#1
alto_textblock
#1
Ročník XX0X0x.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v ponděli dne 30. dubna 1900.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 118.
#4
alto_textblock
#4
Haranní a odpol. listy
#5
alto_textblock
#5
přodi pl ání ae
#6
alto_textblock
#6
v Praze v adninistrae
tr.
na más. drojí donalt ke
na n lt
vo alislkácks
sa nbo . rojsou
nk dtrrt iet
dvojí zlali
:k2l
#8
alto_textblock
#8
kel
sxo
#9
alto_textblock
#9
NARODNILI
#11
alto_textblock
#11
v orobném prodelie
l
#12
alto_textblock
#12
aní čle o sob5 . . . 2 s k
#13
alto_textblock
#13
ve nllalkách na voskori
#14
alto_textblock
#14
psledat. : . . . : : : e
#15
alto_textblock
#15
rnsoraty
platí se kotovž napře
Předrlacení inerty piijinsiul-
#16
alto_textblock
#16
tiskáru aknnaia rtca kcct-
Eakeptiy se novraosií
#17
alto_textblock
#17
Telefonické zprávy „ Nár. Listů.“
O chystané osnově jazykového
zákona.
Z Vídně, 30. dubna. V pondělnín
orgánu německé šlechty nalezů se o jazv
kovém projektu dra. Körbra tato stručná
úvaha, patrně psaná drem. Bärenreith-
rem: »Ozvaly se hlasy, které žádaly, aby
jazyková akce vlády zahájena byla osnovou
zákona již na podzim, na všechen způsob
alespoň v lednu. Že dorozumívací konfe-
rence předcházely. — tím úkol vlády na
jedně straně byl ulehčen, na druhé straně
stížen. Usnadněn proto, že nabyla v konfe-
rencích skutečně cenného materiálu k infor
maci o stanovisku stran; znesnadněn proto,
že byla rozmnožena její zodpovědnost za
obsah osnovy, spočívající na předcházejících
a podrobných informacích. Vláda se tudíž
nemůže vymlouvati, že nezná samostatné
mínění a zámysly stran. Musí se tudíž oče-
kávati, že obsah osnovy aspoň bude sub-
strátem, o kterém Němci mohou zahájiti
rozpravy a ve příčině kterého mohou hlaso
vati pro přikázání zvláštnímu vy-
boru jazykovému.«
Týž list s netajeným povděkem a s ne-
líčenou radostí vítá výpravu, kterou podnikly
mimočeské strany pravice proti Čechům
Úvažuje totiž chance dělnosti parlamentu
v nastávající akci praví: »Jenom podaří-
se vyloučiti otázku z plenárního jednánía
dopraviti ji do výboru, možno se nadíti, ž
bude uvolněna váha pro parlamentní projed-
nání nejnutnějších věcí, zejmena investic.
rozpočtu a železničních předloh a že s
vezme hrozící české obstrukci příležitost. Po
stránce té je jisto, že obstrukci bude
zápasiti s velikými obtížemi
Strany pravice vypověděly Č
chům pomoc a jsou opravdově odhodlány
slovo vtěliti ve skutek. Důležitý projev kola
polského a jiných činitelů přece označuje
vývoj, jaký se stal ve většině od záři minu-
lého roku.
Tenkrát a ještě později doufala pravice
v bezprostřední úspěch, podnikne-li generální
útok. Od té doby stalo se jasným, že po-
stavení Němců na straně jedné a postavení
vlád úřadnických na druhé straně nedá se
ani vzíti útokem, ani obklíčiti, — a že tudíz
budou se musit strany pravice zpřátelitis
polilickým obratem, který loni na podzim
se dostavil. Z toho vzníklo nejdříve u Po-
láků poznání, že po několik měsíců byla
provozována pochybná a paličatá politika.
která musí býti nyní napravena.
Počne se tudíž provozovati politika nikoli
česká, nýbrž samostatná. Tato
politika musí vésti k potírání české
obstrukce, tím spíše, že při mlčelivé
shovívavosti vůči dalšímu trvání české ob-
strukce je dlužno báti se pronika vý ch
rozhodnutí ve příčině říšske
rady samé.«
#18
alto_textblock
#18
Ministr dr. Rezek a Čechové.
Z Vídně, 30. dubna. »Sonn- und
Montagszeitung« oznamuje patrně z pramene
vládního: dr. Reze k prostředkuje mezi vl
dou a svýmí krajany, by odvrátil hrozící nebez
pečí. Půjde-li věc šourem, nemusí odstoupiti
Protože je úřadníkem a ne stranní
kem, mohl by setrvati na svém místě jak
Ziemialkowski také za kabinetu Auers
pergova.
Týz list oznamuje z Prahy: ministr dr
Rezek zaslal písemné dotazy českým vůd-
cům, zda-li by nebyli ochotni obe-
slati nové dorozumívací konfe
rence, které by zasedaly ve dnech mezi
5. a 8. dnem měsíce května.
#19
alto_textblock
#19
Stanovisko konservativního velko-
statku z království českého.
Z Vídně, 30. dobna. »Sonn- und
Montags-Zeitung« oznamuje: Stanovisko če
ské šlechty, které vyřkl »Vaterland« v so-
botním svém čísle (zaznamenali jsme pozo-
ruhodný ten projev v sobotním večerníku. —
Red) vůči obstrukei Čechů, zejmena pak
pointování tohoto projevu, způsobilo v nej
širšich a také vysokých kruzich hlu
boký dojem
#20
alto_textblock
#20
Telegrafické zprávy.
Květnové povýšení ve vojště.
Z Vídně, 29. dubna (C.-B) Arcivévod
Jindřich jmenován nadporučíkem v dra-
gounském pluku čís. 6. Dále byli jmeno-
váni podmaršálky generálmajorové:
Edvard rytíř Pohl, Michal ryt. Manojlo-
vič, Karel šl. Pstöttner, Adolf šl.
Schneider, Adolf Heimroth z Hess-
feldu, Gustav Jonak šl. z Freyen wvaldu,
Hugo Conte Corti alle Cater e; Emanuel
Scheiner a Alfred Englisch Pappa-
rich; generálmajory plukovníci: Ka-
rel šl. Lang. Julius Wevrich, Karel
Regenspurský z Regeny, Jan šl. Stein-
berg, Emil Sandmann, Štěpůn ryt.
Nachodsky z Neudorfu, August šl.
Krawehl, Frautišek Schödl er, Mau-
ric ryt. Aufíenberg, Vince n
lehmann, Viktor Schreiber, Karel
Schikofsky, Jindřich Kummer, Ště-
pán Hofbauer, Geza Csalany, Jos.
Fajta, Arnošt šl. Poten, Alfons Dra-
goni šl. z Rabenhorstu, Osvald šl. Groh,
Emanuel Wawra, Kvido Me ver z Fekete-
Ardó a Nagy-Tarny, Viktor šl. Nitsche,
Štěpán Meyerhoffer z Vedropolza, Karel
Fiker, Jan S chwab, Julius Longar d
Longarde, Otokar ryt. Kiwi s ch z Řitterau,
#21
alto_textblock
#21
Alvid ryt. Zeller z Zellhainu a Otoka
Haas. (Dalších j men zpráva c. k. korres-
pondenční kanceláře neuvádí, nýbrž vždy
toliko počet povýšených.)
Z Kyjeva, 29. dubna. (C.-B.) Velká
kněžna Alexandra Petrovna byl
dnes ve zdejším, od ní založeném Pokrov-
ském klášteře, v němž jako sestra Anastasia
poslední dni života trávila, za přítomnost
četných členů císařské rodiny, státních
duchovních hodnostů a velikého množstv
lidu prostě pohřbena.
Z Haagu, 29. dubna. (C.-B.) Bu
ské poselstvo navštíví dne 1. května
Amsterodam a odpluje pak dne 4. května
z Rotterodamu do Ameriky na palubě
parníku »Maasdam«. Dr. Leyds a Müllen
zůstanou v Evropě.
Ze Štokholmu, 29. dubna. (C.-B.
Švédský a norský princ Karel odebere se
jakožto zástupce krále Oskara k prohlášen
plnoletosti némeckého korunního prince do
Berlína.
Z Říma, 29. dubna. (C.-B.) Pape
přijal dnes ve chrámu sv. Petra četné pout-
níky z Rakousko-Uherska a jiných zemí.
V kathedrále bylo přítomno asi 40.000 osob.
Všechen tento lid pozdravoval papeže s nadše-
ním. Papeži daří se výtečně.
— Bulharský kníže Ferdinan
minul Řím, jeda z Neapole do Horní Italie-
Z Madridu, 28. dubna. (C.-B.) »Ag
Havas« oznamuje: Španělský konsuí v Ha-
navě potvrzuje zprávu, že na několika
stranách znova propuklo proti amer i c ké
hnutí.
Z Cařihradu, 29. dubna. (C - B)
Generálmajor Šemsi nalezá se v uklidno
vací komisi na černohorské hranici. A -
nautští vůdcové z Prištiny a jejího
okresu shromáždili se k poradě; ale notáblove
ze Skoplje toto shromáždění neobeslali.
Z Washingtonu, 28. dubna. (C.-B.
V senátu učinil Pettigren opětný
návrh, kterýmž se projevuje Burům s y m-
patie a zároveň naděje, že boj jejich
úspěšně bude dobojován. Lodge doporučil
aby tento návrh odevzdán byl výboru. Pet
tigren prohlásil se proti tomu. Při hlaso-
vání objevilo se, že sněmovna není způso-
bilou usnášeti se (31 hlasů bylo pro Lodgův
návrh), 11 proti němu.
Z Ria de Janciro, 28. dubna. (C.-B
Ježto byly volby skoro všech nových sená-
torů a 116 poslanců za správně vykonané
zákonně platné uznány, takže kongres k usna-
šení se schopným bude, sestoupí se
kongres dle předpisu ústavy dn
3. května. Dosavadní porady byly klidny
#22
alto_textblock
#22
Náš program na uspořádání jazy
kových poměrů při státních úřadech
v Čechách.
(Píše říšský poslanec JUDr. Boleslav P l a č e k.)
Jazyková otázka stojí v těchto chvili h
v popředí našeho politického boje a známot
že nejspornějším mezi námi a Němci v tom
směru polem jest způsob, jak by upraveny
býti měly poměry jazykové u našich státníeh
úřadů.
Němci složili dotčené svoje názory v tak zv
svatodušním programě, o němž nechci se pro-
zatím vyslovovati, pokládám-li jej za program
pouze válečný, s nimž se táhne do boje
o němž širé massy hlásají, ten že musí by
vítézným, byť i povážlivější mezi jich voje
vůdci věděli, že z tak mnohého bude musi
býti sleveno, aneb pokládám-li jej za nejzazší
hranici toho, kam by v domnělých koncessích
vůči ostatním národnostem Němci jíti chtěl.
tedy za program zpět nepřekročitelný a tudíž
vážný, politický. Tomu si buď tak neb onak,
jisto jest, že Němci v oboru tom svůj program
mají, s ním na rozhodných místech vystupují
a operují.
Kazdý politicky myslíci Čech musí se pak
nezbytně ptáti, jsme-li také my takou výzbrojí
k tomu kterému politickému boji opatřenia
stojíme-li na rozhodných místech na jednotném
názoru, který dodává naší politické posicí žá-
douet pevnosti a který všudy a vždyeky stejně
a plně označujeme. — Jestiť tu ovšem projev.
vedle kteréhož by se mohlo zdáti, že tomu
tak; neb dr. Kaizl dal ve své karlinské řeči
ze dne 10. dubna t. r. do veřejnosti (viz » Nár.
Listy« č. 101 z r. 1900), že při vídleňskýeh
t. zv. smiřovacich konferencích problásil, »ž
trváme při starých legálních pož-
davcích českých stran, které ozna-
čeny jsou těmito zásada mie
1. »Vnitřní úřadní jazyk, tu
český, tam německý, ve smíšeném
kraji český i německýr«
2. »Při v nějši m úřadování nechať jsou
oba jazyky zemské v celé zemi bez rozdílu při
všech úřadech stejně připuštěny,« načež dalst
dva odstavce následovaly, kterých jakožto na-
prosto nesporných zde uváděti netřeba.
Z toho by vysvitalo, že naši delegáti za
pevný základ našeho nazírání na dotčenou otázku
mají zákony naše a že zejmena dr. K a j zl
jakožto navrhovatel a duševní původce jmeno-
vaného prohlášení si přeje, aby zásady jím v kon-
ferencích hlášené a tedy i zásady pod č. 1, jak
shora uvedené uznávány byly za legální, v zá-
konech založeně; vždyt také proto rozvedl tu
myšlenku obšírněji ve své smíchovské řeči ze
dne 19. dubna t. r. (viz »Národní Listy« č. 108
z r. 1900), ve které se stavěl proti tomu, jako
by nebylo ohledně dotčené otázky žádných plat-
ných zákonných předpisů a úprava poměrů těch
se teprve vybudovati měla; spolu poukázal na
řadu platných zákonů, obzvláště na obnovené
zřízení zemské z roku 1627, na předpis soudního
#23
alto_textblock
#23
řádu z roku 1791 a na kabinetní list z r. 1848.
V téže řeči dovozoval, že prý tyto zákony s
dají prováděti dle formule buď jednojazyčnosti
neb dvojjazyčnosti, obé jest po jeho náhledus
zákony srovnatelným.
Tak nejen že pro svou osobu pokládá rov-
noprávnost jednojazyčnou za snáze proveditelnou
a naším národním prospěchům lépe vyhovující
nýbrž přes to, že dle téže jeho řečí se od let
osmdesátých české poselstvo přidržovalo formule
dvojjazyčnosti úřadů v celé zemi a přes to, ž
se sám co nejdůrazněji domáhal jazykových na-
řízení Badenových, přese vše to při vídeňských
konferencích jmenuje to starým l e g á l n ím
požadavkem českých stran, že má býti v nitr-
ní úřadní jazyk, tu český, tam ně-
mecký, ve smíšeném kraji český
i německý, což jest charakteristickou znám-
kou jednojazyčnosti a sice v té formě, jak j
byla Gautschova nařízení pro Čechy zavedla.
Po jeho náhledu ovšem také Gautschovy
výnosy učinily praejudie pro jednojazyčnou rov-
noprávnost a získaly veřejné mínění pro tuto
formuli.
Tak se se strany dra. Kaizla české veřej-
nosti podává a vyličuje obsah Gautschových ja-
zykových výnosů za shodující se se zákony
vyhovující našim národním prospěchům.
Dne 8. dubna t. r. mluvil ale ke svým
voličům v Semilech dr. Kramář, který se vy-
slovil dle zpráv novin (viz »N. L.. « čís. 10
z r. 1900) »rozhodně pro prinei
Gautschovýchnařízení, poněva d
jedině tak je možno zavésti napr
stou čoskost našich úřadů, co
pokládá za přední postulát každe
národní politiky.«
Jestli pak si týž řečník, s jehož souhl
sem při vídeňských konfereneích také Kaizlovo
prohlášení v příčině jednojazyčně formule rovno-
právnosti dáno bylo, trouři tvrditi, že by ta-
kové upravení se srovnávalo s našimi zákony
Noviny poučují nás o pravěm opaku, neboť při-
nášejí nám zprávu, že při téže schůzi dr. Kra-
mář pojednával »o prineipu jednoja-
zyčnosti a dvoujazyčnosti, která je
posud právním a zákonným stavem
v Čechách.«
Zde tedy i od upřímného horovatele
pro obsah Gautschových nařízení se doznává
že zákony a právní stav svědčí pro dvojjazvě-
nost a nemůže odíti je příznakem legálnosti
v charakteristickém jich obsahu a přece lzes
z nařízení jen tehda opravdu radovati, srov-
návají-li se zákony, jsou-lí prostředkem k pro-
vádění a uskutečnění jich; neb jen tehdá
jen potud jsou nařízení sama legálními, jsou
ústavními, jsou ziskem pro ty, kdož stojí na
zákonné půdě a domáhají se provádění zákonů.
Dne 26. března t. r. mluvil ale také v klubu
národní strany svobodomyslné dr. Engel (viz
»Nár. L.« čís. 85 z r. 1900), který prohlásil
»Když Badenova neřízení byl
nahražena Gautschovými, tu, ač-
koli se nám tím stala velká kři v d
a újma našim zásadám . . .
Zde třetí hlas o jedné a téže věci nepro-
hlašuje už obsah Gautschových nařízení ani za
výhodný ani za legální, nýbrž za křivdu oproti
současně zrušeným nařízením Badenovým a při
vážném politiku, jakým je dr. Engel, nelze přece
předpokládati, že by mluvil o velké křivdě
o újmě, která se našim zásadám stala, kdyby
nebyl proniknut přesvědčením o tom, že charak-
teristický obsah Gautschových výnosů se se
zákony nesrovnává a práv našich zákonných
nám ubírá; neb jen tehda lze mluviti o velké
křivdě.
Tato nesrovnalost v názorech tři přísluš-
níků naší strany, projevená ve schůzích vesměs
průběhem ani ne celého měsíce konaných, kde
o dotčené otázce obšírně a ex prafesso pojed-
náváno bylo, nutí, aby především zkoumáno
bylo, povedl-li se dru. Kaizlovi důkaz o tom,
že by odstavec č. 1 a 2 z jeho prohlášení při
vídeňských konferencích byl, byť ne starým,
tak alespoň legálním požadavkem českých stran
Tu pak hleďme k té které argumentaci jeho.
jaké ve své smichovské řeči, z hora zmíněné,
užil (viz »N. L.« č. 108 r. 1900).
Po poukazu k platným zákonům o rovno-
právnosti obou jazyků v Čechách promluvi
o tom, jak je prováděti lze a uvedl dvě for-
mule, vedle nichž prý to stejně dobře jde.
Jednou prý je ta, které se prý u nás při
držováno od let šedesátých až do let osmde-
sátých a vedle níž v kraji českém je úrad
český, v německém německý, úřady však
musí přijímati a vyřizovati každé podání v pů-
vodním jazyku jeho.
Dle druhé formule jsou v celé zemi úřady
naprosto dvojjazyčné a jazyk jednaci v jedno-
tlivých případech určen jest jazy kem, kterjm
učiněno je podání.
Oba způsoby jsou dle dra. Kaizla přesným
provedením rovného práva.
Zvláštního povšimnutí ale zasluhuje, že i
dr. Kaizl prvou formuli nazval rovnoprávností
jednojazyčnou, druhou pak rovnoprávností dvoj-
jazyčnou, následkem čehož také tvrdí, že prý
přidrževši se dřive formule jednojazyčnosti, po-
selstvo české od let osmdesátých počínajíe se
odvrátilo od rovnoprávnosti jednojazyěné k rovno-
právnosti dvojjazyčné.
Skonstruovav si takto praemissu, že obe
jím vyličené formule jsou prý přesným prove-
dením rovného práva a tudíž i zákona, mohl
to pokládati za snadné, učiniti další krok
vyvozovati z toho, když jednak se rovnopráv-
nost v Čechách dle zákona dá provésti prý
i jednojazyčně, a když jednak Gautschova naři-
zení na jednojazyčnosti stojí a na základě tom
pro to které územi český, pro německé německý
vnítřní úřadní jazyk stanovi, že ii to se srovnává
se zákonem a je legálním.
Kde ale vězí chyba dotčeného dovozováni
#24
alto_textblock
#24
V tom, že je více než pochybnou, že o
let šedesátých do let sedmdesátých přidržováno
se bylo formule jednojazyčnosti v tom smyslu,
v jakém jí dr. Kaizl rozumí a vykládá, mimo
to ale a zejmena v tom, že byť by tomu
i tak bývalo, přece by to bylo naprosto postrá-
dalo srovnalosti se zákony tehdá právě jako
nyní platnými. V dotčených letech ovšem před-
stavováno si provedení zákonů v ten smysl, že
v českém kraji má býti úřad český, v něme-
ckém německý, z čehož ale ještě nenásloduje,
aby české podání v kterémkoli stadiu doznalo
vyřizování po německu nebo německé podání
českého k vůli tomu, že prvě by se dělo v ně-
meckém, druhé v českém krají. Sám uváděl,
že v těch lelech si představováno přijímánía
vyřizování v původním jazyku podání; proč
pak by tu mělo býti pokládáno za vyloučené.
že si stejně představováno vzdor českosti nebo
německosti dotčeného kraje i vnitřní vyřízenl
toho kterého podání v jazyku tohoto?
Ani znění návrhu Seidlova z roku 1861,
ani § 7. návrhu národnostního zákona dle fun-
damentálek není bezpečným dokladem pro na-
zírání na věc dle vyličování dra. Kaizla.-
To vše ale padá méně na váhu; rozhod-
nějším je, troufal-li by si snad dr.
Kaizl tvrditi, že nějaký platný tehdejší
zákon znal u vyřizování věci rozdil mezi
zevnějším a vnitřním jeho vyřizování
Nepodepsal-li také dr. . Kaizl interpellaci
Pacákovu proti výnosu Kindingrovu, podanou
dne 24. října 1899 na říšské radě, ve které
podrobně dolíčeno, jak nezákonným je rozezná-
vati při vyřizování podání stran vnitřní a ze-
vnitřní jazyk vyřizovací? Ve znamenité své řeči,
kterou měl na říšské radě dne 6. května 1897
k obhájení Badena proti obžalobě za příčinou
vydání jazykových nařízení, přece tak přesvěd-
čivě dr. Kaizl dokázal, že předpisy, rozlišujíeí
zevní a vnitřní úřadování pro podání stran, ob-
sažené ve výnosu ministra Krausa ze dne 23.
května a 30. června 1852 jsou nezákonné
neplatné a bystře dovedl k tomu poukázati, že
i bar. Scharschmied na říšské radě to nucen
byl doznati.
Odkud se mu tedy bere pojednou rozlišo-
vání mezi vnitřním a zevnějším vyřizováním
podání stran co do stránky jazykové a tudi
připouštění němčiny při vnitřním vyřizování
české záležitosti, když se jal ve vídeňské kon-
ferenci vůči Pradovu stanovisku vypočítávai
naše požadavky legální, ano prý staré legální?
A jsme-li zde již při řeči dra. Kaizla ze
dne 6. května 1897, budiž s povděkem
konstatováno, že řeč ta byla skvělým obhájením
našeho požadavku po dvojjazyčnosti veškerého
úřadnictva v Čechách a sice nejen jeho legál-
nosti vůbec, nýbrž obzvláště i legálnosti jeho
vyrostlé historieky z opravdové potře by
obyvatelstva. Tu pak se musí každý mysli i
politik ptáti, proč že dr. Kaizl v době, kdy
Němci staví do popředí vešker é požadavky
svého svatodušního programu až do tak zvané
zprostředkovací řeči, vypočítávaje naše staré
legální požadavky a shrnuv je do čtyř odstaveů
(viz »Nár. Listy« čís. 101 z r. 1900), neuznal
potrebným Němcům připomenouti, že legáln
stav zahrnuje také tuto dvojjazyěnost ?
Tu zřejmo, že se dru. Kaizlovi v jeho
smíchovské řeči nezdařil důkaz o legálnosti
úpravy poměrů jazykových jím doporučené
shodující se s obsahem Gautschových výnosu
a sice už proto, že nesprávně nazval to-
formulí jednojazyčnosti, jak se s české
strany mezi lety šedesátými až do osmdesátých
domáháno provedení rovnoprávnosti zákonné.
Stanovisko tehdejší mohlo by právě tak
dobře nazýváno býti formuli dvojjazyěnosti, po-
něvadž se bylo domáháno sice českosti úřadů
v českém území, při tom ale dvojjazvěnostiu
vyřizování záležitostí stran, tak že by Čechu
Němci jeho záležitost u veškerých úřadů
v zemi vyřizována a v celém průbéhu vyřizo-
vání pojednávána a projednávána byla jeho ja-
zykem. Českosti úřadu lze dociliti pouhým za-
vedením vnitřní služební reči české
v kraji převahou českém na základě zákonn
uznané rovnoprávnosti a rovnocennosti obou ná-
rodů, právě tak jako Němci v území převahou
německém v tomto směru německost úřadů b
právem požadovati směli, což ovšem oni také
mají od dávna.
Český národ se nevzdal nikdy nároků na
to, aby věc českých stran kdekoliv v Čechách
v celém průběhu vyřizování pojednávána a pro-
jednávána byla po česku a proto nikdy nesou-
hlasil s tím, co dr. Kaizl ve své smíchovské
řeči pojmenoval rovnoprávností jednojazyěnou
neb takováť by se zákonům příčila. Proto b
by dr. Kaizl stanovisko české mezi léty šede-
sátými a osmdesátými správně měl naznačiti —
když už o obou formulich mluviti chtěl — v ten
způsob, že tehda stáno bylo sice na roztřidění
úřadů dle jednojazyčnosti, vzdor tomu ale n
dvojjazyčnosti u vyřizování podání stran v cel
Exklusivní jednojazyčnost nikdy záko n
uznávána nebyla ani v úřadování vnějším, ani
vnitřním a proto také nelze z toho, že obsah
Gautschových nařízení, od dra. Kaizla přijímaný
a zastávaný, stojí na stanovisku jednojazyčne
rovnoprávnosti, dovozovati, že již proto srov-
nává se se zákony.
Byť by ale myslitelnou byla jednojazyčná
rovnoprávnost vůbec jakožto připustný způsoh
provedení zákona, pak by zákonnost taková p
obsahu Gautschových výnosů odpadala už proto.
poněvadž v nich se jednak zapírá zákonný po-
žadavek znalosti obou jazyků u úřadniků
v Čechách, jednak pak se proti zákonům roz-
lišuje vnitřní vyřizování podání stran a v tom
ohledu připouští do věcí českých stran němčina,
do věcí německých stran čeština, aniž by
tohoto Češi přáli a z toho nějakého národního
prospěchu měli.
#25
alto_textblock
#25
zemi.
#26
alto_textblock
#26
Z toho tedy vidno, jak — odporoučí-li se
v úvodu Kaizlova prohlášení na vídeňských kon-
ferencích legálnost a srovnalost se zákony za
kriterion toho, co náš lid ohledně rovnoprávnosti
při úřadech státních požadovati má — to co
dr. Kaizl (a ve srovnalosti s ním dr. Kramář,
ač týž zákonnost toho nejen neuznává, nýbrž
popírá) za aktuální program náš předkládá a co
se s obsahem Gautschových výnosů kryje, se
zákony se nesrovnává, je částečně zneuznává,
ba částečně i porušuje. Projevem oním nedo-
stalo se tedy lidu českému žádoucího upokojení
ohledně jeho programu v této otázce.
(Pokračování.)
#27
alto_textblock
#27
Schůze voličů v Kutně Hoře.
Politický klub podvysocký svolal na vče-
rejšek o 10. hod. dopol. do Sokolovny v Kutné
Hoře schůzi voličů kurie obci venkovských,
jichž dostavilo se do ní, ač všude pracovalo se
za příznivé pohody na polích, přece přes 150.
Po zahájení schůze předsedou klubu okresním
starostou p. Výborným promluvil poslanee.
p. dr. Bedřich Pacák o politické si-
tuaci. Pravil, že nemůže zapříti a že neza pírá,
že doba nynější jest těžká, že vyvinula se proti
nám tak, že bude zapotřebí dalšího boje, než
přijde čas, kdy bude se moci říci, že jest pro
národ příznivá. Poslancům nemůže se za to
dávati vina. Šli v umírněnosti své vůči státu až
na kraj, činili vše možné, by dokázali, že chceme
s Rakouskem žíti v míru a pokoji, když vyhoví
z plna povinnostem, které vůči českému národu
má. Ale bylo viděti, že nikoli věrnosti národa
se vyhovuje, nýbrž bouřlivé, vlastizrádné ob-
strukci. Jaká jest nyní politická situace, vysvi-
talo z řečí německých poslanců za debaty o ná-
vrhu řečníkově, ve které na př. posl. Fournien
řekl, že Rakousko vrátilo se zase k svému při-
rozenému základu, kterým jest u Němců něme-
ctví. Tento boj mezi systémy v Rakousku
sice mezi nastolením naprosté německé vládya
mezi vyhověním národům bojuje se od doby,
kdy po absolutismu nastala ústava. Vidíme, ze
Rakousko, jeho státníci a rozhodujíef kruhové
nevědí, na kterou půdu by se měli postaviti, by
zájmům státu vyhovovali. Řečník vzpomíná
obratu ve smýšlení zmíněných kruhů po roce
1866 a éry Hohenwartovy, kdy zdálo se, že
Rakousko zamýšlí vrátiti se ke svým základům.
Po letech sedmdesátých podařilo se nabýti vrchu
síle, jež pracuje proti nám a jejíž střed jest za
hranicemi, načež roku 1879 nastala politika
Taaffova, za jejíž pravice jevila se vůči nám
jakás takás spravedlnost.
Řečník zmiňuje se o poměrech politiky hr.
Badena, který padl proto, že vídeňská ulice
více zmohla, nežli věrnosť celého českého ná-
roda, dále o vzniku a úkolu dalšich kabinetů,
zejmena Thunova, který padl vlivem 3 faktorů
a sice německé byrokracie, vyšších vojenských
kruhů, a že se nynějšímu německému vyslanci
ve Vídni podařilo přivoditi situaci, která jest
Němcům naprosto příznivá a čelí proti nám.
Když hr. Clary neukazoval činy, nýbrž jen
slova, pustili se čeští poslanci do boje, při
kterém se osvědčilo, že jako nemůže se vlád-
nouti proti Němcům, tak že se nemůže vlád-
nouti proti českému národu. A v tom spočívá
jádro celé situace.
Obstrukce činí princip majority, na němž
spočívá parlamentarismus, vůbec nemožnýma
ukázalo se, že sílu, kterou má nepřítel, máme
také my. Obstrukce bude se musiti vyloučiti
z parlamentního života, ale pokud jest, nemů-
žeme si pomoci a budeme jí užívatl. (Výborně l)
Situace Körbrova jest úplně proti nám.
Proč přes to neprovedla česká delegace obstrukci
proti branné předloze, řečník zevrubně vysvětluje
a přechází pak ke smiřovacím konferencím,
které radily se 3 neděle, ale nic neprovedly,
zejmena nemluvilo se v nich nic o úpravě ja-
zvkových poměrů u státních úřadů, za kterouž
příčinou podán návrh Pacákův na sněmu.
Ministr-president Körber chystá se předložiti
nyní návrh, který srovnává se asi s tím, co
bylo o něm uveřejněno v »Národních Listech«.
Pacákův návrh podán, aby dostaly se na ve-
řejnost zásady naše i Němeů, by vláda nemohla
říci, že zákon, který vydá, jest, výslednicí, vy-
plynuvší z nynějších poměrů.
Na otázku, zdali čeští poslanci půjdou ješta
nyní na konference nebo ne, řečník odpověděti
nemůže, poněvadž sbor poslanců nebyl dosud
svolán.
Řečník ukazuje k rozhodnému boji, který
očekává českou delegaci, na př. při předloze
investiční, a prohlašuje, že český národ má sílu
zameziti, by menšina ho terrorisovala. Kdyby
se to neprovedlo, pozvedla by se německá ob-
strukce na vrchol moci. Vláda musí byti vládou
všech, a nesmi od nás žádati, bychom nečinil
ničeho, ale sama by vyhovovala Němeům, což
jest poměr zvrácený.
Slova řečníkova provázena byla častým sou-
hlasem a potleskem, který byl hlučným zejmena
na konci řeči.
Pan Novotný stěžuje si, že vídeňské
vlády zanedbávají hospodářské otázky a vyho-
vují německým křiklounům, o nichž vyslovena
i slova: »To jsou řízní páni, ti se mně libí!e
(Různé hlasy.)
Řečnik navrhuje, by se celé m u kl u bu
poslanců, zejmena posl. dru. Pacá-
kovi, vyslovila důvěra se žádostí,
by do smiřovacích konferencí ne-
chodíli a zahájili nejrozhodnějši
obstrukci.
Návrh schválen jednohlasně, což
zjištěno i zkouškou opáčnou.
Posl. dr. Pacák děkuje za projevenou
důvěru, vzpomíná útoků, jež činí se na poslance
a prohlašuje, že si z nich nic nedělá, nebot
čisté svědomí jest mu nade vše. (Výborněl
Pollesk )