ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 3 956da250-681e-11dc-aa9e-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 3
ALTO TextBloky — 8
#1 alto_textblock #1
obvodnímu lékaři každý upírá plat, ať koná co- koliv, přijde-li všák okresní lékař třebas schva- lovati pivní tlakostroje, tu každý hned sahá do kapsy a ptá se, co je dlužen. Doufám, že vyložil jsem (vůle bylá zajiste lepší) přičiny naší nespokojenosti a ospravedlni naše požadavky. Opakuji, my nelekáme se práce my nechceme, abychom nemusili nic dělati, my žádáme pouze, aby odměna byla uvedena ale- spoň v příslušnou shodu s naší prácí. Povinno- sti, jež povinni jsme konati za plat nám stano- vený, buďtež v instrukci přesně vytčeny a podle nich budiž nám plat vyměřen. Uzná-li zemský výbor, aby ponechány nám byly povinnosti v nynější služební instrukci uvedené, a plát aby nám podle toho byl üpraven, jsme spokojeni já pro svou osobu byl bych také spokojen kdyby podle platu upraveny mi byly povinnosti. Dr. Ant. Zeman.
#2 alto_textblock #2
Různé zprávy.
#3 alto_textblock #3
= Ke krádeži ve Vatikáně oznamuje se z Říma: Skorem v tutéž chvíli, kdy v Římě puštěni na svobodu dva řemeslníci, zatčení pro podezření, že spáchali krádež ve Vatikáně, došla z Janova zpráva, že tam byl zatčen přechovávač cenných pa- pírů, ukradených ve Vatikáně. Jest to advokát Giu seppe Pescio, muž 68letý, jenž dosud náležel k nej- čelnějším osobnostem klerikální strany v Janově. Až dosud byl považován za dokonalého poctivce. Signor Pescio prodával ukradené cenné papíry menším ban- kéřům v Miláně, v Janově a ve Florencii. Ve Flo- rencii zjištěno poprvé, že cenné papíry, většinou obli- gace banky »Credito fondiario« náležejí k papírům ukra- deným ve Vatíkáně. Na to podniknuto pátrání u všech bankéřů v Italii a až dosud zabaveno za 270 lir obligací »Credito fondiario«, jakož i za 5000 dollarů v cenných papírech amerických. Očekává se s největším napjetím, co signor Pescio udá ve příčině původu těchto cenných papírů — Zatím dochází zprávao nové krádeži ve Vatikáně. Koncem každého měsíce dostává pokladník signor Tozzi z kanceláře státního tajemníka prostřednictvím signora Baluzziho od správy di Sant Obolo 7000 lir na výplatu služného úřadníků sekretariatu. Poněvadž prvního t. m. byl svátek, žá- dal signor Tozzi signora Baluzziho, aby oněch 7000 lir až do druhého t. m. u sebe ponechal. Když toho dne přišel do kanceláře, nalezl svůj pult vypáčený. Zloději patrně pátrali po oněch 7000 lir a když je nenalezli, spokojili se se 700 lir, jež v pultu nalezli. Rozumí se, že se i tato krádež horlivě vyšetřuje. = Srážky na moři. Z Londýna se oznamuje Parník Cunardské linie, »Saxonia«, narazil, opouštěje přístav bostonský, za volné plavby při husté mlze na americký škuner. Pasažeři byli právě při večeři, když se srážka udála a všechno vyběhlo na palubu. Škuner se již potápěl a mužstvo jeho snažilo se spustit čluny. »Saxonia« nebyla poškozena a spu- stila člun, v němž se zachránilo pět mužů, kdežto deset jiných ve vlastním člunu připlulo k »Saxonii«. Jeden z mužů posádky škunerů byl při srážce usmr- cen. Škuner jmenoval se »Maria Mosquito« a vezl náklad ryb. — Reuterova kancelář oznamuje, že po- hromy, jež utrpěl parník »Saint-Paul« americké linie při srážce s vrakem, jsou tak značné, že bude třeba šesti měsíců, aby stroje lodi opět byly opraveny. Druhý president linie Mr. Wright, jenž se nalezal mezi pasažery, udal, že při srážce pocítil lehký náraz, jenž byl tak nepatrný, že většina pasažerů jej ani nepozorovala a nevzniklo tudíž nijaké zne- pokojení. Kontrolní stroje pracovaly tak znamenitě, že poškozené stroje během deseti vteřin byly zasta- veny. Loď bude opravena na Crampově loděnici ve Filadelfii. Parník »Friesland«, plující do Amsterdamu, vzal s sebou pasažery, poštu a náklad parníku »Saint-Paul«. = Tragedie ve vznešené společnosti washingtonské. Techto dnů skončil sebevraždou synovec velmi známého spolkového senátora. Vypra- vovalo se, že muž tento ještě mladý stal se melan- cholikem, poněvadž mu lékaři pravili, že trpí nezho- jitelným neduhem. Ve skutečnosti však, jak zní ame- rické pořekadlo, měl »kostru v domě«. Jakýs mladý diplomat seznámil se s jeho manželkou a často se s ní scházel. Sousedé již po delší dobu pozorovali, že mladý tento hejsek jda mimo dům dal znamení hvizdnutím, načež hezká manželka synovce senáto- rova vyšla na ulici, setkala se s diplomatem na nej- bližším nároží a odebrala se s ním na procházku. Konečně mluvilo se o tom všeobecně a jednoho dne dopadl manžel svoji choť s mladým diplomatem jakés veřejné místnosti. Zbil mladého diplomata jak náleží a udělil mu výstrahu, že jej najisto zastřelí ukáže-li se ještě ve Washingtonu. Brzy po tom se manžel zastřelil. Když povolán lékař, dopadl mladou manželku s revolverem v ruce; chtěla se rovněž za- střelit. = Velké neštěstí na dráze událo se těchto dnů mezi stanicemi Grakali a Kaspi na Kavkaze. O půl sedmé hodině večerní měly se setkat v Gra- kali nákladní vlak s osobním vlakem a osobní vlak čekal již na stanici, až nákladní vlak přijede. Když příručí přednosty stanice, konající službu, dostal tele- gram, že nákladní vlak již odejel, domníval se, že nákladní vlak vjíždí do stanice a pustil osobní vlak dále, Jedva však osobní vlak odejel, zpozoroval svůj omyl a dal ihned výstražné signály, ale bylo již pozdě. Jedva že osobní vlak přejel přes most přes Kur a dostal se k nejbližšímu záhybu, zpozoroval strojvedouci ve vzdálenosti asi sto sažení světla ná- kladního vlaku, blížícího se plnou parou. Ihned dány poplášné signály a osobní vlak zastavil pomocí pneumatických brzd. Také strojvedoucí nákladního vlaku dal zpáteční páru, avšak bez výsledku, nebot nebylo možno zarazit na tak krátkou vzdálenost40 rozjetých vagonů s těžkým nákladem. Parostroj, ač koli sa icho kola otačela nažnět. byl neodolateln
#4 alto_textblock #4
pošinován ku předu. Ozval se brozný třesk a hned potom příšerný pokřik a sténání. Počet mrtvýcha těžce raněných byl velmi značný. Ze 40 nádržek su- rového petroleje na nákladním vlaku zůstalo jen bez pohromy. Ostatní byly jednak značně poškozeny. jednak úplně rozbity. Skorem všichni pasažeři utr- pěli aspoň lehká zranění. Počet mrtvých nemoh býti dosud zjištěn, poněvadž mnoho mrtvých nalezá se ještě pod troskami. = 6 dráze belrské podává L. O. Cooper v sborníku »Contemporary Review« velmi zajímavý popis. Tato jihoafrická dráha, jež vede portugalským územím a spojuje Beiru s Umtali a Salisbury, jest technické unicum, neboť její koleje na mnohých mí- stech následkem bahnité půdy, již trať na mnoho mil protíná, spočívají na jehlách. Když trať minula tuto bahnitou krajinu, jež jest jedním z nejhorších pařenišť malarie, protíná prales, jenž se hemží jedo- vatými hady, lvy a jinými šelmami. O tamních lvech vypravují domorodci, že mají jedovaté zuby, takže prý i nepatrné zranění účinkuje smrtelně. Parostroj vytápí se syrovým dřevem. Železniční per sonál rekrutuje se hlavně z kruhů zkrachovaných existencí a dobrodruhů. Neštěstí na této trati jsou tak četná, že inspekční lékař na 200 angl. mil jedva stačí. Poněvanž pak vozba vlaků jest dosti řídká, musí vykonati mnohdy až 100 angl. mil cesty na draisině řízené černochy, než se dostane k pa- cientovi. Přes to však slibuje Mr. Cooper dráze beirské značnou budoucnost, poněvadž druhá sou- běžná trať do Kapska přes Buluwaje jest velmi dlouhá a značně zdražuje dopravu zboží. = Dámy tramwayovými konduktory. Z New Yorku se oznamuje: K největšímu překvapení obecenstva zastávaly onehdy v Rocklandu, Maine, krásné mladé dámy z nejlepší společnosti úřad kon- duktorů koňské dráhy. Společnost koňské dráhy totiž slíbila městskému chudobinci celý jeden denní příjem. Mladé dámy ujaly se tudíž služby konduktorů, aby zvýšily pokud možno tento výtěžek. Dávaly znamení k zastavení a odjezdu vagonů a přijímaly poplatek za jízdu. Rozumí se, že před tím rozeslaly pozvání známým mladíkům, kteří ovšem milerádi vyhovělia platili za jízdu místo pěti centíků až i pět dollarů, takže úhrnný příjem páčil se na 5000 dollarů.
#5 alto_textblock #5
Denní zprávy.
#6 alto_textblock #6
Dnešní číslo přináší pokračování ro mánu „Chouani čili Bretoňsko v roce 1799“, jejž sepsal Honoré de Balzac, st. 253—256.
#7 alto_textblock #7
— Postupujem-li či upadáme? Každý pořádný obchodník, ba i člověk jiného zaměst- nání, zasedne v určitém období za stůl, vezme tužku do ruky a počítá, co má a co je dlužen, aby zjistil, jaký je jeho majetek, vzrůstá-li aneh ubývá. Kdo tak nečiní, je buď člověk lehko- myslný, neb je to nebožák, již zpředu pře- svědčený, že by se dopočítal smutných číslica jenž u vědomí, že beztoho přijde po něm po- topa, nechce si náladu kaziti. Také národ či zástupci a strážcové jeho osudu mají povinnost čas od času přesnou bilancí se přesvědčiti, na čem národ je a v kterém směru jeho statek se rozhojnil neb co mu ubylo. Učiníme-li tak my, s oprávněným potěšením doznati mů- žeme, že povznesli jsme se a pokročili ve všech téměř oborech práce. Dnes naprosto nemáme příčiny nepochlubiti se se svými výkony v oboru umění, zejmena v hudbě a v umění výtvarném. I ve vědě značný učinili jsme pokrok, ani ne tak velkými pracemi v jednotlivých oborech, ale tím, že činnost svou jsme rozšířili na diseipliny, které u nás před tím ležely ladem. Také v oboru technickém statně jsme pokročili v před, ba i v oboru, v němž jsme se nejvíce opozdili, v obchodě, značný a mnohoslibný učinili jsme pokrok. A přes všecko to nemožno nám tvrditi, že bychom byli v době té byli pokročili ve velké práci, jež pone- chána byla politikům našim, v práci, jejíž úkolem a konečným cílem je zabezpečiti existenci národ- nosti naší. Výsledky práce naší v oboru politi- ckém byly u porovnání s činností, již vyvinul jsme s ostatních směrech, nejméně uspokojivé. Naopak, mohlo by se dokonce i zdáti, že po- kud se týče národní věci naší, učinili jsme spíše krok do zadu než do předu. Generace mladší, za jiných poměrů již vychovaná, s tužbami v ohledu národním ne již tak čistými, nýbrž jinými proudy zkalenými, něni způsobilá posouditi retrogradní pohyb náš, pokud jde o myšlenku národnostní. Třeba že bylo ve snahách, jež živy byly již před érou ústavní a ovšem v této vážně sesílily, dosti naivnosti, která dnes přirozeně budí mnohdy až i utrpný smích, to nikdo ne- popře, že byli jsme nejen mnuhem silnější ve víře v konečné národní vítězství, než jsme dnes, nýbrž že i poměry reálné byly tehdy vývojí myšlenky národnostní pro nás přízhivější. Byly zejmena příznivější následkem mohutné ještě touhy po rozvoji svobody politické, která ovlá dala národní naše odpůrce a v nich myšlenku národnostní tlačila do pozadi. Dnešní Němci ale dávno již nejsou těmi Němci, jací byli v dří- vějších letech. Dnes i ten alpský klerikál je na- ším nepřitelem, týž člověk, ktérého vlastní sou-
#8 alto_textblock #8
kmenovci nepojmenovali jinak, než »černým Čechem«. Náš spojenec a sto upenec z prvních let našeho konstitučiohalismu, je dnes nějúhlav- hějším Haším nepřítělem. Neklámmiež se v ohledu tom, klerikalism dá se dnes v alpských žemích zachovati jen tím, bude-li vrou- ben do německého nacionalismu. Politická svoboda dnes u Němch ješt již jen pouhou dra- perií na výzdobu jejich politického programu, obsahem jeho německý nacionalismus. A s na- cionálními Němci je boj mnohem obtížnější. Kdo vzpomněl v únorové ústavě na německou státní řeč? K té se neodvážili ani, když po- mocí »slovanské« prorady z Dalmacie podářilo se Němcům prosaditi prosincovku a přímé volby do rajchsrátu. S požadavkem tím, o němž věděli, že čeští poslanci a český lid naň nikdy nepřistoupí, vytasili se teprve nyní. Zdá se jim pátrně doba nynější pro uskutečnění požadavku toho, jenž má býti vrcholem jejich nacio- nální práce, zvlášť příznivou. Českého člověka netřeba snad teprve poučovati, co by to zna- menalo, kdyby němčina se stala zákonně uzna- nou, privilegovahou řečí v této říši, netřeba jej teprve upozorňovati na to, že by to byla naše národní zkáza, na jejíž odvrácení již pud sebezachování mu dovoluje užit nejkrajnějších prostředků; však drzosti německé to nevadí tím zuřivěji žádati, aby uzákoněním němčiny za řeč státní byl osud této germanisaci propadlé říše zpečetěn. Dle toho nemají asi velkého ponětí o našem národním vzdoru. A rozhlédneme-li se kolem, tu věru že pochopíme úkaz ten. Není-liž to povážlivý úkaz, že tou dobou, co u Němců národní vědomi láme poslední hráze, jež širo- kému jeho proudu bránily se rozliti po všem kraji, kde Němci bydlí, u nás z nejedné strany dějí se pokusy seslabiti a zdiskreditovati vědomi národní, z nichž ovšem nejnebezpečnější je ten, jenž ve strašné zaslepenosti usiluje malý národ náš rozsápati v několik na vzájem se potírajících s ta v ov- ských táborů. — Publicistická intelligence »Prager Tagblattu« nestačí patrně na správné posou- zení našich politických poměrův domácích, ze- jmena pokud se týče strany mladočeské, proto vypůjčil si jmenovaný list jakéhosi mudrce až z Haliče, aby mu pověděl, v jaké nalezají se dhes Mladočeši situaci. Kdyby to nebyla četba až příliš zábavná, nenudili bychom jí čte- nářstvo své, věak citujeme moudrost tu také z té příčiny, abychom ukázali, s jakou nevědomostí, která hraničí již na stav psychopathický, listy odpůrcův našich píší o našich poměrech. »Strana mladočeská nalezá prý se v naprostém úpadku« píše »Prager Tagblattem« citovaný moudrý rabi ze Sadý Góry novinářské — »jsou neúprosně ztraceni. Všude ztráceji půdu pod nohamaa marné jejich namahání, aby zůstali při vládě. Po léta prý udržovali český lid v zimničném rozčilení, však dnes dostavuje prý se v oby- vatelstvu střízlivost a ta panství mladočeské podvrací. Marně prý se namáhali prodloužiti svůj neobmezený vliv zřízením »Národní rady«a marně prý si založili »Omladinu«, aby pokolení mladší uchvátili, všude bují rozkol a schází prý jedině, aby české strany, jež se staví proti mladočešství, nalezly společnou formulku, na níž by se shodly. Na vládě pak jest, aby tyto nové proudy svedla na svůj mlýn — tak asi fanta- suje »Prager Tagblatt«. A musilo prý k tomu dojíti, poněvadž prý mají Čechové sice výborné řečníky a žurnalisty, však nikoli politicky vyni- kající hlavy atd., atd. — Zůstavujem »Prager Tagblattu«, aby vyčkal voleb a po jejich vý- sledku ohlásil svému haličskému informátoru o mladočeských poměrech, jak to dopadlo. — Udál se následující případ. Byl to pouhý soudní adjunkt, ale statečný muž. Nepod- robil se nařízení svého vrch. úřadu, kterýž vy- zván byv k tomu z Vídně, mu nařídil, aby úřado- val uvnitř jako před vydáním jaz. nařízení opět výhradně německy. Adjunkt ohlásil vrchnímu soudu, že tak učiní ihned, jakmile mu bude na- značen paragraf zákona, dle něhož jest vnitřni úřadní řečí při soudech v království českém němčina. A co učinil vrchní soud? Zaslal pro- hlášení do Vídně ministerstvu s uctivou žádostí, aby naň reagovalo a laskavě zákon a paragraf označilo. Slavné ministerstvo však vrátilo akta vrchnímu soudu s vytáčkou, že prý v té věci je kompetentním výhradně vrchní zemský soud. Atato instance nechala prostě pro- hlášení adjunktovo nevyřízeno ležet. Z jakého důvodu? Že takého zákona neb patentu, ba ani nařízení nikdé nehí, kterým