#1
alto_textblock
#1
1904.
#2
alto_textblock
#2
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
#3
alto_textblock
#3
NARUDN
#4
alto_textblock
#4
v Praze, v sobotu dne 3l. prosince.
#5
alto_textblock
#5
SII.
#6
alto_textblock
#6
K číslu 36l.
čislo v Praze za 2b
a na venkově za 3h
#7
alto_textblock
#7
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
#8
alto_textblock
#8
Válka.
#9
alto_textblock
#9
Boje o Port Artur.
Z Říma, 31. prosince. Dle úřadních zpráv
sem došlých zamýšlejí Japonci pod
niknout v neděli všeobecný útok
na Port Artur. Vojenští attaché odjedou
do hlavního stanu admirála Toga.
Z Berlína, 31. prosince. Z Tokia ozna-
mují »Local-Anzeigru«, že armáda, obléhajíc
Port, Artur dobyla pahrbku Miryo.
Útok na severní frontu opevnění
portarturských.
Z Tokia, 30. prosince. Zbytek posádky
tvrze Erlunčanu dle dalších zpráv japon-
ských došel úkrytu v sousední pevnosti Sun
sunčanu. Na tuto pevnost dle všeho povede
se nejbližší útok.
Z Berlína, 30. prosince. »Berl. T ag
blatt« přináší z Tokia od zvláštního zpra
vodaje tento telegram:
Po několikaměsíčním namahání
konečně podařilo se obě křídla se-
verní fronty opevnění portarturských
dobýti. Také tentokráte s ohromnými
ztrátami, jelikož Rusové udatně se
bili. Generál Nogi sám osobně řídil
útok na Erluněan. Pádem obou
křídel severní fronty není ovšem do-
cíleno ještě naprostého obsazení Er-
lunčanu.
#10
alto_textblock
#10
Togo a Kamimura v Tokiu.
Z Tokia telegrafuje se ze dne 30. pro-
since: Admirálové Togo a Kamimura přibyli
sem dnes se svými štáby. Slavnostně vyzdobené
ulice naplněny byly hustými davy lidu. Zástup-
cové císaře a císařovny, ministři a státníci po-
zdravili admirály na nádraží, před nímž několik
tisíc školních dětí bylo shromážděno. Togoa
Kamimura, kteří si sotva proklestiti dovedli ce-
stu ke kočáru, jejž císař jim vstříc byl vyslal,
#11
alto_textblock
#11
jeli za jásotu všeho lidu do ministerstva ná-
mořnictví, odkudž se po krátkém odpočinku
odebrali ke dvoru, aby císaři podali zprávu
Port Arturu, o stavu japonského loďstva a dal-
ších svých záměrech.
#12
alto_textblock
#12
Telefonické zprávy „Nár. Listů.“
#13
alto_textblock
#13
Ministerská krise.
#14
alto_textblock
#14
Z Vídně, 31. prosince. »Neue Freie
Presse« dovídá se na svůj vrub v pozdní
hodině noční tuto zprávu, kterou přináší ažv
dodatku: »Hr. Ferdinand Bouquoy byl j iž
císařem povolán, aby se postavil
v čelo kabinetu.«
Jiných zpráv kromě této, dosud nepo-
věřené, o ministerské krisi není.
»Neue Freie Presse« sděluje svému
čtenářstvu, že dr. Kramář včera dostavil se
k hr. Goluchowskému, aby mu jménem
— českého klubu prohlásil, že tento jest od-
hodlán upustit vůči novému kabinetu od ob-
strukce a přestati na parlamentní opposici.
Na tomto tvrzení buduje jmenovaný list
dlouhou stať, která se stává naprosto
bezpředmětnou, poněvadž tako-
vého prohlášení místopředsleda
českého klubu ministru zahranič-
ných záležitostí neučinil a také
učiniti nemohl. Uvedli jsme již včerejší
zprávy o rozmluvě jeho s hr. Goluchowským na
pravou míru. Dodává ještě, co řekl sám re-
daktoru »Fremdenblattu«:
»Setkal jsem se včera dopoledne náhodou
s posl. drem. Stránským a mluvil jsem
s ním krátce. Při této rozmluvě nebyl přítomen
žádný jiný poslanec. Není tedy pravda,
že byla porada českých vůdců.
Taktéž není pravda, že jsem byl povolán
k hr. Goluchowskému. Z vlastního podnětu jsem
se odebral k ministru zahraničních záležitostí,
abych s ním pohovořil o politické situaci. Ne-
mohl jsem vytknouti stanovi s ko
#15
alto_textblock
#15
českého klubu, poněvadž tento ne-
měl dosud příležitost zaujati sta-
novisko k situaci a poněvadž jest
také předčasno ve chvíli, ve které krise
ještě rozřešena není, se usnášeti o bu-
doucím postupu. Moje včerejší rozmluva
s ministrem nekonala se tedy jménema
z rozkazu strany. Neboť nejsem ani opráv-
něn činiti nějaké prohlášení jmé-
nem strany. Jen a jedině předseda dr.
Pacák ve srozumění se stranou může se vy-
sloviti o budoucí taktice.
Přetřásá se také otázka, zdali Čechové,
když dr. Körber odstoupí, obstrukci zastaví.
Otázku tuto není v tuto chvíli snadno zodpo-
vědět již proto, že musí býti především
vyčkáno, jaká vláda nastoupí v dě-
dictví ministerstva Körbrova. Ne-
lze však popírat, že již fakt, že Čechové nalé-
zati se budou vůči novým poměrům, může se
státi velmi důležitým pro uzdravění parlament-
ních poměrů.
Ovšem velmi mnoho záleží —
ne-li všechno — na nástupci pana dra.
Körbra. Nemýlí se ani ti, kdož od politického
rozmyslu očekávají, že ve chvíli, ve které vůči
nám státi bude vláda, která jest upřímně neu-
trální a na žádnou stranu není vázána
s liby, této vládě poskytne se čas a možnost,
aby dokázala svou neutralitu a
blahovůli ke všem národům. Nebot
poslanci čeští nikdy netajili, že jejich nesmíři-
telnost s drem. Körbrem způsobena byla jenom
tím, že ministerstvo Körbrovo v národních vě-
cech sliby danými Němcům si znemožnilo splniti
sliby nějaké bez souhlasu Němců.
Soudím, že definitivní rozřešení vyžadovati
bude delšího času, než obecně se myslí a že
neví se také, kdo bude nástupcem dra. Körbra.
Přechodné ministerstvo hr. Bouquoye nepo-
važuje za nevyloučené.«
Vyskytly se telegrafické zprávy v německých
listech, dle kterých předseda vrchního soudu
#16
alto_textblock
#16
FEUILLETON.
#17
alto_textblock
#17
„Carmen“.
#18
alto_textblock
#18
Kdo nezná rozkošnou operu Bizetovu, jejíž
hrdinku vytvořil mistr malé povídky francouzské
Merimée?
Všechna poesie Španělska, delikátně vysti-
žená prosou duchaplného a posměvačného no-
vellisty, sálá a srší z ohnivé a sladké hudby
Bizetovy. »Carmen« je jednou z nejoblíbeněj-
ších oper, hraje se po celém světě, všude roz-
plameňuje nadšení lidu i okouzluje raffinované
a umělce a v titulní roli její zkoušejí nejpřednější
umělkyně krásu svého hlasu i výraznost
své hry.
Dne 25. prosince byla provozována »Car-
men« v pařížské Komické Opeře po tisícáté!
Byla to dojemná slavnost. Opera, jež před
29 lety propadla, jejíž geniální skladatel byl ne
úspěchem a strastí životní uštván do předčas-
ného hrobu, teď dosáhla závratného triumfu.
Vévodí všem jevištím operním po boku nejpopu-
lárnějších děl Gounodových, Wagnerových, Ma-
scagniových a v Paříži na jediné scéně Komické
Opery dosáhla tisícího představení.
Viděl jsem jako každý mnohokráte na růz-
ných jevištích čarokrásnou operu, jež má opoj-
nou hýřivost vášně a divokou rozkoš života, již
pozdravil nadšeně Nietzsche, milovník francouz-
ské graciosnosti a elegance, rozkmotřivší se se
svým přítelem Richardem Wagnerem.
Nezapomenutelným mi zůstane představení
»Carmen« v Opeře Komické, kdy jsem viděl
mladistvou, bujnou slečnu Marié de Lisle v roli
titulní, p. Clementa jako don Joséa a Dufranna
jako Escamilla. To nebyli zpěváci, ale umělci,
na nichž nebylo znáti nie z operní pósy a
nucenosti gest, jejich bohaté, dokonale vyško-
lené hlasv stejně úchvatně vyjadřovaly osoby
#19
alto_textblock
#19
dramatu jako jejich prostá, pravdivá, mocné pro-
cítěná hra ..
»Carmen« byla hrána poprvé 3. března
1875. Jediný ze čtyř spolupracovníků tohoto
největšího úspěchu moderní opery dosud žije
Ludovic Halévy, libretista, spisovatel komediía
románů. Básnický tvůrce »Carmen«, Mérimée,
zemřel ve smutné opuštěnosti a zapomenutost
v Cannech uprostřed války francouzsko-německé.
Bizet zemřel záhy po propadnutí své velkolepé
opery a druhý libretista, věrný spolupracovník
Halévyho, zemřel před málo lety jako ctihodný
akademik, kteréž hodnosti dosáhl též jeho kol
lega. Až do takové výše dospěli autoři frivol-
ních textů k Offenbachově nezbedné hudbě.
Premiéra »Carmen« byla fiaskem. Obecen-
stvo pařížské to obecenstvo, jež před lety, na
konci druhého císařství, vypískalo »Tannhäusra
a jež nyní je jako posedlé po »Siegfriedovi«, to
světácké, necitelné a potrhlé obecenstvo nedalo
se vzrušit hudbou Bizetovou a kritika byla na
stejné úrovni vkusu jako obecenstvo.
Dorazila veledilo Bizetovo, jenž neměl ani
té útěchy, která zbyla poražením Wagnerovi po
fiasku »Tannhäusra« ve Velké Opeře, nebot
Wagner si odnesl z Paříže sympatie básníků
Baudelaira, Gautira, Catulla Menděsa, obdiv
duchů volných a hlubokých i úlomky vějíře,
který ve své loži roztřištila kněžna Metterni-
chová ve zlosti nad hloupostí Pařížanů . ..
»Carmen« byla poprvé zpívána velkou uměl-
kyní Galli-Marié, prvním don Josém byl Lherie,
prvním Escamillem Boutry, první Micaělou byla
slečna Chapuisova, jež se stala chotí generála
Andréa.
Jules Claretie uveřejnil v předvečer tisícího
představení »Carmen« v »Temps« pěkné vzpo-
mínky na Bizeta. Líčí dojem, jaký učinila divoká
a rozmarná svůdnice Carmencita na abonenty Ko-
mické Opery.
Abonenti byli shockirováni, skandalisováni
#20
alto_textblock
#20
neobaleným realismem Bizetovy opery. Co chtěla
na jevišti Komické Opery ta holka nestydatá,
uličnická a záletná, dělnice, cigarierra, zdivočilá
jako Goyova manola? Pro salonní estetiku pa-
řížských šosáků a kritiků roku 1875 byla ta ci-
kánská poesie, ta opera končící vraždou surovou
a dramatickou, něčím ohavným. Panstvo se di-
stinguovaně nudilo a kritika prohlásila, že Bize-
tova hudba nemá dosti skvělosti a bohatosti pro
Měriméeovu hrdinku.
Ubohý Bizet byl zničen a smuten. Ani se
neozval proti nespravedlivé kritice a nespustil
na ni hromobití v polemické brožuře.
A nebyl to jeho první neúspěch. Již před
tím valně nepochodil při »Arelatce«. Doprovázel
Daudetovo drama půvabnou hudbou, žárnou jako
slunce provencalské, lehkou, vzrušenou, zaníce-
nou jako celé drama Daudetovo. Kritika byla
nemilosrdná k dílu dvou graciesních umělců,
kteří mají tak ryze francouzskou povahu. Ale
po »Carmen« psali kritikové ještě hůře. Claretie
cituje posudek referenta z »Illustrationu«, který
prohlásil, že Bizet nestačil na obtížný sujet a
že jeho hudba nemá dosti skvělosti, je matná
a chladná !
Vytýkati chlad a matnost té vášnivé, dá-
belské cikánce Bizetově! Na jaké to hlavě se-
děly uši kritika »Illustrationu!«
Bizet byl zničen hloupostí pařížského obe-
censtva a obmezenosti pařížské kritiky. Měl osud
velkých, nepochopených umělců. Pouze málo
elitních duší, »the happy few« nazývá je Stend-
hal, mělo smysl pro jeho vzácný a jasný talent.
Teprve když cizina byla unesena, poblázněna,
dojata kouzelnými melodiemi španělskými, když
do mody přišla habanera, Séguedilly, arie Esca-
millova a zaznívaly jásavě po celé Evropě, vzpa-
matovali se Pařížané a počali též applaudovat
svému geniálnímu skladateli, který již odpočíval
pod zemí, nedočkav se vítězství svého chef-
d'oeuvru.
H.