#1
alto_textblock
#1
Ročník padesátý třetí.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v pátek 25. července 1913.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 202.
#4
alto_textblock
#4
vasvl
#5
alto_textblock
#5
dnsobvráae
#6
alto_textblock
#6
oz oiěbivob vm os žab (sbiřessd Hšnvor čbuqjite
#7
alto_textblock
#7
hv bibenisd alšsnn
#8
alto_textblock
#8
Na ranní avečerní listy
předpláci se
V Praze v admínistraci,
na měsin.. . . . . 2 K —
na čtvrt leta
K — h
s dvojí donáškou
na měste, . . . V 2 K 54 h
na čtvrt leta ..
ve nálkK k
na měsíc. .. 2 K 30
na měna Poštou
na dtvrt lsta . . . 9 K 60
s dvoji zásilkou
na měsleo
S K sO
na čtvrt leta . v . . H1 K so
#9
alto_textblock
#9
ojslm
#10
alto_textblock
#10
vd pmshvol on
#11
alto_textblock
#11
ppe
#12
alto_textblock
#12
odzlm ozlni poný
#13
alto_textblock
#13
žlsllltlhvd a
#14
alto_textblock
#14
ojol obed ěmrii
#15
alto_textblock
#15
prmí v
#16
alto_textblock
#16
amí
#17
alto_textblock
#17
sbolk inv sbud nj
#18
alto_textblock
#18
oběn minenlahí
#19
alto_textblock
#19
slo odšzleod bežnvcolen
#20
alto_textblock
#20
lnke
#21
alto_textblock
#21
V drobném prodejie
ramni čislo o sobě za 8
večerní
za d
Ve filialkách na venkově
ranní čislo. . . . s . . 19
večerí
. . . . . . . 5b
lš e
Inseráty
plati se hotově napřed.
ředplacení a inserty přijlm
administrace v Marianské ul.. a
Tam nncházejí sn tai
rodakce, tiskárna a expedlee
„Národnich Listů
Rukopiay se nevraccji. eo
#22
alto_textblock
#22
ovorlan
#23
alto_textblock
#23
olvrěnhojd
#24
alto_textblock
#24
V Praze, 25. červenice.
eBulharská vláda se těšila, že v Niší bud
uzavřeno příměří, Radoslavov v hovoru s do-
pisovatelem „N. Fr. Pr,“ tuto naději ještě
včera vyslovil,ale srbští a řečti zástupci návrh
na příměří odmítli. Ať prý se vyjednává dále
o mír v Bukurešti a zároveň do ujednání míru
fzonšaloge
ať se válčí. omnii b
Ve Vídní by z tohoto případu rádi udě-
lali neúspěch rumunské akce, aby Rumunsko
trochu rozčilovali se spojenci, protože rumun-
ský král v depeši bulharskému králi prohlá-
sil, že Rumunsko doporučuje Srbsku a Řecku
příměří, ale patrně neochotu obou spojenc
zastaviti válečné operace nelze vykládat jako
krok, protivný Rumunsku. V Srbsku m Řecku
upozorňovali od počátku, že nespokojí se
pouhým příměřím, aby donutili Bulhary co
nejrychleji dokončiti jednání o mír. „S Bul-
hary třeba se míti na pozoru! — napsala tyto
dni oficiosní „Samouprava“ — „protože bul-
harská vláda před samým zahájením vyjed-
návání obrátila se na římskou a vídeňskou
vládu, aby se ujaly utvoření autonomní Ma-
kedonie, a tím se pokusila připraviti oba spo-
jence o plody jich vítězství. Srbí a Řeci trvaji
na tom, aby jednání o mír vedlo se společně
i s Rumunskem, aby celý spor s Bulharskem
byl řešen rázem, ale ne aby zároveň Bulhar-
sko posílalo jedny delegáty do Niše a druhé
do Bukurešti. Neustoupí-li Bulharsko, hrozt
Srbsko a Řecko, že potáhnou až do Sofije.
Tomuto úmyslu snad by předešlo Rumunsko
které by podle posledních zpráv asi samo ob-
sadilo Sofiji, aby zachránilo Bulharsko od pří-
lišného pokoření. Ale pochod byl by krajním
opatřením, protože i Srbsko a Řecko budou
rády, když nastane mír. Bylo již dosti krve-
prolitil
Zdráhání Bulharska může míti nepříjemné
následky proto, že turecké předvoje již se
ukázaly na bulharské půdě. Nebudou snad ny-
nější nekrvavé výboje turecké trvalé, velmoci
chystají se k energické akci proti Turecku.
ale mohou býti velmi citelné, protože turečtí
bašibozukové svůj surový balkánský styl vá-
lečný uplatní na bezbranném obyvatelstvu
bulharském v plné hrůze. Samo Bulharsko je
příliš vyčerpáno, než aby mohlo se brániti
proti Turkům. Nynější boje, třeba že postu-
pují pomalým tempem, přece/ jen zadrhují
stále více smyčku kolem krku bulharského
vojska.
Rusko, které vystupuje trochu hrozivěji
proti Turecku, už se neodvolává na s lov an-
skou myšlenku, ale vyhlašuje, že třeba
se držeti zásady, aby jednou osvobození kře-
sťané nedostali se znovu pod islamskou vládu
a na základě těto zásady je proti překročen
čáry Enos-Midija a chystá prý se zakročit
v nejchoulostivějším místě Turecka, v Armě-
nii, nezastaví-li Porta další postup tureckého
vojska a nevrátí-li se za čáru, stanovenou
Londýně.
Slovanská myšlenka byla tak prozatím
vypřáhnuta z balkánské politiky. Nechce se
k ní v této chvíli hlásiti ani Rusko, které bylo
při prvém svém oficiálním kroku ve znamení
slovanské myšlenky učiněném tak zklamáno.
a bojující Jihoslované také nemají dnes chuti
o slovanství myslit. I naše veřejnost čte již
zprávy z bojiště se zjevnou nechutí. Celá ta
historie slovanské nesvornosti pořádně omrze-
la. Jsme tak náladově založeni, že každý ne-
zdar nás hned sklíči do beznadějnosti.
Ale zda opravdu byla na Balkáně slovan-
ská myšlenka poražena? Není snad bláhovo-
stí, když se v Praze objevil návrh, aby slo-
vanský sjezd byl zde pořádán r. 1917? Myslí-
me, že to není bláhovostí, třeba že nečekáme
do té doby smíru srbsko-bulharského. Starý
spor, teď tak silně zjitřený, se brzy nezahojí.
Ale nezapominejme, že slovanská my-
šlenka na Balkáně byla ne poražena,
nýbrž odsunuta, že tam v této mračné
chvíli rozhodly speciální národní zájmy nebo
výbojné snahy nad myšlenkouo vzájemnosti.
součinnosti a rovnoprávnosti. Hrozně důsled
ky, jaké tato zpronevěra slovanské vzájemno-
#25
alto_textblock
#25
sti měla, jsou důkazem, že slovanská myšlen-
ka i přes balkánské krveprolití má trvalou
cenu a že nemáme příčiny se jí zříkati, zvláště
nyní, vidíme-li, jaké důsledky mají vítězství a
porážky balkánských Slovanů i pro rakousko-
uherské Slovany, jmenovitě pro Jihoslovany
Na jihu již se pokouší uherská vláda zlákati
Chorvaty, aby rozbili šik národní dohody
srbo-chorvatské.V Jihoslovanům měli by býti
výstrahou starý spor mezi Velkosrby a Velko-
chorvaty, který i v bitvě na Kosově poli pro-
jevil se neúčastí bosenského krále Tvrtka
k osudu Srbska, neúčastí, která byla za něko-
lik let potrestána zkázou samostatnosti bo-
#26
alto_textblock
#26
senské.
#27
alto_textblock
#27
Válka na Balkáně.
Jednání o mír v Bukureští.
Z Bukurešti, 25. července. (K. k.) Rumun-
ská vláda zaslala Srbsku, Řecku a Černé Hoře
oficielní pozvání, aby k ujednání příměří vy-
slaly delegáty do Bukureští. Černohorská
vláda odpověděla, že jejími delegáty ustano-
veni jsou ministerský předseda Vuko fič
Masamovič a projevila naději, že vyjedná-
vání bude v příštím týdnu zahájeno. s
Z Bělehradu, 25. července. (K. k.) Přibyl
sem černohorský ministerský předseda Vu-
kotič a řecký delegát Panas. Jak se pro-
slýchá, odjedou všichni delegáti nejpozdějiv
neděli do Bukurešti. Dnes v nocí přibyl sem
rumunský generál Coanda. vb vasne
Srbsko a Řecko odmítlo rumunské návrhy.
M. Z Kolína n. R., 25. července. (Zvl.
telegr. „Nár. Listů“.) „Köln. Ztg.“ oznamuje
z Bukurešti: Srbsko a Řecko odpověděly
na požadavek rumunské vlády, že nem-
hou dáti dříve souhlasu k zasta-
vení nepřátelství, dokud ne-
budou podepsány mírové preli-
mináře. Srbsko i Řecko považují tuto
podmínku za nezbytnou pro úspěšnost své-
ho vojenského postupu. Také na zakročení
ruského a rakouského velvyslance v Athé-
nách a v Bělehradě, kteří poukazovali na
nutnost klidu zbraní před počátkem míro-
vého jednání a to s ohledem na kritickou
situaci Bulharska, odpověděla vláda srbská
i řecká odmítavě a to dle sdělení athénské-
ho zpravodaje „Köln. Ztgu.“ — z toho dů-
vodu, že prý Bulharsko úskočně
porušilo smlouvu.sisěs el b u
Z Alhén, 24. července. [K. k.) („Agence
d'Athénes.) Časopisy oznamují, že král Kon-
stantin v odpovědi k depeši krále Karl
vyložil důvody, proč v souhlasu se svojí vla-
dou odmítá uzavření příměří, jež bylo by při-
jatelno pouze tehdy, když by Bulhaři přijali
podmínky míru, oi sol sij odoj
Z Bukurešti, 24. července. (K. k.) Dnes večen
došly odpovědi krále Petra a krále Konstan-
tina na včerejší telegram rumunského krále. Kral
Konstantiní ujistil, že si také přeje, aby co nej-
dříve byla učiněna přítrž krveprolévání a že nemá
v úmyslu porušovati rovnováhu na Balkáně. Tak
nepomýšli na žádné zmenšení Bulharska. Bylo by
však zločinema na jeho zemi, kdyby po vnucenén
boji uzavřel příměří bez jistoty, že mír přinese
Řecku a jeho spojencům ony výhody, na které maji
nárok, Po trpkých zkušenostech, kferé králi učini
s Bulharý, musí počítati s tím že příměří, uzavřené
bez záruk. připravilo by Řecké o plody jeho vítěz-
ství. Jestliže Bulharsko přistoupí na podminky
předběžného míru, jest řecká vláda ochotna vyslati
splnomocněnce do Rumunska. valsove
Odpověď krále Petra má stejný obisinh oo
#28
alto_textblock
#28
Situace na Balkáně a politika trojspolku
b proti trojdohodě.
Z Mníchova, 25, července. M. N. N.“, které in-
formovány jsou osobností zahraničnímu úřad
velmi blízko stojící, uveřeiňují dnes obšírný roz-
klad o mezinár. situaci a praví: Dnes mezi balkán-
skými státy vojensky nejsilnější jest Rumunsko, ktere
bude zajisté s to, aby odmitlo nemirné po
žadavky Řecka a Srbska« Neníj jist
#29
alto_textblock
#29
žádnou náhodou že hlavní sfla ru-
munské armády pohybuje se sice smě-
rem k Sotiji, ale současně operuje v
bezprostřední blízkosti srbský ch
hranic. Jestliže Rumunsko se zasadí na konfe-
renci v Bukurešti nebo y Sinaji na prospěch pocti-
vého rozhraničení Balkánu, tož jistě bude revise
velmocí ohledně této dohody značně ulehčena,
že taková revise vykonána bude, o tom není vzhle-
dem na prohlášení anglické vlády a po zprávách
které docházejí z Petrohradu, nejmenší pochyby.
Jak dohoda tato bude ratifikována, není ještě roz-
hodnuto, ale bylo by již dnes na místě, aby nastalo
v tom jasno, a to, v jakém rozsahu tato revise bude
vykonána. Jest 4o tím nutnější, že právě pařížský
tisk, stojící pod vlívem panslavistů, číní již dnes po-
kusy, aby vykonaval vliv na způsob re-
vise, neboť téměř denně prohlašuje
platným stanovisko, že ratifikace
velmocí můze býti jen formál n.
Tentokrát si tedy v Paříži přivstali. Tato činnost
budí jistě oprávněnou nedůvěru. Omezení ratifikace
na pouhé formality nemělo by, jak zřejmo, žádného
jiného účelu, než tvěsti opět na přetřes p. Poln-
caréem nedávno dotčený a — jak známo — Ra-
kousko-Uherskem odmítnutý návrh v příčině oněch
závazků, kterými se mají velmoci zavázati, že ne-
podniknou žádné zvláštní intervence na Balkáně.
Další požadavek francouzské politiky je, že
balkánské státy a zejména Srbsko v nutném pří-
padě mají býti použity proti Rakousko-Uhersku
proti trojspolku a že tudíž nemají býti nikterak
nyní omezovány ve svěm vzrůstu. Je tedy pozoro-
vati, že stará Delcasséova myšlenka, získati bal-
kánské bodáky do služeb rusko-francouzské
ententy, hraje ve francouzském tisku stále jesti
úlohu. Netřeba zdůrazňovati, že právě tyto po-
kusy mohly by způsobiti roztržku v jednotnosti
velmocí. a vislmvěbeře ádnol
#30
alto_textblock
#30
Výsledky příští bukureštské konference jsou
sice dosud úplně zacloněny, ale v Paříži již doufají
že dopadnou ve smyslu Delcasséova rezeplu. O
Rakouska žádá se timto způsobem velmi mnoho.
Ve Vídni nedají si vziti práva prozkoumati dohodu
balkánských států věcně a formálně, jako na pří-
klad Francie nechce, aby jí bylo vzato právo, v-
platňovati svůj vliv při úpravě finančních otázek.
vzniklých balkánskou válkou. Po vídeňském ná-
zoru je „desinterésment absolu pana Poincarého
mrtvo a nelze ho více probuditi k žívotu. Při tom
jsou ve Vídní ochotní vykonati revisí rozdělent
Balkánu ve shodě s ostatními velmocemi, ale svě
stanovisko budou hájiti a zásady, které by je mohly
zviklati, odmítnou předem, ať již prekenfovány
jsou pod nejlepšími etiketamí. To dlužno konstato
vatí, dříve, než bude jednáno o podrobnostech
evropské sankce balkánské dohody.
#31
alto_textblock
#31
Srbská a rumunská armáda postupuje na
Sofiji.ia
Z Bukurešti, 25. července. Srbská armá-
da postupuje na Sofijí. Z té příčiny udělila
rumunská vláda svému vojsku pokyn, aby
postupovalo rovněž na Sofijí, aby zameze-
no bylo srážce Srbů a Bulharů u Sofije.
Z Bukurešti, 25. července. Zde se prohla-
šuje, že při vniknutí Srbů a Řeků do vnitro-
zemí bulharského okamžítě budou interveno-
vati velmoci.
lel
Ruské vojsko na hranicích Rumunska.
Z Bukurešti, 25. července. Na ruskýeh
hranicích u Urgene soustředěno jest veliké
množství ruského vojska. Železniční doprava
je přerušena.
nag knšlo
abeld Situace v Sofíjí. oc le
#32
alto_textblock
#32
solr
#33
alto_textblock
#33
Ze Sofije, 25. července. (N. Fr. Pr.) Po-
věsti o nepokojích v Bulharsku, o zavraždění
vůdčích politiků a pod. jsou zcela bezdůvodny.
V celém Bulhařsku je vzorný pořádek. Nikomu
nebyl dosud zkřiven vlas. Také zdejší něme-
cký vyslanec podal v tomto smyslu zprávu
do Berlína. V celku je dnes smýšlení naděj-
nější. Velké starosti nadělaji tisíce uprchlíků,
pro které nedostává se potravin. Ministerský
předseda Radoslavov prohlásil, že většiny z
nich bude použito za plat při žních a že si vy-
žádá k tomu nouzový úvěr od sněmovny. Mezí
#34
alto_textblock
#34
uprchlíky je mnoho Kucovalachů, kteří sen
prchli před Řeky a Srby.
BtioV/ mpode
s Situace na Balkáně. nv
vZ Paříže, 25. července. („Zeit“.) O ná-
vrzích Ruska pro velevyslaneckou konferenei
došla sem tato sdělení: Ruská vláda ví, že se
jednomyslný postup velmocí proti Turecku dá
právě tak docíliti, jako před časem v otázce
skaderské a to tím spíše, protože z něposlech-
nutí rad do Cařihradu udělených povstaly by
zcela jistě mnohem vážnější důsledky. Zakro-
čení Ruska je nutné, aby spor byl lokalisován
a obmezen na Balkán. Zásadní dohoda docí-
lena byla již o velikonocích. Aby Porta do-
nucena byla k dodržení londýnské smlouvy.
pomýšlí se na tyto donucovací prostředky: 1.
Lodní demonstraci, ke které je ruské
černomořské loďstvo ve 24 hodinách pobo-
tomo: 2. finační nátlak na Portu.
Portě zadržela by se druhá záloha na tabá-
kový monopol a v Londýně a Paříži prová-
děné vyjednávání o půjčce mohlo by se pře-
rušiti; 3. mobilásaci ruského armád-
ního sboru na kavkazské hrani c
a vojenská opatření v A riménin,
čivošsla Turecký postupyoselnosí sab
olišz Cařikradu. 24 července. [K. k.) Port
popírá, že turecká armáda postupuje k Jam-
bolu.vmvoměne laznonnt
Z Cařihradu, 24. července. (K. k.) Port-
obdržela z celé provineie blahopřejné telegra-
my k opětnému obsazení Drinopole.
Z Cařihradu, 25, července. („Rpst.“3 Čá
tureckého tisku vyslovuje domněnku, že cho-
vání se Řecka posunuje do popředí konflike
s Türeckem. Turecká armáda odrazí všechny
pokusy Řeků usaditi se pevně v Thrakii. Z po-
stupu Řeků v územi Drama-Dedea-
gač lze seznati že pryní slráž ka
postupující turecké armády s ve-
dena bude s Řeky.
lava šíř , hrmj
voso Hrůzy války.o lidle sb
Z Cařihradu, 24. července. Generalisimus ozna-
muje telegraficky, na základě prohlášení, podepsa-
ného bývalými obecními radními v předměstí Ka-
raagatu, že Bulhaří, opouštějíce Drinopol, zatki
43 Řeků, kteří byli pak nalezení utopeni, se svá-
zanýma rukama, u mostu přes Ardu.
Z Athén, 24. července. (K. k. — Agence
Athenes.) Německý vojenský attaché v Athénách
setník Kuntze, obdržel od své vlády rozkaz, aby
se odebral do Makedonie, aby na místě samém
přesvědčil se o pravdivosti oznámených krveproliti
a aby o tom německévládě podal zprávu.
#35
alto_textblock
#35
Krise v král. Českém.
#36
alto_textblock
#36
Na vysvětlenou.
#37
alto_textblock
#37
uonl
Radikální orgány ještě ani dnes nechtěj
viděti, co se vlastně děje. „České Slovo“ bije
do dra. Pinkasa. Vláda by prý netroufalasi
sáhnouti k absolutistickému řešení, doku
zemský výbor by měl finanční prostředky. Ano
— dokud a kdybyl Ale zemský výbor po1.
srpnu nebude míti peněz, o jichž příliv půjčkou
se dr. Pinkas staral, jak uvedly včera „Časí
„České Slovo“, ale peníze nejsou. „České Slo-
vo nedovedlo pověděti, kdeljsou peníze k ob-
držení a jeho spojenec „Čas“ zavrhuje půjčko-
vé hospodářství vůbec a chce peníze pro král
České na vládě. Vláda dá peníze, ale jen zem-
ské správní komisi. Proto je jasno, napíše-l
„České Slovo“ ještě dnes, žen ejivě tší i-
na za všecko, co vyplýne z nového, vlastně
prý už hotového kroku vládního, padne na
stoupence Kramářovy politiky, že v hrdlo lže
a štve. Lhaním a štvaním se však neobstará-
vají životní zájmy národali
#38
alto_textblock
#38
mzýnbčáedvti a
#39
alto_textblock
#39
Sociální demokraté o zodpovědnosti stran
s osdoha mladočeské a agrární,j ityd
Včera večer konala seo v Praze schůze
výkonného výboru českoslovanské strany so-
ciálně-demokratické s říšskými poslanci, o je-
jímž výstedku nebyla vydána žádná úřadní
zpráva. Za to ale uveřejňuje dnes „Právo
Lidu“ na úvodním místě projev, adresovaný
#40
alto_textblock
#40
stranám mladočeské a agrární, mluvící přímo
o jejich zodpovědnosti za to, co vývoj zemské
krise snad již bezprostředně přinese, o k
„Právo Lidu“ píše:
odslissó řefevol
vž„Odvolávajíce se na loyalitu svého dosa-
vadního postupu, připomínáme nyní s nej-
větší vážností do řad příslušníků strany mla-
dočeské a agrární, že nyní blíží se možnosti.
kdy opravdu jejich strany budou mocným
činitelem, Jak se zachovají Mladočeši a ag-
rárníci, kdyby po resignaci maršálkově měl
býti nastolen druhý komisariát a kdyby způ-
sobem, v platném zákoně naprosto neodů-
vodněným, pro tento komisariát měla býti
zavedena jen daň z piva a zvýšení přirážek.
kdyby pak všechno ostatní, nejen volebn
oprava, nýbrž i způsob vyřízení všech
národnostních věcí, bylo ponecháno úplně
nejistému, jen od libovůle podílníků abso-
lutistické moci ve státě odvislému osudu?
Tomuto volání naší strany k zodpověd-
nosti rozumíme tak, že se nám klade otázka.
co bude s volební opravou do sně-
mu král. Českého? A na tuto otázku od-
povídámetvb snbodsos aněano
Národní strana svobodomyslná byla prv-
ní stranou v Čechách, která se nejen vyslovila
pro volební opravu do sněmu král. Českého.
nýbržli pro zavedení všeobecného.
rovného práva hlasovacího do
něho. V toku vyrovnavacích porad česko-ně-
meckých položila otázku volební opravy do
prvníserie vyrovnávacích otázek
a dr. Kramář na schůzi v Rokyca
nechznovuto vůči pochybovačům
zdůraznil. A dnes znovujtrváme na tom.
že nové volby do sněmu král. České-
ho musejí se díti na podkladě novéh
volebního řádu a sice v tom směru, aby
bylo především zajištěno volební
právo dosavadním vyděděncům z
politického rozhodování. Možnost
zavedení všeobecného rovného práva hlasova-
cího nemá, bohužel, národní strana svobodo-
myslná v rukou, což nemusíme vykládati těm,
kteří vědí, že Němci, velkostatkáři a vláda
jsou dnes jeho zásadními odpůrci. A ani vše-
chny strany české na sněmu král. Českého
této možnosti nemají. Za to s celou upřímnosti
a opravdovostí vyslovujeme se pro takovou
volební opravu, která přivede do sněmu ku
platnosti a spolurozhodování nejširší vrstvy li-
dové, dosud z volebního práva a tím i z roz-
hodování v zemi vyděděné, a učiníme vše,
aby tento požadayek lidový byl
uskutečněn
#41
alto_textblock
#41
Mezí Prahou, Vídní a Išlem.b
Co tyto řádky píšeme, nebyl nejvyšší maršálek
princ Lobkovic, ještě u audience a jelikož nelze
pochybovati o tom, že osobní referát maršálkův
nezůstane bez vlivu na rozhodnutí panovníkovo v
věcech krise v Čechách, lze zprávy časopisecké
tom, jakoby už „vše bylo hotovo“, prohlásiti aspoh
za předčasné, ač je jisto, že akce vládní je v
v chodu. Zprávy o tom, že „vše už je hotovo“, že
císař schválil návrhy vládní, že přijme demisi mar-
šálkovu, že snění bude rozpuštěn, že nebude jme-
nován nástupce prince Lobkovice, že resignují vel-
kostatkáři a Němci v zemském výboru a že bu-
dou vypsány nové volby do sněmu če-
ského a že konečně minisťerstvo Stürgkhov
podzimu již nepřečká, přinesla dnes ráno „Národní
Politika!. Naproti domu německé pražské listy tak
nepospíchají, překládajíce přichod „všeho toho“ ž
do příštího týdne,
České listy skoro výhradně se zabývají tím,
co by se mělo stát, kdyby nejvyšší maršálek podal
demisi. „Samostatnost“, míní:, panovník, necht
jmenuje nového maršálka zemského, kdežto „Časl
je toho názoru, že princ Lobkovic měl by jmeno-
vati svého náměstka a pro ten případ, že resignují
i konservativně velkostatkářští přísedíci, náměstka
z občanských přísedících české národnosti. „Čas
soudí, že by i tehdy ještě zbývalo v zemském vý-
boru šest přísedících k platnému usnášení zemského
výboru. Ale poněvadž už včera bylo známo, že
#42
alto_textblock
#42
svlia žvo
#43
alto_textblock
#43
FEUILLETON.
#44
alto_textblock
#44
Výstava v Zakopaném.
slalp
V první polovici července byla v Zakopaném
otevřena zásluhou red. Frant. Hovorky, známého
pěstitele shody česko-polské, umělecká výstavka
děl českých i polských umělců. Výstavka je po-
kračováním umělecké vzájemnosti česko-polské
započaté r. 1908 výstavou v Hodonině. „Nowa Re-
forma“ o výstavce píše: „Výstava obsahuje na
150 obrazů a kromě toho hodně pestrou sbírku
etnografických ukázek a slovenských památek,
což dodává jí speciálního rázu. Převážná většina
obrazů a ostatních předmětů pochází ze soukro-
mých sbírek red. Hovorky, zvláště cyklus obrazů
Úprkových a Hofmannových, jakož i jiných umělců
českých, doplňujících se neobyčejně harmonicky
s umělci našimi.
Josef Úprka, jeden z nejznámějších současných
českých malířů, je výlučně představitelem směru
lidového. Řadu let mešká uprostřed lidu sloven-
ského v Hroznové Lhotě na Moravě a vysílá ze své
pracovny studie, nevyrovnatelné v síle charakte-
ristiky a divukrásné barvitosti. Jeho obrazy kou-
pají se ve světle, hýří v barevných orgiích, zachy-
cujíce „in flagranti život i obyčeje Slováků ne-
toliko ve chvílích všedního života, ale také ve
chvilích slavnostních, kdy lid ten objevuje se ve
svých rozkošných starodávných krojích, zachová-
vajících charakter etnografický v celé jeho čistotě.
Těchto studií máme na výstavě celý cyklus a jistě
že poprvé můžeme u nás viděti stéžejná díla pro-
slulého malíře českého, který ve svých obrazech
zaujal naprosto odlišné slanovisko, jako tvůrce
směru lidového i celé školy následovníků. Jedním
z těchto je žák Úprkův. Frolka, následující svého
mistra hodně zjevně ve výběru sujetů, v kresb
i barvě. Slovenská dívčina, na přiklad, ve staro-
dávném kroji, má tolik půvabu v pohybech, tolik
#45
alto_textblock
#45
síly charakteristiky a typických známek malíř-
ských, že dává přehled Úprkovy methody a směru
jí representovaného. Vedle Úprky zaujímá předni
místo Vlastimil Hofmann, jehož máme skoro právo
zařaditi mezi malíře polské. Prostředí. v něma
Hofmann žije i tvoří a vlivy krakovské školy vý-
razně se obrážejí v jeho díle. Jeho obraz ztrác
už charakter český a chýlí se k typu polskému.
jaký vidíme u Malčevského. Většinu Hofmanno-
vých obrazů, nyní vystavovaných, viděli jsme na
krakoyských výstavách.
Kromě obrazů Úprkových a Hoímannových
jsou vystaveny obrazy: Wodinovského. Tymona.
Něsolovského, Rembovského, malíře Tater Terli-
kovského, Klosovského a Axentoviče. Také je tu
několik zajímavých studií mladých sochařů Górál-
čika, Březy a Sobčaka. Výstavku doplňují etnogra-
fické sbirky, umistěné ve dvou vítrinách.
#46
alto_textblock
#46
—sb—
#47
alto_textblock
#47
Z revuí a časopisů.
„Zvon“ (XIII. č. 42.) přinesl z péra Pelná ř
a Syllaby „Slovo k šedesátiletí p ro
fesora Thomayera“ které vymyká se z rám-
ce obvyklých statí oslavných, podávajíc více ne
pouhé ocenění životního díla oslavencova. Úvaha
zabývá se hlavně poměrem Thomayerovým k české
vědě a řeší při tom otázku, o níž u nás již nejednou
se uvažovalo, má-li a pokud česká věda, pokud se
týče čeští vědci vyhledávati forum mezinárodní.
Thomayer záhy stanul a pro celý svůj život setrval
na zásadě soběstačnosti české kultury, té kultury.
jíž jedině sloužil, a proto nevyhledával pro své
vynikající práce cizího fora. Ale ovšem tím se ne-
uzavíral mezinárodní vědě: širý svět, cizina zůslá-
vá povždy půdou, která nejlépe poskytuje náležitý
odstup pro posuzování domácího snažení. Proto
Thomayer vždycky všechny své žáky měl k tomu,
aby se učili cizím jazykům a chodili se učiti a kon-
trolovati do ciziny, Jak staví se k otázce soběsta-
#48
alto_textblock
#48
čnosti české vědy nejpřednější žáci Thomaye-
rovi? V celku souhlasí se svým učitelem. Uznávají
sice: „Může býti předmětem sporu, máme-li vy-
dávati česky i zcela odborné práce, které, řešice
otázky vzdálené praktické potřebě, nejsou čteny
než několika blízkými přáteli nebo několika ná-
hodnými milovníky. Takové práce, jsou-li menší,
zapadají bez většího povšímnutí v periodické naši
literatuře, a jsou-li větší, zapadají ve skladu Aka-
demie nebo v soukromém nákladě. Uveřejňováni
těchto prací stojí veliké peníze, které se ztrácejí
beze zjevného užitku, takže české publikování ta-
kových prací se zdá na první pohled zbytečným
mrháním národního majetku.“ Sami však, Pelnář
Syllaba, soudí, že ztrála ta je jen zdánlivá, jen do-
časná a myslí, že stanovisko těch, kteří tak pesimi-
sticky uvažuji, není správné. Dle nich — v souhla-
se s Thomayerem — je třeba všecko vydávati če-
sky, třeba se to nečte — prozatím; je třeba zaklá-
dati český fond knižní i v theoretických otázkách.
které prozatím nemohou zajímati náš lékařský svět
v plné míře — vždyť náš vědecký život poroste
do šířky i do hloubky a bude se jednou také opí-
rati o své vlastní prameny, jako vědecký život
ruský, německý, francouzský atd. Pravda, na dlou-
hý čas ještě, snad na dobu několika generací budou
publikace českých monografických pracovníků pra-
cí nevděčnou, než nezůstanou prací neužitečnou,
jalovou. Této práce jest naopak nezbytně třeba
k základům české vědecké kultury, má-li tato na
ních vyrůsti samostatná, soběstačná, sebevědomá
Ale v jednom jdou dále, než jejich učitel. Požadují-
„měli bychom o každé své práci referovati do pří-
slušných středisek vědeckých, na př. aspoň něme-
ckých, které jsou za nynější doby v medicině sku-
tečnými středisky pro medicinské bádání v celém
světě; to se děje jen částečně, nesoustavně a od
některých autorů (mezi ně patří i Thomayer), se
to uvědoměle opomíjí. K tomu by se měla družiti
podpůrná methoda, účast na cizojazyčných lékař-
ských sjezdech, které se od našich lidí zanedbávají
dsabes
#49
alto_textblock
#49
ažna něpatrné výjimkyjna těchto sjezdech v roz-
hovorech a poznámkách by se mohla dobře udati
naše vědecká potence; myslíme, že tato povinnost
přísluší v první řadě řádným profesorům a před-
nostům ústavů, kteří by měli míti styky osobní
písemní s cizojazyčnými kolegy svých oborů. Má-
meť povinnosti k všeobecnému vědeckému foru,
které se má dověděti o našich pracích — když to
jinak nejde a jistě ještě dlouho jinak nepůjde —
tedy vlastním naším příčiněním.“ Autoři uzavíraji
svou stať, věnovanou ocenění úspěšné a požehnané
činnosti Thomayerovy, výhledem na další úkol če-
ské mediciny vůbec a české klinické mediciny
zvlášť. Úkol ten spočívá na jedné straně v tom.
stálým postupem po vzoru předchůdeů doplniti
literaturu učebnicovou, ustáliti názvosloví, rozmno-
žiti a zvelebiti časepisy: pracemi monografickými.
prohlubováním života spolkového a kongresového
vytvořiti dále domácí vědecké ústředí, jemuž se
bude dohodnouti o uvědomělé vnitřní organisaci
českého vědeckého snažení a snadi o úkolech pra-
covních nejen od osoby k osobě, nýbrž od ústavu
k ústavu: — na druhé straně činiti naše vědecké
dílo systematicky přístupným soudu mezinárodní-
mu. — V ostatním obsahu čísla je: Ant. Sova, z
nových básní. — F. X. Svoboda. Trhající se břehy.
— K. Červinka, Jeseň.— Literatura. — Divadlo. —
Týden.
#50
alto_textblock
#50
obeo
#51
alto_textblock
#51
Včeské Kultuře“ (č. 19) pokračuje dr.
Vl. Kybal ve své organisační studii Č ešt
historikové v Řimě“. Nyní vyslovuje tu po-
žadavek, aby nunciatury byly vůbec vyloučeny z
přímě bádací a edíční činnosti Zemského Archivu
a po způsobu jiných zemí byly postaveny na širšt
basi organisační, neboť Zemský Archiv je přetížen
pracemi vlastními a na dlouhá a dlouhá leta za-
městnán edicemi: Monument vatikánských. Pro-
pagandy a Sněmů českých. „Nebylo by nic zvlášt-
ního, jestliže by bohemika prážské nunciatury vy-
kde zeer
bre
#52
alto_textblock
#52
dávala pražská Akademie, která by bádáni organi-
sovala ve spojení se Zemským Archivem jakožto
historickým orgánem země a která by je zároven
peněžně podporovala. Peněžní stránka podniku
byla by rozdělena mezi TAkademii a zemi a
kromě toho by byla vymožena pravidelná subvence
od ministerstva vyučování, tak jako ji má polská
expedice. Organisaci by měla v rukou akademická
komise, v niž by zároveň zasedali historičti delegfáti
zemského výboru, resp. archivu, jako spolupod-
nikatele, ajež by do Říma vysílalavvědecky zapra-
cované historiky, kteří by tu byli členy české ex-
pedice a tím i mimořádnými členy rakouského in-
stitutu. K lomu připojuje autor poznámku, charakte-
risující duševní potenci českých kruhů katolickýchu
„Poněvadž jde o bádání v papežských archivech
jehož výsledek má zvláštní význam pro církevní
dějiny české, bylo by přirozeno, kdyby toto bádáni
bylo peněžně podporováno i českou církvi katoli-
ckou, která může si vzíti příklad z Belgie, Francie
a Uher (biskup Frákroil), jak se účastniti věde-
ckého studia ve prospěch její vlasti. Z těchto zemí
pracují ve vatikánském archivu četní kněží. — Če-
ského kněze jsem však tu za šest let neviděl žád-
něho!“ V dalším klade dr. Kybal požadavek sou-
pisu bohemik nejen z knihoven římských, nýbrž
i z knihoven a archivá italských vůbec, jednak
proto, že archivalie římské souvisí někdy s mimo-
římskými (na př. Carte Farnesiane), jednak že je
již na čase, abychom měli ze země, tak hojně na-
vštěvované a tak rozmanitě do našich dějiní zasabu-
jící, moderně sestavený přehled všech důležitých
bohemik. — „Česká Kultura“ dále podává: D. S.
Merežkovskii. Z knihy „.Tolstoji a Dostojevskij“i. —
O. Klein, Básně. — R. Svobodová, Zahrada Irén-
ská. — F. Chudoba, Keats. — R. Weiner, Jdu
s oslikem do údolí. — Rozhledy a poznámky.
sal ob
laty šmlsn sbu
onlg sálham visn viao d
votás a aotvoll do
lab oosšlo o olunl
vduli bsqulzáz lašvios e d
odtv mbdemo