#1
alto_textblock
#1
obvodnímu lékaři každý upírá plat, ať koná co-
koliv, přijde-li všák okresní lékař třebas schva-
lovati pivní tlakostroje, tu každý hned sahá do
kapsy a ptá se, co je dlužen.
Doufám, že vyložil jsem (vůle bylá zajiste
lepší) přičiny naší nespokojenosti a ospravedlni
naše požadavky. Opakuji, my nelekáme se práce
my nechceme, abychom nemusili nic dělati, my
žádáme pouze, aby odměna byla uvedena ale-
spoň v příslušnou shodu s naší prácí. Povinno-
sti, jež povinni jsme konati za plat nám stano-
vený, buďtež v instrukci přesně vytčeny a podle
nich budiž nám plat vyměřen. Uzná-li zemský
výbor, aby ponechány nám byly povinnosti v
nynější služební instrukci uvedené, a plát aby
nám podle toho byl üpraven, jsme spokojeni
já pro svou osobu byl bych také spokojen
kdyby podle platu upraveny mi byly povinnosti.
Dr. Ant. Zeman.
#2
alto_textblock
#2
Různé zprávy.
#3
alto_textblock
#3
= Ke krádeži ve Vatikáně oznamuje se
z Říma: Skorem v tutéž chvíli, kdy v Římě puštěni
na svobodu dva řemeslníci, zatčení pro podezření,
že spáchali krádež ve Vatikáně, došla z Janova
zpráva, že tam byl zatčen přechovávač cenných pa-
pírů, ukradených ve Vatikáně. Jest to advokát Giu
seppe Pescio, muž 68letý, jenž dosud náležel k nej-
čelnějším osobnostem klerikální strany v Janově. Až
dosud byl považován za dokonalého poctivce. Signor
Pescio prodával ukradené cenné papíry menším ban-
kéřům v Miláně, v Janově a ve Florencii. Ve Flo-
rencii zjištěno poprvé, že cenné papíry, většinou obli-
gace banky »Credito fondiario« náležejí k papírům ukra-
deným ve Vatíkáně. Na to podniknuto pátrání u všech
bankéřů v Italii a až dosud zabaveno za 270 lir
obligací »Credito fondiario«, jakož i za 5000 dollarů
v cenných papírech amerických. Očekává se s největším
napjetím, co signor Pescio udá ve příčině původu
těchto cenných papírů — Zatím dochází zprávao
nové krádeži ve Vatikáně. Koncem každého měsíce
dostává pokladník signor Tozzi z kanceláře státního
tajemníka prostřednictvím signora Baluzziho od správy
di Sant Obolo 7000 lir na výplatu služného úřadníků
sekretariatu. Poněvadž prvního t. m. byl svátek, žá-
dal signor Tozzi signora Baluzziho, aby oněch 7000
lir až do druhého t. m. u sebe ponechal. Když toho
dne přišel do kanceláře, nalezl svůj pult vypáčený.
Zloději patrně pátrali po oněch 7000 lir a když je
nenalezli, spokojili se se 700 lir, jež v pultu nalezli.
Rozumí se, že se i tato krádež horlivě vyšetřuje.
= Srážky na moři. Z Londýna se oznamuje
Parník Cunardské linie, »Saxonia«, narazil, opouštěje
přístav bostonský, za volné plavby při husté mlze
na americký škuner. Pasažeři byli právě při večeři,
když se srážka udála a všechno vyběhlo na palubu.
Škuner se již potápěl a mužstvo jeho snažilo se
spustit čluny. »Saxonia« nebyla poškozena a spu-
stila člun, v němž se zachránilo pět mužů, kdežto
deset jiných ve vlastním člunu připlulo k »Saxonii«.
Jeden z mužů posádky škunerů byl při srážce usmr-
cen. Škuner jmenoval se »Maria Mosquito« a vezl
náklad ryb. — Reuterova kancelář oznamuje, že po-
hromy, jež utrpěl parník »Saint-Paul« americké linie
při srážce s vrakem, jsou tak značné, že bude třeba
šesti měsíců, aby stroje lodi opět byly opraveny.
Druhý president linie Mr. Wright, jenž se nalezal
mezi pasažery, udal, že při srážce pocítil lehký
náraz, jenž byl tak nepatrný, že většina pasažerů
jej ani nepozorovala a nevzniklo tudíž nijaké zne-
pokojení. Kontrolní stroje pracovaly tak znamenitě,
že poškozené stroje během deseti vteřin byly zasta-
veny. Loď bude opravena na Crampově loděnici ve
Filadelfii. Parník »Friesland«, plující do Amsterdamu,
vzal s sebou pasažery, poštu a náklad parníku
»Saint-Paul«.
= Tragedie ve vznešené společnosti
washingtonské. Techto dnů skončil sebevraždou
synovec velmi známého spolkového senátora. Vypra-
vovalo se, že muž tento ještě mladý stal se melan-
cholikem, poněvadž mu lékaři pravili, že trpí nezho-
jitelným neduhem. Ve skutečnosti však, jak zní ame-
rické pořekadlo, měl »kostru v domě«. Jakýs mladý
diplomat seznámil se s jeho manželkou a často se
s ní scházel. Sousedé již po delší dobu pozorovali,
že mladý tento hejsek jda mimo dům dal znamení
hvizdnutím, načež hezká manželka synovce senáto-
rova vyšla na ulici, setkala se s diplomatem na nej-
bližším nároží a odebrala se s ním na procházku.
Konečně mluvilo se o tom všeobecně a jednoho dne
dopadl manžel svoji choť s mladým diplomatem
jakés veřejné místnosti. Zbil mladého diplomata jak
náleží a udělil mu výstrahu, že jej najisto zastřelí
ukáže-li se ještě ve Washingtonu. Brzy po tom se
manžel zastřelil. Když povolán lékař, dopadl mladou
manželku s revolverem v ruce; chtěla se rovněž za-
střelit.
= Velké neštěstí na dráze událo se těchto
dnů mezi stanicemi Grakali a Kaspi na Kavkaze.
O půl sedmé hodině večerní měly se setkat v Gra-
kali nákladní vlak s osobním vlakem a osobní vlak
čekal již na stanici, až nákladní vlak přijede. Když
příručí přednosty stanice, konající službu, dostal tele-
gram, že nákladní vlak již odejel, domníval se, že
nákladní vlak vjíždí do stanice a pustil osobní vlak
dále, Jedva však osobní vlak odejel, zpozoroval svůj
omyl a dal ihned výstražné signály, ale bylo již
pozdě. Jedva že osobní vlak přejel přes most přes
Kur a dostal se k nejbližšímu záhybu, zpozoroval
strojvedouci ve vzdálenosti asi sto sažení světla ná-
kladního vlaku, blížícího se plnou parou. Ihned dány
poplášné signály a osobní vlak zastavil pomocí
pneumatických brzd. Také strojvedoucí nákladního
vlaku dal zpáteční páru, avšak bez výsledku, nebot
nebylo možno zarazit na tak krátkou vzdálenost40
rozjetých vagonů s těžkým nákladem. Parostroj, ač
koli sa icho kola otačela nažnět. byl neodolateln
#4
alto_textblock
#4
pošinován ku předu. Ozval se brozný třesk a hned
potom příšerný pokřik a sténání. Počet mrtvýcha
těžce raněných byl velmi značný. Ze 40 nádržek su-
rového petroleje na nákladním vlaku zůstalo jen
bez pohromy. Ostatní byly jednak značně poškozeny.
jednak úplně rozbity. Skorem všichni pasažeři utr-
pěli aspoň lehká zranění. Počet mrtvých nemoh
býti dosud zjištěn, poněvadž mnoho mrtvých nalezá
se ještě pod troskami.
= 6 dráze belrské podává L. O. Cooper v
sborníku »Contemporary Review« velmi zajímavý
popis. Tato jihoafrická dráha, jež vede portugalským
územím a spojuje Beiru s Umtali a Salisbury, jest
technické unicum, neboť její koleje na mnohých mí-
stech následkem bahnité půdy, již trať na mnoho
mil protíná, spočívají na jehlách. Když trať minula
tuto bahnitou krajinu, jež jest jedním z nejhorších
pařenišť malarie, protíná prales, jenž se hemží jedo-
vatými hady, lvy a jinými šelmami. O tamních lvech
vypravují domorodci, že mají jedovaté zuby, takže
prý i nepatrné zranění účinkuje smrtelně.
Parostroj vytápí se syrovým dřevem. Železniční per
sonál rekrutuje se hlavně z kruhů zkrachovaných
existencí a dobrodruhů. Neštěstí na této trati jsou
tak četná, že inspekční lékař na 200 angl. mil jedva
stačí. Poněvanž pak vozba vlaků jest dosti řídká,
musí vykonati mnohdy až 100 angl. mil cesty na
draisině řízené černochy, než se dostane k pa-
cientovi. Přes to však slibuje Mr. Cooper dráze
beirské značnou budoucnost, poněvadž druhá sou-
běžná trať do Kapska přes Buluwaje jest velmi
dlouhá a značně zdražuje dopravu zboží.
= Dámy tramwayovými konduktory.
Z New Yorku se oznamuje: K největšímu překvapení
obecenstva zastávaly onehdy v Rocklandu, Maine,
krásné mladé dámy z nejlepší společnosti úřad kon-
duktorů koňské dráhy. Společnost koňské dráhy totiž
slíbila městskému chudobinci celý jeden denní příjem.
Mladé dámy ujaly se tudíž služby konduktorů, aby
zvýšily pokud možno tento výtěžek. Dávaly znamení
k zastavení a odjezdu vagonů a přijímaly poplatek
za jízdu. Rozumí se, že před tím rozeslaly pozvání
známým mladíkům, kteří ovšem milerádi vyhovělia
platili za jízdu místo pěti centíků až i pět dollarů,
takže úhrnný příjem páčil se na 5000 dollarů.
#5
alto_textblock
#5
Denní zprávy.
#6
alto_textblock
#6
Dnešní číslo přináší pokračování ro
mánu „Chouani čili Bretoňsko v roce
1799“, jejž sepsal Honoré de Balzac, st.
253—256.
#7
alto_textblock
#7
— Postupujem-li či upadáme? Každý
pořádný obchodník, ba i člověk jiného zaměst-
nání, zasedne v určitém období za stůl, vezme
tužku do ruky a počítá, co má a co je dlužen,
aby zjistil, jaký je jeho majetek, vzrůstá-li aneh
ubývá. Kdo tak nečiní, je buď člověk lehko-
myslný, neb je to nebožák, již zpředu pře-
svědčený, že by se dopočítal smutných číslica
jenž u vědomí, že beztoho přijde po něm po-
topa, nechce si náladu kaziti. Také národ či
zástupci a strážcové jeho osudu mají povinnost
čas od času přesnou bilancí se přesvědčiti, na
čem národ je a v kterém směru jeho statek
se rozhojnil neb co mu ubylo. Učiníme-li tak
my, s oprávněným potěšením doznati mů-
žeme, že povznesli jsme se a pokročili ve všech
téměř oborech práce. Dnes naprosto nemáme
příčiny nepochlubiti se se svými výkony v oboru
umění, zejmena v hudbě a v umění výtvarném.
I ve vědě značný učinili jsme pokrok, ani ne tak
velkými pracemi v jednotlivých oborech, ale tím, že
činnost svou jsme rozšířili na diseipliny, které
u nás před tím ležely ladem. Také v oboru
technickém statně jsme pokročili v před, ba i
v oboru, v němž jsme se nejvíce opozdili, v obchodě,
značný a mnohoslibný učinili jsme pokrok. A přes
všecko to nemožno nám tvrditi, že bychom byli
v době té byli pokročili ve velké práci, jež pone-
chána byla politikům našim, v práci, jejíž úkolem
a konečným cílem je zabezpečiti existenci národ-
nosti naší. Výsledky práce naší v oboru politi-
ckém byly u porovnání s činností, již vyvinul
jsme s ostatních směrech, nejméně uspokojivé.
Naopak, mohlo by se dokonce i zdáti, že po-
kud se týče národní věci naší, učinili jsme spíše
krok do zadu než do předu. Generace mladší,
za jiných poměrů již vychovaná, s tužbami v ohledu
národním ne již tak čistými, nýbrž jinými proudy
zkalenými, něni způsobilá posouditi retrogradní
pohyb náš, pokud jde o myšlenku národnostní.
Třeba že bylo ve snahách, jež živy byly již
před érou ústavní a ovšem v této vážně
sesílily, dosti naivnosti, která dnes přirozeně
budí mnohdy až i utrpný smích, to nikdo ne-
popře, že byli jsme nejen mnuhem silnější ve
víře v konečné národní vítězství, než jsme dnes,
nýbrž že i poměry reálné byly tehdy vývojí
myšlenky národnostní pro nás přízhivější. Byly
zejmena příznivější následkem mohutné ještě
touhy po rozvoji svobody politické, která ovlá
dala národní naše odpůrce a v nich myšlenku
národnostní tlačila do pozadi. Dnešní Němci ale
dávno již nejsou těmi Němci, jací byli v dří-
vějších letech. Dnes i ten alpský klerikál je na-
ším nepřitelem, týž člověk, ktérého vlastní sou-
#8
alto_textblock
#8
kmenovci nepojmenovali jinak, než »černým
Čechem«. Náš spojenec a sto upenec z prvních
let našeho konstitučiohalismu, je dnes nějúhlav-
hějším Haším nepřítělem. Neklámmiež se v ohledu
tom, klerikalism dá se dnes v alpských
žemích zachovati jen tím, bude-li vrou-
ben do německého nacionalismu. Politická
svoboda dnes u Němch ješt již jen pouhou dra-
perií na výzdobu jejich politického programu,
obsahem jeho německý nacionalismus. A s na-
cionálními Němci je boj mnohem obtížnější.
Kdo vzpomněl v únorové ústavě na německou
státní řeč? K té se neodvážili ani, když po-
mocí »slovanské« prorady z Dalmacie podářilo
se Němcům prosaditi prosincovku a přímé
volby do rajchsrátu. S požadavkem tím, o němž
věděli, že čeští poslanci a český lid naň nikdy
nepřistoupí, vytasili se teprve nyní. Zdá se jim
pátrně doba nynější pro uskutečnění požadavku
toho, jenž má býti vrcholem jejich nacio-
nální práce, zvlášť příznivou. Českého člověka
netřeba snad teprve poučovati, co by to zna-
menalo, kdyby němčina se stala zákonně uzna-
nou, privilegovahou řečí v této říši, netřeba jej
teprve upozorňovati na to, že by to byla naše
národní zkáza, na jejíž odvrácení již pud
sebezachování mu dovoluje užit nejkrajnějších
prostředků; však drzosti německé to nevadí tím
zuřivěji žádati, aby uzákoněním němčiny za řeč
státní byl osud této germanisaci propadlé říše
zpečetěn. Dle toho nemají asi velkého ponětí
o našem národním vzdoru. A rozhlédneme-li se
kolem, tu věru že pochopíme úkaz ten. Není-liž
to povážlivý úkaz, že tou dobou, co u Němců
národní vědomi láme poslední hráze, jež širo-
kému jeho proudu bránily se rozliti po všem
kraji, kde Němci bydlí, u nás z nejedné
strany dějí se pokusy seslabiti a
zdiskreditovati vědomi národní,
z nichž ovšem nejnebezpečnější je
ten, jenž ve strašné zaslepenosti
usiluje malý národ náš rozsápati
v několik na vzájem se potírajících s ta v ov-
ských táborů.
— Publicistická intelligence »Prager
Tagblattu« nestačí patrně na správné posou-
zení našich politických poměrův domácích, ze-
jmena pokud se týče strany mladočeské, proto
vypůjčil si jmenovaný list jakéhosi mudrce
až z Haliče, aby mu pověděl, v jaké nalezají
se dhes Mladočeši situaci. Kdyby to nebyla
četba až příliš zábavná, nenudili bychom jí čte-
nářstvo své, věak citujeme moudrost tu také z té
příčiny, abychom ukázali, s jakou nevědomostí,
která hraničí již na stav psychopathický, listy
odpůrcův našich píší o našich poměrech. »Strana
mladočeská nalezá prý se v naprostém úpadku«
píše »Prager Tagblattem« citovaný moudrý rabi
ze Sadý Góry novinářské — »jsou neúprosně
ztraceni. Všude ztráceji půdu pod nohamaa
marné jejich namahání, aby zůstali při vládě.
Po léta prý udržovali český lid v zimničném
rozčilení, však dnes dostavuje prý se v oby-
vatelstvu střízlivost a ta panství mladočeské
podvrací. Marně prý se namáhali prodloužiti svůj
neobmezený vliv zřízením »Národní rady«a
marně prý si založili »Omladinu«, aby pokolení
mladší uchvátili, všude bují rozkol a schází
prý jedině, aby české strany, jež se staví proti
mladočešství, nalezly společnou formulku, na níž
by se shodly. Na vládě pak jest, aby tyto nové
proudy svedla na svůj mlýn — tak asi fanta-
suje »Prager Tagblatt«. A musilo prý k tomu
dojíti, poněvadž prý mají Čechové sice výborné
řečníky a žurnalisty, však nikoli politicky vyni-
kající hlavy atd., atd. — Zůstavujem »Prager
Tagblattu«, aby vyčkal voleb a po jejich vý-
sledku ohlásil svému haličskému informátoru
o mladočeských poměrech, jak to dopadlo.
— Udál se následující případ. Byl to
pouhý soudní adjunkt, ale statečný muž. Nepod-
robil se nařízení svého vrch. úřadu, kterýž vy-
zván byv k tomu z Vídně, mu nařídil, aby úřado-
val uvnitř jako před vydáním jaz. nařízení opět
výhradně německy. Adjunkt ohlásil vrchnímu
soudu, že tak učiní ihned, jakmile mu bude na-
značen paragraf zákona, dle něhož jest vnitřni
úřadní řečí při soudech v království českém
němčina. A co učinil vrchní soud? Zaslal pro-
hlášení do Vídně ministerstvu s uctivou žádostí,
aby naň reagovalo a laskavě zákon a paragraf
označilo. Slavné ministerstvo však vrátilo akta
vrchnímu soudu s vytáčkou, že prý v té věci
je kompetentním výhradně vrchní zemský soud.
Atato instance nechala prostě pro-
hlášení adjunktovo nevyřízeno
ležet. Z jakého důvodu? Že takého zákona
neb patentu, ba ani nařízení nikdé nehí, kterým