#1
alto_textblock
#1
Strana 2.
#2
alto_textblock
#2
NÁRODNÍ LISTY.
#3
alto_textblock
#3
17. února 1907. Číslo 48.
#4
alto_textblock
#4
znamenitě se tehdy polepšila situace naše ve
Vídni, ale pro oposici českou znamenaly hlasy
ty jen podporu mravní a pro obstrukci už do-
konce pranie. V poslední době, a to byla zá
kladná, ne jenom chvilková změna ve vnitřním
ústrojí parlamentu, většina ztratila naprosto svů,
význam. Zejména národní požadavky povoli
nám parlament jenom na základě kompromisu.
Pro brněnskou techniku a opavské gymnasium
hlasovala část Němců, a sice jen proto, že za-
stavili jsme na čas obstrukci. 19 hlasů velko-
statkářských v tom nepadalo na váhu. Sam
velkostatkáři citili a přiznali, že v nových po-
měrech parlamentních, jak nastaly od dob ob-
strukce, strana, která není v nejhorším případě
odhodlána chopiti se prostředků nejkrajnějších.
a dokonce už strana, která z přičin zásadných
neodhodlá se hlasovati ani proti rozpočtu, ani
proti rekrutům, poněvadž nechce dělati oposici
koruně, parlamentně neznamená víc, než po-
hodlnou oporu každé vlády, třeba nám nepřá
telské.
Těch velkostatkářských 19 hlasů v novýcl
poměrech parlamentních se nám tudíž připočí-
távati žádným způsobem nemohlo. To nebylo
ani tuk vinou velkostatku, jako spíše následkem
abnormálných poměrů parlamentních, které se
však staly pro nezdravý vídeňský parlamení
slavem normálným a důsledkem privilegovaného
postavení velkostatkářské kurie. Nyní bude jinsk
I velkostatkáři, budou-li zvoleni lidem, a já pro
svou osobu nebudu v tom viděli žádně neštěstí
pro národ, budou nejen moci, nýbrž budou nu-
ceni s druhými poslanci národními jíti jednou
cestou, a nebáti se také nejkrajnějších prostředko
parlamentních, jako jsme se jich nesměli bát
my, kteří konečně v takovém způsobu boje také
nevidíme ideál parlamentní činnosti.
Národ prostě bude moci nyní disponovati
všemi svými mandáty, všech těch skoro 100
poslanců nesocialistických bude tak silnou ar-
mádou, že hravě dovede zabrániti každé křivdě.
nám činěné, a že bez námahy, bez obavy, aby
síly její na konec nestačily, bude moci v od
poru tak dlouho vydržeti, jak toho žádati bude
prospěch národa — a tím budeme rovnocenn
Němcům, jichž obstrukce více se báli než našl
už proto, že bylo Němců víc a lehčejí mohl
vydržeti. My sice také vydrželi, ale kdo boj ten
prodělal a viděl, jak těžko se dělá obstrukce
jen asi se 60 poslanci, ten dovede doceniti vý-
znam cifry 1001 Dokonce nechci kázati snad
obstrukci pro budoucí parlament. Naopak my
slím, že tam k obstrukci méně bude nálady než
v dosavadním — ale pro politické ocenění váhy
a významu české delegace zdá se mně být
velmi důležitým, ba v daných poměrech roz-
hodujícím, že i ti, kteři vždycky hlásali, že stač
rozhodnost a vytrvalost proti české obstrukci.
aby byla zdolána a zlomena, takových myšlenek
nyní pro všecku budouenost nuceni budou se
vzdát
Ne, těch 19 velkostatkářských hlasů jsme
neměli, ty získali jsme teprve nyní pro náš
národ, a nemusíme se více báti, že čásť jieh
ztratíme z rozmaru několika šlechticů, neb
svatbou nebo beztaktnosti některého šlechtického
vůdce, jak ztratili jsme kdysi bar. Chlumeckého
na Moravě, a jak ztratili jsme i nyní mnobé.
Ty budou naše, cele naše, na ty budeme moci
vždycky spoléhati, že budou s námi, ať déje se
co děje. Naše poselstvo bude alespoň národně
jednotné, homogenní, a jen takové v dnešníeh
změněných poměrech ve Vídni něco platl.
108 českých blasů bude ve sněmovně,
v níž bude slovanská většina,. třeba jen dvou
hlasů! A sice čistě slovanská, až na židovské
poslance z Haliče, kteři však, doufám, budou
jako posud členy polského klubu, aneho alespon
nebudou proti spravedlivým požadavkům národů
neněmeckých.
Bajka o německém Rakousku je navždy
pochována, a Schönerer docela důsledně z toho
vyvodil své konečné odřeknutí se od Rakouska.
Veliký, historický význam tohoto fakta nebude
snad míti ihned praktické důsledky, ale ty při-
jdou neudržitelnou silou a mocí, zejména po-
můžeme-li vývoji tomu obratnou, cíle vědomou
politikou. Slované nebudou v Rakousku více
pastorky, nutným zlem — nýbrž plnoprávnými
pběany jako všichni druzí. Dnes neměli jsme
pro požadavky kulturní a jazykové většiny
v říšské radě, jenom kompromisem. Doby, kdy
klerikální centrum odvážilo se hlasovati pro nás,
jsou dávno ty tam. Ba v poslední době kleri
kálové snažili se překvapiti svět svou něme-
ekostí. A všecko záviselo od poslanců vlašských.
A s těmi Némci měli většinu i proti nejsprave-
dlivějším požadavkům slovanským. Vzpomeňme
na všecky obtíže otázky celjské! Budoucně pro-
stým hlasováním neodstraní Němci více opráv
něné požadavky slovanských národů ve škole
i v úřadě, a poněvadž trvale nelze se žádné
strané zaříditi na zamezování podobných poža-
davků obstrukci, budou Němci konečně nucen
smířiti se s myšlenkou, že také druzí mají nejen
právo žit, ale také možnost, konečně si to pro-
saditi.
Kdo nedovede doceniti význam této okol-
nosti, ten jenom úmyslně chce stlačiti význam
volební reformy pro neněmecké národy.
Já ovšem dobře vím, že nebude v budou-
cím parlamentě organisované většiny slovanské.
Poměr rusko pulský tomu nedovoluje. Není mně
také neznámo koketování rusinských poslanců
s Němci. Ale to všecko jsou více zjevy oka-
mžitého chorobného rozčilení mezi Rusíny, kteři
sice volební reformou získali velmi mnoho, ale
kterým přece jen velmi bylo ukřivděno. Jsem
ostatně pevně přesvědčen, že v nedaleké době
zvltězí mezi Poláky už dnes dost mocný směr.
který rád by s Rusíny našel modus vivendi, a
že timtéž i nálada mezi Rusíny stane se jinou.
Vím dobře, že sami Poláci dobře to cíti, jak je
v jejich nejvlastnějším interesu, aby upřímnou
dohodou s Rusiny, ne badenovským umělým
utvořením polonofilských Rusínů, z kterých vyšli
nynější radikální Mladorusíni, umožněno bylo
uklidnění mezi Rusíny a zmohutnění strany,
která dojista nebude koketovati s Němci. A ohledy
na položení Poláků v Poznani, zhoršené výsledkem
voleb v Německu, jakož i na velký rusko-polský
problém, který zavedením parlamentu v Rusku
stal se pro Rusy i Poláky otázkou nejaktuálnější
dojista budou silnou oporou všech těch v Haliči.
kteří v urovnání poměrů polsko-rusínských prá-
vem vídí ulehčení obtížné posice Poláků v Prusku
i Rusku.
#5
alto_textblock
#5
Smíme však alespoň doufati, že Rusín
nebudou svými hlasy podporovati Němce, třeb
nešli v jedné řadě s Poláky. Německá podpora
Rusínů byla vždy víe než egoistická, poněvadž
lásky sotva asi Němci k Rusinům cítili, a jen
krátkozraké strannictví brání Rusínům viděti, že
německý »Drang nach Osten« ohrožuje nejen
Poláky nýbrž i Rusíny, a že Poláci se svou
starou, velkou kulturou jsou přece jen i Ru
sínům silnou hradbou proti nebezpečí germa-
nisace.
Ostatně i koketování Rusinů s Němci nen
tak nebezpečné, neboť Rusini sotva asi budou
»jazýčkem na váze« mezi Němci a Slovany
nemluvě ani o tom, že za své upřímné slovan-
ství, které jsme ukázali zrovna v otázce 28
rusínských mandátů, kdy zakročil jsem ve pro-
spěch Rusínů i na nebezpečí, že bude to velmi
zle vykládáno od Poláků, takové »vdéčnostie
sotva zasluhujeme, tím spíš, poněvadž takovým
osvědčením svého nejmodernějšího slovanstv
potrestali by Rusíni nás a ne Poláky. Nebo
poměry na straně neslovanského bloku nebudou
lakové, aby se Rusíní v této nové úloze mohl
u platniti.
Němcům do většiny bude totiž o mnoh
dál, než bude rusinských hlasů. Italy a Ru-
muny prostě počitati k Němcům bylo by ví
než umělé. Naopak, alespoň na polovičku Italů,
na Italy tyrolské a Rumuny Němci stěží mohou
spolehati, i kdyby si rady bar. Chlumeckého
velmi brali k srdci. Ano i Italové z Přímotí
sotva se postaví alespoň proti našim národ-
ním požadavkům, neboť v nejhorším případě
zachovají se asi pasivně. Kromě toho však ně-
mecké hlasy ztenčeny budou o značný počet
hlasů socialistických, které při možném tvořen
většiny a menšiny, zrovna tak jako hlasy so-
cialistů slovanských a italských v rozpočet
brány býti nemohou, a kterých na německé
straně dojista bude o mnoho víe, neži na stran
slovanské.
Ale zrovna tak málo jako se slovanským
blokem, bude asi možno i s německými po-
slanci počitati jako s jednou stranou, s jedním
politickým tělesem.
(Pokračovánl.)
#6
alto_textblock
#6
Valná hromada politického spolku
pro okres vinohradský.
#7
alto_textblock
#7
Dne 15. t. m. konal politický spolek pro okre
vinohradský výroční řádnou valnou hromadu za ne-
obyčejně četného účastenství svých členů.
Schůzi zahájil předseda pan dr. Josef Herold
načež přikročeno k výřízemí zpráv spolkových
k volbě nového výboru. Do výboru zvoleni byli z
předsedu: dr. Josef Herold, místopředsedu p. Bo-
humil Holeček, stavitel, za členy výboru, pp
Václav Drobný, dr. Otakar Havelk a, Frantisek
Kurka, Antonín Materka, poslanec Václnv
Karbus, MUDr. Mudrych, Václav Zahrade-
cký a JUDr. Karel Žák. Za revisory zvoleni pal
pp. Josef Krásl a František Líska
Po vyřízení těchto formalií přikročeno k roz-
hovoru o budoucích volbách do říšske
rady. Rokování to zahájil posl. dr. Herold ob-
sažnou řečí, která více než hodinu trvala a na čet
ných místech přerušována byla bouřlivým polleskem
Uvádíme tuto řeč v doslovném znění
#8
alto_textblock
#8
Reč dra. Herolda:
Velectění pánové! Volební reforma, jak vyšla z
sněmovny poslanecké, stala se zákonem. Jest mi snad
nepříjemným uspokojením, že veškeré předpoklady
které učinil jsem před rokem ve schůzi klubovní
volební opravě, staly se skutkem. Již tehdáž nalez
jsem málo těch, kteří měli tu odvahu říci zcela ote-
vřeně a upřímně, že má-li všeobecné hlasovací právo
osobní a individuální státi se skutkem, stane se to
jen tenkráte, když se utvoří na základě kompromisu
na říšské radě a že očekávání, že rozhodovati bude
počet obyvatelstva, nebude splněno. Leč mluviti o
tom, jak to bylo, je dnes naprosto bezůčelné; my
nalézáme se před faktem, že sněmovna poslanců resp
zlšská rada budoucí zvolena bude na základě nej-
modernějšího principu volebního, na základě vše-
obecného hlasovacího práva všech státních občanů
kteří dosáhli zletilosti.
My také všichni víme, že v budoucí sněmovně
poslanecké budou míti poslancové čeští 107—10
příslušníků svého národa, tedy takový počet lidových
poslanců, který by moh! — já pravím by mohl —
znamenati velikou potenci českého národa v této po-
lovině říše, který by mohl národu českému být
prostředkem k dosažení toho, po čemž nevyhnutelně
musíme všichni toužiti, totiž vydobýti si takovou
politickou moc v této říši, takový vliv na vešker
záležitosti veřejně, jaké nám podle našeho počtu.
podle našich dějin, podle kulturní vyspělosti a zdt-
nosti našeho národa náleží. Já ale, ne bez přičiny
opětně dnes pravím, že tento počet by mohl zna-
menati takovou potenci a takovou sílu; zdali bude
— to závisí od výsledku voleb samotných. Jestli po-
slancové našeho národa měli úkol vydobýti národu
našemu pokud možno největšího zastoupení na říšské
radě, očekává národ český a voličstvo české mnohem
větší a řekl bych těžší úkol, totiž ten, aby tate
první volba na základě všeobecného hlasovacíh
práva byla skutečně vítězstvím myšlenky našeho ná-
roda. (Tak jest.)
Velectění pánové! Když jenom stručně vylkneme
si cíle, jaké delegace česká v budoucí říšské rad
musí míti a budeme přihlížeti k prostředkům, jakými
by tyto cíle delegace česká nejlépe a nejbezpečněj
dosáhla, vidíme, že cílem našlm musí býti, aby vý-
znam, politická moc a vliv českého národa na veškere
záležitosti státní byl pokud možná nejintensivnější
Není třeba pouštěti se do detailů. Není třeba vy-
týkati program jak taktický tak theoretický ohledně
jistých otázek. Jisto jest, že každá olázka, ať jes
to otázka národní, hospodářská neb kulturní v našem
smyslu i ve smyslu přání našeho lidu, může být
šťastně rozřešena, když zastupitelstvo národní v par-
lamentě bude míli takový vliv, aby tužbám národ
zjednalo platnost. Pokládám za nutné dnes to říci
poněvadž se opětně u nás objevují smutné a zarmu-
cujcí úkazy, že se myslí, že snad od jednotlivce nel
od jednotlivého poslance může výsledku tohoto bt
dosaženo. Ani v té nejmenší otázce, i kdyby se jed-
nalo třebas o subvenci nějaké lokální dráhy, an
v takové otázce není žádné jistoty, že bude vyřízen
tak, jak si to dotyčný kruh voličů přeje, když tu
nebude taková strana, taková falanx českých po-
slanců, se kterou bude musiti nejen parlament, ale
všechno, co ve státě má význam a moc počítati
přes kterou nikdo nebude moci přejíti k jednacímu
pořadu. (Výborně!)
Jest tedy správno, že jen tenkráte přáním na-
šeho národa a to nejen přáním politickým, ale
přáním hospodářským a sociálním může býti nejlép
vyhověno, když ve všech těchto otázkách všichni po-
slancové čeští budou za jedno a když všichni po-
slancové čeští budou representovati jedinou politicko
moc. A nyní jaké prostředky k tomu vedou? ž
budeme míti 107 nebo 108 poslanců na radě říšské
o tom není žádné pochybnosti. Jest ale důležito, ab
tito poslancové předovším každý jednotlivě i celek
dohromady, reprosentovali veškeré duševnía
intelektuální schopnosti našeho ná
roda jak na poli kulturním, tak na poli
hospodářském. Musí hýti dohromady
živým slovem živého národa a jak
živý národ složen jest zetisíců a mi-
licnů pracovníků, kteří musí vyko-
nati určitou práci hospodářskou a kul
turní, tak musí býti representace ná
roda živým odleskem toho národa.
musí býti taková, aby nejen svým po-
čtem, ale svou politickou i intelek
tuální potencí zjednala sobě náleži
tého respektu. (Potlesk.)
#9
alto_textblock
#9
To stane se jen tenkráte, když si zvolíme lidi
způsobilé, když všichni poslanci ve velikých otázkách
národních a politických tvořiti budou jediné sdružení
jediný svaz, který bude společně za otázky národn
se bíti.
A z toho vytryskla otázka, která tou dobou velic
živě zajímá a poutá naši českou veřejnost, kter
různě — jak rád přiznávám — posuzovati se může
to jest otázka tak zvané koncentrace, neho sloučen
stran.
A odpusťte mně, velectění pánové, že, ačkoliv
pokládám na jedné straně za svou povinnost této
otázky se dotknouti a její podstatu a význam vám
vyložili, na druhé straně přirozeně jako jeden
z účastníků dotyčného jednání zachovám se přil
čení tom — z té přirozené loyality, kterou má p
vinnost každý oproti svému politickému odpůrci za-
chovati — s onou resorvou, kterou mu ukládá ta
okolnost, že dnes ještě, není jisto, zdali k této ná-
rodní koncentraci nebo koalici skutečně dojde.
Myšlenka ta nevznikla najednou. Myšlenka ta
již po delší dobu v různých korporacích a stranách
byla přetřásána a s myšlenkou tou nejdříve přistou-
peno bylo k Národní radě české, aby ona se snažil
o takovéto dohodnutí poslanců českých a stran če-
ských o společném postupu.
Národní rada, která podle svého statutu nemůže
svoji činnost vztahovati na otázky, s nimiž nesou-
hlásí strany v Národní radě zastoupené, musila ob-
mezili tuto akci pouze na ty strany, které v Národní
radě zastoupeny byly a usneseno ponechati stranám
samým, aby olázku koncentrace nebo-li sloučení coz-
šířily i na strany jiné. Působnost Národní rady
v této věci přestala tím okamžikem, kdy stran
agrární odepřela další : nání ve příčině koncen
trace resp. prohlásila, že sice jest pro společný po-
stup na říšské radě, ano i pro společný klub a pro
společný program, že ale v příčině voleb do říšské
rady, pokud se týče okresů venkovských, nemůž
přistoupiti na nějakou dohodu s ostatními politickým
stranami. V tom okamžiku přírozeně musila se ko-
centrace obmeziti na ostatní strany a to stranu naši
starořeskou, národně-sociální, radikálně státoprávní
které zase se spojily se stranou radikálně-pokrokovou
Jak jsem pravil, jednání o této koncentraci nen
ukončeno. Nezapírám, že i při dobré vůli, kter
snad na všech stranách panuje, uskutečnění této my-
šlenky setkává se skutečně s oblížemi velikými, kter
chvílemi zdají se býti téměř nepřekonatelnými a kter
vyčerpávají síly těch, kteří na tomto díle pracují
kteří, kdyby se koncentrace zdařila, velikých záslul
o národ by si získali. Tyto překážky, jak jsem pravil
nespočívají ani v nedostatku dobré vůle, aní v tom.
že jak je přirozeno, tím okamžikem, když volební
kompromis pro okresy venkovské s agrární stranou
není možný, musí se obmeziti zvláště a podstatne
na volební okresy městské, nýbrž jsou hlubší.
Za posledních let v naší vlasti strannické zá-
pasy často zbytečně dovedly rozeštvati obyvatelstv
měrou tak velikou, tak silnou a způsobem tak vehe-
mentním, že pak je těžko na daný povel z centr
— odkud namnoze toto rozeštvání vyšlo — pohnout
jednolivě příslušníky strany, aby měli porozuměn
ihned pro tuto velkou myšlenku, aby pojednou uznali
že může věsti k cíli
A vedle těchto zápasů politických stran za dob
minulou ještě jiný úkaz jest, který veliké překá žky
tvorí. Špatný příklad kazí dobré mravy a tím, když
se podařilo v našem národě jedné politické straně
založené na čistě stavovském základě, dodělati s
určité organisace a určité moci, nesmí se ani nikdo
divit, že i ortstní strany snadno jsou přístupny tomu.
aby se organisovaly rovněž na tomto principu. A tím
ovšem druhá obtíž této koncentrace jest ta, že vede
toho, že jest těžko příslušníky jedné strany po-
hnouti a přesvědčovati, že by při těchlo volbách měli
voliti, když by tato dohoda se stala, příslušníky aneh
zástupce druhé strany, strany takové, proti kter
posud stáli v odporu, zrovna tak těžko i obtížn
jest přesvědčovati jednollivé stavy při stavění stavov-
ských kandidntur o tom, že náš národ, jako každý
jiný, jesi tak složen, že žádný slav sám o sob
nemá v žádném okrosu většiny a že jest poukázá
na to, aby uzavřel kompromis buď se stranami po-
litickými, anebo stavovskými.
Tyto dvě oblíže jsou takové, že jest to skutočni
práce Sysifova, že sotva se balvan vyvalí kousek výš
nastane nějaký náraz a srazí ty, kteří ho vyvalovali
zase zpět dolů. A nejoblížnější siluaci v té věci m
národní strana svobodomyslná. Nejoblížnější proto
poněvadž přihlíží-li se k tomu, že městská skupin
má jenom 33 mandátů, přihliží-li se k tomu, že posu
národní strana svobodomvslná měla zodpovědnos
za politiku českou a velikou většinu posavadních
poslanců, jest to přirozeně ona, která musí dávati
která musí celou řadu Didí vrhnouti přes palubiu jak
oběť rozbouřenému moři, kferá musí celou řadu lid
a organisaci svých na venkově přivésti do slavu n
přírozeného.
Pravím, že národní strana svobodomyslná mi
největší obtíže a jest to zcela přírozeno. Každá strana
pro sebe, dnes při novém volební řádu, dnes, kdy
tisíce a tisíce voličů, kteří posud nevolili, povolán
jest k osudí volebnímu, a o nichž tudiž se ani neví
jakého smýšlení jsou a kam nakloní se jejich přízeř
anebo důvěra, vychází z toho přesvědčení, že one
jest tou stranou, která právě v těchto nových kruzích
volišských bude nejoblibenější a k níž důvěra tčchto
nových kruhů voličských se nejspíše nakloní. Al
jeden úkaz při tom jest přece na pováženou. My
jsmo hojovali od roku 1860 za opravu volebníh
řádu, my a naše žurnalistika bouřili jsme proti tak
zv. škatulkářství, které vyjádřeno bylo v kuriích
a byly to jenom kurie 4, a dnes, když konečně
podařilo se všechny tyto kurie povaliti, když celý
národ má tvořiti jediný tábor a volební sbor, dnes.
kde kdo vymýšlí a přemýšlí, jak by na základě
těchto starých 3 kurií utvořilo seru nás kurií nejméně
padesát. Každý stav, nikoho nevyjímaje, chce, n
proto, že ten jeho příslušník je vynikající člověk
v národě oblíbený, že jest dobrý pracovník, ale proto-
že patří do jisté organisace, aby byl poslancem a
při tom žádný příslušník toho kterého stavu —
mohl by míti třebas nejlepší vlastnosti a nejlepš
charakter — nemá tě důvěry, není-li v příslušné
organisaci. To směřuje tam, že se přičiňujeme na
místě starých kurii, které byly historicky odůvod
něny, když se dnes mělo udělat tabula rasa, když
skutečně jsme si oddechli a řekli sí jako demokra
tický národ, že všichni jsme si rovni, ať žebrák neb
pán, o to, abychom se zase rozdělili na zvláštn
sbory a aby každý sbor při volbách pracoval od-
chylně od jiného.
V tom je obtíž celé té koncentrace a jestli se
podaří tuto obtiž překonati, mám za to, jako dnes
těměř nejstarší příslušnik národní strany svobodo-
myclné, který od svých studentských dob k ní náležel
a vydržel to 40 let, nezměniv ani jednou své politické
přesvědčení, že kdyby se to podařilo a kdybyta
myšlenka národní jednotnosti — a o nic jiného se
tu nejedná — stala se vítězem, by i ty škody, které
by stihly naši stranu byly tím vyváženy, nebo
podle mého přesvědčení národní strana svobodo-
myslná neměla jiného úkolu, než brániti právo a pro-
spěch svého lidu, zjednávati národu postavení, kter
mu patří a zjednávati myšlence demokratické, která
náš národ drží, platnost. Tato myšlenka jednotnosti
kdyby zvítězila, působila by v našem národě jako
svěží deštík, když hojně zvláží vyschlá role, která
posledními zápasy politickými skutečně nalézala se v
stavu, kdy již žádné úrody neposkytovala.
Velectění pánové, nevzdávám se ještě naděje, ž
věc ta se šťastně uskuteční; nevzdávám se ještě toho.
že konečně budou překonány všechny obtiže, které
pak překonají další obliž i v širokých vrstvách na-
šeho voličstva. Avšak naše strana musí počítati také
s tou eventualitou, že přes všechno úsill a pře
všechnu prácí a námahu, která trvá již dva měsíce
toto dílo se nezdaří a že národní strana svobodo
myslná bude státi před úkolem jíti s otevřeným hle
dím do boje, který nepopiratelně bude těžký, kterého
bych si byl nepřál v inleresu našeho národa, ale kter
snad přece bude nulný.
S čím může národní strana svobodomyslná ji
do boje? Co ji opravňuje, aby myšlence a programu
svému hleděla v českém národě zjednati platnost?
Co je toho příčinou, že mužové, kteří stáli v popřed
a v čele této strany, po všem tom, co se v minu
lých letech stalo, raději neřeknou a nepředstoupí pře
národ s tím: žijeme v nové době, která jest velike
a vážná, zavedením nového práva hlasovacího na
stanou zcela nové poměry v říši i v národě, nuže
nechť národ zvoli si nové síly, nechť tyto nové sl
#10
alto_textblock
#10
přikloní se k novým směrům, ponechejme národní
straně svobodomyslné, aby se sbírala a stála je-
nom na straně blahovolné kritiky a aby teprve sehdáž
opětně ujala se vedení, kdyby národ uznal toho po-
třebu? Proč se tak nečiní? Proto, poněvadž každý
kdo o tom přemýšh, ví, že jest takové silné, orga-
nisované strany svobodomyslné, která ve svém středu
veškerý střední stav, bez rozdílu zaměstnání, shrnula
která by seskupila okolo sebe všechno to v národě.
co jest věrno ideám svobodomyslnosti a skutečné
pokrokovosti, která ale vedle té věrnosti k svému pra-
poru přece vždy musí míti tu povahu a zvalifikai
aby od sebe třebas i odchylné směry neodpuzovala
nýbrž spíše je k sobě připoutávala. Proč jest toh
zapotřebí, aby tu byla taková silná národní strana
My v našem tisíciletém téměř zápasu s Němectvem
mnoho jsme se dobrého naučili od našich sousedů
Němců — oni nás totiž k mnohému dobrému do-
nutili a oni nám také velice často, když jsme u nás
začínali zapoliti mezi sebou, na naše kritické posta-
vení národní upozornili a ukázali nám jasně cestu
kterou se máme bráti, má-li toto naše postavení ko-
nečně přestali býti kritickým. Pozorujme v nynější
době všechny novinářské články a všechny projevy
vedoucích německých politiků, kteří volají a úsilovně
volají po sloučení a po jednotě německého národa na
buducí říšské radě. Oni vědí, že německý národ
německý lid této poloviny říše nemá vlastně čeho do-
bývati, že mají toho více, než jim náleží, oni zi
a tyjí ze stalelých historických výsad a podpor ován
státem, ale poněvadž chtějí to, co mají, udržeti, po-
něvadž nechtějí klesnouti k bezvýznamnosti, volaj
po sloučení a chtějí sjednotiti celý národ. A jaké sta-
rosti máme u nás? Slyšíme snad volati, že český
národ má jistou vyšší ideu, která nás musí slučovat
a síliti? Neslyšíme.
Nejsme připraveni na velkou dobu a proto zd
musí býti strana, která, i kdyby, při těchto volbác
nezvítězila myšlenka národní, by tu stála pevnou
která opětně vztýčí prapor český, aby neupadl, vzdo
naší početné síle v nové říšské radě, v podruží
bezvýznamnost, abychom my neklesli skutečně n
nějaký inferiorní lid. To nejsou malé věci, která ná
čekají.
Víle, že v posledním čase s jedné strany stál
se k tomu poukazuje, že doba,, ve které by nějak
dohodnutí a nějaké vyrovnání mezi Čechy a Němoi
se státi mohlo, je pro Němce nyní výhodná. Náležín
k těm, kteří jsou přesvědčeni, že jednou mezi těmit
národy jistý modus vivendi, jisté klidnější spolužit
stane se skutkem, ale jsem také přesvědčen, že každ
dohodnutí může se státi jen mezi dvěma stejně
rovnými kompaciscenty, kteří i na dále
chtějí Lýti rovni. Ale mnozí se domnívají, že nyn
jest doba příhodná a tak leckdos a leckdes očeká-
vají, že v nejbližším zasedání sněmu stanou se v te
příčině nějaké kroky ku předu. A tu snad mně do-
volíto, abych odchýlil se při této příležitosti od the-
matu rozpravy a přece několika slovy na to reagoval
Náležím k těm, kteří mají za to, takověto narovnán
s německými krajany nemůže se státi jenom ohledně
toho neb onoho požadavku německého; má-li být
skutečným narovnáním, může se státi jen na základě
zákona a na základě toho, že by se rozřešily všechny
sporné otázky, které mezi oběma národy jsou. Ná-
težím k těm, kteří praví, že k řešení těchto otáze
se musíme. Češi i Němci, odchýlití od obyčejných fráz
anebo lépe řečeno od nynější iraseologie; avšak my
jsme již naznačili cestu a jedině na této cestě, ja)
mám za to, lze docíliti nějakých úspěchů. Naznačili
jsme, že musí býti změněno zemské zřízení král. če-
ského a na základě toho působnost zemského sněmu
v rámci nové ústavy, že musí býti touto ústavou
právní postavení ohou národů zabezpečeno a všechny
věci sporné mezi oběma stranami upraveny, poně-
vadž jen tím by byla dána záruka, že se může
vyříditi všechno tc, na čem národu českému záleží
ale ne jak to Němci mysli, aby se vyhovělo pouze
požadvkům, které Němci ještě kladou a při tom za-
pomnělo se na požadavky českého národa. Tak naivní
nejsou čestí poslanci, aby za nějakou čočovici národní
prospěchy zaprodali a tak naivní není také stran
svobodomyslná, která ví, jakým způsobem by měl
postupovati. To jsou všechno zbytečné řeči; v tom
sněmu za doby voleb se žádná taková otázka řešit
nebude, a v tomto jarním zasedání sněmovním v
řidí se některé nejdůležitější záležitosti hospodářské
Veliké politické otázky řešiti se nebudou, doba vo-
lobní je k nim nejméně příhodná a všechen poplach
v novinách, který se s té nebo oné strany činí, mo
jediný podklad: činí se prostě nálada.
Nalézáme se před volbami: Bude-li uskutečněn
koncentrace národních stran, jsem přesvědčen, že
národní strana svobodomyslná loválně dodrží paku
ktarý jednou uzavřela; nebude-li koncentrace docí-
leno, nezbude nic jiného, než aby strana se starým
svým, nyní doplněným a dobře odpovídajicím pro-
gramem, jak schválen bude na valném sboru našich
důvěrníků, který se konati bude počátkem měsíc
března, vstoupila do volebního zápasu a aby kandi-
dáti její představili se voličstvu a národu českému
jako ti, kteří ucházejí se o důvěru nikoliv pro sebe
nikoliv pro své osoby, nýbrž k vůli velké myšlene
národní, které zůstaneme vždy věrni.
Volby, tak jako dříve byly zahajovány, nemohou
a nesmějí býti více konány, neboť bychom tím
zapřeli demokratický svůj ráz. Národní strana svo
badomyslná, resp. jeji výkonný výbor, nebude dekre
tovati volebním okresům toho a toho budeš voliti
To by byl nejosudnější krok, který by opětně vtisk
celě volební reformě a hlasovacímu všeobecném
právu zcela jiný ráz, než jaký má míli. Trváme př
zásadě, že o tom, koho strana ponavrhne jako kan-
didáta musí se vysloviti ti, kteří ho budou voliti, tedy
důvěrníci voličstva samého. Jen bude-li třeba vady
může volební výbor zakročíti.
V tom jest také obtiž, neboť nemůžeme ří
ty a ty kandidáty navrhujeme, nýbrž musíme vyčkati
koho voličové budou chtíti poctíti svojí důvěrou
Mám-li v našem politickém klubu, kde toho zajisté
není zapotřebí, promluviti o tom, jak bych si přál
aby tyto volby vyzněly, tu bych přece řekl, že každý
jednotlivec a každá skupina dobře by si to měla roz-
mysliti, aby bez vážné příčiny, spočívající, abych tak
řekl v politickém nazírání, se hlasy našeho voličstva
při těchto volbách netřištly, aby snad nečekal každý
až na užší volbu; to by byla ta největší chyba.
kdybychom při těchto volbách měli poskylnout
všemu politickému světu obraz tak smutné rozhá
ranosti, která by se netýkala jenom politické strany
nýbrž i jednotlivých stavů. Takový rozháraný volebn
boj jen zanechá po sobě stopy, které na dlouh
otravují veřejný život. Ukázali bychom ale také našin
nepřátelům, kteří zrovna byslie a pronikavě pozoruji
co se u nás v Čechách děje, kde jest naše Achilov
pata, kde jest naše slabá stránka. Zejména v Praz
a v předměstích, kde Němci chystají se do voleb z
sáhnouti, pokládal bych to za největší hanbu, aby
Němci rozhodovali o tom, kdo má býti poslancem.
To se může státi a pak by ten hlouček Němců
řekl: my jsme dali Praze, a okolí jich poslance
Na to se zapomíná, to žádný nevidí, že kdyžž bude
roztříštěnost voleb, budou roghodovati Němci. A kdo
je záruka, že zrovna ten kundidát, kterého bys
voličstvo nepřálo, nejpřijde do užší volby a pak by
musil býti zvolen při užší volbě, poněvadž má nej-
větší počet hlasů, Prosím celý národ, aby toho by
pamětliv. Žijeme v době veliké, v době vážně, víme
že jest to poprvé, co přistupuje všechen lid k voleb-
nímu osudí. Je-li to pravda, že jsme národ politicky
vyspělý, národ pokrokový, pak musíme při těchte
volbách hlasovacím lístkem te dokázati a nestane-l
se tak, pak dokážeme jen, že jsme neměli pochopen
pro nejdůležitější okamžik, že nejsme tou potencí, tín
faklorem politickým, se kterým by se musilo po-
čítati.
Po 6 let jste měli všichni přiležitost kritisovat
poslance své, jak jste chtěli. Ale dnes nemáte žád
ných poslanců na říšské radě, dnes máte hlasovae
lístek v ruce, dnes jste vy to, kteří přejímají zodpo
vědnost za osudy národa, dnes vy musíte vědět, jl
těžká jest ta zodpovědnost pro toho, kdo chce tut
volbu poctivě a v duchu národa konati. Ať voličstv
nenaříká, až bude míti poslance zvoleného, že zvo
lilo chybně, poslanci budou tací, jakým se objeví če
sky národ při těchto volbách: objeví-li se slabým
rozháraným a nezceleným, pak bude jeho zaslupitel
stvo na říšské radě také slabé, rozhárané a nezce-
lené. (Výborně !)
Snad zde v našem politickém spolku nejméně
bylo zapotřebí těchto slov: u nás na Král. Vinohra
dech a v okolí jsme objevili vždycky pravou soli
daritu, dejž bůh, aby se to stalo i tentokráte, k veliko
#11
alto_textblock
#11
cti našeho národa. Výborně! Dlouhotrvající bouřlivý
pollesk.)
Po řeči dra. Herolda zahájena byla velmi živá
rozprava. Nejdřive ojal se slova ředitel Leopold Ne-
jedlý a učinil návrh, aby valná hromada uložila
výboru spolku, by otvořil pro Král. Vinohrady pro
bodoucí volby zvláštní širší volební ko-
#12
alto_textblock
#12
mitét.
Na to ujal se slova
dr. Zdeněk Tobolka
#13
alto_textblock
#13
a promluvil takto
Dovolte mi, abych ve vašem slavném klubu pro-
mluvil několik slov o otá ce reorganisace národní
strany svobodomyslně. Cítím potřebu tak učiniti, po-
něvadž vyslovuje se někde jistou měrou nesouhlas
s reorganisačním krokem, k němuž se vedení strany
rozhodlo. Oč zvláště se mi jedná, jest, vyložiti vstup
nás několika do strany svobodomyslné a ukázali, že
skutek ten určily samy nynější politické poměry
naše. My, kteří jsme do nedávna stáli mimo národní
stranu svobodomyslnou, cítili jsme, že provedením
volební opravy a postavením této říše na základ
demokratický, nastal významný obrat v dosavadní
politické práci. Viděli jsme, že jen velké strany
budou rozhodovat v naší budoucnosti politickéa
poznali jsme, že je nutno, aby ti, jimž za dnešního
zdůrazňování požadavků stavovských požadavky celo-
národní nejs u lhostejny a jimž jedná se o oprav-
dovou věcnou a ne jen heslovitou politiku pro ná
lid, seskupili se v jedné silné straně. Musím příznat,
že nebyli jsme ani chvilku na vahách, která strana
u nás jedině může na se vzlti tento veliký úkol. Vi-
děli jsme, že je to jedině národní strana svobodo-
myslná a neváhali jsme proto vstoupiti do strany té
jakmile nás vedení strany svým jednomyslným usne-
sením, naprosto upřimným, ke vstupu vybidlo. Ná-
rodní strana svobodomyslná svojí nepopěrnou zá-
sluhou o zavedení všeobecného rovného práva voleb-
ního v léto říší dokázala v náležité chvíli, že zůstala
věrna svým demokratickým zásadám, dokázala, že
většina jejího vedení zásady ty nezapřela a dokázala,
že, jestliže dříve veliké akce ve prospěch zdemokra-
tisování volebních řádů říšských nečinila, nečinila
tak jen proto, poněvadž nebyla připravena půda.
aby v tom směru akce mohly míti úspěchu. Ben
světndějných události v Rusku a sporu koatice s pa-
novníkem neměli bychom dodnes demokratický vo-
ební řád do rady říšské. Zásluha národní strany
svobodomyslné o volební opravo umožnila nám cestu
ku práci v národní straně svobodomyslné.
Chtěl bych se zastaviti, nežli půjdu dále, u jedné
otázky, která byla nám se strany některých pokro-
kových listů nadhazována: Neměli jste vstupovati do
strany, která svým hlasováním pro kongruu zradila
svobodomyslnost. — Pro nás, nedávné členy strany
mladučeské, nemohlo býti v této věci překážky.
Prostě proto ne, poněvadž stanovisko národní strany
svobodomyslné v otazce kongruy nebylo v odporu
se zásadou svobodemyslnov. To stanovisko, které
v léto věci zaujala strana, nebylo jiné nežli stano-
visko A. Mer gra, duchaplného konstruktéra budou-
cího socialistického státu, tolik našimi pokrokáři
citovaného. Strana prostě, nehledíme-li ani k tomu,
že jednalo se vlastně o sociální postavení katoli-
ckých duchovních správců, byla si vědoma, že uká-
jení náboženských potřeb jest věc svědomi, a že vy-
konávání kultu jest část práva na existenci. Národní
strana svobodomyslná na rozdíl zvláště od sociálni
demokracie zastávala to stanovisko, že stát je po-
vinen církvím přikazovati všechny k vykonávání
kultu nezbytné statky hmotné, že nejen katolická
ale i druhé církve, Které mezi svými vyznavačí ne
mohli by úhradu výdajů k vykonávání kultu po-
třebnou sehnati, jak ostatně naznačil liberální mi-
nistr dr. Marchet, mají totéž právo jako církev kato-
lická, a národní strana svobodomyslná přirozeněs
i přála, aby stát hmotnou podporou církví zajistilsi
i vliv a dozor na činnost církví.
Vstup náš do strany udál se na základě pev-
ných zásad. My, kteři jsme vstoupíli nedavno do
strany, nechtěli jsme a nechceme ani v nejmenším
pohnouti stěžejnými zásadami národní strany svobodo-
myslné: jejími zásadami národními, stato-
prá vními, demokratickými a svobod-
myslnými, poněvadž uznáváme jejich správnost
V čem jsme v poradách svých chtěli býti jasnými,
bylo, abychom stanovili jasně svoji taktiku pro
vnitřní politiku naši a abychom shodli se o názoru
na hnutí stavovská, která hrozí zatlačiti do pozadí
všechny naše požadavky všenárodní a na mnoze
svojí heslovostí vylučují věcné a odborné řešení
olázek stavovských.
Lehčeji nežli jsme sami myslili, dohodli jsme se
na tom, že naše politika nemůže býti jiná nežli po-
litika positivní. To, co od r. 1874 strana mladočesk
hlásala, tak výmluvně zvláště ústy svého předáka
dra. Ed. Grégra proti straně staročeské, že politické
samostatnosti nedá se dobyti pasivní oposicí, to pro-
hlásili jsme za cestu správnou a proti tvrzení nyněj-
ších našich radikálů, kteří do nedávna tak hlasitě
za svůj úkol prohlašovali rozbití ústředního parla-
mentu, uznali jsme za správné ku politické samo-
statnosti pracovati revisí nynější ústavy.
Rozbíjení pariamentu nemůže se nám nikdy za po-
měrů, jaké jsou, podařit, naopak, docilili bychom
toho, co nám tolik škodilo, že by byrokracie, ně-
mecká a nám nepřátelská, rozhodovala o našich po-
třebách. Dnes, kdy dospěli jsme k lidovému parla-
mentu, který bude vykonávat skutečnou moc, mus
se i nám o to jednat, abychom na těto moci měl
účast, která nám dle práva, dle našeho počtu náleží
A nejen v parlamentě chceme býti vlivní a mocn
nýbrž i ve veškeré státní správě až po správu celo-
říšskou.
Při úradách svých dohodli jsme se lehce i o po-
stavení k otázkám národohospodářským a sociálním
dnes tolik význačným, zvláště stavovským. Dnes ná
národ vyrovná se svým sociálním rozvrstvenímji
ným národům. Má všechny třídy národa úplně vy-
spělého. Máme vedle vrstev pracovních a agrárni-
ckých vyspělé třídy výrobní, máme svoje živnost-
nictvo, obchodnictvo, máme svůj průmysl, své pe-
něžnictví. Všechny tyto vrstvy musejí trvati a nejen
trvati, nýbrž i vzkvétati ve jménu prospěchu naroda.
Není možno, a bylo by neprospěšno, brániti stavov-
skému organisování, ale čemu brániti se musí, jest
aby stavovská hnutí neztrácela s mysli, že národ
jako celek má svoje cíle, které nemohou býti oběto-
vány té nebo oné třídě národa. Stavovské otázky
musí býti proto řešeny s hlediska celku všená
rodního.
K této práci jest nezbytně nutno národní strany
svobodomyslné. A je jí nutno i proto, aby sta vovské
naše olázky byly řešeny způsobem věcným, ne frá-
semi, aby byly řešeny od mužů, s širokým prakti-
ckým i theoretickým vzděláním v otázkách těch. Tot
jest stanovisko, na němž nebylo mezi námi nově
vstupujícími a starými příslušníky strany sporu.
Chci na konec zdůrazniti, co bylo i výkonným
výborem strany veřejně vyhlášeno, že reorganisace
strany nedála a neděje se směrem k žádné straně.
Ti, kdo jsme vstoupili do strany, náleželi jsme sice
různým směrům, ale žádným stranám. Tvrdí-li se od
našich radíkálů, jimž rozmnožení pracovních řad ná-
rodní strany svobodomyslné jest přirozeně proti
mysli, že reorganisace strany udála se ve směru
k české straně pokrokové, a uvádějí li jako důkaz,
že se jednalo a jedná o vstup s vůdcem strany po-
krokové, s prof. Masarykem, jsou všechny ty zprávy
vypočteny jen na nedostatečnou informovanost na-
šeho veřejného mínění. Nevím, proč bych tajil, že
ani s prof. Masarykem, ani se stranou pokrokovou
se nejednalo ani se nejedná o vstup do strany.
Na základě věcné dohody, která se stala, vstou-
pili jsme do strany mladočeské a chceme ve smyslu
smluvených zásad a cest v ní pracovati. Nechceme
tvořiti v mladočeské straně zvláštní stranu, chceme
se cítiti a cítíme se Mladočechy a máme pevnou na-
ději, že i vy, kteří se k straně mladočeské jhlásíte
ode dávna, přijmete nás jako nové, loyální praco-
vníky.
Po něm poukázal ředitel Řezníček k tomu, ž
musí konstatovati, že v národní straně svobodo-
myslné i v dřívějších dobách inteligence docházela
četného, náležitého zastoupení
Pan František Exner vyslovil obavy, aby novým
organisováním a koncentrováním strany svobodo-
myslné tato nebyla poškozena na své vnitřní síle
poukázal zejmena k tomu, že působením mnohých
inteligentů veliká část našeho studentstva a učitel-
stva odcizena byla myšlence národní. Na kone
prohlásil, že vstoupení nových pracovníků do strany