Císlo 304.

V Praze, dne 6. listopadu 1902.

Ročník VI

Redakco, administraco a er- pedice: Praha, Pštrossova blice, číslo pop. 200—Il. Nefránkované dopisy se ne- přijímají a rukopisy se ne- vracejí. Nezapečetěné re- klamace jsou porta prosty- Inserty účtujeme levně a při častější inserci poskytu- jeme zvláštní výhody. noináenně vo šejt náč patin, vždy , o. dva- Jednotlivé číslo za s haler veocié k postovni spořitelny číslo s60.790. Tletnredakce slo Pasa

KArOICKE LIST

náškou měsíčně. . . K 2.80 K as4o Predpl. pro tuzemsko poštou měsieně čtvrtietně:. . . . . K 9.— celoročnné do cizozemska; Německa a Srbska obnáší: čtvrtietně . .. .. . K 19.— Predplatnédo Ameriky, Fran- jtalie, Beleie roti Telefon administraca K 52:so tiskar závodu čislo 1 1zeh

čtvrtletně

Slunce vychází v 6 hodin 59 minut ráno.

Čtvrtek

Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu P'áně:

Slunce zapadá ve 4 hodiny 29 minut večer

Sv. Linharda

u Maltézů na Malé Straně od 3.-7. listopadu

Ze sedláka může se státi měšták, ale ne z měšťáka sedlák.

V Praz e, dne 5. listopadu. V Německu děje se právě pokus přímo zou- falý, pomáhati klesajícímu zemědělstvu na nohy nepoměrným zvyšováním obilních cel, o nichž ná- rodní ekonomové tvrdí, že ani ty ne iosáhnou svého účelu. Agrární tíseň prý již zadržeti nelze, protože Německo vždy více proměňuje se ve stát prů- myslný. Kde prý skoro již dvě třetiny obyvatel- stva přecházejí k živnosti průmyslné, tam již o státě agrárním mluviti nelze, a tam ték marné dějí se pokusy zemědělství před konečným úpad- kem zachrániti. Nejlépe prý bv bylo, kdyby sedlák ponechán byl svému osudu. Čím více nemovitosti vzrůstají v ceně pokud lze jich užíti k průmyslu, tím zase hlouběji klesají tam, kde podmínky této není Následkem toho též renta pozemková vždy více klesá Zemědělci ze svých pozemkův utíkají do měst, odkud nikdy více se nevrátí na ně, pro- tože ze sedláka-měšťáka nikdy více nestavá se sedlák. I zemědělský dělník, jakmile jednou praští vi- dlemi, raději ve městě hlady zemře, než by se vrátil nazpět k selské hroudě Raději toulá se o hladě po světě, nežli by zase k sedlákovi šel, kterýž ostatně dělníka selské práci odvyklého ne- může vůbec potřebovati. Rolník dnes obilní ceny více si neurčuje, pro- tože stanoví se na mezinárodním trhu Ať se mu urodí, anebo neurodí, nikdo se ho netáže, zač by obilí dal, nýbrž obilní ceny se mu diktují podle povelu obilních králů na světových bursách, kdež pravidelně spekuluje se pro rolníka a la »baisse«, kdežto při zboží jiném spekuluje se pravidelněa la »hausse«. Výrobky průmyslové jako státní pa- píry vyhánějí se nahoru a výrobky zemědělské tlačí se dolů A zvláštní věc! Ačkoliv obilní ceny stále se tlačí dolů skutečné ceny chleba a masa ve mě- stech stále stoupají. Příčina tohoto je v tom, že na chleba, nežli se dostane z rukou prvního produ- centa obilí do rukou konsumenta, uvalena je něko- likanásobná daň v podobě různých přirážek, tak že dělník ve městě nikdy nemá laciný ani chleba, ani maso, ani vejce, ani máslo. Každý prý zná úchvatnou povídku od Roseg- gera: Jakob Poslední, v níž živými, ale i pravdivými barvami líčí se úpadek selské půdy kteráž poznenáhla zarůstá lesem, aby se na ni pásla červená a černá zvěř. — Tak prý děje se

zemědělcům všude, ve Francii i v Anglii, kdež na statcích živí se již jen kočovní pachtýři, ano i těch prý je tam stále méně a je prý vůbec uměnímy do- stati ještě na pole nájemníka. (Zdá se to, jakobý Anglii začínala stihati kletba za Irsko, kdež az zma- jetníků statků učinila pachtýře.) Toliko blíže větších měst lze prý ještě nalézti nájemníka na zelinář- ské půdy. Že by reformu zemědělství mohlo provésti zvyšování obilních cel, nikdo věcí zaalý nevěří Radikální reformě zemědělství nejvíce překáží celý moderní finanční systém, jenž největší břemena uvaluje na zemědělce, kteří musejí značně přispí- vati na všemožné kulturní potřeby státu, na státní dluhy, a pak i na přepych, jenž z měst šíří se na venek. Oč laciněji mohou prodávati obilí národové, ku př. Rusové, kteří nemají těch různých kultur- ních potřeb a kteří žijí v té prostotě, jako před sty lety, čímž se i vysvětluje, že dnes obilí sibiř- ské může konkurovati s obilím našich vysoce kul- turních říší. Dokud rolník u nás více méně sám si vyráběl své životní potřeby a též ve vší prostotě žil, své dítky v ní vychovával, dotud to ještě se stavem rolnickým šlo. Nyní však nemůže více sou- těžiti zemědělci ruskému, anebo rumunskému, proti němuž snaží se uchrániti se vysokými cly. Na jak dlouho? Moderní stát daňový šroub vždy více při- tahuje, každých deset roků musí býti všecka vo- jenská výzbroj od základu obnovena, protože vý- zbroj stará novými vynálezy stává se nepotřebnou. Moderní stát vyssává zemědělství až do poslední kapky krve. Však ale krome brdy agrární začíná objevovati se i bída průmyslová obrovským závoděním mezi Amerikou a Evropou, kdež ostatně jedno- tlivé říše: Anglie, Německo a Francie závodí mezi sebou. Evropské trhy jsou zaneseny ohromnými záso- bami všeho druhu zboží. Kapitál má do sebe tu vlastnost, že sám od sebe se rozmnožuje, ale též sám sebe požírá. Po několik let panuje doba veli- kého rozvoje, tu nepostačuje se dosti vyráběti, ale tu skoro pravidelně za čas povstává zátopa stag- nace a kolosální úpadky. Miliony dělníků jsou bez práce a odrožují všeobecnou bezpečnost. Brutální konkurence ve všech oborech přáce nemá žádného regulativu, nezná umírnění, nýbrž žene se slepě za vytknutým cílem, vydobývati nové a nové miliony a miliardy. Mělo se za to, že Evropa bude svými výrobky zaplavovati Rusko, Sibiř, Čínu, Japonsko, a zátím tito národové, velmi chytlaví, velmi záhy odkoukali Evropanům všecky jejich tovární griffy

a kniffy a zařizují si své továrny sami a v Evropě je dosti ochotných inženýrů, lučebníků a textilníků, kteří ty národy přiučují, co by ještě nevěděli a za tím Evropa může v ohromné záplavě zboží shníti. Bída tedy agrární i bída průmyslová zvedá se

v Evropě.

Zprávy politické. V Praz e, dne 5. listopadu 1902. Nové branné předlohy podány budou prý již pozítří oběma parlamentům. Pozměňují obě osnovy zákonů, kteréž veřejné mínění tak značně pobouřily. Ve smyslu nové osnovy zákona o prozatímním pro- dloužení oněch ustanovení branného zákona, která se vztahují na zvýšení kontingentu nováčků, nebo tento, jak původně bylo zamýšleno, ustanoven v téže výšl, v jaké jest v branném zákoně ustanoven, nýbrž bude zvýšen ze 103.500 mužů na 122 500 mužů pro armádu a z 10.500 mužů na 13.500 mužů pro uherskou zeměbranu. V příslušné rakouské osnově zákona bude žádáno pro rakouskou zeměbranu zvýšení kontlngentu nováčků o 4500 mužů. Ale toto zvýšení má mítl platnost jen pro jeden rok, načež parlament měl by zase volnou ruku. Ve smyslu druhé osnovy zákona o povolení k on- tingentu nováčků pro r. 1903 upuštěno čá- stečně od původního návrhu, aby 20.000 náhradních záložníků bylo zadržéno k člnné službě. Má totíž býti zadržáno jen 4800 náhradních záložníků, na něž náklad jest již od delegací povolen, ale také tito ná- hradníci mají býtl zadrženi jen po tak dlouho, až skutečně nostaveno bude oněch 20.000 mužů. ktaří mají býti osnovou zákona povolenl. Slovanské vítězství o sněmovních vol- bách ve Slezsku dolehlo přetěžce na německé le- vičáky. Ukájeli se pouze radostí, že na Těšínsku zvo- len byl proti kandidátu polského ústředního voleb- ního výboru katechetovl P. Londzynovi porembský starosta Fr. Halfar. Levičáci telegrafovali hnedl do ši- rého světa, že jest přítelem Němců a nepřítelem če- skopolské shody. Ale jásot německého panstva trval jenom několik hodin. Zaslalť posl. Halfar hned po svém zvolení do Opavy dru. Stratilovi následující te- legram: »Oznamuji, že jsem byl zvolen za poslancea že ve všech záležitostech půjdu svorně s po- slancl slovanskýml.« Přejeme levlčáckým Němcům toto jejlch nejnovější zklamání z plna srdce. Ministr zahraničních záležitostí hrabě Goluchowski vyznamenán byl od sultána velko- křížem řádu Osmanova v brillantech. Košutova frakce strany neodvislosti ko- nala dnes v Pešti konferenci, na níž bylo usneseno,

Umělecký obzor.

Výtvarné umění na dělnické výstavě. Výstava moderního umění francouzského. (Dokončení.) Přehled současného francouzského malířství, go- chařství, grafiky I uměleckého průmyslu, který se nám tu podává, je sám o sobě nejen vzácným divadlema školou nejjemnějšího vkusu, ale i pohledem do tvůrčí dílny celého národa a kulturních a společenských podmínek, bez nichž se toto umění nedá myslitl. Sto čtyřl a padesát čísel — a každé má svůj zvláštní, karakteristický ráz! Není tu manýry, šablony, jež jinde tak často se vyskytuje. Toto umění je plodem velikého, neobyčejně jasného uměleckého intelektua vysokého uměleckého kultu, jež stal se takořka ná- rodní ctností. Jinde je umění více méně improvisováno — dí pěkně F. X. Šalda l. c. — ve Francii však bylo umění vždy hledáno, pravidelně, důsledně a loglekya nalezáno. »Francouzské umění je souvislá linle, jiná umění jsou vedle něho jen děravé řady bodů « Zde každý umělec chce ze sebe vytvořit lndividua- litu, podat ze sebe co nejvíce, vyslovit se umělecky celý, ve tvaru co nejvýraznějším a nejtyplčtějším, kterýž je právě nejosobnějším dílem svého tvůrce. Nic náhodného tu není, vše je určitě promyšleno a plánovltě provedeno. Neobyčejně živé umělecké vě- domí a svědomí je to jedlné, co karakterlsuje všechna tu vystavená díla přes všechnů různost talentu, tech-

niky, cílů a výrazu. Technika, znalost řemesla je tu obdlvuhodná, ale nikde neklade se na ni váha, nikde nedere se do popředí, poněvadž technika — toť ve Francii něco, co se rozumí samo sebou, co se mlčky předpokládá. Co se obsahu týká, třeba říci, že všude převlád krajina. Za ní jde podobízna. »Historie« není tu vůbec, až na skrovňoučkou výjímku. Je to ovšem zcela přl- rozeno u děl tak se skutečností sepjatých jako jsou po většlně tato. Většina umělců tu vystavujících vě- domě a se vší vroucností svého temperamentu přilnula k tomu zdravému realismu, jenž je příznakem celé této epochy a jenž do nejjemnějších podrobností za- chycuje smyslové a přírodní dojmy. Zde učiníte si teprve pravý pojem o impres- sionitech, kteří tak zvláštnim, úplně novým způ- sobem malují vzduchem a světlem prosycené atmosfery. Každý téměř obraz jejlch řeší určltý světelný problem, a to i tam, kde malují osobnosti. A každý skoro obraz je zdařllým pokusem rozřešiti problem ten svým způ- sobem. Většina utíká se do přírody, neboť v přírodě je místo pro tisíce pokusů. Tu jedna a táž krajina tolikrát různou se jeví, kolik různých indívidualit se na ni dívá, a kolikrát na ni zasvítí slunko nebo měsíc. V čele imprasslonistů stojí genlální C. Monet jenž maluje neobyčejně prostlčké sujety, »Stohy«a »Chatrč«, ale jak je maluje! Jediný pohled stačí, abyste poznali, že máte před sebou nejen mlstra tech- niky, ale i umělec s neobyčejně vzníceným cltema

pohyblivým, hlubokým duchem, jenž zná taje přírody, jenž dovede s ní cítit a umělecky vyzdvihnout i to nejnepatrnější, co v ní vidí. Maluje »Stohy« a kolikrát se na ně podívá, tolikrát nový a nový dojem roste mu v dušl, a tolikrát taky dovede dojem ten vystih- noutl. A ať už je maluje v růžových svitech ranního slunce, nebo v šeru večera, vždy je to světelná atmo- sfera, již maluje. Za ním jdou Raffaělli, Plssaro, Slsley, Claus, Sidaner, Dejean a j. Pissaro má tu jedlný obraz »Nový most«, kus nábřeží zatopeného slunečním ja- sem, kde obrysy mostu ztrácejí se do dálky a v po- předí hemží se životem se chvějící směs figurek lid- ských, ale i z toho učlníte pojem o umění tvůrcs. Krajlny J. F. Raffačlliho, zvláště »Brána St. Dennls« jsou naplněny vzduchem. Záchvěvy slunečního světla, prorážejícího mlhami, shluk a víření žlvota velkoměstského, hluboké pohledy do ullc a na řeky, zastřené jemným mlžným oparem, zachycuje s ohromnou jistotou a velice effektně. Jásavé, hořící barvy miluje Sisley právě tak jako Claus svěží květy a růžové jitřní mlhy, v nichž tratí se obrysy křídel větrných mlýnů. Snivá zákoutí plná stesku a melancholle maluje Le Sldaner, podzimní večery Gaston le Malns, pohledy na stráně plné vzduchu H. Martin, jehož »Snění« je plné nálady. Brillantní, v pravdě oslňující obraz vy- stavuje Gaston la Touche. Jeho západ slunce, pozorovaný závojem rozstříknutých paprsků vodotrysku, je nádherný. Do výše tryskajícími paprsky vodníni