#1
alto_textblock
#1
1903.
#2
alto_textblock
#2
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
#4
alto_textblock
#4
V Praze, v pátek dne 20. února.
#7
alto_textblock
#7
K číslu 50.
čisto v Praze za 2h
a na venkově za 3h
#8
alto_textblock
#8
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
#9
alto_textblock
#9
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
#10
alto_textblock
#10
Noční schůze poslanecké sněmovny
#11
alto_textblock
#11
Z Vídně, 20. února. Za velikého hlomozu
ve kterém všechny hlasy zanikaly, o 2. hodině
10 min. zákon o rekrutech na ro
1903 schválen byl také ve třetím
čtení. Sociální demokraté hrozili pěstmi vy-
soko pozdviženými vládním lavicím, na kterých
do konce vytrvali jen dr. Körber a hrabě
Welsersheim.
Na povel poslance Ira, který vzkřikl
»Po. — zor ! Vzdejte čest!« zanotovali Vše-
němci hymnu »Gott erhalte«. Hlasy u Čechů
»Proč pak - zpíváte »Gott erhalte«? Zpívejt
svoji hymnu »Heil dir im Siegeskranz«.
Pokračujeme nyní ve zprávě z ranního
Poslanec Daszyňski pravil,, že levice s
netají, že pro brannou předlohu hlasovala jenz
důvodů politických. Potom řečník mluvilo
známé afféře nadporučíka Mattasiče
Kegleviče, který se stal dle slov Daszyn-
ského obětí vojenské justiční vraždy. Když tento
muž, byv po léta držán ve vazbě a z armády
vyloučen, hlásil se, by učinil udání na prince
Koburského Filipa u plukovníka Mattiek
a důstojníka inspekčního setníka Navrátila,
dal do protokolu žalobu, ve které prince obvi-
ňuje ze skutků špinavých a nečestných, ze
skutků, které jsou neslučitelny se ctí důstojnickou.
V protokolu se praví: Pro prince Koburského
není žádná lež dosti špinavou, jen aby kompro-
mitoval svou ženu, kterou však podržel zpět,
ačkoliv věřil v její vinu. Jest nehoden býti dů-
stojníkem. Prine řekl své ženě, aby se šatila
lákavě a svůdně, aby k baron
Hirsehovi byla libeznou a po ho-
stině pak, až bude baron Hirsch
dlobré náladě, ať mu řekne o peníze.
(Slyšte ! Slyštel)
Uveřejňuji to nikoliv z pouhé choutky p
škandálech, nýbrž pravím to, abych ukázal,
čím jest tak zv. čestný soud vojenský. Nadpo-
ručík Mattasič jel do Vídně, byl povolán k mi-
nistru vojenství, který mu řekl, že ho vyzývá,
by protokol jemu zaslal soukromě. To se stalo
a od března r. 1899 nevešlo ve známost an
jediné slovo o tom, co s tímto protokolem se
stalo. Tolik se mluví o vojenské cti, tolik hlu
páků dá se zabit pro tento pojem a tak prak
tickým je Koburg.
Posl. Gniewosz: Jest mužem čestným.
Posl. Daszyňski: Ale praktickým.
Posl. Gniewosz: Byl mým kamarádemu
pluku a jest čestný muž. Měl také trpké dny.
Třikráte se bil a zaplatil 3 mill. franků dluhů
za padělané směnky své ženy. Zkusil třeba více
než Mattasič.
#12
alto_textblock
#12
listu.
#13
alto_textblock
#13
Posl. Daszyňski: Koburg je ve sněmovně,
ačkoliv není občanem ani suverénem.
Posl. Klofáč navrhuje konec schů ze
a praví, že jest skandál, pro brannou předlohu
protahovat schůzi přes půlnoc. Kdyby jednalo
se o zájmy a potřeby lidu, nekonala by se jistě
schůze tak dlouho.
Předseda: Učiňte formální návrh; odůvod
nění je nepřípustno.
Posl. Klofáč: Pro brannou předlohu jest
presidium ochotno sněmovnu mučit.
Předseda: Učiňte formální návrh na konee
schůze.
Posl. Klofáč: Toto jednání svědčí o ne
upřímnosti. Činí na to návrh na konec schůze
návrh se zamítá 216 hlasy proti 53.
Posl. Noske mluví potom proti krutým tr
stům »uvázání« a »španglí« dosud v rakouské
armádě se nalézajících.
Posl. Wrabetz: Teď mluv hodně. Takové
chování je sprosté. (Velký nepokoj.)
Posl. Iro: Ticho! Chce-li někdo jíti na ples
ať jde.
Posl. Noske vykládá, že vojáci pro pře-
stupky disciplinární musí snášeti větší tresty.
než zločinec, který se přiznal. Řečník ukazuje
malbu z dob císařovny Marie Terezie, ve které
zobrazena jest tortura a praví, že tortury pou-
žívá se v rakouském vojsku posud.
Posl. Holanský mluví potom o vojen
ských dodávkách.
Hlasuje se pak o resolucích, které byly při-
jaty, vyjma resoluci poslance Malika, který
chtěl, aby zvláštní zřetel byl vzat při zápo-
vědi boykotování hostineů vojen-
skými sbory hudebními, na Štyrský
Hradec. — Páni Němci vždycky musí chtiti
něco extra.
Posl. Popovski navrhuje, by se vykonalo
třeltí čtení předlohy.
Posl. Eldersch volá: Protestujeme proti
tomu, abyste se v prvních hodinách ranních
opovážili přinést lidu předlohu ve třetím čtení
a jej tak těžkou obětí obtížili. (Hluk na lavicích
křesťanských sociálů.) Měli byste míti aspoň to-
lik slušnosti, počkat s tím do rána. Uvádíte-li,
že tak činíte z důvodů pohodlí, pravím, že jste
dnes dopustili, že bude zase o několik tisíc ob-
čanů více vzdychati pode jhem militarismu
Prohlašuji, že není třeba, by tento zákon by
zejtra ráno předložen císaři k ranní kávě.
Hlasy: Vždyť musí zákon také do panské
sněmovny.
Posl. Eldersch : Císař bude spokojen, pře
ložíte-li mu zákon zejtra odpoledne. Protestuji
proti chvatu, se kterým se zákon koncuje.
Potom se sněmovna usná š
dvoutřetinovou většinou, by při-
kročilo se ihned k třetímu čtení
Pak byl zákon schválen.
#14
alto_textblock
#14
Posl. Stein upozorňuje, že bylo několik
dam ve sněmovně okradeno a žádá opatření na
prospěch bezpečnosti majetku hostů a poslanců.
Ve 2 hod. 10 min. schůze skončena
prohlášením jednacího pořadu pro schůzi příští,
jež konati se bude v pátek dne 27. února,
který zní:
1. první čtení budžetních předloh,
2. první čtení vyrovnacích předloh.
Řečníci pro budžetní předlohy jsou zapsáni.
Zápis řečníků pro předlohy vyrovnací koná se
v pátek o půl 11. hod. dopolední. Vláda hodlá
v páteční schůzi poslanecké sněmovny podat
osnovu zákona, kterým se zapovídá rayono-
vání řepy.
#15
alto_textblock
#15
Telegrafické zprávy.
Z Vídně, 20. února. (C.-B.) Ředitel české
státní reálky v Praze na Novém městě Čeněk
Jarolimek obdržel od císaře titul vládního
Obvodní lékař citolibský dr. Josef Marek
dostal od císaře zlatý záslužný kříž s korunou.
Ministr kultu a vyučování jmenoval pro-
fessora na státním gymnasiu v Král. Hradci
Karla Nováka okresním školdozorcem pro
české školy ve školském okresu mělnickéma
v německých školských okresích ústeckém, lito-
měřickém, děčínském, duchcovském a teplickém.
Notář Jan Říha v Lomnici byl předsedou
ministerstva jako správcem ministerstva sprave-
dlnosti přeložen do Čes. Brodu.
Z Říma, 19. února. (C.-B.) Ve sně-
movně dovozoval předseda ministerstva Z -
nardelli, že vydání na národní obranu musí
býti vždy v poměru k hospodářské situaci, ale
na druhé straně že jest jisté nevyhnutelné mi-
nimum, jež musí býti na národní obranu věno-
váno. Není vyloučeno, že mohou býti učiněny
reformy a úspory, ministr války také mnohé již
ohlásil, ale jest nutno trvající mezery vyplniti.
Předseda ministerstva žádal pak navrhova-
tele, aby svůj návrh odvolali, neučiní-li však
tak, ať sněmovna návrh zamítne a svým hlaso-
váním dokáže, že názory její se od názorů
vlády neliší a v žádném okamžiku nejsou po-
chybny, jedná-li se o moc a velikost vlasti-
(Bouřlivý souhlas a potlesk.)
Dodatek posl. Sacchia k návrhu Mira-
bellovu, že sněmovna spolehá, že vláda, snižujíe
postupně vydání vojenská, bude zvyšovati vy-
dání na produktivní účely, byl zamítnut. Pro
dodatek ten hlasovala jedině krajní levice. Na
to byl jmenovitým hlasováním zamítnu t 269
hlasy proti 64 návrh Mirabellův a schůze
skončena.
Z Brestu, 19. února. (C.-B.) Zvláštní
komisař Moerdes odebral se dnes do Saint
Méenu, aby notifikoval řádovým sestrám,
které své školy opět otevřely, rozkaz vypoví-
#16
alto_textblock
#16
rady.
#17
alto_textblock
#17
FEUILLETON.
#18
alto_textblock
#18
„en ne litost“.
Napsal Jan Z. Ríša.
#19
alto_textblock
#19
Je jiskřivá únorová noc. Bledé světlo mě-
síční, ozařujíc nesčetné plochy zasněžených
střech města O., klade ostře rýsované stíny na
ztemnělé ulice, v nichž rozléhají se jenom kroky
pozdních chodců. Z dáli zalětá sem občas du-
šený hukot řeky, vrhající se přes splav.
V prvním poschodí domu, stojícího v jedné
z postranních uliček, stojí u otevřeného okna
mladík ne více než dvacetiletý. Oknem, dokořán
otevřeným, vane do silně vytopeného pokoje
zvenčí vzduch... V tom — vlnami větru sem
zaneseny — zavířily mu v uši zvuky hudby . ..
Byl ples... Naslouchal chvíli napjatě. „Ti se
veselí,“ projelo mu hlavou, „a já se zde —
loučím se světem . ..“
Ke kroku tomu přiměla jej — ne omrzelost
života — ale blížící se smrt sama! Lékaři mu
vážně řekli, že — při dosavadním způsobu ži-
#20
alto_textblock
#20
vota — vystačí nejdéle se čtyřmi měsíci. —
Rozhodl se proto, že odejde sám — dobrovolně.
Odhodlal se k tomu, ježto se obával lítosti, která
by přišla s příchodem bolestí.
Nyní, stoje u okna, hleděl do mrazivé noc
na spoustu stříšek pod sebou. „Mám právo, zba-
vit se života?“ tázal se sebe sama, ale hned
v myšlénkách si trpce odpověděl: „Vždyť tu chei
být! Což na tom tolik záleží,zkrátím-li si ten
jepicový život svůj o několik dní? Jednou —
buď teď anebo potom — beztoho to musí být!
Nemám též příčiny, proč bych tolik lpěl na ži-
votě, jenž pro mne od kolébky až po tuto chvíli
je pásmem bolestí, ústrků a strádání!“
„Ano, ale co tomu řekne svět? Že jsem by
zbabělcem...! Ale, vždyť neodcházím v zou-
falosti, spíše s jakýmsi vnitřním uspokojením,“
tak omlouval sama sebe!
Ze vzdálené věže bila jedna hodina s pol-
noci. Nahnul se dolů do ulice; uslyšelť tam
zmatené hlasy a smích. — „Nějaká veselá spo-
lečnost,“ napadlo mu.
Vrátil se ke stolu. Oči jeho byly bez lesku
jenom v koutku lového se cosi lesklo! „Jen ne
#21
alto_textblock
#21
lítost,“ zašeptal a odhodlán jsa, sáhl po revol-
veru. Kousl se zlostí do seschlých rtů, když po-
zoroval, že se mu ruka chvěje. Nyní, nehýbaje
ni jediným svalem v tváři, rozepjal rychle vestu,
rozhrnul bílou košili a spěšně přejel si rukou
po teplých ňadrech. — Sáhl na kliční kosť; od
té svezla se mu ruka doleji na jedno žebro. Po-
čítal kosti žeberní... Napočítal pět... V tom
místě zimničně zaryl ukazováček levé ruky,
kdežto pravou nasadil revolver . ..
Revolver chladil jej na spocené kůži. Rukou
hmataje, hledal kohoutek revolveru...
Z dola uslyšel ještě jednou zřetelně zpěv
zpitých. — „Ti žijí. — Jen ne lítost!““ pravil
polohlasem a spustil.
Třeskla rána nočním vzduchem, ale ihined
zmlkla v chaosu zpitých hlasů, nesoucích se
z dola. Nikdo netušil, že „Homo sapiens“ ze
světa odcházi ..
A přece, když ráno ho našli ztuhlého na po-
hovce, leskla se mu v koutku očním slza ...
Slza lítosti??