ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 914ea210-710f-11dc-94e8-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 28
#1 alto_textblock #1
Ročnik XXXXIV.
#2 alto_textblock #2
V Praze, v neděli dne 6 března 1904.
#3 alto_textblock #3
Číslo 66.
#4 alto_textblock #4
Na ranní a odpol. listy předylácí ve v Praze v administraci na mažaíe na čtert leta . . . . 6 K — s dvají donáškeu na měsfe k na člniť leta ve úlialkáchr na měsíe ... . 2K50k Pr oštou: na měsíe a . . . 9 K ari s dvojí zísllkou na měsle n čivrt lota : . . : 11 K soh
#5 alto_textblock #5
I
#6 alto_textblock #6
u
#7 alto_textblock #7
V drobném prodejit raaní číslo o sobě . . . za 8h odpolední . . zs ž Ve úlialkáck na veskovět 101 ranní číslo. . . . . . odpolední . . . . . . . . Bh Inseráty platí se hotově zapřed Předplacení a Inserty příjímá sdimini- strace v Marlanské ulici č. 3. Tam nacházají se též rrdakoe tiskárna a ezpedice „Národních Listě“. Rukoplay so nevracsjí
#8 alto_textblock #8
Onešní císlo pro Prahu le o 20 stranách.
#9 alto_textblock #9
Válka. 1. Z Petrohradu, 5. března. (7 hodin 50 min. večer. Zvláštní telegram »N. L. «) Na obou březích Jalu panuje horečný ruch; zákopnické a mostařské sbory obdržely rozkaz, zříditi zá- kopy a poříditi na 25 místech znač- nější opevnění, kam by mohla býti umístěna polní déla. Pohorské bat- terie zaujaly posice na hřebenech hor. Ústi řeky Jalu je již zabezpe- čeno položením četných min. Hlavní stan, kde bude admirál Alexějev s generálem Kuropatkinem pohro- madě, bude v Mukdenu. 1. Z Petrohradu, 5. března. (9 hodir 50 m. več. Zvláštní telegr. »N. L.«) Jak te- legraficky před několika dny sdě- leno, byl vládou korejskou odvo- lán její vyslanec petrohradský. Dnes výšlo na jevo, že odvolání to stalo se na přání japonské vlády, jež v chování jeho viděla nepřá- telství vůči Japousku, patrně prý v tom, že věnoval obnos padesáti rublů na pořízení ruských lodi. Tím prý zachoval se demonstra- tivně a nepřátelsky proti Japonsku. Z Petrohradu, 5. března. (Původní telegram »Nár. L.«) Z Charbina došla zpráva, že přibyl tam právě ze Seulu ruský vyslanec Pavlo s úřadnictvem vyslanectví a po- tvrdil, že došlo po vtržení Japoneů do Seulu ke srážce před vyslane- ctvím a že tři rušti vojíni byli za- biti. Pavlov jede do Petrohradu. Z Moskvy, 5. března. (Pův. telegram »Nár. L.«) Dnes odjelo třicet dam z předních ruských rodin, jež vě- novaly se službě »Červeného kříže«, na bojiště. Na nádraží vyprovázel je statisícový zástup lidu. Vlak se musil dvakrát vrátit nazpět do stanice. Dámy oděny jsou ve žluto- šedý šat s červeným křížem na prsou. (Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz na straně 4)
#10 alto_textblock #10
Kdo zavinil tíseň země české?
#11 alto_textblock #11
Sladkotrpké to zadostučinění, když po dlou hých přestálých protivenstvích, zápasech a ško- dách konečně uslyšíme z úst protivníkových doznání, že jsme měli pravdu a on byl v ne právu. A takového zadostučinění s hořkou pří chutí dostalo se nám těchto daů, právě v ryku nejzběsilejší štvanice schückerovců a pradoveů proti dobrému právu naší vlasti a našeho ná- roda. Od zahájení hříšné, svévolné obstrukce proti sněmu království českého klevetilo a štvalo se v prolhaném štvavém tísku německém, v ře- čech německých poslanců, » komorních radů« okresních politiků, o příčinách zbědovanosti na-
#12 alto_textblock #12
šich zemských financí tak nestoudně a zlomy slně, že nevědomý německý lid mohl se do- mnívat, bůh ví jaké hříšné šmejdy a nepravost dály se od r. 1883 v zemském hospodářstv našem, bůh ví nač jsme peníze zemské vybá zeli a jak jsme se na úkor Němců z nich obo hacovali. Stará pravda: kdo v té peci býval jiného tam hledá. Německo-ústavácké straně bylo své doby námi na sněmu číselně dokázáno, kteral za té šestileté abstinence Staročechův bezohledně a úsilovně zvelebovala německé školství své nákladem 11 millionů zlatých peněz zemských kdežto naše odbývala hůře než macešsky. Nuže, nyní chtěli nám němečtí štváči oplácet. Jen že jim důkazy — scházely. Nedostatek ten nahražovali paličským podezříváním, paušál ními nářky o bohomrzkém českém nehospodář- ství s daněmi německých poplatníků, kteří prý — dle výtečných výpočtův »německé autority« professora Wiesera platí poměrně, ba i abso- lutně mnohem více daní a přirážek zemských než my. Nadarmo jsme protestovali proti také sočivé křivdě a lži, vymyšlené od zemězrádcův. dychtí- cích po roztržení tohoto království. Hanebná kleveta šířena v lidu německém dále a stále, až konečně přece ji pravda stoupla v týl a do prachu zahanbení stlačila ústa zlolajná. Téhož dne, kdy ve schůzi obchodní ko- mory pražské roztříštěna kladivovými rázy celá ta šalebná a úkladná síť Wieserových »stati- stických dát«, majíeích pověsiti chauvinismu ně- meckému a Vídni na nos parádního bulíka, že prý oni, národ 2millionový, platí o mnohem víc daní státu i zemi, nežli my, národ 4millionový téhož dne musil německo-ústavácký poslanec dr. Urban doznati v přednášce, kterou měl ve vídeňské schůzi rakouských zemědělců za pří- tomnosti finančního ministra, že příčinou celé té zbědovanosti našeho zemského hospodářství je lakomost a bezohlednost vídeňské poli- tiky centralistické, která sice vyhražuje víden- skému ministru vyučování rozhodující moc panství nad veškerým naším školstvím obecným, ale zemi ukládá čest, aby ohromné, rok za rokem rostoucí náklady na školství hradila pouze a jedině z vlastních prostředků. Tento nespravedlivý zvrácený stav, při němž Vídeň lacino poroučí, my ale platíme až se ohý- báme, kde Vídeň má pečeni, my však jen rožen otáčíme — jest ale přece výhradně dílem a zá- sluhou německých zákonodárců. My Čechové přece nedělali těch famosních školských zákonů říšských z r. 1868, ani těch instrukcí školských a nařízení ministerských směřujících naskrze k tomu, aby školství naše obecné nemohlo se do- stati do rukou národa a státi se národním, nýbrž zůstalo pod dohlídkou a v zajetí státn byrokracie, jejímž svrchovaným pánem jest ví- deňský ministr osvěty, kdežto však čest něst millionový náklad na školství, zůstavena vý hradně plecím lidu a bodrám země. Ani slovem netroufá si dr. Urban pode- zřívat náš zemský výbor království českého z nějakého tureckého hospodářství, z nějakých šejdův, z nějakého obohacování našeho národa na účet Némců, nýbrž uvádí prostě dle pravdy jak přirozeně země tak lidnatá a pokračující v rozvoji kulturním u prostřed Evropy potřebuje na vzdělání svého obyvatelstva od desítiletí ke desítiletí více a více millionův, aby stačila v kroku ostatnímu světu vzdělanému, kterak ale pohříchu stát ničeho nečiní, aby ji podepřel náležitou pomocí svou, aby ji usnadnil nésti to břímě, nežli by pod ním poklesla. Německý
#13 alto_textblock #13
centralista jest zkrátka nucen zahanbiti ty ně- mecké štváče a vydati svědectví pravdě: že cislajtánský stát vůči Čechům zanedbala zanedbává proti vší slušnosti svou povinnost, když osobuje s toliko panské právo, ale necítí se býti povinným nésti přiměřená břemena. Tu vězí kořen veškeré bídy. Spotřeba školství obecného v Čechách po hleuje přes 54 procent veškerých důchodů zem- ských, ostatní humanitní ústavy 10.6 procent veřejné stavby 10.1 procenta. V poslední době teprv odhodlal se stát poskytnouti po příkladu Pruska zemím nějaký obnos z výnosu daně přij mově, z daně lihové a zemskou pivní dávku Úhrnný výnos všech těch odpadků s bohatého stolu státních financí činí 17 millionů korun. Naproti tomu však vzrostly potřeby země o 4 millionů korun. Celá ta dosavadní pomoc státní je tedy na prosto nedostatečná, a hřišně skoupá, vůči obrov ské poplatnosti Čech hotová almužna. Proto na pomíná dr. Urban stát, aby vůči svrchovan nouzi české země přestal býti necitelným Har pagonem a konal svou povinnost štědrou stálou subvenel svou, přiměřenou veli kosti kulturních potřeb země. Když si osobuje rozhodovat o tom, jak mají býti školy veřejné v Čechách zřízeny a opatřeny, když si vyhradil takové právo dozorčí nad veškerým vy učováním, tož ať neodtahuje ruky své kde jde o placení učitelstva a vy- držování celété legie veřejný ch škol. — Hle tak konečně doznáno samým něme ckým centralistou, jaké křivdy nezřízené do pouštěl se kletý systém centrali sace vídeňské na blahobytu vlast našl, až ji přivedl na pokraj mi ziny. Pozdě přicházíte hrabě Isolani, ale při cházíte přec. My ovšem stojíce na stanovisku dobrého práva vlasti naší, na samostatnosti. mohli bychom přijati takouto náležitou subvenci státní financím země české pouze jako zatímn splátku na veliký dluh Rakouska. Neboť právně a nepopiratelně náleží výhradně sněmu tohoto království povolovati veškeré daně na lidu českém vymáhané, a správná pomoc byla by jedině ta, kdyby se sněmu našemu toto jeho nepopíratelné a do roku 1848 jím pro- vozované právo ústavní poctivě vrátilo. Pak bychom si opatřili snadno a výborně i své školství i veškeré ostatní kulturní i humanitn své potřeby
#14 alto_textblock #14
Politické zprávy zahraničné.
#15 alto_textblock #15
V Praze, 5. března.
#16 alto_textblock #16
Ruský ministr Pleve o ruských Židech. Petrohradský dopisovatel »Pol. Corr.« mě rozmluvu s ruským ministrem vnitra Plevem jenž se vyslovil, že »nihilistické živly mezi ru- skými Židy popudily proti Rusku čásť zahra- ničného tisku. Kdyby ale za hranicemi lépe tyto lidičky znali, musily by jejich Rusku nepřátelské lži padati na neúrodnou půdu. Bohužel, cizina dosud věří jejich báchorkám, i té, jako by ruská vláda byla nastrojila kyšiněvské bouře.« Ministr pravil, že on sám není nepřítelem Židů, za ja- kého jej Židé vydávají, ale ovšem není an Židem. Snad toto otevřené slovo povzbudilo ruské Židy, zvláště kyšiněvské, že horempádem sklá- dají dobrovolné příspěvky ve prospěch raněných ruských vojínů. Jeden v Kyšiněvě věnoval do konce 3000 rublů.
#17 alto_textblock #17
Abbé Loisy. Francouzský katolický svět, a to jak kněž stvo tak laikové, byl před nedávnou dobou vzrušen veřejným vystoupením abbén Loisyho jehož knihy byly dány nynějším papežem Pien X. na index. Abbé Loisy byl farářem v diécesi chalon ské. Chtěje poznati, co vědeckého jest v Bibl obsaženo, oddal se církevnímu studiu na Insti- tutu catholique v Paříži, kde jako výsledek svých studií vydal doktorskou svojí thési: Ca- non de 1' Ancien Testament. Prac tou na sebe upozornil a odborníci ji prohlašo- vali za velmi odvážnou v církevních dogmatech. Na základě této práce povolal, jej rektor katoli- ckého Institutu za professora na Institut a Loisy brzy svými přednáškami způsobil mezi svým posluchači značný rozruch, jejž chtěl uklidnit Msgr. d'Hurst, rektor Institutu, článkem, uveřej něným v revue »Le Correspondant«, jímž chtěl vyložiti jeho ideje. Ale učinil tak velice ne obratně a skoro úplně falešně, tak že násled kem toho zahájili jezovitě prudkou kampaň jak proti Loisymu, tak proti němu samému a vy mohli na zemřelém papeži Lvovi XIII. encykliku Providentissimus Deus, jíž idee Loi syovy, vykládané d'Hurstem, byly s jistou re- servou odsouzeny. Loisy i d'Hurst poslali na to papeži listy, v nichž se úplně poddali a brzy na to byl Loisy zbaven místa professora na In- stitutu. Zmizel, ale pracoval v tichu, takže se na něj zapomnělo, až znova zase rozvířil uklid- něnou hladinu studií o původu israelského ná- boženství, již uveřejnil pod pseudonymem Fi min v »Revue du clergé frangais«. Na zakro- čení jezovitů byla však tato publikace potlačena Brzy na to vydal Loisy knihu »L' Evang ile et l' Église«. Kardinál pařížský udal jei znovu papeži Lvu XIII., jenž jmenoval komiso studil biblických, jež se měla témi otázkami zabývati. Zatím byl zvolen nový papež Pius X.a když Loisy vydal novou knihu »Autour d' un petit livre«, byl obžalován u papežské stolice. Tu teprve tím horlivěji byly čteny jeho knihy a poslouchány jeho přednášky na Sorbonně, kde Loisymu nabídla místo professora jakási nábo- ženská společnost. Dychtivě se čekalo na roz- sudek Říma. Papežská stolice se obrátila radu k jakési francouzské náboženské kongre- gaci a ta jí poradila, aby dala knihy Loisyh na index. Tak se také stalo, jak jsme již sdě lili, před nedávnem, a tak jméno Loisyho se nacházi mezí jmény Galilea, Descartesa, Renana, Balzaca, Flauberta, Victora Huga a jinými ještě slavnými jmény. Loisy je nejen kritikem Bible, nýbrž i po sitivním theologiským učencem. Melhodou histo- rickou vykládá, onjak z prvotních náboženských myšlenek Kristových cestou evoluce providen tielní a pod obratnou a vůdčí inspirací církve Kristovy vyšla všechna dogmata křesťanská. Když Ernest Renan vydal r. 1883 svoje »Sou- venirs de 1' enfance et de la jeunesse«, byly idee v nich obsažené (že různé části Starého Zákona nepocházojí od týchž autorů, za jichž spisy jsou prohlašovány), rovněž zavrženy církvi jako škodlivé, dnes však v samých semináříeh francouzských se jim učí a tak lze čekati, že se spisy abbéa Loisyho stane se časem totéž.
#18 alto_textblock #18
Nová skupina radikálních socialistů ve francouzské sněmovně. Dvacet šest poslanců ze staré skupiny radikálně socialistické, kteři po odloučení se radikálně socialistické levíce zůstali »divokými« sestoupilo se nyní s novou samostatnou skupinu,
#19 alto_textblock #19
za jejíhož předsedu byl zvolen poslanec Ber teaux, za místopředsedu Puch, za kvestora Pe- titjean a za sekretáře Messimy a Sereijol. V so- botu má býti jmenován zástupce v delegaci le- vice. Skupina vydala toto prohlášení: Krajní levice radikálně socialistická projevuje svou dů- věru ministerstvu Combesovu a chce pracovat hájením ministerstva ku provádění reforem poli- tických, hospodářských a sociálních a k doroz- umění tak nutnému mezi skupinami republi- kánské většiny.
#20 alto_textblock #20
Bebel proti militarismu. V říšském sněmu německém včera sociali- stický vůdce Bebel zahájil debatu o rozpočtu vojenském dlouhou řečí, kteráž byla jednou řadou stížností na správu vojenskou, zvláště na týrání vojáků. Žel, že obmezené místo nedovo- luje nám ke včerejší stručné depeši o řečité přičiniti dodatečně jen několik ještě momentů z ní. Řečník uvedl na přetřes nekonečnou témět řadu týrání vojáků, z níž nejdrastičtější ovšem známy jsou dříve už z denních listů, a poukázal pak i k tomu, jak dvojím loktem měří se z provinění podřízených a za provinění předsta- vených. Káral dále stálé změny uniforema projevil obavu, že při nynějším systému vojenském, kdy klade se největší váha na parádní pochody a thea- trální manévry, stihne vojska pru- ské nová rána. Ostatně tyto vývody známy jsou již z různých předehozich řečí Bebelových, neupoutal tedy řečník včera na sněmu pozor- nost novotou látky, nýbrž tím, že mluvil tonem ještě ostřejším o militarismu, než jindy činíval. Tím budil veliké rozčilení mezi konservativci, kteří ho neustále výkřiky přerušovali. Chvílemi byl hluk tak veliký, že předseda stěží jenom zjednal klid. Nepokoj mezi konservativci vzrost nejvíce, když Bebel projevil podiv, že týraní vojáci jen zřídka kdy po- užijí práva sebeobrlany. Bebel děl tu doslovně: »Kdybych já byl jako voják týrán a kdybych pojal odhodlání odejíti proto sám na onen svět, musil by pykati nejprvé i mučitel můj a byl by kulí dopraven také na onen svět.« (Veliké pohnuti ve sněmu a bouřlivý odpor a protesty v pravo.) Bebel pokračoval pak: Generál svob.p. Igoltz konstatuje rostoucí nespokojenost u dů- stojníků nad stálými změnami. V širokých kru- zích vojenských i lidových jest dnes přesvědčení, že kdyby vojsko mělo v nějaké příští vojně vedeno býti tak, ja ko za posledních manevrů císařských že porážka Německa byla by ne- zbytnous. Bebelovi odpovídal ministr vojenství Rinem, jehož řeč jsme ale již dosti zevrubně včerav depoši berlínské byli podali. Ostatně odpor proti militarismu vzmáhá s v Německu netoliko v socialistické, a liberární straně, nýbrž také stálo více již u stran ostat- ních. Dokladem toho jest, že rozpočtový výbo téhož říšského sněmu škrtl tyto dn valně položek z vládních poža- davků pro námořnictvo a že opřel s zvláště rozmnožení důstojníků námořních. Jen konservativci a národní liberálové až na 1 hla- sovali pro požadavky vládní. Většina škrtla po- ložky platů na 1 admirála, 1 kontreadmirála na 7 kapitánů, na 17 náměstků jejich, na 11 nadporučíků a 29 poručíků námořnických, cel- lkem 161.190 marek. Návrh podal člen »středue Thünfeld a strana tato také pomohla návrhu tomu k většině.
#21 alto_textblock #21
FEUILLETON.
#22 alto_textblock #22
V Praze, 6. března. 6— (Kronika.) Překvapen náhlou strž válečných zpráv, udiven se táže vzdělaný svět za kterou pec vlastně zalezl slavný — » Mezi- národní smírčí soud«? V jeho působnost v smyslu idejí pokroku a »pravé vzdělanosti« sklá- dáno přec tolik nadějí! Jaká instituce divo- plodná! Jaké požehnání mělo vzejíti lidstvu z uskutečnění krásného snu! A kam se to všeck podělol Najednou někde na dalekém Východě pukne nějaká roura řádu a pořádku, hromotřesk vá- lečné vřavy se rozlehne, torpěda praskají, obr něné mořské obludy narážejí na sebe, připra- vují si zkázu ve vlnách, z ohnivých jícnů srší plamen a zhouba do přístavních měst a se dvou končin světa dlouhým tahem postupují prot sobě nepřehledné davy ozbrojeného lidu ! Válka, nehorázná světová, valí své děsy ! Celý svět se rozstoupil ve dvě strany, dva nesmírné, nepře- hledné tábory! A ty urputně nesmiřitelně, se zájmovou neustupností stanuly proti sobě! Kam se poděl Tribunál světového míru včera ještě tak vážený a velebený? Kdo se po něm dnes ještě ohlíží? Kdo o něm ví, po něm volá, v jeho zakročení skládá nějakou nadějir Teď přece byla chvíle prokázat svoji zdat- nost, svůj význam, svoji výkonnost ve prospěch idey! Proč pak ustanovený soudce nevolá obě provinilé strany, oba rušitele svatého zákona před svoji rozhodující stolici? Pohřichu, je věc příliš jasna V občanském životě pakli sporná strana. povolaná k soudu, nedostavila se dobrovolně, pošle se pro ni — četník. Ani v malých pomě- rech občanského života neobejde se idea Spra- vedlnosti lidské bez vydatné opory hrub síly, bez žalostného »donucovacího prostřed- ku«! Co si má ubožka Idea počíti se svým »imperativem« vůči obrovitým rozměrům života mezinárodního? Kde honem sehnati »čet- níka«, který by dovedl imponovati stranám Chváli se pěkně zřízená, co nejmoderněji opa- třená škatule vojáčků, kterou vládne Jeho ja-
#23 alto_textblock #23
ponské Veličenstvo! O velikánské škatulce caře baťušky vypravují se teprv divy ! Nemusil by tu »tribunál haagský« dísponovati dvojnásobnou aspoň zálohou »hrubé síly«, aby myšlence Spra- vedlnosti mohla býti zjednána náležitá platnost Neznamenalo by to potřebu nového, dokonalejšího ještě — militarismu na odstranění starého
#24 alto_textblock #24
Na statisíce let odhaduje věda přítomnost lidského plemene na povrchu zeměkoule. Po celou tu dobu bylo to plémě rvavé, vraždivé naveskrz válečné. Proudy vzdělanosti všelikýeh rodů a stupňů usilovaly osvěcovati jeho temné ho ducha. Po tisíce let se rozvíjely, vznikalya hynuly. Teprv dva tisíce let tomu, co Syn člověka se zjevil lidstvu se svým učením lásky a míru. A lidstvo, zaslepené svou přírodou, neumělo jinak než krví a plamenem si vštěpovati a šířiti nauky Jeho. Tak nepatrnou schopnost poroz- umění prokázalo. Nezbývá, dle nabytých zkuše ností, než počítati s minimální, téměř nezměrně malou schopností pokroku a rozvoje přírody jeho ve smyslu pravého zušlechtění. Jak dlouho tomu, co se rozlehlo moderní heslo »odstranění válek« a věčného »světového míru« ? Sotva ně- kolik desítek let! Jenom naivní neznalost světa a života mohla se domnívati, že za tu nepa- trnou dobu vlivem nějakého zázračného »vý voje« mohla příroda člověka vskutku změni své zákony. Znameniti myslitelé, jedinci tuze vzdělaní šťastní okolnostmi, nemajíce v životě jiných starostí, než v zátiší svých prácoven svými myšlenkami se zabývati, shledali, že válkaje »barbarství, hřich proti rozumu a citu« a člověk že je k tomu stvořen, aby žil v lásce a pokoji. V ústraní čtenářských svých kabinetů uvykl krásné představě lepšího člověka a nyní žasnou údivem, že se svět nikterak nehotoví podle je- jich luzného výmyslu se spravovati. Zcela trefně vystihl Ed. Rod ve svém traktátu proti militarismu poměr moderního člo- věka k válce. — Osud celého pokolení závisí na chvilce kdy urputný státník nějaký pokyne a všichníse vrhnou na sebe. Víme všichni, že nejlepší mez námi budou sklácení, chvějeme se rozhorlením
#25 alto_textblock #25
ale nic nezmůžeme. Jsme v moci zákonů, jež sami jsme sestrojili. Přestali jsme býti lidmia stali jsme se věcmi, majetkem jakési moci vy myšlené, jež sluje říší, která podmaňuje vůl každého ve jménu vůle všech, ačkoli všichnisi přejí právě opak toho, co jsou nuceni činiti . . Velmi správné! A přece nesprávno. Všeck to nezávisí nikoli ani na žádné »chvilce« ani na pouhém nějakém »pokynu« »urputného státníka« nýbrž pohříchu na celém řetěze souvislosti, na řetěze zjevů a poměrů, které tvoří neobsáhlou bytosť pokolení, jež slove lidstvem, na řetěze zjevů, který se táhne zpět do nekonečna, do minulosti vývoje, až tam do vzdálených mlžin věků, kde v záhadném prvostřetu ducha a hmoty vzniká původ přírody lidské ! Kdyby hrozný děj, který proklináme, nevypukl »ve chvilce« nynějši, vypukl by v jiné souse iní nebo pozdější. Ne-li na pokyn »urputného státníka«, tož na pokyn druhého, který by ho vystřídal nebo předčil. A také nikoli podle zákona, který jsme »samie sestrojili, jak ve svě naivné domýšlivosti si na- mlouváme, nýbrž naopak podle zákona mnohem hlubšího a tajemnějšího, který právě nikdo z nás nesmyslil ani nikterak — nemá v moci. Jenom slepá víra nevědomého člověka, která dnes Ipí na heslu doktriny jako jindy lpěla na hesle pověry, může se domnívati, že nějaký zarputilý činitel »dělá« válku. Neseme těžce svůj osud a v bezvládnosti své hledáme — vinníka, na kterém bychom s mohli pomstít, jako staří sháněli beránka, aby odnesl jejich hříchy! Jaká nedozíravost! Nešťastný car Mikuláš autor »poselstva míru«, do poslední chvíle věři v zachování pokoje tak opravdově, že sám vážné ohrozil interessy vlastní říše. Bezmocným jako po- slední nuzák objevil se »světavládný« car se svoji vůlí osobní. I na japonském dvoře do posledních dnů zápasila strana války se stranou míru. Strany míru, tu i tam, ale na konec přece — válka. Dnes vypověděl válku konstituční mikado abso- lutnímu carovi, jako ji nedávno vypověděl de- mokratický president severoamerické republiky svým odpůrcům, jako ji vypoví zejtra, uvidí-l potřebu, president republiky třeba — anarchické Kdo chce mír, ať je připraven — k válce l
#26 alto_textblock #26
Věříme, pravda, že »vzdělanost« nemůže být bez eíle a konečným cílem vzdělanosti že nesmí být než láska a pokoj. Ale kolik dlouhých věků nás ještě dělí od kýženého cíle? Kdy stane vzdělaný svět vskutku na výši své — vzdě- lanosti? Pravda, v Jasné Poljaně žije muž, pých stoleti, který hlásá evangelium lásky a také sám pro svoji osobu evangelický žije. Ale kolik vzdě- laných současníků jeho ctitelů a velebitelů do- dovede ho dosud následovati jinak, nežli — slovy? Chcete vědět, jak to stojí se skutečnou »mírumilovností« nadšených hlasatelů jeho učení, učenců, mudrců, literátů, kteří si myšlenku »míru« učinili životním úkolem ? Přečtěte si je- jich — polemiky. Nezacházejí sice » krvavě« se svými protivníky, leč toho příčinou není jejich mírumilovnost, nýbrž jiná »vlastnost«, která sie bývá pravidlem, ale není nikterak — ozdobou vynášené jich vzdělanosti.
#27 alto_textblock #27
Litice války se utrhla od řetězu, užaslí vy- znavači věštby míru volají o radu ke krasno- poljanskému proroku lásky. — Evangelisoval jste vesmír! psal těchto dnů jeden z nich. Naučil jste svět morálce lásky a odpuštění. Jste velkým křesťanem a plnlte svědomitě etnosti, nenávidíte nenávist a potíráte válku!.. . Což byste se byl sám zklamal ? .. Což válka s nenávistí jsou nutné projevy lidské činnosti ? .. V jednom, zdá se, autor Vzkříšení vskutku se zklamal. Zná člověka jen jako jedince, který se rodi, bloudí, ve strastech a hyne. Nechce rozeznávati onu velikou bytost, která přece jest, protože má svoji zvláštní přírodu a zvláštní duši, žijící od věků do věků, z pokolení do pokolení jejíž ubohý jedinec je pouhým nepatrným prvkem Obrodné slovo autora »Vzkříšení« platí je- dincům. Kdo z nich chce slovo viděti skutkem, má volnost sám za sebe je — konati. Stačí-li silou vůle a přesvědčení zmistrovati krátkode chou, jednodenní svoji bytost jedineckou Kolik je však těch silných, kteří to dove- dou, mezi hlasitými opakovači pouhého - slova?
#28 alto_textblock #28
Ale tisícileté bytosti národů? Tém je věru třeba více — trpělivosti. Vždyť ani není správno, že nenávi st vede je k válce. Po nekonečném pásu železné koleje od Urálu až ke břehu Tichého moře dne vlak za vlakem unáší pluky a pluky branného lidu ke hranicím nesmírné říše. Není pravda, že ty řady mužstva s železem v paži naplněny jsou něja- kým pocilem »nenávisti«, který je zlovolně pudí k předu. Nesmírná většina těch lidiček od Západu nikdy žádnéh o Japonce ani neviděla. Také ja- ponský voják nemůže »nenávidět« svého ruského soudruha. Koho neznám, toho nemohu nená- vidět. A přece obě strany se budou »vraždit«. Ale jiný pocit, nežli nízká nenávist povede jich vražednou ruku! Nejvyššího rodu pocit, jakého je schopna mravní bytost člověka, pocit — ko- nané povinnosti. Nebudou se ani vidět, snad budou spolu do dálky pociťovat i soustrasta přece si budou úsilovně přípravovat navzájem zkázu a smrt, jako připravuje neustále zkázua smrt všemu lidskému pokolení bezohledná svou slepotou příroda. Příčí se to vše našemu slabému rozumu, ale tomu právě nezbývá, než — zastříti se. Dvě mračna lidských prvků živelnou silou proti sobě hnaných ! Kdo je chce zastaviti? Co je konečně hrdinství chvástavého s lo v »rozumné vzdělanosti« proti lidsky krásnému činu kapitána minonosky »Jeniseje«? — Velitel předvídal zkázu lodi, sděloval zpráva, nařídil mužstvu, aby se zachránilo po- mocí člunů. Posádka prosila kapitána, aby rov- něž opustil loď. Pohrozil, že zastřelí každého, kdo neuposlechne. Poslední seskočil do moře strážce lodní pokladny. Velitel zůstal na svém místě, až se vlny nad lodí zavřely. Rozloučil se posledním slovem: »Žijte blaze, děti, nestarejt se o mne!...« Zhynul dobrovolně, aby zachránil družinu od hanebné výtky, že zbabělá v nebezpečí opu- stila lod. Lidsky krásný čin! Jím ve ve službě vyšší idey zvítězil imperativ svrchované vůle nad nej- tužším poutem, které nás ke hmotě víže, nad pudem, zachovati bídné sebstvi.