ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 8d8bd490-6615-11dc-b8a5-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 23
#1 alto_textblock #1
Ročník XXX0x
#2 alto_textblock #2
V Praze, ve čtvrtek dne II. července 1901.
#3 alto_textblock #3
Číslo 189,
#4 alto_textblock #4
Na rouní a odnol. listy O přílohami (.Naučný Obzor“ ve středu a „Literárnl Hlidka v pátek) přodplásí sen Praze v sáministrati 2 K — na měsi za čtvrt leta. . . . . 6 K — s dvojí denáškou za moěsle 7K50n sa čtvt leta ve fiilalkáchs Ba měso . . . . . 2 K 80 Foštoni a ni řsle nn čtvrí l ela s dvojí zásllken o n ta přel e sa čproti. lela
#5 alto_textblock #5
pal
#6 alto_textblock #6
V drobném prodeji ranní číslo o sobě . . . zal 9 odpelední . . . za 3b Ve fllalkách na venkově ranní číslo, . . . . . . . 10 sd polední . . . . . . . 3h Inserá e platí se hotová napřed Přsčplacení a inserty přijímá sdminl- strace v Marianské ulici č. s. Tam nacházají se též radlskne tiskárna a ezpedice „Národních Listů“. Rukopisy se nevraceji.
#7 alto_textblock #7
Rozpuštění sněmu haličského.
#8 alto_textblock #8
Ráz na ráz; překvapení stihá překvapení v Haliči. V pondělí poslanci haličských Ru- sův opustili sněm lvovský a už za čtyřicet osm hodin byl tento sněm rozpuštěn, ne- dočkav se přirozeného konce svého, který by se byl dostavil za dva dni později. Ze všeho patrno, že odchod haličských Rusův ze sněmu lvovského zasáhl v první řadé vládu vídeňskou velmi ostře, když odpově- děla bezodkladným rozpuštěním sněmu, je- muž přece ubylo jen čtrnáct hlasův. K vůli čtrnácti hlasům, o které by bylo bývalo n tom sněmě měně, nevyčkat ani už posledních dvou dní, které ještě měl býti živ, nýbrž náhle přetrhnout nit jeho života: to vzbuzuje na všech stranách podivení, ba úžas a posunulo otázku lvovského sněmu do popředí vnitřní situace rakouské. Vláda Körbrova zakročila v Haliči nej- krajnějším způsobem, jejž ústava jí dovoluje. Přiznala se, že na odchod Rusův ze sněmu lvovského nebyla přípravena a že na odra- žení útoku, jejž pocítila, neměla žádné jine zbraně. Odchod Rusův ze sněmovny lvov- ské, ačkoliv znamená úbytek toliko čtrnáct hlasův, uvedl vládu Körbrovu do nejtrapněj ších rozpakův a vtiskl jí hned do ruky zbran jíž se užívá až po vyčerpání prostředkův jiných. Ministerstvo vídeňské patrně bylo o vnitřních poměrech v Haliči zpraveno velmi špatně, či vlastně nebylo o nich zpra- veno vůbec. Nechávalo v Haliči dle dlouho- letého, pohodlného zvyku vládnouti vůdce kola polského, kteří nyní sami veřejně vy znávají, že neměli ani nejmenšího tušení, co mezi haličskými Rusy se děje a připravuje, a kteří pondělním odchodem poslancův ru ských ze sněmovny lvovské byli překvapeni neméně, než ministři vídeňští. Sněm Ivovský i po odchodu čtrnácti poslancův ruských zu- stal úplně schopen, aby rokoval a usnášel se. Nic platno: byl náhle uzavřen po půlnoci na včerejšek. Tu především namanuje se otázka: pro tento náhlý krok vlády Körbrovy? Vždyt poslanci ruští na sněmě už nebyli a nemohli tedy činiti ani sněmovní většině polské ani vládě vídeňské dalších výčitek! Či vznikla snad ve Vídni obava, že tito poslanci ve středu ráno do sněmu opět se vrátí, aby tam pokračovali ve svých zalobách, v odha lování křivd, kteréž na jazyku a národu je jich se páší? Skorem se zdá, že taková obava ve Vídni a i v rozhodujících vládních kruzích polských v Haliči v úterý zachvátila hlavy a hnala ke katastrofě. Odůvodnění, kteréž v pondělí pro od- chod poslanců ruských ze sněmu Ivovského podal prof. Barviňský, vypadá věru slabé. nedostatečné, neúplné. V té vlastnosti tedy pojala je i sněmovní většina polská i vláda vídenská, a obě naplněny byly obavou, že poslanci ruští mají ještě něco více na srdci. s čímž vysloupí, až ve středu do sněmovny opět se vrátí. Strach vždy má velké oči, a zlé svědomí; jsouc překvapeno, vždy přestře- luje a — chybuje! Přestřelila a chybila tenkráte na sněmě lvovském i vláda vídeň- ská i sněmovní většina polská, jestliže u vlády naléhala na náhlé rozpušténí sněmu, na němž se ozvaly jen první, dosti ostýchavé a slabé stesky na potlačování národnosti ruské v Haliči. Třeba toliko se vmysliti v situaci, ná- ladu a vlastní úmysly čtrnácti poslanců ru- ských, jichžto jménem prof. Barviňský ohlásil odchod ze sněmovny, ihned prove- dený. Ruskému národu děje se křivda po čtyřičet let, co trvají volební řády Schmer- lingovy. Jsa dle sčítání lidu i nejnověji provedeného dobrou polovinou všeho obyva telstva v Haliči, posud má na sněmě zemském jen čtrnáct poslanců vole- ných a tři virilisty, dohromady jen sedm- nact hlasů vedle 133 poslanců
#9 alto_textblock #9
polských, k tomu ještě převáž nou většinou šlechtických. Tento křiklavě nespravedlivý, přímo do nebe volající poměr, v němž poslanci halič- ských Rusů k zástupcům národa polského na sněmě domácím už po čtyřicet let se na- lezají, byl příčinou, že haličtí Rusové ve svých právech kulturních a ústavních ne- ustále jsou poškozováni a zkracováni, ale zároveň způsobil, že, vidouce naprostou ne- možnost, aby práv svých dosáhli mocí a násilím, poslanci ruští na sněmě lvovském naučili se trpělivosti a skromnosti a že vy- dali se na cesty vyjednávání smírného. Však udělali v tom ohledu zkušenosti velice smutné. Trpělivost a skromnost jejich od- bývána hrdopychem oněch politiků, kteří měli a posud mají celé kolo polské na pro- vázku a vyjednávání smírné vedeno jen proto, aby se nezdálo, že se nechce pro haličské Rusy nic spravedlivého udělat. Za 40 let nahromadilo se na straně haličských Rusův oprávněných žalob na ná- rodní útisk, že by z toho byl druhý Čimborasso. Proto zcela správně usouzeno i v polské vět šině sněmovní i v kancelářích vlády vídeňské když minulého pondělka prof. Barviňský podal krátké odůvodnění odchodu poslancův ruských ze sněmovny, že to byl jen začátel a sice jen velice skromný a ostýchavý za- čátek dlouhé žaloby. Jsouce v menšině tak nepatrné v poměru ke zdrcující převaze po- slancův polských, haličtí Rusové učinili na obranu svých tak dlouho a tak hrubě po tlačovaných práv jazykových, kulturních a ústavních první krok s patrnou ostýcha- vostí vůči přemocnému panstvu, stojícímu seřaděnému a spojenému proti nim. Postup psychologicky zcela vysvětli telný. Chtěli vyčkat, jaký účinek prvn výstřel jejich bude mít. Dle toho chtěli za řídit kroky své další. Však způsobili v druhém táboře ihned poplach. Oznamovalo se sice předvčírem, že se strany polské bylo s nimi zahájeno vyjednávání, jen aby do sněmu se vrátili, že se jim vyhoví v tom, v onom. Ale zvítězil strach před pokračováním ruských žalob ve sněmovně a nesmířlivost vůči kmenu sbratřenému. Následovalo rozpuštění sněmu haličského a nyní jest na obzoru tuhý bo volební v království haličském- I zemský maršálek, hr. Stanislav Badeni. i místodržitel haličský, hr. Pininský, ve svých řečech, jimiž předvčírem se loučili se sněmem haličským, litovali odchodu poslancův ruských a ujišťovali, že o tomto chystaném kroku jejich jim nebylo níc známo, jinak by prý byli učinili všechno, aby mu vyvarovali. Smířlivých frásí uslyšeli haličtí Rusové za čtyřicet let až dost; však smířlivých skutkův spatřili velmi málo. Že správě zemské i vládě státní způsobili překvapení, svědčí jeno chatrné prozíravosti těchto kruhův. Vláda Körbrova dala si v Halíči sama otázku velice osudnou.
#10 alto_textblock #10
Politické zprávy domácí.
#11 alto_textblock #11
V Praze, 10. července. (Zemske sněmy) zvolna zakončují letní kampaň. Ke sněmům království českého a hornora- kouskému, jež byly odročeny již v sobotu, přibyly od té doby sněmy království halič- ského a dalmatského, jež vyčerpaly celý jednaci pořad a byly uzavřeny. Také sněmík vorarlberský již ukončil své práce. Z jeho letošního jednání zasluhuje zmínky spor dvou nejvělších měst zemských, Bregenze a Feldkirchu, o to, které z nich má býti sídlem zemské vlády. Sněm se dosud scházel v Bregenzi, kdež má také své sídl zemský výbor. Letos šlo o to, aby si země opatřila zvláštní budovu pro sněm a zemský výbor. Přiležitosti té se chopil Feldkirch a na- bidl se, že sám opatří sněmu potřebnou bu dovu, bude-li prohlásen zemským hlavním mě
#12 alto_textblock #12
stem. Sněm však nabídky nepřijal a usnesl se. že si potřebnou budovu opatří v Bregenzi. Ke sněmu istrijskému, jenž z umí něnosti vlaské většiny stávkuje od sa- mého zahájení, přibyl včera sněm tyrolský v němž vlaská menšina obstrukcí zma- řila práci a jenž měl proto včera asi posledn schůzi. Když Vlachové čtením dotazů zmařil přechod k jednacímu pořadu, prohlásil zemský hejtman schůzi za skončenou a dodal, že příšt schůzi oznámí poslancům písemně. K té schůzi však sotva dojde a sněm bude odročen neh uzavřen. V Praze, 10. července. (Všeněmecké přípravy ke sněmovním volbá m. Vedení všeněmecké strany pro. Chebsko a zá- padní Čechy mělo poradu v Chebě, kde sesta vena již kandidátní listína pro příšti volby do sněmu království českého. Bylo ustanoveno, že strana bude do sněmu kandidovati jen takové osoby, jež podepíšou známý Schönererův zá kladní program všeněmecký a tím se vy- sloví proti dělení království če- ského. (Všeněmci totiž nespokojují se jen »uzavřeným německým územím«, nýbrž chtěj pro matku Germanii zpracovati celé Čechy.) Již v prvé schůzi stanoveni dofinitivně za kandi- dáty poslanectví v městských okresích: cheb- ském Iro, ašském Bareuther, krasli- ckém J. L. Hofer, loketském dr. Schalk (nový), planském MUDr. Michl (nový); ve venkovských okresích: planském W. Schmidt (nový), tachovském Hauck (nový) horšovo-týnském Stahl (nový), žluti- ckém dr. Brehm (nový), podbořanském G. Siegmund (nový), karlovarském říšský posl. Kliemann. O některých okresích neučiněno ještě rozhodnutí. Dosavadnímu nacionálnímu po slanci za venkovský okros chobský, Wal trovi, dáno na vůli, buď aby přistoupil na pro gram všeněmecký, aneb aby ustoupil jinému kandidátu. V Praze, 10. července. (Exodus ru- ských poslanců ze snému Ivo ského.) Prohlášení poslance Barviňského, uči něné na sněmu haličském před debatou roz počtovou dne 8. t. m., zní doslova takto : O roku 1883 vystupují ruští, sněmovní poslanei s požadavkem, aby se postupně vyhovělo kul turně-národním, hospodářským a politickým po třebám národa ruského. Jejich požadavky v těchto otázkách byly vždy minimálními a obmezovaly se nejnutnějšími, palčivými potřebumi. I v ny nějším zasedání požadavky ruských poslanců nevykročily z těchto mezí. Ukázali jsme mimo jiné na nezbytnou potřebu, aby se postupné zří- dilo ruské gymnasium ve Stanisla vov vzhledem k tomu, že se 1790 ruským žákům nedostává možnosti vzdělávati se ve střední škole svým rodným jazykem. Tento minimálný všestranně ospravedlněný požadavek ruských po- slanců nebyl vyřízen. Kromě toho ruští poslanei podali k c. k. vládě zásadní, o pověřená faktn opřené dotazy, týkající se nejdůležitějších. životních politických otázek a křivd ruského ná roda na tom poli. Všecky tyto dotazy zůstaly bez odpovědi. Vzhledem k tomu, že také zá kon o rentových statcích byl přija proti ohražení ruských poslancův a proti vše- obecnému mínění ruského národa, prohlašujeme. že ruští poslanci nemohou so proto účastniti sněmovního je nání.« Prohlášení toto vyslechnuto šlechtick u většinou sněmovní v hlubokém tichu. Nat odešli ze sněmovny všichní přítomní ruští po- slanci vyjma duchovního Mandyčevského. O ex- odu poslanců ruských máme před sebou zatím jen mínění polských listů; sdělime je spolu s miněním listů ruských, jakmile nás dojdou také tyto. Z Krakova, 7. července. (Čtvrté gym- nasium. — Rolnické besídky.) Po- čátkem příštího školního roku budou od gym- nasia sv. Anny odloučeny parallelky »Na pod- vale« a zřízeny jako nově, čtvrtě, samostatn gymnasium polské. Gymnasium sv. Anny jes
#13 alto_textblock #13
nejsilnější v celém Rakousku; měloť leto přes tisíc žáků. — Spolkový život jest v Haliči dosud poměrně málo vyvinut. Proto jest tím více potěšitelno, že se právě mezi selským lidem utěšeně zmáhají »Rolnické besídky«, zvané po polsku »Kólka«, jež mohou platně působit nejen na vzdělání lidu, nýbrž také v hospodář ském ohledu jej povzněsti a zbaviti různých nemilých pijavek. Tyto spolky po polských ves nicích trvají už deset let a rok za rokem na- bývají více půdy a důvěry v lidu. Činnost rol- nických besídek jest trojího druhu: nejprvé se při besídce zakládají knihovničky a čítárny ; po čase zřizuje si spolek svůj vlastní obchod, v v němž lid kupuje nejnutnější své potřeby bez prostřednictví nevyhnutelného jinak žida; třetí, velmi plodná činnost spolků záleží v tom, že opatřují svým členům semena k setí, umělá hnojiva a hospodářské stroje, po případě pro- středkují též prodej zemědělských plodin. Tyto dni konala se ve Lvově výroční schůze zá- stupců »Kólek«, jichž bylo v uplynulém roeo v činnosti již okolo 1500 s více než 30.000 členy. Ze Zádru, 6. července. (Sjez d d al matských Srbů. — Otevření dráhy dubrovnické. — Glagolice.) Kluk srbských poslanců zabýval se tyto dni otázkou. v jakých poměrech nacházejí se nyní Srbove na Přímoři a usnesl se, že je třeba syolat v brzku sjezd strany do Knina. Na sjezd, jenž se má odbýtí nejdéle do konce září, budou po zváni všichni zemští i říšští poslancí, redaktoř obou dalmatských srbských listů a zástupcové srbských obcí z Dalmacie. — Dne 26. června přibyl do dubrovnického přistavu Gruže prvý vlak po nové dráze z Trebině. Dne 15. t. m má na celé trati býti zahájena vozba. Na slav nostní zahájení přibudou prý do Dubrovník ministři Kallay, Wittek, Hegedůs a zemský ná- čelník bosenský bar. Appel. — Jako každého roku žádali občané splitští a šibeničtí své biskupy aby dne 5. července, v den svatých Cyrilla Metoděje, byly slouženy bohoslužby v jazyku staroslovanském. Odpověď biskupů byla záporná. Splitšti nelenili a z biskupova zákazu se od- volali do Říma ke kongregaci obřadů, odkudž se jim dostalo dovolení, takže mohli býti pří tomni slovanské bohoslužbě. V Šibeniku ob- čanstvo biskupův zákaz obešlo tím, že si n předměstí dalo tereiárským mnichem Stubečcem sloužiti slovanskou bohoslužbu, již se demon- strativně zúčastnily všechny místní spolky a ohromné množství obyvatelstva. Mimo to podal na biskupa do Říma žalobu, že jim brání v boho službě papežem povoleně. Stálé obtíže, jež biskup v Šibeniku činí slovanské bohoslužbě způsobily, že v tamním občanstvu se vzmáhá ruch pro přestouponí k unii
#14 alto_textblock #14
Politické zprávy zahraničné. V Praze, 10. července. Ještě gen, A. F. Bittich. V Rusku budí sensaci zpráva, že generá Alexander Fedorovič Rittich byl z Prahy vypo věděn policií. Ku zprávě té podotýká »HoBoe Bpexa Ku stkvělým slavnošlem sletu sokolského v Praze nenadále přídrüžil se z urážení rakouské policie docela jiný kazus, ano možno říci povahy mezinárodní. Za svou nevinnou řeč v praž ském Slovanském klubě (»Pozdrav Čechůme gen. Rittich zaslal naší redakci po svém od jezdě z Prahy, nemohl tedy tento list zavdat záminku proti generálovi, Red. »N. L. «) známy a vážený člen zdejšího Slovanského spolku gen. A. F. Rittich musel opustiti Prahu. Totě, po- dobá se, prvý případ vyhostění ru- ského generála poručíka, ale opatření toho nebylo třeba, ano ono jest i nerozumné z té prosté příčiny, že A. F. Riltich bezpochyby sám by brzo byl odjel. Ale nyní nepotřebná a urážlivá rozhodnost rakouské policie povede jen k tomu, že Čechové ještě hlouběji vstípí si obsah listu Rittichova do srdce. Možny j so i jiné následky. V každém případěr
#15 alto_textblock #15
kouská policie ukázala více směl osti, ne rozvahy a prohlédavosti Dodáváme, že týž vídeňský list, který ge- nerála Ritticha prvý insultoval, nyní oznamuje, že ruský generál policejně z Prahy vy- pověděn nebyl a že příčinou jeho náhléh odjezdu byly »rusko-polské třenice«, jimž ge nerál nechtěl býti přítomen. Opravujeme v ten smysl, že v Praze ž ád ných rusko-polských třeníc ne bylo a že gen. Rittich se žádným Poláky v Praze ve styk nevešel. Příčina jeho náhlého odjezdu zůstává tudi dosud nevysvětlena.
#16 alto_textblock #16
Nové odsouzení okupačné správy. V Berlíně nedávno vyšel I. sv. velkého dila o Bosně a Hercegovině, nazvaného »Bosnien und die Herzegovina unter der Verwaltung der öst.ung. Monarchie«. Spisovatelem je Božidan Nikašinovič, muž, který mnoho let mě možnost okupačné poměry na místě samém stu- dovati a až do posledních let platně se zúčast- nil opposice, kterou proti regimentu Kallavovu pozdvihli pravoslavní Srbové okupovaných zemí. Božidar Nikašinovič je vážný svědek o stavu, do jakého Bosnu a Hercegovinu uvedl systém Kallayův. i on dospívá k úsudku, že poměryv okupovaných zemích se zhoršily naproti periodě turecké, co v nich neobmezené vládne pan Kallay. Kniha začiná vylíčením jednání berlínskéh kongresu. Hr. Andrássy příliš spolehal na svou chytrost a chtěl Bosnu a Hercegovinu vyſixlovati Srbsku a Černé Hoře. Rusko se k tomu cho. valo passivně, téměř nepochopitelně. Když vel- moci daly k okupací svolení, Andrássy mnul si radostně ruce a pravil: »Nyní jsem hada (Srb- sko) potřel na hlavu!« Ale Gorčakov pravili »Hrob Rakouska bude na Balkáně.« Spisovatel dodává: »Rakousko-uherská monarchie stojí sice dnes na Balkáně, ale poměrně je s ní mnohem hůře, nežli před 22 lety.« Zajímavá je zmínka o tom, kdo Rakousk povzbuzoval k pochodu na Balkán. Byl to po- věstný král železnic baron Hirsch, jenž řikal, že zbudováni železnic na Balkáně jest jedinou spásou Rakousko-Uherska. Spisovatel dále liči agrárné poměry, našemu čtenářstvu, jak myslíme, dostatečně známé. Shoduje se s naším tvrzením, že agrárně poměry za okupace nejen se nezlepšily, nýbrž naopak valně zhoršily v kuždé příčině. Turecké úřady byly sedlákům na ruku, zákony a vládní předpisy vydávány byly v jejich prospěch. Z okupace agrární otázka zákonem neupravena, spory agrární přikazovány jsou k rozhodnutí politickým úřadům, vybírání desátku děje s mnohem bezohledněji, než za tureckých časův a věci tak daleko dospěly, že spisovatel po- čítá selský stav okupovaných zemí z deviti desetin okupací za zničený. Dále se ličí »průmyslový a hospodářský roz- květe okupovaných zemí. Jsou to buď výstavní podníky vlády, nákladně pořízené a vydržovan k oslepení nezkušených cizinců, buď tajné pod- níky vysoce postavených osobností, jež si je dá- vají z důchodů zemských subvencionovati. Finance jsou v největším nepořádku. Jsou nejhlubším tajemstvím Kallayovým, jenž si je přísně drží pod pokličkou. Daně a jiné dávky vyměřují se v tajnosti a vymáhají se s největsí přisností, aniž kdo ví, mnoho-li, proč a nač platiti musí. Milliony vydávají se na lehkomyslné pokusy a reklamové podniky, což ale všecko stává se břemenem obyvatelstva. Zemi následkem toho vznikl vinou okupace dluh přes 230 mill. zl. Svoboda obchodu, jíž tyto země těšily se za správy turecké, jest odstraněna. Zřízena siee »Privilegovaná zemská banka pro Bosnu a Her- cegovinu«, jež požívá neslýchaných privilejů, tak že ani žádným soudům nepodlehá, ale tato zem- ská banka je pouhou filiálkou vídeňského Bank- vereinu.
#17 alto_textblock #17
FEUILLETON.
#18 alto_textblock #18
—a. Na českém venkově, 10. čer- vence. Co mám délat? Celý den válet se v lese a dívat se pánu bohu do oken nemohu, i kdybych byl sebe kontemplativnější povahou. Ostatně to nebezpečno, poněvadž u nás při káždé cestě červenobilá tabulka s nápisem, že p, t. publikum varuje se před zmijemi, jichž prý letos zvlášť je hojnost. Koupat se celý den také nejde, poněvadž by si na mne sléžovali páni rýbáži, že jim plaším kapry. Mohl bych se tedy sám věnovat ušlechtilému umění tahat z vody rybý. Doznávám, že by mne to náramně bavilo. jenom kdyby se mi jich na udici zatrhle kazlý den aspoň deset kil. Stát ale u řeky po celý teden, čumět upřeně od rána do večera na splávek a chytit jako viržinku dlouhou bě- lici: brl Něco sbírat. Sbírání je teď náramně modě. Pohlednice a listovní známky. Ale sbírat nebudu. Do té míry nesevšedním. Snad mo- týly? Pro hezké a vzácné bych namáhati se musil trochu daleko: do Brazilie nebo na Nový Zéland. Rovněž tak má se to s brouky. Tedy mineralie, všelikého druhu kamínky. Pěkná sbírka menších a větších — zejmena ale větších — diamantů by mne bavila. Žel však, že u Tábora nebyl dosud nalezen ani je diný. Leda že by některé paničce výpadl z ná- ušnie. Slyšel jsem o jistém člověku, jenž sbíral různé druhý netřesů a doláhl to až na sto padesát exemplářů. Což abych sbíral bodlškyr To je prý privílej jiného tvora, kterým bych být nechtěl. Nu tak starožitnosti, to prý se do- koňce i vyplatí. Dejte mi pokoj ! Nemohu za to ale jsem duševně zvlášť konstruovaný. Ne snad
#19 alto_textblock #19
že bych neměl interes pro stárou pěknou věe ale abych se ke každé staré veteši modlil, snad abych k vůli kytičce na staré truhle namalo- vané pozbyl z poloviny rozumu, toho se ne dočkále. Zrovna tak mne nikdo na to nedostane. abych všemu modernímu, co nepáchne plesni vinou z minulých století, nadával. Což abveh se pustil do sbírání písniček jako Weis, Novotný, Burian. . . Je to tuze nepohodlná věc. Mládež naše, jak známo, do stala šmahem tipec, ta už nezpívá. Dovedet ještě sem tam stará babička a ta se hrozně upejpá, ta si mysli, že si z ní páni ehtěj dělat blázna, když ji nutí, aby spustila. A do- vede to něktorý dědouch, s tím ale musil byeh plt, abych vpravil ho do patřičné nálady a pět sklenie »vyleželého venkovského«, neb tři čtvrtky jalovcové pozřit, mnohdy za tuze nepodařen plod prostičké můsy, jejímž attributem na miste lýry jsou hrábě a podávky, není maličkosti. Nač ale sbírat písničky, nač slova s ná- pěvem? Snad stačí sbírat slova bez muziky. vždyť také v nich je někdy hluboký smysl a poesie. Nerostou hezounké květiny pouze v uměle pěstěných zahradách, rostou i na lučinách, na mezíeh, v pasekách; nejeden roztomilý kvitek i z močálu vyrůstá. Uvažuje o tom, vydal jsem se na cestu naslouéhal několik dní, jak mluví lid a věru že vrátil jsem se s kořisti dost slušnou. Je pravda, že nejednou oeítil jsem se v ne- bezpečí. Když totiž příliš nápadně jsem nata- hoval uši a když vytáhl jsem notes a co lidem mnohdy mimoděk z úst vyletělo, si zaznamenal. Však každá honba spojena je s nepříjemnostmi Kdybych byl dostal nějakou přes záda, byl bych
#20 alto_textblock #20
musil mlčet, neboť to nejsou z pravidla hodn lidé, kteří hned si všechno zapišou, co řekne Šel jsem přes louku. Slunce pálilo, jak by bylo k tomu zjednáno, »tak že by se mi v ústech upek' při něm chlebae — zvolalo jedno z děvčat, jež obracely seno. Vzpomněl jsem si bezděčně, jak vřelou bylo by vtisklo svému milenci hubičku, když pano- vala v ní temperatura, jako dnes v Novém Yorku. Však na druhém konci stáli v živém hovoru pohříženy dvě nadané »řečnice«, jež právě mlely řečnici třetí. Ta patrně nedávno se teprv provdala a nebyla dle všeho cesta v novém stavu jejím růžemi poseta, neboť za- slechl jsem, jak jedna z nich, opřevši s bradu o hrábě, vážná pronesla slova: »I nu slzičky rostou rády mezi rozm rinou« Do poznámek s tím. »Toť se ví« — spustila družka — »znám také mluvky jako je ten její. Nasliboval toho celé ošatky. Že prý dokonce donutí kmotra Za- lužáka, aby mu to pole vrátil, má tam jele letos: — v hospodě hej, ale na úřad skrejl« »Splete holce před svatbou rozum, ta myslí. že vdá se do hojnosti, a zatím nemá za měsíe ani na suchou placku.« Ale při tom se chlubila a dělala velkou Dobře řikává můje »Máme sice tvrdý ch léb, ale j z naší výražky.« Zpozorovavše mne, pojednou umlkly. Zaslechl jsem jenom, jak jedna, ani n pološeptem, řekla druhé: »Co ten tak troubí, jako by j a k ž iv
#21 alto_textblock #21
druhý.
#22 alto_textblock #22
nebyl viděl ženskou uvazovat po vazek?« Zabočil jsem na silnici a vracel se z lovu do hospody, neboť i mně děsně práhlo. Potkal jsem mnoho lidl, ale nejnápadnějším byl mně člověk černý jako cigán, rozedraný jako türecká fángle, na hlavě s ošumělou oficírkou a s ob- rovskou, v lese uříznutou holi v ruce. Podíval se na mne, jako by si byl chtěl vyhlédnouti místečko, kde tělesná má útlocitnost je nejvy vinutější a na konec zabručev něco, šel dále. »Co je to za člověka ?« tázal jsemy se hostinci po zajímavém zjevu, a tu dostalo se mi od starocha, sedícího v koutě, následujie pěkné odpovědi: »Cosluněčko mu ukáže, to mě síček mu dá.« »Děkuji vám, pantáto, vím už, jaký jet ptáček. Nu, a nebojíte se ho ?e »Co by mně udělal, výměnkáři? Což ne víte, že výměnkáři přeje každý, ale — nebeské království a rány také bát se nemusím, vždyť ani kočka ne m tak tuhý život jako výměnkář. Jenom se na to pozeptejte sousedů, ti vám t všichni, všichni potvrdí.« Rozhovořil jsem se s přítomnými sedláky. kteří, jak se samo sebou rozumi, stěžovali s na sucho a neúrodu, a také na to, že jim po- tlouklo. »A což, nebyli jste pojištění ?« »I to to. To bychom teprva smulně pocho- dili. Polovičku dali bychom napře jim, tu druhou vzali by si pak sami.« »Jinak ale činí obec vaše pěkný dojem,« já na to, »máte zde téměr vesměs pěkná stavenl.«
#23 alto_textblock #23
»Ano; hezounké fěrtoušky, al špimavé košile,« poznamenal výměnkář. »A leccos si též dopřejete. »Jenom že plná sklenice a prá- zdný mlat,« opětně výměnkář. i»Jste přiliš stár a nerozumíte nynějšímu životu,« nevrle jeden z hospodárů. » I jděte! Což vy o něm víte? Prav ím vám, že je život jako žel'e z nice, jede rýchle, ažjde hlava kolem, je- nom že na konci neobráti. Pamatujte si tol« Na to se zvedl a odešel. Litoval jsem toho. »Dědek má zlou hubu,« řekl jeden z sedláků, když byl za dveřmi a podívav se oknem na náves, pokračoval: »Aj, aj, Běťuška Klimovic, chudinka. Klopýtla přes kolébk u ko upila si za věneček povijan. Zdali pak si ji ten její vezme? »Nepomlouvejte! Pomluva je ja ko řepa v blahně: na hoře mnoho chrá- stu a dole nic.« »Je to vůbec špatný návyk, kých a t do cizího šátkul« ozval se mladý muž, jenž až dosud tíše seděl za stolem, Mluvil energick a s. vnitřním rozhorlením. Byl to učitel. Zvedl jsem se a podal mu ruku. Toťse ví, že za pořekadla, jež pronesl, on ale domníval se, že v uznání za to, že se Bétušky tak ujal. Abych pak tomu rozuměl, dodal »Chodili za ní oba. Tomu zde však dala kvinde. Krahujec rád koroptvičky, jako my, proto mu říkáme, že je škodná. Rozumite tomu?« Zdá se mi, že pan učitel měl kdys Bětušku také rád.