#1
alto_textblock
#1
Číslo 289.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, dne 21. října 1900.
#3
alto_textblock
#3
Ročník IV.
#4
alto_textblock
#4
Redakce, administracea
expedice;
Praha, Pětrossova ulice,
číslo 200 -II.
Nefrankované dopiey se
nepřijímají, rukopisy se
nevracejí.
Nozapečetěnéreklamace
jsou porta prosty
Inserty účtujeme levně
á při častější insercí po-
skytujeme výhody.
Vycházejí denně o šesté
hodíně ranní
V pondělí a po svátku
vždy po dvsnácté h
díně polední.
Jednotlívé číslo za 8
Telefon redskce č. 1126
#6
alto_textblock
#6
LILKt
#8
alto_textblock
#8
Předplatné pro
Prahu
s donáškou do
domuu:
2.80
měsíčně . . . . .
čtvrtietně . . . K 8.40
celoročně . . ..
K 83.60
Pro tuzemsko
poštou:
měsíčně . . . ..
3.—
čtvrtletně ... K 8.—
celoročně... . K 36.—
Předplatné do cizozem-
ska: Německa a Srbska:
2.—
čtvrtletně . ..
celoročně.. .. K 48.—
Do Ameriky, Franoie,
Švýcerska, Italie, Bel-
gie, Anglie a Ruska:
čtvrtletně . ..
celoročně ... K 52.80
Telefon redakce č. 1126.
#9
alto_textblock
#9
Slunce vychází v 6 hodin 32 minuty ráno.
Slunce zapadá ve 4 hodiny 56 minut večer
#10
alto_textblock
#10
Neděle:
#11
alto_textblock
#11
Slavnost posv. chrámu. — Sv Voršily.
#12
alto_textblock
#12
Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně
u sv. Štěpána na Nov. městě od 19.—23. t. m.
#13
alto_textblock
#13
Č. jedn. Pr I. 549,/00.
#14
alto_textblock
#14
Jménem Jeho Veličenstva císařel
C. k. zemský co tiskový soud v Praze uznal k ná-
vrhům c. k. státního zástupnictví ze dne 17. října 1900
čís. Sa. 544/00 takto právem
#15
alto_textblock
#15
Obsah článku »Obnovení pravice« otisknutého v pe-
riodickém, v Praze tištěném a vydávaném tiskopisu »Kato-
lické Listy« ze dne 17. října 1900 č. 285, zakládá v místě
»Ale tu se jím staví« až »Der Bien muss« skutkovou po-
vahu zločinu uražení Veličenstva dle
§ 63 tr. z.
Zabavení periodického časopisu »Katolické Listy« č. 285.
ze dne 17. října 1900 se schvaluje dle § 489 ř. tr., další
rozšiřování téhož čísla se apovídá dle § 493. ř. tr. a naři-
zuje se zmaření výtisků zabavených dle § 37. zák. o tisku.
Důvody
Obsahem závadného místa porušuje se úcta k Jeho
Veličenstvu, což zakládá skutkovou povahu zločinu uražení
Veličenstva dle § 63. tr. zr
Proto by o návrhům c. k. stát. zastupitelství vyhověno
jak shora uvedeno.
V Praze, dne 19. října 1900. Dr. Wokaun.
Panu Josefu Kratochvílovi, redaktoru »Katol.
Listů« v Praze, Pštrossova ulice č. 200—II.
#16
alto_textblock
#16
sbn
#17
alto_textblock
#17
Katolíci, voličové!
#18
alto_textblock
#18
Přistupujete k volebnímu osudí, abyste spolu-
rozhodovali o zástupcích českého lidu na říšské
radě. Přistupujete k volbám s plným vědomím, že
situace našeho národa jest velice vážná a že tudíž
velmi mnoho na tom záleží, kdo bude vyslán do
jeho zastupitelstva říšského. Víme to dnes všichni,
že my Čechové máme mnoho mocných a zapři-
sáhlých nepřátel, za to však málo, či spíše žádných
přátel a že tedy výhradně musíme spoléhati na
vlastní sílu svou.
Za těchto okolností bylo by ovšem nejlepším
bývalo, kdyby všechny politické strany, které ku
státoprávnímu praporu se hlásí a svéprávnosta
svézákonnost zemí koruny české, jakož i rovné
právo českého jazyka v těchto zemích za první
článek do svého programu přijaly, pominuvše pro-
zatím všeho, co je dělí, společně byly postavily
kandidáty do říšské rady a spojeným úsilím za je-
jich zvolení pracovaly. Takovéto sjednocenosti při
dnešních volbách byli bychom si dojista přáli, toho
zvláště očekávajíce, že svolána bude »Národní
rada« ku poradě o společném postupu všech státo-
právních stran při příštích volbách. Bohužel však,
že se tak do dnes nestalo a že nám bylo dáno na
srozuměnou, aby každá strana zápasila na svou
vlastní pěst.
#19
alto_textblock
#19
K tomu všemu hledíc, nezbývá nám, leč vo-
liti jednu ze tří cest.
Buď voleb se nesúčastniti a ponechati zápas
druhým stranám. Tuto cestu však žádný katolík
Čech nikdy nezvolí, poněvadž dnes jedná se o ty
nejdražší statky našeho národa, o jeho jazyk totiž
a o právo svobodného jeho sebeurčování, a proto
žádný katolík český dnes volebnímu zápasu se ne-
vyhne, nýbrž půjde nadšeně ve volební boj, aby
spoluprotestoval proti bezpráví na národu českém
páchaném.
Druhá cesta by byla tato: Jíti sice do vo-
lebního boje, bojovati však toliko za vítězství kan-
didátů některé jiné státoprávní strany Uhoditi na
tuto cestu však nedovoluje nám naše hrdost ná-
rodní spolu s vědomím naší rovnocennosti s ostat-
ními státoprávními stranami českými, kterážto
hrdost a vědomí vylučují veškeru podřízenosta
služebnost stranám jiným.
Nezbývá nám tudíž, leč třetí cesta a ta jest:
Účastniti se voleb s vlastními kandidáty aspoň
v některých místech.
Katolíci, voličové čeští! Na Vás nyní záleží,
abyste, užívajíce svého volebního práva, plnili svou
povinnost i jako vlastenci, i jako katolíci. Ni-
kdo z Vás se volbě nevyhýbej, nýbrž každý jdi
a vol!
Jakožto horliví vyznavači a zastanci státního
práva českého a spojené s ním svéprávnosti a své-
zákonnosti zemí koruny české, jakož i rovného
práva českého jazyka v zemích těchto, ani jeden
z nás nedáme hlasu svého těm, kteří se posmívají
»starým pergamenům« našeho práva českého a kteří
spojují se s nepřáteli našeho národa.
Jakožto katolíci pracovati budeme především
o zvolení svých kandidátů. Kde vlastních svých
kandidátů nepostavíme, tam dáme své hlasy onomu
kandidátovi ze státoprávní některé strany, který
naši svatováclavskou víru respektuje a svaté city
našeho náboženství neuráží. Ten, kdo o svatou
víru naší se otírá, na naše hlasy nikdy počí-
tati nesmí.
Jsme stranou katolického lidu českého, jehož
hlavními sloupy vedle intelligence jest rolnictvo,
řemeslnictvo se živnostnictvem a dělnictvo, Naše
programy domáhají se zlepšení poměrů všech
těchto stavů a proto kandidáti rolnictva, řemesl-
nictva a dělnictva, pokud se hlásí k Svatováclav-
skému a státoprávnímu praporu, mohou s jistotou
spolehnouti se na podporu naší.
Ponechávajíce si uveřejnění úplné kandidátní
listiny na nejblíže příští dny, voláme vás, katolíky-
#20
alto_textblock
#20
voliče české do zbraně k úspěšnému volebnímu
zápasu.
V Praze, dne 19. října 1900.
Z výboru pro společné záležitosti katolíků
českých: obou stran křesťansky. sociál-
ních a národní strany katolické.
#21
alto_textblock
#21
Dr. R Horský. Hr. V. J. Schönborn. Jos. Hovádek,.
T. J. Jronšek. Dr. Jos. Burian. Prokop Holý.
Václav žiřn.
ThC. Jan Pauly. Václav Myslivec.
#22
alto_textblock
#22
Po společné úradě dohodl se výbor pro spo-
lečné záležitosti katolíků českých dosud na násle-
dující kandidátní listině pro volby za V. kurii:
Za X. volební okres, kde volí okresy: Jičín,
Nová Paka, Hořice, Nový Bydžov, Chlumec, Po-
děbrady, Králův Městec, Nymburk, Libáň, So-
botka, Semily, Zelezný Brod, Lomnice a Jilem-
nice: Josef John, tkadlec v Hrabačově u Ji-
lemnice.
Za XI. volební okres, kde volí okresy: Krá-
lové Hradec, Nové Město nad Metují, Opočno,
Náchod, Česká Skalice, Úpice, Police, Jaroměř,
Nechanice, Pardubice, Holice, Chrudim, Nasavrky;
Emil DlouhýPokorný, kaplan u sv. Jindřicha
v Praze.
Za XII. volební okres, kde volí okresy: Ii-
tomyšl. Polička, Hlinsko, Vysoké Nýto. Skuč,
Rychnov, Kostelec nad Orlicí, Žamberk, Ústí nad
Orlicí: dr. Rudolf Horský, farář v Šárce
u Prahy.
Za XV. volební okres, v němž volí okresy:
Tábor, Mladá Vožice, Soběslav, Pelhřimov, Pacov,
Počátky, Kamenice, Selčany, Sedlec, Votice, Mi-
levsko, Bechyně, Vltavotýn, Hluboká, Lišov, Ve-
selí a Lomnice: Václav žižka, stříbrník v Praze.
Za XVII. volební okres, kde volí okresy:
Písek, Mirovice, Vodňany, Netolice, Strakonice,
Horažďovice, Volyň, Sušice, Blatná, Březnice, Pří-
bram a Dobříš: Leopold Havelka, horník
v Příbrami.
#23
alto_textblock
#23
Ve službách všeněmecké propagandy.
#24
alto_textblock
#24
Zdá se, jakoby všichni zlí duchové byli rozpou-
táni a z Německa na Rakousko poštváni za heslem
teď anebo nikdy! To si zapřísáhlí nepřátelé
Rakouska vypočetli, že Německo, většinou protestant-
ské, přírůstek katolického Rakouska potřebovati ne-
může, protože by v parlamentě velmi snadno většina
protestantů mohla se státi menšinou. A proto jen
#25
alto_textblock
#25
Kulturní Listy.
#26
alto_textblock
#26
V Praz e, 20. října.
K. — Posvícení! Zapadající postavy po letech
vynořují se na povrch při ročním návratu dnů,
v nichž po vlastech našich jedna z nejstarších pa-
mátek, čili zbytku památky se oslavuje. Je to kus
lidového života, při něm lze až na dno lidské duše
zříti. Musí ale s tím lidem žíti, s ním u stolu seděti,
aby všecko postihl a pokud možná i zachytil.
Posvícení, jak i slovo samo poukazuje, je zbytkem
někdejšího posvěcení chrámu, s nímž na venkově
spojovaly se obžinky, při nichž veselili se všickni.
Obžinky ty doposud slaví se v původní ryzosti
v Polsku, při nichž jsem osobně byl přítomen a jež
slavný Mickiewič tolik nevyrovnatelně popsal. V tu
určitou neděli ženci jdou do kostela a odpoledne za-
počne všeobecná zábava — tanec na mlatě — kdež
tančí dospělí. Venku na pažitu tančí děti. Pán
statku, šlechtic nešlechtic, se šafářkou, anebo s pro-
stou děvečkou započíná tanec a případně i paní s ně-
kterým sekáčem. Pivo se točí z vyvalených soudků
a koláče se berou z opálek na dlouhých stolech.
Několik skopců a telat zaplatí obžinky svým ži-
votem.
Obžinky slavívaly se i u nás a slaví snad
dosud na Moravě. U nás zbylo z nich již jen po-
svícení.
— Starý, — velí hospodyně na týden napřed,
— musíš do mlýna, posvícení se blíží. Kde jaká
#27
alto_textblock
#27
mlýnská klapačka je, je selskými povozy obležena.
Každý pantáta vzal s sebou obroku na tři dni, pro
případ, že by nemohl hned nasejpati pro nával mletí.
Teď již sedláci nemelou. Mlýny — co jich bývalo
na př. v šáreckém údolí — skoro všecky oněměly.
Teď pantátové jedou s obilím do »amerikána«, v němž
si je za mouku vymění a při tom svůj dobyteko
otruby okrádají. Anebo též obilí prodají židu a ku-
pují si mouku k posvícení za hotové. Avšak z kou-
peného se šetří, kdežto dokud pantátové sami si mlý-
vali, chudina měla se o posvícení lépe. Proto i nyní
již slavnosti posvícenské zanikají, odbývají se teď jen
v užších domácích kruzích. Proto pokolení mladší
těch pravých posvícenských slavností, jaké ještě bý-
valy před 40—50 lety, nezná. Ale i teď ještě bývá
o posvíceních veselo.
Skoro po celý týden před posvícením panímámy
ujmou se v domě absolutní nadvlády, do níž pantá-
tové nesmějí ani — ceknout. V celém statku nastane
generální poklízení a umývání. A pantátové sahají
po svých dvojkách, napěchují se patronami, uvážou
psy na šňůry a jdou střílet zajíce. Rolníci jsou dnes
hrdi na to, mohou-li si střelit zajíce a proto teď málo
kde pronajímají honitbu pánům. A činí tak dobře.
Mají té dřiny do roka mnoho, proč by si též časem
nedopřáli radost. A radost je býti přítomen takové
honbě. Tu říkají v okolních vesnicích:
— Aha! tam mají posvícení — střílejí! —
A je toho střílení, jako když dva bataliony proti sobě
stojí! A toho křiku honců a štěkotu psů — až uši
#28
alto_textblock
#28
zaléhají. A to právě působí tolik příjemně na silné
nervy střelců a honců. Je sice pravda, že mnohem
více střílí se Pánu Bohu do oken, ale i přes to
mnoho ušáků padne, jež sbírají honci a odnášejí na
žebřinovou fůru, která z povzdálečí jede za střelci.
Honba trvá asi do třech, načež se jede domů, kdež
se zajíci a koroptve rozdílejí. Musí se ovšem dodati,
že mnohý zajíc tu bývá střelen motykou anebo holí
od honců, kteří po honě jdou paběrkovati. Honci
pamatují si, kam který zajíc s postřeleným během
asi zapadl. A tu se jde a hledá se, až se najde. Ho-
nec psího nosu nepotřebuje, znáť on zaječí pelechy
kdes pod mezí anebo v zaschlé strouze — — a tak
se o posvícení dostává zvěřiny i mnohému baráční-
kovi, který do honebního výboru nepatří. Avšako
posvícení pantátové přimhuřují oči.
Nejdéle v pátek před nedělí započne se s peče-
ním koláčů, jichž se napeče — do milionů. Paní
máma pozve si k tomu svou dceru, má-li ji na blízku
provdanou, aby jí pomohla, a k vaření zjednává si
kuchařku třeba i z města.
— Přijde pan farář, přijde z města ten a onen
musíme něco připraviti, aby to pánům chutnalo. —
Na pátek též objedná se řezník na krmníka, na
posvícení určeného. Bývá tu smrtelného ryku a křiku
zapíchnutých krmníků, jenž ozývá se brzy z toho,
brzy z onoho statku. Mnohý řezník za jeden den za-
píchne i tři krmníky v různých statcích, opaří, roz-
seká a nadělá z nich jitrnic. Výkon to zajisté veliký.
V sobotu pak dojde na drůbež, mezi níž panímámy