#1
alto_textblock
#1
1901.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v úterý dne 20. srpna.
#3
alto_textblock
#3
K číslu 229.
#4
alto_textblock
#4
Nr »Národní Listy«
ranní a odpolední
spřil. (.Nančný Obzor“
ve středu a „Literární
Hlidka“ v pátek)
předplácí se v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Pošton:
na měsíc 3 K 20
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
#5
alto_textblock
#5
NARU
#7
alto_textblock
#7
Čislo v Fraze za 29
a na venkově za 3b
#8
alto_textblock
#8
Předplaeení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
a expedice.
#9
alto_textblock
#9
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Z Vídně, 20. srpna. Soudní adjunktv
Jevíčku Mat. Klimetschek byl jmeno
ván soudním sekretářem.
Jmenování notářů.
Notáři byli jmenováni: kand.
notářství Jan Hromada ve Frenštátě.
Karel Machacz ve Svitavách, Rober
Střečka ve Velké Byteši, Vojtěch Ham-
pel ve Vrbně, František Veselý v Dači-
cích, Leopold Kribus ve Vyzovicích, dr
Karel Ludvík v Hustopeči.
Z Vídně, 20. srpna. Listy za příčinou
ůmrtí dra. Kaizla přinášejí úvahyo
významu a činnosti tohoto politika. Uznávají
jednomyslně vesměs jeho veliký poli-
tický a řečnický talent, jeho bo-
haté vědomosti zvláště v oboru národohospo-
dářském a prohlašují, že úmrtí jeho zanechá
nejen v českém ale také v rakou-
ském životě velikou mezeru, a
chválí ryzost jeho úmyslů a čistotu
jeho charakter u.
»Reichswehr« praví: Všichni, kdož
se v Rakousku zabývají politikou, stojí pod
hlubokým dojmem smutné zprávy, která také
u politických odpůrců zemřelého vzbudí po-
litování, neboť jakkoliv posl. Kaizl byli jimi
prudce potírán, nebyla tím úctak
němu zmenšena. Jeho neposkvr-
něný charakter byl respektován. Jeho
skvělý talent, jeho bohaté vědomosti byly
vždycky uznávány.
Zanechá mezeru nejen u svých krajanů,
ale také v Rakousku celém. Byl jedním
z nejlepších a nejvěrnějších sy-
nů svého národa, ale neuzavíral se po
žadavkům rakouské celkové politiky.
»Fremdenblatt« praví, že dr. Kaizl
s nasazením celé své síly hájil národní sta-
novisko české. Jeho zraky obracely se vždy-
cky však jenom na dosažitelné a mo-
žné. Dr. Kaizl nikdy nezapomínal, že cílem
každého politika rakouského musí býti smír
s Němci.
»Vaterland« píše: »V nebožtíku ze
mřel vynikající talent. Jeho jmeno bylo jak
ve světě učeném, tak v politické veřejnosti
známé, dosti často jmenováno.
#10
alto_textblock
#10
Jeho velké vědomosti, spojené s mi-
strovstvím řečnickým projevovaly
se v jeho obsahuplných a i formou dokona-
lých řečech.
Ryzost jeho charakteru a pří
větivost společenského obcování rozmnožily
jen úctu a vážnost, které se zemřelý těšil.«
Deutsche Žeitung« praví:
»Jakkoliv vynikající duševní dary a kon-
ciliantní povaha jeho vyžaduje všeobecného
uznání, my Němci přece nemáme příčiny,
abychom jeho úmrtí zvláště litovali. Jeho
činnost byla pro Němce zvláště
zhoubna za kabinetu Thunova. «
»Arbeiterzeitung« praví:
Dr. Kaizl byl mezi Slovany v Rakousku
mužem, kterýž zdál se takřka praedestino-
vaným ke zjednání míru mezi Čechy a Němci.
»Neues WienerTagblatte praví:
S drem. Kaizlem odchází nejvý-
znamnější osobnost z veřejného
života. Český národ pozbývá v nebožtíku
jednoho ze svých nejnadanějších vůdců; po-
slanecká sněmovna vynikající zje v.
kterýž v posledních letech dobyl si posice
a mocně zasáhl do koles vnitřn
politiky. S velikými vědomostmi spojoval
dr. Kaizl vzácné nadání řečnické. Jakkoliv
byl vzdělán na německých školách vysokých,
stal se zvláště povahou své bytosti nebez-
pečným odpůrcem Němců.
Mladočeská strana stala se zvláště jeho
vlivem schopnou k vládě a on sám jako mi-
nistr měl hlavní podíl na vládních opatřeních
kabinetu Thunova. List vyslovuje politování
že dr. Kaizl ve funkci jako ministr mohl
uskutečníti jen málo z toho, co hlásal a že
užil svého vlivu v kabinetě Thunově, aby
zasadil parlamentarismu nejtěžší ránu v nej
rozsáhlejším používání § 14.
Dr. Kaizl byl muž, při jehož smrti
přítel i nepřítel truchlí a list domnívá se,
že v dru. Kaizlovi zemřel největší odpůrce
radikalismu ve straně svobodomyslné.
Český lid utrpěl těžkou, zvláště v ny
nějším okamžiku citelnou ztrátu. Čechové
ztrácejí v dru. Kaizlovi jednoho z nejčelněj-
ších talentů, nejschopnější hlavu nynější po-
litické generace. Němci v Rakousku
často pocítili tvrdé zasáhnut
#11
alto_textblock
#11
ruky dra. Kaizla. Přes to však byl
méně ovládán, než většina jeho strany nená-
vistí k Němcům. »N. Fr. Pr.« vytýká dru.
Kaizlovi, že za své činnosti jako ministr
bezohledně počešťoval úřadya
bezohledně používal § 14. Jeho realisační
politika se ničeho nelekala, co by mohlo
sloužiti jeho účelům.
Proto byl nejvhodnějším nástrojem če-
ských expansivních snah a proto, že jím byl
a protože po ztrátě moci dovedl býti oheb-
ným zrovna tak, jako když ji měl dovedl
býti bezohledným, jest jeho smrt v nynějším
okamžiku, když jeho strana opět stojí před
rozhodnutím, zdali má setrvati při politice
posledního zasedání či opětně přejíti k di-
voké opposici, pro jeho národ těžkou
ztrátou a v každém případě důležitou politi-
ckou událostí. Politickou událostí jest také
jeho smrt z té příčiny, že Kaizl byl proniknut
přesvědčením, že jest také v českém zájmu,
aby se s Němci v otázce jazykové uzavřelo
dohodnutí a protože až do své smrti zabýval
se úmyslem, jednou tuto shodu provésti.
Myšlenka ta nebude zajisté s Kaizlem
pochována, ale nesnadno najde se mezi
Čechy muž, jenž by myšlenku tak jasně pro-
myslil a který by dovedl pro ni tak energi-
cky pracovat.
Proto bude dr. Kaizl postrádán nejen
českým národem v širším slova smyslu,
nýbrž i svými komillitony.
Němcům byl někdy krutým od-
půrcem, ale byl to rozumný nepřítel, ne-
byl fanatikem, který pomýšlí více na skodu
Němců, než na prospěch svého lidu.
Dr. Kaizl byl talentem, který bohatého
nadání své honepoužíval vždycky k dobru, ale
u jeho rakve přece musíme říci s politová-
ním: To zlo, které způsobil Rakousku v do-
mnělých službách svého národa, byl by snad
napravil dílem smíru, o kterémž pracoval,
kdyby smrt svojí kosou ho nebyla sklátila.
Z Tábora, 20. srpna. Poslední
pouť dra. Kaizla. Ža prvního ranního
úsvitu byla mrtvola zemřelého bývalého mi-
nistra a poslance dra. Josefa Kaizla odvezena
z letního bytu jeho v zámku myskovickém.
O půl noci přibyli zřízenci pohřebního ústavu
Fuchsova z Prahy, uložili nebožtíka do skvo-
#12
alto_textblock
#12
FEUILLETON.
#13
alto_textblock
#13
Postilion Louhák.
Napsal Karel Horký.
Taková koňská nátura je to, ten Louhák
Prosím vás, když je člověk třicet let u koní.
tak na něm něco z těch valachů uvízne ! A Louhák
už je na ty své šimly zvyklý tak, že bez nich
je mu jako podagristovi bez hole; když necítí
v rukou opratě, tak neví, co by s těma rukama
počal, hned se drbe ve vlasech a hned zase
jinde. Ale jak dostane opratě do ruky, pakto
ani není Louhák! Oči mu září jako dva uhlíky
a ta bronzově měděná tvář jakoby se leskla
v takových chvilích by se vám vtip na jeh
šimly špatně vyplatil! Louhák je s to sesko-
čit s kozlíku a udělat hrubiánství!
Jen se zeptejte krejčího »od mejta«, jak
se mu to vyplatilo; krejčíkovi to nedolo a mě
chuť Louháka poškádlit.
»Jářku, Louháku, pozor! Nad vašima her-
kama lítají vrány, čují, mrchy, asi zdechlinu!-
Ale jen tak tak, že to krejčík dořek' ! Louhák
s kozlíku, facka jako když mlaskne a Louhák
zase na kozlík — to bylo dílem deseti vteřin.
Pak se rovnali u pana soudního — krejčí
prohrál a Louhák od té doby častěji vypne
hrdě prsa.
»Na mne si přijde! Na erárního člověka
Kam s tou flintoul«
Takto je však Louhák jako beránek. Když
mu jde o to, aby chytil pasažéra, tak byse
zdvořilostí rozplynul.
#14
alto_textblock
#14
na ost
#15
alto_textblock
#15
»Mladý pane, ráčej si sednout, snad by
k vůli dvoušestáčku nešli pěšky!«
»Mladým pánem« je u Louháka každý
Starý pán, hlavu má jako mléko — ale nato
Louhák nehledí. A u ženských zrovna tak;
když se mu přiheretí na sedadlo babka s třemi
vnuky, Louhák hází »mladou paní« o všeck
pryč. Proč ne? Tituly jsou zadarmo — a jemu
to, lišákovi, vynese někdy šestáček »na extra«.
Leckdy má však Louhák s tou zdvořilost
smůlu; neumí v tom chodit. Jako tuhle: ja-
kýsi starý, chromý pán se kulhal s kufříkem
od nádraží pěšky. Louhák ho se svou archou
dohonil.
»Mladý pane, sednou si! Aspoň »na slepo!-
Kdy pak by se takhle do města dopajdali ?!e
Ale »mladý pán«, místo aby si sednul.
vzal to za jiný konec. Zašel si na poštu a chtěl
knihu stížností. Že prý se od postiliona uráže
nedá . ..
Rámus hotový! Louhák musil odprosit
aby ten pán »nedělal z toho potřebu«. Však s
odplivl, sotva byl z kanceláře venku.
»Hrom do dědka! To má člověk za do-
brou vůli !«
Ale jednu nectnost má Louhák, ošklivou
nectnost. Drží se lotynky ! Poslední groš by do
ní strčil; vyhrál před několika lety pár set —
a to je jeho neštěstí, od té doby je jako po-
sedlý. Jakmile sežene nějaký ten šesták »diške-
ILouháka žádný luxus!
#16
alto_textblock
#16
Ba on má u paní Katy privilej, že mu
čeká. Louhák může sázet i bez peněz, paní
Katy počká. Panečku, takové protekce každý
nemá, sázet »na knížku«!
A Louhák je z těch numer někdy celý pi-
tomý, už i blázna si lidé z něho dělají. Jednou
si v čekárně zdřímnul na lavici, tašku si dal
pod hlavu, do vlaku ještě dvacet minut času,
věděl, že jej hlídač vzbudí; za chvíli chrápal.
Co mu však »hoši« ze štace nevyvedli!
Jeden vlezl pod lavici a zařval Louhákovi zrovna
vedle ucha: »33! 43 1 53 !«
Louhák vyskočí jako jelen, chytne se z
hlavu a volá jako smyslů zbaven:
»Ježíš marjá, dejte sem křídu! Panenka
Maria mi ve spaní povídala čísla ! Samý trojky !
Tak jsem to slyšel, jako tebe, Vomáčko ! Ty
lumera jsou živý !«
Vomáčka však utekl z čekárny, popadaje
se smíchy za břicho — a u paní Katy přibyly
do knížky dvě zlatky ještě ten večer. Nešťastný
Louhák!
Ondy jsem jel s ním z nádraží.
»Jak se máte, pošťáku, jak jdou ob-
chody ?«
»Ani se neptaj'«, zněla odpověď, »sem tam
tak ňákýho toho »slepáka« .. . kdo by si
nejčko v letě sedl? Musil by bejt leda py-
tlem praštěnej! Ještě, že si teď sedli voni, už
třetí den nemám žádnýho.«
Ani už nejím, jest-li jsem se Louhákovi
#17
alto_textblock
#17
rece«, už s ním letí k pant Katy, co má na za tu poklonu poděkoval. On to myslil zajisté
rynku lutrii. Vsadit na řádek zlatku to není u dobře, ta duše kostrbatá . ..