ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 2 94ecd990-681e-11dc-b2af-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 2
ALTO TextBloky — 7
#1 alto_textblock #1
zdějí a bylo mně jí náramně líto, protože jsem ji
#2 alto_textblock #2
znala. Vot. Danzer: Vzpoměla jste si na výlet? Svědkyně: Ach ano; řekla jsem tenkráte »Můj bože, to byl tenkráte poslední její tanec.« Svědkyni ukazují se Hilsnerovy šaty. Svědkyně: Tenkráte byly lepší. Obhájce dr. Pevný: Viděla jste tam také jiné židy? Svědkyně: Ano, Grafa. Zást. dr. Pevný: Mluvil s Hilsneremr Svědkyně: To jsem neviděla. Předseda: Kdy jste Grafa viděla? Svědkyně: Asi k 5. hodině. Obh. dr. Auředníček! Dříve jste pravila, že jste viděla Grafa a že bylo již k večeru a nyní pra- víte, že bylo to k 5. hodině. Svědkyně: Mohla jsem si tenkráte mysliti. že z toho něco bude? Obh. dr. Auředníček: Proč pak jste to ne udala, když jste slyšela, že se Klímova ztratila? Svědkyně: Sloužila jsem tenkráte v Jihlavě a ztratila jsem místo, protože jsem byla volána do Polné. Obh. dr. Auředníček: Byla jste v Polné. když nalezena byla v lese Mršníku kostra a rozšířilo se mínění, že jest to mrtvola Klímovy ? Svědkyně: Ano, ale nic jsem k tomu ne- řekla. Teprve později při jedné příležitosti s něja kým Dvořákem a ten to na mne udal. Svědek
#3 alto_textblock #3
Josef Peřina, 42letý, z Polné, udává, že zná Hilsnera a také obuv nického pomocníka Maxa Aufrechta. Předseda: Byl jste členem dělnického vzdě lavacího spolku? Svědek: Byl jsem jeho zakladatelem. Předseda: Jaké vycházky uspořádali jstev poslední době? Svědek: Roku 1898 tři; to byly poslední protože spolek se potom rozešel. Předseda: Hilsner vydlužil si od vás socia- listický klobouk? Svědek: Ano. Max Aufrecht příšel ke mně provázen Hilsnerem a žádal na mně, abych mu klobouk půjčil. Na moji otázku, k čemu ho potřebuje. odpověděl, že Hilsner nechce, aby jej ve Žďáru holky poznaly a že ho potřebuje jen na 2—3 dny. Minuly však přes 2 neděle a klobouku jsem nedo- stal. Proto činila mně moje žena také výčitky. Když jsem kolem Všech svatých šel pracovati do továrny. potkal jsem Aufrechta. Vyjel jsem si na něho a řekl mu: »Neopatříš-li mi klobouk, dám ti pár facek.« (Veselost.) Nazejtří jsem již svůj klobouk měl; byl celý pokažen. Prosím . . . (Svědek ukazuje klobouk a klade jej na stůl předsedy.) Předseda: Pil jste také na výletě pivo? Jak se to srovnává s vaším postavením jako zakladatel spolku? Svědek: O, to se srovnává. Měli jsme pivo ve vlastní režii. Předseda: Viděl jste Hilsnera na výletu? Svědek: Nevím. Svědek jest tázán, co může říci o vandru Hils- nerově, neví o něm ničeho; pamatuje se však na dobu, kdy Hilsner vandr nastoupil. Nebylotli to 1. července, tak to bylo některý den dříve nebo později. Stát. zást.: Dříve jste udal, že Hilsner se vydal na cestu v polovině června. Nemýlíte se? Svědek: Nikoli. Pamatuji se velmi dobře, že to bylo po Petru a Pavlu, tedy asi kolem 1. července. Dr. Pevný činí některé dotazy na svědka v ten rozum, zdali Peřina neviděl Hilsnera na ná- městí neb jinde se širokým kloboukem. Svědek odpovídá záporně. Ukazuje k tomu že reklamoval svůj klobouk prostřednictvím Anf rechta a Hilsnerova bratra, čehož by nebylo třeba kdyby byl Hilsnera potkal sám. Obhájce dr. Pevný: Neviděl jste ho přece snad s vaším kloboukem na náměstí polenském Svědek (rozhorleně): Řekl jsem vám už, že jsem ho neviděl a přece se mne tážete. Musím přece říci pravdu. Předseda: Nesmíte se tak rozčílovati a mu- síte klidně odpovídati, jste-li tázán. Svědek: Byl jsem předce povolán vámi a ne tím pánem tady. Nedám se uváděti ve zmatek. Obhájce dr. Pevný: Viděl jste na výletě ně kolik židů? Svědek: Na to jsem nedal pozor. Předseda: Já již vidím, čeho chce p. doktor docíliti. Viděl jste tam Grafa? Svědek: Ano, k 6. hodině. Obžal. Hilsner vyzván, aby se pronesl o vý- rocích tohoto svědka, obrací se naň přímo a praví Mýlíte se v příčině doby. Když jsem přišel k vám s Aufrechtem, to bylo již po mém vandru. Svědek: »Poldíčku, dobrá, už nevím, kdy js se z vandru vrátil. Řekl jsem tvému bratrovi u »Šice«: »Řekni Poldovi, aby mi vrátil můj klobouk«. Teprve když jsem pohrozil Aufrechtovi fackami, dostal jsem jej zase. V okamžiku tomto jeví se u dveří ruch. Vešel princ Bedřich Lobkovic, syn nejvyššího zemského maršálka. Přijel z Vráže. Předseda přerušil jednání, uvítal jej a nabíd mu židli poblíže okna.
#4 alto_textblock #4
Marie Strašilova, 14letá, z Polné, udává, že zastala Hilsnera v zář r. 1898 na cestě do Březnice v lese. Předseda: Jak víte, že to bylo v září? Svědkyně: Protože se tenkráte kopaly bram- bory. J jsem tenkrát chodila ještě do školy. Předseda: A co dělal Hllsner, když jste ho viděla? Svědkyně: Viděla jsem jej stát na svahu. Předseda: Bylo to snad na blízku místa, kde byla nalezena kostra Klímové? Svědkyně: Nevím, kde byla kostra nalezena Předseda: Jaké měl Hilsner tenkráte šatyr Svědkyně: Měl bělavé šaty, zelený klobouk a hůl.
#5 alto_textblock #5
Předseda: Sel tenkráte někdo s vámi nebo jste byla sama, když jste Hilsnera v lese zastala? Svědkyně: Šla se mnou paní Fialová. Neupozornila jsem ji však na to, že jsem viděla Hilsnera, nevím tedy, zdali ona také jej viděla nebo ne. Předseda: Jak daleko byl od vás Hilsner? Svědkyně: Asi sto kroků. Předseda: Dříve jste řekla, že se Hilsnen schoval za strom, když vás viděl. Svědkyně: Ano. To je pravda. Obh. dr. Auředníček: Z čeho soudíte, žes schovával? Svědkyně: Protože stoupl zase zpátky do lesa Obh. dr. Auředníček: Viděl vás Hilsner? Svědkyně: Ano, musil mne vidět. Předseda: Hilsnere, co tomu říkáte? Hilsner: Je možné, že jsem tam byl viděn když jsem přicházel z Německého Brodu. Následující svědek Hazůka, 63letý domkář, měl dříve pekařský krámek na blízku Vítkova hostince. Předseda: Pamatujete se na socialistický výlet r. 1898? Svědek: Ano, pamatuji se na to. Seděl jsem právě na lavici před Vítkovou hospodou, když se vracel průvod do Polné. Bylo to mezi 8. a 9. hodi- nou večer. Napřed šla hudba a za ní dvojstupem výletníci. Hilsner byl také při tom. Vedl se zavěšen pod paždí s jednou holkou, která šla s ním. Předseda: Jak vypadala ta holka? Svědek: Byla větší než on. Předseda: Jak byla oblečena? Svědek: Měla černý šátek na hlavě s háčko vaným krajem a tmavou jupku. Na sukni se už ne pamatuji. Předseda: Kam šli ti lidé? Svědek: Šli do hostince. Předseda: Viděl jste také jiné známé v prů vodu? Svědek: Už se nepamatuji. Předseda: Jak se tedy pamatujete právě na Hilsnera? Svědek: Protože šel s křesťanskou holkou Šel také právě kolem mne do hospody. Předseda: Věděl jste, když jste to vypra- voval, že Hilsner byl ve vyšetřování pro zavraždění Klímové? Svědek: Nevěděl jsem téměř nic. Teprve když mně Ant. Lang vypravoval, že viděl Klímovou s Hil- snerem jíti k zadní bráně, vzpoměl jsem si, že by to mohla býti pravda, poněvadž jsem oba viděl jíti spolu také do hospody. Předseda: A přihlásil jste se za svědka? Svědek: Ne. Vykládal jsem o tom v hospodě a bylo to oznámeno starostovi. Předseda: Jaké měl Hilsner šaty? Svědek: Nemohl jsem vidět, jaké barvy měl šaty, protože byl již večer. Viděl jsem jenom, že svou holí pohazoval sem tam, jako měl ve zvyku. Obhájce dr. Auředníček: Nemohl-li jste vi- dět, jakou barvu mají jeho šaty, jak jste mohl po- znat jeho tvář? Svědek: Protože jsem se mu podíval do tváře. Obhájce dr. Auředníček: Víte dobře, že Hilsner šel s dělnickým průvodem do hostince? Svědek: Ano. Obhájce dr. Vodička: Dříve jste pravil, že Klímová měla kartounovou sukni. M Svěidiek: To už nevím. Obhájce dr. Vodička: Ale u starosty jste to udal. Za to jste tam neřekl, že jste viděl Hilsnera jíti dříve. Svědek: Když jsem byl vyslýchán na obec ním úřadě, byl jsem úplně zmaten. Obhájce dr. Auředníček: Jest velice po divno, že jste to už dříve nevypravoval. Svědek: Proč bych se byl měl vnucovati za svědka? Dr. Pevný: Nechtěl jste asi, abyste běháním k soudu ztratil čas a peníze? Svědek: Ano. Neboť pak bych si byl musi někoho platiti, kdo by mne zastupoval. Hilsner (k svěkovi): Nemýlíte se? Svědek (přistupuje k samému Hilsnerovi): Ne- mýlím se. Přece nebudu jako stařec křivě přísahati. (Silným hlasem.) Naposledy mne ani neznáte? Hilsner: Ano, znám vás velice dobře. Svědkyně. Kateřina Vitrovská z Jihlavy vypovídá německy. Udává, že Hilsner byl u ní jednou žebrat. Jsem — pravil jí tehdy — Hils- ner z Polné. Dala mu starý klobouk. Nepamatuje se již dobře, kdy to bylo a nemůže ani Hilsnera an klobouk poznati a nemůže potvrditi, že Hilsner byi u ní právě dne 17. července. Obh. dr. Auředníček: Ale možno je, že Hilsner byl 17. července 1898 u vás. Svědkyně: Možné je to. Ale já se na to už nepamatuji. Vím jen, že byl u mne v letě. Následuje čtení protokolů o lahvičce s krevními kuličkami. Především čte se přípis okr. soudu v Habrech, dle kterého adjunkt Balcar se pama- tuje, že není pravda, že na poštovním úřadě v Golčově Jeníkově byla podána zásilka košeráka v Golčově Jeníkově rabínu polenskému. Adjunkt Müller udává, že taková věc je ne- pravdou a že již o tom podal zprávu ministerstvu spravedlnosti. Soudní sluha Měch docházel na poštu a dodával, co přišlo, kancelistovi Libišovi, který vedl podací protokol. Tento udává, že nikdy k vůli zastavení nějaké zásilky košeráka Kurz- weila rabínu Goldbergerovi v Polné se žádné udání nestalo a že tudíž není také pravda, že po- slána byla zásilka k soudnímu vyšetřování. Poštmistr v Golčově Jeníkově prohlašuje, že není pravda, že nalezena byla zabavená lahvička s parfumem, která naplněna byla krevními kuličkami. Slyšel o té věci poprvé, když prof. Schlesinger podal na říšské radě interpellaci. Poštovní expeditorka v Golčově Jenikově ne- převzala žádnou zásílku v té věci. Obdržela v této
#6 alto_textblock #6
záležitosti dotaz, který zodpověděla se souhlasem ředitelství v tom smyslu, že žádná zásílka, o jaké byla řeč, nebyla vypravena, Prof. dr. Horbaczewski prohlašuje: ani mně, ani mým pp. kollegům nebyla nikdy taková lahvička zaslána. Žasl jsem, když jsem zvěděl, že ve sněmovně byla o té věci řeč.
#7 alto_textblock #7
Denni zprávy. — Německá lidskost. V Ústi n. L. zři- dili mezi jiným též útulnu pro služebná děvčata. Těchto dnů uveden byl v tamějším německo- nacionalním lístku hrozný případ, který za ná- sledek bude míti, že znečistěné místnosti tohoto ústavu budou znovu nacionalně posvěceny, aby germánská Freya nehoršila se nad potupou, která se ji tam stala. Dle nacionálního lístku ústeckého přespalo v této útulně též jedno děvče — české. Strašný následkem toho po- plach v Ústí n. L. Celá nacionální stráž vy- slána, aby vypátrala a lapila vinníka. Konečně se podařilo zjistiti jej v osobnosti jisté paní Krauš- nerové. Však se zlou se potázali ti, kteří na ni to svésti chtěli. »Co, já nejněmečtější ze všech německých žen, že bych dopustila se prorady na stanovách útulny, jež v § 5. výslovně při- jímání českých děvčat zakazují? Ať se přihlásí zbabělec, jenž mě anonymně tak zohyzditi chtěl — vyškrábu mu oči! Ne — povím mu, zač je toho loket — stálo v »zaslánu«, jež ctěná tato dáma uveřejnila v »Aussiger Anzeigru«. Ger- mánská žena, jinak řekli bychom že furie, která doznává, že by v noci od prahu útulny ode- hnala chudé děvče bez přístřeší proto, že je jiné národnosti. Divte se pak surovcům, něme- ckým mužům, když tak mluví, tak se chová německé pohlaví — »něžné«. — O prodloužení zákonů assanačních. V sobotu konala se širší schůze assanační komise. Referent magistrátní sekretář dr. Stein přednesl ná- vrhy, na nichž se usneslo subkomité assanační ko- mise, t. j. aby se žádalo o prodloužení platnosti zá- kona o právu vyvlastňovacím a zákona o upravení daně činžovní na dalších deset roků. Na to přihlásil se ku slovu obecní starší pan dr. Scharf k odůvodnění minoritního vota. Dr. Scharf navrhoval totiž, aby byla obec pražská přinucena vykupovati reality v assa- načním obvodu po projítí lhůty vyvazovací; aby se povolil důkaz na věčnou paměť a aby bylo možno před uplynutím lhůty vyzývací na základě shody stran docíliti nález vyvlastňovací. Obecní starší pan Te- reba navrhoval, aby obec poskytovala půjčky ma- jitelům assanačních domů, poněvadž půjčky jinde nemohou docíliti. Na to pan dr. J. S. Novák v delší řeči podrobně vyvracel názory dra. Scharfa z důvodů právních i veřejných a zejmena poukazoval na to, že není věcí obecního staršího, když koná funkci téhož, hájiti zájmy protistrany. Další rozpravy zúčastnili se zejmena pp. dr. Růžička, dr. Scharf a dr. Novák, na- čež při hlasování pro minoritní návrhy dra. Scharfa hlasoval pouze navrhovatel sám. Návrhy, aby se žá- dalo za prodloužení uvedených zákonů, byly pak při- jaty všemi hlasy proti hlasu pana dra. Scharfa. — Konec volnosti cikánské. Za Litvou chystá se velký převrat v potulném národě cikán- ském, uherská vláda chce učiniti z osmáhlých. volných synů pusty usedlé státní občany. Po pří- kladu uherské vlády bude se pak snad jednati i u nás — a tak můžeme očekávati, že střízlivá naše doba připraví nás o kouzlo divoké poesie ci- kánské. Cikán bez tuláctví, bez kočovného života nebude již cikánem, tím malebným zjevem, zajíma- jícím fantasii romantickou a ještě více obezřetnost úřadů. Cikán také asi svou volnost lacino neopustí a můžeme být připraveni, že uherská vláda bude muset podstoupiti tuhý zápas, než se jí podaří vy- mytiti toulavost a kočovnictví cikánské. Náš venkov bude ještě dále oblažován návštěvami cikánských hloučků, jež se vyjímají ve svých pestrých hadrech, ve své orientální špíně jako velmi malebná štafáž na krajině, ale jinak nepatří k příjemnostem ven- kova, jak čítáme skoro denně v novinářských zprá- vách, v referátech ze soudní síně, kde cikáni jsou velmi častými hosty a kde snad jedině nalézají občasné a ovšem nucené připoutání k trvalému po- bytu na jednom místě. Uherská vláda chce zakročiti velmi energicky a chystá zvláštní osnovu zákona, jimž má být učiněn úplný konec kočovnému životu cikánskému. Zcela praktické důvody po- hnuly vládu k tomuto kroku a osmáhlí, kuče- raví věční tuláci, již nikdo nedovedl zkrotit a udržeti na jednom místě, musí skloniti se nyní pod jařmem paragrafů. Bude to těžká práce. A proč se k ní tak náhle odhodlala uherská vláda ? Chce udržeti na uzdě cikány, kteří jsou stále nebezpečnější cizímu majetku a dále též proto, že ohrožují uherský chov dobytka, neboť cikáni vyhrabávají vepře stížené morem a na úřadní rozkaz zabité, táhnou je provazy do svých táborů, kde si pochutnávají na vepřové pečeni, o kterou by ani psi nestáli. Tím šíří cikáni nákazu mezi dobytkem po venkově. Následkem toho skoro všechny komitáty obrátily se ke sněmovně s prosbou, aby byli cikáni přinuceni ke stálému pobytu. O zdaru zakročení vlády uherské proti kočovnictví cikánskému mnozí pochybují. Byly již dříve činěny pokusy za