ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 997f0400-70b2-11dc-aa75-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 39
#1 alto_textblock #1
Ročník XXXXIII
#2 alto_textblock #2
V Praze, v neděli dne 29. března 1903.
#3 alto_textblock #3
Číslo 87.
#4 alto_textblock #4
Na ronní a odpol. listy přod, lácí s v Praze v admfalstraei . .. na mněske na čtvrt leta . . . s dvojí denáškou na měsíe 7koo na čtrit leta na měsíc . . . 2 K 30h Pošíona sa mnesie na čtvet leis . . . s dvojí zleilkeu na měsí na čtvst leta . . .
#5 alto_textblock #5
2 6 K-
#6 alto_textblock #6
3ket ei
#7 alto_textblock #7
I
#8 alto_textblock #8
—
#9 alto_textblock #9
V drobném prodejit ranní čílo o ob . . . za zb odpoladní Ve slislkách na venkověa
#10 alto_textblock #10
ranní éíslo. . . . . . odpolední . . . . . . . . 3h Inserá t platí se hotevě zapřel. Předplacení a inserty přijímá ndmini- strace v Marinnské ulici č. 3. Tam nacházejí se též redakee tiskirna a ezpedice „ Národních L.istš“. Rakopisy se novraceji.
#11 alto_textblock #11
Dnešní číslo pro Prahu le o 20 stranách.
#12 alto_textblock #12
Cizí starosti o naši politiku. V nebi prý bývá větší radost z jednoho po- kání činícího nežli z 99 spravedlivých, ale tak velkou snad přece už ani nemůže býti, jakou jeví nad »kajícími se obstrukčníky českými,« kde který dobrý Rakušan od vídeňského »Volks- Zeitungu« až do »Hlasu Národa« i »Budivoje«. od »Prager Abendblattu« až po »Neklana« v »Rozhledech« a od klerikálního »Hlasu« brněn- ského až po konservativní polský »C z a s«. Jak živi neviděli zajisté naši delegáti vídeňšti u dveří klubu svého tolik cizích gratulantů vl A přece bychom se chtěli vsadit, že mají z nich jen velmi »smíšenou« radost, asi jako ten chudý tatík sedmi dítek, jemuž přibyla — trojčata. Neboť většina těch gratulantů nepřichází našim jen blahopřát, nýbrž i radit ještě a důtklivě domlouvat, aby nezůstali snad — pro bůh — na půl cestě státi, nýbrž doputovali svou kajiení pouť až do konce. K čemu prý toho ostychu před svým lidem? Proč mu ještě řikat: »My se neodřikáme obstrukce již na do- bro, zásadně a definitivně, nýbrž časem k ní snad opět sáhneme, až v tom shledáme prospěch svého národa.« Z toho prý je viděti, že kajíe- níkům našim schází pořád ještě náležitá kuráž proti vlastnímu voličstvu, že nemají posud od- vahy říci mu pravdu celou: »My se k obstrukci již nevrátíme!« A to gratulantům kazí všechnu radost z »fundamentálního obratu« české dele- gace. Kdo řekl »a« musí říci »b«, domlouvají o přítrž poselstvu českému. Našli v manifestu jeho větu: »Boje proti vládě jsme nenechali a nenecháme. V jednání výborovém i v plné sněmovně chceme činiti plně svou povinnost a žádného prostředku parlament- ního jsme se nevzdali!« To pány zaráží. Není-li prý parlamentním prostředkem konečně také ta prožluklá obstrukce? Nuže, jest či není vyhozena z české zbrojnice? Čekali odpověd jasnou a určitou od dra. Kramáře, který dle nich přece již dne 11. března svou řečí na radě říšské »českou obstrukci pohřbil«. Leč dr. Kramář před voliči táborskými mluvil jako delfický orakul: pronesl sice ne- střežené slovo, že prý již lednovými volbami svými lid sám »zlomil české obstruke páteř,« odříkal se znovu »politiky katastro- fální«, blouzně o »pracovní politice«, tomto zamilovaném heslíčku Körbrových officiosův, avšak zároveň si rozhodně vyprošoval, »abyse nemluvilo o celém vyrovnání, o celé bitvě pro- hrané, nýbrž jen o prvním čtenía ničem více.« Tedy pro druhě čtení vyhradil si kluh volnou ruku? »Tato neupřímnost,« kárá staročeský Zálkův budějovický list dra, Kra- máře, »neměla by se více opakovat: tolik důvěry máme dnes v klub poslanecký, že zanechá již politiky katastrofální a neodváží se více k novému skoku do tmy.« — Vídeňsky hezky hrubě dotírá »Volks-Zeitung. Nazpět prý mladočeský klub přece již nemůže, tak ať prý zanechá všech polovičatostí a dvojsmyslův vůči státu a Némcům, ať uloží obstrukční politiku definitivně k ledu a rozhodne se pro skutečně plodnou politiku práce. Jiného prý mu ne- zbývá. — Však ze všech těch gratulantů nejvíce nás baví krakovský »Czas«, jenž asi věrně tlumoče smýšlení kola polského i když pozdravuje ma- nifest naší delegace s velikým a upřímným zadostučiněním, i když kárá naše poslance, proč že tak příliš cnostný a moudrý čin svůj oproti replajícím nespokojeneům v Čechách omlouvají. »Ženy nikdy nepřemilnj-
#13 alto_textblock #13
a radikálům
#14 alto_textblock #14
nikdy s dostatek nevyhovíš«, svádí »Czas« če- ský klub, aby směle a otevřeně podle svých zkušeností přiznal, že byli poslové naší ve Vídni nuceni zříci se všech svých bojovnýcha rázných hesel, s nimiž do Vídně přišli. Měl-li již dr. Kramář odvahu napovědět, měl prý míti tolik kuráže, aby dopověděl, aby se z ře kl vší obstrukce na dobro a nedával na dorozuměnou, že té umírněnosti české jest jen do času.« — Však zatím přec jen pociťuje i ten vzorně umírněný dopisovatel »Czasu«, kde vězí suk, neboť na konec domlouvá sám p. Körbrovi, aby vyšel mírnějším politikům českým moudře vstřic, aby splněním spravedli- vých národních požadavků českých stavěl jim v čas zlaté mosty, by v Čechách nezavládla všeobecná hořká nespokojenost. Stará to píseň polské delegace, známá již z časů Taaffových. Místo, aby páni Jaworštía Madeyští tam, kde to platí, v parlamentě vídeň- ském naše spravedlivé požadavky prot vládě a Němcům poctivě po slovansku podporovali a statečně nám v boji pomáhali, pamětlivi staropolského »za naši i vaši volnost- — místo toho pánové v rozhodném okamžiku bitev vždy se octnou na straně vlád, nechají bez pomoci své naši věc padnout a když my pak opuštění, poražení chápeme se posledního obranného prostředku proti násilí: obstrukce, když bráníme se těmi rozbitými pouty parla- mentními, bijíce v leb svých utlačovatelův, tu přijdou ti rozmili spojenci a kážou nám mír- nost, zatracují náš způsob sebeobrany ve jménu ústavnosti, a nemají ani dosti na tom, když se na čas ztišíme, nýbrž domlouvají nám, abychom zahodili tu ostrou svou zbraň na věky. My však jim odpovídáme: Proč jste nás opustili v naší spravedlivé při o rovné právo jazyka našeho, jež přiznal národu našemu váš rodák Badeni? Kdybyste byli tehda věrně a sta- tečně vydrželi při nás do posledka, nikdy by nebylo došlo do těch neblahých konců v Rakou- sku, ale dávno byl by naší spojenou silou býval německé zpupnosti stržen hřebínek. Dnes pozdě chlácholit hluboce znepokojený národ český, který dospěl k nezvratnému přesvědčení, že není pro něj ve vídeňském tom parlamentu spra- vedlnosti, ni práva, nevynutí-li si ho opposie nejkrajnější, která dovede způsobiti vládě i Němcům s ní spolčeným opravdové nesněze a potíže. V parlamentě tak monstrosně složeném, že téměř 6millionový národ náš nemá v něm než pouhých 62 hlasův, kdežto 8milli- onový živel německý má v něm dobře počíta- ných 200 poslancův, v parlamentě, kde veškeré Slovanstvo, činící 65 procent obyvatelstva, nemá než 173 poslancův mezi 425, v parlamentě takovém co že může pořídit naše 60hlasová, od Polákův opuštěná menšina pouhou normální opposicí proti vládě neparlamentár ni, nám nepříznivé, s Němci držící a nejen Němci, nýbrž i naší šlechtou držené? Jest se tu čemu divit, že národ český, domáhající se od půl věku splnění svých nejspravedlivějších zákonných požadavků, nadobro pozbyl víry ve všakou umírněnou politiku, že vzpomíná, koli- krát bylo mu od časův Havlíčkových za jeho umírněnou, obětavou politiku rakouskou odplá- ceno z Vídně nejčernějším nevděkem a přikořím. Není k tomu zapotřebí v Čechách žádné radi- kální strany, aby národ byl pro nejráz- nější co možná politiku delegátův svých v té radě řišské, kam nás r. 1879 takovými sliby a ujištěními lákali a kde zatím za svou mírnou 12letou politiku staročeskou v lůně vládní většiny nesklidil než — Plenerovy punktace prot jichž násadě podnes jest se nám brániti tou měrou, že hlavně jen z obavy před násilným rozdělením Čech delegáti naši — jak ujišťují —
#15 alto_textblock #15
raději upustili od obstrukce při prvním čtení rozpočtu a Körbrova vyrovnání s Uhry, jakkol zůstal 17. říjen 1899 neodčiněn a nepomstěn. Tážeme se všech vlastenců polských: je to si- tuace, je to pohoda, aby národ sebe dbalý vyňal hořkost ze srdcí svých a oddav se resignovaně politice umírněnosti, odříkal se pro všechnu budoucnost poslední výdatné zbraně, která mu zbyla?
#16 alto_textblock #16
„Česká spořitelna“.
#17 alto_textblock #17
Dary »České spořitelny« 1860—1902 S nemalými obtížemi podařilo se nám, se staviti zevrubný výka z výnosů záložníh fondu, jež podle statůtu České spořitelny ná leží rozdíleti dobročinným a všeobee ně užitečným místním účelům, od roku 1860, kdy „Jednací zpráva ředitelstva České spořitelny poprvé vykazuje ve vydání“ položku tuto. Výkaz náš je zevrubný — pokud zevrub nými jsou jednací zprávy ředitelstva České spoři telny — až na výkazy z let 1871, 1872, ze kte rých nebylo nám nijak lze dosíci „jednacích zpráv“ spořitelních. Položili jsme tedy na míste výkazů za tato dvě léta po dvakráte středn úměrnou. Jaký význam mají „dary“ České spořitelny — pokud se o darech jejich jakožto spolku spoři telního mluviti může, neboť dárcem není 45 frajmaurů v jejím čele, jimž nepatří ze vkladů ani krejcar, nýbrž vkladatelé České spořitelny — jest čtenářům našich článků povědomo. Spolek 45 samovládců, jimž vydán jest vý- těžek reservního fondu, skládající se z letitých správních výtěžků, tedy z výtěžků, nabytých z peněz vkladených, na milost a nemilost, svoje poslání chápe, tak že s milostí obrací se výhradně k účelům a spolkům německým, jimž věnují statisíce, kdežto nemilost jich náleži účelům a korporacím českým, jimž připadají nej- výše tisíce. Neboť spolek těchto 45 suverénů nad výnosem reservního fondu České spořitelny skládá se výhradně z fanatických nepřátel če ského národa a hlavně české Prahy, k jejímuž zvelebení vlastně Česká spořitelna byla zalo žena. Jak bezůzdnou měrou straní tito bez ohlední němečtí stranníci germanisačnímu ně mecko-nacionálnímu prospěchu a účelu, národ- nímu a hmotnému vyvlastnění českému, jak tu- díž přímo poškozují české vkladatele, kteří kon- cem roku 1902 měli ve spořitelně vkladů 70 celého vkladního fondu činících, dokázali jsme v ranním čísle našeho listu ze dne 21. března rozborem seznamu takových darů, rozdělených za rok 1895. Tento seznam byl jediný, jehož dopíditi jsme se mohli, a byl vůbec, nemýlíme-l se, posledni, kterbyl ještě tiskem rozdáván mezi členy spolku České spořitelny, od té doby se s tiskem vůbec přestalo, a návrhy ředi- telství na rozdílení výnosu z reservního fondu dějí se pouze rukopisně a střeží se jako hrobové. jako státní tajemství, kteréž nesmí se d českých rukou dostati. Ku příbližnému, avšak pravdě co nejpodobnějšímu ocenění germanisační praxe 45členného německého bundu, spravují cího české národní jmění v České spořitelně po sloužil nám onen unikální, podrobný seznam přece. Sestrojili jsme z něho klíč k těmto 45 německým srdeím, k jich noblese a vznešenosti, se kterouž neostýchají se čočovici českého Esaua cpáti do hrdla německého Izáka. Klíč ten obnáší podle výkazu za rok 1895 1:8, bere-li se zřelel pouze k sumě 9200 zl., věnovaně na účely ná- rodně české, a 74.500 zl., věnované k účelům národně německým a 1:10, bere-li se zřetel ještě k 36.500 zl., v podrobném výkazu za rok 1895 zamlčeným. Klíč tento bude ve skutečnosti ještě mnohem horší, to jest české národnosti ne- příznivější, když se od roku naznačeného uznalo ve spořitelně za nutno, z amlčeti celý, dobro-
#18 alto_textblock #18
činným a všeobecně užitečným účelům věnovaný výnos, odkudž tento skandál tvoří hluboké, nezbá- datelné tajemství spořitelny, na něž hodlámes dnes blíže posvítiti. Leč především číselný mate Podle našich výpisků z jednacích zpráv České spořitelny za léta 1861—74 bylo z vý těžků reservního fondu věnováno k účelům ře čeným: r Roku 1861 . . . . . 4.854 zl. 18 k » 1862 . . . . . 1.035 » — » 1863 . . . . . 6.640 » — 1864 . . . . . 10.560 » — » 1865 . . . . . 15.330 » — » 1866 . . . . . 10.330 » — » 1867 . . . . . 5.335 » — » 1868 . . . . . 11.475 » — » 1869 . . . . . 5.257 » — „ 1870 . . . . . 24. 290 » — (21.499 » 26. 1872 . . průměr 21.499 » 26 84.536 » — „ 1873 . . .. » 1874 . . . . 78.349 » — Od roku 1875 do r. 1899 obnášel úhrn příspěvků věnovaných ku povzne- sení a podpoře účelů dobročinných a všeobec- ně užitečných vykázaných v jubilejní zprávě z roku 1875. Roku 1899 věnováno pak . 362.761 » 02
#19 alto_textblock #19
riál.
#20 alto_textblock #20
6,816.856 » 22
#21 alto_textblock #21
Úhrnem od r. 1860—1899 7,480.606 » 95 Roku 1900 věnováno korun . 919.623.04 » 1901 . 956.012.46 „ „ 943.018.46 „ 1902
#22 alto_textblock #22
Úhrnem od r. 1900—1902 K 2,818.653.96 k tomu shora vykázaných zl. 7,480.606.95 K 14.961.213.90
#23 alto_textblock #23
čili
#24 alto_textblock #24
. .
#25 alto_textblock #25
. . .
#26 alto_textblock #26
úhrnem . . . . . . K 17,779.867.86 za dobu od r. r. 1860 -1902. Přidržíme li se tedy klíče získaného ze se- znamu za r. 1895 v prvním poměru 1: 8, činí český podíl na celé sumě věnování spořitel- ních 2,222.483 K 43 h a německý 15,557.384K 38 h. Podle pravděpodobnějšího kliče 1:9 obnáší český podíl 1,777.986 K 98 h, proti německému v obnosu 16,001.880.87. Mezi témito dvěma poměry kolísá pravda, již jsme hleděli vyhověti všemožně. Co se týče sumy 36.500 zl v podrobném výkazu za rok 1895 zamlčené, neni ovšem vyloučeno, že je to obnos nezměnitelně průběžný, ze zvláštní »taktnosti« řiditelstva co do »věnování« zamlčený, o jehož významu se snad v některé z přištích statí zmíníme . ..
#27 alto_textblock #27
Dáváme těmto číslicím, prozatím bez dal ších vlastních dodatků, mluviti k duším českým jich pouhou suchou a nevýslovně ho- kou mluvou... Jenom si dovolíme pro dnešek připojit ještě doslovné znění § 21. stanov České spoři- telny o reservním fondu: „Účel tohoto fondu záložního jest, aby slou- žil za rukojemství veškerých vkla- dů. Záložního fondu tohoto nesmí býti použito k jiným účelům dříve, pokud neobnáši 20 procent veškerého jmění vkla- datelů. Když byl tento případ nastoupil, jest válné shromáždění jednoty spořitelní oprávněno, že může z ročních těchto 20 procent přesahují- cího užitku ústavu vynaložiti 5 procent k ji nýmužitečným a dobročinným úče lům, když bylo požádané schválení k tomu o c. k. míslodržilolství došlo.
#28 alto_textblock #28
Ústřední Matice školská a Česká spořitelna. Česká spořitelna dala vyhlašovativ německých novinách, že nyní „po runu“ nebude dávati přispěvků ústavům českým. Věc tato byla dosti nápadná, poněvadž českým ústavům poslední léta ředitelství České spořitelny tak příliš mnoho darů nerozdalo, aby se nemohly bez po- moci České spořitelny, či jak si v ústech lidu dává říkati „světové spořitelny“, obejíti. Pátrali jsme po věci a tu jsme zjistili, že Česká spoři- telna dávala podporu také — světe, div se — Ústřední Matici školské a to proto, že Ústřední Matice školská vydržuje na 60 opatroven pro chudé dítky dělnické, které spořitelna byla nu- cena řaditi mezi humanní a všeobecně užitečné ústavy. Podpora, udělená Českou spořítelnou, ústavem to, jenž se chlubí svými milliony, nebyla však tak veliká, jak by bylo podle těch vyhlašo- vaných millionů očekávati. V roce 1896, jak jsme zjistili, obdržela Matice 300 zl., v roce 1897 300 zl., v r. 1898 200 zl. (proč o 100 zl. méně?), v roce 1899 zase 200 zl., v roce 1900 zase 400 K, ale tu se stala již zajímavá věc. Býval obyčejně připojen k každému vyřízení mímo poslední, lísteček asi tohoto znění: „Kdyby snad se hodlalo požádati za při- spěvek na rok příští, musila by taková žádost. doložená poslední jednací zprávou, předložena býti ředitelství České spořitelny během měsíce února. Roku 1900 lísteček tento připojen nebyl. Matice, domnívajíc se, že se tak stalo jen nedo- patřením, podala roku 1901 obvyklou žádost opět. Na tuto žádost, jak jsme zjistili, do dneš- ního dne nedostala vyřízeni. V roce 1901 žádost reprodukovala, nikoliv aby dostala subvenci, nýbrž jen proto, aby se dopátrala důvodů, proč se jí podpora odpírá, když se jí celou řadu let udělovala, Na to dostala odpověď tohoto zněnít „Vážené žádosti ze dne 25. února 1901e nějaký přispěvek nižepsané ředitelství ke své litosti vyhověti nemůže.“ Důvody, proč vyhověti nemůže, neozná- meny. Za jediný rok 1895 obdržel Schulverein 8800 zl., jenom pro své pražské účely. Ostatní sumy, Schulvereinu věnované, jsou nezbádány.
#29 alto_textblock #29
Politické zprávy domácí.
#30 alto_textblock #30
V Praze, 28. března. (PročNěmcihla- sovali pro brannou předlohu?) Ve schůzi vídeňského německo-pokrokového spolku ospravedlňoval dr. Zdenko Schücker chování po- krokovců při jednání o branné předloze. Hlaso- vati pro předlohu, kterou se obyvatelstvu ukládají nová, obrovská břemena, bývá v jiných parla- mentech projevem největší důvěry politické strany k vládě. Pouhou důvěrou k dru. Körbrovi se však hlasování pokrokovců pro brannou před- lohu vysvětliti nedá, poněvadž poměry v Ra- kousku nejsou už po mnoho let čistě ústavní. Pokrokovei při svém hlasování nemohli se prý říditi jen ohledy na obyvatelstvo, nýbrž také dů- vody státními. Rakouské vojsko zůstalo prý ve svém vývoji pozadu za vojskem německýma francouzským, a poněvadž pokrokovcům záleží na velmocenském postavení říše, kteréž jest pod- míněno silnou armádou, musili hlasovati pro předlohu. Ale pokrokovci měli ještě jiný důvod pro své hlasování. „Těsný spolek s Německem — prohlásil dr. Schücker — jest potřeba srdc rakouských Němců a této srdečné potřebě při- nesli jsme onu oběť. Z patriotických důvodů ne- mohli jsme hlasovati proti předloze, což na konec uzná i obyvatelstvo.“ Tedy ani velmocen- ské postavení říše, nýbrž hlavně povel z Berlína
#31 alto_textblock #31
FEUILLETON.
#32 alto_textblock #32
V Praze, 27. března. š—. (Kronika.) Nevystupoval dlouho úloze ředitele české lidové scény Vojta Slukov, ale stopa v tom oboru zůstane po muži přece znatelna v dějinách rozvoje našeho divadelnictví Důležitý přechod mezi dvěma dobami našeho divadelního podnikatelství bude jí pro vždy označen. Kdyby jiné zásluhy nebylo, ta jedna dostačí: sehopnost české lidové scény, stanouti opřena o vlastní svůj repertoár — dosud za nemožnou pokládaná věc! — je dnes prokázána. Pravda, Slukov měl proti jiným ředitelům na předměstí výhodnou posici. Povolán v čelo mladého podniku, neskličován žádnou přítěží okolností často nepřekonatelných, apparátu vpra- veného v koleje ode dávna vyjezděné, choutkami starousedlého obecenstva a podobných okovů volného pohybu, těšil se vzácné svobodě roz- hodování. K tomu všestranná osobní přízeň, plná důvéra a neobmezené uznání autorityv kruhu své působnosti, byly mu vzácnou posilou šťastného položení. Není každému dopuštěno aby mohl postaviti alfernalivu: — To a to bude! Ne-li, budu se po roučet — sám! Také povaha byla z těch, jaké jsou už po- volány raziti cesty. Nebyl muž dlouhých speku- lací a rozvah. Přimá, prostá mysl. Dovedl za- hořeti pro ideu a zahořev, náleželi jí celý. — Lidová scéna, má-li nabýti pravého vý znamu, musí býti postavena do služby vyšší Nebylo třeba, myšlenku dvakráte muži opa- kovat. První mládí jeho spadalo v šedesátá leta mi- nulého věku, v dobu velkých táborů, prvního mocného zakvasení ideje národní a slovanské. a jiskra doutnala stále uvnitř. Bylo třeba jen pod- nítiti plamen. — Jsme už dost vyvinuti! Máme čtyřice let hraní divadla za sebou ! . .. Lidová scéna
#33 alto_textblock #33
s repertoárem výhradně českým a slovanským Das by v tom byl, aby to nešlo ! .. A šlo to Přišel právě pravý muž na pravý úkol. Vě noval se mu se vší horoucností touhy, něeo zdatného prověst! — Vlastní repertoár v pečlivém scénickém provedení ! .. Přijal heslo za své. Sestavoval, sháněl četl, obcházel přátele, zapřáhal spolupracovníky povzbuzoval, kul plány, rozvrhoval úlohy zkoušel. A věc se dařila. Musela se da řit, při energii tak opravdově uplatňované. Nebylo mnoho času k přípravám. Sotva dva měsíce. Soubor hereckých sil bylo teprv třeba sestaviti, namnoze i dressovati. Ale všecko slo utěšeně. Program připravený konal svoji povin- nost. Co nikdo nechtěl věřit, šlo. Repertoir vý- hradně český a slovanský, většinou staré, dávno obehrané kusy, plnily dům. Idea slavila vítěz- ství. A za vnějších podmínek, co možná nej- méně příznivých! Nejhorší měsíce, leden, únor, budova zahradní, cizá všemu zvyku a pomyslu obecenstva, položená na směšnou vzdálenost ode všeho ruchu městského, venku mráz a sníh pliskanice! A návštěva docílena přece větší nežli v minulé letní saisoně, za stejnou dobu a při repertoiru lehkovážném, lichoticím nejniž- šímu smyslu davu! Nedalo se v daných poměrech předpoklá dati skvělejšího úspěchu. Pak ovšem přišly episodky pochybné. Mobly býti vykládány a byly v kládány za prolomení zásady. Ale neprávem. Zásada prolomena ne- byla. Jen z nedostatku přípravy na rychlo uepána chvilková mezera. Zásada trvala jen zmocnén šťastným počinem. S tím vělší horlivostí chy- stány nové etapy, dokonalejší, na nastoupené cestě. Na jednom čísle chystaném mladý ředite obzvláště nemálo si zakládal. Mělo co nejdříve přijíti na řadu. Nová původní výpravná hra pro lid, s pěknou, povznášející tendencí, při které sám radou i zkušeností spolupracoval ! Přípravy byly v plném proudu.
#34 alto_textblock #34
A v tom přišel pokyn vyšší Správy. Musí
#35 alto_textblock #35
odejít!
#36 alto_textblock #36
a * Živý příklad má magnetickou sílu. Okolí. chtěj nechtěj se přibližuje. Také na druhých scénách našeho předměsti patrna je obrozovac snaha. Cedule na nárožích poslední dobou ča- stěji oznamují hry domácího původu. Tápe se zkouší, vyšlapává v neschůdném terénu prvn stezka. Svízelný úkol! Nelze tu přes noc čeka vítězné fanfáry. Otázka dobyti lidové scény našeho předměstí pro ideu celku je složitý úkol. Správy podniků podle svých poměrů mohou osvědčovati větší nebo menší schopnost iniciativy, ale nemohou úkol řešiti samy. Tak na ostatních součinitelích záleží. Útěšno je zatím vědomí snahy. Na Sml chově i na Vinohradech zažili jsme už hry sa- mostatného zpracování místních, časových látek. Současné události, jež mohutněji rozvířily hladinu veřejnosti, poskytly vítané motivy v scěnickém reji Jakýsi rozběh k místní lidové hře je patrný Snaha živým obrazem a slovem glossovati s je viště proudění doby. Pravá lidová scéna velikéh města neobejde se bez toho druhu scénického — žurnalismu. Ovšem předpokládá ten »drama tism denního ruchu« svůj zvláštní talent, rychlou koncepci, lehkou, říznou formu. A lehké, řízné je na divadle, co odpovídá požadavkům scény, co mluví k obraznosti davu, má barvitý rámec rušný děj, vtipné ustrojení, živoucí rej figurek Zkušenost a škola i tu vedle talentu mnoho zmůže. Hra »Odpusť nám naše viny«, provozovaná na Smíchově a druhá »Defraudanti«, provozo vaná na Vinohradech, vznikly obě z dojmu sen sace denní kroniky. Obě jsou dokladem, že ko nečně ani na talenty pro dobrou lokální hru ne- bude u nás časem nouze. Smíchovský autor snad ani není poetou dvakrát věnčeným, ale má smysl pro divadelní účin a jistě vzácnou schop- nost, jak rysy skutečnosti přistřihovat pro po- třebu na scéně. Kdyby jeho hra vedle pěkné své tendence moralistné nezůstávala stísněna na su-
#37 alto_textblock #37
chou kůrku střízlivého děje, kdyby dovolovala větší rozlet fantasie, měla více ruchu, více stří- dání scenerie a nálad, vůbec pestřejší výpln rámce, a poskytovala možnost barvitější výpravy a častějšího provedení — měli bychom svo vzorek české lokální hry pohromadě. Ovšem jsou ještě jiná desideria! Na Sm- chově poslední dobou věnují pilnější zřetel vnější úpravé. Velmi chvalné! Co do složen apparátu vykazuje Smichov také rozhodně nej větší souhrn nadaných i školených sil. Ale jed noho zařízení stále postrádá! A bez něho přee ústrojí lepší scény, třeba »lidově«, nedá se dobře myslit. Jde o jakousi vyšší instanci scé- novací. Smíchovské jeviště má snad své nadané režiséry, kteří v daných poměrech dovedou do státi svému úkolu. Ale není tu rovnatele scény, který by stál mimo rámec souhry, těšil se potřebné autoritě a rozhledu a mohl odtud pe- čovati o náležitou diseiplinu souhry. Jde o muže s jemnějším pilníkem, který by stál na svém vyvýšeném hledisku a odtud naznačoval, kde a jak přestřeleno či nedostřeleno, kde a jak třeba přimichati barev, stlumiti nebo sesíliti tón, detail vyzvednouti nebo zastříti, zkrátka o umě leckou intelligenci, která by odpovídala za do jem celku. Proč by nemělo dojíti zde časem na tuto potřebu Na Vinohradech je jiná situace. Dnešní scéna vinohradská naráží s rozvo jem na nejtěžší překážky okolností. Vědomí blí- žících se velkých událostí paralysuje té chvíle všechnu snahu o vybočení z kolejí nejběžnější denní lopoty
#38 alto_textblock #38
Namnoze aroi v samé zásadě jsou rozpaky. — A konečně, co s tím stálým křikem po »domáckosti« a »původnosti«? Což umění ne patří do záležitostí mezinárodních? A není vlastně lépe, provozovati dobrou věc třeba pře loženou, cizou, než-li domácí — nedochůdče ? .. Námitka zni velmi přesvědčivě! Umění je záležitost »mezinárodní« jako je mezinárodní
#39 alto_textblock #39
obchod a jiné věci. Cíle kultury jsou společny, všelidsky. Zajisté A přece stojí věci — jinak. Přece je ob- chod obchodem, jen pokud se opírá o vlastní práci a přičinění. A také umění zůstává uměním, jen pokud je osobitě, to jest národnl. Životem vesmíru vládne takový zákon, stejnýv životě hospodářském jako v životě uměleckém. Mladý kulturní celek může, ba musí z počátku opírati se o cizí vzory, nežli dospěje vlastní produkce a spočine na vlastní podstalé. Běda však, nepochopíli svůj úkol a navykne si, žiti po- hodlně — z cizího. V umění jako v hospodář- ství platí zásada zdraví a solidnosti: lépe skromně a po domácku, než-li skvěle — na dluh. Zásada zdravá, protože zásada vývoje. O skromného vlastního vede cesta přičinění k vlast- nímu vzestupu a vrcholu ! Ten je zdravý pochod. Zakládat existenci na cizím bohatství, na cizí, vydlužené nádheře a dokonalosti je zásada so- beckého požilkářství, sybarilského l'art pourle Partismu, neschopného vyšších celkových hledisk, zásada klamavá, lichometná, která v umění jako v hospodářství na konec nedovádí než — k de- moralisaci. A tak zůstává v platnosti a právu heslo zdravého pudu — Ať vůbec kulturně neb čistě umělecky, přednost vždycky náleží práci domácí, vlastní, své, třeba slabší, před dílem cizím, třeba do- konalejším. V hospodářství mladého kultu ného orga- nismu může nastati chvíle, kdy dodávka cizl produkce daleko překročí zdravou míru, kdy místo nabádavě začne působiti dusivé na vývoj vlastní domácí produkce, připravujíe ji o vzduch a půdu. A následek je přirozený. Poruch organismu. Mělo by se u nás přemýšleti, jestli působením sobecké spekulace všelikých podnikatelstev dávno v literárně uměleckém našem životě nenadešel moment akutní poruchy organické, proti jejíž účinkům byla by svrcho- vaně na čase — zdravá reakce.