#1
alto_textblock
#1
3. srpna 1913. číslo 21í.
#2
alto_textblock
#2
NÁRODNÍ LISTY.
#3
alto_textblock
#3
Strana 3.
#4
alto_textblock
#4
referovali, a vypuštění posledních dvou odstavců
čl. 33. o převoditelnosti poměrných pensí na vdovy
a sirotky po úřednících, bývalých vojácích.
#5
alto_textblock
#5
Povolávání německých záložníků v zimě.
„Temps“ upozorňuje, že nový vojenský záko
německý obsahuje paragraf 3a., jehož význam po-
sud nebyl oceněn. Praví se v něm: Pokud dovole
zřetele vojenského a hospodářského rázu, bude
záložní mužstvo povoláváno jen v zimních měsí-
cích, aby si odbylo dobu výcviku.
Touio disposicí, jejíž účelem zdá se na prví
pohled jen přání vyhověti záložníkům, rozřešily
vojenské úřady nejobtížnější otázku, způsobenou
dvouletou službou. Povoláním záložníků v zimě
je úplně odstraněno kritické období, trvající od
zařadění rekrutů až do prvních dnů březnových.
kdy se rekruti pokládají za způsobilé k válečné
akci. Nad to pak při využití cvičebních táborů,
které dosud zůstávaly neobsazeny od října do 1.
dubna, bude míti velitelství v zimě k disposíci ne-
jen aktivní sbory, doplněné na mírový stav, po-
něvadž v jejich řadách bude potřebný počet zá-
ložníků, ale také tolik záložních pluků, kolik jich
bude chtit utvořiti.
Paragraf 3a. dává tedy pod nevinnou zámin-
kou německému velitelství armádu, jejíž sílu může
lbovolně regulovati.
#6
alto_textblock
#6
Revoluce ve Venezuele.
#7
alto_textblock
#7
Dobrodružný bývalý president Castro způsobil
ve Venezuele nové zmatky. Jak se telegrafuje z
Caracasu, byla na presidenta Gomeza přenesena
diktátorská moc. President oznámil guvernerům.
že Castro, puzen ctižádostí a touhou po vládě.
podnítil revoluci. Vzbouřenci porušili již na mno-
bých místech veřejný pořádek. Guvernéři slíbili.
že budou vládu podporovati. Úřadní depeše odje-
luje, že revoluční vojsko bylo na dvou místech
víádním vojskem odraženo. Z Caracasu nebyla žád-
ná vojenská moc vyslána, poněvadž vláda pokládá
státní vojska za dosti silná. Telegram z Wilímstadu
oznamuje, že tam došlo z Puerto Cabello potvrzení
zprávy o přistání Castrově v Coro.
#8
alto_textblock
#8
Čína a Japonsko.
#9
alto_textblock
#9
Revoluce v jižní Číně dle celkových zpráv ne-
měla úspěchu a Juanšikajovi podaří se dle všeho
opět obnoviti všude autoritu pekinské vlády. At
oposice zatímnímu presidentu republiky vytýká
cokoli, jisto je, že Juanšikaj snaží se všemožněa
dosud velmi úspěšně zachovati jednotu fíše proti
všem separatistickým snahám a za hranicemi je
pokladán za jediného muže, který je s to, aby
tento úkol v nynějších obtížných poměrech pro-
Od počátku hnutí proti Juanšikajovi hlásaly
zprávy z Činy podezření, že Japonsko podporuje
jihočínskou akci. Pekinský dopisovatel „Timesů“
sděluje, že se tam stále projevuje rozhořčení vůči
Japonsku pro jeho domnělou podporu revoluce,
nepřikládá se valného významu oficiálním demen-
tis, jež byla vydána v Pekině i v Tokiu. Tato po-
pření mají však velmi určitý ráz, mnohem určitějšt
než obvinění, jež byla dosud uveřejněna. Nepo-
chybně jeví se velké japonské sympatie s jihem.
a mnoho Japonců v Číně šlo s revolucionáři. Hnutí
bylo také podporováno částí japonského tisku.
Ale japonská vláda přeje si zachovati přísnou ne-
utralitu. Japonští konsulové v Číně dostali ne-
dávno instrukce, aby varovali Japonce v Číně
usedlé před účastenstvím na revolučním hnutí a
odmítli ochranu japonských příslušníků, kteří by
podporovali vzbouřence, ba dokonce měli konsu-
lové doporučiti vypovězení takových Japonců.
#10
alto_textblock
#10
vedl.
#11
alto_textblock
#11
Večírek na počest Stefana
Krzywoszewského a polských
#12
alto_textblock
#12
hostí v Praze.
#13
alto_textblock
#13
Po zdařilých premierách obou her mladého
polského autora, dramatu „Vůdce lidu“ v divadle
„Urania“ a satyrické komedie „Čert a krčmářka“
v Městském divadle vinohradském pořádán byl dne
1. srpna 1913 večer Českopolským klubem přátel-
ský večírek na počest autora a ostatních hostí pol-
ských, kteří do Prahy přijeli z Karlových Varůa
Marianských Lázní. Z ohledu na své léčení dosta-
vili se z těchto hostí polských na večírek pouze
pp. chefredaktor denniku „Stowo“ z Varšavy K o-
slakiewiez, továrník Grosman a notář So-
bolewski, vesměs z Varšavy. Ohlášeni byli ještě
znamenitý polský literární historik a kritik dr.
Rabski a v Paříži žijící polsko-francouzský spi-
sovatel Wyzewa, kteří však v poslední chvíli
na radu lázeňských lékařů byli nuceni návštěvu
odříci. Z polské kolonie pražské zúčastnila se ve-
čírku zejména člen Národního divadla pí. Bogu-
eká s matkou. Z české společnosti přítomni byli
za městskou radu vinohradskou p. okr. starosta
Prokopec. dr. Ulrich a dr. Fuksa, za měst-
skou radu pražskou p. cís. rada Urban a konser-
vátor Emler. za městskou radu plzeňskou proí.
Hora, za Cizinecký svaz p. místopředseda Za-
vřel, za Měšťanskou besedu pražskou p. cís.
rada Lederer, za spolek „Máj“ p. řed. musea
#14
alto_textblock
#14
Fr. Kvapil, za správu divadla vinohradského
člen družstva p. Goller a tajemník dr. Hil a
dále předseda záložny vršovické p. stav. Zim-
mermann s chotí, sekretář „Národních Listů“ V
Červinka s chotí, člen vinohradského divadla
sl. Kučerová, adv. dr. Adámek, průmysl-
níci pp. Urban a Matějovský, dr. Jahn, dr
Písecký, redaktor Boh. Pavlů a řada členu
Česko-polského klubu. K večírku propůjčila měst-
ská rada vinohradská zimní zahradu Národního
domu, již květinovou dekorací vkusně vyzdobil řed
městských sadů p. Batěk.
Řadu přípitků zahájil jednatel Česko-polského
klubu p. Fr. Hlaváček, který omluvil předsedu
a místopředsedy klubovní, v Praze nepřítomné
uvítal hosty polské i české a dal výraz svému po-
těšení, že večírku zúčastňují se dva osvědčení
dávní pracovníci na kulturních stycích česko-pol-
ských, p. řed. Frant. Kvapil a p. prof. V. A
Hora z Plzně, jenž právě slaví své 75leté na-
rozeniny. Vyslovil neobyčejný povděk nad tím, že
takovéto vzácné jubileum může tento půlstoletý
pěstitel vzájemnosti česko-polské slaviti právě ve
středu česko-polské společnosti. Řečník skončil
projevem srdečného přání prof. Horovi, jenž by
pak předmětem srdečných ovací celé společnosti
Jubilant uchopil se pak slova a v řečí.
přednesené bezvadnou polštinou a s mladickým zá-
palem, ocenil význam návštěvy Stefana Krzywo-
szewského a ostatních polských hostí ocenil uve-
dení nových her z mladé polské literatury na české
joviště, srdečně blahopřál autorovi k jeho velkému
úspěchu, a pronesl krásnou zdravici hostem
polským.
Pan Stefan Krzywoszewski proslovil své
díky všem činitelům, kteří se přičinili o zdárné
provedení jeho her a všem korporacím a jedno-
tlivcům, kteří připravili mu tak skvělé a přátelsné
přijetí, jež pojímá ne tolik osobně, jako spíše za
výraz přátelství k polskému národu. „Vzrušení
nadšení, jakého jsem v Praze doznal“, pravil řečník
„nezapomenu nikdy“. Byl-li jsem dosud horlivým
a vytrvalým stoupencem přátelství česko-polského
budu nyní ještě vřelejším hlasatelem bratrstv
těchto dvou národů, které nesmí býti odvislým o
chvilkových proudů veřejného života.“ Řečník při-
pil pak vzájemnosti česko-polské.
Ředitel městských úřadů vinohradských p. dr
Fuksa v zastoupení městské rady vinohradské
s bolem vzpomněl těžkých událostí na Balkáně.
které tak poškozují slovanskou ideu a projevil po-
těšení, že na druhé straně rozmnožují se projevy
bratrských styků mezi národem českým a polským
jejichž výrazem jest přijetí krásného díla St
Krzywoszewského, napsaného s takovou jemností
elegancí, jaké jest schopno jen péro francouzské
a polské. Řečník konstatuje, že přítomnost sympa-
tického autora přispěla k lesku premier, ale že
vřelé přijetí, kterého se jeho práci dostalo, bylo
pouze výrazem vědomí, že literární práci polskou
přijímá veřejnost naše se stejnou láskou, jako vý-
tvary literatury české. Řečník blahopřeje antoru
k jeho úspěchu a srdečně mu připíjí.
Pan cís. rada Urban ve svém polském přípit-
ku jménem rady král. hlav. města Prahy pozdra-
vuje polské hosty, vzpomíná podobné minulost
Čech a Polska, velkých útrap, které oba národy
vytrpěly a vysvětluje, jak nutnou jest vzájemnost
těchto dvou národů, které jsou na sebe odkázány
Řečník pozdvihuje číši na naději v lepší budoue-
nost polskou i českou.
Chefredaktor Kosiakiewicz z Varšavy
pocitem melancholie vzpomíná velkolepých výjevů
při výpravě české do Polsky, nadšení, které se
tenkráte národa polského zmocnilo a kterému nej-
širší vrstvy daly výraz hluboce procítěnými mani-
lestacemi. Vzpomněl dále styků literárních, oce-
nění, jakého se dostalo mnoha českým spisova-
telům v Polsku, specielně na př. nedávno zemře-
lému mistru Vrchlickému. Řečník vzpomněl i vel-
kého zklamání, jakého se dožily národy slovanské
válkou Slovanů na jihu proti sobě a trvalým bojem.
který stále se bojuje na severu mezi Poláky a Rusy.
kde zaniká naděje po naději a kde postavení pol-
ského národa jest stále horší a horší. Přes to řeč-
ník plně uznává velkou práci a snahu Čechů po
vyrovnání rozporů mezi národy slovanskými a praví
doslovně: „Nastane-li pak snad přece jednou ráh
slovanský, pak bude musit říci celé Slovanstvo, že
vy. Čechové, položili jste k němu základy a zasili
jste zdárné sémě.“ Řečník připijí na tuto bu-
doucnost.
Pan okr. starosta Prokopec jménem městské
rady vinohradské projevuje potěšení nad tím, že
úspěch díla Krzywoszewského opětně při-
blížil umění polské a české a připíjí budoucímu
sblížení politickému, kteréžto thema znamenitým
způsobem rozvedl a osvětlil p. cís. rada Lederer
Ředitel Fr. Kvapil vzpomněl českých polonofilů
a polských čechofilů a uvádí řadu našich přátelv
Polsce, jichž práci ku poznání českých poměrů ná-
rodem polským ocenil. Vyličuje dále, jaký význam
měla účast žen v pěstování této vzájemnosti i při-
píjí přítomným dámám polským i českým.
Sekr. V. Červinka vzpomíná nynější těžké
doby politické u nás a uvádí, že Čechové i Poláci
prožili v minulosti již mnchem těžší doby a kruté
rány osudu, které překonali. To dává nám naději
do budoucnosti, že rovněž všechno nepřátelství a
skepsí doby nynější překonáme. Když byl místopř.
Cizineckého svazu p. Fr. Zavřel pronesl ještě
vřelý přípitek polským hostům jménem této kor-
porace a redaktor „Nár. Listů“ B. Pavlů promlu-
vil o významu poznání velké polské kultury náro-
dem českým a o vlivu velkolepé polské literatury
na národní uvědomění české a posílení v boji ná-
#15
alto_textblock
#15
roda českého, skončil jednatel Česko-polského klu-
bu p. Fr. Hlaváček vřelým přípitkem, v polské
řeči proneseným, tento zdařilý večer
Vzácní hosté polští během včerejška opustil
již Prahu. Redaktor St. Krzywoszewski ranním ry-
chlíkem vrátil se do Varšavy, ostatní hosté odjel
do Karlových Varů.
#16
alto_textblock
#16
Denní zprávy.
#17
alto_textblock
#17
— O bídné úloze v české politice uvažo-
valo včera „České Slovo“. Je, bohužel, mnoho
bídných existencí v české politice, které po
léta slibují paláce blahobytu lidu, zatím však
pořizují paláce, když zrovna ne pro sebe, tedy
aspoň pro své věřitele. Jsou dále i fakoví lidé
v české politice, kteří žijí z mandátů, politi-
kaření a ze strany; nebýti těchto, bylo by jim
vydělávati si čxistenci v advokátních kance-
lářích, u železnic, plynáren nebo u novin
slušnějších než je „č. Slovo“. Jsou u nás lidé.
bohužel, kteří žijí jen z politického radikalis-
mu, který je nese po vlnách událostí jako
kus lehkého dřeva, jež, nahromadí-li se ho
přemíra, bývá nebezpečným i nejpevnějším
mostům. Tak je tomu v české politice: toto
politické radikální dříví útočí na nejpevnější
české politické mosty. Taková je situace
dnes, a věru má pravdu agrární týdenník
hradecký, když praví, že „kdyby radíkalis-
mus český byl opravdu opřen o nejvnitřnější.
poctivé přesvědčení..., nikdy by nemohlo
dojíti ke dnešní situaci.“ Zajisté, neboť český
radikalismus vybíjí se ne proti vládě a Něm-
cům, nýbrž proti pevným a nejpevnějším po-
litickým mostům — proti politice stran, které
berou zodpovědnost za českou politikua
mnohdy berou té zodpovědnosti na sebei
více, než je jim zdrávo! Když strana naše
agrární byly s Němci ve vyrovnávacích pora-
dách, podlamoval český radikalismus jejic
posice. A úloha, kterou náš radikalism se-
hrává v dnešní situaci, je ta nejubožejší a nej-
smutnější ze všech těch úloh, jež už čeští ra-
dikálové sehráli. „České Slovo“ je list, který
nemá naprosto žádných kvalit mravních ani
intelektuálních k reformování českého života.
neboť kdyby je měl, bylo by mu začíti v
straně národně-sociální, která po-
škodila českou politiku tak, že
už ani více poškozena býti ne-
může. Reagujeme-li však přece na včerejš
jeho tvrzení, že prý podlamujeme český zápas
proti komisariátu tím, že ujali jsme se knížete
Thuna a prince Lobkovice proti úto-
kům „Českého Slova“ a „Neue Fr. Presse“
děje se tak pouze výminečně proto, aby-
chom demonstrovali na této ukázce politické
nedouctví pisatele dotyčného článku
v „Českém Slově“. Takovou politiku, která
by konservativní velkostatkáře hnala do ná-
ručí Němců, mohou provozovati ovšem jen ne-
doukové v povolání buď právnickém nebo
kněžském, nikdy však politická strana, která
dospěla k zodpovědnosti zralého mužství.
— Trík vládního listu. Úřadní „Pražské
Noviny“ citovaly včera páteční sociálně-de-
mokratické „Právo Lidu“. Tento list napsalv
pátek v úvaze o pivní dávce, s níž zejména
dělnictvo je nespokojeno, že zavedení této
dávky císařským patentem vyvolává v občan-
ských kruzích ostré hlasy protestu. Úřadní
list cituje pak s velkým důrazem, že „Právo
Lidu“ napsalo dále: „List zdůrazňuje proti
tomu, že zemská pivní dávka čtyřkorunová.
kterou bude vybírat správní komise zemská.
není naprosto žádným absoluti-
stickým výmyslem, poněvadž se na
dávce té usnesli bývalí zemští posl an-
ci ve sněmovní finanční komisi
Pivní dávka byla jedním z předmětů, na němž
se čeští i němečtí poslanci doho-
dli bez velkých sporů. Dokonce
ještě zazlívali české strany vlá-
dě, že nechtěla zemskému výbor
dovoliti její vybírání cestou mi-
mozákonnou už dříve. Kdyby bylo
bývalo vyhověno jejich přání, vy-
bírala by se pivní dávka již přes
rok. List končí výzvou, aby, až ozvou se
ostré protesty proti pivní dávce, nezapomi-
nalo se, že vina nepostihuje vládu, která by
byla sotva zavedla pivní daň, kdyby se nan
nebyly usnesly dříve všechny strany sně-
movní.“ Tak vládní „Pražské Noviny“. Jak
#18
alto_textblock
#18
vidno, činí tu úřadní list pokus hodně dema-
gogický, svaliti nepopulární daň na po-
slance, kteří už poslanci nejsou. Bývalí po-
slanci chtěli pivní dávku a vláda, dobrý lide.
nechtěla ji povoliti cestou mimozákonnou už
dříve! Taková je demagogie c. k. vládního li-
stu. Při tom ovšem vládní list nepovídá, že
vláda nechce království Českému povoliti
žádné samostatné daně, že je největší překáž-
kou daní luxusních. Pochybujeme, že „Praž-
ské Noviny“ učiní svým včerejším trikem
vládu občanským vrstvám sympatičtější.
— Československé porady, které jsou le-
tos pořádány v Luhačovicích ve dnech 11.a
12. srpna, budou opětně věnovány v první
řadě věcem školským a národohospodářským
Otázka školská jest kardinální otázkou slo-
venskou, bez jejíhož rozřešení není si myslit
rozvoje na Slovensku. Ještě roku 1885 mohlo
se zváti slovenskými 1349 škol, dnes však má
slovenština přístup nanejvýše do 200 obecných
škol. Tento fakt jest tak pobuřující, že nutno
chopiti se i nejkrajnějších prostředků na obra-
nu slovenské školy. Slováci jsou si dnes již
toho vědomi, že žádné spravedlnosti nedosta-
nou, než tu, kterou si vydobudou vlastním bo-
jem, že proti úsilí maďarisující státní admini-
strativy musí postaviti organisovaný odpor na
základě svépomoci. V tom směru se již v po-
volaných kruzích slovenských činí přípravné
kroky a o této snaze bude se v Luhačovicích
také v prvé řadě jednati. Není-li heslo: „Slo-
venská mládež do české školy“ zcela provedi-
telné na poli školství obecného a středního,
lze je za to v plné míře uplatniti v oboru
školství obchodního, technicko-řemeslného
zemědělského. Vychovat Slovensku střední
vrstvu obyvatelstva: inteligentního řemeslní-
ka, obchodníka a hospodáře — to jest ve
značné míře v naší možnosti a proto také po-
volán k referátu na poradách známý pra-
covník ve školství odborném zemský inspek-
tor Weigner, aby slovenské obecenstvo
významu školství tohoto informoval a vzbudil
mezi Slováky sympatie pro tento podceňova-
ný obor vzdělání, tak aby letos slovenští mla-
díci v počtu co možno nejhojnějším byli na
tyto naše školy obeslání. — Vedle otázky
školské bude probírána otázka organisace
nynějšího slovenského obchodnictva, zejména
konsumních spolků. Veřejná schůze manife-
stační, která konati se bude 12. srpna dopo-
ledne, věnována bude hospodářským vztahům
československým. Vzhledem ku přiostřeným
poměrům v Uhrách bylo pro letošní rok upu-
štěno od veřejné přednášky slovenské a zí-
skán pro referát přední český znalec národo-
hospodářských poměrů slovenských JUDr
Jarosl. Preiss. — Vedle informačních úko-
lů mají československé porady ovšem také
ten účel, aby poskytovaly Čechům a Slová-
kům příležitost, by mohli zapomenout na hra-
nice politické a pod praporem myšlenky ná-
rodní stisknouti si bratrsky ruce, vzájemně
se poznati i posíliti k dalším bojům. Spon-
tanně se vyvinuvše, staly se poradním sborem
národním na nejširší basi, neboť scházíme se
zde s delegáty nejzápadnějšího národnostního
výběžku Čech, právě tak jako z nejzazšího
východu slovenského, se zástupci Slezska,
právě tak jako Dolních Rakous a Dolní země
uherské. Tyto okolnosti nejsou jistě původu
nahodilého a my se nadějeme, že českosloven-
ské porady v těchto kolejích na významu svém
ještě porostou. — Porady budou pak zakon-
čeny zájezdem účastníků do Uherského Hra-
diště na uměleckou výstavu do Hodonína. —
Veškeré informace o poradách lze si zjednat
v kanceláři Českoslovanské Jednoty ústně ne
písemně do 9. srpna.
#19
alto_textblock
#19
— Národně-sociální mravy. Pan poslane
Václav Choc vydává na Král. Vinohradech týden-
nik pod názvem »Zájmy Lidu«. Redakci listus
vede sám a také píše do něho úvodníky, hlavně
útoky na stranu mladočeskou a její přední muže
V posledním čísle »Zájmů Lidu« je otištěn surový
útok na J. Exe. dra. Josefa Fořta jako bývalého
zemského poslance za města Brandýs n. L., Měl-
ník, Roudnice a Mšeno. Posl. Choc míní patrně
této skupině příště kandidovati, a tato okolnost
je také příčinou útoku, jehož surovost a hnilobnost
ponecháváme posouditi veřejnosti, jeho orgánu na
dra. Fořta. »Zájmy Lidu« vyspílavše napřed dru
#20
alto_textblock
#20
Kramářovi — to už je národně-sociální „Otčenás“
— za to, že prý vláda za souhlasu (1) jeho suspen-
dovala zemský výbor, píšou, že prý „veliké podi-
vení v Brandýse vzbuzuje, že k tomuto útoku vlá-
dy tak houževnatě mlčí bývalý poslanec a zá-
stupce měst Brandýs, Roudnice atd. na sněmu
českém dr. Fořt“, praví, že národně-sociálního
znatele poměrů „to“ nepřekvapuje a pokračuje
doslovně takto: »Dr. Fořt je starý, pohodlný pán,
jenž úřad vykonává pro svůj plesír. Mimo to je
Mladočech, čímž nejlépe dokazuje svou úsluhu k
rakouské vládě, třeba nepřátelské českému náro-
du. Je tím shnilým kaprem, který se chy-
til na kedlubnu a dalse navléci do mi-
nisterského fraku, aby připravila
provedl zvýšené telefonní a poštovní poplatky. Na
každé výtky, proč zejména český národ zatěžuje
tímto břemenem, vymlouval se, že tak činí proto,
aby poštovním zřízencům a úřadníkům dostalo s
sociální úpravy. Kapr ale vykonal svou povinnost
a byl proto zpět hozen do rybníka, aby dálev
bahně hnil a poštovní úřadníci a zřízenci čekají
do dnes sociální úpravu, která by již musila býti
řádná, co vláda vybrala na zvýšených poplatcích.
Dr. Fořt odešel jako c. k. ministr do pense s 8000
korun ročně. Za jeho výkon dostalo se mu tučné
odměny. Stal se tajným radou cisaře rakouského
a za zásluhy o rakouský stát obdržel ještě řády.
V důsledku toho všeho a zejména sli-
bu, jenž složil, byv jmenován tajným
radou, dalo se s určitostí očekávati,
že bude sloužit každé vláděv
Rakousku, třeba i ke žkodě svého ná-
roda. Dr. Fořt je věren svému slibu
jako Mladočech prodchnut loyálními city, nemů-
že v této kritické chvíli mezi nespo-
kojené voliče, aby jim naznačil ubo-
host české poltiky. Před voliči musil by se
přiznat, že jako aktivní politik nemůže
sloužiti českému národu, když je z a-
vázán sloužit rakouským vládám. Mu-
sil by se příznat, že spravedlivé požadavky české-
ho národa byly mu balastem a překážkou v cestě,
po níž kráčel k cíli své životní touhy.« — Účel to-
hoto útoku je v orgánu posl. Choce naznačen, jak
se říká, po lopatě: „... voličové při příštích vol-
bách vyhlédnou jiného, statečnějšího zástupce. ..“
pana — Václava Choce, muže statečného v de-
magogii a ve spílání Mladočechům! Citátemz
osobního orgánu posl. Choce, jsme přidrželi
zreadlo tomuto národně-sociálnímu konspirátorovi
všech posledních zákulisních ohavností v české
politice. J. Exc. dra. Fořta brátí v ochranu pole-
mikou proti mrzkostem páně Chocovým, je dojista
zbytečno, poněvadž význam jeho osobnosti v české
politice sahá daleko výš, než kam dostříkne péro
poslance Chocel
— O situaci němectví na Smíchově vyslovují
se „Smíchovské Listy“ pessimisticky: Smíchovské
němectví pokračuje ve svém nezadržitelném ú-
padku čím dál tím více. Ty tam jsou doby, kdy
mohlo i na venek vystupovati a se udržeti při
částečném významu a životě. Dnes schází se ně-
kolik jeho příslušníků jednou neb dvakrát v roce
v nějaké zábavě sotva bídně vegetujících spo-
lečků, ač na penězích by jim nechybělo. Nejvíce
je tento nepochybný úpadek patrný na středisku
smíchovských Němců v hostinci „u Egenberků“,
který je prázdný po celé týdny a měsíce a kde
již několik nájemců prodělalo poslední svůj groš
a utonulo v dluzích. Injekce, které se dávaji zde
oběns společenskému životu, aby byl německý
ruch na Smíchově povzbuzen, selhávají. Je to do-
klad, že se nic nedá uměle držet a zvedat, čeho
ve skutečnosti není. Německé školy smíchovské
úpadek tento rovněž potvrzují. Kdyby nebyly živy
z přílivu českých dětí a německých od-
jinud. byly by teprve prázdné a i tak právem
žádatí můžeme, aby byly stornovány dle zákona
z pětitřídek na trojtřídkyí
— Jmenování. Ing. Victor Polívka, strojní
komisař c. k. stát. drah, byl jmenován c. k. vrch-
ním inženýrem v ministerstvu železnic. — Ministr
veřej. prací povýšil hon. docenta profesora inž.
Karla Raidla na Smíchově do VII. hodn. třídy.
— Ministr železnic dr. sv. p. Forster přijel
včera automobilem do Mostu o 2. hod. 45 min.
odpoledne z Keilbergu a byl zde uvítán starostou
a městskou radou mosteckou. O 5. hod. 30 min.
odebral se ministr k dolu „Tegetthof“, náležejícímu
severočeské uhelné důlní společnosti. Ministr sjel
do dolu a prohlédl si jej. Pak odebral se k údolní
přehradě města Mostu v Hammergrundu, po jejíž
prohlídce byla nastoupena zpáteční jízda. O 7.
hod. 50 min. ráno odjede ministr do Moldavy, od-
kud se odebere do Dubí. Odtamtud odjede ministr
automobilem do Teplie.
— Z české techniky. Pan Ing. Rudolf Klouda,
rodem z Vídně, podrobil se dne 30. července
s plným úspěchem II. státní zkoušce z odboru
strojního inženýrství na vysoké škole technické
v Praze.
#21
alto_textblock
#21
— zdá se — člověka hřeje. Podzimní pláště
překvapují novinkou, jsou zdobeny dlouhými
límci, jež se nosívaly asi před patnácti léty.
V předu u rukou jsou límce poněkud kratší.
nežli vzadu, kde sáhají přes boky a rovněž
plášť je vzadu delší, nežli vpředu. Kapsy jsou
skryty. Plášť se zapíná na čtyři knoflíky a ně-
kdy nemá rukávů. Večerní pláště jsou řásnaté,
tak jako loňské, jenže poněkud delší — někdy
zároveň se sukní — a zdobí se kožešinou. —
Přechodní klobouky jsou tvrdých tvarů, pota-
žené sametem a zdobené hlavně volavčím pe-
řím, které je čím dále, tím oblíbenějším. Pokud
se týče barvy, zamilovala se Paříž od návštěvy
Senegalců do barvy černohnědé, kterou po-
křtila „těte de něgre“. Barva tato se uplat-
ňuje hlavně na kloboukách a na zdobách z pe-
ří, což má připomínati černé hlavy afrického
vojska francouzského. Je tím manifestována
sympatie. My sice nemáme příčin manifesto-
vati sympatic k černochům, ale nosí-li sev
Paříži „těte de něgre“, bude se jistě za ne-
dlouho nositi i u nás. Nerady přemýšlíme.
Jako každý rok, objevily se i tentokráte
koncem, července cestovní klobouky, které
jsou letos většinou ze sametové plsti. Nejsou
právě praktické, neboť se na nich usazuje
prach, ale jsou za to hezké a dobře sluší i bez
ozdoby. Budou se v zimě nositi k trotérům.
buď bez ozdoby, nebo s ozdobou skrovnou. —
Ještě musím napsati několik slov o jedné li-
bůstce pařížských krasavic, která patří také
do modní hlídky, protože s modou úzce sou-
visí. Jsou to psíci elegantních Pařížanek. Šaty
jsou dekorací elegantní krásky a doplnění té-
to dekorace je psík, nebo pes, dle toho, jakou
toiletu má modní dáma na sobě, neboť Paří-
žanka si potrpí — aspoň v něčem — na sloh.
Každá Pařížanka, která dbá na svůj zevnějšek
— rozumí se, že jí to musí také prostředky do-
volovati — má aspoň dva psy. Maličkého hed-
vábného pinče, k salonní toiletě a k odpoled-
ním vyjížďkám a většího psa, obyčejně ruské-
ho nebo anglického chrta, k dopoledním vy-
#22
alto_textblock
#22
cházkám. Pes musí míti také přiměřenou toi-
letu, která nesmí pokaziti celek obrázku. Při
nedávné výstavě pařížských přepychových
psů byla opravdu zajímavá podívaná — ač pro
myslící lidí bolestná — na různé pokrývky.
drahocenné obojky, skvostné klenotnické prá-
ce a — botky pro psy. Ale bylo toho ještě
více. Automobilové pláště z anglických látek
a kožešin, cestovní pláště, plaidy a dokoncei
koupací obleky a to všecko proto, že je to
Heda.
#23
alto_textblock
#23
modou.
#24
alto_textblock
#24
Týdenní táčky.
#25
alto_textblock
#25
Dle staré verse platí máj za měsíc bás-
níků — než to je omyl! Ze zkušenosti vím
že nejvíce se „básní“ v tomto roztomilém mě-
síci srpnu, kdy fantasie lidí od péra vznáší s
do závratné, až neuvěřitelné výše a nejraději
se toulá v nadhvězdných výšinách, snad z té
jednoduché příčiny, že odtamtud žádná ko-
respondenční kancelář nepřinese ouřední
opravu. Dříve potápěla se tato srpnová fanta-
sie do hlubin mořských a plašila tam všelijaké
dosud nevídané potvůrky, nejvíc hady; bohu-
díky, tato hanebná čeládka už dávno zašlaa
zmizel také každým rokem se objevující pra-
zvláštní druh červotočů, rozežírajících v Ame-
rice koleje. Rovněž kobylek valně ubylo; už
dlouho aspoň jsem nečetl, že napadlo jich t -
lik, že vrcholky egyptských pyramid pod ni-
mi zmizely.
Krátce a dobře, odtrhli jsme se od těchto
neuvěřitelných zjevů na zemi a pod vodou
poněvadž žijeme ve století aeroplánů, vznáší-
me se aspoň v myšlenkách ukrutně vysoko
Jeden kolega na příklad v těchto dnech uči-
nil diagnosu, že slunce churaví. Svedl toto
rozpoznání sice na znamenitého a všeobecně
známého učence holandského Van der Vande.
kterého marně hledal by čtenář v soudobých.
prastarých i budoucích lexikonech, a na jeho
konto napsal sensaci, ze které několik astro-
nomů při nejmenším raní mrtvice. Slunce trpí
#26
alto_textblock
#26
prý chorobou, kterou analogicky srovnati
možno s jaterními skvrnami nebo rezem. Tyto
skvrny nejsou ony známé, staré; jsou z brus
nové, menší, ale je jich jako pih na obličeji.
Původ jich je ovšem těžko určit (snad ten rez
je od deště?), ale jisto je, že oslabují výhřev-
nost slunce a prudkost jeho paprsků. —
Zpráva je obsahem svým jistě zajímavá, zvlá-
ště pro čtenáře na letních bytech, kterým ted
bude jasno, proč slunce nehřeje. Schází jí jen
k srpnové úplnosti, aby Van der Vande byl
na ty pihy doporučil nějaký krém nebo Amor
na ten rez. Není však vyloučeno, že tento vy-
soce zajímavý zjev je v souvislosti s objevem
amerického kolegy novináře, který skoro sou-
časně konstatoval při poslední čtvrti měsíce
že schází na hořejším růžku zcela nepatrný
okem sice neviditelný, ale dalekohledem po-
zorovatelný kousek. Ten zase by bylo záhodno
v čas dát zaplombovat, stejně jakoby byl
dobře postarat se o regulaci mléčné dráhy
která prý v poslední době docela změníla
svůj směr ...
Jak zřejmo z těchto ukázek, dosud velmi
vysoko vznáší se srpnová fantasie ... ale.
doufám, že časem půjde o kousek níž a spo-
kojí se tajemnými vzducholoděmi, které vzná-
šejí se dle věrohodného tvrzení kapitánů nad
oceánem, a aeroplány, jež přeletí z Evropy do
New-Yorku za dva dni a v případě potřeby
obratem ruky se změní v podmořské čluny.
Proč by to nebylo možno — když je
#27
alto_textblock
#27
srpen?
#29
alto_textblock
#29
Byl jsem svědkem zajímavé episodky
Pozdním večerním vlakem na Františkovo ná-
draží vracela se rodina z letního bytu do
Prahy. Pán, paní, služka a pět dětí tak od
čtyř do čtrnácti let a ovšem zavazadla: dva
ruční kufříky, koš, balíky, deštníky a kytice.
Nahrnuli se do tramwaye, která, mimochodem
řečeno, zastavuje místo před nádražím bez-
mála až u Žižkova, a složili věci po upozor-
nění konduktora pod sedadlo. Pražská elek
#30
alto_textblock
#30
trika totiž při všech svých praktických zaří-
zeních, jako je osvědčený ochranný rám a zad-
ní dvířka bez dvířek, nepřišla na to, že by
se pro lehčí zavazadla daly zříditi ve voze
sítě. Za to připadla však na to, že dle odhadu
konduktora nebo kontrolora, padne-li mu
kufr do oka (což žádnému doslovně ne-
přeji), zaplatí se poplatek jako za osobu. Zmí-
něný pán šťastně všechny poplatky zaplatil
lístky strčil do kapsy a jeli. Ale dlouho nel
U Musea, kde potravní čára přetíná vstup na
Václavské náměstí, objevil se akcizák. A za-
čal výslech: Co je tady, co je támhle, potěž-
kávání, natřásání a ohmatávání zavazadel.
„V tomhle koši je pár vajec, kilo másla
a čtyři kuřata,“ hlásila paní.
„Tak račte to vyclít támhle u okénka.
ty kuíry vezměte taky s sebou.“
„Tam ale nic není, nač bych to tahal?
bránil se pán.
Muž od potravy má ale moc, kterou, je-l
v dobré náladě, ještě dosti jemně vyjádří slo
vy, že „nemůže si pomoct — foršrift, je for
šrift.“ —
„Tak jeďte děti s matkou dál, já vezm
tuhle koš a Máry kufry a přijedeme nejbližš
elektrikou za vámi,“ rozhodl se otec.
Stalo se... A elektrika s rodinou jel
dál až na Václavské náměstí, kde skočil d
vozu kontrolor.
„Lístky, prosím!“
Ach, lístky! Kdyby si je nebyl tatínel
vzal k sobě! Konduktor to sice dosvědčoval
a vysvětloval, ale poněvadž předpis je před-
pis a kontroloři věří jen sobě, řeklo se: „T
paní ještě jednou zaplatí...“ Paní ale ne-
mohla zaplatiti, protože tatínek měl peníze
sebe, a... tak uprostřed Václavského náměstí
s pěti dětmi a zbylými balíky musila s vozu.
V jedenáct hodin v noci a po mlácení se vla-
kem není to nic příjemného a myslím, nebylo
té paní tuze do smíchu. Jak se zatím u akcízu
bavil pán s vyclíváním, nevím, ale historie
byla tak zábavná, že jsem čekal, jak dopadne
#31
alto_textblock
#31
Teprve asi třetí elektrikou přijel a byl velmi
mile překvapen, když shledal se šťastně s ce-
lou svojí rodinou na nejbližší stanici pod Mu-
seem. Zatím co huboval na všechny akcízy
světa, kontrolory a elektriky, čtyři kuřata a
kilo másla, dostal lekci, že také nemusil brát
lístky tramwayové k sobě. Jenže ani tím se
komedie neskončila: konduktor prohlásil ony
lístky za paní a děti neplatnými, z toho dů-
vodu, že nastoupily jízdu za přestupní sta-
nicí . ..
Všechny tyto maléry se mohou člověku
stát, prosím, pro 17 haléřů potravní daně čili
jinými slovy: proto, že ta nerozumná čára po-
travní daně si usmyslila položit se právě
před Františkovo nádraží. Na nádraží stát-
ním a severozápadním vyřídí se protivná ha-
léřová manipulace, čekání u okénka atd. aspoň
jednou ranou a člověk není obtěžován na
tramwayi zvědavými dotazy a strkáním nosu
do každého balíku; ale zde, na Františkově
nádraží, toto zařízení neexistuje, poněvadž je
deset kroků od pražské půdy a svět by se
patrně sbořil, kdyby akcíz byl přímo v nádraží
na vinohradské půdě. —
Vím, že hned se namítne, že by pak stej-
ně musil u Musea nebo Bolzanovy ulice po-
druhé pasažer podrobit se prohlídce; ale ne-
musil! Když měl co k zdanění, má v ruce lí-
stek, že platil na nádraží; nemá-li — nic ne-
potřebuje a přes koleje z Vinohradů jistě
s kufrem nalezl.
My Pražané, kteří známe záhady našeho
akcízu, nemíváme s ním takové potíže: ale
venkované bezradně přestupují z elektriky
na elektriku, spletou si směr a konec konců
prohlásí, že v té Praze je člověk jako pro-
daný a bez hlavy.
Bodejž by nebyl, když byrokratickou ko-
misností provádějí se s ním při prvém kroku
od nádraží takové kejkle, že pověstná kon-
trola pasů na ruské hranici je proti tomu ještě
příjemnou zábavou!..
#32
alto_textblock
#32
Zovloun.