#1
alto_textblock
#1
Románová příloha
#2
alto_textblock
#2
„Národních Listů“ k číslu 35l. ze dne 20. prosince 1904.
#3
alto_textblock
#3
Různé zprávy.
= Originelní zlodějská skrýš. Dva taškáři udali
před nedávnem u jakési pojišťovací společnostiv
Paříži za 20.000 fr. padělaných peněz, uprchli s lu-
pem do Londonderry v Irsku, kde byli zatčeni a do-
praveni nazpět do Paříže. Při svém zatčení měli
ještě as 4000 fr. a prsten v ceně 500 fr. Kam to
skryt? Když zůstali chvíli v policejní kanceláři sa-
motni, odemkl jeden z nich skříň náčelníka policiea
skryl v ní svůj lup mezi úřadními akty. Tato drzost
připomíná již situaci některých pařížských frašek.
Ale nebyla jim pranic platna, neboť oběma táškářům
nezbylo, než vyznat se a tak byl jejich lup snadno
nalezen.
= Jim, starý nosorožec, jeden z miláčků dětí
v zoologické zahradě londýnské, dokonal těchto dnů
klidně a bez bolestí svoji pozemskou pouť. Po čty-
řicet let trávil v severní části Regents Parku svoji
nemotornou, klidnou existenci. Přednostové a hlídači
zoologické zahrady se střídali, ostatní obyvatelstvo
její stále se měnilo, tisíce lidí přicházelo a fotogra-
fovalo jej a milliony veselých dětí s úžasem se mu
obdivovaly a krmily jej. Byl již dávno starešinou
zahrady a zub času, jak se zdálo, neměl nad ním
nijaké moci. Jim byl klidný, dobrácký tvor, nevšímal
si va ně běhu světa, v létě povaloval se klidně ve
své bahenné lázni a v zimě toliko vystrkoval klidně
hlavu z hromady slámy a přijímal líně pamlsky, ji-
miž mu děti dávaly na jevo svůj obdiv a svoji ná-
klonnost. Ve svých mladších letech býval prý mnohdy
svým neohrabaným způsobem velmi rozpustilý, ho-
níval a strašil občas svoje hlídače, ale nikdy žád-
nému vážně neublížil. Avšak dávno již byl tlusto-
kožcem nanejvýš rozšafným a těšil se také stále nej-
lepšímu zdraví, až před rokem pojednou počal se
u něho jevit nápadný úpadek sil. Od té doby stal se
ke svým dozorcům a k osobám, jež měly k němu
přístup, neobyčejně přítulný a dával se přímo roz-
mazlovat. Před několika dny vylákali jej hlídači na
blízkou louku na procházku. Jim se dal k tomu
pohnout, ale ačkoliv již dávno nebyl tak těžký, jako
ještě před rokem, nechtěly mu již nohy sloužit. Po
volné obchůzce klesl u dvířek svého pavillonu a
teprv po úsilovném namahání podařilo se zástupu
dozorců nemotornou hmotu dovléci na lůžko. Zde ve
slámě se ponenáhlu vzpamatoval. Několik dnů po-
tom nalezen před nedotčenou stravou mrtev na loží
k nemalé žalosti všech, kdož jej znali. Jim byl bez-
pochyby nejstatnější nosorožec své doby, chovaný
v zajetí. Nástupcem jeho jakožto starešina zoologické
zahrady jest jeho soudruh Tom, jenž také již tam
mešká po devatenáct let a jest již větší, třeba ne
tak objemný, jako Jim ve svých nejlepších letech.
= Velká krádež. Z Athén se nám oznamuje a
Již několik let bydlí zde francouzská hraběnka de
Riancoure, která se vystěhovala z Francie, poněvadž
nenávidí republikánskou vládu a náleží k nejnáruži
vějším klerikálům. Jelikož jest velmi bohatá a Ře-
kové mají velmi citlivý smysl pro peníze, hraje zde
v tak zvané lepší společnosti, která chová ve svém
lůně osobnosti nejpestřejší minulosti, takřka první
roli. Mimo to hraje si na nadšenou Filhelenku. Na-
proti tomu neostýchá se, dáti v novinách výraz své
zášti a nespokojenosti s panujícími poměry ve Francii.
Při tom ve své krátkozrakosti nepozoruje, že se jí
Řekové jen posmívají a že ji vykořistojí. By nadšení
#4
alto_textblock
#4
a lásku její ochladili, provedli jí tuto neděli hezký
kousek. Když se ráno probudila, zpozorovala, že
skříň, stojící v pokoji u ložnice, jest otevřena a
patřičně vyklizena. Měla v ní klenoty v ceně dvaceti
tisíc franků a patnáct tisíc drachem v hotovosti,
mimo jiné drahocenné předměty. Hraběnka pospíšila
si udati hned krádež policii, ale byl by to opravdu
zázrak, kdyby se ji podařilo nalézti zloděje. Pány,
kteří mají tolik peněz a tolik drahocenných věcí,
řecká policie těžko nalezne, neboť předměty ty se
lesknou a oslepují její oči. To ovšem paní hraběnka
neví a proto ji tato maličká zkušenost prospěje, by
poznala panující zde anarchii, což ji dříve nebo po-
zději přivede k přesvědčení, že udělá lépe, když se
vrátí do své krásné vlasti a upotřebí tam svého vel-
kého jmění k dobročinným účelům.
= Oběti orkánu. Na parníku »Trinidad«, který
onehdy z Bermudy přibyl do přístavu novoyorského,
byly sem dopraveny další oběti bouře, která před
týdnem řádila na atlantickém pobřeží. Jsou to za-
chránění námořníci ze staré barky »Elmiranda«,
která se ztroskotala na pobřeží Floridy. Námořník
William McLaughlin, z Weymouthu, N. S., byl sme-
ten s paluby do moře a utonul. Ostatní trosečníci
uchýlili se do ochranného člunu a zachráněni byli
parníkem »Horsa«.
= Ty konce! Jaký závěrek mívá kariera různých
členů vysoké šlechty, vypravují různé americké listy.
O markýzovi of Anglesey jest známo, že byl nucen
prodati nejen svoje šperky, ale i svůj drahocenný
peerský plašť a peerskou korunu. Oblíbený clown světo-
známého cirku na pevnině evropské jest synem
anglického peera a není nikterak vyloučeno, že se
mu kdysi ještě dostane dědictvím peerského titulu.
Řidičem stroje na jedné z velkých anglických tratí
jest syn baronův, kdežto jakýs londýnský prodavač
novin jest bratr velmi znamého a velmi váženého
šlechtice. Lord Lyveden byl po dlouhou dobu v Ame-
rice hercem, později sklepníkem v Novém Yorku a
odebral se pak do Jižní Karoliny, kde pracoval u ja-
kéhos rybáře. Lord Rosslyn byl po dlouhou dobu
cestujícím v oboru hospodářských strojů, hrabě
Cairns byl prostým písařem velké jedné firmy a syn
irského viscounta jest nyní ředitelem velmi známého
hotelu v Brightonu. Lord Drummond, jenž v patnáctém
roce jakožto plavčík na plachetní lodi uprchl do
Ameriky, vydělával si nejprve chleba jako pomocník
vlásenkářský, pak se stal vrátným v hotelu a zemřel
konečně chudý a nemocen v jednom novoyorském
hospitále.
= Lov želv pomocí ryb. Velmi zajímavý lov želv
jest obvyklý na Kubě, na pobřeží Zanzibaru av
užině Torresově pomocí ryby Escheneis remora,z
rodu makrel. Jako všechny ryby z druhu tohoto má
tělo úhořovité a nejpřednější čásť hřbetní její ploutve
přetvořena v příssavnou desku, kterou se ryba při-
pevňuje na dno lodí, na velké ryby a na želvy. Na-
lezá-li se náhodou volně ve vodě, snaží se co nej-
rychleji přissáti ke vhodným živým neb neživým
věcem. Lov želv pomocí těchto ryb líčí slavný zo-
olog prof. W. Marshall následovně: K lovu želv bere
se ryba přiměřené velikosti, které se připevní na
ocasní ploutev dlouhý provaz, do člunu, s nímž se
vesluje k místům, kde se želvy zdržují. Zde hodí
se upoutané ryby do moře, kdež hledají nejbližší
dopravní prostředek, aby se naň přissály a to jsou
želvy. Když se ryby přissály, táhnou je rybáři zpě
#5
alto_textblock
#5
a poněvadž ryba želvu nepustí, táhne ji s sebou
až ke člunu, kde rybáři seberou želvu do sítě.
#6
alto_textblock
#6
Zemřelí v Praze.
Dne 15. prosince 1904: Jílek Karel, výběrčí
potravní daně, 45 roků, 845—I. Tykalová Kateřina,
choť býv. hostinského, 65 roků, 1515—II. Čiháková
Barbora, žena zedníka, 46 roků, 772—VII. Vejvoda
Václav, syn dělníka, 34 roku, 395—VII. Ebrová Anna,
vdova po kočím, 86 roků, 22—VI. — U Milosrd-
ných bratří: Slabihoud Václav, kočí, 60 roků. —
U Milosrdných sester: Bímová Anna, dělnice,
29 roků. — Ve všeobecné nemocnici: Pospí-
šil Hynek, obuvník, 50 roků. William Karel, sluha,
19 roků. Petříková Anna, dělnice, 29 roků
#7
alto_textblock
#7
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
V úterý 20. prosince.
#8
alto_textblock
#8
66. hra v předpl.
(2. čtvrtka.)
#9
alto_textblock
#9
Psohlavci.
Zpěvohra o třech dějstvích s dohrou. Hudbu složil
Kare! Kovařovic. Text dle stejnojmenného románu
Aloisa Jiráska napsal Karel Šípek.
Dirigent František Picka. Režisér Adolf Krössing.
Začátek o 7. hod.
Konec po 10. šhod
#10
alto_textblock
#10
Švandovo divadlo na Smíchově.
Začátek o 7. hod.
#11
alto_textblock
#11
V úterý 20. prosince.
28. hra v předplacení (úterní).
Novinka. Po prvé: Čarevniny Amazonky.
Velká výpravná slovinská operetta o 3 jednáních.
Text napsal A. D. Barum, přeložil Fr. Lier. Hudbu
složil V. Parma. Režisér Josef Kubík.
#12
alto_textblock
#12
na Král.
Pištěkovo lidové divadlo vinohraceoh
V úterý 20. prosince.
Začátek o 7. hod.
Lidové představení při malých cenách.
Po třetí: Kurýr Lionský.
Drama o 5 jednáních a 8 obrazech od Moreau, Siran-
dina a Delacoura. Z francouzského zpracoval J. Kühnl.
#13
alto_textblock
#13
V každém knihkupectví jest na skladě právě vy-
daná kniha, obsahující
263s
#14
alto_textblock
#14
krátké pohádky
#15
alto_textblock
#15
s názvem
#16
alto_textblock
#16
Sto
#17
alto_textblock
#17
pohádek.
#18
alto_textblock
#18
Nejmladším čtenářům z rozličných spisovatelů sestavil
a upravil J. Procházka.
Se 100 obrázky. — Za 3 K, skv. váz. 5 K (poštou
o 30 h více).
Ve skvostném vydání jsou kromě 100 obrázků černých
ještě tři barevné obrázky, a všechny pohádky
jsou tak upraveny, aby hodily se nejmladším
čtenářům obsahem i mluvou.
Dr. Frant. Bačkovský,
knihkupeo v Praze, Zitná ul. 55.
#20
alto_textblock
#20
192
#21
alto_textblock
#21
— 189 —
#22
alto_textblock
#22
»Značně — dokud by nebyla posloupnost zajištěna.
Potom by se, myslím, mohla má vévodkyně baviť. Ona
to také asi učiní, aniž by se mne tázala. Přece se ne-
bude dívati, jak všechno sousedstvo jí koláče, a zůstane
při tom spokojena se svým jednotvárným chlebems
máslem.«
To se zdálo býti velmi pravdivým.
Pokračoval ve svých úvahách:
»Protože několik tak zvaných civilisovaných národů
vztýčilo pro sebe prapor mravnosti, se ještě lidská přiro-
zenost nemění. To, co my nazýváme mravnosti, to v při-
rozeném světě neexistuje.«
»Proč by tedy měly ony dcerky sládků ze ctihod-
ných středních tříd tak silný smysl pro ni?« tázala
jsem se.
»Protože slušnost jest jejich bohem od generace k
generaci — někdy můžete skoro přemoci přírodu nějakým
hohem! — Babykins má takovou theorii, že potrava, již
požíváme, činí rozdil v povaze naší třídy; avšak tomu já
nevěřím. To je proto, že honíme zvěř a střílíme a vedeme
život náklonnosti, na nátlaku, jako střední třídy a tím se
vracíme blíže k přírodě.«
»Obávám se, že jste sofistou!« děla jsem s úsmě-
vem. »Hleďte, tamto se k nám blíží miss Martina B. Kad-
walladerova; přísná cnost zračí se přece jen v každičkém
tahu její tváře !«
»Promiňte, vojvodo,« pravila. »Avšak průvodce po
Myrltonu, jejž jsem si koupila na nádraží, dává na sroz-
uměnou, že zde v této galerii naleznu druhou podobiznu
královny Alžběty. Nemohu ji nalézti — byl byste tak
laskav, ukázal byste mi ten obraz ?«
#23
alto_textblock
#23
Dvě jiné dámy, dědička, Babykins, lord Tilchester
a mnoho mladších pánů seděli kolem stolu jako děti, po-
chutnávající si na chlebě a zavařenině.
Vévoda prohlížel s miss Martinou B. Kadwalladerovou
brnění. Kdosi hrál jemně na piano. Veselý smích vznášel
se vzhůru. Pochybuji, že by některá jiná země dovedla
ustrojiti takovouto scénu. To by se bylo líbilo babičce.
»Bleslty boží! Na galerii je duch!« vykřikla miss
Korrisanda K. Trumpetova, ukazujíc na mne. Zahlédlat
slabý lesk měho bílého sametového úboru, jak jsem se
pohnula.
»Nikoliv, já nejsém duch«, volala jsem, »a jdu dolů
jísti teplé paštičky!« I přešla jsem galerii a sestoupila po
schodech ve vížce.
Lady Tilchestrová dosud se neobjevila.
Usedla jsem ke stolu vedle »Billyho«. Bylo zde
tak veselo a přátelsky, nikdo se nemohl cítiti stísněn.
Přihlédlo-li se blíže, byla miss Trumpetova na svůj
věk přiliš nádherně vystrojena; ve svých prostých cestov-
ních šatech byla hezčí, avšak její veselé náladě a hbitým
odpovědem nedalo se ničeho vytýkati. Bavila nás všechny
a lord Luffton byl jí patrně nyní nesmírně okouzlen, at
již to lady Grenellenová na konec dovolí nebo ne.
Byla zde ještě jedna svobodná dívka u stolu, miss
Agatha Championova a její líná, shrbená postava a roz-
čechraný účes nejevily naprosto přednost vedle přímé,
plné postavy a pěkně vykartáčovaného vlnivého vlasu
dědiččina.
»Kde jste byla celé odpůldne?« vyptával se mne
vévoda vyčitavé přes ramena. »Hledal jsem vás všude dole
a konečně jsem vzkázal do vašeho pokoje, avšak vaše
komorná o vás nevěděla !«
-Ledová kra.
#24
alto_textblock
#24
48