvatelstva) musí zůstati v českém okresu
v Německém Brodě.
5. Obec Ploškovice (531 procent českého a 46.9
procent německého obyvatelstva) musí zůstati v jednojazyčném
německém okresu v Litoměřicích.
6. Obec Dlažkovice (239 německého a 32 če-
ského obyvatelstva) musí býti buď s českými obcemi lovosi-
ckého okresu z tohoto okresu vyloučena a k českému okresu
v Libochovicích přidělena, aneb musí s ní býti také česká
obec Kololeč (45 Němců a 71 Čech) ponechána v něme-
ckém okresu lovosickém.
7. Obec Sulislav (44.5 procent německého a 55.5
procent českého obyvatelstva) musí zůstati při jednojazyčném
německém okresu ve Stříbře, a konečně
8. Obec Staré Prachatice (93 procent če-
ského a 7 procent německého obyvatelstva) bude nutno asi
ponechati pro bezprostřední její blízkost u Prachatic v tomto
německém okresu.
#10
alto_textblock
#10
řejné mravnosti, pachtění se po přepychu a požitku
nad prostředky spotřebné. V tomto prostředí sociálním
zmohutněly neobyčejnou měrou v theorii i praxi ony
různé nauky a snahy podvratné, socialistické, komu-
nistické a anarchistické, které v nesmiřitelném odporu
proti státu liberálnímu popírají pojem dosavadní spo-
lečnosti, upírají oprávněnost existence základních in-
stitucí platného právního řádu, prohlašují náboženství
za věc soukromou. Před očima liberálního státu a na-
mnoze ve formách jeho ústavních svobod odbývá
mezinárodně zorganisovaná sociální demokracie velko-
lepé přehlídky svých vojsk na občasných sjezdech a
obdobná cvičení ve zbr oních v podobě obrovských
stávek ochromujících a ohrožujících v následcích svých
dalekosáhlým způsobem život hospodářský a spole-
čenský.
Liberalismus soudobý ovšem poznává, jaké nebez-
pečí hrozí z těchto podvratných učení a snah, jež
mají oporu svou v hospodářsky sesláblých vrstvách
středních, v početně nejsilnějších masách lidu, vycho-
vaného bezvěrecky a nedostatečnou protiváhu v ma-
jetných třídách středních rovněž nábožensky lhostej-
ných a v menšinách vyšších historických, sociálních
stavů, domnívá se však, že příčiny toho leží toliko
v činnosti státu, jenž musí přetvořiti se ve stát soci-
ální a rozšířiti úkoly své též na potřebnou positivní
úpravu společenského a hospodářského řádu, zapomí-
naje neb nechtěje připustiti, že náprava leží aspoň
z velké části na půdě jiné, na půdě náboženskéa
mravní.
To obrací naší pozornost ku vzájemnému poměru
katolíků a církve katolické k liberálně demokratickému
státu soudobému, jenž opustil stanovisko státu nábo-
ženského, náboženství státního a postavil se na zá-
sadu parity náboženských vyznání buď omezené vy-
znáním státním neb neomezené na zásadu náboženské
svobody a tolerance, na zásadu libera chiesa in libero
stato (Cavour), svobodná církev ve svobodném státě.
Poměr ten nemohl býti předem nijak příznivý a uspo-
kojivý, ježto vládnoucí třídy, hovící nacionalistické fi-
losofii a náboženské lhostejnosti, převratem zmocnily
se též zákonodárného a správního ústrojí novodobého
státu a naplnili duchem protikatolickým a protinábo-
ženským, doufajíce, že drží konečně v rukou neklamné
prostředky k udolání církve katolické, vyhlášené za
překážku, za reakcionářskou odpůrkyní všeho pokroku
a vší svobody.
Za toho stavu věcí jest pochopitelno, že katolíci
v době převratu a po něm nepohlíželi k novému li-
berálně-demokratickému státu s nadšením a s důvěrou
a že vidouce církev omezenou na nejmenší míru pů-
sobnosti, zbavenu vlivu na výchovu mládeže a vy-
dánu v šanc útokům nejhorším, odpor svůj přenášeli
z vládnoucích tříd liberálních též na samo zřízení
novodobého státu, a to tím spíše, ježto ony stavy so-
ciální, které v dobách absolutního státu byly nositely
náboženského přesvědčení byly převratem ve svém
siciálním a veřejnoprávním postavení těžce poškozeni.
Než liberalismus i když nevěřil v nadpřirozené
základy církve, zapomněl přece, že má co činiti s nej-
větším, nejstarším a nejlépe zorganisovaným sjednoce-
ním náboženským, jež osvědéilo ještě vždycky v době
osmnácti set let obdivuhodnou pružnost v přizpůso-
bení se poměrům i nejobtížnějším v překonání pře-
kážek největších při nezměněném zachování svého
učení.
V té příčině narážíme na nejskvělejší a nejzají-
mavější stránky dějin církve katolické. Ona neběžela
nikdy o závod s novými politickými a sociálními
ideami významu toliko přechodního. Bedlivě však
sledujíc nové poměry nepříčila se nikdy trvalým a
osvědčeným pokrokům, zralým zásadám politickým,
jež nabyly všeobecně uznávané síly upravovací pro
vývoj společnosti a státu a snažila se naopak je oži-
viti a upevniti nikoliv zevní okázalou mocí, nýbrž
ideálním duchem křesťanské mravnosti. V tomto po-
stupu, jenž osvědčil se tak dobře v dobách starého
císařství jako ve státech feudálních, v době renaisance
a reformace jako v státě absolutním jeví se hluboká,
světová pravda a moudrost politická, v něm záleží
právě ono tajemství křesťanské osvěty, která volným,
však neodolatelným, vítězným krokem ovládla svět
veškerý.
Nejinak vedla si církev ve století 19. v poměru
svém k liberálně-demokratickému státu. Katolíci se-
znali znenáhla bojiště, taktiku a zbraně nové a při-
jali pak i podmínky soutěže, po případě boje. Došli
k názoru, že moderní stát s liberálním regimem, ač
nehoví jich ideálu politickému, musí, nechce-li popříti
vlastní své zásady, přiznati též jim plné právo stát-
ních občanů, právo na účastenství v životě veřejném.
právo na rovnost před zákonem a na veškeré svo-
body zavedené a že tudíž mohou vymoci si zákon-
nými a ústavními prostředky v ústrojí státu moder-
ního na vládnoucích třídách byť i nepřátelských
uznání a ohledy přiměřené účinnosti svého úsilí.
Opírajíce se o prohlášenou svobodu víry a dů-
věřujíce v živou její sílu počali účastniti se veřejného
života, působiti na příslušníky církve veřejným t-