#1
alto_textblock
#1
1904.
#2
alto_textblock
#2
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
#4
alto_textblock
#4
V Praze, ve středu dne 21. prosince.
#7
alto_textblock
#7
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
I
a expedice.
#8
alto_textblock
#8
K číslu 352
Čislo v Praze za 2h
a na venkově za 3h
#9
alto_textblock
#9
álka.
#10
alto_textblock
#10
Hrozící srážka lodí.
Z Londýna, 21. prosince. »Daily Mail«
píše: Ze spolehlivého pramene dovídá se náš
zpravodaj, že velké japonské loďstvo
odplulo na jih, aby napadlo loďstvo
baltické. Jest provázeno 15 dopravními lo-
děmi uhelnými, které dožadovati se chtějí stej-
ných výhod u mocí neutrálních, jakých poží-
vají uhelné lodi ruské.
#11
alto_textblock
#11
Z mandžurského bojiště.
Z Petrohradu, 21. prosince. »Rus« sděluje
z Mukdenu: Japonští sběhové vypravují, že
v japonské armádě vyskytla se nová nemoc,
kteroužto lékaři považují dle popisu za mor
dýmějový. »Birževyja Vědomosti« oznamují, že
ruská armáda je velmi dobře zaopa-
řena topivem. Cena klesla o 25 h.
Japonci zajali anglický parník.
Z Tokia, 20. prosince. (C.-B.) »Reuterova
kancelář« oznamuje: Strážní loď »Asagiri« la-
pila včera anglický parník »Kin
Arthur«, když se pokoušel, aby z Por
Arturu unikl. Praví se, že parník ten
přivezl Rusům do Port Arturu po-
traviny. Měl na palubě ruské námořn
důstojníky, kteří se chtěli dostati k balti-
ckému loďstvu. Parník ten bude dopraven do
Saseha, aby tam byl odsouzen.
Ještě k afféře kapitána Klada.
Z Berlína, 20. prosince. V některých za-
hraničních listech rozšířena byla zpráva, že ka-
pitán Klado byl sproštěn trestu 15denního
vězení na přímý rozkaz carův. Tomu
není tak, jak dovídá se přímo od Klada
»Berliner Tagblatt«. Kapitán Klado žádal z
obnovení vyšetřování, což až posud se nestalo,
a od té doby jest nerozhodnuto, zdali trest bude
schválen čili nic.
Pověsti o zranění admirála Toga.
Z Londýna, 20. prosince. Dle došlých sem
zpráv z Tokia, byl admirál Togo při posledním
útoku torpédovek na »Sebastopole zraněn
#12
alto_textblock
#12
střepinou granátu tak vážně, že musí vrátiti
se do Tokia.
Ke zničení japonské válečné lodi.
L. Z Londýna, 21. prosince. Z Port Ar-
turu do Čifu přibylý posel oznamuje, že velká
japonská válečná loď, o které i v japonských
zprávách staly se už zmínky, skutečně
byla zničena 8 anglických mil od Ljaotešanu.
Na palubě její nalezal prý se jeden japonský
admirál (9).
#13
alto_textblock
#13
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
#14
alto_textblock
#14
Vyznamenání.
#15
alto_textblock
#15
Z Vídně, 21. prosince. Místodržitelským
radům: Kamilu Nazovskému, hr. Maxu
Coudenhoveovi a Františku Navráti
lovi udělen titul a karakter dvorního rady
Vyznamenání místodržitelského rady Navrátila
jenž prý při školských agitacích Čechů brněnskýeh
těmto stranil, vzbudilo u Němců brněnských
#16
alto_textblock
#16
nevoli.
#17
alto_textblock
#17
Krise uherská.
Z Vídně, 21. prosince. »Zeit« oznamuje
rozmluvu svého peštského zpravodaje s hr.
Andrássym, která vyzněla v přímluvu
za kompromiss. Tento považuje vůdce
dissidentů za možný. »Východiskem a střediskem
celého boje nynějšího« — praví se v rozmluvě —
»je revise jednacího řádu. Proto že
však vládní strana prohlašuje, že nechce zavésti
žádnou kloturu a na druhé straně opposice pro-
hlašuje, že se nevzpírá revisi jedna-
cího řádu, pokud jí není dotčena svoboda
slova, jest podklad pro smírné dorozumění dán«.
Hr. Andrássy potom vyličoval ne-
bezpečí boje volebního, podnikaného
za stavu mimozákonného a pravil, že pokračo-
vání v politice, kterou provozuje vláda a jejíž
poslední kartou jsou volby ex lex, je pro Uher-
sko, pro monarchii, pro dynastii i pro rakousko-
uherské vyrovnání svrchovaně nebez-
pečno. »Po volbách takových předsedati bude
předseda dle stáří. A jak má stařec provésti,
co nemohl provésti pan Perczel? Po nových
volbách poslanecká sněmovna bude míti členy,
z nichž jedna část přísahala na zákon Danielův
#18
alto_textblock
#18
a chce ho uplatniti, stůj co stůj, druhá však
přísahala, že uskutečnění zákona toho zmaří,
stůj co stůj. Pak mohlo by dojíti na rvačkya
revolverové zápasy ve sněmovně. Ale klidná
práce byla by z parlamentu vyloučena.«
Proto hr. Andrássy appelluje na do-
hodu a praví, že považuje za svou po-
vinnost, působiti, aby sjednán byl kom-
promis mezi stranami. Jest přesvěd-
čen, že tento kompromis sjednán bude,
budou-li se říditi všichni politikové a všechny
strany heslem: »Blaho vlasti !«
Z Pešti, 21. prosince. Volební výbor, do-
sazený vládní stranou, který rediguje ma ni-
fest k náro du, zasedal včera celý den.
Elaborát bude předložen v nejbližších dnech
pak rozšířen po celé zemi. Také venkovské
svazy vládní strany se již organisují. Libe-
rální strana je obléhána novými kandi-
dáty. Je zajímavo, že se hlásí mnoho členů,
kteří jsou tou dobou příslušníky sněmovny
magnátů. Také v opposici jest čilý ruch.
Tam však pořáde ještě doufají, že v posled-
ních dnech nynějšího roku nastane obrat,
kterým se učiní nové volby
zbytečnými. Bývalý ministerský před-
seda baron Bánffy namáhá se, aby v oppo-
sici tuto víru utvrdil.
#19
alto_textblock
#19
Telegraflcké zprávy.
#20
alto_textblock
#20
Štyrský sněm svolán.
Z Vídně, 21. prosince. »Wiener Zeitung«
uveřejňuje císařský patent ze dne 19. prosince,
kterýmž se štyrský sněm ke dni
28. prosince svolá vá.
#21
alto_textblock
#21
Také zločin.
#22
alto_textblock
#22
—ch. Z Kempenu (v Poznaňsku), 20. pro-
since. Proti hraběnce Žofii Sembekové
na zámku v Siemjanici bylo zahájeno trestní vy-
šetřování proto, že polským dětem ze Siemjanice
a okolí rozdávala polské knihy. Byly mezi nimi
také slabikáře k učení se polskému
jazyku.
#23
alto_textblock
#23
Úprava svátků.
Z Paříže, 20. prosince. (C.-B.) Senát
přijal dnes osnovu zákona, kterýmž se stanoví,
#24
alto_textblock
#24
FEUILLETON.
#25
alto_textblock
#25
Proč musí letos o Vánocích mrznout?
Obvyklá sněhová dekorace, nezbytná k vy-
dařeným svátkům vánočním se sice ještě ne-
dostavila, ale vánoční nálada visí už v ovzduší.
Na ulicích kupí se štědrovečerní stromky, před
řeznickými krámy necky a kádě s kapry z tře-
boňských rybníků a „stříbropěnné Vltavy“
jen ten zpropadený sníh nevisí v ovzduší.
Sradne, nespadne, zatočí se přece trochuv
evropském povětří, kdož to ví... A přece je
ho nezbytně a naprosto nutně třeba, nikoliv aby
přikryl hospodářům ozimy, nýbrž aby se mohlo
z tří set padesáti pěti vánočních povídek, jimiž
zaplavena byla ubohá redakce t. listu, aspoň ně-
kolik otisknout. Bez sněhové štafáže ztrati
všechny ty srdcervoucí vánoční historie šlako-
vitě na ceně a mohly by dokonce dopadnout ko-
micky, když by na Štědrý den bylo bláto po
kotníky . ..
Neboť, slyšte sami jeden románový příběh.
„Po dvanácti létech vracel se Váciav Plouhalů
ke svému domovu. Ale za jakých okolností! Byl
Štědrý večer a milliony sněhových hvězd lesklo
se v hlubokých závějích, jimiž pracně se pro-
díral. .. Vylákán bludičkou štěstí za okeán,
před dvanácti léty jako mladík k nesmírnému
zármutku svých rodičů prchl z domova a nyní
se vrací, ožebračen, třesa se strachy, jak bude
přijat. Již viděl ošlehané metly topolů, týčící se
nad rodným statkem, již viděl i zář v okně ko-
můrky, kde prožil svůj mladý věk... Slzy vstou-
pily mu do očí.. „Smí vejít? Je živ bteca
#26
alto_textblock
#26
matka? Jak ho přijmou?“ Horečka jím lomco-
vala, únava podrážela jeho nohy, cítil, jak mu
křehnou údy... Usedl na patník u silnice! Divá
metelice šlehala mu do tváří a mráz byl tak
třesknutý... Sníh padal, padal, padal.“ Osm
teček... „A ráno, když ubírali se vesničané na
božíhodovou mši, spatřili ke svému ustrnutí lid-
skou ruku, vyčntvající z hlubokých, sněhových
závějí. Všechna pomoc byla marna... Václava
Plouhalů už nevzkřísili.“
Dojemná historie, že! Setřete slzu s oka
za nešťastného Václava, ale připravte se na
horší: „V nejkrutší sněhové bouři vyhnala ji ne-
citelná macecha. Lidunka v chatrných cárech
vyběhla na náves, zimou se tetelíc... Sem tam
nahlédla do oken sousedních chat, kde šťastnější
děti právě obskakovaly vánoční stromek, topící
se v záři světel... Běžela, nevědouc ani kam. ..
Na rozcestí, kde vítr chrastil plechovým Kristem
mezi dvěma lípami, sklesla vysílena pod kříž ..
Modlila se a zdálo se jí, že Kristus s kříže shlíží
k ní laskavě... Teď zdálo se jí, jakoby ruka
jeho svatá svezla se s kříže a hladila ji po
hlavě... „Ještě dnes budeš u své matinky,“
slyšela jako ve snách...“ Dvě řádky samé
pausy, pak hrozný konec: „Našli ji pod kří-
žem jako mrtvolu. Zmrzla!“
Teď, prosím, ale připravte se na nejhorší:
„Student Vávrů přijel na Vánoce... Měl nyní
před maturitou, a pak dle vůle své pobožné
matky měl se státi služebníkem Páně. Proto
matka velmi nerada viděla, když sotva se v do-
movském statku ohřál, odešel, jak pravil, na pro-
cházku. Matka dobře tušila, že míří za mě-
stečko, kde na rybníce projížděla se na ledě
mládaž a mezi nimi Bětuška Maříkovic. Dávno
to již staré Vávrové nebylo vhod, že ti dvas
#27
alto_textblock
#27
mají rádi. František Vávrů skutečně chvátal na
led, kde Bětuška Maříkovic atd. ..
Nebudeme opakovat šestistránkové líčení,
jak oběma při shledání vyskočil „růměnec“ na
tvářícn, jak František připjal si brusle a s Bě-
tuškou kroužil po rybníce a vyznával jí při tom
lásku, jak ona sklonila hlavu na jeho prsa a
šeptala: „Tedy nebudeš knězem, Františku?“
Nezpozorovali ani, že přijeli na místo, „kde led
byl slabý a tůně pod ním hluboká...“ Nešťast-
níci! Ledová tříšť zapraskala, dva výkřiky se
ozvaly a dva mladé životy zmizely v ledové
vodě... „Byli si souzeni . ..
A tak se to táhne dále všemi vánočními povíd-
kami. Hrdinové vesměs zapadají do sněhu a tam
zmrznou nebo proboří se na ledě. Spisovatelé
hrůzostrašných vánočních povídek jsou necitové
necitelní. Jen aby hodně potrápili čtenáře a
ještě více redaktora, který má to potěšení, pro-
číst všech těch tři sta padesát a pět povídek, aby
nějaká ta perla, v nich utajená snad, nepřišla na
zmar a literatura naše nebyla připravena o jeden
nevý, dřímající talent.
Jediný jen autor, dle všeho spíše autorka
vánoční povídky byla tak milosrdná, že ne-
nechala svého hrdinu zmrznout na rampouch . ..
Na štěstí v kritickém okamžiku, když už krev do
závějí zapadlého nešťastníka začala klesati
v teplotě své k nulle, ozvaly se vesele zvuky
zvonku saní, jež uháněly silnicí, u které hrdina
povídky byl na nejlepší cestě zmrznout. Na štěstí
ho zpozorovali, naložili do saní, třeli sněhem a
tak kromě oznobeného nosu, neodnesl hrdina
své vánoční mrznutí hůře. „A přes tento ozno-
bený nos se Jindřich správců po roce bohatě
oženil,“ končí dobrosrdečná autorka svoji po-
vídku. Tak vida!
Leporello.