#1
alto_textblock
#1
Strana 10.
#2
alto_textblock
#2
NARODNÍ LISTY
#3
alto_textblock
#3
16. února 1908. Císlo 46.
#4
alto_textblock
#4
Lékařská hlídka.
#5
alto_textblock
#5
Spolek pro léčhu a výchovu rachi-
tiků a mrzáků.
Humanita zapustila v posledních letech
i ve vlasti naší hluboké kořeny. Zemská správa
záslužným způsobem spěla dosud ke zlepšení
osudu zvlášť fysicky zdravých sirotků a nale-
zenců, pokud stačily přistupné prostředky, jakož
i nové zdroje zemského sirotčího fondu, aspoř
k částečnému umírnění bídy tisíců ubožáků, od-
kázaných na veřejnou podporu a pomoc.
Bohužel nedošla u nás dosud řada na nej
bídnější ze všech ubožáků, na osiřelé a opůštěně
děti zmrzačelé a nejvice politování hodné a strá-
dající namnoze v největší bídě a psotě, k nimž
osud Tarpejskou skálou sturověku méně krutým
byl než kulturní naše doba. Nepříšla u nás do-
sud řada na velíký kontingent dětí zmrzačelých
rachitiků, paralytíků a chromců, jimž tepla ro-
dinného krbu stíží se dostane a kterým od samé
kolébky místo vlídného oka souzen bývá úškle-
bek a pohrdání.
S fysickou bídou mrzáků snoubívá se již
od kolébky duševní a mravní úpadek a spusí-
lost. Ký div, že ukazuje kriminální statistika
lost, ky div, že ukazuje kriminální statistik
právě v kategorii mrzáků tak značné procento
zločinců a provinileů proti bezpečnosti osobní
a majetku.
Dosud nebylo u nás žádného veřejného
ústavu pro mrzáky vůbec, toliko dva soukrome
výchovné ústavy vedle dvou soukromých léčeb-
ných ústavů poskytovaly ze skrovných prostřed-
ků nepatrnému počta v ohledu fysiekém příro-
dou macešsky vypravených ubožáků nejnut-
nější péči a dobročinnou výchovu.
Na vyhledávání a používání prostředků prot
zrůdnostem a vyvinujícímu se zmrzačení kostry
na profylaktickou léčbu zmrzačení, nebylo u nás
dosud povolanými orgány zemskými a státními
vůbec pomyšleno.
Dle osvědčených a napodobení hodných
vzorů ciziny spočívají největší a nejskvělejší ča-
sové vymoženosti racionální péče o mrzáky
v prohibitivních opatřeních proti zmrzačení
ve velice účinné léčbě rachitických zrůdností
kostry, zehromenin a různých tělesných defektů.
Modorní ústavy pro mrzáky přestaly bjt
na dále pouhými útulky, poskytujícími dětem
zmrzačelým za nejlepších poměrů jedině vý-
chovnou péči. Moderní ústavy pro mrzáky pře-
vzaly na sebe dle příkazu nové doby v prvn
řadě úkoly ústavů léčebných, v nichž léčebná
stránka výchovy mrzáků nabyla vrcholu.
Novodobé ústavy pro mrzáky sledují 4 hlar-
ní účely:
1. především slouží jako ústavy léčebné ku
poskytování chirurgicko-orthopaedické léčby;
2. výchovná oddělení ústavů léčebných opa-
třují svěřencům elementární nauky škol obee-
ných a jsou vzhledem k dlouhému trvání léčby
nevyhnutelnou součástkou těchže;
3. účely výchovné doplňuje živnostenská
pokračovací škola jako nevyhnutelná součástk
těchže, poskytujíc chovancům potřebné základy
k opatřování si nejnutnější živolní existencea
mrzákům, jichž tělesné vady znemožňují dosa-
žení samostatné výživy, poskytují zařízeními
ústavu zaopatřovacího opatřením přiměřeného
zaměstnání potřebný, skrovničký útulek.
Tím způsobem uznána znenáhla v postup
něm vývoji ve všech kulturnich státech potřeba
aby moderní ústavy pro mrzáky staly se organi-
ckým pojitkem ústavu léčebného s ústavem, po-
skytujícím současně přiměřenou výchovu školn
vůbec a řemeslnickou zvlášt.
Směry, jež sledují takto zařízené a vypra-
vené moderní ústavy pro mrzáky, tak jako celá
novodobá péče o mrzáky vůbec, mají nejen emi-
nentní význam léčebný a zdravotnický, nýbrž
dalekosáhlý ethický, sociální a národohospodář
sky. Zavedením chirurgicko-orthopaedické léčby
do péče o mrzáky vstoupila celá blahodárná in-
stiluče do nové důležité fáze.
Dle stále množících se, nejvýš povzbuzují
cích statistických dat z ciziny o utěšených vý-
sledcích takto vypravených ústavů dosaženy
byly pro společnost úplným neb aspoň částeč
ným vyléčením mrzáků a opatřením těmže aspoř
částečné způsobilosti k výdělku neobyčejné uá-
rodohospodářské do milionů vedoucí úspory.
Vždyť soustavnou, včasnou a účelnou léč-
bou těchto ubožáků bylo zjištěno, že je 809
mrzáků zhojitelných. V Německu páčí se počet
mrzáků vůbec na 360 až 370 tisíc, děti zmrza-
čelých na 72 tisic, a ježto nejméně 250 tisíe
mrzáků nebylo dosud schopno k samostatné vý-
živě, čítá se v říši německé ztráta na národním
jmění na 200 mil. marek. Provodená statistik
o zmrzačení v Bavorsku a i Německu ukázala,
že počet zmrzačelých dětí převyšuje počeí
hluchoněmých, slepeů, idiotů a pod. dohromady
a že bída zmrzačení je mnohem větší, než se
dosud za to mělo. V Bavorsku napočítáno nej-
novější statistikou od 6 do 14 let přes 9000
zmrzačelých, školou povinných dětí.
I v zemi naší, kde dle analogie statistickýeh
výpočtů v jiných státech, páčí se počet mladist-
vých mrzáků na více než 8 až 10.000 a počet
starších mrzáků nejméně na 30.000, je možno
zřizováním podobných léčebných ústavů pr
urzáky dosíci neobyčejných sociálních i národ-
hospodářských vymožeností.
Vedle Anglie a Spojených států americký h,
kde je o mrzáky hojnými ústavy velmi dobře
postaráno, dosáhla modorní pěče mrzáky nej-
vyššího stupně vývoje v Norsku, Švédskua
Dánsku, kolébky to věhlasného Knudsena z K.-
daně, zvaného vším právem oteem modorní péče
o mrzáky. K nejpřednějším toho druhu ústavům
náleží ústav v Kodani, zřízený r. 1872 a opatře-
ný dokonalou školou pro mrzáky, a v Kristianii
zřizený roku 1892, jež daleko předčí oba starší
podobné ústavy v Paříži. V Jöngköpinku ve
Svédsku zřízen byl r. 1871 první toho druhu
ústav pro opatření mrzáků. V Německu, kde
v oboru péče o mrzáky vznikla celá literatura,
čítá se dle nejnovější statistiky na 33 ústavý
pro mrzáky se 3300 lůžky, v Prusku je 17.
v Sasku 3, v Bavořích 1, ve Virtembersku 4,
v Badensku 2 atd. ústavů pro mrzáky.
Nejstarší a nejčelnější toho druhu ústav zři-
zen byl r. 1832 v Mnichově, jenž byl pře-
vzat do správy zemské pod názvem Kgl. Baye-
rische Centralanstalt für Erziehung und Bildung
krůppelhnfter Kinder a později do správy státní.
V státu Nov. Yorku a Minesotě je zákony
i státem zaručená každému nuznému mrzáku
#6
alto_textblock
#6
nejrozsáhlejší péče v ohledu lékařském, výchov-
ném a sociálním.
U nás z celého ohromného kontingentu nej
méne kolem 40.000 mrzáků dostalo se zaopa-
tření, ve dvou nepatrných soukromých, výchov
ných ústavech sotva 100 ubožákům. Celá ostatní
veliká řada mrzáků vysazena jest různému strá
dání a namnoze sotva chráněna jest před zahy
nutím hladem a před úpadkem v úplnou spustlost
se všemi zhoubnými důsledky těže.
Patrno, že vzhledem k tomu přesťala být
péče o mrzáky pouhou součíístkou charitativn
čirnooti a vyplývajících z ní instituci, nýbrž že
vším právem patří nyní k nejprvnějším článkům
a úkolům veřejného chudinství, a že je tudíž
v první řadě povinnosti správy zemské učinit
k fysické, duševní a mravní záchraně mrzáků
petřebná opatření.
V uvážení všech těchto momentů došlo
i u nás v nejnovější době z podnětu pp. přís
Karla Adámka, řed. dra. Jana Dvořáka, profe-
sora dra. O. Kukuly a Ad. Kabeláče ke zřízen
„Spolku pro léčbu a výchovu rachitiků a mrzá-
ků“, který z pohnutek shora uvedených uzna
za svojí vlasteneckou povinnost v první řad
nabídnouti zemské správě za účelem zdárnéh.
řešení jednoho z nejdůležitějších časových úko
lů a problému na poli humanity, jakým nazvat
nežno vším právem profylaktické léčebné opa
tření u mrzáků a rachitiků, pomocnou ruku,
projekic vaným zřízením prvního jubilejního
ústavu, pro léčbu a výchovu rachitiků a mrzáků
v okolí Prahy, v letošním roce jubilejním, na
počest 60letého panování J. V. za pomoci a při-
spění šlechetných lidumilů a za přiměřené pod-
pory země i státu přičiniti k žádoucímu brzkému
odstranění trvajíci citelně mezery v oboru času
vých institucí humanitních v zemi naší.
Nový léčebný ústav pro mrzáky a rachitiky
bude míti zvláštní význam i tím, že dle intenei
zakladatelů má při úslavu tomto zařízeno být
zvláštní chirurgicko-orthopaedické oddělení a tim
státi se má prvý toho druhu ústav pojítkem i s c.k
chirurgickou školou university pražské, ve kte
rém má býti nejen vynikajícím odborníkům po-
skytována možnost uplatňovati své odborné vě-
domosti a zkušenosti, nýbrž má státi se nový
ústav tento učilištěm pro odborné chirurgieka
orthopaedické vzdělání nového dorostu léka
ského.
Zajímavým jest zajisté, že takovým všen
moderním požadavkům nové doby vyhovujícím
zařízením bude ústav pražský jediný toho dru-
hu ze světových ústavů, ježto i mnichovsky, nej
starší všech ústavů pro péči o mrzáky, teprve
letošního roku, v 75. roce svého trvání, projek-
tuje spojení s chirurgickou-orthopaedickou kli
nikou.
Z toho vychází na jevo, že velikými, váž-
nými a dalekosáhlými úkoly, jež vytknul si spo-
lek pro činnost svou, převzal na svá bedra hlav-
ní a nejpodstatnější tihu povinnosti, již měla
by ve skutečnosti převzíti a prověsti sama sprá-
va zemská, po případě stát z vlastních pro-
středků a pomocí orgánů, placených z fondu
zemského, po případě státního.
Tím prokázáno jest nade vši pochybnost.
že zasluhuje nový „Spolek pro výchovu a léčhu
rachitiků a mrzáků“ vším právem netoliko mrav.
ni, nýbrž i všemožné hmotné podpory zemsk
i státní.
Aby řečený spolek kýženého cíle mohl do-
síci a aby v nejbližší době přikročiti mohl k
zřízení projektovaného prvního jubilejního ústa-
vu, urychleno bylo za vzáené a všeho uznání
hodné blahovůle a ochoty pana referenta e. k.
místodržitelství schválení stanov a ustavení
se spolku, takže mohla býti neprodleně podána
žádost k zemskému výboru o poskytnutí pod-
pory z fondu sirotčího k léčbě a výchově zmrza-
čelých sirotků a polosirotků. V annálech nového
spolku zasluhuje na čelném místě zlatými pisme-
nami zaznamenánu býti pozoruhodný zjev, svěd-
čící o správném porozumění a o živém smyslu
pro účely lidumilství zemské správy a zejména
nynějšího novým vybudováním akce sirotčí, v ze-
mi naší zasloužilého referenta, přísedícího pana
Karla Adámka, jemuž vděči spolek vše-
možně urychlené vyřízení podané žádosti
zemským výborem udělené schválení nezúroči-
telné půjčky do 100.000 K s přiměřeným po-
čtem stipendií sirotčích pro první jubilejní ústav
pro léčbu a výchovu rachitiků a mrzáků v okoli
Prahy.
Nejblíže příští akce nového spolku záležet
bude v jednání s c. k. vládou o povolení zvláštní
chirurgicko-orthopaedické kliniky při prvním ju-
bilejním ústavu. Při ustavující valné schůzi po-
staven byl v čelo spolku nového ústavu jedn
myslonu volbou v hodnosti předsedy prof. dr. Ot.
Kukula, náměstky téhož zvoleni MUDr. Antoni
Štych a MUDr. Jan Dvořák, jednatelem snaživý
p. Ad. Kabeláč a pokladníkem p. cís. rada Oldr
Rosenberu.
Tak vešla v život nová závažná instituce
čelící nejen ku přiměřenému, časovým poža-
davkům vybovujícímu opatření mrzáků, nýbrž
k moderní úpravě péče a léčby mrzáků a rachi-
tiků, jejíž hlavním těžiskem bude chirurgieko-
orthopaedická léčba v prvním veřejném jubilej-
ním ústavu. Budovatelé nové moderní ideje
v zemi naší a zakladatelé nové veřejné, první
toho druhu instituce, jsou si dobře vědomi, že
veliké dílo vyžaduje i velkých prostředků a že
jedině horlivá a nadšená součinnost jednotliveů
lidumilů, země, státu a různých korporací, za-
bezpečiti může důstojné provedení veliké, zá-
važné, časové lidumilné ideje. Lidumilství ve
vlasti naší, bez rozdílu vyznání, národností a
pelitických odstínů, otevírá se rozsáhlé a vděčné
pole: veškeré podpory, odkazy a přispěvky, po-
skytnuté novému „Spolku pro léčbu a výchovu
rachitiků a mrzáků“, budou v zájmu dobra ve-
řejného velice prospěšně uloženy a ponesou
bohdá blahodárnými účinky, dosaženými vyléče-
ním tisíců blahořečicích nrzáků, vysoké úroky.
Dle úřadně schválených stanov obnáší pří
spěvek člena zakládajícího 5000 K, buď na-
jednou aneb v pěti po sobě jdoucích ročníel
lhůtách — příspěvek člena podporujícího 1000
korun — člena přispivajícího 50 K — a pří
spěvek člena činného 5 K ročně.
Lidumilní dárcové mohou zakládati též sti
pendia, nesoucí jich jména, na jedno neb více
lůžek v ústavu.
Písemné dotazy, příspěvky a dary zasílat
možno na adresu jednatele p. Adolfa Kabeláče
Král. Vinohrady, Čelakovského sady, č. 432 st.
12 nové, telefon 1144.
#7
alto_textblock
#7
Z kruhů vědeckých.
#8
alto_textblock
#8
žena v historil lidstva.
Čteme-li dějiny lidstva, zejména dějiny, psa-
né ještě ve starším duchu, jež namnoze před-
kládají nám pouze osudy dynastií, vznik a zánik
států a počet svedených bitev, dočítáme se tu
a tam zpráv o některé vynikající ženě, o nějaké
královně atd., ale dějin ženy v pravém slovn
smyslu, totiž vývoje jejího postavení v životě
veřejném i soukromém, a poměru jejího k muží,
od prvopočátku, kam až historie sahá, až na
naše doby, se tam nedočítáme. Teprve v novější
době se tomuto veledůležitému oboru dějin kul-
turních, po případě i právních, věnuje větší po-
zernost, a srovnáváním různého postavení, jak
přísluší ženě u různých národů a v různých do
bách, dosahujeme velezajímavých výsledků, ze
jména pro kulturní dějiny lidstva.
Samozřejmo jest, že žena nezaujímala všu
de a vždy stejné postavení; v jejím soeiálním
postavení i v jejím poměru k muži u kulturníci
národů od nepamětných dob až na naše časy —
národy, kteří dnes dosud jsou v t. zv. přirodním
stavu čili národy necivilisované necháváme
v této úvaze nepovšimnuty — zračí se celkem
ohromný vývoj. Kdežto žena u mnohých národů
byla původně jen věcí či předmětem majetku
muže (otce, manžela, bratra neb i syna), jest
dnes naprosto -vobodným občanem státním, ě
dosud jest v dosti značné míře v občanských
zejména v politických právech svých obmezena
takže sociální postavení její nerovná se sociál-
nímu postavení muže; a kdežto dále v poměru
k muži bylo na ni namnoze nazíráno jako na
pouhý předmět rozkoše, jest dnes, vyjímajíc ná-
rody vyznání mohamodánského, rovnoprávným
členem rodiny a požívá v manželství stejných
práv jako muž.
Bude tedy úkolem této úvahy nastíniti co
nejstručněji a způsobem pro širší vrstvy přístup-
ným stav těchto poměrů a vývoj jejich u růz-
ných národů postupem časovým.
#9
alto_textblock
#9
Žena u starověkých národů vý
chovných.
Postavení ženy u těchto národů nebylo stej
né. Ve staré Číně stála — a stojí dosud, jjebot
tak veliká jest sotrvačnost, či spíše řečeno stá-
lost názorů a institucí v Číně — žena úplně pod
nužem; její sociální postavení jest naprosto od-
lišné od postavení mužova. Kdežto muž jest ve
svém jednání svoboden, jest žena muži zcela
podřízena: jako svobodné děvče otci, jako man
želka svému manželu, jako vdova svému nej-
staršímu synu. Tato podřízenost a odvislost vště-
puje se ženě již od nejůtlejšího mládí; její ne-
rovnocennost jest zřejma i v tom, že na pt
manželka nesmi obývati tytéž místnosti jako jejt
manžel, nosmí užívati ani téhož nářadí, ba umi-
rají i v jiných místnostech. Žena vůbec musí
obývati vždy vnitřní místnosti a jest na tyto také
neustále vázána; aby pak vůbec jí bylo zabrá-
něno vzdalovati se daleko od domova, vznikl
v Číně ukrutný zvyk mrzačiti útlým děvčstům
nohy, takže čínská žena nemůže pro velké bo-
lesti skutečně na vzdálenost jen poněkud větší
pěšky choditi. Ukrutný tento zlozvyk dochoval
se až na naše časy, ovšem názory změnily se
potud, že zmrzačená noha pokládá se za ne-
zbytnou okrasu každé vznošenější Číňanky; pou-
ze v nejehudšich vrstvách se z praktických dů-
vodů od toho upustilo. V manželství měl muž
všechna práva, žena žádná; muž může vedle své
jedné zákonité ženy pojmouti ještě více žen
vedlejších, pouze muž může žádati o rozvod.
žena nikoli, po smrti mužově nosmí se vdova
znovu vdáti atd.
Zcela jiné bylo postavení ženy u starýcl
Indů; zde byla žena úplně rovnocenna s mu-
žem a byla také neobyčejně vážena, ba v mno-
hých případech vyžadoval toho jakýsi akt zdva-
řilosti, aby žena měla přednost i před mužem,
ovšem jen v domácnosti. Pravidelná působnost
ženy byly práce domácí; přes to však ženy
z kasty brahmánské obíraly se mnohdy i vědou,
a historie té doby dochovala nám jména uče-
ných brahmánek, jež vynikaly v oboru vědy i
v básnictví. Vdala-li se žena, byla ovšem podří-
zena muži; sňatky připouštěly se však jen v jed-
né a téže kastě. Malíželství bylo pravidlem
menogamické (jednoženství); byla-li však žena
bez synů, mohl manžel si přibrati ještě jednu
ženu, a bylo-li manželství vůbec bezdětno, mohl
manžel dáti za sebe jiného muže, a vzešly-li
z tohoto nového spojení děti, byl manžel poklá-
dán za jejich otce. Pouze jeden ukrutný zvyk
lze v této příčině zaznamenati u Indů, který tu
a tam dodnes ještě existuje, totiž že manželka
po smrti svého muže dávala se s tímto spalovati
avšak zdá se, že tento zvyk přejat byl z ciziny.
Veliké vážnosti těšily se také ženy ve sta-
rém Egyptě, Snad na jedné straně to bylo také
uctívání bohyně Isidy, snad na druhé straně
pozůstatky t. zv. práva mateřského!), jehož stopy
jsou v Egyptě zcela zjevné, jež působily k tomu, že
žena oproti jiným zemím stála vysoko. Zajímavý
toho doklad podává nám m. j. rukopis jednoho
prince královského v 5. stol., dynastií (nejstarší
doba egyptská), ve kterém jsou poučení, jak cho-
vati se vůči ženám a kde se praví na př: „Jsi-li
moudrý, zdob dobře svůj dům, miluj svoji ženu
bez různic, živ ji, krášli ji, zahrnuj ji dobro-
diním a oblažuj ji, dokud žiješ; neboť jest to
statek, hodný svého držitele.“ I v Egyptě bylo
manželství pravidlem monogamické, ovšem mohl
sobě manžel vydržovati otrokyně; zaměstnání
ženy bylo vedení domáenosti. Zajímavo jest
však, že dcerám v nedostatku mužských dědieů
příslušelo dědické právo, což platí zejména pra
deery královské, které dědily i trůn svého otee
a zakládaly takto novou dynastii. Jest to také je-
den pozůstatek práva mateřského, který obzvlá-
#10
alto_textblock
#10
1) T. zv. právo mateřské či princip gynaikokra-
tický neb také matriarchát jest zvláštní zjev, záležejíc
v tom, že veškery příbuzenské a dědické poměry se
zařizují vždy dle matky. Děti stojí pouze vůči matce
v poměru příbuzenském a dědickém, vůči otci, který
v mnohých případech není ani jim znám, nejsou
nižádném poměru: mater semper certa, pater incer-
tus. Přirozeně pak, dochází-li i k formálním sňatkům
vžení se vlaslně manžel do rodiny své manželky
Jakýsi pozůstatek těchto názorů, ovšem jen rázu
mravního, mohli bychem vypozorovati snad i dodnes
Oproti tomu systém patriarchální značí pravý
opak: zde hlavou celé rodiny (a celého rodu) jesl
otec, poměry příbuzenské a dědické zařizují se pouze
dle otce a každá nová manželka vslupuje v rodinu
svého manžela, stává se jejím členem a ze své do-
savadní rodiny vystupujo na prosto.
#11
alto_textblock
#11
ště v Egyptě docházel výrazu i v tom, že krá-
lové egyptští (faraonové) pojímali za manželky
nejraději své sestry, neboť dědic z takovéhoto
manželství vzošlý měl nepochybné dědické právo
a to spíše po matoc, dceři to královské, než p
otci. V životě veřejném postavení ženy egyptsk
nebylo valné. Jako zvláštnost názorů egyptských
svědčících o tom, že muž přece jen byl pokládán
za něco dakonalejšího než žena, sluší uvésti, že
po smrti každého Egypťana, jeho druhojev, kte
rý byl nesmrtelný a slul Osiris *), byl jen muž
ského pohlaví (i šlo-li o ženu).
Rovněž i u Babyloňanů a u Assyrů byl
postavení ženy celkém dobrě; ano Assyrově maj
dokonce i ve svých bájich slavnou královnu
Semiramis, a v jejich náboženství přísluší bohy
ním vedle bohů čestné místo. Zákonodárství, jal
z dochovaného psaného zákonníka krále Hlam
murabia (kol r. 2500 př. Kristem) souditi lze
bylo sociálnímu postavení ženy celkem dost
příznivo. Poměry manželské i rodinné byly zá
konem upraveny; pravidlem byla monogamie
(jednoženství), ač muž měl právo pojati i ženu
vedlejší, která však byla zákonité manželce ve
všem podřízena a musila vykonávati hrubšt
práce v domácnosti. Svazky manželské nebyly
však u Semitů vůbec příliš pevné; zejména muž
měl právo od své manželky prostředkem t. zv
zapuzovacího listu se odloučiti, musil však, ač
nebylo-li zavinění na straně manželky, této dát.
také náležité odškodné. Rovněž však i manželk
může, jestliže ji manžel bezdůvodně zanedbává
tohoto opustiti a svoje věno si vzíti. I v manžel-
ství jest žena samostatná: může dle výše uve-
deného zákonníka Hammurabiova vystupovati jako
svědkyně, může provozovati obchody na svůj
vrub a míti i své soukromé jmění, na které věř
telé jejího manžela nemají nijakého práva.
Jestliže však neprávem se s manželem svým
znesváří, neb vůbec proti němu nějak proviní
propadá trestu utopení neb svržení s věže.
Podobné postavení, ovšem snad méně svo-
bodné, měla také žena u starých Židů, což ko-
nečně lze si vysvětliti i kměnovým příbuzen-
stvím stárých Israolů s národem babylonským
assyrským, i podstatně stejnou kulturou. Sňatky
mezi sourozenci byly u Židů na denním pořád-
ku; tak na př. měl i Abraham svou sestru Sáru
za manželku. Rovněž i mnohoženství nebylo zde
zjevem neobvyklým, srov. na př. mnohoženstv
u Jakuba. Sňatky mezi sourozenci, zejména
v rodě královském, byly dále obvykly také u sta-
rých Peršanů; syn Kýrův Kambyses měl mez
svými ženami i dvě své sestry.
Ke konci této kapitoly nutno zmíniti se také
o poměru ženy k muži mimo manželství u staro
věkých národů východních, tedy o poměřech sexu
álních. A v této příčině Ize vším právem říci, že
zejména u národů semitských a u Egyplanů pa-
novala dle našich náhledů veliká volnost mravů.
a prostituce byla v plném kvělu.
Národové tito znali celkem dva druhy pro
stituce: pohostinnou a bohoslužebnou. Prvá zá-
ležela ve všeobecně tehdy rozšířeném smysl
pro pohostinnost: host do domu, bůh do domu;
bylo tedy povinností hostitolovou předložiti své
mu hostu vše, co má nejlepší, tudíž také svoji
ženu, neb i dceru. Děti od takovýchto hostů
zplozené byly pokládány za dar bohem seslaný
a za zvláště nadané. Prostituce bohoslužebná
pak záležela v tom, že náboženství těchto národů
předpisovalo určité bohoslužebné obřady, jichž
účel a podstata nezáležely v ničem jiném, než
aby účastníci takovýchto slavností oddávali se
pohlavním výstřednostem všeho druhu.
Prostituce bohoslužebná stála u těchto ná-
rodů na velké výči, a kolébku této prostituce
sluší hledati ve staré Chaldeji, u Babyloňanů a
Assyrů. Byl to t. zv. kultus bohyně Mylitiy,
kterém vypráví nám již starý dějepisec řecký
Herodot; platil totiž v Chaldeji zákon, že každá
žena musí jednou za svého života odebrati se
do háje, zasvěceného této bohyni Mylittě (bohyně
lásky) a zde oddati se kterémukoliv z přícho-
zích cizinců. Jakmile vstoupila do toholo háje,
nesměla odsud odejíti dříve než až tuto obět
vykonala; přirozeně tedy krásné ženy vracely se
domů brzy, méně hezké musily čekati tak dlou-
ho, až některý cizinec je vysvobodil; mnohé
čekaly tři i čtyři roky. Každá žena v tomto háji
musila uposlechnouti vyzvání kteréhokoli z při-
chozích a dostávala pravidelně od něho za svoji
oběť peněžitý dar, který však plynul vždy do
pokladnice této svatyně.
Mrav tento, či spíše řečeno nemrav, působi
zhoubně na celé prostředí babylonské, a zne-
mravnělost všeobecná šířila se do vůkolních
zemí. Kultus Mylittin byl přijat sousedními ná-
rody a ujal se zejména v Arménii, kde bohyně
Mylitta slula Analtis, dále v celé Syrii a u Fe-
ničanů, kde tato bohyně byla známa pod jmé-
nem Astarté. Bohoslužebná prostituce rozšířila
se u všech semitských národů, zejména i u sta-
rých Židů, neboť bible nás nejlépe poučuje
o tom, že proroci marně horovali o vyhlazení
podobných slavností. Tyto slavnosti byly v
starém věku u všech sousedních národů velmi
dobře známy a shromažďovaly do roka značné
množství cizinců v takových svatyních lásky.
Jednotlivá města a místa byla však obzvláště
vyhlášena; byla to zejména pobřežní města fe-
nická, dále ostrov Cypr a pod. Ostatně byly
u každého většího chrámu zvláštní domky, kters
sloužily jenom ku provozování této bohoslužebné
prostituce; takovéto domky byly i v blízkosti
chrámu Šalomounova v Jerusalémě, kde, jakož
i v celé říši židovské, obzvláště od dob krále
Šaiomouna, se tato prostituce rozšířila úžasnou
měrou.
Neobyčejně byla bohoslužebná prostituee
rozšířena i v Egyptě. Náboženství egyplské vů-
bec, právě tak jako všechna náboženství staro-
věká, nebylo v podstatě ničím jiným, než perso-
nifikací dvou přírod: přírody oplodňující a pří-
rody rodící; prvá jest představována Osirisem
druhá bohyní Isidou. Egyptská báje vypravuje
že když Osiris rozsekán byl Tyfonem a rozmetár
po celém Egyptě, manželka jeho Isis sbírala tyt.
částky a sebrala všechny až na jednu částku;
odtud vzaly svůj původ slavnosti na pamět této
práce Isidiny, při kterých na procesí nesena byla
tato nenalezená čásť těla Osirisova (právě odznak
#12
alto_textblock
#12
5) Dle náboženských předslav starých Ezypťanů
skládal se toliž každý člověk z těla hmotného a ze
svého druhojevu, který byl věrný obraz osoby: dru-
hojev byl mužem, ženou, dítětem atd., podle toho.
o jakou osobu šlo; po smrti oddělí se prý tento dru-
hojev od nebožíika a žije posmrtný život dále a na-
zývá se nyní Osiris zemřelého N. N. a jest vždy
mužského pchlaví; jen výjinkou byl tento Osiri
zobrazován také v podobě ženské.
#13
alto_textblock
#13
síly plodící), a jež shromažďovaly vždy množství
lidu. Slavnosti tyto konány byly na všech místech
v Egyptě a nebyly ničím jiným než shromaždištěm
prostituce. Jaké oblibě se tyto slavnosti těšily
a jaké jméno měly v celém tehdy známém světě.
vidno nejlépe z té okolnosti, že v jednom z nej-
vyhlášenějších míst těchto slavností, v městě
Bubastis, shromažďovalo se každoročně kol
700.000 poutníků.
Kultus bohyně Isidy byl tudíž totožný s kul-
tem bohyně Mylitty, Astarty atd. a byl pravým
semeništěm bohoslužební prostituce. Že slavnosti
tyto valně přispívaly k všeobecné znemravně-
losti, jest samozřejmo, a byly to zejména egypt-
ské ženy samy s vrozenou svou nenasytností lá-
sky, jež tuto znemravnělost podporovaly. A ne-
byly to snad jen prostitutky ze řemesla, kněžky
takovýchto svatyň, nýbrž ženy z nejvyššíeh
kruhů, v první řadě dcery královské, které se
prostituci oddávaly nejen se svolením, nýbrž do-
konce i na vybídnutí svých otců, faraonů egypt-
ských. Tyto úžasné poměry nejlépe charakteri-
suje tato pověst, kterou nám vypravuje Herodot.
Když prý král Cheops vystavěl známou velkou
pyramidu, která pohltila ohromné sumy peněz
vydal svojí vlastní dceru, aby zjednal sobě peně-
žitých prostředký ke stavbám dalším, v šanc pro-
stituci a přikázal jí, aby od každého svého mi-
lence vyžádala sobě nějaký peněžitý dar. Tati
dcera královská nejen že takto sbírala peníze,
nýbrž vedle toho vyžádala sobě od každého mi-
lence kámen na stavbu pyramidy; a z těchto
kamenů byla prý, jak vypravují kněží, vystavěna
prostřední ze tří známých pyramid.
Takto zakořenila se bohoslužebná (i poho-
stinská) prostituce u všech starověkých národů
východních a šířila se po celém tehdy známém
světě. Že měla vliv i na postavení ženy, jest oči-
vidno. Zvyky tyto šířily se i u Řeků a u Římanů;
o tom, jakož i o postavení ženy u těchto klasi-
ckých národů v článku příštím.
#14
alto_textblock
#14
Dr. B. B.
#15
alto_textblock
#15
191/2 8.
#16
alto_textblock
#16
Číslo 224
#17
alto_textblock
#17
Šachy.
Pořádá J. Rašovský
Veškeré dopisy adresovány buďtež: J. Rašovský,
Uh. Ostroh, Morava
#18
alto_textblock
#18
Úloha čís. 383. (Originál.)
Ladislav Vetešník v Osikách
#20
alto_textblock
#20
Mat ve 3 tazích.
#21
alto_textblock
#21
Končící hra číslo 39.
V partii hrané nedávno v Berlíně došlo k násl. posta-
vení:
#23
alto_textblock
#23
Prof. Sormann, který měl černé, dal partii za re-
mis! Místo toho mohl vlak, jak dr. B. Lasker ukázal,
buď dobýti dámy, nebo dáti mat ve 12 tazích:
1.... De7—g3-+, 2. Kg4—f5 Dg3—e5+, 3. Kf5—g
De5—e8+, 4. Kg6—h6 De8—h8+, 5. Kh6—g6
Jf3xh4+, 6. Kg6—g5 Dh8—e5+!, 7. Kg5—he
Jb4—f5+, 8. Kh6—g6J5—e7+1, 9. Kg6—h6 De5—h8--
10. Kh6—g5 Dh8—g7+, 11. Kg5—f4 Dg7—33+,
12. Kf4—e4 Dg3—e3 f mat.
#24
alto_textblock
#24
Partie č. 316.
Hrána v česko anglickém koresp. zápase.
Sicilská hra.
Bílý: Fr. Batík, Praha.
Černý: J. Smíth, Queen-
c7—c5
stown.
1. c2—e1
2. Jg1—f3 Jb8—ce
3. d2—d4
c5xd4
4. Jf3xd4
g7—g6
5. Jb1—c
S18—g7
6. Sc1—r e3.
Jg8—- i
7. Sf1—eža)
d7—d6
0—0
8. 0—0
Sc8—dz
9. h2—h3
Va8—es
10. Dd1—dž
Je6xdáb
11. f2— f4
#25
alto_textblock
#25
a7—a6
12. Se3xíd4
13. Dd2—e3le) Ve8—c6rd
14. e4—e5! Jf6—es
d6xe5
15. Se2—f3.
16. f4xe5 Vc6 —es
17. Se3—b6 Je8—c7
18. Sí3xb7 Vc8—bs
19. Sb7xa6 Sg7xe5
20. Vat—d1 le) Se5 — def
#26
alto_textblock
#26
ii
#27
alto_textblock
#27
21. Vdt xkídet
22. Sb6xKc?
23. Jc3—— do
24. Jd5— f6-
25. De3—d4h
26. Dd4xkb6
27. Jf6x«d?
28. Jd7x«fs
29. a2— a3
30. Kgt—fe
#28
alto_textblock
#28
e7xde
Dd8xkc?
De7—dsg
Kg8—g7
Dds—bsi
Vbsxc be
Vb6xkc a6
Kg7x fa
Kt8—e7
Va6—ce
Vc6—be
#29
alto_textblock
#29
32. VfI—el-
Ke7—d7
33. Vc1 — e9
Vb6—bz
Kd7—cs
34. Kf2 —en
35. Ke3 —ds
d6—d5
36. a3—a4
h7—h5
37. b2—b4
Kc6—ds
38. a4—a5
Kd6—c
39. Ke3—dt
Vb7—a7
Va7—dz
40. Ve2 —e5
41. b4—b5 a černý
se vzdal.
#30
alto_textblock
#30
31. c2— es.
#31
alto_textblock
#31
Zprávy šachové.
#32
alto_textblock
#32
Praha. Mezinárodní turnaje mistrovský a amateur-
ský u přile žitosti jubilejní výstavy 1908 začnou dne l7
května. Cen 10: 4000, 3000, 2000. 1500, 1000, 800.
600, 400, 300 a 200 K. mimo to ceny čestné. V tur-
naji amateurském budou ceny později stanoveny. K tur-
nali mlstrovskému připuštěno bude 20 účastniků: přl-
hlášky do I. dubna 1908 na Výkonný výbor jubilejn
výstavy v Praze, I. (obchodní a živnostenská komora),
hez vkladu, ale se 100 K záruky, které po řádněm
absolvování turnaje budou vráceny Řizením turnaje po-
věřen jest následující výbor: Čestný předseda: dr. Vla-
dimir hrahě Lažanský; předsedové: I dr. lnž. Antonin
Klir, Il. dr. Gustav Bergmann; mistopředseda: l. Jar.
Krautštengl, II. dr. Jos Lerch: Jednatelé: I. K. Anderle
II. Her. Polack; pořadatelé: Mg. ph. Ant. Toman, dr.1
Lerch, K. Anderle, H. Pollak; členové: O. Důras, J. Ho-
sperger, V. Kautský, K. Zmatlik, M. Porges, I. Wurm
A. Solnař a K. lilek. — Zároveň s těmito turnaji koná
bude IlI. sjezd „Ústředni jednoty českých šachistů“ (dl
usnesení na Il. sjezdu r. 1907 v Brně).