Strana 2. Číslo 96

KATOLKCK ISTY.

Dne 8. dubna 1900.

Zasedání sněmů samých trvati bude dle nejno- vějších zpráv do 5. května. Hned potom bude prý poznovu pokračováno v dorozumívacích konferencích, načež někdy kolem 20. května sestoupí se říšská rada. Společný rozpočet pro r. 1901 jest před- mětem takřka nepřestávajících ministerských kombi- nací. Předsedové uherského i našeho kabinetu a také oba finanční ministři namáhají se ze všech sil, aby společný rozpočet nebyl příliš zvýšen, ale náčelník generálního štábu baron Beck a vrchní inspektor dělostřelectva Kropatschek naléhají zase na ne- odkladné objednání nových rychlopalných děl, čímž by ovšem nová a těžká břemena byla uvalena na bedra poplatníkův. Kromě toho jedná se prý také o zvýšení presenčního stavu činného vojska. Nepa- tříme sice ke škarohlídům žádného druhu, tentokráte přece však obáváme se, že nezvítězí nikdo jiný, než vojenští pánové. Aféra Hallicrova. Rozhodčí soud vynesl včera o této aféře svůj rozsudek. Rumunský stát má na jeho základě vydati podnikateli Hallicrovi jeho kauci v obnosu 700.000 fr. a zaplatiti mu za instal- lace, stroje a j. 5,526 632 fr. Žádost Hallicrova z vyplacení odškodného, úrokův a náhrady za ušlý zisk byla od rozhodčího soudu zamítnuta. Z úhrn- ného obnosu 6,226.632 fr. má jedna čásť býti za- pravena ihned, druhá pak ve dvou lhůtách, a sice po 2 a 3 měsícíc. Nový úklad proti řeholím ve Francii. Předseda francouzského kabinetu, kterýž jest, jak známo, také mínistrem kultu, vystoupil na novo, a sice s důležitým opatřením proti neautori- sovaným církevním řádům. Rozeslal totiž arcibiskupům a biskupům zvláštní oběžník, ve kterém poukazuje na to, že členům neautorisovaných kongre- gací nemůže podle zákona býti dovoleno, aby konali missijní neb jakákoliv jiná kromobyčejná kázání. Stalo se to sice v několika diecésích, ale právě tím vyšlo prý na jevo, že světské duchovenstvo jest z ná- boženských výkonů zatlačováno, a že tyto výkony svěřovány jsou neschváleným a zákonitě rozpuštěným kongregacím, čímž jim přidělováno důležité pole du- chovní správy. Dekret ze 26. září 1809 — praví se dále v okružníku — přísně zapovídá missionářskou činnost v zemi. Přestupování tohoto zákona uvalilo by těžkou vinu nejen na osobní zodpovědnost biskupovu, nýbrž i na toho onoho faráře. Předseda ministerstva vyzývá z tohoto důvodu představené diecésí, aby bu- doucně missionářských kazatelů do těchto svých die- césí nepřipouštěli a nedovolovali také žádných mimo- řádných kázání, kteráž prý otřásají organisací, takže stávajíce se prý tu a tam i podnětem k porušování veřejného pokoje. Nepotřebujeme dozajista ani nějak zvlášť připomínati, že tento ministerský okružník vy- volal veliké hnutí ve všech katolických kruzích, zvláště s ohledem na to, že na přečetných místech oznámena byla pro blížící se pašijový týden kázání missionářská. Francouzská vláda počíná si nejinak, nežli jako byla nadobro slepa. Větří nebezpečí všude tam, kde ho není, ale toho, jež Francii skutečně hrozí, nepozoruje a nedbá. K jakým koncům Francie může následkem toho dospěti, leží na bíledni. Dnešní »Vaterland«, kterýž také zabývá se okružníkem předsedsedy francouzského kabinetu, praví: Radikálně socialistický kabinet Waldeck - Roussenův

stává se opovážlivějším a nechává vždy víc a více vystupovati do popředí svou tendenci, boj proti katolické církvi ve službách 16že, třeba že vždycky také přiodívá se při tom farisejským plá- štíkem, aby znova zakryl tygří drápy svého hesl »Ecrassez l'infame«. Francouzská poslanecká sněmovna schvá- lila osnovu zákona, jíž armáda podřizuje se mini- stru války. Car Mikuláš přijal dne 6. t. m. bulharského ministra války Paprikova ve slyšení. Rusko a přístav v Burgasu. V listu »Te- legraf«, který se považuje za orgán bulharského mi- nistra války, objevil se článek, v němž se pisatel přimlouvá za přenechání přístavu burgasského Rusku, které má potřebných 20 milionů na opevnění přístavu toho a v pádu války s Tureckem jistě by se ho zmocnilo, aby mělo operační basis pro výpravy lod- stva na Černém moři. Článek ten vzbudil v Bul- harsku pochopitelný rozruch. Anglická dolní sněmovna konala druhé čtení zákona o záložním loďstvu. Zákon zmocňuje admiralitu k potřebnému svolávání loďstvových záloh. Turecko zbrojí. Zvláštní komise, v jejíž čele stojí divisionář Riza paša, odjede co nejdříve do Ně- mecka, aby studovala u Kruppa nejnovější opravy rychlopalných děl. Po návratu komise bude defini- tivně na zkoušku objednáno 16 baterií (96 kusů) ry- chlopalných děl pro 2. a 3. armádní sbor. (Drinopol a Soluň.) Sultán poděkoval německému císaři Vilémovi za poslední oznámenou poděkovací depeši a oznámil zároveň úmrtí Osmana paši, otce dvou svých zeťůa velikého vojevůdce. Sultán nařídil, aby na hrobě Osmana paši bylo zbudováno mausoleum. Včera po selamliku přijal sultán ruského velevyslance Sinověva. Náboženská válka. Z Džibuti se oznamuje, že následkem náboženské války svedena byla dne 19. t. m. u Digdigy a Ogadenu bitva. Vítězem zůstal křesťanský guvernér v Har- varu. 2000 musulmanů bylo zabito. Král Menelik poslal na posilu 8000 jezdců.

Ze sněmovních komisí. Školská komise odbývala schůzi dne 7. dubna 1900. Návrh posl. dra. Š amánka přidělen posl. Soko- lovi. V debatě o úpravě poměrů učitelských obrací se posl. Schwarz předem proti prohlášení vlády a vyslo- vuje politování, že vláda chová se tak zdrželivě a spíše mrazivě oproti otázce té. Míní, že nejde tu pouze o otázku finanční, nýbrž o otázku eminentně školskou a ukazuje k tomu, jaké rozrušení zavládlo v kruzích učitelských; proto bylo by bývalo spravedlivo, kdyby byla zemská školní rada trochu vřelejší zájem o věc tu projevila a pro- hlásil, že vyžaduje toho zájem a vývoj školy, aby otázka ta byla rozřešena; jest přesvědčen, že jednotliví členové zemské školní rady jsou toho přesvědčení, ale byl by ra- ději viděl, aby toto mínění došlo výrazu v plenárním usne- sení zemské školní rady. Otázka, o kterou se jedná, jest způsobena neblahými hmotnými poměry učitelstva. Vinu toho nese úprava dosavadní, zejména, že byla přijata sou- stava místních tříd. — Řečník polemisuje s vývody posl. hr. Zedtwitze. Souhlasí s ním, že finanční stav země je příčinou toho, že otázka úprávy platů učitelských postu- puje poněkud pomaleji. Dovolávati se pomoci státu, po- kládá řečník za finančně i politicky nesprávné. Řečník uka uje k tomu, že zvýšením zemských přirážek není možno věc provésti a proto třeba pomýšleti na úhradu

jinou, poněvadž pokud jedná se o otázku, na které mají všichni obyvatelé zájem, musí se státi úhrada prostředkem takovým, jenž této konstrukci odpovídá, tedy nějakým pří- platkem k dani nepřímé. Řečník pojednává o prostředcích, jež se ventilují, zejména o otázce daně z piva, o poplatcích kolkových z výkonů úřadů samosprávných. Řečník míní, že bude záhodno, aby se při otázce úhrady vzalo také zrušení školného v úvahu. Ohledně formálního postupu míní řečník, že by se školská komise měla omeziti pouze na luštění úpravy platů učitelských tak, jak zdá se nám přiměřeno prospěchu školy a hospodářským poměrům poplatníků. Z těchto hledisek měla by se osnova vypracovati a pak ode- vzdati rozpočtové komisi, kteráž pak uradí se o osnově druhé, tak že celá věc mnohem dříve může býti projednána a uzákoněna, Poslanec Posselt činí návrh, aby školská komise přešla k speciálnímu rokování o návrhu posl. Anýže a dra Werun- ského. Návrh posl dra Scharfa na konec rokování po delším formálním rokování přijat 10 hlasy proti 6. Z generálního rokování zapsáni jsou ještě posl. Bendel, Kö nig, Špindler. Holzinger, Šťastný, Fournier, Sokol, Hořica, dr. Scharí, Schwarz, velmistr dr. Horák, kanovník Sedlák, dr. Čela- kovský. Posl. Bendel přimlouvá se za přechod k dennímu pořádku; pojednává zevrubně o otázce disciplinárního řádu, ve kterémžto ohledu uvádí některé křiklavé příklady, odpo- ručuje pak rychlé projednání této záležitosti, poněvadž spo- lečnou prací jednak slouží se oběma národům, jednak na- stává jakési sblížení. Posl. Köuig činí návrh vzhledem k tomu, že bude svolán subkomitét 3členný, aby také touto záležitostí se zabýval. Komplikace nebo protahování se nebojí. Po krátkém prohlášení ryt. dra Holzingera schůze skončena.

K pouti římské.

Sv. Otec papež Lev XIII. volá všecky poutníky laskavě do Říma. Za příčinou nastávající pouti uher- ských katolíků prohlásil k malíři Filipu Laszloovi: »Nechť přijdou jen četně: biskupové a občané, magnáti a sedláci. Otcov- skou láskou všecky budu žehnati.« Tak významně napomíná sv. Otec své katolíky, tak volá též k nám Čechům, aby přišli v nejhojnějším počtu a ze všech stavů, od nejvyššího církevníhoa světského hodnostáře k poslednímu členu našeho ná- roda. Kéž tato vznešená slova našeho vřele milova- ného otce najdou hlubokou ozvěnu v srd- cích českých katolíků, kteří doposud se nerozhodli k pouti se přidati, aby tak v nejbližších dnech učinili ! Budeme státi před očima svého nejvyššího pa- stýře, který na nás bude okem zkoumavým pohlížeti. Čím větší počet nás bude, tím větší radost způso- bíme sv. Otci, který nás Čechy opravodou láskou zasypává jako všecky Slovany. Naše věrověstce sv. Cyrilla a Methoděje prohlásil za apoštoly veškerého Slovanstva, založil českou kollej v Římě, aby nadaní stůdující mohli býti v samém srdci katolické církve vychováni, aby mohli odtud šířiti slávu církve řím- ské. Při prvních dvou českých poutnických výpra- vách dal na jevo, že Čechům jest nemálo nakloněn, proto pojďme my čeští katolíci v počtu nejčetnějším poděkovati sv. Otci za nesčetné důkazy lásky a pří- zně k českému národu. Kdo by pak sám nemohl a zámožným jest, nechť za sebe pošle jiné, aby tak si získal zásluhu nemalou. Jen úsilovnou agi- tací všestrannou můžeme se dopra- covati důstojného zastoupení mezi katolickými národy celého světa. Stále se tvrdí, že řady našich stoupenců rostou, avšak když má příjíti ke skutku, tu nastává jakýsi útěk. Bylo by zajisté smutným svědectvím pro naši organisaci,

mluviti! Lang na to namíchal sobě a svým čtyřem dcerám cyankali. Toliko on a nejstarší dcera, nevěsta, jedu podlehli, tři mladší děti byly zachráněny. Vídeň v poslední době je velmi bohata na sen- sační sebevraždy. Nedávno dva literáti učinili spo- lečně pokus sebevraždy, jížto podlehl jen jeden. Pří- čina sebevraždy byla praobyčejná — nouze. Psali knihtiskařům, jak se říká, do foroty, fabrikovali ro- mány a umírali hlady. Vídeňská »N. fr. Pr.« věnuje oběma tuto upo- mínku: Jeden je již mrtev, druhý dosud živ — v ne- mocnici. Ohledací zpráva zní: »okamžitá pomatenost ducha.« — Tak se to píše po každé. Sebevražda, jejíž pohnutka není zjištěna, označí se jako porušení mysli. Pohnutky sebevraždy u obou jsou známy. Vedlo se jim zle, velmi zle. Doráželi na ně soudní sluhové se žalobami, zábavami svršků, draž- bami. Vynasnažovali se poctivě, svůj vezdejší chléb si zasloužiti Jeden z nich byl robotníkem v měsíčníku, ve službách knihtiskařského barona, druhý fabrikoval literární compendia. Nedávno napsal Brandes: odté doby, co umění knihtiskařské nalezlo nesmírného roz- šíření, lidé přestávají čísti. (Dříve mívali jsme analfa- bety, teď máme aliteráty, t. j. lidi, kteří sice čísti umějí, avšak nic nečtou. Pozn. red.) Aby ale mnozí z nich dali si nátěr, že všecko čtou, čtou pouze lite- rární compendia, stručné zprávy a obsahy z děl. Pro ty tedy píšou se compendia. Chtíti dnes žíti ze spiso- vání knih, jaká to krvavá satyra! A to je při tom zvláštní, že čím méně dnes lidé čtou, tím více knih píší. Nakladatelé lomí rukama, nadávají čtenářstvu a půjčovnám knih. Člověčenstvu hrozí potopa v moři — tiskařské černi, a přece spisovatelé mrou hlady.

Oba spisovatelé nebyli bez nadání, dnes však spiso- vatelské nadání stává se vždy všeobecnějším a proto i lacinějším. Dnes by se měl do říšského zákonníka vřaditi odstavec: lidé, kteří dovedou věty jakž takž seřaďovati, nejsou ještě oprávněni knihy spisovati. Poptávka po knihách je vždy menší. Anekdota, v níž tatík se chlubí, že jeho Pepík čte jen ty ro- mány, které si napíše sám, nepostrádá pravdivosti. Dnes má každá lepší rodina alespoň jednoho romano- pisce, svého básníka, jenž ji příležitostnými básničkami a přípitky ku křtinám a svatbám zásobuje. Litera- tura dnes svého muže neživí, a tím méně jeho ženu. A dokonce, je-li ten muž povahou měkkou a nemá-li lokte dosti ostré, aby si v té světové tlačenici zjednal volné dráhy. Měkkýši takovými byli oba literáti, kteří si nedávno podřezali tepny. Oba se do sebe jaksi vžili, byli si přáteli. Jeden z nich — Astl— již dříve pokusy sebevraždy učinil, nyní přemluvil k tomu i svého přítele. Oba se k dílu připravili dosti opatrně. Vyčkali, až by Astlova žena odešla z domu, pak přikročili k činu. Teprv k večeru malé Astlovo vnouče čin ten odkrylo. Na podlaze bylo mnoho krve. Astl byl již mrtev, jeho kollega ještě žil: — Nechte mne zemříti, — chroptí ze sebe, — chci zemříti klidně. — Potud vídeňský list. Němci letos hodlají oslavovati 500letou památku vynalezení tisku Němcem Gutenbergem, kterýž by byl zemřel v bídě a nouzi, kdyby nebyl našel útočiště u mnichů. Katoličtí mniši dovedli nejdříve oceniti vy- nález ten a upotřebiti jej ke cti a slávě Boží, jakož i k dobru člověčenstva. Prvotinou tisku byla bible. A dnes, co vidíme? V čí rukou nalézá se svě-

tový tisk, kdo z něho kořistí nejvíce? Israel. Kterak těžce musí trpěti národ náš pod světovou mocí židov- ského tisku. Jaká jest dnes bilance největšího vyná- lezu všech věků? Komu dnes slouží tisk více: pravdě nebo lži, právu anebo násilí? My Slované uměli bychom o tom vypravovati. Co čtou dnes lidé nejvíce? Jaký vliv má tisk na většinu čtenářův? Na to nám odpovídají pře- plněné blázince a — kriminály. Obrázek velmi případný podala nedávno soudní síň ve Vídni. Před soudce byl předveden 17letý ob- chodní učeň. Soudce: Vy jste svému pánovi ukradl 1000 korun. Co pak jste s těmi penězi dělal? Obžal.: Koupil jsem za ně většinou romány. Soudce: Co jste s nimi dělal? Obžal.: Protože nám pán přísně zapovídal ro- mány čísti, tak jsem každý po přečtení spálil. Soudce: A kdy jste ty knihy četl? Obžal.: V posteli a na cestě k zákazníkům. Soudce: Vy jste ale měl též vydání jiná? Obžal.: Ostatní peníze jsem utratil v Prateru se svými společníky, udělali jsme si bene. Dostal za to 4 měsíce. V našem Svatováclavském konviktě máme žáčka, jenž si mozkové ústrojí porušil čtením indianskýcha loupežnických historií, jež ho v noci straší. Zvedá se s postele, mluví ze spaní strašidelné věci tolik hla- sitě, že nikdo s ním nechce v jedné ložnici spáti. Otec nevěděl si s hošíkem již rady. Chlapec ovšem ozdraví ve svěžím ovzduší ostatních chovancův. Zde je doklad, kterak zhoubně působí na povahu dětskou četba bez dozoru. Obyčejně ale rodiče, kteří musí pra-