#1
alto_textblock
#1
Ročník XXXXIII.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v pátek dne 27. března 1903.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 85.
#4
alto_textblock
#4
Na ranní a odpol. lista
předplácíi se
v Praze v admlnistraai
. . .
a měaln
n čtvrt lets . . . . 6 K —
s dvoji čonáškeu
na mnětle
n dtnt lata. . . 7 k s0
na měslc . . . . . . 9 K. 30 k
Peštest
na měsíc . . . . .
kg
na čtvrt leta
s dvojí zásilkou
„
Rnrt tcts : . . :11 K so
#5
alto_textblock
#5
V drobném prodejit
ranní číslo o sobě . . . ma 8b
vdpoledni . . . . . . . za 2h
Ve flialkách na venkově-
ránní číslo. . . . . . . . 10h
odpolodní . . . . . . . . 3h
Inseraty
platí se hotově napře
Předplacení a inserty přijímá sdmainl-
strace v Marianské uliri č.z
Tam nacházejí se též redakce
tiskárna a ezpodice „Národnich Lista“
Rukopiay se novraceji.
#6
alto_textblock
#6
Táborská řeč dra. Kramáře.
#7
alto_textblock
#7
Sdělili jsme včera veřejnosti české v plněm
znění řeč dra. Kramáře, pronesenou v Tá-
boře na obranu poselstva českého a jeho obratu
taktického ze dne 10. t. m., na nějž lid náš
nebyl nijak připraven, ale který jej
překvapil a zalekl jako blesk z čista jasna tak,
že udiven se tázal: »Co to ti naši dělají, že
vládě pardon dávají?«
Měli jsme za svou povinnost tlumočiti tento
trapný údiv lidu a žádati za rychlé vysvětlen
skutku dokonaného přes hlavu výkonnéhe vý-
boru i sboru důvěrníků strany. Po týdnu vy-
hověno důvodné touze naší manifestem poselstva
našeho a doplňující jej táborskou apologií pana
dra. Kramáře, který v obecném mínění pokládán
za vlastního způsobitele obratu toho. Po řeč
jeho ovšem dlužno podotknout, že omylem. —
»Musím konstatovat,« ohražuje se dr. Kra-
mář, »že upuštění od obstrukce nestalo se na
můj návrh, naopak, já dosti dlouho mu odpo-
roval.« — Pravého původce ovšem z kollegia-
lity neprozradil. Než, na tom konečně nezáleží
hlavní věcí jest rozptýliti starost a úzkost,
kterou s námi sdílí dnes zajisté veliký počet
upřímných, soudných a horlivých našinců : sta-
rost a úzkost o to, nedopustila-li senaše
delegacevídeňská náhlým prohlá-
šením svým, že upouští beze vš
náhrady a satisfakce od obstrukee
proti Körbrovu rakousko-uherskému vyrovnání
těžké politické chyby, — či uhodila-li
timto nastoupením opportunní poli
tiky snad na pravou cestu, vedoue
k vílězné metě věci naší?
Manifestem poselstva našeho, jak dokazují
hlasy z venkova, volající po sjezdu dů-
věrníků, nebyla veřejnost naše dostatečně
přesvědčena, nuž, snad se to šťastněji zdařilo
výmluvnosti tak povolaného inferpreta a obhájce,
jakým jest p. dr. Kramář. Voliči táborští vskutku
byli fascinujícím živým slovem svého poslanee
překonáni. Ale my, pročetše bedlivě jeho řeč.
želíme, že při všem upřímném respektu před
její mistrnou stavbou a uhlazeností slovesnou
nejen že nejsme přesvědčeni, nejen že nejsme
vybaveni ze svých pochybnosti a obav, ale spíše
naopak: my skrze ten nádherný závoj rhetorův
zříme toliko obrysy dvojité potměšilé Sireny
která naše vídeňské Argonauty svádí o
pravé cesty a jejíž jméno jest: Pochyb-
nost o vlastní síle národa a dů-
věra v rozum rozhodujících kormi
delníků staré lodí Austrie. Mluvme
zřetelně a upřímně po česku. Dr. Kramář vy-
pravoje živě, jaký přebolestný, zdrcující dojem
učinily na poselstvo naše 1oňské lednove
volby našeho lidu. Po vítězném a pa-
mátném 8. červnu české obstrukce mohly
prý se zajisté v národě českém očekávat staro-
slavné volby deklarantské, jimiž by voliči češt
odpověděli vládě s celou hrdosti uraženého ná-
roda jednomyslným znovuzvolením všech
předešlých poslanců-obstrukčníků. A zatím, bohu-
žel, volby dopadly jinak: ztratili jsme 9 man-
dátů a místo 61 vrátilo se nás do Vídně jen
52, ostatní byli agrárníci a národní socialisté.
Tímto kormutlivým výsledkem voleb, vy-
kládá dr. Kramář: »zlomena česke
obstrukei páteř. Poselstvo české
musilo ztratiti následkem výsledku voleb dů-
věru ve vytrvalost lidu a místo na-
dšení pro nepoddajný odpor přirozeně
přišlo pochybování o tom, je-li cesta
obstrukční správnou . . . Obstrukce
bez nadšení je prostým taktickým pro-
středkem. O tom ať v Čechách nikdo se ne-
klame, a tato fundamentální z měn
postavení českého poselstva nezaviněna poslanci,
nýbrž českým lidem při volbách, prvním
vítězstvím politiky zájmové ve
chvíli, kdy jsme měli právo doufati ve
volby jednohlasnějši, nadšenější než byly kdy
jindy.« —
Nuž, nadešel-li pod dojmem lednových těch
voleb v lůně poselstva našeho dolíčený psycho-
logický obrat, pak musíme se ptáti, nebyl-li mu
videňskými hypnotiséry snad suggerován.
Ano, tak vykládaly tehda vládní listy vý-
znam českých těch voleb — jako porážku české
obstrukce, jako znamení, že lid český touží po
mírnější, hospodářské, stavovské politice. Avšak
odpovídalo to pravdě? Pravda, pokud sloo
volby v okresech rolnických, hrál tu jistou
úlohu zájem stavovský, propagovaný dobře orga-
nisovanou a čilými agitátory (Em. Hrubým) ob
sluhovanou stranou agrární.
Avšak přece nebyla v tom všechna příčina
úspěchů frakce agrárnické a tím méně rozho-
doval zájem stavovský v V. kurii ve prospěeh
frakce národně sociální; nýbrž celé tajemstv
volebního úspěchu frakcí těch, podporovaných
radikálními pokrokáři, realisty a passivitou Staro-
čechů, záleželo prostě v tom, že kandidáti je-
jich tvářili se býti před voliči ještě mnohem r áz-
nějšími, opposičnějšími, nesmiřitel
nějšími odpůrci panujícího systému vládního-
než kandidáti naší mladočeské strany. Ony le
nové volby neznamenaly, že by lid český by
svým poslancům posavadním zazlíval jejich
přemíru ráznosti, ale spíše naopak, že nemě
na posavadní jejich opposici dost, nýbrž poža-
doval od svých poslanců ještě rozhodnějšía
ráznější boj za národní práva naše; nikde ne-
zvolen žádný vlažný, nespolehlivý a chabý Čech,
nýbrž naopak voličstvo domnívalo se bona fide,
uvěříc radikálním kortešům, že dává mandát
ještě statečnějšímu, ráznějšímu obránci našeho
státního a národního práva, když volí vůdce
národních dělníků i agrárníkův, mluvící k němu
úchvatnou vášní košutovskou nebo parnellovskou.
V osudném omylu nalezalo se po-
selstvo naše, jestli sobě hlas těch voleb vyklá-
dalo jako zakřiknutí své politiky obstrukční, jako
#8
alto_textblock
#8
povel, aby od ní nadále upouštělo. Jsme jisti,
že by nebyl býval prošel ani jediný kandidát
agrární neb národně sociální, který by se byl
prohlásil proti taktice obstrukční. V osudném
omylu jednali poslové naši, jestliže pro tuto
příčinu odtud v obstrukci své přestávali, tak že
»nebyla již výrazem těžkého roztrpčení českého
lidu, nýbrž stala se pouhou taktickou zbraní.«
Všecka čest jich zásluhám o řadu důležitýcha
blahoplodných vymožeností na vládě nám tak
úporné a skoupé, dosažených obratnými takti-
ckými manévry, a křivditelem je každý, kdo
poctivou a krušnou jejich prácí ignorováním neb
zlehčováním hojných těch vymožeností lidu
zastírá.
Pro značné a nepopíratelné zásluhy ty mno-
hou chybu odpustiti sluší, ale kéž jen vyvaruje
se delegace naše chyb dalších. Však tu se právě
obáváme, nedala-li si kýmsi namluviti, žeo
sylvestrovské noci maďarský premiér Koloman
Szel! vysvobodil Körbra z nebezpečí české
obstrukce dovolením, že v případě nouze může
zperfektit vyrovnání s Uhry bez souhlasu
parlamentu pouhou oktrojírkou mocí § 14.
Kde je toho jistota, že Maďaři toho Kör-
brovi povolili? Ve vyrovnávacích pře
lohách nikde o tom ani slovíčka nestojí a také
jsme do dnes v žádném vládním listu o po-
dobné tajné smlouvě sylvestrovské oné noci
nečetli.
Domnění klubu českého zakládá se tedy
na pouhopouhé pověsti. Kdo asi mu ji na-
šeptal tak důtklivě, že stala se směrodatnou
pro jeho taktiku? Co by tomu řekl dr. Kramář
kdyby se později ukázalo, že Körber nemoh
a nesměl vyrovnání uherské oktrojovat § 14.7
— Řečník táborský upozorňuje důtklivě,ž
pardonováno vyrovnání pouze v prvním
čtení. Na dále že si delegace vyhradila volnou
ruku; leč veřejnost česká zatím zapamatovala
si řeči dra. Stránského o »perversi« a »šíle-
nosti každékoliv obstrukce, zapamatovala
si ochotu českého poselstva k takové změně
jednacího řádu, aby pro budoucnost nemohl
býti vídeňský parlament hacen nižádnou ob-
strukcí a následkem toho nevěři, že by naše
poselstvo ke zbrani tak okázale zavržené
ještě chtělo sáhnouti. Pouhou, sebe ostřejš
řečnickou opposici však nelze nám, men-
šině, schválení vyrovnání rakousko- uherského
zadržet, neřku zmařit.
To připouští také sám dr. Kramá ř, řka
»Jest-li pak vláda dostane přece vyrovnán
způsobem parlamentním, jak na to ukazují »Ná
rodní Listy«, a ovšem do jisté míry prá-
vem, pak nepoplrám, že je možno
že posťavení její bude posileno —
ač není také vyloučeno, že může býti posice
vlády také při jednání seslabena, poněvadž nen
docela jisto, že vláda ve všech otázkách v par
lamentě zvítězí; ale vláda bude musiti opět
svolati parlament, a nikdy nebude tak
volná, vyhovovati přáním Něme
jak by to mohla činiti, kdyby už nyní odstra
nila všechny překážky článkem 14. a vládla bez
parlamentu.«
Závidění to věru hodný optimism. Dnes by
tedy Körbrova vláda, kdybychom ji obstruke
svou při její životním díle připravil
zdreující porážku, mohla se po tom
Sedanu svém cítiti tak silnou, že by si troufala
udeřit národ český do prsou ranou tak krutou,
jako by byla oktrojírka, vyhovujíe
přáním Němců po rozdělení Čec
a po zavedení státní němčiny. Ale pofom, »až
dostane přece výrovnání« — nebude vůči nám
již tak úpornou, tak nepřátelskou, tak silnou
troufalou, aby se opovážila cos podobného nám
učinit ? —
Na čem zakládá se tento vratký věru opti
mism většiny našich delegátův? Patrně na do
mněnce, že vláda Körbrova v nitru srdce svého
přece jen nám trochu přeje a za dobré dobrým
se nám odslouží. Že takový dobromysl ný
názor o vládě Körbrově delegace česká chovala
vysvítá neklamně z oné věty páně Kramářovy
řeči, kde vykládá, proč 23. května m. r. klub
český pohrozil vládě obstrukcí při uherském
vyrovnání, nenavrátí-li do té doby národu na
šemu vnitřní úřadní češtinu.
To jsme učinili, vysvětluje dr. Kramář
abychom nejen v čas připomněli vládě, co jest
její povinností, nýbrž abychom take
vládu podepřeli v jejím úsilí
sjednání jazykového smiru u
Němcův.«
Naši politikové tedy doufafi a věřili, že
vláda Körbrova má dobrou vůli přiměti Němce
k tomu, aby snesli bez rámusu navrácení nám
našeho rovného práva a v důvěře té chtěliji
podepříti proti Němcům, zatim c
ona s těmito jednala v nejdůvěr-
nějším dorozumění proti nám, jak do-
kázala svými pověstnými jazyko vý m
návrhy.
Mohlo by se myslit, že tato zkušenost sta-
čila, aby našim delegátům dokonce otevřela oči.
Než, jak vidíme, pohříchu nestačila, nýbrž oni
doufají, že po provedeném uherském vyrovnán
nebude vláda Körbrova vůči nám tak úpornou
a falešnou, ba že potom Rakousko vůbe
dostane oči a počne k nám být
spravedlivo.
Nuž té víry nám není dáno; o tu jsme přišl
jako kdysi Karel Havlíček v Brixenu, jako po
něm Palacký r. 1872, jako dr. Karel Slad
kovský a náš dr. Julius Grégr po zkušenostech
až příliš dlouhých a trpkých. V tom se tedy
pohříchu rozcházíme s optimistou drem. Kr
mářem a přejeme si, aby byla dána příležitost
svoláním sboru důvěrníků, by v té příčině moh
se vyjádřiti platně též český náš lid.
#9
alto_textblock
#9
Říšská rada.
#10
alto_textblock
#10
Poslanecká sněmovna.
Schůze 219.
(Původní a telef. zpráva »Nár. Listů«.)
Z Vídně, dne 26. března.
Po pětidenní prázdní sešla se dnes posla
necká sněmovna. Zasedala necelé 11/4 hodiny
a pak odročila se zase na 4 dny, do úterka.
Příčiny prazvláštní takové dělnosti, po
které voláno bylo šest roků, jsou dvě: jestto
snaha, jednak vyhraditi co nejvice času výboru
vyrovnacímu a celnímu, ještě více pak naprostý
nedostatek materiálu, připraveného ku plenárnl
mu projednání,
Tři roky skoro byly výbory úplně nečinny
a pomalost jejich v pravdě byla děsná. Není vy-
pracováno jimi ani jediné vážné dílo. Tisková
reforma jest v subkomitétu, zákon o pojišťován
soukromého úřadnictva, tento vážný, důležit
a oprávněný postulát velké třídy zaměstnanců
jest v průpravném stadiu. A jak věci jsou, mine
také kampaň 1903, 1904, bez výkonů po-
sitivních, protože vyplněna bude vyřizová
ním rozpočtů za letošek a na rok příští.
Bylo kdys řečeno o vídeňském parlamentu
vzhledem na jeho malomoc vůči exekutivě, že
jest parlamentem chudým. Nyni mohlo by se
pověděti o něm celým právem, že jest jalo-
vým. Čtyři roky po kapitulaci před obstruke
německou trčí v netečnosti a nehybnosti. Udě-
laly se dnes drobnosti a zase jen drobnosti jsou
na jednacím pořadu schůze příšti, položenén
den 31. t. m.
Nový poslanec za Staré město pražské uved
se státoprávním prohlášením, jakým za posled
ních dob vkročoval na půdu říšské rady každý
poslanec český.
#11
alto_textblock
#11
Předseda br. Vetter zahajuje schůzi o 11 ho
15 min. dopol.
Mezi došlými spisy jsou návrhy poslanců
Ira a spol. na svobodný vývoz salátů a zeleniny
z Rakouska do Němec; — Biankina a spol. vy
zvati vládu, aby při konečném uzavření vyrovnacího
jednání s Uhrami smluvila se stavba železnice z Knina
do Nového: — dotazy poslanců: Choce a spol. p
bratrské pokladně české báňské společnosti v opu-
štěné huti roztocké: — Březnovského a spo
po hmotném postavení venkovského duchovenstva
— Aug. Sehnala a spol. po chování se školských
úřadů slezských k tamnímu českému učitelstvu;
Bärenreilhera a spol. po častých otravách ko
stíkem a olovem mezi dělnictvem různých závod
rakouských; — Choce a spol. po vypovídání rakou
ských příslušníků z Německa; — Šchuhmeier
a spol. v záležitosti berllnské pojišťovny » Viktorie
— Kliemanne a spěl. po bezohledném vymáhání
dane: — Wolfa a spol, po chování se ministerstva
financí k dědicům jakési trafiky; — Schalka
spol. po stížnosti na okresní nemocenskou pokladnu
tachovskou; — Hybeše a spol. po zabavení pla-
kátu, jímž oznamovala se schůze v Pardubicích
Nowaka a spol. po dvojjazyčných staničních ta-
bulkách na místní dráze z České Lipy do Kameni-
ckého Šenova: — Löckera a spol. po zákazu du-
chovních cvičení na středních školách; — Olnera
a spol. po svízelích šiček, způsobených živnostní
novelou; — Ellenbogena a spol. po příbytečném
úřadnictva státních dráh v Karlových Varech.
Posl. Straucher a spol. podali pilný návr
v záležitosti rumunských židův a tureckých Arméno
Ministr železnic podal předlohu o povolení
státní garancie poziljské dráze; ministr financí o pro
deji a zadlužení státních nemovitostí, jichž používá
vojenská správa.
Nově zvolený posl. dr. Bax a skládá slib. Při
pojuje se českou řečí k státoprávnímu ohražení če
ských poslanců. (Na levici hlučně protestují, češt
radikálové rovněž tak odpovídajl.)
Posl. Winter (v dotazu k předsedovi) prohla
šuje, že viděl a slyšel, že posl Haucis byl přítomen
v železničním výboru při hlasování o resoluci Nit
schově a hlasoval »Ne«. Prosí předsedu, aby zaved
zevrubné šetření.
Předseda odpovídá, že věc vyšetří.
Posl. Haueis ohražuje se proti důmince posl
Wintra a prohlašuje, že by neotálel to doznati
kdyby byl býval při hlasování. Nebyl však pří
tomen a proto nemohl hlasovati proti Nitschově
resoluci.
Posl. Stein ohražuje se v dotazu proti před
čítání Baxova prohlášení v nesrozumitelné řeči
táže se předsedy, bude-li se chovati k jeho straně
tak ochotně, jako k poslancům českým?
Předseda odpovídá, že bude zastávati svůj úřa
nestranně jako dosud.
Posl. Winter konstatuje v opětném dotazu
předsedovi, že posl. Haueis při hlasování byl a hla
soval proti resoluci.
Posl. Haueis trvá při svém tvrzení.
Na to vzešla hádka mezi poslanci Haueisem
Wintrem a Malikem.
Sněmovna přechází k jednacímu pořadu a koná
doplňovací volby do vyrovnacího a 48 čienů d
celního výboru.
Na to podáno několik zpráv im munitníh
výboru.
Posl. Pernerstorfer a soudr, ohražujís
v dolazu proti odsouzení 22letého hluchoněmého
Ant. Stiebra plzeňskou porotou pro uloupení psav
ceně 2 korun na 4 leta do těžkého žaláře. Tážou
se ministra, hodlá-li se přimluviti, aby trest odsou
zeného udělením milosti byl zmírněn na míru při
měřenou vině a právnímu citu moderních lidí.
Dle zprávy immunitního výboru sněmovna svo
lila k žádosti za vydání posl. Hybeše, Walew
ského, Tavčara, Eldersche, Vencajze, Fijaka, Breitera
Wernische, Klofáče, Kubika, Aug Sehnala, Herzoga
Wohlmayera a Riegra, odpírá však vydati poslance
Voglera, Kubra, Gregorčiče a Baseva.
Posl. Kiltel podává zprávu výboru pro dobytč
nákazy o návrhu na odškodnění rolníků ze státníc
prostředků při škodách na dobytku snět
slezinnou. Doporučuje resoluci navrženou výbo
rem, kterou vláda se vyzývá, aby předložila co nej-
dříve osnovu zákona, kterou platný zákon o dobytč
nákaze byl by změněn v ten smysl, aby náhrada za
dobytek stižený snětí slezinnou nebo poražený a za
výlohy vzniknuvší nutnou desinfekcí stájí bylo pla-
ceno ze státních prostředků. Až do vydání tohoto
nového zákona vláda poskytujž při vyskytnuvších se
případech slezinné sněti odškodné ze státních pro-
středků pod titulem nouze.
Posl. V. Hrubý líčí nebezpečnost nákazy dobytk
od divoké zvěře a navrhl dodatek, aby odškodněn
ze státních prostředků bylo poskytováno také v tomto
případě.
Posl. Heimrich přimlouvá se za schválení výbo
rové resoluce a líčí činnost pojišťovacích ústavů
zřízených na Moravě.
Posl. dr. ryt. Wislowieyskl navrhuje dodatek
aby vláda dala konati další pokusy s immnunisová
ním dobytka.
#12
alto_textblock
#12
Při hlasování schvaluje se výborová resoluce
s dodatky posl. Hrubého a Wielowieyského.
Sněmovna schválila pak osnovu zákona o ochraně
známky a jména Červeného kříže dle usne-
sení panské sněmovny bez debaty, načež schůze
1 hod. odpol. skončena.
Ministr železnic dr. Wittsk odpověděl na Sch al
kův dotaz po otevření pyhernské dráhy,že
stane se tak nejspíše až v r. 1905, pro nahodilé ne-
hody, jimiž se práce zdržela. Některé trati budou s
moci otevříti napřesrok, nebude-li se třeba s prací
tuze pospíchati a ji zdražovati.
— dále na Hinterhubrův po uveřejněn
dát o geologických poměrech a trhacích pracích p
stavbě nových alpských železnie
Příští bude v úterý 31. t. m
#13
alto_textblock
#13
„Česká spořitelna“
Podněcování nebo věcná kritika?
(Před tiskovým senátem zemského trestního soud
v Praze.)
#14
alto_textblock
#14
Zvláštním řízením osudu, či — lépe řečen
— přislovečnou horlivostí tužky, ovládané pev-
nou a cíle vědomou rukou páně censorovou stale
se, že neudržitelné hospodářství a poměry, pa-
nující v t. zv. České spořitelně, bylo lze ku po
souzení předložiti také instanci, ve věci samé do
jista nepředpojaté a nestranné. Tribunálu soud-
cův učených naskytla se včera výdatná a vhodná
příležitost, posouditi ve světle neklamných a na-
prosto věrohodných důkazův „korrektnost“ sprá-
vy zmíněného „dobrodinného“ peněžního ústavu
a rozhodnouti, do jaké míry měl tisk český ne
jen právo, nýbrž i povinnost, zastati se českého
vkladatelstva tohoto ústavu proti svévoli a pychu
instituce, která na spravedlivé tužby a poža
davky neměla jiné odpovědi, než cynický vý-
směch a bezohlednou urážku.
Česká spořitelna měla včera před odvola
cím senátem tiskovým, jemuž předsedal vrch
rada p. Nagy, v pravém slova smyslu „svů
den“. Jakým byl jeho výsledek a ke které stran
se přiklonil morální úspěch včerejší tiskové roze
pře, vyvolané státním zastupitelstvem pražským
sezná čtenářstvo z našeho referátu.
#15
alto_textblock
#15
Číslo 25. „Českého Lloydu“ ze 3. března
t. r. propadlo konfiskaci pro článek „Run na
Českou spořitelnu“ a výnosem zemského trest
soudu z téhož dne byla konfiskace tato potvr
zena, ježto v obsahu článku onoho shledala i po
tvrzovací instance skutkovou povahu přečinů dlle
8§ 308. a 310. tr. z. („Obsahem míst naznače
ných rozšiřují se pověsti nepravdivé a co de
veřejné bezpečnosti znepokojující, aniž pro t
dostatečných důvodů by bylo, míti je za prav-
divě“).
eoe
Zástupce „Č. Lloydu“, p. dr. Langkra-
mer, podrobnými daty dovozuje, ze ve článk
závadném uváděna byla zjištěná a prav-
divá fakta a že tudíž zejmena o šíření ne-
pravdivých pověstí řeči býti nemůže, žádajez
zrušení konfiskace.
Nám. st. zást. p. Blattný: Nebudu an
v tomto případě, ani v případech následujících
resumovati snad obsah článků zabavených, po-
nechávaje jej sl. soudu ke zralé úvaze. Prosím
však, aby při tom vzat byl zřete l na doby.
ve kterých články o spořitelně byly zabaveny
ve kterých skutečně „runem“ na Českou spoři-
telnu veřejná bozpečnost byla ohro-
žena. Navrhuji, aby námitky byly zamítnuty
a konfiskační nález aby byl potvrzen.
Po poradě prohlašuje předseda p. vrch. r.
Nagy tento rozsudek: „Námitky se zamitajía
konfiskační rozhodnutí v plném obsahu po-
tvrzuje, z toho důvodu, že celý článek a jed-
notlivé odstavce v so u vislosti, zejmena při-
hlíží-li se k tomu, že v době jeho uveřejnění pa
novalo velké rozčilení následkem
toho velikého „runu“, poukazuje na to,
že podpora Zemské banky ani ne-
dostačovala, že zapotřebí bylo za-
staviti cenné papíry a že žádný
těch millionů neviděl a že bilanee
je nezkoušena atd. — že tedy všecky tyto
okolnosti tak jsou seřaděny, že zejmena pre
venkovský lid, který těchto okolností a sku
tečností nezná, mohly býti znepoko-
jujícími. Jeví se tedy v obsahu článku toho
okolnosti, jaké § 308. tr. z. na myslí má.
#16
alto_textblock
#16
II.
#17
alto_textblock
#17
Jak povědomo, podal zodpovědný redakton
„Národních Listů“, p. Josef Anýž, námitky
proti konfiskacím, jimiž stižena byla v několik
dnech dvě čísla „Národních Listů“, v jichž pole-
mikách proti správě t. zv. České spořitelny shle-
dalo nejen státní zastupitelství, nýbrž i zemský
trestní soud skutkovou povahu přečinu dle
§ 302., ježto prý „obsahem článků
oněch vybízejí se obyvatelé státu
k nepřátelskému jednání prot
sobě.“ (Čísla zabavená datovala ze dnů4.
března 1903 [odpolední vydáni) a ze 12. března
1903 [ranní vydání] a byla pro konfiskaci čísla
posléze jmenovaného podána známá interpellace
Pozn. redakce).
K líčení o námitkách dostavil se zodpovědní
redaktor našeho listu se svým právním přítelem
p. drem. Podlipným.
#18
alto_textblock
#18
Red. Anýž: Slavný soude! Po výsledku li
čení právě projednaného bylo by téměř příkazem
skoro nutnosti, bychom upustili od dalšího řízen
a námitek svých nepronášeli zde vůbec. Slavný
soud postavil se na stanovisko, že, nehledě a ne
přihlížeje k obsahu závadného článku, musí být
hlavní zřetel vzat k tomu, kdy článek byl psán
a již tím, že to bylo v době t. zv. poplachu neb
„runu“ proti České spořitelně, tedy tím že s
článek stává závadným. Vše, o čem bude dnes
při námitkách jednáno, psáno bylo v době t. zv
„runu“ na Českou spořitelnu a důvod, citovan
v prvním rozsudku, může sl. soud uvésti také
při rozsudcích následujících, o tom není pochyby
a proto všecky důvody, jimiž bych námitky sv
hájiti hodlal, zdáti by se mohly za daných okol
#19
alto_textblock
#19
ností právem illusorními. Nicméně oddávám se
naději, že slavný soud na věc přihlížeti bude
s jiného stanoviska, zejmena v tomto případě,
kdy konfiskována byla dvě čísla „Národních
Listů“ s poukazem na § 302. tr. z., spáchaný
dle náhledu státního zastupitelství i potvrzovací
instance „vybízením obyvatelstva státu k nepřá-
telskému jednání proti sobě.“
Chci jen stručně ukázati k tomu, že ne-
bylo ničeho spravedlivějšího a ni-
čeho čestnějšího se stanoviska če-
ského lidu a českého národa, j ako
kdyžveřejně, i svýmtiskem, i svým
projevy, ozval se proti tomu, by na-
dále byl Českou spořitelnou způ-
sobem dosavadním vykořisťován.
Neboť není snad příkladu v jiném
národě, by privilegovaná společ-
nost jednotlivých soukromníko,
kteří mají své stanovy, takový
způsobem využitkovala národno-
stidruhé nebo prohřešila se takým
způsobem na národnosti české
jako se stalo, stává a děje doposu
v Českéspořitelně. Neboť to mělo se uvá-
žiti, že to ústav, který byl založen r. 1825 jak
ústav, jenž měl sloužiti oběma národnostem
a že potom shodou okolností se stalo, že v tomto
ústavě nabyli vrehu jenom zástupeové ná-
rodnosti jedné, t. j. německé, ač čeští
vkladatelé tvoři v něm, ne-li většínu, tož aspon
velmi značnou část, a tito poskytují Če-
ské spořitelně největší zdroj přt-
jmův, že však tato spořitelna práv
tohoto zdroje příjmů používák
tomu, aby nepřátelskou stavěla
tvrz proti všem kulturním a hospo-
dářským snahám českého národa.
Slavný soude, tu bylo povinností české-
hoveřejnéhotisku, by ukázal ktéto
anomalii a dle mého názoru bylo také po-
vinností povolaných úřadů země-
panských, by odpadlo toto ničím neodu-
vodněné a mimo zákon stojící pro-
pagování německé věci, aby z ústavu, českým
penězi podporovaného, stala se i nstituce
gerimanisující, která český národ lpři
každém kroku hledí jen poškoditi a jemu při ve-
škerých snahách překážeti. Ale čeho jsme př
tom byli svědky? Ze J. Exc. p. místodržitel vy-
dal rozkazy okresním hejtmanům, kteří pakv
interessu této soukromé společnosti vydali
vyhlášky, které byly rozšiřovány po obcích. My
byli svědky, že ministerský předseda na zá-
kladě informací, jichž se mu snad dostalo o
místodržitele, nebo jiného orgánu zeměpanského.
učinil prohlášení ve prospěch tohoto soukromého
ústavu, jen proto, aby ústav tenic nebyl otřesen,
aby mohl germanisační úkoly své prováděti dále.
Ba, my vidíme, že konfiskují se listy
jen proto, by pravda tato, ničím ne-
vyvrácená, nemohla vyjíti na je vo
Mám za to, že moderní soudce bude přihližeti
k této otázce zajisté zcela jiným způsobem, že
nemůže přihlížeti k tomu, co by se bylo mohlo
státi. Jaké nebezpečí zde bylo, když někdo, kdo
má v České spořitelně uloženy peníze a jest tedy
jejím věřitelem, tyto peníze sobě vybere? K vůl
tomu nebylo třeba mimořádných opatření, proto-
že nemůže býti nikdo nucen, aby k takovému
ústavu mel důvěru, zejmena v době, kdy se vě-
dělo, že ústav velké finanční ztráty skutečně
utrpěl a kdy i německý tisk přinášel o tom zprá-
vy. Přes to však vidíme, že pražská poli-
cie ubožáka, který přijde a řekne
„Já k ústavu nemám důvěry!“ od-
vede do vyšetřovací vazby, že na-
řizuje se státním zastupitelstvím
vyšetřování pro zločin dle 8 87. k vůli
tomu, že někdo nechce míti důvěry
k soukromému ústavu, o jehož fi-
nančních poměrech do dnešního
dnenebyl podándůkaz takový, j aký
by byl žádoucím. My své stanovisko k če-
ské spořitelně jsme vytkli a nemůžeme ho opu-
stiti v zájmu českého lidu, poněvadž bylo by to
hanbou, potupou a největší otročinou, kdyby ta-
kovýto ústav ještě dále podporoval. Nutno na-
opak působiti k tomu, aby nejen věřitelé, ale
hypotekární dlužníci České spořitelny emanci-
povali se od tohoto ústavu, neboť nemůže být
ničeho hroznějšího, než si pomysliti, že by měl
býti podporován ústav, jenž ke vlastní hanb
naši by vydržoval instituce, směřující proti če-
skému národu. Myslím, že slavný soud musí
tomto případu již prolo sdíleti náš náhled, poně
vadž stanovisko, v prvním rozsudku pronesené
nebylo by spravedlivé vůči tisku německému.
Neboť jsme byli svědky, že německý tisk praž-
ský, „Bohemia“, „Tagblatt“ a „Neue Fr. Presse“
přímo vybízely státní orgány k zakročení prot
českému tisku a že na veřejnost dány projevy.
jimiž úřadové a soudové zrovna vybízely se
k tomu, aby proti nám zakročili, ba, my čelli
také projevy celé řady německých měst, v nichž
zločinem se označovalo, že český člo-
věk nechce nechati v České spořitelně své peníze
a v nichž vybízejí se státní úřadové
k zakročení. A co učinilo státní zastupitel-
ství s těmito projevy? Neshledalo v nich přečin
dle § 302. tr. z., nýbrž zakročilo proti těm, kteř
k ústavu tomuto důvěry nemají a míti nemohou,
poněvadž jest mimo všechny zákony a mimo
státní dozor, poněvadž to ústav spravovaný 45
největšími zuřivci německý mi
kteří počínají si jednostranně
pračují preti zájmům českého ná-
Domáháme-li se čeho, čelí snaha naše
především k tomu, aby správa České spořitelny
byla postavena pod zákonná ustanovení a ne-
řídila se regulativem, dle něhož páni, kteří tam
neomezeně vládnou, doplňují se sami a dle
něhož sami si ustanovují kontrolu, která ma
všecko to prováděti. Divím se, že pan místo-
držítel mohl s celou svou autoritou vystoupiti na
#20
alto_textblock
#20
roda.