#1
alto_textblock
#1
Strana2
#2
alto_textblock
#2
NÁRODNÍ LISTY
#3
alto_textblock
#3
30. srpna 1908
#4
alto_textblock
#4
Číslo 239.
#5
alto_textblock
#5
připraviti na projevy agrárních
nespokojeneů. Hlavní bitva bude
svedena ve sněmovně poslanecké. Inspira-
tor jednostranných zemědělců říšský i rytí
Simič-Hohenblum, člověk nad zásluhu zve-
ličený, hýčkaný a protežovaný, prohrav při vy-
rovnání rakousko-uherském, cbce podati důkaz
že neni zlomena jeho moc a převaha. Bude
potom zůstaveno všem agrární-
kům, chtějílli jíti s oficiální vlá-
dou či s vládou vedlejší. Do té doby
bude hotova obchodní smlouva s Ru-
munskem tak, any při 1. čtení smlouvy se
Srbskem dr. Fiedler a dr. Ebenhoch sděli
mohli sněmovně ráz, obsah a zásady smlouvy
s Rumunskem, kde jsme mnobo, skoro všechno
ztratili a kde nás Německo, nikoli svojí záslu-
hou, ale vinou rakouské politiky, vyllačilo téměn
úplně.
Není člověka v národě čoském, jenž by n
přál všeho zlaru stavu selskému, tomuto zdaru
však nelze obětovati celé a veliké stavy a třídy
jiné. Dosud při všech kompromisích získal
agrárníci a škodu jim způsobiti nechice nikdo
Nejsou však sami národem, lidem, obyvatel
stvem, také jiní mají právo na život, zejmén
ti, kdož mají nejen vrávo, ale také povinnost
pracovati.
Rakouská politika nalézá se v krisi, z pů-
sobené v době necelého roku po
druhé poslanci agrárními. Krise
druhá je hlubší a dalekosáhlejší,
než první. V této krisi začnou rokovati parla-
menty zemské a počne podzimní kampaň rady
#6
alto_textblock
#6
říšské.
#7
alto_textblock
#7
„Odpověď Kestrankova“.
Pod tímto záhlavím uveřejňuje »Prager
Tagblatt« ve včerejším večerníku následujíeí
prohlášení :
»Od cenfrálního ředitele Kestranka obdržel
jsme včera večer depeši ze St. Gilgenu, v ní
nám sděluje, že obsah depeše náměstka staro
stova dra. Štycha, v českém jazyce b
došlé, a tudiž mu nesrozumitelné
seznal teprve z vídeňských listů,
právě do St. Gilgenu doslých. O
pověď bude dána cestou veřejnosti.
Centrální ředítel Kestranek sdě
luje nám, že dnes (29. srpna) o desla
pro nás ze St. Gilgenu písemné vy
líčení.«
Z tohoto sdělení, jehož podrobnosti nejsou
právě věrojatné, vysvitá, že zakročení městské
rady pražské a správní rady společné vodárny
neminulo se účinkem, jestliže odpově
Kestrankova bude skutečně ob-
sahovati jména mužů, jim obvině-
ných. Již včera proslýchalo se, že dnešním
ránem zví celá Praha mimořádnou ce-
stou veřejného sdělení, přičiněním
tiskárny »Tagblattovy«, odpověď Ke-
strankovu, která by — podle pověsti právé za-
znamenané, za niž ovšem neručíme — byla
musila býti v rukou Tagblattových již včera,
když tiskl svou zprávu od p. Kestranka ze St.
Gilgenu. Podrohnosti této depeše, které se nám
zdají býli pravdé nepodobnými, jsou tyto
Především lěžko uvěřiti »Prager Tagblatiu«, že
by byl st. glgenskou depeši Kestrankovu uve-
řejnil teprve v čera večer, kdyby ji byl dostaí
už předvčirem večer. Byl by tak jistě
učinil již včera ráno.
Za druhé těžko uvěřiti ujištění páně Ke-
strankovu, že mu depeše dra. Š tych
byla nesrozumitelna, poněvadž se-
psána jest v české řeči. Pan centrální
ředitel Pražsko-železářské společnosti Kestranek
je totiž renegát a pochází z ryze česke
rodiny a jeho poctivé jméno z nl
Kestřánek. Tak se psal také ještě na tech-
nice jako student. Teprve během svých vídeň-
ských studií se odnárodnil a musil by
mu někdo učarovat, aby zapomněl tolik ze svě
malerštiny, že by nerozuměl české depeši. Z
třetí jest pravdě už nejméně podobno, že by
pan ředitel v aféře evropské sensace, a niž
jeho jméno jest tak těsně spojeno, byl beze
spojení s Prahou a bez neustálého raportu o
průběhu věci a že by sám, obdržev depeši
z Prahy jemu nesrozumitelnou, neza-
kročil ihned u svých zpravodajů v Praze o vy-
světleni. Pokládáme tedy tyto okolnosti za
pouhé předstírání, jimiž má býti vysvětlen pro-
tah odpovědí Kestrankovy a jeho dosavadního
zdráhání odpověděti. Výmluva tato překvapuje
svou nejapností a jest u »geniálního« Ke-
stranka tim nápadnější.
Buď tomu ostalně jakkoli, blavní věcí pr
českou veřejnost jest, dozvl-li se konečně jména,
po nichž dychtivě práhne, aby se mohla s no-
siteli jich vyrovnati za kompromitování věci,
celému národu tak svaté, jako jest boj za jeho
menšiny. Nechť jsou muži tito k do-
koli, bude s nimi naloženo podle
chvalitebného českého mravu.
jestliže se jim nepodaří očistiti
se z Kestrankova nářku až do nej-
menší poskvrnky. To jest jisto a týmž
okamžikem, kterýmž jména jich budou známa,
sňata bude s českých prsou tiha, kterou na ně
uvaliti se panu Kestrankovi na tři dny poda-
řilo. Boj českého kmene za jeho existenci
za byt všech jeho ohrožených součástí must
být čist a jestliže někdo zradil jej způsobem
tak nečistým, jak Kestranek naznačuje, bude
za takovou pobanu zjednáno zadostučinění
všem poctivým zápasníkům, v jichž řadě vinnik
až dosud stál.
Pamětihodno jest, že zpravodaj z něme
ckého kasina, »Pr. Tagblattu« velmi blízký, ve
včerejší »N. Fr. Presse«, která zamičela, že ne-
jen na Kestranka, ale i na »P. Tagblatt« při
chystána jest obžaloba, uvažuje o »možnost
soudních kroků« proti Kestrankovi. »N. Fr.
Presse« sděluje z Prahy: Jak se proslýchá, pa
nuje v soudních kruzích názor, že nebude mo-
žno dle všeho přání městské rady pražské vy
hověti, poněvadž zákon neposkytuje
k tomu žádné rukojeli, List cituje zá-
kon o urážce na cti veřejných úřadníků a do-
dává k tomu: »V pražských právnických kru-
zich zastáván jest názor, že státní návladní ne-
může podati žalobu z nejedné příčiny. Nebot
především případná urážka nestala se městské
radě, nýbrž jedinému členu městské rady. Je-
dnotlivému městskému radnímu nemůže však
býti přiřčen karakter veřejného úřadníka a proto
#8
alto_textblock
#8
může tato osobnost podati jenom soukromou
žalobu pro urážku na cti.«
Na to sluší ovšem namítnouti, že dokud není
jmenován ten jediný člen městské rady, v očleh
veřejnosti uražen jest každý jednotlivý člena
ludíž celá městská rada a kdyby jméno obvi-
něného jejího člena nebylo udáno, zůstává čest
její dotknuta a to jest momentem pro státního
návladního rozhodujícím. Po případě rozhodne
senát a nikoli pražské právnické kruhy v ně-
meckém kasině.
Bude-li »P. Tagblatt« držet slovo, stanou
se tyto úvahy vůbec akademickými a budeme
mit co jednati tedy s obviněným jediným
členem městské rady. Že toho nelze považovat
za »veřejného úřadníka«, s tím jsme se shodli
již včera, když jsme uvedli, že nedopustil se
svého činu jako městský radní. Ale po-
tom jest největší hanebností, jestliže »Prager
Tagblatt« čin jeho generalisuje a před celým
světem ostouzí obecní správu král. hl. města
#9
alto_textblock
#9
Prahyl
#10
alto_textblock
#10
Důvody Kestrankova odhalení.
Sděluje se nám z kruhů členů správnt
rady společné vodárny: V nynějším rozvířeném
psaní nikde jsem dosud nečetl tuto zajímarou
okolnost: Právě v ten den, kdy »Pr. Tgbll.
uveřejnil odhalení Kestrankovo, došel do kance-
láťe správní rady apolečné vodárny přípis, jímž
sděluje ocholu, prodloužit lhůtu k rozhodnui
o ofertách. Z toho je patrno, že svým odhale-
ním chtěl jen získat odklad, aby působil proli
ofertě francouzské.
Vídeňská obchodní komora o za-
dání pražského potrabí.
Z Vídně, 29. srpna. (K. k.)
Předsednicívo dolnorakouské obchodní
živnostenské komory se usneslo, že nezakročí-li
vláda na základě platných norem proti zadán
dodávky pražského potrubí Francii, podá v prvé
sehůzi komorní po letních prázdninách k dobro-
zdání o úpravě dodávek návrh v ten rozum, že
je dlužno zahájili akci, aby vláda na příště
zákonným způsobem v podobných připadech ze
státních zřetelů zakročovala proti zadávání do-
dávek do cíziny; presidium je toho názoru, že
jest zajisté v zájmu národohospodářské politiky
každého moderního státu, aby za stejných cen
a za stejné kvality byl brán největší zřetel na
domácí výrobu. Vyžaduje toho zřetel na rozvoj
výroby, zaměstnávání dělniciva a splňování čet-
ných veřejných závazků při závodech. Komu-
niké připomíná po té stránce platné již před-
pisy v Uhrách. Tímto opatřením byla by v po-
dobném případě na příště oprávněná stížnost
k vládě provázena aspoň tím úspěehem, že by
po vyslechnuti hospodářských korporaci zadá-
vání dodávek zahraničním závodům potud býlo
zakázáno, pokud by skutečně zahraniční nabídka
nebyla výhodnější se stanoviska čistě obehou
#11
alto_textblock
#11
niho.
#12
alto_textblock
#12
Co pravi funkelonář vítkovickýcl
železáren?
Z Vídně, 29. srpna. „Deltschinat. Corr.“
uveřejňuje rozmluvu s vynikajícím funkcioná řem
vltkovických železáren po pražském rozhodnuo
o dodávce. Jmenovaný funkcionář se vyslovil
o záležitosti té po stránce národnostní a pravil
mozi jiným tolo: „Jest nepochybno, že
t0, co ředitel Kestranek sprostřed-
kevatelům odmítl, francouzská
společnost povolila. V národnostním
ohledu třeba poznamenati, že ani majite-
lům hutí, ani řoditelství železáren
uebyly nějaké národní požadav ky
se strany české oznámeny. Čeští pol-
tikové ve Vítkovicích dotazovali se prostředni-
ctvím jiných osob, zdali generální ředitel by je
přijal. Již předem zamítavé stanovisko ředitele
zmařilo opakování takových pokusů. Stižnosti
resp. požadavky Čechů dověděli jsme se teprve
z novin. Z velké části jsou tyto stížnosti a pož
davky bezpodstatny. Jiné požadavky, jako zří
zení nových škol, odstraněni úřadníků a podobné
byly by ovšem přirozeně zkrátka
odmítnuty. Železárny vítkovické
trvají na stanovisku, že zejména
předních obcích německého re-
víru má býti německé panství bez-
podminečně v hospodářském in-
teresu zachováno. Kam konec konco
vede české hospodářstvi, ukazuje velmi připadně
matička Praha. Pražská aféra přiměla
již slezskou „Nordmarku“, že se
obrátila na ředitelství s prosbou,
aby touto aférou nedošlo k žádne
změně v politickém a národnost-
ním stanovis ku železáren. Podali
jsme prozatím písemné vysvětlení přodsednictvu
„Nordmarky“ v Opavě. V dohledné době bude
se to podrobněji opakovati ústně. Tímto ojedi-
nělým případom není prozatím dán
přičina ke změně našeho politi-
ckého jednání. Nesmí se všek zapomo-
nouti, že tato německá politika byla inauguro-
vána z vlastní iniciativy a na vlastní zodpověd-
nost závodního ředitelství, správněji řečeno ny
nějšího generálního ředitele a že není nik te-
rak vyloučeno, že ostatní závody
v kartelu stojící v jednotlivý cl
otázkách jsou jiného názoru. Ze-
jména při takových událostech, jako jest praž
ská aféra, jež končí přímým poškozením ob
chodním našeho podniku, může miti ředi-
tel za jistých okolnosti těžké po
stavení a bude musiti svoje něme-
cko-nacionální smýšlení, ktere
bude uváděno za důvod těto ob-
chodní ztráty, vůči závodůmospra-
vedlniti. Ospravedlnění toto bude tím těžší,
ba snad nemožné, jestliže ředitel vůči závodům
nebude moci poukázati na te, že napadají-li bo
Slované, jest sobě jist aspoň podpory německých
poslanců. Ale právě v tomto bodě učinili jsme
již smutné zkušenosti. Pod záminkou hospodář-
ských a sociálních ohledů byl německý železář-
ský průmysl napaden co nejostřeji právě něme-
ckými stranami a jednotlivci, na příklad drem.
Steinwendrem. Při velikých dodávkách
bylo s námí nakládáno mnohdy nopříznivějí nežli
s cizozemskými soutěžemi. Při konfliktech s děl-
nictvem padají právě němočtí poslanci často
závodům do zad a proto bylo také slezské „Nord-
marce“ odpověděno, že, kladou-li Němei
váhu na zachování německé poli-
tiky ve Vítkovicích, musejí se ze-
iména němečtí poslanci chovati
#13
alto_textblock
#13
k železářskému průmyslu, přede
všímkvítkovickým dílnám, příznl-
věji. Bude-li tomu tak, jest naděje, že
Vítkovice i nadále budou spolehli-
vou podporou Němectva, jaký by však
byl vývoj v opačném případě, lze lehce uhod-
#14
alto_textblock
#14
nouti.
#15
alto_textblock
#15
Politické zprávy domácí.
V Praze, 29. srpna. (Polšci v Uhrách
Vážený nás kolega pan Řohoř Smólski dokazuje
v »Kurýru Lvovském«, že Slováci uherští ne-
jsou nie jiného, leč »Poláci v Uhrách«, a tak
je taky nazývá. Píše: »Povšechně panuje u nás
mylné zdání, že lid slovácký bližší jest Čechům,
než nám, a že Slováci s Čechy tvoří jeden ná-
rod. Když ale lid slovácký a jeho poměry lépe
poznáme, dospějeme ku přesvědčení, že Slováci
jsou bližší Polákům po jazyku i obyčejích, než
Čechům, ač na oko jazyk slovácký zdá se být
více přibuzným s českým, než s polským jazy
kem. Ale ta větší přibuznost je pouze fonetieká.
spočívající hlavně na znění některých hlásek,
bližších češtině, ale vlastních nejen hovorům
slováckým, nýbrž vůbec všem hovorům přechod
ným z polštiny do češtiny, což jasně vidímeve
Slezsku i na Moravě. Avšak gramatikálně i lexi
kálně blížší je slováčtina polštině než češtině
a taktéž příslovimi, zvyky a obyčeji, jakož i ne-
méně typy lidovými. V tom tkvi důvod, že slo-
váčtina je haluzí polského kmene národního,
načež ukazuje historická minulost v pravěku.
Národní přináležitost Slovákův uherských
ke kmenu českému nebyla do nejnovější doby
nikdy brána v pochybnost. Ona trvá od pravěku
a historicky byla utvrzena jak dějinami Velké
Moravy, tak v dobách husitských bohatýrskou
činnosti Jana Jiskry z Brandýsa na Slovensku
V přílomnosti se tato jednota utužuje ideálným
nezištným a obětavým účastenstvím, které Če
chové bratrsky osvědčují Slovákům v krutém
protivenství, jaké jest jim snášeti od maďarské
vlády a úřadů. Tímto poměrem nebylo by dobře
hýbati zvláště proto, že při své ryzí ideálnosti
zájmů žádného jiného národa, sni maďarského
se nedolýká. Národní totožnost Slováků s Čechy
jest uznávána vědou i oficiálně. Prvý pokue
o pavědecké zvrácení tohoto poměru před mál
lety učinil maďarský učenec dr. Samo Czambel,
jenž v tendenci maďarské vlády jal se dokazo-
vati, že slovenčina je bližší srbšlině, než češtiné
Pavědecký tento pokus nebyl. českými filology
náležitě odražen a aj! dnes přichází p. Řehol
Smólski a zabírá Slováky pro polský kmen ná-
rodní, nazývaje slovenčinu »plsttdeutscheme
polštiny. Jsouliž to známky tužící se vzájem-
nosti slovenské či postupujícího rozkladu slo-
vanského?
Z Petrinje, 26. srpna. (Perseku ce
chorvatských Srbů.) Soudní vyšetřova-
tel Košutič vzal do vyšetřování srbského faráře
Rodoljuba Pajiče za to, že v den clrkevního
svátku vyvěsil na chrámě eírkevní prapor
srbský. Trafikantka Perica Borojevičeva vyšetro
vána proto, že prodávala papír na cigarety, na
němž byla hlava krále Petra.
#16
alto_textblock
#16
Politické zprávy zahraničné.
#17
alto_textblock
#17
V Praze. 29. srpna.
#18
alto_textblock
#18
2 pamětí gon. Kuropatkina.
Bývalý hlavní vojevůdce ruské armády
v Mandžurii, gen. Kuropatkin, vydal loni své
paměti o válce s Japonskem ve čtyřech velkých
svazeích, ale knihy byly zkonfiskovány. Nyní
ale ty paměti vyšly v Americe v anglickém
překladě, jejž pořídil známý spisovatel o Sibiři,
Jiří Kennan.
Jak známo, když se Rusům válka neda
řila, byla všechna vína svalována na Kuropat
kina. Jemu za vinu kladeno i to, že Rusko slo
do války nepřipraveno; mělť přípravy vykonati
když byl v předvečer války ministrem vojenství.
Kuropatkin se tedy hájí i proti tomuto obviňo
vání a začíná své paměti od genese války.
Kuropatkin byl od počátku protivníkem
všeliké agresivné polítiky Ruska v jižní Man-
džurii a nejednou podával carovi v tom duchu
raporty i memoriály. Válku způsobil státní rada
Alexandr Michajlovič Bezobrazov a sku-
pina velmi mocných osob, stojicích za ním
Jim šlo o explostaci obrovského lesního bohat-
ství na hranici mandžursko korejské nad řekou
Jalu.
Bezobrazov měl vliv tak mocný, že Kuro
patkin proti němu ničeho nezmohl. Vlivem Bezo-
brazova byl admirál Alexějev jmenován
carským náměstníkem Dálného Východu s ohrom
nou plnou mocí.
Kuropatkin na své cestě do Japonska
Portarturu prohledl tyto věci a trval na oka-
mžité likvidsei celého jihomandžurského dobro-
družství. Alexějev dával mu na oko za pravdu.
ale skutkem podporoval Bezobrazova, po jehož
přání posunul ruská vojska na Jalu a Fengvang-
čeng, ně tím porušena úmluva s Čínou z r. 1902.
Po dobyti Portarturu nalezeny tam důle-
žité dokumenty o grynderství Bezobrazova. Mezi
těmi dokumenty nalezena také depeše adm.
Abazy Bezobrazovu ze dne 14. listopadu 1903.
ze které vysvilá, že pro podnik získán sám car
s podilem 2 mil. rublů. Také některá velká
knižata přistoupila. Není divu, že se potom
Bezobrazova všichni báli.
Car chtěl se vyhnouti válce s Japonskem
ale nerad by byl sebe i své nejbližší příbuzné
připravil o veliké vklady. Proto pořád důvěřoval
Bezobrazovu a nedbal výstrah Kuropat-
kina, jenž ještě sedmnáct dní do vypuknut
války jej od války zrazoval. Na radu grynder
dal car poslati něco vojska na Jalu, doufaje,
že se Japonci dají zastrašit.
Dne 15. listopadu 1903 Kuropatkin psa
v podaném carovi memoriále: »Není pochybno-
sti, že obsazením jižní Mandžurie vyvoláme
obsazení jižní Korey od Japonců. Japonsko za
tím účelem bude nuceno zvětšiti své branné
sily, což i nás donutí učiniti totéž. Dva národy,
jejichž zájmy jsou tak různé a jež jsou určeny
k pokojnému soužití, začnou spolu rivalisovat.
usilujíce jeden druhého překonati silou a připra-
veností vojenskou. My Rusové budeme to činiti
na újmu své vojenské připravenosti na západě
a proti zájmům svého vlastního obyvatelstva.
Jestliže nad to jiné mocnosti se vloží v toto
soupeřstvi, dojde ke srážce na život a na smrt.
a tím se nejen zdrží rozvoj naších zájmů n
#19
alto_textblock
#19
Dálném Východě, nýbrž i rozvoj a pokrok cele
naší říše.«
Dále Kuropatkin vypisuje carovi vojenskou
sílu Japonska a praví, že Rusko má málo na-
děje na vítězství; ale i když v Mandžurií zví
tězí, nebude moci válku přeněsti na území ja-
ponské. Ale kdyby i to učinilo, vykořistění ví-
tězatví na území poraženého Japonska bylo by
nemožným, protože tam narazíma na odpor
47milionového národa, bojovného, hrdého, vla-
sti své milovného, kde i ženy a děti nás bu-
dou potírati atd.«
Ještě potom Kuropatkin cara varoval o
vojny a předpovídal, že v tom případě vypuk-
nou na ruském Dálném Východě veliké nepo-
koje, protože ruský národ na východě asijském
účelu té války nerozumí. Proto nelze očekávati
takového nadšení a výbuchu vlastenectví, jaké
bývalo v Rusku za předešlých válek, které
byly vedeny buď za účelem obrany říše anebo
za ruskými národními ideály. Vnitřní nepřátelé,
kteříž usilují o zničení nejeennějších a nejsvě-
tějších základů ruského života, vnikají i v řady
srmády a pokusí se o vyvolání rev
luce
To všecko se vyplnilo. Kuropalkin uveřej
něním svých paměli se před historií svého ná-
roda očistil.
#20
alto_textblock
#20
Sandžacká dráha a nová turecká vláda.
»Novoje Vremja« se dovídá telegraficky
z Londýna: Komisse tureckých inženýrů, jež na
místě studovala sandžackou trať, uznala, ž e je
Turecku hospodářsky nevýhodn
a nepotřebná. Vláda turecklá od-
ložila projekt na neurčitou dobu
a úsnesla se studovati jiné pro-
jekty, majíeí realný význam. Úsne-
sení vlády dochází horoucí pochvaly Turků
zvláště prolo, že osoby, které dříve byly u vlády
a Rakousko-Uhersku daly svolení k. stavbě
sandžacké dráhy, byly podplaceny, jakž
po převratu cařihradském dokázáno. Zpráva tato
působí zde v Londýně velký dojem na poli-
tické kruhy i na anglieký tisk, jenž nyní uznává,
jak důvodný byl protest ruského tisku proti ra-
kousko-uherskému projektu. Politikové vyslovují
politování, že Rakousko-Uhersko k vůli tak po-
divnému projeklu rozervalo dohodu s Ruskem
a úplně se oddalo Německu.
#21
alto_textblock
#21
Podmínky smíru Černé Hory se Srbskem.
Po změně vlády v Srbaku nový zahraničný
ministr srbský dr. Milovanovič učinil pokus
o smír mezi Černou Horou a Srbskem. Na
Černé Hoře jsou ochotní, ale žádají zadost-
učinění:
1. Srbsko má příznati, že černohorská pu-
mová affera nebyla nastrojenou na Cetyni ko-
medil, nýbrž že to bylo spiknutí proti Černé
Hoře, zosnované v Srbsku ;
2. srbská vláda má potrestati všechny
černohorské emigranty, kteří byli účastníky spik
nutí, a vyhostiti je;
3. srbská vláda má se zavázati, že nikdy
již neposkytne útočiště černohorským spik
leneům;
4. Srbsko má Černé Hoře nahraditi ná
klady, vzešlé z přelíčení pro velezrádu.
#22
alto_textblock
#22
Nové bouře v Persii.
V různých čáslech. Persie vládno nepokoj
a z mnohých míst se oznamuje vypuknuti váž
ných bouří. Zvěst o úspěších revolucio nářo
v Tavrisu pronikla do ostatních částí říše
a povzbudila oposiční smýšlení obyvatelstva
Z Džulfy došla zpráva o povstání vše cl
kmenů vperském Kurdistanu, Revolu-
cionáři zatýkají úřadníky, obsazuji vládní bu-
dovy a vyplenili dům guvernéra Safri Santana.
kterému se podařilo uprehinouti. Při srážce davu
s vládní stráží několik osob bylo za-
bito. Povstulci chovaji se hrozivě a prohla-
šují, že nebudou uznávati šacha, dokud nepři
stoupí na jejich podminky. Rovněž se vzmáhá
revoluční hnutí v Kermanu a Širasu. K erma
je již vmoci revolueionářů. Guverné
a úřadníci se rozprchli. Náměstek guvernérův je
zabit. Na uliclch leží mnoho mrtvých
a raněných. V čele vzbouřenců jsou Savan
a Kodym ehan.
#23
alto_textblock
#23
Události v Marokku.
Obyvatelstvo v Tangeru a okolí zachovává
klid. Ale lid je nespokojen, že přes nastolen
Muleje Hafída nenastala nijská změna
v situaci Evropanů. El Mnebhi objíždí kmeny
a energickou agitací šíří nadšení pro Muleje
Hafida. Tento mocný přívrženec nového sultánu
hrál již vynikající roli, ač nedosáhl dosud 40
let. Domohl se značného vlivu, sle upadnuv v ne
milost u sultána, prožil několik let v nečinnosti
a stal se přívržencem vzdorosultána.
El Mnebbi je původu beduinského, pocház
z kmene Mnebhů, jejichž kaidem byl jeho ote
a kteří kočují na šíré pláni Bheiře, severně o
Marakeše. Dosáhl vlivného postavení v armádě.
stal se guvernérem policie sultánovy a důvěrní-
kem velkého veztra Si Ahmeda ben Musy, který
tehdy byl neobmezeným pánem v Marokku. P
jeho smrti stal se teprve 30 let stár ministrem
války.
Roku 1901 byl vyslancem Abdula Azize
v Londýně a v Berlině pod záminkou, aby vy
slovil hold svého sultána, ale ve skutečnost
bylo účelem jeho cesty získání podpory Anglie
a Německa proti Francii, která obsadila Tuat
Jeho nepřátelé použili jeho nepřítomnosti, kali
pikle proti němu a když se vrátil z Evropy
shledal že upadl v nemilost.
Ale brzo dobyl zpět svého vynikajícího posta
vení a podporoval sultána v zavádění evro
ských novot, pro něž byl nadšen od své cesty
po Anglii a Německu.
V prosinci 1901 opustil Marakeš a po krátkém
pobytu v Rabatu usadil se ve Fezu. Brzo na to vy
pukla vzpoura v Bu Hamaře, jež byla počátkem
té dlouhé doby zmatků a anarchie, v níž stro-
skotalo se reformátorské dílo Abdul Azizovo,
jenž se na konec stal sám obětí stálých bouří
El Mnebbi zúčastnil se mnoha bojů, ale nemě
dosti síly potlačit bouře. Znechucený a zahrnutý
útoky svých nepřátel vyžádal si dovolení, aby
se mohl vydat na pouť do Mekky. Na této cestě
navštívil též Francii, Italii a Egypt a po svém
návratu se postavil pod protektorát anglický. Na
#24
alto_textblock
#24
své cestě nynější přijímá stižnosti kmenů a sli
buje, že se zasadí u Muleje Hafida, aby jim
bylo vyhověno.
Podle posledních, telegrafických zprávz
Paříže, vládne v přístavech Tangeru a Ra-
batu úplný klid. Hafidovo vojsko dobylo
opět Azemnomu. V mešitě tangerské konal
se modlitba za sultána Muleje Hafida. Klid ne-
byl porušen.
Remiki, dosavadní paša v Ekasanu byl
v poutech dopraven do státního vězení v Tan-
geru. Klade se mu za vinu, že uložil pokutu
některým městům, jež uznala již Muieje Hafida.
Remiki je pod ochranou německou.
#25
alto_textblock
#25
Kroměřížská výstava.
(Pův. dopia.)
#26
alto_textblock
#26
Z Kroměříže, 29. srpna.
#27
alto_textblock
#27
Konec výstavy. Jako v pohádce zalétá mysl zpět,
aby ještě jednou vynbořila si v paměti dlouhé řady
zářivých vzrušujících okamžíků a událostí, abysi
oživila celý skvoslný průběh života výstavního o
zahájení až po dnešní den, kdy „Loučení, loučení“
tane nám na mysli, vzbuzujíc náladu v pravdě ele-
gickou, zvýšenou šelesticím listím v dlouhých alejích
květné zahrady, nesoucí stopy blízicího se podzimku
Již dnes zdají se vám všechna místa výslavní na-
plněna sleskem, jako by smutek táhl jejími prosto-
rami. Jest po vydatném dešti. Prapory visí smutně
dolů, obecenstvo brouzdá se kalužinami, stromy kloní
pod těžkými krůpějemi smutně hlavy dolů a v alejích
vznáší se leliká modravá miha
Konec výstavy. Umlká již ruch hospodářských
strojů, za tři čtyři dni shasnou elektrická světla,
zmizí zářivý a kouzelný dech letních večerů, uzavrou
se brány výslavní a licho, klidno bude záhy v alejich
kvělné zahrady. Rozloučíme se v úterý dne 1. září
o 4. hodině odpolední před ústředním palácem s bo-
lestí s ddlem, které s neúmarnou pílí, vzácnou oner-
gií a s nadsazením všech duševních i tělesných sil
vybudovala snaha několika nadšenců, nelekajících se
překážek přirozených, lidských i politických. Ukon-
čeno bude dílo, jemuž po dva měsíce podivovala se
Morava a celý národ českoslovunský. Rozejdlou se
vystavovatelé, kteří nešetili opravdu nákladu k dá-
stojnému vypravení svých cxposic, zmizí obecenstvo,
které výstavní podník tak hojně svými návštěvami
podporovalo a zůstane pouhá vzpomínka na Kromě-
říž i jeho jubilejní dílo
Město naše, které svými dějinami tolikráte za-
sáhlo skvěle do živola národa českého, které svými
církevními synodami, svými biskupy a arcibiskupy.
svým ústavodárným sněmem, svými císařskými zá-
jezdy, svými boji politickými za svobodu vlaslnía
veškerého lidu českého dokázalo svou výslavou jubi-
lejní, že schopno jest býti středem a srdcem českého
živola na Moravě. Jako rolník vrhá símě na brázdu,
tak také užitek zkvete z této juhilejní výslavy nejen
vystavovatelům, návštěvníkům, ale celému našemu
obchodu, řemeslům, průmyslu, by klestily si dráhu
po širším okoli a do ciziny
Loučíme se s výstavou dne 1. září.
V ušlechtilém zápasu vroucí lásky snažilo se
české obyvatelstvo města Kroměříže svým proslu-
lým pohostinstvím uctíti příchozí návštěvníky vý-
stavní, s obělavostí, jež hraničila u mnchých až
k vlastnímu odepření nejnutnějších polřeb, podporo-
valo hmotně vlastenecký podník, který v zápasu pře-
kážek a těžkostí přemnohých měl podpory takově
nejvíce zapotřebí a bez něhož nebyl by zdar výstavy
tak skvělým, trvalým a úspěšným. Výstava jubilejní
zakotvila se hned v počálku v srdci českého oby-
vatelstva kroměřížského a ono bylo od prvé chvíle
nejlepším spolupracovníkem jejího zdaru.
Jubilejní výstava byla pravé dílo míru, ušlechli-
lého záposu u vědomí vlastoneckých povinností, pra-
vý mezník v hospodářském životě kroměřížskéma
celého národního živola českého lidu na Moravě
Ukončení výslavy stane se v úterý dne 1. zámí
t. r. o 4. hod. odpolední slavnostní řečí p. dra. Josefa
Pištěckého, předsedy výkonného výboru před ústřed-
ním palácem. Velký skleník, rolunda i kolonáda zaví-
rají se o půl čtvrtě. Hudba hraje na výslavišti ca
2. hodiny odpolední. Slasevání výslavní loterie bude
prohlášeno tébož dne o 7. hodině večerni. Za ne-
příznivého počasí koná se slavnost ve velkém skle-
Přilknulé odměny budou pěným vyslavovatelůmí
později sděleny, jelikož jednotlivé jury pro rozsáhilost
výstavního podniku své posudky výkonnému výboru
neoznámily a nedodaly.
#28
alto_textblock
#28
níku.
#30
alto_textblock
#30
Hostům z království na menšinov
manifestaci v Kroměříži naskýtá se dnes
v neděli 30. srpna poslední příležitost prohlédnouti
si rozsíhlou výstavu školství moravskéh
v Kroměříži. Za dvouměsíčního svého trvání zí-
skala si takové přízně, takového zájmu a tak vyso-
kého počtu návštěvníků, že dokonale setkala se s úče-
lem: podali českému lidu úplný a instruktivní obraz
školského rozvoje na Moravě a roznítiti v něm lásku
k české škole a k českému dítěti. Tohoto úkolu bylo
dosaženo — a proto s vnitrním uspokojením jest
možno zavříli v neděli večer vrala všech čtyř škol-
ních budov, v jichž šedesáti místnostech jest umístěna
školská výslava, nezapomenutelný to dokument živě
české síly a kultury, čoského pokroku na Moravě.
#31
alto_textblock
#31
Denni zprávy.
#32
alto_textblock
#32
—
Vládní orgán a „lidový list svohodo-
myslný „Den“ na náš dotaz, zdali čeští mi-
nístři a poslanci dr. Kramář a Maštálka přesně
znají obsah jazykové osnovy, odpovidlá takto:
„Osnovu jazykového zákona „přosně nezná“
ani bar. Beck, tím měně čeští ministři a poslanci
dr. Kramář a Maštálka. Osnova jazykového zá-
kona není ještě „přesně hotova“, neboť —
jak z povahy věci vyplývá, osnova se stále ještě
rodí, tedy doplňuje, vyjasňuje.“ Proč dává
„Den“ slova „přesně známa“ a „přesně hotova-
do úvozovek, není nám jasno. Mýlí se však vlád-
ní list poslanců našich, domnívá-li se, že tímto
sdělením „může uklidniti naši zvědavost“. Ta
jest a bude ve věcech jazykové osnovy vládní
nevyčerpatelná. Sám se asi bude pamatovati.
že z péra posl. dra. Kramáře v apologických
článcích o positivní politice vlivu a moci v kabi-
netě Beckově českými ministry zastoupené, při-
nesl ujištění, že pp. dr. Fiedler a Prášek vstou-
pili do vlády, aby spolupracovali take
na jazykové osnově Beckově. Jestliže
tedy z povahy věci vyplývá, že „osnova se stále
ještě rodí, doplňuje a vyjasňuje“, tož náleží
z osob nahoře jmenovaných aspoň oba češti mi-
nistři spolu k četným rodičům, recte otcům do-
plňovatelům a objasňovatelům osnovy. Něce
tedy musí věděti o jejím obsahu, proč — nepo-
vědí? Domnívají se snad, že by už vzhled to-
hoto tajného dítka, tak jak už dnes vypadá,
vzbudil ještě více nedůvěry v české veřejnosti
oproti poslancům, než jí ve skutečnosti jest?
Anebo snad není vůbec pravda, že čeští ministři
povolání byli do vlády ke spolupracovnictví na
jazykové osnově?! Kolektivní článek vládní če-
ské kanceláře tiskové v krajinských listech uve-
řejněný — přináší („na základě přesných infor-
mací“) tuto variaci sentence „Dnovy“ o povědo-
mostech českých ministrů vzhledem k jazykové
osnově: „Jazykový zákon není tak hotov,
aby mohl býti předložen ke sch va-
lování ministrům krajenům a také
skutečně dosudv ministerské radě
projednán nebyl.“ Na základě tohot