#1
alto_textblock
#1
Ročník XXXXIX.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v úterý 30. listopadu 1909.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 330
#4
alto_textblock
#4
Na ranní avečerní listy
předplácí se:
V Praze v administraci:
K
na měsic. . . . .
na čtvrt leta . . . . 6 K — h
s dvojí donáškou
na měale. . . . .
na čtvrt leta : . . . 7 K elh
ve filiálkách
na měsio. . . . . . 2 K 30h
Poštou:
.
na měsle.
na čtvrt fota . . . . 9 K en
s dvojí zásilkou
na měsle
na vrtista: : : : K i
#6
alto_textblock
#6
V drobném prodejlu
ranni číslo o sobě . . za 8h
večerní . . . . . . . za 4 h
Vo fliálkách na venkově
ranní čislo . . . . . . . 10h
vočerní . . . . . . . . 5 h
lnseráty
plati se hotové nupřed
Předplacení a inserty přijímá
administrace v Marianské ul., 5.
Tam nacházejí se táž
redaken. tiskárna a sxpodice
„Národních Listů“
Rukoplay se nevracejl
#7
alto_textblock
#7
Neodkládat zbraň před časem
Dnes snad budou »křtiny« dosud beze-
Jmenného nejmladšího výboru sněmovny po-
slanecké, jejž byla v pátek u prostřed bitvy
tak nenadále »povila« a jemuž napsala nad
kolébku herkulovskou úlohu: aby do tří měsíců
zkusil rozřešit veškeré národní otázky a po-
dal sněmovně o rozřešení svém zprávu.
Dovolili jsme si včera otázku, nestala-li
se při tom na straně Slovanské jednoty opět
— chyba? Naši vezdy dobří súsedé, hleděli
ony pověstné obě Bienerthovy předlohy
o úpravě jazykových poměrů při c. k. úřa-
dech a o zavedení nových c. k. krajských
vlád v Čechách, propašovat bez
prvního čtení do 52členného jazykového
výboru sněmovny poslanecké, jemuž měl býti
přikázán pilný návrh dra. Kramáře na ochranu
národních menšin.
Toho úkladu německého se našinci bez
potřeby příliš ulekli a dali se přemluvit Po
láky i sociálními demokraty k formuli Stöl
zlově, dle níž odvolali svůj pilný návrh,
když zároveň tak učiní Němci.
Ač tímto odvoláním veškerých
pilných návrhů odpadl všeliký sub-
strat pro přítomnou činnost národního
nebo jazykového výboru, tož nicméně ne-
vyzpytatelnou logikou kompromisní zřízen
neprodleně takový výbor pro budoue
návrhy — tedy prázdná klec pro
ptáky budoucnosti, za jejímž pletivem prý
se však tajila ratolistka smíru, nebo aspoň
příměři národního. Ano, nyní prý se
vrátí do parlamentu želaný klid, odsunutím
otázek a sporů národních z plné sněmovny
do výboru jazykového uvolní prý se konečně
koleje pro čekající dlouhé vlaky potřeb ho-
spodářských a státních, slovanské a německé
strany se nyní snáze dohodnou o pospo
litém pracovním programu a tím
o své vzájemné účasti ve vládě, jejíž rekon
strukce pak nadejde bezbolestně, takřka auto
maticky sama sebou.
Takové naděje růžové vkládány ať na
oko ať do opravdy v páteční čin parlamentu
i živeny oficiosním tiskem ovšem za před-
pokladem, uvolní-li nyní oposice slovan-
ská odvoláním svých ostatních pilných ná-
vrhů loyálně dráhu — rozpočtovému
provisoriu a všemu co s ním souvisí.
totiž 200milionové půjčce státní a 70 mi-
lionům nových daní — bez nichž prý se pan
Bilinski nemůže obejít. Tou oběti stane prý
se opět hodna milosti a bude pojata do lůna
budoucí vlády.
Nevíme, pokud vábnička těchto pověst
záludných měla jakéhos účinku na slovanské
politiky a jejich rozhodnutí, avšak dosti na
tom, že nepřátelský tisk smí bez odvety je-
jich páteční odvolání pilných návrhů, Kra-
mářova jakož i obou Levických, v te
smysl vysvětlovat... Avšak přihléd-
něme, jak se již nyní, jedva den po
činu, — týž německý tisk našim slovan-
ským politikům pro jejich blahové naděje —
vysmívá, ba s jakým eynismem ohlašuje
kterak budou co nejdříve německými lišaky
důkladně — napálení.
Starý orgán pražského německého ka-
#8
alto_textblock
#8
sina »Bohemie« přináší v nedělním čísle, za
nadpisem: »Předčasné naděje« dopis
z Vídně ze dne 27. t. m., který zasluhuje
pozornosti. —
Nejprve tvrdí, kterak prý po pátečním
hlasování oživly ve Slovanské jednotě znovu
naděje na ministerské portefeuilly. »Češia
Jihoslované si říkali, že jsou nyní blízko
cíle, že rekonstrukce kabinetu je nevyhnu-
telna a bar. Bienerth že padne, Jihoslované
dokonce již domnívají se, že mají svého mi-
nistra krajana jistého a bude-li příštím
týdnem zahájeno vyjednávání o možnosti
společného pracovního programu, budouv
poslanecké sněmovné poletovat ministerské
listiny jen což. « —
Avšak zatím prý ještě daleká cesta
marné volání po dohodě jakés.
»Zrovna to páteční, těžké a dlouhé vy-
jednávání o nález pouhé jalové formule v na-
hradu za odvolané pilné návrhy ukázalo, jak
neskonale těžko to půjde, aby se strany ně
mecké a slovanské shodly na věcném
programu. Vynikající osobnosti na straně
německé připouštějí sice, že včerejší formalní
shoda vyjímá se jako nesmělé znamení vůle
k smíru, ale varují, aby se zjev ten pře-
ceňoval. Mělo-li by se pokročit k vyjed-
návání o věci samé, musili prý by Němci
co nejrozhodněji si vymínit, aby se nejed-
nalo toliko o úzký a prozatímný program,
nýbrž o trvalou, nad potřeby okamžiku
dále sahající činnost sněmovny. Pouze
za takových záruk mohli prý by se
Němci odhodlati ke koncesím obapol-
ným . ..
»Na ten čas však,« pokračuje »Bohe-
mia«, »mají se věci takto: Německé
strany upustily včera k vůli tomu božímu
míru od tuhého hájení svého stanoviska
přijaly formuli, kterouž se první čtení
národních předloh vyrovnacích
(tak nazývají Němci jazykové a krajské
předlohy Bienerthovy!! Pozn. red.) znovu
oddaluje. Ale za to hodlají nyní
Němci takto postupovat: V ná-
rodním tom výboru, který bude ne-
pochybně v úterý zvolen, podají ne-
mečtí poslanci jazykové a kraj-
ské ony předlohy vlády, poněkud
v zájmu Němců ještě přiostřené,
jakožto své vlastní iniciativní
návrhy. Tím způsobem dostanou
se tedy pozměněné ony předloby
vládníi bez prvního čtení pře ce
do výboru národního, jenž musí pak
o nich jednat — Nuže, prohlašují-li Češi
již ty nynější vládní předlohy, ačkoliv jsou
pro ně příznivější, za nepřijatelné, nelz
býti v pochybnosti o tom, jak teprve naloží
s novým přiostřeným německým vydáním
těchže předloh ve výboru A tak se pouhým
dosazením výboru národního nestalo nic roz-
hodného pro mír.
Německé strany nespatřujt
v tom ještě žádný dostatečný pod-
klad, aby mohli Němci opět sedět s Čechy
v jednom kabinetě pospolu. Tu se musejí
dříve sjednati podmínky pro práci vedle sebe
a pospolitě, podmínky, které poskytnou jistotu
proti výbuchům chauvinistickým.« »Slovan-
#9
alto_textblock
#9
ská jednota«, končí vídeňský informátor
»Bohemie«, »podle všeho odvolá veškeré
své pilné návrhy a bude se chtít po
prvním čtení rozpočtového provisoria do-
hodnout (s Němci) o pracovním programu,
který by obsahoval: vládní předlohu o an-
nexi Bosny, zmocňovací zákon k uza-
vření obchodních smluv s balkánskými státy.
kontingentování daně lihové, předlohu o míst-
ních drahách, o melioracích a prozatímný
rozpočet státní na příští pololetí. « —
Pak-li že však vyjedná v ání
o ministerská křesla, které Češi po-
pohánějí, nepovede k žádnému kladnému
výsledku, pak prý hned po vyřízení
prozatímního rozpočtu ve vý-
boru Slovanská jednota zno vu
spustí šraňky svých pilných ná-
vrhů. A pak započne krise — ale
krise to české politiky.«
Věru, toť klasická ouvertura ku nastáva-
jícímu vyjednávání Slovanské jednoty s pány
Pergelty, Bachmanny, Wolfy, Weidenhoffry.
Malliky, Luegry, a za nimi stojícími Schrei-
nery a Hochenburgyl
Na oko tedy jen vzali, gentlemani, svů
provokační pilný návrh Pergeltův zpět, a by
ho na zejtří znovu, poněkud přešitý
podloudně vnesli opět do výboru národního
Mizernost, jíž není tak hned rovné. Nuže,
potom vědí aspoň politikové čeští, s jakými
miliusy bude jim jednati a jaké tudíž zá-
ruky musíme především pro sebe požado-
vati, než se s tak honetními soky odhodláme
uzavírati nějakých úmluv o příměří.
Jedním z prvních požadavků našich za-
jisté nyní musí býti, aby obě ty pře d-
lohy vládní, které národu našemu jsou
k takovému pohoršení byly odvolány
Neboť pokud ony trvají, potud je ohrožena
jednota vlasti naší a dobré rovné právo na-
šeho jazyka v ní a žádnému řádnému Čechu
není možno vyjednávati na takovém základě
o příměří ani s vládou, ani s Němci. —
#10
alto_textblock
#10
Politická situace a české strany na
Moravě.
(Původní dopis »Nár. Listů «.)
R V Brně, 26. listopadu.
Politické strany, náležející témuž politickému
směru, vystupovaly často docela jinak v Čechách.
než ua Moravě. Moravští poslanci, kleří r. 1874
vstoupili na říšskou radu, byli Staročechy a po-
stavili se tím přece v nejpřikřejší odpor k staro-
české straně v Čechách, takže nejen » Národní
Listy«, nýbrž i staročeský »Pokrok«, jejich či
tehdy velmi rozhodně odsoudily. Vývoj politi-
ckých poměrů způsobil, že k roztržee tak trapné,
jako tehdy mezi poslanci z Čech a Moravy, by
dnes nemohlo již dojíti v záležitosti, která by se
směla řešiti jenom společným usnesením všech,
ať již v tom či onom směru. Samostatná organi-
sace politických stran na Moravě dána je dnes
vnítřní potřebou, předpoklady vnitřního polit-
ckého života v zemi. Zvláštní poměry sil, na př.
pevná organisace mocné klerikální strany, zvláštní
okolnosti národnostního boje vymáhají nutně po-
stup, který by se jim přizpůsobil a který by do-
vedl také probudit a uplatnit zvláštní bohaté síly
a předpoklady této země a jejího lidu. Tak se
#11
alto_textblock
#11
vysvětluje samostatnost různých politických orga-
nisací na Moravě; není to snaha odloučit
se od Čech, která se před lety objevila a dnes
bohdá úplně je zažehnána a vymýcena, nýbrž
snaha o sesílení souběžného vývoje na zá-
kladě zvláštních předpokladů k témuž kone-
čnému cíli. Jak se jeví stanovisko těchto organi
sací pro případ, že propukne zjevně rozpor, jenž
poslední dobou vždy citelněji se jeví v činech
a projevech české politiky říšské? A který smě
je lépe opřen poměry na Moravě, odkud slla
těchto organisací vyrůstá?
Vyhraněná stanoviska zaujímají na jedné
straně klerikálové, na druhé straně organisace
které se letos spojily v lidovou stranu pokro-
kovou. Klerikálové, kteří se uplatňují
jednak jako strana katolicko národní se Spolkem
katolických zemědělců, jednak jako strana kre-
sťansko sociální, jdou směrem krajně opor
tunistickým a jsou za dnešních poměrů
nejhorlivějšími stoupenci vládní politiky s koaliě-
ním kabinetem. Vedou je k tomu v prvé řadě
ovšem příbuzenské city ke křesťanským sociálům
německým. Sila těchto citů roste s vlivem p
Šrámka mezi moravskými klerikály; zatím
co význam P. Šilingra a dra. Koudely
je zatlačován do pozadí, uplatňuje se fanstické
a zavilé vedení P. Srámka, který je
vlastním organisátorem křesťansko-
sociální strany na Moravě a který
k sesterské straně ve Vídni má již proto nej-
blíže. Okolnost, že po dlouhá léta se radikální
postup ve směru národním na moravském sněmu
neuplatňoval, takže se tomuto sněmu dostalo
názoru »Musterlandtag«, byla ovšem
také přízniva vzrůstu strany v jádřé oportunn
a zjednávala předpoklady pro silný vzrůst kleri-
kálů, kteří při posledních volbách do říšské rady
dobyli deseti mandátů z českých třiceti. Nejužšt
spojení s konservativními velkostatkáři, kteře
jsou na Moravě jenom s několika odnoži kleri-
kální strany a v jednotlivých jejích organisacíeh
mají čelná místa, rovněž vede stranu k opor-
tunní politice a k tomu všemu přistupuje v po-
slední době osobní moment, že čelný muž
klerikální strany dr. Hruban stojí v prvni
řadě ministerských kandidátů.
Na opsčném pólu stojí organisa ce,
sdružené dnes v lidové straně po-
krokové. Jedna složka její — lidov
strana — vznikla v letech devadesátých za
demokratického selského hnutí, jež se spojílo
s moravskými přivrženci mladočeské strany
předpokladem tohoto vzniku byla právě n espo-
kojenost s vlažným postupem m
ravských Staročechů ve směru ná-
rodním jak na snému, tak na rad
řtšské; oposiční postup zlskával mladé straně
sympatie v zemi a volební úspěchy se brzy do-
stavily. Tehdy ovšem učinilo její vedení ne-
šťastný krok: roku 1896 pro zemské volby
roku 1887 pro říšské volby uzavřelo volební
kompromis se stranou staročeskou a silné opo-
siční hnutí v zemi bylo tím podlomeno. Stejně
působilo, že vedení strany připustilo uzákonění
moravského paktu, při němž byla pro Němce
směrodatna moravská část svatodušního pro-
gramu, a že při posledních říšských volbách
nechalo čtyři Staročechy bez vážných protikan-
didátů, kdežto na druhé straně uzavřelo volební
kompromis s klerikály. Zatím rostly v různých
#12
alto_textblock
#12
krajích organisace, jež byly blízky mladým smě-
rům v Čechách a konečně se srazily v mo-
ravskou stranu pokrokovou. Tato roztříštěnost
nebyla ovšem pro vývoj politických poměrů
v zemi zdráva; došlo však k jejímu odstranění
a to zvláště proto, že se obě skupiny, jak li-
dová strana, tak pokroková, sešly v od-
poru proti oportunismu, vyznače-
nému ve Vídni heslem positivnl
politiky.
Když se v lidové straně se silným rozma-
chem navázalo na staré oposiční tradice, s ni-
miž souhlasily laké mladé pokrokové organisace,
a když se oba směry setkaly i v ostrém po-
stupu protiklerikálním, došlo ke spojení v jednu
stranu se společným výkonným výborem. Tento
vývoj, kterým došlo ke vzniku strany, ji posta-
vil na stanovisko shodné s oposičními směry
v Čechách; ona je dnes proto představitelkou
tohoto směru na Moravě. Jak jej dovede uplat-
niti v zemi, objeví se až v příštích volbách;
předpoklady tu jsou, jde jen o to, aby dnešní
směr byl také důsledně dodržen a uplatněn.
Mezi oběma skupinami jsou
Staročeši a agrárníci. Staročeskou
politiku určují tradice této strany na Moravě,
a politika jejich čtyř (nepočítáme-li posl. S vo-
zila) poslanců na říšské radě, která je dosta-
lečně označena jménem dra. Žáčka. Ř1š-
skou politiku agrárníků určuje
posl. Staněk, o němž platí totéž, co jsmu
ve svých dopisech několikrát byli řekli o jeho
působení v zemské politice: neodhodlal se nikdy
ku provedení oposičního stanoviska, které venku
zaujímal, do posledních důsledků také ve straně,
ačkoli tam byly i v tom směru rozpory, poně-
vadž Sonntagova skupina vždy žádala
ostřejší postup také v říšské politice.
Pláme-li se, který směr lépe hoví pomě-
rům v zemi a jejím potřebám, nebudeme dlouho
na rozpacích, vzpomeneme-li na př. jen hnutí,
které způsobily volkstágové bouře roku 1905.
Jejich následkem byla znáčná očista a značný
pokrok ve směru národním. Český živel v hlav-
ním městě nabyl značně sebevědomí a hnutí
rostlo krásně na celé Moravě; bylo seslabeno
moravským paktem, ale výsledky tohoto paktu
ukazují, že jsme dnes již na tom stupni, kdy
ostřejší národnostní postup ná
přiblíží více k ctli, než ústupnost.
klerou nutně má v zápětí politikn
spojující se ve Vídni v koalici
s tím, koho máme v zemi potírati.
K tomu dlužno uvážit, že český živel na Mo-
ravě byl soustavně opomíjen i v dobách, kájž
positivní politika byla při vesle, poněvadž dosud
nebyla vynucena změna vládních názorů v tom
sméru, že Morava nesmí býti pokládána za
zemi, kde němčině se vyhražuje prvé místo.
Stačí ukázati na obsazení všech vynikajících
míst ve státní správě, až na mízivé výjimky,
Němci, na germanisaci železnicemi, která byla
právě letos tak jasně prokázána. Radikální změna
stanoviska v tom směru může také býti jenom
vynucena a po dobrém se neuskuteční, jak
ukazují příklady posledních let. Poměry na Mo-
ravé proto ukazují správnost politiky, jež z
dnešních okolností se staví proti jakémukoliv
oportunismu ve Vídni a proti vládní politice ve
Vídni. Česká Morava jest méně uspokojena, než
#13
alto_textblock
#13
FEUILLETON.
#14
alto_textblock
#14
Dramatické umění.
#15
alto_textblock
#15
— Valdštejn. Dramatická báseň o třech
částech, s předehrou a pěti dějstvími. Německy
napsal Friedrich Sehiller. Z překladů
B. Kaminského a J. J. Kolára nově upravi
Jaroslav Kvapil. Režisér Jaroslav Kvapil.
Smělý úkol, přimět plný dům, aby si po-
seděl šest kutých hodin, vnímaje těžkou čino-
herní stravu! Pokus se zdařil. A nebylo vlastně
pr6č se obávati, že by se nezdařil. Kde ne-
zkrácený Goethův Faust a Shakespearův Hamlet
učiněny takřka lákadlem pro divadelní dav, tam
bylo jistě už opatřeno dost, aby byl zjednán
poslech i nadměrné Sehillerově trilogii. A nad
to látka, spolu domácí, nemohla nepřičinit zájmu.
Blizká scenerie, krajanská, rušný děj a pečli-
vost výpravy nezůstanou dlužny své kouzlo.
Po té stránce nebylo téměř pochyb.
Jinde hrozil úraz.
Hra je po výtce historická. A chvíle
zdá se tak nepřízniva historismu! Všecka ná-
lada hesel staví se na odpor záměru.
— Dejte pokoj s historickou látkou ! Je t
mrtvý, odbytý svět! Chceme život! Vroueí
kypíci život. Úkoly chvile volají denní potřeby
přílomné touhy a snahy, strasti a bolesti! T
je látka, která volá po svém výrazu . . .
A Valdštýn Schillerův mohl platit takřk
za typ překonaného uměleckého principu
Jak dopadne pokus?
A dopadl šťastně. A skoro byste řekli
právě svým historismem hra zvítězila.
Není věru nikterak »překonán« historism jak
umělecký princip. Jak by mohl být překonán
Možno-li trvale odvrátit mysl člověka od minu-
losti? Mysl lidstva! A protože všecko je oso-
bilě v životě a osobifou bytosti lidstva je ná-
rok: možno li trvale mysl národa odvrátit o
m nulosti? Možno-li přezírat jednotu všeho bytl,
nerozeznávat celek života nezávislý na čase?
Možno-li nedoufat v budoucno a zapomínat, co
bylo? Nemožno. Ani prostě lidsky, tim méně
kulturně a nejméně umělecky možno!
A básník Valdštejna je význačný předsta-
vitel historismu. Není jen mudre a básník,je
ptimo déjezpytec. Noři se do studia pramenů,
#16
alto_textblock
#16
hrabe se v srchivech, srovnává listiny, aby si
posvítil na postavu hrdiny, který zaujal jeho
mysl. Sám se stává autorem podrobného spisu
»O třicetileté válce«. A veliký materiál dokladů,
proniknutý, ovládnutý až do svých hloub
mimoděk vyrůstá v tvůrčí mysli básníkově na
umělecké dílo. Což jiného je vlastně »Vald-
štejnův tábor« nežli živou dialogickou formoua
temperamentním veršem podaný traktát o kul-
turném stavu doby? Co verš, to věrně opáčený
archivný dokument. A pět aktů »Piccolominů«
Co zas jiého, nežli věrně dle státních aktů
současných svědectev — vyjma milostnou epi-
sodu! — skomponovaný obraz křižujících se
záměrů politických ? Každě slovo a obrat dialogu
podepřeny příslušným číslem v přihradě archivu.
A vlastní drama frýdlandského hrdiny? Jen
věrně z daných poměrů podle zákonů přirozené
nutnosti vyvoděný důsledek osobního tragického
osudu.
A tak se rozvíjí na jevišti veliký životný
obraz vlastenecké minulosti a plný dům nábožně
se odevzdává mocnému dojmu.
Německý dramatikhistorik vykládá postavu
svého reka z prostředí současných poměrů
evropských. Mimoděk si kladete otázku, jaký
úkol by připadal českému skladateli valdštejn-
ského dramatu? Látka je evropská, ale má
svou osobité českou stránku. Ta nutně zůstal
zastřena německému nazírateli z konce osmná-
etého věku. Valdštejn, český šlechtic doby po-
bělohorské, zřízenec zhýčkaný štěstěnou, opojený
lichým zdáním, který ve zmatku smyslů, žádnou
ideou vyššího mravního řádu nepodnášen, po-
kládá cizou moc, jemu pouze svěřenou, za svou
vlastní osobnou váhu a moc a osudným
přehmatem se káeí! Hrdina doby českéh
úpadku, bude-li jednou vysvětlen silným
českým dramatem rovné ceny?
Nová úprava textu a dramatické básně pro
potřebu jeviště je velmi účelná. Do jaké míry
úprava smí zasahovat svévolně do básnického
díla? O tom budou se vždy rozcházet názory.
Spisovatel Valdštejna sám byl velmi povděčen z
každý pokyn divadelní praxe, hotov, obětovat
po celých kopách veršů požadavku účinnost
scénické. A požadavky dnešní velké lidové scény
dojista ještě daleko předstihují podmínky, kter
ukládalo provedení na jevišti malého vévodského
jeviště výmarského před sto lety.
#17
alto_textblock
#17
Jevištná výprava velikého večera je vítázná.
Řízena dvěma uměleckými hesly, která nikdy
neselhou: věrnost a prostota. Dobový kostým
přesný a vzorný, prost vší chlubné fintivosti
látek, lesku a chřestu zbroje. Dekorace, poubé
nástiny dějiště, dokumentárně správné, ale beze
všeho nároku, strhovat k sobě zvláštní pozor-
nost bohatstvem a nákladností výplně. Úmyslná
reakce proti zásadě scénovací, která po dlouhou
dobu byla pravidlem a zákonem velikých jevišt.
Po třicet roků vzor Meiningenských vykonával
téměř neomezeně svoji vládu. Po čase ovšem
každý vládní princip znenáhla se opotřebuje,
sploští. Nutně dostavuje se reskce. Dnešní naše
úprava ponechává zasloužený vrch mluvenému
slovu nad pouhou pastvou pro oko Idejné hroty
dialogu, vreholné momenty děje pečlivé jsou
vypracovány. Hromadné výjevy hlučivé a bouř-
livé pozorně vytemperovány do žádoucího od-
stinu chvíle. Po té stránce zvlášť rušný život
tábora a velká scéna plzeňského banketu jsou
pozoruhodny. Leda porada generálů, pěkně upra-
vená skupina karakterických hlav kolem dlou-
hého stolu, v pozadí a velikým oknem barev-
ných skel, z venku ozářeným, celkem obraz
jako na starém gobelinu, volá divadelně ještě
po nějakém ponuku. Výklad Quertenbergův je
dlouhý, unavi snadno a přece jde o věci, které
všecky přítomné svrchovaně musí zajímat Teprv
na konec generálové jakoby se probudili ze
spánku. Větsí účast posluchačů umožnila by
mluvčímu oživit slovo příslušnými reflexy
zbavit výklad dojmu jednotvárnosti. Znamenitě
vystižena je ponurá nálada chodeb a siní cheb-
ského hradu. Tíže atmosféry předcházející osudné
katastrofé.
Postavy jedinecké splývají s celkem v mo-
hutný obraz. V popředí páně Vojanův titulní
rek, ušlechtilý zjev, tvář i postava portrétově
věrné, muž velikého záměru, zabraný do sebe,
nedůvěřivý, ale jistý sebe a svých opatření,
velitel každým hnutím brvy. Zdali také všechen
Schillerův Valdštýn? Muž legendární, obr vůle
s moci, schopný káceti trůny a zpřevracet mapu
Evropy, postrach doby, kterého současníci rov-
nají k Attilovi, a přece zároveň muž snílek,
čarovná osobnost, která oslňuje davy, jediným
slovem zná dobývat srdce a podmaňovatsi
mysli? Nadměrná, zdreující role. Předpokládá
výminečný nástroj, schopný nejhlubší resonance.
I když jen polohlasem Valdštýn myšlénce dává
#18
alto_textblock
#18
průchod, aby někde vezpod to dunělo silou
sopky, která se chystá hřičkou vyvrátit základy
země.
Na ráz zaujal hlediště mladistvý Max páně
Schlaghammrův, plný vroucího obně, rytiřský.
uhlazený, snad až přiliš na těch »šestnáct le
války«, které byly »vychovatelem« jeho mládí
Postaven vedle hrubozrného strážmistra v »tá
boře«, věru, řídká ukázka mnohostranné herecké
způsobilosti. A Buttler pana Vávry ! Postava
starého rejtara, ježatého, ošlehaného vichry,
sukovitě vzdorného, odbojného všem nástrahám
diplomatiky! Zvláště ve scěně přemlouvací vy-
dlabán věrně na chlup a škubnutí brvy. Také
Octavio pana Želenského a Isolani — Sedláček
jsou výrazné hlavy. Dále oba hybní podněco-
vači Valdštýnovi, Trčka — Matějovský a Iilo —
Hurt, pak generál-podagrista páně Muškův
Gordon pana Steinsberka zasluhují zmínky vedle
jiných zdařilých episodek. Ze vřavy táborové
zřetelným slovem vyzvedají nit vůdčí idey stráž-
mistr Schlaghammer, myslivec Focht a humorný
ač nijak směsný kapucín páně Hurtův, vedle
jiných ještě vyřizovačů temperamentního slova
Život feministický v dramatě vášní politi-
ekých a vojenských ovšem zatlačen silně do
pozadí. Však i ve svém koutku hrdě týčí ari-
stokratickou šíji hraběnka Trčková paní Laudové.
S vévodkyní paní Matějovskou mihla se jevi-
štěm zase jednou vzpominka vševládného kdysi
vzoru a tónu paní Sklenářové. Úloha půvabné
Frýdlandovy dcerky připadla slečně Hilbertově.
Krásný je moment, jak Thekla slovem tklivým
zanicena ideálem, odkazuje svého Maxe, aby še
za těžkou povinnosti. Uprostřed nezbedí táboro-
vého hluku, podepřena o široké boky, zjed-
nává si náležitý respekt vojačka paní Hübne-
Souhře velikého celku věnováno mnoho
píle. Slovo dramatické básně uplatněno celkem
spíše jako próza. Převahu má péče o výraz
myšlenky nad péčí o lahodu zvuku a vzlet
verše. V pohnutějších momentech ještě mnoho
bez míry a vlády se křičí, na úkor ladnému
dojmu a výstinu kresby. (Výjev s Pappen-
heimci a j.) Pozvednout hlas a křičet není jedno
Či je snad křik výrazem niterné sily?
Ještě douška.
Jak Schillerova Valdštýna postavit celistv
na jeviště, byl dávný problém německé drama-
turgie. Naše divadlo si posplšilo rozřešit pro-
#19
alto_textblock
#19
rové.
#20
alto_textblock
#20
blém. Malem nedostavilo se první. Nač ty
spěchy? Co je nám po domácích problémech
německého divadelnictva? Jde-li o větší náklad
a mimořádné napjetí sil, proč neobrátit horlivost
k věcem, které jsou našemu úkolu celkovému
bližší a naléhavější? Není-li právě na snadě
veliký historický večer český, proč zavírat oči
směrem, kam nás odkazuje vyšší národní zá-
jem? Máme-li potřebu uméleckými událostmi
strhovat k sobě pozornost siršího světa, proč
ne především světa slovanského? Víme už
přece dobře, není tam nouze o veliký podnět
a úkol.
Čí jsou rozpaky nějaké? Snad slovo o cllech
a cestách mezinárodních všeho umění?
Snad je umění mezinárodní obor. Ale jen snad
a potud, pokud existence národa je zajištěna.
A jistě ne dříve, dokud trvá zápas národa
o samo byti A povznešenost nějaká uměleckých
úkolů nad všední potřebu života? Heslo o poli-
tické »písni ošklivé«, s níž »psané umění« nie
nechce míti? Dýchavičné heslo na všechen
způsob, dědictví doby, dávno překonsné, kdy
politiku národů obstarávaly kabinety knižat
umění bylo služkou choutek urozených. Či je
zápas národní cos jiného, než boj živlů o samu
kulturnou bytost? Má-li jiného účelu, než vy-
bavit vlastní sílu a schopnost ze vlivů a podruží
cizích a osamostatnit vlastní kulturnou bytost?
Možno-li tu dojíti cíle jinak, než napjetím všech
sil? A především sil národa duchovných
mravných? Smí-li tu umění se svými úkoly
nejen zůstávat někde stranou, ale nestát přímo
v čele zápasu? Kdyby bylo pravda, že z po-
vinnosti národního zápasu vyňaty jsou jisté vyšší
obory práce a snahy, co jiného zbylo by pod
rouškou t. zv. úsilí národního, nežli rejdišta
nejnižších osobních zájmů a — spekulací?
Valdštýnské drama německého básníka je
dílo znamenité hodnoty, nám blízké látkou
i duchem. Tu je legitimace našeho pro ně
zájmu. Velké slovanské dílo historické,
uvedeno na české jeviště stejným nákladem
důmyslu a práce, mělo by pro nás dvojnásobný
význam. Vedle svého účinu uměleckého pomá-
halo by sbližovati nás s živoucím světem slo-
vanským. Národní zájem nám ukládá, abychom
se sbližovali a tím směrem je žádoucno podnika
závody a — navazovati styky.
#21
alto_textblock
#21
s.