#1
alto_textblock
#1
Ročník XXX0x
#2
alto_textblock
#2
V Praze, ve čtvrtek dne II. července 1901.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 189,
#4
alto_textblock
#4
Na rouní a odnol. listy
O přílohami (.Naučný Obzor“ ve
středu a „Literárnl Hlidka
v pátek) přodplásí sen
Praze v sáministrati
2 K —
na měsi
za čtvrt leta. . . . . 6 K —
s dvojí denáškou
za moěsle
7K50n
sa čtvt leta
ve fiilalkáchs
Ba měso . . . . . 2 K 80
Foštoni
a ni řsle
nn čtvrí l ela
s dvojí zásllken
o n
ta přel
e
sa čproti. lela
#6
alto_textblock
#6
V drobném prodeji
ranní číslo o sobě . . . zal 9
odpelední
. . . za 3b
Ve fllalkách na venkově
ranní číslo, . . . . . . . 10
sd polední
. . . . . . . 3h
Inserá e
platí se hotová napřed
Přsčplacení a inserty přijímá sdminl-
strace v Marianské ulici č. s.
Tam nacházají se též radlskne
tiskárna a ezpedice „Národních Listů“.
Rukopisy se nevraceji.
#7
alto_textblock
#7
Rozpuštění sněmu haličského.
#8
alto_textblock
#8
Ráz na ráz; překvapení stihá překvapení
v Haliči. V pondělí poslanci haličských Ru-
sův opustili sněm lvovský a už za čtyřicet
osm hodin byl tento sněm rozpuštěn, ne-
dočkav se přirozeného konce svého, který
by se byl dostavil za dva dni později. Ze
všeho patrno, že odchod haličských Rusův
ze sněmu lvovského zasáhl v první řadé
vládu vídeňskou velmi ostře, když odpově-
děla bezodkladným rozpuštěním sněmu, je-
muž přece ubylo jen čtrnáct hlasův. K vůli
čtrnácti hlasům, o které by bylo bývalo n
tom sněmě měně, nevyčkat ani už posledních
dvou dní, které ještě měl býti živ, nýbrž náhle
přetrhnout nit jeho života: to vzbuzuje na
všech stranách podivení, ba úžas a posunulo
otázku lvovského sněmu do popředí vnitřní
situace rakouské.
Vláda Körbrova zakročila v Haliči nej-
krajnějším způsobem, jejž ústava jí dovoluje.
Přiznala se, že na odchod Rusův ze sněmu
lvovského nebyla přípravena a že na odra-
žení útoku, jejž pocítila, neměla žádné jine
zbraně. Odchod Rusův ze sněmovny lvov-
ské, ačkoliv znamená úbytek toliko čtrnáct
hlasův, uvedl vládu Körbrovu do nejtrapněj
ších rozpakův a vtiskl jí hned do ruky zbran
jíž se užívá až po vyčerpání prostředkův
jiných. Ministerstvo vídeňské patrně bylo
o vnitřních poměrech v Haliči zpraveno
velmi špatně, či vlastně nebylo o nich zpra-
veno vůbec. Nechávalo v Haliči dle dlouho-
letého, pohodlného zvyku vládnouti vůdce
kola polského, kteří nyní sami veřejně vy
znávají, že neměli ani nejmenšího tušení, co
mezi haličskými Rusy se děje a připravuje,
a kteří pondělním odchodem poslancův ru
ských ze sněmovny lvovské byli překvapeni
neméně, než ministři vídeňští. Sněm Ivovský
i po odchodu čtrnácti poslancův ruských zu-
stal úplně schopen, aby rokoval a usnášel se.
Nic platno: byl náhle uzavřen po půlnoci
na včerejšek.
Tu především namanuje se otázka: pro
tento náhlý krok vlády Körbrovy? Vždyt
poslanci ruští na sněmě už nebyli a nemohli
tedy činiti ani sněmovní většině polské ani
vládě vídeňské dalších výčitek! Či vznikla
snad ve Vídni obava, že tito poslanci ve
středu ráno do sněmu opět se vrátí, aby
tam pokračovali ve svých zalobách, v odha
lování křivd, kteréž na jazyku a národu je
jich se páší? Skorem se zdá, že taková
obava ve Vídni a i v rozhodujících vládních
kruzích polských v Haliči v úterý zachvátila
hlavy a hnala ke katastrofě.
Odůvodnění, kteréž v pondělí pro od-
chod poslanců ruských ze sněmu Ivovského
podal prof. Barviňský, vypadá věru slabé.
nedostatečné, neúplné. V té vlastnosti tedy
pojala je i sněmovní většina polská i vláda
vídenská, a obě naplněny byly obavou, že
poslanci ruští mají ještě něco více na srdci.
s čímž vysloupí, až ve středu do sněmovny
opět se vrátí. Strach vždy má velké oči, a
zlé svědomí; jsouc překvapeno, vždy přestře-
luje a — chybuje! Přestřelila a chybila
tenkráte na sněmě lvovském i vláda vídeň-
ská i sněmovní většina polská, jestliže u
vlády naléhala na náhlé rozpušténí sněmu,
na němž se ozvaly jen první, dosti ostýchavé
a slabé stesky na potlačování národnosti
ruské v Haliči.
Třeba toliko se vmysliti v situaci, ná-
ladu a vlastní úmysly čtrnácti poslanců ru-
ských, jichžto jménem prof. Barviňský
ohlásil odchod ze sněmovny, ihned prove-
dený. Ruskému národu děje se křivda po
čtyřičet let, co trvají volební řády Schmer-
lingovy. Jsa dle sčítání lidu i nejnověji
provedeného dobrou polovinou všeho
obyva telstva v Haliči, posud má na
sněmě zemském jen čtrnáct poslanců vole-
ných a tři virilisty, dohromady jen sedm-
nact hlasů vedle 133 poslanců
#9
alto_textblock
#9
polských, k tomu ještě převáž
nou většinou šlechtických.
Tento křiklavě nespravedlivý, přímo do
nebe volající poměr, v němž poslanci halič-
ských Rusů k zástupcům národa polského
na sněmě domácím už po čtyřicet let se na-
lezají, byl příčinou, že haličtí Rusové ve
svých právech kulturních a ústavních ne-
ustále jsou poškozováni a zkracováni, ale
zároveň způsobil, že, vidouce naprostou ne-
možnost, aby práv svých dosáhli mocí a
násilím, poslanci ruští na sněmě lvovském
naučili se trpělivosti a skromnosti a že vy-
dali se na cesty vyjednávání smírného. Však
udělali v tom ohledu zkušenosti velice
smutné. Trpělivost a skromnost jejich od-
bývána hrdopychem oněch politiků, kteří
měli a posud mají celé kolo polské na pro-
vázku a vyjednávání smírné vedeno jen
proto, aby se nezdálo, že se nechce pro
haličské Rusy nic spravedlivého udělat.
Za 40 let nahromadilo se na straně
haličských Rusův oprávněných žalob na ná-
rodní útisk, že by z toho byl druhý Čimborasso.
Proto zcela správně usouzeno i v polské vět
šině sněmovní i v kancelářích vlády vídeňské
když minulého pondělka prof. Barviňský
podal krátké odůvodnění odchodu poslancův
ruských ze sněmovny, že to byl jen začátel
a sice jen velice skromný a ostýchavý za-
čátek dlouhé žaloby. Jsouce v menšině tak
nepatrné v poměru ke zdrcující převaze po-
slancův polských, haličtí Rusové učinili na
obranu svých tak dlouho a tak hrubě po
tlačovaných práv jazykových, kulturních a
ústavních první krok s patrnou ostýcha-
vostí vůči přemocnému panstvu, stojícímu
seřaděnému a spojenému proti nim.
Postup psychologicky zcela vysvětli
telný. Chtěli vyčkat, jaký účinek prvn
výstřel jejich bude mít. Dle toho chtěli za
řídit kroky své další. Však způsobili v druhém
táboře ihned poplach. Oznamovalo se sice
předvčírem, že se strany polské bylo s nimi
zahájeno vyjednávání, jen aby do sněmu se
vrátili, že se jim vyhoví v tom, v onom. Ale
zvítězil strach před pokračováním ruských
žalob ve sněmovně a nesmířlivost vůči kmenu
sbratřenému. Následovalo rozpuštění sněmu
haličského a nyní jest na obzoru tuhý bo
volební v království haličském-
I zemský maršálek, hr. Stanislav Badeni.
i místodržitel haličský, hr. Pininský, ve svých
řečech, jimiž předvčírem se loučili se sněmem
haličským, litovali odchodu poslancův ruských
a ujišťovali, že o tomto chystaném kroku
jejich jim nebylo níc známo, jinak by prý
byli učinili všechno, aby mu vyvarovali.
Smířlivých frásí uslyšeli haličtí Rusové za
čtyřicet let až dost; však smířlivých skutkův
spatřili velmi málo. Že správě zemské i vládě
státní způsobili překvapení, svědčí jeno
chatrné prozíravosti těchto kruhův. Vláda
Körbrova dala si v Halíči sama otázku
velice osudnou.
#10
alto_textblock
#10
Politické zprávy domácí.
#11
alto_textblock
#11
V Praze, 10. července. (Zemske
sněmy) zvolna zakončují letní kampaň. Ke
sněmům království českého a hornora-
kouskému, jež byly odročeny již v sobotu,
přibyly od té doby sněmy království halič-
ského a dalmatského, jež vyčerpaly
celý jednaci pořad a byly uzavřeny. Také
sněmík vorarlberský již ukončil své
práce. Z jeho letošního jednání zasluhuje
zmínky spor dvou nejvělších měst zemských,
Bregenze a Feldkirchu, o to, které z nich má
býti sídlem zemské vlády. Sněm se dosud
scházel v Bregenzi, kdež má také své sídl
zemský výbor. Letos šlo o to, aby si země
opatřila zvláštní budovu pro sněm a zemský
výbor. Přiležitosti té se chopil Feldkirch a na-
bidl se, že sám opatří sněmu potřebnou bu
dovu, bude-li prohlásen zemským hlavním mě
#12
alto_textblock
#12
stem. Sněm však nabídky nepřijal a usnesl se.
že si potřebnou budovu opatří v Bregenzi.
Ke sněmu istrijskému, jenž z umí
něnosti vlaské většiny stávkuje od sa-
mého zahájení, přibyl včera sněm tyrolský
v němž vlaská menšina obstrukcí zma-
řila práci a jenž měl proto včera asi posledn
schůzi. Když Vlachové čtením dotazů zmařil
přechod k jednacímu pořadu, prohlásil zemský
hejtman schůzi za skončenou a dodal, že příšt
schůzi oznámí poslancům písemně. K té schůzi
však sotva dojde a sněm bude odročen neh
uzavřen.
V Praze, 10. července. (Všeněmecké
přípravy ke sněmovním volbá m.
Vedení všeněmecké strany pro. Chebsko a zá-
padní Čechy mělo poradu v Chebě, kde sesta
vena již kandidátní listína pro příšti volby do
sněmu království českého. Bylo ustanoveno, že
strana bude do sněmu kandidovati jen takové
osoby, jež podepíšou známý Schönererův zá
kladní program všeněmecký a tím se vy-
sloví proti dělení království če-
ského. (Všeněmci totiž nespokojují se jen
»uzavřeným německým územím«, nýbrž chtěj
pro matku Germanii zpracovati celé Čechy.)
Již v prvé schůzi stanoveni dofinitivně za kandi-
dáty poslanectví v městských okresích: cheb-
ském Iro, ašském Bareuther, krasli-
ckém J. L. Hofer, loketském dr. Schalk
(nový), planském MUDr. Michl (nový); ve
venkovských okresích: planském W.
Schmidt (nový), tachovském Hauck (nový)
horšovo-týnském Stahl (nový), žluti-
ckém dr. Brehm (nový), podbořanském
G. Siegmund (nový), karlovarském říšský
posl. Kliemann. O některých okresích neučiněno
ještě rozhodnutí. Dosavadnímu nacionálnímu po
slanci za venkovský okros chobský, Wal
trovi, dáno na vůli, buď aby přistoupil na pro
gram všeněmecký, aneb aby ustoupil jinému
kandidátu.
V Praze, 10. července. (Exodus ru-
ských poslanců ze snému Ivo
ského.) Prohlášení poslance Barviňského, uči
něné na sněmu haličském před debatou roz
počtovou dne 8. t. m., zní doslova takto : O
roku 1883 vystupují ruští, sněmovní poslanei
s požadavkem, aby se postupně vyhovělo kul
turně-národním, hospodářským a politickým po
třebám národa ruského. Jejich požadavky v těchto
otázkách byly vždy minimálními a obmezovaly
se nejnutnějšími, palčivými potřebumi. I v ny
nějším zasedání požadavky ruských poslanců
nevykročily z těchto mezí. Ukázali jsme mimo
jiné na nezbytnou potřebu, aby se postupné zří-
dilo ruské gymnasium ve Stanisla vov
vzhledem k tomu, že se 1790 ruským žákům
nedostává možnosti vzdělávati se ve střední
škole svým rodným jazykem. Tento minimálný
všestranně ospravedlněný požadavek ruských po-
slanců nebyl vyřízen. Kromě toho ruští poslanei
podali k c. k. vládě zásadní, o pověřená faktn
opřené dotazy, týkající se nejdůležitějších.
životních politických otázek a křivd ruského ná
roda na tom poli. Všecky tyto dotazy zůstaly
bez odpovědi. Vzhledem k tomu, že také zá
kon o rentových statcích byl přija
proti ohražení ruských poslancův a proti vše-
obecnému mínění ruského národa, prohlašujeme.
že ruští poslanci nemohou so
proto účastniti sněmovního je
nání.«
Prohlášení toto vyslechnuto šlechtick u
většinou sněmovní v hlubokém tichu. Nat
odešli ze sněmovny všichní přítomní ruští po-
slanci vyjma duchovního Mandyčevského. O ex-
odu poslanců ruských máme před sebou zatím
jen mínění polských listů; sdělime je spolu
s miněním listů ruských, jakmile nás dojdou
také tyto.
Z Krakova, 7. července. (Čtvrté gym-
nasium. — Rolnické besídky.) Po-
čátkem příštího školního roku budou od gym-
nasia sv. Anny odloučeny parallelky »Na pod-
vale« a zřízeny jako nově, čtvrtě, samostatn
gymnasium polské. Gymnasium sv. Anny jes
#13
alto_textblock
#13
nejsilnější v celém Rakousku; měloť leto
přes tisíc žáků. — Spolkový život jest v Haliči
dosud poměrně málo vyvinut. Proto jest tím
více potěšitelno, že se právě mezi selským lidem
utěšeně zmáhají »Rolnické besídky«, zvané po
polsku »Kólka«, jež mohou platně působit
nejen na vzdělání lidu, nýbrž také v hospodář
ském ohledu jej povzněsti a zbaviti různých
nemilých pijavek. Tyto spolky po polských ves
nicích trvají už deset let a rok za rokem na-
bývají více půdy a důvěry v lidu. Činnost rol-
nických besídek jest trojího druhu: nejprvé se
při besídce zakládají knihovničky a čítárny ; po
čase zřizuje si spolek svůj vlastní obchod, v
v němž lid kupuje nejnutnější své potřeby bez
prostřednictví nevyhnutelného jinak žida; třetí,
velmi plodná činnost spolků záleží v tom, že
opatřují svým členům semena k setí, umělá
hnojiva a hospodářské stroje, po případě pro-
středkují též prodej zemědělských plodin. Tyto
dni konala se ve Lvově výroční schůze zá-
stupců »Kólek«, jichž bylo v uplynulém roeo
v činnosti již okolo 1500 s více než 30.000
členy.
Ze Zádru, 6. července. (Sjez d d al
matských Srbů. — Otevření dráhy
dubrovnické. — Glagolice.) Kluk
srbských poslanců zabýval se tyto dni otázkou.
v jakých poměrech nacházejí se nyní Srbove
na Přímoři a usnesl se, že je třeba syolat
v brzku sjezd strany do Knina. Na sjezd, jenž
se má odbýtí nejdéle do konce září, budou po
zváni všichni zemští i říšští poslancí, redaktoř
obou dalmatských srbských listů a zástupcové
srbských obcí z Dalmacie. — Dne 26. června
přibyl do dubrovnického přistavu Gruže prvý
vlak po nové dráze z Trebině. Dne 15. t. m
má na celé trati býti zahájena vozba. Na slav
nostní zahájení přibudou prý do Dubrovník
ministři Kallay, Wittek, Hegedůs a zemský ná-
čelník bosenský bar. Appel. — Jako každého
roku žádali občané splitští a šibeničtí své biskupy
aby dne 5. července, v den svatých Cyrilla
Metoděje, byly slouženy bohoslužby v jazyku
staroslovanském. Odpověď biskupů byla záporná.
Splitšti nelenili a z biskupova zákazu se od-
volali do Říma ke kongregaci obřadů, odkudž
se jim dostalo dovolení, takže mohli býti pří
tomni slovanské bohoslužbě. V Šibeniku ob-
čanstvo biskupův zákaz obešlo tím, že si n
předměstí dalo tereiárským mnichem Stubečcem
sloužiti slovanskou bohoslužbu, již se demon-
strativně zúčastnily všechny místní spolky a
ohromné množství obyvatelstva. Mimo to podal
na biskupa do Říma žalobu, že jim brání v boho
službě papežem povoleně. Stálé obtíže, jež
biskup v Šibeniku činí slovanské bohoslužbě
způsobily, že v tamním občanstvu se vzmáhá
ruch pro přestouponí k unii
#14
alto_textblock
#14
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 10. července.
Ještě gen, A. F. Bittich.
V Rusku budí sensaci zpráva, že generá
Alexander Fedorovič Rittich byl z Prahy vypo
věděn policií.
Ku zprávě té podotýká »HoBoe Bpexa
Ku stkvělým slavnošlem sletu sokolského v Praze
nenadále přídrüžil se z urážení rakouské policie
docela jiný kazus, ano možno říci povahy
mezinárodní. Za svou nevinnou řeč v praž
ském Slovanském klubě (»Pozdrav Čechůme
gen. Rittich zaslal naší redakci po svém od
jezdě z Prahy, nemohl tedy tento list zavdat
záminku proti generálovi, Red. »N. L. «) známy
a vážený člen zdejšího Slovanského spolku gen.
A. F. Rittich musel opustiti Prahu. Totě, po-
dobá se, prvý případ vyhostění ru-
ského generála poručíka, ale opatření
toho nebylo třeba, ano ono jest i nerozumné
z té prosté příčiny, že A. F. Riltich bezpochyby
sám by brzo byl odjel. Ale nyní nepotřebná
a urážlivá rozhodnost rakouské policie povede
jen k tomu, že Čechové ještě hlouběji vstípí si
obsah listu Rittichova do srdce. Možny j so
i jiné následky. V každém případěr
#15
alto_textblock
#15
kouská policie ukázala více směl osti, ne
rozvahy a prohlédavosti
Dodáváme, že týž vídeňský list, který ge-
nerála Ritticha prvý insultoval, nyní oznamuje,
že ruský generál policejně z Prahy vy-
pověděn nebyl a že příčinou jeho náhléh
odjezdu byly »rusko-polské třenice«, jimž ge
nerál nechtěl býti přítomen.
Opravujeme v ten smysl, že v Praze ž ád
ných rusko-polských třeníc ne
bylo a že gen. Rittich se žádným
Poláky v Praze ve styk nevešel.
Příčina jeho náhlého odjezdu zůstává tudi
dosud nevysvětlena.
#16
alto_textblock
#16
Nové odsouzení okupačné správy.
V Berlíně nedávno vyšel I. sv. velkého
dila o Bosně a Hercegovině, nazvaného »Bosnien
und die Herzegovina unter der Verwaltung der
öst.ung. Monarchie«. Spisovatelem je Božidan
Nikašinovič, muž, který mnoho let mě
možnost okupačné poměry na místě samém stu-
dovati a až do posledních let platně se zúčast-
nil opposice, kterou proti regimentu Kallavovu
pozdvihli pravoslavní Srbové okupovaných
zemí.
Božidar Nikašinovič je vážný svědek o stavu,
do jakého Bosnu a Hercegovinu uvedl systém
Kallayův. i on dospívá k úsudku, že poměryv
okupovaných zemích se zhoršily naproti periodě
turecké, co v nich neobmezené vládne pan
Kallay.
Kniha začiná vylíčením jednání berlínskéh
kongresu. Hr. Andrássy příliš spolehal na svou
chytrost a chtěl Bosnu a Hercegovinu vyſixlovati
Srbsku a Černé Hoře. Rusko se k tomu cho.
valo passivně, téměř nepochopitelně. Když vel-
moci daly k okupací svolení, Andrássy mnul si
radostně ruce a pravil: »Nyní jsem hada (Srb-
sko) potřel na hlavu!« Ale Gorčakov pravili
»Hrob Rakouska bude na Balkáně.« Spisovatel
dodává: »Rakousko-uherská monarchie stojí sice
dnes na Balkáně, ale poměrně je s ní mnohem
hůře, nežli před 22 lety.«
Zajímavá je zmínka o tom, kdo Rakousk
povzbuzoval k pochodu na Balkán. Byl to po-
věstný král železnic baron Hirsch, jenž řikal, že
zbudováni železnic na Balkáně jest jedinou
spásou Rakousko-Uherska.
Spisovatel dále liči agrárné poměry, našemu
čtenářstvu, jak myslíme, dostatečně známé.
Shoduje se s naším tvrzením, že agrárně poměry
za okupace nejen se nezlepšily, nýbrž naopak
valně zhoršily v kuždé příčině. Turecké
úřady byly sedlákům na ruku, zákony a vládní
předpisy vydávány byly v jejich prospěch. Z
okupace agrární otázka zákonem neupravena,
spory agrární přikazovány jsou k rozhodnutí
politickým úřadům, vybírání desátku děje s
mnohem bezohledněji, než za tureckých časův
a věci tak daleko dospěly, že spisovatel po-
čítá selský stav okupovaných
zemí z deviti desetin okupací za
zničený.
Dále se ličí »průmyslový a hospodářský roz-
květe okupovaných zemí. Jsou to buď výstavní
podníky vlády, nákladně pořízené a vydržovan
k oslepení nezkušených cizinců, buď tajné pod-
níky vysoce postavených osobností, jež si je dá-
vají z důchodů zemských subvencionovati.
Finance jsou v největším nepořádku. Jsou
nejhlubším tajemstvím Kallayovým, jenž si je
přísně drží pod pokličkou. Daně a jiné dávky
vyměřují se v tajnosti a vymáhají se s největsí
přisností, aniž kdo ví, mnoho-li, proč a nač
platiti musí. Milliony vydávají se na lehkomyslné
pokusy a reklamové podniky, což ale všecko
stává se břemenem obyvatelstva. Zemi následkem
toho vznikl vinou okupace dluh přes 230 mill. zl.
Svoboda obchodu, jíž tyto země těšily se
za správy turecké, jest odstraněna. Zřízena siee
»Privilegovaná zemská banka pro Bosnu a Her-
cegovinu«, jež požívá neslýchaných privilejů, tak
že ani žádným soudům nepodlehá, ale tato zem-
ská banka je pouhou filiálkou vídeňského Bank-
vereinu.
#17
alto_textblock
#17
FEUILLETON.
#18
alto_textblock
#18
—a. Na českém venkově, 10. čer-
vence. Co mám délat? Celý den válet se
v lese a dívat se pánu bohu do oken nemohu,
i kdybych byl sebe kontemplativnější povahou.
Ostatně to nebezpečno, poněvadž u nás při
káždé cestě červenobilá tabulka s nápisem, že
p, t. publikum varuje se před zmijemi, jichž prý
letos zvlášť je hojnost. Koupat se celý den také
nejde, poněvadž by si na mne sléžovali páni
rýbáži, že jim plaším kapry. Mohl bych se tedy
sám věnovat ušlechtilému umění tahat z vody
rybý. Doznávám, že by mne to náramně bavilo.
jenom kdyby se mi jich na udici zatrhle
kazlý den aspoň deset kil. Stát ale u řeky po
celý teden, čumět upřeně od rána do večera na
splávek a chytit jako viržinku dlouhou bě-
lici: brl
Něco sbírat. Sbírání je teď náramně
modě. Pohlednice a listovní známky. Ale sbírat
nebudu. Do té míry nesevšedním. Snad mo-
týly? Pro hezké a vzácné bych namáhati se
musil trochu daleko: do Brazilie nebo na
Nový Zéland. Rovněž tak má se to s brouky.
Tedy mineralie, všelikého druhu kamínky.
Pěkná sbírka menších a větších — zejmena
ale větších — diamantů by mne bavila. Žel
však, že u Tábora nebyl dosud nalezen ani je
diný. Leda že by některé paničce výpadl z ná-
ušnie. Slyšel jsem o jistém člověku, jenž sbíral
různé druhý netřesů a doláhl to až na sto
padesát exemplářů. Což abych sbíral bodlškyr
To je prý privílej jiného tvora, kterým bych
být nechtěl. Nu tak starožitnosti, to prý se do-
koňce i vyplatí. Dejte mi pokoj ! Nemohu za to
ale jsem duševně zvlášť konstruovaný. Ne snad
#19
alto_textblock
#19
že bych neměl interes pro stárou pěknou věe
ale abych se ke každé staré veteši modlil, snad
abych k vůli kytičce na staré truhle namalo-
vané pozbyl z poloviny rozumu, toho se ne
dočkále.
Zrovna tak mne nikdo na to nedostane.
abych všemu modernímu, co nepáchne plesni
vinou z minulých století, nadával.
Což abveh se pustil do sbírání písniček
jako Weis, Novotný, Burian. . . Je to tuze
nepohodlná věc. Mládež naše, jak známo, do
stala šmahem tipec, ta už nezpívá. Dovedet
ještě sem tam stará babička a ta se hrozně
upejpá, ta si mysli, že si z ní páni ehtěj
dělat blázna, když ji nutí, aby spustila. A do-
vede to něktorý dědouch, s tím ale musil byeh
plt, abych vpravil ho do patřičné nálady a pět
sklenie »vyleželého venkovského«, neb tři čtvrtky
jalovcové pozřit, mnohdy za tuze nepodařen
plod prostičké můsy, jejímž attributem na miste
lýry jsou hrábě a podávky, není maličkosti.
Nač ale sbírat písničky, nač slova s ná-
pěvem? Snad stačí sbírat slova bez muziky.
vždyť také v nich je někdy hluboký smysl a
poesie.
Nerostou hezounké květiny pouze v uměle
pěstěných zahradách, rostou i na lučinách, na
mezíeh, v pasekách; nejeden roztomilý kvitek
i z močálu vyrůstá.
Uvažuje o tom, vydal jsem se na cestu
naslouéhal několik dní, jak mluví lid a věru
že vrátil jsem se s kořisti dost slušnou.
Je pravda, že nejednou oeítil jsem se v ne-
bezpečí. Když totiž příliš nápadně jsem nata-
hoval uši a když vytáhl jsem notes a co lidem
mnohdy mimoděk z úst vyletělo, si zaznamenal.
Však každá honba spojena je s nepříjemnostmi
Kdybych byl dostal nějakou přes záda, byl bych
#20
alto_textblock
#20
musil mlčet, neboť to nejsou z pravidla hodn
lidé, kteří hned si všechno zapišou, co řekne
Šel jsem přes louku. Slunce pálilo, jak
by bylo k tomu zjednáno, »tak že by se
mi v ústech upek' při něm chlebae
— zvolalo jedno z děvčat, jež obracely seno.
Vzpomněl jsem si bezděčně, jak vřelou bylo
by vtisklo svému milenci hubičku, když pano-
vala v ní temperatura, jako dnes v Novém
Yorku. Však na druhém konci stáli v živém
hovoru pohříženy dvě nadané »řečnice«, jež
právě mlely řečnici třetí. Ta patrně nedávno
se teprv provdala a nebyla dle všeho cesta
v novém stavu jejím růžemi poseta, neboť za-
slechl jsem, jak jedna z nich, opřevši s
bradu o hrábě, vážná pronesla slova: »I nu
slzičky rostou rády mezi rozm
rinou«
Do poznámek s tím.
»Toť se ví« — spustila družka — »znám
také mluvky jako je ten její. Nasliboval toho
celé ošatky. Že prý dokonce donutí kmotra Za-
lužáka, aby mu to pole vrátil, má tam jele
letos: — v hospodě hej, ale na úřad
skrejl«
»Splete holce před svatbou rozum, ta myslí.
že vdá se do hojnosti, a zatím nemá za měsíe
ani na suchou placku.«
Ale při tom se chlubila a dělala velkou
Dobře řikává můje
»Máme sice tvrdý ch léb, ale j
z naší výražky.«
Zpozorovavše mne, pojednou umlkly.
Zaslechl jsem jenom, jak jedna, ani n
pološeptem, řekla druhé:
»Co ten tak troubí, jako by j a k ž iv
#21
alto_textblock
#21
druhý.
#22
alto_textblock
#22
nebyl viděl ženskou uvazovat po
vazek?«
Zabočil jsem na silnici a vracel se z lovu
do hospody, neboť i mně děsně práhlo. Potkal
jsem mnoho lidl, ale nejnápadnějším byl mně
člověk černý jako cigán, rozedraný jako türecká
fángle, na hlavě s ošumělou oficírkou a s ob-
rovskou, v lese uříznutou holi v ruce. Podíval
se na mne, jako by si byl chtěl vyhlédnouti
místečko, kde tělesná má útlocitnost je nejvy
vinutější a na konec zabručev něco, šel dále.
»Co je to za člověka ?« tázal jsemy se
hostinci po zajímavém zjevu, a tu dostalo se
mi od starocha, sedícího v koutě, následujie
pěkné odpovědi:
»Cosluněčko mu ukáže, to mě
síček mu dá.«
»Děkuji vám, pantáto, vím už, jaký jet
ptáček. Nu, a nebojíte se ho ?e
»Co by mně udělal, výměnkáři? Což ne
víte, že výměnkáři přeje každý, ale
— nebeské království a rány také bát
se nemusím, vždyť ani kočka ne m
tak tuhý život jako výměnkář.
Jenom se na to pozeptejte sousedů, ti vám t
všichni, všichni potvrdí.«
Rozhovořil jsem se s přítomnými sedláky.
kteří, jak se samo sebou rozumi, stěžovali s
na sucho a neúrodu, a také na to, že jim po-
tlouklo.
»A což, nebyli jste pojištění ?«
»I to to. To bychom teprva smulně pocho-
dili. Polovičku dali bychom napře
jim, tu druhou vzali by si pak
sami.«
»Jinak ale činí obec vaše pěkný dojem,«
já na to, »máte zde téměr vesměs pěkná stavenl.«
#23
alto_textblock
#23
»Ano; hezounké fěrtoušky, al
špimavé košile,« poznamenal výměnkář.
»A leccos si též dopřejete.
»Jenom že plná sklenice a prá-
zdný mlat,« opětně výměnkář.
i»Jste přiliš stár a nerozumíte nynějšímu
životu,« nevrle jeden z hospodárů.
» I jděte! Což vy o něm víte? Prav ím
vám, že je život jako žel'e z nice,
jede rýchle, ažjde hlava kolem, je-
nom že na konci neobráti. Pamatujte
si tol« Na to se zvedl a odešel.
Litoval jsem toho.
»Dědek má zlou hubu,« řekl jeden z
sedláků, když byl za dveřmi a podívav se oknem
na náves, pokračoval: »Aj, aj, Běťuška Klimovic,
chudinka. Klopýtla přes kolébk u
ko upila si za věneček povijan. Zdali
pak si ji ten její vezme?
»Nepomlouvejte! Pomluva je ja ko
řepa v blahně: na hoře mnoho chrá-
stu a dole nic.«
»Je to vůbec špatný návyk, kých a t do
cizího šátkul« ozval se mladý muž, jenž
až dosud tíše seděl za stolem, Mluvil energick
a s. vnitřním rozhorlením.
Byl to učitel.
Zvedl jsem se a podal mu ruku. Toťse
ví, že za pořekadla, jež pronesl, on ale domníval
se, že v uznání za to, že se Bétušky tak ujal.
Abych pak tomu rozuměl, dodal
»Chodili za ní oba. Tomu zde však dala
kvinde. Krahujec rád koroptvičky,
jako my, proto mu říkáme, že je
škodná. Rozumite tomu?«
Zdá se mi, že pan učitel měl kdys Bětušku
také rád.