Vychází ka/,(h den Inimo у nedèli a svátek. PTadpliei le v administraci Oaawni allo* Him. 1 еЮв-II. * Vrate) peltooi »èrtènè .Wkr. I 1*1 »bkf. MvrtletDé .. а . TO » i »,7b, pAUetaé ... 5.40. ; 7 , 50 . rvloročni .. 10 , »0 , i 15 , — , Jednotlivá čísla po 4 kr. Za donneili do domo měsíčné 10 kr.

t>OF*I!S V franko Tané a pod«*|raané pHjim* red. a. lece v Ostrovni dici 6. 1508 П. Rukopilöv araracime a oepodeptauýck nedbám# RUKLAiMACE aeaapečet«Dé posýláii; budtei neiran* kovány. Icisráty poMt&m# co scJIotb^L

^i«lo 120.

V Ргазве. v úterý dne 29. krétna 11**3 ■. .. . 1J.L. 1 —_ !>■■■■'?■ ■ ~~ —1 — IU—Ug"*!? Ľ SS'V jj?.1-'

Horník XV.

Pozvání к předplacení

na mésic červen

!P©liti©l*.é>ho d o ri гг í R u „ČECH“

Po&iou předplácí se: na čtvrt leta 9 iL 75 kr., na pftl leta 7 *1. 50 br., na celí «ok 15 *1. — V Praze bez donášky : na fitésic SO kr., na čtvrt leta 3 г). 70 kr., na pil leu 5 zi. 40 kr., na celý rok 10 zl. 80 kr. /& donáška do domu, kterouž výhradné .dministrace obstarává, platí se méslčně 10 kr. VTodplatoé zaeýlá se — nejlépe poštovními­ poukázkami administraci „Čecha* >• Praze, ostrovni ulice číslo 1508-11.

Řím i vlast. Z našeho kraje. (P. d. „Čecha.“) .Národní Liaty“ otisknuly, pokud za dobré uznaly, článek z .Čecha“ : „Šik se- řadéný“ a uvedly při tom jikožto zvláště významné to, co proloženým písmem, vytknuly, totiž, že v nynější době nevěry má české duchovenstvo Inouti a většinou také lne к Římu více než druhdy. — Av tom, jak se zdá, spatřují „Národní Listy“ důkaz, že Římu oddané duchovenstvo přestalo bytí aneb pře stane býti národním a národu prospěšným, a že tudíž „Národní Listy“ se stanoviska národního­ jsou oprávněny proti českému katolickému­ kněžstvu psáti, jako již dříve se stanoviska lžiliberálniho proti katolictví psaly. Avšak i v těch věcech jsou zajisté na omylu. Nebot jako neškodí národu víra, nýbrž ne véra mu škodí, rovněž tak neškodí národu našemu lnutí к Římu, ale spíše mu prospívá v ohledu národního jazyka i v ohledu vzdělanosti­ a u vlasteneckém vůbec. — Z italského Říma nehrozí nám poněmčení,­ avšak z protestantského Německa hrozí. Též i pravoslavné Rusko odnárodňuje — po- roštuje. — A jak vysoko stojí u vzdělanosti­ slovanští národové, kteří lnou к Římu, t. j katolíci, nad těmi Slo vany, kteří jsou od Říma odštípeni, o tom lze obšírné čisti v „Osvětě“ asi z r. 1872, kde profesor Ourdík dokazuje ruským Slo- vanofilům, že měli a mají Cechové ve liký duševní prospěch (kulturní) z Říma, pro který nad pravoslavné předčí. — A co se týče lásky к vlasti — kde jsou vroucnější vlastenci než mezi Poláky? A hle,v Poláci nad jiné národy lnuli a lnou к Římu I Láska, oddanost к Římu nezmenšuje lásku к vlasti taktéž u Čechů, ale spíše zvětší. — Známo z dějin, jak oddán byl Římu Ar nošt z Hostyně u Pardubic — a přece mohl o něm napsali profesor Kalousek: „Povýšení jeho za arcibiskupa bylo pravým štěstím netoliko Církve české, ale i státu českého“ (Karel IV. str. 46) Biskup Jirsík byl pro lásku к Římu jmenován prelátem­ papežským A hle co píše o něm „Osvěta“ letošní č 4. : „Co Jirsík vykonal, jest samo sebou takové, že mu zabezpečuje na všechny časy čestné místo mezi prvními biskupy Církve české, ale také mezi prvními národa­ svého milovníky.“ — Vytýkalo ee českým poslancům od „Nár L.*, že byli jiro novellu školní, která v platnost a život uvádí přání — knéží a Říma, a tím že ee poškodí národ český. Váš ct list již častěji­ na to poukázal, že bude po uvedení no- velly zrovna taková návštěva školy, jako před tím, a že tudíž co do vědění mládež školní neutrpí. Ostatně jako poslanci, tak knéží a Řím přejí si aby mél každý p o- třebné a prospěšné vědomosti. Ale nad to i Řím a oddaní mu knéží žádají, aby israelita nebyl učitelem žáků katolických.­ A to zajisté není na škodu, «le ku prospěchu české národnosti. Nebot židé na Moravě a v Čechách mají soukromé náboženské školy — německé Školy ty jsou, jak známo, penězy podporovány od Šnlfer&jnu, který chce Čechy nejen po uěmčiti, ale i Prusům připravili na pospas Tyž Š. posýiá peníze jidáš-<ké na poněmčení českých dítek představenstvům ©•hcí ‘• s r a e 1 s k ý c h Tak alespoň poštou k Č e s. Brodu byly dopraveny peníze od Šulferajnu, jak očití svědci vypravují — A do těch škol lákány bývají nejen na Moravě, ale i .Čechách — české kreslanské dítky již i jUtlém mládí, když ještě ani ve vlastním ma leřském jazyku nebyly vyučovány. Tu a tam jest pak dítek křestanských « německé židovské škole již to ik, že tvoří

většinu, ač israelské děti na míle cesty se tam svolávají. Tak na př. slyšeli jsme. že veŠkvorci u č. Brodu jest letos většina žáků školy židovské — křestanská. — Není tedy na čase a na místě § 47. šk. novelly? a nekonají H knéží i vlasteneckou­ povinnost, jsouce i к vůli Římu pro tento paragraf, který stanoví, že za většiny křesCanské — nesmí býti israelský správce školy ? Tyto doklady, které bychom mohli rozmnožili,­ dosvědčují zajisté, ic knéží čeští ne poškozují vfast a národ, když pro víru bojují a jak víra katolická nezbytné žádá — Římu chtějí býti oddáni. Avšak tu se sama sebou naskytá otázka: zda li pak neškodí „Národní Listy“ českému národu, když jsou proti katolické­ Církvi v Čechách, když stále bojují proti Římu, ano proti víře vůbec? Odpovéd nachází se sice již ve slovech svrchu uvede nyeh, avšak nebude na škodu, když uvedeme zde slova prof. G. L i n d n e r a, jež pronesl loni, řka: „Pravá filosofie ... neta­ r o j í proti žádné autoritě a není ze-, jména nepřítelkyní náboženského kultu, к němuž spíše jak к svému doplňku poukazuje, se Sokratem a Newtonem svou šíji sklánějíc před původcem a základem­ Všehomíra ... Ta filosofie nedá se ničím­ přehlušili, ani učeuím moderního pro- spčehářství. ani nezřízeným lomozem v materialistické­ dílně našeho véku . .. jí hodláme, dá-li Bůh, na této naší Karolo-Ferdinandee rozbiti uový slánek. (Časopis Musea, 1882. stránka 495.) Jestliže prof. Lindner takto přednáší svou filosofii na universitě, zůstává-li věren svému programu: pak by bylo ku prospěchu národa našeho, aby se stali jeho posluchači a následovníky též členové z některých­ redakcí, zejmena z „Národ. Listů“ a z jejich „Hlídky* a pak mnozí pp. spisovatelé­ básníci. Neboť by pak přestali brojili proti autoritě Církve, přestalo by jejich zjevné nepřátelství proti katolickému kultu, auto by s drem. L. uznávali, že jest katol. náboženství doplňkem filosofie, a skláněli by s Newtonem a jinými křesťany svou šiji před Původcem všehomíra. Nuže a pak by nemuselo české kněžstvo tak ůsilovné proti nepřátelům víry (Říma) vystupovali a víry (Říma) hájili a mohlo by tím více i jinými vlasteneckými zájmy se zabývali­ dle hesla: „Vlasť a Řím“. K. Š.

Korunovační slavnost v Moskvě, Šfa tnè a slavné dokonána jeít korunovace panovolka slovanského veleetátn, jasného balatky­ a vládce bílé Rusi, čáře Alexandra III. a choti jeho carevny Marie Feodorovny. Velkolepé a přeuádherué moskevské slavnosti, na néž b)i po tyto doy obrácen zřetel všeho světa a jež stomiliónový svet slovanský stopoval s cbvěnim radostným, ukončeny json ìtvstné a s'avné. Ni kde ncndáia se ani nejm nil vjrržno.ir, ni re- hoda a otřásá-li přece cosi vzdechem, jeaž vde říši slovauskon obetlírá, jest to ohlninjlcl radostný­ jasot a plesáni lidn rnshébo, jenž ve svrchovaně velebné epůsobě osvědčil oddanost a láska svémn p.’>nevnlkovi, svémn již nyní kuru novauéma, milovanéma bet škovi, bflémn cárovi — Vlastni akt korunovační odbýval re v nedé.i úplné d e ostanoveséUo prngramn. Slavnosti přála nejkrásncjil pohoda. O 8. hodině ráno vysvítilo slonce. Voitrní prostory Kremlu a okolo! ulice byly přeilaéuy davy lido, který re po celou slavuott choval důstojné a náboženskému­ rázu slavnosti piiméřeuč. Kdtž se byd úča toici slavnoiti v kostele a na tribunách nmistili, bilo slouženo „Te Deum * Po nkon-

stavili s# po pravé straně trůnn a asi o 9. hodině­ oxnačoval zvoh trob a kotlů, že Veličenstva­ vkročila do trůnní slnč. Cář, odén v gme- rálskou nnif .rmn a s hlavou nepokry ton, vedl carevna pod nádhernými nebesy * červeného aksamitu se zlatým vyiiv&nlm, které neslo 32 generálních pobočníků. Cář vypadal nadobyčejné vážné. Carevna mèla hloboce vystřižený šat ze stříbrného brokátn в velikou vlečkon, vlasy v prstencích­ a vypadala velmi rozčilené. Za cářem kráčeli dvorní hodnostáři. Nadšené „Urá“ provázelo­ carské manžely ež do chráma. Když vyšla přední část průvodu z Kremle, počalo se ve všech moskevských kostellch sezváněli a průvod­ ubíral se pomalá z paláce do lipenského chrámu. V chrámě očekával průvod metropolita novgorodský, Isidor, jenž vyšed do vchodu chrámový­ práh podkouřil a pokropil svěcenou vodou.­ Když přibyli carští manželé k chrámu, uvítal je moskevský metropolita Joanikej krátkou řeči, načež podal jim metropolita novgorodsaý křiž, aby j j políbili. Zároveň zazněl žalm královského­ proroka : „Budu zpivati o milosti a právu“ a cariti manželé modlili ae až do okon- čenl zpěvu před obrazy Spasitele a Malby Boži Vladimfrské. V 9 hod. 50 minut vstoupili Jejich Veličenstva,­ za zvoněn) zvonů na všech kostelích, do chrámu. Na zvláštním, nádherně opraveném výstupku postaveny byly trůny, к nimž se car в choti odebrali. Dvanácte vysokých hodno:tářů církevních­ obklopila carův trůn. V ihrámu zpívána pl eň : „Smilaj se o Hospodine!“ Po přozpivánl písně, přistoupil к caři metropolita Iddor nov- gorod-ký a zeptal se jej zvučně : „Jak věříš ?“ u při tom podal mu knihu, z niž jal se car hlasité předčítali pravoslavné vyznáni viry. „Milost­ svátého Ducha bndiž s Tebon !* řekl metropolita,­ když byl car dočetl. Nyní zahájeny slavné služby Boži. Protodiakcn odříkával modlitbo,­ v nit Boha prosí za požehnáni к nastá vajlcl koronovaci a zakončil slovy: „Dejte cí­ saři, což jest císařovo, a Bohu, což božího jest.* Po modlitbě pomáhali duchovni caři zdobiti se cdzBfky panovnickými. Když oděn byl vpnr- purový^friášC, naklonil hlavo, aby přijal požehnáni­ metropolity. Po té poručil si cař, aby podána mu byla korona, již pak vstavil si na hlavu Metropolita mezi tim žehnal : „Ve jménu Otce, Syna a Ducha svátého.“ — Pohlížeje ku korané na hlavě carové pravil dále metropolita: „Tato viditelná a pomíjející ozdoba hlavy Tvé jest odznakem toho, že Té Kristus, král veškeré cti, sám svým požehnáním neviditelně korunuje a povyšuje za hlavu veliké říše ruské.“ Podávaje­ pak panovníkovi žezlo a iišské jabike pravil­ metropolita : „Vezmi tyto odznaky, jako viditelná­ znamení samovlády, kteráž svěřena Ti Hospodinem nad lidem jeho, jemuž dobře vládu! a ve všech věcech jej podporný a vždy jen dobře mu čiň.“ S odznaky panovnickými zasedl car na trůn, načež následoval námi již v předešlém čísle vylíčený­ obřad carevny. Když pak oba kornnovanl

kleče, kdežto car stál. Po skončené slavnosti ubírali se car a carevna s malým průvodem do chráma Blagovéščenskéuo a Archanďělikého, vykonali­ tam krátkou modlitbu, a vrátili ae po červených schodech do paláce, a okázali se na terase, vedoucí к řece Moskvě, lidu, třikrát se uklonlce Ve 3 hodiuy počala clavnostnl hostina v Granovité Palaté. Lid, jenž po celen doba v hustých zástupech obstupoval Kreml, choval se po celou slavnost vzorné. Všude panovalo smýšleni vážné, nctivé Přečetné davy lido, jež sešly se ze všech končin, procházely ulicemi. Při slavnosti bylo jasno a slunečno, potom trocho pršelo. Za příčinou korunovační slavnosti byla udělena­ následujícím členům říšské rady tato vyznamenáni:­ Nejvyššl řád rnsbý, řád sv. Ondřeje s brilanty, byl udělen generálu hrab Miljetina, státnímu tajemníku hr. Vnlujevovi, generálnímu pobočníku Totlebenoví, hr. Adlerbeigrovi, státnímu­ tajemníku R-niernovi, br. Heydenovi a generálu­ G.ldenstubbenovi ; tentýž řád bez bri- lantů obdržel admirál hrab. Palj&tin, admirál Mirtlin, tejný rada Titov, generál Loris-Melikov, ministři br. Tolstoj a Deljanov, admirál Novo- sěiský a generální pobočník Verogin ; brilantový prsten s podobiznou carovou obdržel generální pobočník hr. Baranov ; věíil podobizna carovu к nošeni na prsou obdržel generální guvernér kn. Dolgorukov; řád Alexandra Névského s brilanty­ obiirřeii kníše Doudnkov Korsakov, ministr zahraničních záležitosti G ere, dále Ňovikov a Kcrchsnov; tentýž řád bez brilantů byl udělen řišskémn kontroloru Solskémo, Abasovi. miuietra hr. Voroncov-Daikovcvi a plukovulku Bnngeovi ; řád Vladimirský I. tř. obdržel gen. hr. Ignatěv, Nobakov, hr. Pablen, generál Drentelen, generál Albedinsbý a admirál Pcsselt. Velkokniže Michal byl císařským resbriptem jmenován členem ministerského­ komitétu. Car zaslal ministrovi věci zahraničných, Giersovi, tento reebript : Moc a sláva, jiebů R-isko diky Prozřetelnosti dosáhlo, rozšiřepi jeho řiše a četné její obyvatelstvo nedovoluji' pomýšlet! na dobývání Péče moje věnována jest výhradně mírnému rozvoji země, b ahobytu a přátelským poměrům její к mocnostem na základě­ smluv a zachováni důstojno4i jeli. Poněvadž­ nalezl jsem ve Vás spolehlivého, horlivého, těmito náhledy při správě mezinárodních poměrů­ nadšeného spolupracovníka, ndlhm Vám řád Alexandra Névského s drahokamy na důkaz své vděčnosti.

Paběrky. Sprostý vtip. Blíže České Lípy ve vesničce­ H ffaongn mél syn, kameník a hostinský, s nevlastni svon matkou rozepři pro nehotové vyplaceni výdělku. O maeopustiii neděli šel se svým kamarádem, mladým sedlákem, do hospody v nedaleké vesničce. Tyž oslovil jej v proudu zábavy: „Když už jsme tu (v Grossmergthale) mohl bys své matce něco dobrého udě at?* Kameník odpověděl: „Co bych jí mohl ndělat,

(nejtplš že bych za ni dal na mši.“ Tomu vtipu zasedli na trůnech ozvala se venku střelba z dél! se všichni nactmeleni z plua brdia smáli а взв- a zvony na věžích se rozezvnčely Sbor pěvců‘druh, sedlák, běžel ihned na faro v H ff ungo, zanotoval nyní: „Mmgaja Ijeta “ Po zpěvu 1 kdež u přítomnosti dvou osob dal pane faráři, blahopřála koruoovaoým knížata, mo-i nimiž byli v osadě ještě noobeznatému na mši, řka, • e prvním následník trůnu. Kněžny líbaly caři roku,! sloužena má býti za jeho nevia-tnl matku a carevna pak políbily v ú-ta a na raka. jv ncjbližfí nedáli ohlášena z kazvtilny. To se Konin ivace byla tedy odby ta. D la a zvony t také stalo. Lidé, kteří matku kameníka zn»)i, umlkly. V chrámě nastalo hrobové ticho. Coř ovšem při ohlášce mša sv za žeravou a ne ­ odložil že lo a říšské jablko a pohltkl opodál non jež é „nebožku“ i ropukli v smicb To teprv trůnu a jal se hlasitě a vroucné řlkati modlitbu poznal dp farář, že bv 1 otchtěn. Udal vee za celý ruský národ i přemohl j j vnitřní dojem sondu a oběma dvěma „šp^s vitým* stal se pak tak velice, že hlasité plakal. Přítomni, kteří ten „špás*, že sedě i 14 dni v c:ládku při

při této modlitbě stáli, byli ve chvíli této velmi „sišenýcb hubách*

biobcce dojati, tak žo by: na mnoze alyšán plič hlasitý. Modlitba tato zni, jakž následuje:

Nabij ä к v mozku. Při slavnosti v jisté hanoverán-ké vesnici zůstal při po<h.do mls-

„Hospodice, Bože ntšich otců a králi králů, diku jednema nabiják v ručnici. Na pj»#li

ěeal rannlco služeb Božích přibyl do kostela i jenž slovem svým všechny věci jsi nčinil a jenž „Halt* spustil neopatrný „Oitrostřelec“ psškrv

velkokníže-ná?ledoik trůnn a byl nvttan uške- v moudrosti t.vé orčiti jsi ráčil, aby člověk na zem, natažený kohoutek evali a ntbijšk vjel rým duchovenstvem. Před nim kráčeli dva «.b-U moudrosti a svatosti nade světem vládl, Tys předstojleimu muíi do vad a krkem i hlavou řadntci, za n m cizí knížata ee svými druží-juké mne učinil panovníkem lido svého. Vele- projev, čonhal г temena ven. Sedláci přítirnni uaini. Všichni zaujali míst. po pravé 8truué|blm Tvoji nevyzpytatelnou vůli, děkuji Ti o Ho- cbopiii ve hned zrané cèbo a jali se cabij&k yemi

trůnn. Mimo velkokolšata a velkoknéžny byl'spodino a kořím se Tvé vznešenosti.

vytahovali, vlekouce tebou nebohého sem tsm po

v tomto průvodu také arcivévoda Karel Ludvik- H>;p:diue můj a Bože, učiň mne způso- drnu. Nabják povylezl trochu, ale vytaš n se svou choti arcivévodkyni Marii Tere.sii. Ani- btiým к velikému tomu dim. к němuž jsi mue nebyl. Zraoéný přišel zatím к sobě a b 1 do vévoda byl oděn v ruikoo nnif rmu s řádím p'Volal Om-tiž mne a řiď kroky mé v této nemocnice dopraven. Nsbiják vjel mezi piter-í sv. Oodřeje arcivévodkyoé Marie Teresie měia veliké povinnosti. a jravon lopatkou vedle čtvrténo obratle hřbet- manteso de cour z červeného i>atiaa, tailli i Moudrost Tvého trůnn budiž se ronc n, niho do prsního kuše. Pudél téhož vnikl do z těžkého bílého atla n » bohatým etnbroým ' sešli mi ji z výšin nebesk cb, abych věděl vždy, pravé strany krku, do hlavy a vynikal nad tra vyšíváním a s krajkami, posáreu n čtyřmi ra- co T bč se lihl a abych právo uměl poznávali von stému lebky bil e Crìa 30 cm. zvýši Pravé dami brilantů, velikých jako tukový ořech. Na v zákonech oko bylo osletcno jelikož oěni nerv byi rca- hlavě rafia pak krásný vlnek z brilantů, dlouhý, Chovej*, o Hospodine, srdce mé v rnkou trhán; jioak nep rouchal qabiják na cestě své dolů splývaj el závoj a červená a btlá péra. svých, abych panoval ku Tvé cti a slávě a ku žádnou důležitou tepno ani jiuý ústroj. Ope- Arcivé/odkyné seděla » kostele vedle vévodkyně blahn národů, které jsi mi svéřiti ráčil, abych race, při niž nemocný při sebevěd mí býti maai', ^ Edinbtngibé a br-ipro*tbilné za aávledotkem v dea posledního sondu sílen vírou předstoupili trvat* hodinu V krkn udělal se re* a i.abütf^^ trána. Nádhera damakýrh obleků není ani к vy- nubi přad Tebe ozářen milosti a milosrden bylo jit viděti. Ale v hlavě to nello Inkitbfeo psáni. Všechny dámy měly sametové vlečky se atvlm Tvého jednorozeného Syna, ■ nimi po Nabiják pevné vězel v kosti, ani e cebna'" zlatým v.šlvántm a byly esdobeuy nejdrabocen- viky budiž veleben i s Duchem svým svátým Dlátem se mísila kost rozrazili, ce /edařfr a* nejšimi drahokamy Na schodech, vedoucích ke Amen." po 20—30 ranách kladivem ''«к пл,п trůnu v kost»le. ztáli ótyři dů-tojuki g«rdy. Následnici potom modlitbu tu caru jme- jeité fez krčul rozšířili a le ^ nabiják 'Kostel byl nádherné vyzdoben Yelkoknlžata po- nem nár da přednesl metropolita novgorodiký ut». Rina byla 50 em. éíí** *8a*. „ ,