ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 9c8a3fd0-75a2-11dc-b3b9-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 30
#1 alto_textblock #1
Ročník XXXXVIII
#2 alto_textblock #2
V Praze, v neděli 26. dubna 1908.
#3 alto_textblock #3
nem vU ori ěar
#4 alto_textblock #4
Číslo. 115.
#5 alto_textblock #5
Na ranní a odpel. ltsty předplšní i sei v Praze v admlnisiraei . . . a měrfe n etvrt leta . . . . 8 K — s dvojí don ířkoe r . . . ik o0k ve sliekéch: „K soh za něsfc .. Poštous i. . . . . 9 K sn v dvejí zísilkon . ke
#6 alto_textblock #6
N
#7 alto_textblock #7
e
#8 alto_textblock #8
V drobném prodejít ranní číslo o sobě v . . . odpeledni . . . na ž h Va nllalkách na venkověi ranní číslo. . . . . . . . 10h odpolední . . . . . . . . 4 b Inserátv platí se hotově papřei. Předplanení a inssrty přijímá sámlul- siraoe v Marianské ulici č.3. Tam nacházejí se t6I redskce Uiskárna a ezpedice „ Národních Lilsta“ Rukoplay se novraosjí.
#9 alto_textblock #9
Dnešní čisla pra Praha le o 18 stranác.
#10 alto_textblock #10
Varujeme naposled!
#11 alto_textblock #11
Dalo se očekávat, že zpupná mysl ne přátel jazyka a národa našeho nesnese mlčky když konečně vrchní zemský so u království českého dle práva dle povinnosti své nařídil odboj ným německým soudcům při c. k. soudeci v Čechách, aby též vůči nám Čechům dbal platných zákonův a přijímali vyřizovali po česku veškerá če ská podání jako činívali od dávných časů stále až do nedávného fermanu něme- ckého »Volksrátu«. — Přímo korybantský povyk rozléhá se dnes z doubravy něme- ckého pychu proti místopředsedovi vrchního zemského soudu pro jeho správný a práv- nicky jasně opodstatněný rozkaz, ne jinak než jakoby Němcům v Čechách o hrdlo šlo. Poněvadž pak němečtí štváči dobře vědí, že by lichost jejich poplachu byla mžikem ve světě poznána, kdyby pojmenovali věc pra- vým slovem a řekli prostě: Jde o to, má-i v Čechách, tedy v zemi, kde sídlí pospolu promíseně 4 miliony Čechův a 2 miliony Němců, při c. k. soudech a úřadech býti Čechům jako Němcům všude stejně přislu- hováno jejich jazykem, čemuž Čechové chtějí, kdežto my Němci nechceme český jazyk připustiti ku prahům c. k. soudůa úřadů v krajích převahou německých —— po něvadž tuší dobře, že by nikdo spravedlivý jim nedal za pravdu, kdyby takto vyložili skutečný stav svého sporu s námi: překru- cují falešně skutečnost a líčí věc takto: »Nikoliv o praktickou potřebu, nýbrž o úspěch státního práva českého při tom Čechům běží. Češi jen proto tak houževnatě trvají na požadavku, aby u všech soudův a úřadů státních v hranicích země české mohli nalézti právo jazykem svým če- ským, poněvadž jim jde o znovuzřízení jed notného českého státu, v němž by nám Němeům Češi brzy ustlali hrob. My Němci však nikdy a nikdy ne- dopustíme vybudování této tvrze českého státu, my nikdy nedopustíme, aby naši ně- mečtí soudcové byli zbaveni svého práva rozsuzovati o tom neodvisle, jakým jazykem úřadovati chtějí.« — To jest jeden německý trik. K obnažení jeho prolhanosti stačí říci tolík: Kdykoliv bývalo mezi námi a Němci diskutováno o českém státním právu, vždy němečtí ma- tadoři slovem i písmem hleděli dokazovat. že prý český stát vzal za své porážkou naší na Bilé Hoře. Vítěz Ferdinand II. prý ho sklál ostřím meče na věky věkův. Není tomu ovšem, jak každý znate dějin a práva státního ví, naprosto tak. Ale zůstaň při tvrzení německých matadorův. Nebyl to však týž — zhoubee českého státu, týž vítěz bělohorský Ferdinand II, který sedm let po bitvě na Bílé Hoře oktroyoval království českému své Obnovené zřízení zemské z roku 1627, v němž prohlásil rovné práv českého jazyka s německýmu všech soudův a úřadů v Čechách za fundamentální zákon zemský? A když jarem r. 1848 minula noc dvoustoletého despo- tismu a obyvatelé pražšti, Čechové jako Němci obrátili se s proslulou svou peticí sv.václavskou na tehdejšího krále českého Ferdinanda V. v níž stýskali si na hrubé porušování rovného práva jazyka českého při úřadech zeměpanských, odpověděl koru-
#12 alto_textblock #12
novaný král nejprve reskriptem ze dne 23. března 1848, že má býti rovného práva obou jazyků zemských dbáno všemi země- panskými úřady a soudy v Čechách tak jako to stanoveno v Obnoveném zří- zení zemském z roku 1627 a pokud tomu praxe odporuje, že má se v tom n prodleně náprava státi. Dne 8. dubna 1848 pak vydán drubý reskript téhož krále českého, v němž ještě určitěji prohlášeno: ČI. I. Národ- nost česká budiž položena za základ tak, že se česká řeč ve všech větvích státní správy (tedy nejen u soudův a politických úřadův, aleu všech c. k. úřadů vůbec) a veřejného vyučování s řečí německou v úplnou rovnost staví. V důslednosti čehož pak sta novil čl. 9. téhož reskriptu královského dále Od nynějška mají v Čechách všickn úřadové veřejní a všecky soudy obsazováni býti jedině osobam obojí zemské řeči mocnými.A reskript ten byv pojat ve sbírku záko nů zemských má podnes svou plnou platnost zákona řádně vyhláše ného (jak uznal plenissimárním rozhodnu- tím z r. 1898 sám nejvyšší soudní dvůr) ježto nebyl žádným pozdějším zákonem an zemským, ani říšským změněn neb vyzdvi- žen, ale naopak článkem XIX základních zákonů státních z r. 1867 jen v platnosti své znovu utvrzen a sesílen. Na základě tohoto fundamentálního článku ústavy vydal pak sám německý ministr Stre- mayr své nařízení ze dne 19. dubna 1880, když před tím od presidentů krajských soudův chebského, libereckého, mosteckého i českolipského obdržel zprávy, že se tam o jakživa bez oblíží s Čechy jednalo po česku, ba když byli sami němečtí matadoři: Schmev- kal, Herbst, Wolfrum se všemi tehdej- šími poslanci německými ve svém memo randu v listopadu 1879 císaři podaném. odpověděli k našemu požadavku, aby každý obyvatel země české byl oprávněn hle dati a nalézti právo své u všech zeměpan ských úřadů v tom neb onom z obou jazyků zemských, že — tento požadavek není ničím jiným, než opětováním toho, co již bez toho ve skutečnosti trvá. Bezprostředně po vydání ja zy ko vých nařízení Stremayrových prohlásil pak orgán německých poslancův »Bohemia« ze dne 26. dubna 1880 výslovně, že »tato nařízení neobsahují ni čeho, co by nebylo za všech ústavních vlád co nejsvědomi- těji prováděno a co by u všech úřadů samo sebou neplatilo«. Teprv když vídeňská » Neue Freie Presse počala ze strannických důvodů proti jazyko- vému nařízení Stremayrovu brojit, uchopili se toho němečtí radikálové, vedení pověstným Knotzem, Pickertem a Bareuthrem a strhli ve štvanici svou některá zněmčená města i ostatn německo ústavověrné poslance, takže pojednou se rozlehl německý nářek o »sprachen- zwangu«, o útisku a ohrožení Němců v Č chách, což nazval Němec ministr Stre mayr ve své odpovědi z 5. května 189 v plné sněmovně: trestuhodným šá lením a v omyl uváděním veřej něho mínění, rovně jako druhý zástupce vlády sekční chef Němec von Šacken ve schůzí panské sněmovny dne 24. května 1880 Schmerlinga usadil zevrubným důkazem dle starších předpisův a z posavadní praxe, že tímto nařízením (Stremayrovým) neby
#13 alto_textblock #13
v Čechách utvořen žádný nov sta v, ale že »všechna ona star ší nařízení jazyková byla vydáván pro veškeré soudy v celých Čechách a o nějakém rozeznávání jazv- kových území se v nich níkde nemluví právě tak jako v německém proti- memorandu z listopadu r. 1879.« — Tak zní historie jazykového sporu v Čechách. Nejde tu o žádný výboj a výpad náš na jakés právo Němců za účelem vydobytí českého státního prá- va, ale jde tu o pouhé ubájen a ubránění našeho přirozeného práva národního v odvěké je- diné vlasti naši proti útočnosti. nesnášelivosti a neliberálnost nepřátelské menšiny německé která sahá směle až i na jednotu země české zaručenou pragmatickou sankcí za spekulací vlastizrádnou. A dá-li se vláda Beckova oblouditi neb zastrašiti německými irredentisty zdejšími do té míry, aby hleděla svým návrhem nového jazykového zákona, jakož i svou osnovou o krajském zřízení v Čechách vyplniti ten velkoněmecký sen o zřízení auto nomní německé země v Čechách, pak do- žene tím šestimilionový národ naš k odporu nejkrajnějšímu a nejtužšímu, jaký se my sliti dá. — Toť naše poslední slovo před dohoto vením vládních těch osnov snad pro celou budoucnost Rakouska přeosudných !
#14 alto_textblock #14
Co se děje u c. k. soudů v král českém? (Několik dokladů)
#15 alto_textblock #15
I.
#16 alto_textblock #16
Úřadní noviny přinesly tyto dni ke zná- mému karlovarskému případu dodatek, že vreh. soud — ještě za úřadování ryt. Wessellého — zamítl dohlédací stížnost pražského advokáta dra. Ferdinanda HIellera, poněvadž krajský sou v Chebu stížnosti dra. Hellera v podobném př- padě vyhověl, a sice usnesením ze dne 20. únor 1908 č. j. R. 72. Avšak nedodaly, že toto usnesení, jímž po volen byl dru. Ilellerovi knihovní zápis, odmi nutý okrasním soudem v Karlových Vareeh z toho důvodu, že žádost byla česká, byl rovněž — vzder tomu, že i stižnost byla se psána česky — německá, a že okr. soud v Karl Varech zápis do knihy pozemkové provedl ne mecky. A na takoválo usnesení úřadní tisk se od- volává! Z toboto usnesení krajského soudu v Chebu podal dr. Heller dohlédací stížnost, které vrehn zemský soud usnesením ze dne 21. dubna 190 č. NC 1 584/2/8 vyhověl a nařídil krajskému soudu v Chebu: „Usnesení ze dne 20. února 190 R IX 72/2/8 budiž vydáno v jazyku če- ském za vyhotovení již doručene které současně buď zpět vzato. Odůvodnění: Že 1všech soudů vkrál. českém lze použiti obojího jazyka zem ského, plyne z čl. I. uvozovaclho zá- konak soud. řádu (§ 13. ř. s.) a z čl. 19 zák. z 21. pros. 1867 č. 142 ř. z. a § 1. m nisterského nařízení ze dne 19 dubna 1880 čís. 14. zemského zákon pro království české. Poněvadž sepsány byly žádost knihovn i stižnost česky, bylo také usnesení o této stíž- nosti vyhotoviti česky.
#17 alto_textblock #17
Proto byl vydán ve smyslu § 74. zák. o or soudu a § 409. č. 1 j. ř. tento rozkaz. Podepsán: Rinesch. Co tomu řekne úradní tisk?v jo Na zmíněné usnesení okr. soudu v Karl Varech, dle kterého dal soud tento zápis do po zemkové knihy zapsati německy, podal d Heller stížnost ke krajskému soudu v Chebu který stížnost tuto usnesením opět německým ze dne 3. dubna 1908 č. R. 127 zamítl z dů vodu, že u okresního soudu v Karlových Varec jest pouze němčina obvyklým jazykem. Na usnesení toto podal dr. Heller jednak dohlédací stížnost k vrchnímu soudu, jed nak řádnou stížnost k nejvyššímu soudu Tyto stížnosti dosud vyřízeny nejsou. Za to vyhověl vrchní soud další dohlédae- stížnosti dra. Hellera na usnesení poradní k - mory krajsk. soudu v Chebu ze dne 11. března 1908 č. j. N S 124, sepsané německy, nařídiv usnesením ze dne 21./IV. 1908 č. N S 704/28 krajskému soudu v Chebu, aby usnesení své sopsal česky. Dr. Ferd. Heller učinil totiž, když mu okr. soud v Karlových Varech zamitl usnesením ze dne 17. ledna 1908 tabulární žádost, poněvadz byla sepsána česky, trestní oznámen pro zločin zlého uživání moci úřa- ni. Oznámení toto postoupilo vrchní státní za- stupitelství státnímů zastupitelství v Chebu. ktoré českým usnosením sdělilo dru. Helle- rovi, že nomá příčiny zakročiti. Na to podal d Heller sám za svého klienta, jako soukromého účastníka, poradní komoře krajského soudu v Chebu návrh na zavedení přípravného vyšetřo- vání pro shora zmíněný zločin proti referentu okresního soudu v Karl. Varech. Tento návrh poradní komora cit. usnesením přirozeně z mítla, poněvadž takového zločinu se dopoušt ještě dnes krajský soud v Chebu sám. Pro toto zakročení kasali se velice v Chebu na dra. Hellera. Německým novinám bylo sdě leno, že bude dr. Heller treštně stihán. Dr Helier totiž v podání svém tak ostře kritisova revoltu německých soudců, že snad registrature žádného soudu v Rakousku spisem — vlastn spisy, neboť ostrým tónem oplývají Všechna po- dání dra. Hellera na tento soud. — vykázati s — ovšem ke své chloubě — nemůže. V podání onom tvrdí dr. Heller, že jednán takové musí zlomiti důvěru v německé soudee vůbce, poněvadž porušujíce základní záko státní, porušují tím i svoji služební přísahu. kterou na zachovávání základních zákonů slo- žili, a pak že již není žádné záruky za to, ž nebudou porušovati i zákony jiné. Jednání t označuje dr. Heller jako podvratné běsnění sl natisovaných zasleponců, které musí nutně vést k anarchii v justici. V jednání tom, t. j. odmí nuti českého podání, spatřovati dlužno zločin zlého uživání moci úřadní prote, poněvadž jes to odepření konání úřadní povinnosti, a sice z strannické vášně, ze zběsilého zuření proti če skému jazyku. O nějakém právním přesvědčen nedá se mluviti, poněvadž týž referent až d prvého případu chebského úřadoval bezvadne česky. Aby pak zjistila se pravá příčina tohoto obratu, navrhl dr. Heller, aby se u referenta vy konala domovní prohlídka, a zjistilo se, zdalise nalézá v držení známých cirkulářů Volksratu dra. Titty. Na stihání dra. Hellera dosud nedošlo. Dnes proti revoltě zakročil energieky vice prosident vrch. soudu dr. Rinesch, úřadník ř n., správný a přesný a právník na slovo vzatý Revolia ještě doutná, což patrno z nového porušení jazykové rovnoprávnosti krajskéh soudu v Chebu. Jak jsmo oznámili, zamltl vrehní soud usne
#18 alto_textblock #18
sením ze dne 11. dubna 1908 dohlédací stíž- nost dra. Hellera na usnesení okr. soudu v Karl. Varech, kterým zamftnuta byla žádost o vklad 100.000 K, poněvadž byla sepsána česky. To stalo se jestě za úřadování p. Wessellého. Dr. Heller podal tedy ke krajskému soudu v Chebu Mdnou stížnost, kterou okresní so u v Karlových Varech musil do Chebu ihned předložiti a kraj. soud v Che- bu ihned vyříditi, poněvadž jim t vrchni soud k žádosti dra. Heller nařídil. Krajský soud stížnost tuto česky p sanou vyřídil opět německy. Stížnosti vyhověl potud, že povolil vklad zástavního práva, a na- řidil okr. soudu v Karlových Varech, aby vklad ten zapsati dal — což soud ten učinil zase ně- mecky — ale zamítnul ji, pokud směřovala proti tomu, že okresní soud v Karlových Varech porušil jazykovou rovnoprávnos. V důvodech opětně se tvrdí, že prý vůbee žádný jazykový zákon ani platné nařízení jazy- kové neexistuje, poněvadž prý základní zákon státní jest pouze rámeový zákon a na základ jeho žádný speciální dosud vydán nebyl a Stre- mayrovo jazykové nařízení, odporujíe čl. 12. zákl, zák. stát., jest prý neplatno. Na usnesení toto podal dr. Heller novou dohlédací stížnost a rovněž na usnesení okreas- ního soudu v Karlových Varech, jímž zápis vkladu byl nařízen německy. o Odboj německých soudů. Píše se nám z kanceláte dra. Karla Groše V pozůstalostní věci své mandantky podal jsem přihlášku k pozůstalosti po dru. E. k okr soudu v Karlových Varech. Přihláška byla sepsána jazykem českým vyřízena však po německu. Podal jsem doblédací stížnost ke krajskému soudu v Chobu, který stížnost zamitl z důvodu. že jazyk český u c. k. okresního soudu v Karlo- vých Varech není jazykem obvyklým. Stížnost ovšem vyřídil krajský soud v Che- bu zase v jazyku německém. Proti tomuto rozhodnutí stěžoval jsem k vrchnímu zemskému soudu, který vydal toto rozhodnutí. C. k. vrehní zemský soud v král. českém o dohlédacích stížnostech „O. z. v. P.“ drem. Karlem Grošem, advokátem v Praze, do usne- sení a sico: a) c. k. okresního soudu v Karlových Va- rech ze dne 22. ledna 1908 č. j. A. I. 273/7/2a b) e. k. krajského soudu v Chebu ze dne 14.II. 1908 č. j. N. c. IX. 518/4 ve věcech pozů- stalosti po drů. E. vydaných, pókud tato obě usnešení stěžovatelce vydána byla v jazyku ně- meckém, nařidil toto: Usnesení pod a) a b) uvedená buďtež stěžovatelce vy- dána v jazyce českém. Odůvodnění: Že u všech soudů v král. českém použiti lze cbojího jazyka zemského, plyne z čl. I. uvoz. zákona k c. ř. s. (§ 13. všeob. ř. 3.) z čl. 19. zákona ze dne 21. prosince 1867 č. 142 a § 1. min. nař. ze dne 19. dubna 1880 z. z. pro Če- chy č. 14. V předpisu posléz uvedeném nařizuje se zejména, že vyřízení, jež se vydá o podání pí- semném, vyhotoviti sluší v tom jazyku zem- ském, ve kterém podání sepsáno jest. Ježto pak podání, o nichž vydána byla usnesení v odpor vzatá, sepsána jsou v jazyku českém, slušelo také oboje usnesení vyhotoviti v témž jazyce. Bylo proto ve smyslu §8 74. org. z. s. 409 č. 1 jedn. řádu nařídili, jak shora uredeno. V Praze, dne 21. dubna 1908
#19 alto_textblock #19
II.
#20 alto_textblock #20
Rineseh.
#21 alto_textblock #21
FEUILLETON.
#22 alto_textblock #22
V Praze, 26. dubna.
#23 alto_textblock #23
6—. (Kronika.) Národní rada má svoj stálou rubriku v denních listech. Co chvili pro- mlouvá k veřejnosti přakrásná kázan čka o na- lehavých potřebách a povinnostech chvile. Posledně zase bylo tak nalehavé slovo: — V době, kdy význam tuhé organisace je lak zjevný, četli jste, jest nezbytno, aby také idea slučující všecky věrné syny národa došla jednotné své organisace, přesně učlánko- vané a provedené do všech důsledků ! . . . Tuze správné slovo! V době nedávné vskutku nastala chvile, kdy se zdálo vší veřejnosti naší, že náhle se »stala zjevnou« potřeba tuhé organisace. Aspoň na chvíli z čista jasna na všech stranách začalo se horlivě uvažovat o potřebě »tuhé organi sace«. To bylo loni, po velikém překvapení, které přinesly všeobecné volby. Bylo jako po země- třasu, když všecko vyplašeno vybihá z domů. vyjeveno a ustrašeno se rozhliží! A v takové chvíli nejspíš lidé bývají přístupni slovu, ktere se ozve. A slovo znělo: organisace ! A zdálo se, že tentokrát všichni pochopují a že to půjde do opravdy! Celek se jevil nadobro rozbit a osla- ben. Jenom množství nových stran a odstínůs vůkol chumehilo. Organisace! Organisace nám třeba, rozlé halo se Kde kdo chtěl se organisovat. A všichn slibovali, dušovali se: »příště, ano příště bude třeba se přičinit !« . . . « — Konečně! Konečně nadešla chvila po- znáni! mohl se těšit strážný duch národa. Po zdě dost, ale konečně přece rozsvítilo se v hla- vách! Co dávno bylo nezbytno, stane se snad ko- nečně skutkem: bude založena pevná organisace — národního celku ! . . Chyba lávky! Nejbližší chvile ukázala nikdo nemvelil na celek a jeho potřebu. O po-
#24 alto_textblock #24
třebě organisace se sice mluvilo, ale zase jen orga nisace — stran a straničék a odstínů, drobných zájmů. Pro ty je smysl vždycky živý a probudilý Ale celek? Jménem celku mluvit a vystupovat jsou všichni stále hotovi, ale vzdát celku, co jeho potřeba jest a bez čeho celek nemůže pro- spivati? Kdož na to kdy pomysli! Potom zase minulo vzrušení chvíle, zrak uvykly pohledu na nové poměry, mysli se uti šily — přestaly také řeči o všelikých potřebách nalehavých, organisačních a podobných! A věc živola zase běžely, jak vždýcky běžl. Až onehdy zase buletin Národní radys ujal slova. — Jest tudíž první a nezbytnou povinnost všech uvědomělých českých činitelů samospráv ných, aby s porozuměním provedli — daleko sáhlou myšlenku ! . .. Zajisté, tak jest! Má-li věc národu prospívati, je konečn nezbytno, aby povolaní činitelé konali svoji po vinnost a provedli — čeho třeba. Neboť všechen děj veřejného života je dvojí: veřejná rozprava a veřejný skutek. A není život zdravý a celý, kde je života jen — po loviel Veřejných rozprav o polřebě ústrojby sil národního celku bylo už dost. Veřejná roz- prava je věc tisku a věci veřejného tisku mám dostatečně opatřeny, netřeba tu nosit ještě dřiví do lesa. Ale o drubý článek děje běží: výsledek rozprav shrnovat, pronešené myšlenky u s ku tečňovat, jmenem celku jednat! A tu mezi povolanými činiteli na předním místě z jisté obrací se zraky — k Národní radě. A Národní rada, co činí? Uveřejňuje v tisku ke druhým povolanýmči nitelům — kázáníčka,
#25 alto_textblock #25
Ohlížíme se po činiteli, který by v zájmu národního celku konečně dovedl jednat a nacházíme někoho, kdo zase jen — mluví Chyba! Slvšíma správnou výzvu ke sboru po
#26 alto_textblock #26
volaných činitelů, aby konečně začali p ro vá- dět myšlenku, na kleré záleží. Ale, taková už je přiroda všech sborových téles! Žádné se nedovede odhodlat, nevidí li nejmocnějšího či- nitele v čels. A kdo jiný má sláti v čele naších činitelů jednajících, nel li — Národní rada? Arci musí být mocný, kdo má kráčet v čele!. A není mcený, kdo není pevně ustrojenl — Jak že ? Není snad Národní rada pevně ustrojena? Nejsou tu snad muži dost osvícen a zasloužilí, povolaní, aby provedli dílo ? .. Jsou muži povolaní. Čest každému, kdo s dobyl zásluhy! Ale muž nejlepší vůle a snahy což svede, nemá-li po ruce nástroj potřebn- k dílu? Treba dřive opatřit pevný náštroj ! Na rodní rada má nějaké stanovy a nějaký základ ale svými buletiny sama denně přiznává svoji — mslomoc. Muži jsou povolaní, mají vůli nej lepši, ale nástroj je nedostatečný První úkol: opatřit pevně nástrojl V základním odstavci stanov Národní rady se čte: — Účelem jest, pečovati o součinnos všech činitelů, zejmena stran politických v d ležitých otázkách, jež se týkají společných zá jmů národa . . e Nešťastný základl — Proč pak — nešťastný? . . . Nešťastno je, co nemá naději na úspěch Úkoly stran se rozcházejí, jsou sobě namnoz protipoloženy. Přirozený úkol stran je, stá- proti sobě. Nemůže zdárně pracovat s po lu co má přirozený úkol pracovat proti sobě. — Ah, to by bylo pěkné! Je přece vý- slovně řečeno: součinnost v záležitostech s p lečných! . .. Marná hra se slovíčky! Zákon ústrojen- stva je zjevný ve vší přírodě. Ve zdravém sil ném těle zvláštní úkol koná vždy zvláštní ústrojl společný úkol společné ústrojíl — Dobrá tedy! Strany v národě tvoří dohromady národní celek. Proč by v čas po- třeby nemohly se sestoupit orgány stran ve spo-
#27 alto_textblock #27
lečný orgán a obstarat potřebu národníh celku ? . . . Nemožné ústroji ! Nemožné, prolože — n ústrojné. Strany dobromady tvoří-li — národní ce lek? Osudný omyll Strany v národě jako smysly v přirozeném těle. Každý má svůj úkol, svoje ústrojí. Zr sluch, čich, hmat, chuť jsou nezbytny životu. Ale, všecky smysly dohromady, dají-li už ně jaké — tělo? A teprv život těla? Národ je ústrojná bytost! Chce-li žili, má zapotřebí zvlášíního ústrojí pro každou svoj potřebu, zvláštního pro záležitosti společné vedle zvláštních pro každý — smysl. A každé ústrojí, ačkoliv souvislé s celkem, má zapotřeb úplné volnosti a neodvislosti svého úkonu Hlavní podmínka zdravého organismu: nerušený výkon každého orgánu ! Je-li volnost úkonu zde onde porušena, zabráněna, vzniká nutné ne dub, malomoc — mrzáctví. Má-li být život národu silný, zdravý, pak jeho hlavní tepna, jeho srdce, jeho mozek musl mít úplnou volnost funkcs. První podmínka národní síly: úsíředním orgánu národa samostatný základ, mimo ústrojí stran A první úkol Národní rady: opatřitt první podminku zdárné další činnostil Prvé, než bude moci s nějakou nadějí na úspěch vyzývat ostatní povolané činitele, aby konaly svoji povinnost a prováděli myšlenku organisace: není-liž nezbytno, aby první podmínee zdaru díla dostál přední činitel především —
#28 alto_textblock #28
sám?
#29 alto_textblock #29
Zatím čítáme co chvíli v buletinech našeho ústředního orgánu projevy, které zní jako — omluvy. — Nevyčítejte Národní radě, že její činnos není všemu světu dost zřelelna ! Jsou úkoly druhy činnosti, jež nelze dávati na buben, ab nebyly poškozeny! . . ,
#30 alto_textblock #30
Zajisté má vrchní ústrojí národního tělesa jisté úkoly, jež třeba prováděti diskretně! Však jsou i jiné velké a nezbytné úkoly, jež náčelný orgán všeho tělesa, podepřený mravní silou celku, může a musí do konce provádět zeel otevřeně, protože jich potřeba je všem zjevna a zřetelna! A silný orgán, vědomý si svého úkolu, své mravní váhy, je všude v čele, kde potřeba volá. A potřeba volá denně a neustále A činnost v zájmu potřeby stále zjevné budí obecnou důvěru. A kde je důvěra obecná, tam netřeba se nikomu — omlouvati. Však potřebnou sílu a mravní váhu, aby svému úkolu dostáti mohl, může vrchnímu orgánu národa zjednat jen — pevný ústrojný základ. Dosud chabost a malomoc ústrojí žalostná vystupovala na jevo na všech stranáchl — Proč Národní rada nepodniká to a to, co by přec bylo nezbytno v zájmu celku ? . .. Množství okolností překáží — Jakých okolností na příklad? Na příklad hned, nedostatek — pro- středkůl — Vrchní orgán šestimilionového tělesa a nemá prostředků? A proč si neopatří Nemá potřebné mravní sily, aby sobě vy- mohl, čeho třeba. A mravní síla orgánu je souhrn, je vý- slednice mravních sil celku. A shrnovat síly je činnost organická. A ta předpokládá pevný organism! A ten se nedá myslit bez — silného a zdravého základu. První podminka úspěšné činnostil Zdravá ústrojí ve zdravém těle ! Zdravá dělba funkci! Každé potřebě svoje ústroji, každé funkci potřebnou nezávislost na druhél Kdo má vydatně působit v zájmu celku, nesmí cítit překážku jiných starostí, ať o sebe, at o svoji stranu ! Třeba zabezpečit úplnou volnost jeho povinnosti! A to je možno jedině cestou ústrojí — ústrojnéhol