#1
alto_textblock
#1
tolienlioden Menolií
#2
alto_textblock
#2
1900.
#3
alto_textblock
#3
Na »Národní Listye
ranní a odpolední
předplácí se
v Přaze
v administraci
na měsíc 2. K —b
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 800
#4
alto_textblock
#4
ARUDN
#5
alto_textblock
#5
V Praze, ve čtvrtek dne 29. března.
#8
alto_textblock
#8
K číslu 87.
Čislo v Praze za 2h
a na venkově za 3h
#10
alto_textblock
#10
Předplacent
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakc
a expedice.
#12
alto_textblock
#12
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
nb Osobní.
Z Vídně, 29. března. Místodržitelským
radům-referentům pro administrativní a kon-
ceptní záležitosti zemské školní rady mar-
krabství moravského, Kamilu N a zo v-
skému a Frant. Navrátilovi, jakož i
professoru německé techniky v Brně dru.
Robertu Fleglovi udělen byl řád železné
koruny III. třídy.
Vzdá se mandátu?
Z Vídně, 29. března. Poslanec za
město Celovec, redaktor Dobernigg, pro-
hlásil na schůzi živnostenských důvěrníků,
že se chce vzdáti mandátu a vrátit
se ke své žurnalistické činnosti, jakmile
bude nalezen vhodný jeho nástupce.
Pozůstalost bar. Ziemialkowského
Z Vídně, 29. března. Podle policejní
zprávy zůstavil bývalý ministr svob. pán
Ziemialkowski majetku 90.000 K.
které byly uloženy ve zdejší bance. Část
těchto peněz věnuje vdova po něm na vydá-
vání polské knihovny.
jav eb
Ruský delegát v Bulharsku.
Ze Sofie, 29. března. Tajný rada ru-
ský Kobeko byl na nádraží uvítán offici-
álně delegátem knížete a zástupcem vlády.
Na jeho počest uspořádána byla ve knížecím
paláci hostina, na kterou byly pozvány četné
osoby, mezi nimi také diplomatický agent
ruský Bakretěv,
al
Benedetti.e
Z Paříže, 29. března. Generál Be-
nedetti bude pochován v Bastě na Kor-
sice. Politicky zajímavé pozůstalosti po ze-
mřelém není. Nepatrný materiál anekdot
bude uveřejněn v některé revui. Roku 1866
byl ve Vídni, kde měl audienci u císaře,
který jej odkázal na kníž. Morice Ester-
ház a. Tomuto zasílány také první zprávy
ze zámku mikulovského. V jedné z nich se
praví: »Slyšel jsem Bismarka v sousední
sílni, an volal: toho chlapa mně tu čert byl
dlužen«. es
Ještě Bismarkova ulice v Linci.
Z Lice, 29. března. Zdejší obecní
zastupitelstvo zabývalo se opětně pojmeno-
váním ulice třídou Bismarkovou, kteřé bylo,
jak povědomo, zrušeno zemským vý-
borem hornorakouským z toho dů-
#13
alto_textblock
#13
vodu, ježto opatření takové je s to, by
urazilo vlastenecké city velké části obyvatel-
stva. V obecním zastupitelstvu bylo prote-
stováno proti takovému kantorování o vla-
stenectví. Usneseno podati na zemský výbor
žalobu u říšského soudu a u správního
soudu zároveň. o eilimo
Delegační rozpočet na r. 1901.
Z Vídně, 29. března. Ve společných
ministerstvech připravují horlivě roz po-
čet pro delegace na rok 1901. Uher-
ský ministrpresident Szell a ministr financí
Lukacs sem v nejbližších dnech přijedou,
by se zúčastnili porad společné vlády, na
kterých budou stanoveny předlohy pro de-
legace.
Delegace sejdou se asi v po-
lovici května, meritorní jich práce bu-
dou však zahájeny teprve ve druhé polovině
května. Myslí se, že v červnu bude možno
kampaň delegační skončiti.
#14
alto_textblock
#14
Nový uherský ministr a latere.
Z Pešti, 29. března. Orgán bar. Bán
fyho »Magyar Szó« oznamuje, že jmeno-
vání hr. Julia Szechényia ministrem př
osobě krále je hotovou událostí.
#15
alto_textblock
#15
Obstrukce v italské sněmovně.
Z Říma, 29. března. (»Neue Freie
Presse«.) Ve včerejší schůzi posl. Barzi-
lai jal se mluviti tónem smírným. Připo-
menul opětně debaty v dobách minulých, ve
kterých přetřásána hlavně konstituanta. Ka-
binety povolané z pravice neodporovaly roz-
pravám takovým.
Proč by mělo býti nyní zakazováno, co
bylo jindy vždycky dovolováno? Giolitti
táže se ministr-presidenta Pellouxa, zdali
vzhledem na obstrukční zmatky neuznává po-
třebu sám se ujmouti řízení parlamentárních
věcí? Pelloux odvětil, že otázce té dobře
nerozumí; vláda že může toliko prohlásiti,
že sobě každé rozhodnutí zůstavuje.
Po té udělil president slovo poslanci
Venturimu; současně však voláno na
krajní levici: »Sláva konstituantě! Pan-
tano ať mluví! Pantano musí mluvit !«
Tento počal. Na krajní levici voláno: »Ev-
viva!« Na pravici a ve středu ozval se hluk
a dupot, až předseda sněmovny pokryl
hlavu a prohlásil schůzi za skončenou.
#16
alto_textblock
#16
Dle doslechu sešel se výbor pro jednací
řád, aby se radil o návrhu na udělení mimo-
řádné policejní moci presidentovi.
Z Říma, 29. března. V parlamentár-
ních kruzích se věří, že vláda dnes ve pří-
čině obstrukce podá pronikavé návrhy. »Tri-
buna« doufá, že přece dojde ke sloučení
všech ústavověrných stran. V Turině, Pavii
a Palermu uspořádali studenti projevy pro
konstituantu. V Janově shromáždění sociálně-
demokratických a klerikálních studentů bylo
rozbito jich monarchistickými soudruhy.
#17
alto_textblock
#17
Telegrafické zprávy.
#18
alto_textblock
#18
Osobni.
Z Vídně, 29. března. (C.-B.) »Wiener
Zeitung« oznamuje: Císař udělil řediteli ně-
meckého státního gymnasia v Praze ve Ště-
pánské ulici, vládnímu radovi dru. Ludvíku
Chevallierovi, při jeho odchodu na
vyžádaný trvalý odpočinek řád železné ko-
runy III. třídy.
#19
alto_textblock
#19
Z armády.
Z Vídně, 29. března. »Wiene
Zeitung« oznamuje: J. V. císař nařídil
ohledně přidělování ročního platu 6000 korun
osobám sedmé hodnostní třídy ve společné
armádě: 6000 korun obdrží v hodnosti nej-
starší čtvrtina důstojníků stavu vojenského,
vojenských duchovních, auditorů, vojenských
lékařů a úřadníků. Přiřknutí stane se říš-
ským ministerstvem války počínajíc 1. lednem
1900 dle počtu vypadajících míst. Nařízení
toto vztahuje se ovšem také na osoby c. k.
zemské obrany.
#20
alto_textblock
#20
Mnoho-li je v Anglii ještě vojska.
Z Londýna, 28. března. (C.-B.) Lord
Wolseley měl ve schůzi miličních
střelců, ve kteréž předsedal, chvalořeč
na Kardwellem zavedený vojen-
ský systém, bez něhož prý by nemožno
bylo ve válce pokračovat. Milice dodala prý
od počátku války řadovému vojsku 900 dů-
stojníků. Řečník ví prý velmi dobře, že
cizina soudí, jakoby Anglie byla
prosta vojska. Avšak nikdy ne-
byly prý kasárny tak plně ob-
sazeny jako právě tou dobou. Ještě může
prý býti do zbraní povoláno 50 praporů pěší
milice. Tyto prapory budou prý svolány,
jakmile tomu dovolí povětrnost. Lord Wol-
#21
alto_textblock
#21
FEUILLETON.
#22
alto_textblock
#22
Z prázdninového zátiší.
íi Črta od Ludvíka J. Soldáta.
#23
alto_textblock
#23
Byl jsem na prázdninách u svého bra-
tránka v jižních Čechách. Bydlil v útulném
pěkném domě staršího pána, velmi srdečného,
hovorného a milého. Brzy jsem se s ním se-
známil a jsem mu od té doby oddán z celé
Nejdříve udělali se mnou malou proceduru.
Chtěli věděti, jak mi půjde k duhu horský
vzduch a proto, sotva že jsem přišel, hajdy na
váhu. Musím se přiznati, že jsem sám nad vý-
sledkem vážení užasl a proto, abych laskavého
čtenáře příliš nerozesmál, zamlčím raději výkon
onoho hrozného znaku bohyně spravedlnosti.
K domu patřily dvě zahrádky. V jedné
bylv vybrané růžové keře, jež vítaly mne svými
roztomilými vonnými poupaty, v druhé rostlo
ovocné stromoví, jež zastiňovalo velmi útulný
altánek. Bylo to naše zamilované místečko, kde
téměř denně jsme sedali. Byli jsme tři. Náš
pan domácí, bratránek a já, jako host. Nemohu
dosud zapomenouti na příjemné ony okamžiky,
jež jsem v milé té společnosti ztrávil. Při zna-
menité večeři, již nám naše dobrá hospodyně
vždy velmi chutně upraviti dovedla, bavívali
jsme se popíjejíce a pokuřujíce, zcela jsouce
#24
alto_textblock
#24
duše.
#25
alto_textblock
#25
pohrouženi v půvab letní noci. Kouřiti jsme
musili. Byl to zamilovaný požitek našeho do-
brého hostitele. Sotva že ráno vyměnili jsme
spolu první pozdrav a upřímně si ruce
stiskli, již nabízel mi doutník. Když pak chlad-
nější počasí nastalo a zahrádka nám večer
útulku již skytati nemohla, zůstali jsme doma.
Měli jsme již každý své místo u stolu. Já byl
sem ve výhodě; měl jsem totiž k své dispo-
sici pohovku — a bylo jí také potřebí, nebot
každý týden vykazoval symbol bohyně sprave-
dlnosti, když její zkoušce jsem se podroboval,
ve prospěch můj značný přírostek. To bylo
vždy slávy, musil jsem tedy trůnit na pohovce.
A s jakou radostí jsem vždy bratránkovi ozna-
moval. »Hleď, zase o tolík a tolik jsem se
spravil.«
O zábavu nebylo nouze. Když nebylo nie
jiného, šli jsme do zahrádky krotit vrabce. Prá-
šili jsme jim kabátky. I já, ač jako host měl
Jsem se všelikému konfliktu vyhýbati, byl jsem
přece s vrabci na kordy. Vždy, když nejlépe
jsem studoval, nebo něco zajímavého četl, spu-
stili nade mnou hrozný rámus. Chodili nám na
višně a ještě za to, že nám je pozobali, takový
křik tropili. A proto na ně! Nejdříve očesali
jsme višně, abychom si pak sami na připravené
višňovce pochutnávali, a pak náš hostitel sestře-
loval vrabčáka za vrabčákem. Zvláště na staré
měl spadeno. Rád jsem se na něho díval, když
tak »lovil«. Sotva že se vrabčák ozval, ohledl
#26
alto_textblock
#26
se po něm, namířil a ubožáček jako zralá hru-
ška svalil se mi k nohoum. Měli jsme celý
masný krám.
Jednou jsme zase lovili, já však dělal
jsem jenom honce a sbíral jsem střelenou zvěř.
Chceme ztrestat jednoho křiklouna; vypálíme,
vrabčík se svalí, vítězně jej zvedám — ale
pérka zůstala mi v ruce a invalida vrabčík frrr,
a již byl v roští. Vyzrál na nás. Hledal jsem
sice raněného ubožáka, ale v tak velkém revíru
bylo ho těžko nalézti.
Večer jsem vždy oznamoval bratránkovi,
jak šťastným byl lov, kolik kusů padlo, ba ně-
kolikráte pochlubil jsem se i já svým úspěchem
ne jenom jako honec, ale i jakožto lovec. Doma
večer pěstovali jsme hudbu. Měli jsme herofon.
Každý z nás měl jíž své zamilované písně,
které zvlášť uloženy byly a jimiž se pravidelně
hudební produkce končila. Žertovali jsme, roz-
právěli a poslouchali při tom, jak herofon si
bručel, smáli jsme se — až přišly ty naše za-
milované. Tu již zbožněji jsme naslouchali,
každý se zadumal a myslí táhly vzpomínky na
minulé, uplynulé doby.
Ano, byly to příjemné chvíle a kdykoli na
ně vzpomenu, vždy cítím, jakými díky povinen
jsem těm, kteří mi dovedli můj pobyt na venku
tak zpříjemniti a tolik lásky a ochoty vstříc mi
přinášeli.