Ročnik XXXXIX.

V Praze, v pondělí 1. března 1909.

Číslo 60.

Na ranni a večerni listy předplácí se v Praze v adměnistraci: na niěsie na čtort leta . . . . 6 K — h s dvoji donážkou na rečsíe . . na čtvra leta . . . . 7 K 62h ve filiálkách na měsle. . . . . . 2 K 30n na měsia Poštou .. 3 K P aa čtrrt ista . . . . 9 K ol s dvojl zásilkou na měsie K 80k na čtvrt lota . . . . II K e

l

e

p

n

N

anl.

V drobném prodeji: ranní čislo o sobě . . za tk večerní Ve filižlkách na venkove ranní čislo . . . . . večerní . . . . . . . . 5h

Inseráty platí se hotově nepřed Předplaceni a insorty přijimá administrace v Marinuské ul., 3 Tam nacházeji se tě redakce, tiskárna a expedine Národních Listů“ Rukopisy se novracojl.

Telefonické a telegraf. zprávy „Národních Listů“.

Konference bar. Bienertha. Z Vídně, 1. března. Na dnešek pozváni jsou k ministerskému předsedovi bar. Biener- thovi: předsednictvo kola polského (dr Glabiňski, hr. Dzieduszyeki a Stwiertnina — posl. Stapiňski mešká mimo Vídeň), dále před- sednictvo vlašského klubu (bar. Malfatti dr. Cenci) a předsednictvo klubu ukrajin ského (prof. Romančuk a ryt. Vasilko). Ve sněmovně vysloveno bylo dnes přesvědčení, ž říšská rada nebude dělnou a že na- stane několikaměsíční doba bezparlamentní. Bývalý místodržitel baron Kraus. Z Vídně, 1. března. Zpráva o smrti býva- lého mistodržitele v království českém svob. pána Alfréda Krause byla sdělena neprodleně císaři a také arcivévodovi Rainerovi. Mrtvola bude zejtra odpoledne vykropena v chrámě sv. Alžběty a dopravena do Pardubie, kdež bude pochována v rodinné hrobce.

Audience. Z Vídně, 1. března. Za dnešních všeobee- ných audiencí přijal císař předsedu kola pol- ského dra. Glabiňského a cisařského radu Jo- sefa Gabriela z Vídně. Veselá přihoda z uherského řišského sněmu. Z Pešti, 1. března. Říšský sněm, který se sešel dnes o 10. hodině, mohi býti zahájen teprve až k 11. hodině, poněvadž neměl ni- koho, kdo by předsedal. Presidení Justh a mistopředseda sněmu Navayi jsou chu- ravi již několik dní. Rakowzsky, který měl předsedati, nedostavil se. President Justh by o tom telefonicky vyrozuměn, prohlásil, že, je-li třeba, přijde, jakkoliv jest ještě nemocen. O 11. hodině konečně objevil se místopředseda Ra- kowzsky a pravil, že se zpozdil. Nékolik minut po něm přišel Justh, ale vrátil se zase domů. Celá přihoda posuzována žerlovně a ně- kolik poslanců vyzvalo nejstaršího poslance Szapanosa, by se ujal předsednictva a prohlásil neodvislost Uhorska Španělský král. Ze Sevilly, 28. února. (K. k.) Král Alfone odjel do Madridu, kde vezme zejtra do přísahy nověho ministra vojenství generála Linaresa.

Zmatky v Persii. Z Pařiže, 28. února. (K. k.) „Ag. Havas“ oznanuje z Cařihradu: Vůdce perský ch revolucionářů v cizině přibyl sem n cesté ze Ženevy do Persie a prohlásil, že před uplynutím jednoho měsíce revoluci o nái znovu zavedou ústavu v Persii.

Krise na Balkáně.

Rusko a společné zakročení velmeci v Srbsku. Z Pařiže, 28. února. (K. k.) „Temps praví, že stanovisko ruské v příčině zakročení v Bělehradě lze cbarakterisovati tak, že Ru- sko nezneuznává prospěšnost ta- kového zakročení, ale chce si při něm uhájiti zvláštní stanoviskoa hráti úlohu přítele první třídy při společné akci. Proto chce Rusko nej- dříve samo vyjednávati se srb- skou vládou, než zúčastní se všeobecné akce, navržené Německem. To jest, prohlašuje „Temps“, úplně správné a může býti také účelné. Srbové budou při vyjednávání výhradně s Ruskem snad přístupnější důvodům rozumo- vým. Bude úkolem ruské vlády upozorniti Srby na to, jak jejich teritoriální nároky postrádají právního podkladu a praktické ceny. Srbové tvrdí, že nabídnutá jim dráha by je vydala na milost a nemilost rakousko-uberské vládě. Při- pusťme, že jest to pravda, domnivají se však Srbové, že pruh země, který žádají, bude lépe chráněn? Nebude moci Rakousko-Uhersko hned při vypuknutí nějakého přištího konfliktu se Srbskem přerušiti spojení? Odstoupené úze- mi mělo by tedy jenom symbolickou cenu. Drá- ha, svobodný přístav, nebo jiná hospodářská zá- ruka může míti pro Srby tutéž cenu. To jest názorem francouzské a anglické vlády, které v tomto směru jsou úplně za jedno. Z Paříže, 1. března. Do ministerstva zahra- ničního došel telegram, který způsobil veliké zklamáni. Rozhodnuti Ruska podle tohoto telegramu ieště se nestalo, Petrohradský kabinet chová nedůvěru k něme- ckému náávrhu. Myslí se, že chování Ruska bude míti při nojmenším za následek odkl a dy colé akee.

Srbsko a společné zakročení velmoci. Z Belěhradu, 1. března. „Politika“ prohla- šuje, že nastává válka na život a na smrt a dodává: „Pro nás jest chování se Ru- ska trpkou a krvavou zkušeností, které nikdy nozapomeneme. Z Bělehradu, 1. března. Veškery noviny zabývají se společnou akel velmocí. Všechny dospívají k závěru, že nezbývá než válka, nebude-li Srbsku dána náhrada te- ritoriálni. „Trhovinski glasnik“ dovídá se z pramene věrohodného, že srbská vláda, plod- niknou-li velmoci společnou akci, dá odpověď, že prozatím zůstane jako dosudv mezich míru a vyčká, na čem se usnese konference evropská a nebude tedy provokovat Rakouska, že však Srbsko za žádnou cenu nemůže resignovati na právo náhrady teritoriá)ní. Z Bělehradu, 1. března. Všechny listy zdej- ší zabývají se společnou akeí evropských vel- moci a dospivají k závěru, že pro Srbsko

by nezbylo, leč válka, kdyby se mu ne- dostalo komponsací teritoriálních. Ze Zemuna, 1. března. Včera konala se za předsednictví krále Petra ministers ká rada, na které sdělil ministr zahraničních zá- ležitostí Milovanovič referáty vyslance pa- řížského Vesniče a petrohradského Popo- viče v ten rozum, že jak Francio tak Rusko si přejí, aby rakousko-srbský konflikt vyřídi se způsobem naprosto pokojným a souhlasně dá- vají Srbsku radu, aby zřeklo se kompensací tert toriálních. Tyto referáty činily sjak na králo tak na ministry dojem skličující.

Srbské vojsko ve zbrani. Z Bělehradu, 1. března (»Local Anzeiger«.) 40.000 mužů jest ve zbrani a stojí po většině na hranici bosenské. Z Borlina, 1. března. „Kleines Journalu! tolegrafují z Bělehradu: Mmistr vojenství, který byl zmocněn ministerskou radou a skupštinou ve vojenských věcech podniknouti, co sám ze vhodné uzná, poukázal zahraničním firmám, kterým svěřeny dodávky střeliva, potřebné sumy, aby firmy dodávky urychlily. Stalo se též opa- tření, aby pohraniční stráž byla rozmnožena. Části 18. a 7. pluku j sou poslány na h ra- nice. Bělehrad bude vyklizen vo- jensky, pokud možná tak, aby všechno voj- sko bylo soustředěno ve středu země v silných posicích obranných. Z Berlína, 1. března. Z Bělehradu se ozna- muje: První výzva bude svolána ke krátkému cvičeni, aby se její střelné zbraně vyzkoušely.

Zakázaný průvoz zbrani do Srbska. Z Kolina n. R., 1. března. (K. k.) Jak se „Köln. Ztg.“ dovídá z Bělehradu, zakázalo prý Turocko na rozklady Francie průvoz váleč- ného materiálu do Srbska.

Ruská mobilisace? Ze Lvova, 1. března. Zdejší ruský konsulát vyrozuměl posluchače techniky z ruského Pol- ska, by se připravili neprodleně k od jezdu, jak dostanou list povolací. Výrok krále Petra. Z Pařiže, 1. března. Král Petr srbský řek k rodaktoru „Matinu“: „Neučinili jsme žádných opatření vojenských, která by znepokojovala. Přejeme si pouze skrovného místa na slune a trochu vzduchu, abychom se nezadusili. Anglický návrh na vyřízení sporu rakousko- srbského. Z Londýna, 1. března. (K. k.) „Daily Te- legraph“ praví: Srbské přání, aby mělo volnou cestu k Jaderskému moři, musí se zdáti všem lidem, kbeří jsou Srbsku nakloněni, splnitelným také bez tenitoriálních koncesí. Mohla by býti vystavěna dráha mezi Srbskem a Čer- nou Horou za účelem obchodního spojení a postavena pod kontrolu Rakousko-Uherska, ale s výslovným ustanovením, že Rakousko-Uhersko nesmí se vměšovati do dopravy mezi Srbskem a mořem. Kdyby Rakousko-U her sko bylo ochotno tomuto přání vyho- věti a kdyby zahájilo vyjednávání na tomto základě, mohlo by se dospěti k obchodn dohodě, která by Srbsko postavila na zdravý hospodářský základ a která by mocnářství umož nila dostati se důstojně ze situace, která jes plna nebezpečí. Konen boykotu na rakousko-uherské zboží v Tu- recku. Z Cařihradu, 1. března. (K. k.) Skládání zboží s Lloydového parníku „Bukovina“ v So- lunu dalo podnět k výměně přátelských projevů mezi tureckými přístavními dělníky a posádkou lodi. Práce byla znovuzahájena za volání ture- ckých dělníků „Ať žije Rakousko! Ať žije Tu- recko!“ Parník a skladačské lodi byly ozdobeny prapory. Pařížské hlasy o rakonsko-turscké shodě. Z Paříže, 28. února. (K. k.) Listy rozepi sují se většinou s uspokojením o podepsání do hody mezi Rakousko-Uherskem a Tureckem. »Aurore« soudi, že jednotlivé body zavdá vají sice podnět ke kritice, že však přes t dlužno dohodu vítati jako významné seslaben nebezpečí konfliktu. Mír se strany Turecka jes prý nyní zabezpečen. »Eelair« pravl, že dohodou odstraněny nej hlavnější obtíže, jež vznikly z annexe Bosny Hercegoviny- Vyjednávání ruské-turecké. Z Cařihradu, 1. března. Včerejší minister ská rada usnesla se na instrukcích, které bu- dou dány ministru zahraničních záležitostí Ri- faat pušovi pro vyjednávání v Pe- trohradě. Ministerská rada zabývala se pak žádosti o udělení koncese pro stavbu dráhy Jafa—Laza—Port Said.

Turecký ministr války proti nekázni v armádě. Z Cařihradu, 28. února. (K. k.) Dnešní úřadní list uveřejňuje okružní rozkaz ministra vojenství, svědčící všem sborům a samostatným velitelstvím, v němž ministr vojenství upozor- ňuje na jednání a různé činy důstojníků po obnovení ústavy a prohlašuje, že kompromituje se jimi kázeň, pořádek a armádní svazek V okružním rozkaze se konstatuje, kam až do spělo liberální umíněné jednání jistých důstoj- níků. To jsou prý důsledky starého režimu do jisté míry též důsledky posledního převratu. Dále se v rozkaze praví, že ústava, na niž všichni přísahali, vyžaduje, aby neposlušnost byla potrestána. Proto budou potrestání všichni kteří svým chováním zneuživají domnělé svo- body práv. V rozkaze zapovídá se členství ve spolcích, jež nejsou oficišlně uznány; vyňaty jsou vojenské kluby a kasina, dále zapovídá s

v rozkaze provádění politiky a politických cílů účastenství na schůzích, zakazují se veřejné řeči, uveřejňování časopiseckých článků o slu žebních záležitostech, dále činy, odporující kázni. konečně zapovídá se žákům vojenských ško navštěvovati koncerty a divadla. Okružní tento rozkaz budí značný dojem netoliko v kruzíeh důstojnických, nýbrž i v občanských tureckých kruzích.

Z lurecké armády. Z Cařihradu, 28. února. (K. k.) Podná čelník generálního štábu Salih paša, jmenovaný velitelem 2. sboru (drinopolského) tam odjel »Ikdam« napadá velkovezíra, vyčítaje mu, že vláda jmenovala Saliha pašu, ačkoliv Nazin paša ujal se opět sborového velitelstvl. Nepokoje v asijském Turecku. Z Cařihradu, 1. března. (K. k.) Poblíž Me- diny došlo k velkému boji mezi šejkem Ibnsuu dem a lbnrešidem, kterýžto poslední jest pod porován šejkem kovejtským. Ibnsuud byl pora Z Cařihradu, 1. března, (K. k.) Kmen Ha- mavend obléhá město Sulejmanje. (Vilajet mo sulský). Poněvadž tamější turecká posádka jes malá, vyslalo tam ministerstvo vojenství vojsko z nojbližši posádky.

žen.

Cerná Hora a Rakousko-Uhersko

V Cetyni, dne 19. února 1909. (Původní dopis „Nár. Listů“.) Wr. Dostalo se mi řídké příležitosti, mluvit s vynikající osobností černohorskou, do politických a vojenských věcí úplně zasvěcenou. Na olázky příčině nynějšího stavu věcí, o možnosti války atd odpovídá: „Černá Hora, dík svému přírodnímu postavení junácké obětavosti svých synů a moderní výzbr-j hledí bez bázně budoucnosti vstříc. Historie nás učí, že chrabré turecké voje, sná šejice fanalicky všemožné strádání, s bezpříkladnou obětavostí a sebezapřením, počtem vždy několika násobným Černohorců a nepoměrně lépe než tite vyzbrojeni, marně se po celá stalelí namáhaly, Čer- nou Horu pokořiti. Jsme jisti, že to, co se nepodařile divokým, odhodlaným vyznavačům Mohameda, může se tím méně zdařiti nějaké nynější moderní armádě zvláště se zřetelem na naše dnešní vyzbrojení a ju náckého ducha Černohorců, klerý se neproměnil. Známo vám je, jakého namáhání a obětí stálo Rakousko pokoření malé Krivošije, bráněné asi pět sty odhodlaných mužů, kteří proti rakouským za dovkám a dolům byli vyzbrojeni primitivními puškami na křemen. Nedá se ani pomysliti, jakých potoků krve a finaněních oběti by stále dobytí Černé Hory, kd by našlo Rakousko takových Krivošijí za každým krekem. Chlédnele-li se na okupaci Bosny a Hercegoviny seznáte, jak obrovského napjetí sil vyžadovalo zlo- mení odporu, ktezý dalo několik tisíc mužů, bídni vyzbrojených a válčení nezvyklých; nespouštějte pr. tom se zřetele, že terrain v Bosně byl pro operace ral ouské armády velmi příznivým. Náš výbojný po- slup v případě války může býti omezen, v nejhorším pak případu zastaven; tím ale není ještě řečeno, že tím bude zamezeno vnikůní malých černo- horských čet, které jsou s to třeba ře- tězem nepřátelských řad buď tajně s proplížiti, po potřebě i protlouci d Hercegoviny a Bosny, ve kterých roz nesou požár povstání na všechny slra ny: k tomu jich není zapotřebí mnoho; tisíc odholla- ných, země znalých a v ohni vyzkoušených mužů. rozdělených na malé tlupy o čtyřech až patnácti li- dech, postači úplné ku provedení tohoto záměru. K slopovám a pronásledování těchto bude míti Rakou- sko zapotřebí aspoň stopadesát tisíc vojáků, kleř budou tímto úkolem tak zaměstnáni, že je už předem vyloučena možnost, počítati na jejich pomoc při ně- jaké uporaci na jiné straně; působnost jejich je ohira- ničena výhradně na to, aby zamezovali šífení se po- vstání ve větších rozměrech. Při tom však zůstanou hranice Rakouska poděi celého černohorského frontu hlavní síle Černohorců otevřeny; k zamezení vpádu télo síly do rakouského území zapotřebí bude druhé armády nejméně sto tislc mužů čitající. Účelem jejím může býti pouze hájení hranic; ke vniknutí do Černé Hory a zahájení akce v ní je počet tento nedoslatečný: oslatně hoří Černo- horci touhou, ulkati se s nepřítelem ve svých ska- lách, ukázali by světu, že je handžár černohorský dosud tak břitkým, jako v bojích proti Turkům a že je opravdu zbraní, která divy činí Rakousko by s musilo odhodlati k háječným obětem na zivotech penězích, chtělo-li by úspřšně zamezili vpádu hlavn síly černohorské do Hercegoviny; připomínám opět že uvedená síla by byla dostalečnou pouze pro udr žování pořádku v Bosně a Hercegovině a k hájen hranic; k dobytí pak Černé Hory a úplné porážce je armády je tato branná síla venkoncem nedostateč „Je-li vám známo, s jakým počtem vojska n kousko disponuje? „Do nejmenších podkrobnoslí Víme však i to, že musi v případě války s námi držeti poholově proli srbské hranici nejméně dvě stě padesát tisíc mužů a to i v tom případě, že by Srbsko vůbec do války se nepustilo. Mimo to potřebovati bude Rakousko velký počet vojska při italské hranici k zame zen vpádu italských dobrovolnick ých čet do Tridentu: jmenované čety jsou dnet v úzkých stycích s podobnými dobrovolnickými č tami černoborskými a srbskými; společná je- ich akce počala by v případě po- třeby třeba současně v Bosně, Herce- govině a Tridentu. Síla italských dobrovolníků nesmí se podceňo- vati, bude jich mezi dvaceti až třiceti tisíci: vál ka naše s Rakouskem bude jim signálem ke vpádu do Tridentu, což považuj za první cestu k uskutečnění svých národních ideálů. Jsou rozvětveni v cele zemi a při svém počtu krevními a jinými svazky spříbuzněni s vělším dílem italského obyvatelstva počet jejich není ovšem dostatečným vzhledem k značně sesílenému stavu, v kterém bude vojsko ra- kouské při hranici italské a v Tridentě rozloženo možným je i to, že budou čety ony rakouským voj- skem obklíčeny, což se ovšem bez velikého odpor a krveprolití nestane, hlavního však účelu svého do- sáhnou. Pobouřené veřejné mínění italské, kterému vláda nebude moci odolati, přinutí tuto, aby třeba proti vlastní vůli předsevzala ensrgické kroky k záchraně dobrovolnických čet; co s z takového zakročení italské vlády vyvine, leží na blledni. »Jak se zachová as Rusko v případě války ? Rusko bude vzdor své neutralitě bdělým okem provázeli průběh války a bude jistě připra

nou.

veno, ve prospěch svých slovanských bratří na jihu v případě potřeby moe ně zakročiti, Rakousko musí s tím počítalia okolnost tato donutí je, držeti pro lakovou eventua- litu aspoň půl milionu mužů v holovosti proti Rusku. Kromě toho bude potřebovali vzhledem k rozhára- nosti národnostních poměrů značný počet branné moci k udržování silných posádek v rozličných kon- činách vlastní země. Vlivem těchto okolností bude Rakousko nuceno svoji mocnou armádu rozirhat ve více dílů; následkem toho jsou ovšem jeho čáky na vítězství značně oslabeny; co by se pak s ním stalo v případě nahodilého neúspěchu, je otázka, kterou nachci rozebírati. Příčinu ke všemu zavdala annexe Bosny a Her cegoviny; krokem tim Rakousko porušilo mezinárodn smiouvu, přivlastnivši sobě o své újmě srdce srb ského národa, připravujíc tím zároveň půdu ke ko- nečnému zničení samostatnosti Černě Hory a Srbska. které jsou činem tím donuceny, vsaditi vše na jednu karlu a odehráti svoji třeba poslední hru na živol na smrt. Ti, kleří by chtěli světu dokázati, že an nexe byla nevyhnutelnou a kteří pohlížejí na kro ten se stanoviska čistě rakouského, uvádějí, že dal malské břehy potřebovaly silného, širokého pozadi kterého mohly pouze tímto způsobem dosáhnouti my však s hlediska srbského musíme čin ten pova žovati za smrtelně poškození našich národních a ži volních zájmů a za přímě vyzvání k válce. »Připouštíte-li možnost vyřízení to hoto sporu způsobem, který by nebez peči války odvrátil?. Obrátíme-li zřelel ke stanovisku obou stran, na- cházíme zájmy sobě tak odporující, že se na první pohled zdá válka nevybantelnou. »Pohledněme však vzdor tomu, je-li smírné vy rovnání vůbec možno«? K tomu cíli by se musíla najíti nějaká středn cesta, která by byla v stavu obě strany když ne úplně uspokojiti, tož aspoň k takému dohodnutí do vésti, aby se krvavé srážce předešlo To by konečno nebylo nemožným, je však povinností Rakouska. aby se v první řadě samo o to pokusilo, poněvadž je nynější nebezpečná situace pouze jeho vinou vy- volána a poněvadž Srbsko a Černá Hora budou každopádně poškozeny, jelikož by byly nuceny jeden díl bratři srbské národnosti obětovati. Rozumí se, ž by pak musili rakouští státníci ceniti význam územ podél srbské a černohorské hranice dle skutečnosti a nepddávati se připisováním důležitosti některým krajům, které tyto pro Rakousko de facto nemají žádným ilusím. »Na příklad ? Soudě po dnešním tónu rakouského, zvláště vídeňského tisku a po houževnatosti, a jakou se Ra kousko při sestavování berlínské smlouvy Spiče do- máhalo, musím mysliti že nejen, rozhodující rakou- ské kruhy, ale i jeden díl veřejného mínění lpí na klamném náhledu, že Spič v ohledu stralegickém v stavu paralysovati význam černohorského příslavu Baru. V době berlínské smlouvy neměla Černá Hor skorem žádných děl, velkokaliberních pak kusu úplně postrádala a Rakousko patrně předpok ládale, že chudá ta země nebude moci ani v budoucnosti si jich zaopatřiti; mimo to nebyla tehdejší děla tak dokonale sestrojena a dalekoosná jako nyní následkem loho nebyly ovšem naše dominujicí po- sice Spiči ani dost málo nebezpečnými. To vše bylo asi příčinov, proč rakouští státníci a vojenské kruhy tak usilovně pracovali o přivlastnění si Spiče, jemuž velkého významu připisovali. Okolnosti se však od času berinské smlouvy změnily úplně a to k na šemu prospěchu. Vyzbrojení naše moderními a těž kými, na velké vzdálenosti účinkujícími kusy do- dalo našim dominujícím posicím patřičného významu Leží-li Bar v dostřelu rakouských děl, leži i Spič v dosahu děl černohorských, s tím však roz- dílem, že Spič ani jeho okolí nemá přihodného místa ke zřízení opevnění, která nejsou vyložena palbě černoborských děl, jimž by bylo lehkou úlohou, zničiti je v krátkém čase ze svých d minu- jících posic nad Barem a Spičem. Černohurské ba- terie byly by při tom v neocenitelné výhodě, nejsouce ve svých příredou chráněných a vysoko položených posicích palbou rakouskou ani dost málo ohroženy. Spě s okolím nachází se vůči těmto výšinám právě v tak nevýhedném postavení, jako Boka Kotorská vůči baleriím našim na Lovčenu. Baru může uško- diti pouze palba z válečných lodí, které by se při tom nacházely mimo dostřel našich děl a to zu- stane pravidlem i tehdy, nebude-li Spič v rukou ra- kouských. Rakousko si je jistě všech těchto okolností vědomo pouěvadž nevěřím, že by byly mohly bystrozraku sdmirála Montecucoli při jeho nedávně návštěvě Špice ujili, a byo by přímo nepochopitelným, kdyby vzdor všemu tomu při svém zastaralém nahledu o strategi cké vážnosti Spiče setrvalo: s druhé strany nemá pro něj ten kousek území laké velké ceny, poněvadž mu může velmi málo užilku přinésti Třeba valli ostatně zřetel i k tomu, že Rakousvo na Spič ne mělo nijakélo yráva, poněvadž ho Černá Hora vlast ní krví dobyla a ono ho pouze obsadilo, čímž utr pěla Černá Hora mimo hmoinou škodu též nezapome nutelné urážky. »Z vašich slov soudím, že nepovažujete an Boku Kotorkou za bezpečnou před Černou Horou? Nikterak: Boka by byla svéma úče'u odpovídají cím válečným přístavem pouze tehdy, kdyby se ne nacházela pod vlivem dělostřelby s dominujíeích vý- šin Lovčenu, který ji úplně vladne. Přístav, který Rakosko pro své válečné loďslvo v Tivatu zřídilo. nachází se v takmalé vzdálenosti od jícnů našich ob léhacích děl, že Rakousko nuceno již nyní, v čase míru, loďstvo to do vzdšlenějšího Meglinu poslati, kde se před naší dělostřelbou nachá í v bezpečí dotud, dokud jsou pevnost Gorazda a opevnění Vrmac v rakons- ských rukou: tyto jsou však postavení n išemu v Lov čeně lak nepříznivě vyloženy, že je zničení jejich v případě války pouze otázkou krátkého času, a tlm osud Boky a floty v ní se nacházejíci zpečetén. M- mo to nebude možno, a to třeba ještě před pádem zmíněných opevnění, zameziti nám vpuštění většíbo počtu plovoucích min do přistavu, které každý po- hyb lodí skorem znemožní; jaký je účinek těchte min, známo je z rusko-japonské války ve Žlutém moři. Vzhledem ktomu je Boka Kotor sk válečným přístavem, klerému se ra- kouské loďstvo válečné ve válce pečli- vě musí vyhýbati, nechee-li se stát obětí jisté záh ubr »Z toho vychází na jevo, že se Rskousko must pokusiti, aby vás za každou cenu z těchto pro ně nebezpečných posic vypudilo v To je nemožným. Jediný pohled na mapu přesvědčí vás, že hranice černohorská od Kri- vošije až k Baru sestává z nepřetržitého, n málo místech přislupného řetězu horského, který vypadá, jakoby byl Prozřetelností jen k vůl obraně Černé Hory co nepřekročitelná hradb stvořen. Kdyby byl útečný postup proti Černé Hot pouze na toto území obmezen (čemuž ovšem tak nebude), byla by naše malá země s to, odraziti od něho všech 15 armádních sborů rakouských; to jsou ostatně věci, které leží na bíledni a kleré musí pochopiti i poslední rakouský kaprál, který měl pří- ležitost Boku Kotorskou s té strany poznati. Velkéh významu obchodního požíval Kotor dotud, dokud byí přístavem, prostřednictvím jehož Černá Hora vše potřebné dovážela a vyvážela. Dnes, kdy máme vlastní přístav v Baru, který účelům těm slouží, čeká Kotor osud jeho souseda Perastu, to jest, úplné ob

chodní vymření a konečné s tím spojené opuštění Jediný prosněch, který by Rakousku z dalšího držení Boky Kotorské plynul, může záležeti jedině v lon že má Rakousko zájem v kladení překážek rozvoji Černé Hory; taková politika je zdrojem nepřátelství mezi oběma stranami a nepřátelství to poroste tím mohulněji, čím houževnatěji se budou rakoušti stát- nici takové politiky přidržovati: Rakousko pak získá v nás protivníka, který bude holov v každém časea s kýmkoliv proti němu se spolčiti. Na-kytá se ovšem otázka, je-li uspokojení nad dosažením jedí- ného tohoto prospěchu s to, vyvážiti veliké výdaje, spojené s vydržováním silných posádek a válečného materiálu k obraně tohoto obchodně mrtvého, z vo- jenského pak hlediště bezcenného, vlivem okolnoste v pasť přetvořeného válečného přistavu, který hrozí státi se jednou rakouské námořní moci novým Port- Arthurem. »Nahližím, že je postavení vaše v těchto stra- nách příznivé, jak to ale vypudá na vaši severn hranici? Tam je ovšem naše postavení nepříznivějším, než v uvedených zde případech, tamější posice nase nedominují. Rakousko by však bylo vzdor lomu nu- ceno k vůli trvalému zajištění své převahy, zamezení vpádu Černé Hory a k zabezpečení hercegovských průsmyků vystavěti v těch stranách více velkých moderních pevností, které by ovšem vyžadovaly na- kladu milionů. Dnešní opevnění tamější nemohou tomu úkolu dostáti a je jich poměrně málo; k obmezování pak guerily muselo by Rakousko zříditi velký počel pev- noslí v samém vnitřku okupovaných zemí. Že jsou Rakousku tyto přítomné nedostatky známy, vidno nejlépe z toho, že se stále snaží opravováním sta- rých a zřizováním nových obranných pomůcek za- meškané dohoniti, což je nemožností, ježto všechny tam nyní prováděné práce mohou být pouze proza- tlmní. K tomuto plýtvání miliony bude Rakousko nu- ceno jedině k tomu cili, aby i dále mohlo ve svých rukou udržeti jeden díl neúrodné, skalnaté Hercego- viny a k urychlení výbuchu roztrpčení černohosského národa, který byl po poslední válce jednáním Rakouo ska neupřímně připraven o ovoce stalelých krvavých obětí za svobodu Hercegoviny a to z té jediné pří- činy, aby byla Černá Hora čím více zůžena a tísněna. Kameny skalnaté Hercegoviny, tak často krv našich otců zbroceny, zůstanou nám vždy posvátnými a nikdy neodpuslíme toho, že po hrobach, v kterých spočívají kosti našich za svobodu bralří zahynulých předků, šlape dnes noha cizácká. „Existuje po vašem náhledu nějaký způ sob kterým by se daly neshody odstraniti? Ano, a to ne jeden, nýbrž tři. První je, aby se dala Bosnť a Hercegovině autonem ie pod dozorem velmocí; tonto způsob by nám byl ovšem nejmilejším, při dnešním stavu věcí není ale pomyšlení, že by ho Rakousko přijalo. Druhý. aby Rakousko k Bosně a Hercezovině zabralo ještě Srbsko a Černou Horu, cí- tí-li se k lomu doslatečně silným a zpo- sobilým. Třeti pak způsob je, aby velmoci mezi Rakouskem a námi utvořily novou pohraničn linii, kterou by byla do jisté míry řeka Neret- va; linie tato by se mohla pošinouti od Počitelja k Dubrovníku, aby Rakousku zůstal pro ně ke zři- zení nového válečného přístavu nevyhnutelně po- třebný Canal Slagno piccolo, srbsky Klenak zvaný klerý by při své výhodné přírodní poloze a poměrni daleko naší hranice vzdálen, lépe svému účelu odpo- vídal, než Boka Kotorská Rakousko by ovšem poci- tilo zirálu obchodně kvetoucího Dubrovníku, bylo by však odškodněno llm, že by se nám Dubrovnikem du- stalo Achilovy paty, která by Černou Horu přinutila žiti s Rakouskem ve stálém přátelství, poněvadž b v opačném případě byla vždy vydána z moře ztráte Dubrovníku. To by bylo pro nás jedině, lehce zranilelné mí- sto a Rakousku by zůslalo při tom silně a široké po- zadí pro dalmatské břehy a jistola, že mu netřeba obávati se nepokojů, které mu jinak nepřestanou hro- zii, dokud tato olázka příznivým pro nás způsoben vyřízena nebude. „Jakých ústupků by žádalo Srbsko?. „Na prvním místě díl hosenského území podé hranice srbské, prostředniclvím kteréhož by vešlov přímý styk s Cernou Horou: pro obě strany je te životní otázkou, v které se budeme vzájemně do po- slední krůpěje krve podporovati. „Věříle, žedá Rakouskoke všem !ěm- to ústupkům svůj souhlas a pokusil jsle se již zahájením nějakého vyjed návání nam v tomto směru? „Borlínským kongresem bylo Rakousku propůj čeno právo k dočasné pouze okupaci Bos- ny a Hercegoviny. Otázka o konečném jejich osudu leží i dnes nerozhodnula v rukou velmocí, jako tehdy, Rakousko tedy nemá bez souhlasu signalár- ních mocností k úplnému zabrání těchto dvou zemí nic více práva, nežli toho času mělo. To je též příči- nou, k vůli kleré vyčkáváme rozhodnutí velmoci a souhlas neb nesouhlas Rakouska je nám věcí ve- dlejši. Přímého vyjednávání s Rakouskem, které ve věci té není kompetentním, jsme nezahajovali: ostalně bychem přímým vyjednáváním s ním na polovie uznali právo, klerého ono fakticky nemá a jejž s pouze bezprávně přiosobuje.“ „Co však si počnete v případě, že konlerence nebudou vůbec svolány. aneb budou-li svolány, požadavkům va- šim nevyhoví a annexi vzdor tomu uznají?“ V jednom i v druhém případě Bude nevyhnutelnou válka, ke které budeme ne- jen dobrým právem naším, ale i okolnostmi donucení Rozhodnutí konferencí neočekává pouze srbskýa černolorský dvůr, neb jich vlády, nýbrž i srbskýa černohorský národ. Bylo nám i dosud těžkou úlohou. oba tyto národy násilnou annexí do největší míry pobouřené, od války odvraceli a drželi je v mezich do kterých jsme byli důvěrou ve slih některých vel- mocí, že se konference sejdou, odkázáni. V případech vámi uvedených bylo by to ale čirou nemožností Morální porážka, kterou bychom utrpěli, měla by hroznějších pro nás následků, než ztracená válka. do které se vrhnouti musíme, z které ale ani Rakou sko tak lehce nevyjde. Zmínil jsem se již o tom, ja- kých obětí vyžadovala by válka jeho se samolnou Černou Horou. V ďkamžiku však, kdy vzpla- ne boj k uhájení nejsvětějších zá jmů nejen Srbslva, ale celého Slovanstva, nenajde Rakousko cjedinělé Srbsko neb Černou Horu, nýbrž najde před se- bou dva syny jedné matky, jedneu my- slí spojené a jedním duchem nadchnu- té, odhodlané raději společně rukuv ruce slavně zahynouli, než ke věčné- mu živoření odkázánu býli. Hmolné ztráty Rakouska budou nejméně tak veliké, jako kdyby vál- čilo s některou jí rovnou velmocí, namáhání paka oběti na živolech lidských budou nepoměrně větší. „To připouštím, kdo vám ale ručí za to, že s Rakousko v nepříznivém pro vás výsled- ku války zabráním Srbska a Černé Hory neodškodní?“ Za to nám ročí dnešní politické okolnosti. Ra kousko si je jistě pravého slavu věcí vědomo a ví. jaké oblíže ho očekávají. Vrbne li se vzdor temu do krvavého tohoto záasu radějí, než aby se přičinilo o poctivé vyrovnání, na které bychom i my přistou-