ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 3 8d5b5d90-fda0-11e8-9984-005056825209
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 3
ALTO TextBloky — 9
#1 alto_textblock #1
Dne 4. února 1900.
#2 alto_textblock #2
KÁTOLICKÉ LISTY
#3 alto_textblock #3
Číslo 33. Strana 3.
#4 alto_textblock #4
tak bratrsky přicházeli vstříc, to Srbové nazvali i na- zývají ve své něžnosti slabostí, přiznáním naší vlastní nemožnosti, která nás na ně, na Srby poutá. Chorvatské časopisy i spisovatelé sledují s láskoui s citem srbskou politiku, srbskou literaturu i srbské umění; Srbové si nás docela nevšímají, rozesílají práce chorvatských literátů i umělců se srbským jménem do širého světa. Chorvatské školy, beletristické i na- učné knihy pěstují stejnou měrou a láskou srbské dějiny, kulturní i národní život srbský, jako i svůj chorvatský. Knihy srbské z království srbského, ja- kož i ony, které u nás vycházejí, sotva vědí něco o jménu chorvatském. My víme, kdo nás znepřáteluje, ale bratří Sr- bové to nevědí. Nevidí a nepozorují, odkud přichází jejich chauvinismus a jaký má účel; kdyby to věděli, nežili by v blouznivé domýšlivosti, že není Chorvatů, že to je toliko hrstka Krajinců (Kajkavců), že se srbské země šíří k moři atd. (Kajkavci — tak se na- zývají na chorvatském Přímoří oni, kteří se přistěho- vali z Krajinska, poněvadž místo chorvatského šta što (česky co) říkají kaj. V Dalmacii jsou oni Kaj kavci toliko na jednom ostrovu.) Takovým způsobem poučuje i pan Holeček Čechy, že Chorvati neměli svého literárního jazyka, dokud ho nepřijali od Srbů. Není-li to odvaha a chyba pro člověka, který vstupuje do vřejnosti a soudí autoritativně, i druhé pou čuje o Chorvatech, o nichž nemá dostatečně na- bytých známostí, anebo který zúmyslně o nich ne- pravdu do světa hlásá? »Jedno ili drugo«. I »Národní Listy« přinášejí zprávy p. Holečka dojista na základě nepravých informací. Musily by přinésti v převodu celou studii »Ja- gič prema () Chorvatstvu i Srbstvu« ať jedenkráte i z chorvatské strany Češi uslyší kom petentní soud o blouznivé pošetilé myšlénce, že při- jali Chorvati literární jazyk od Srbů; Češi by po- znali, že tomu jest naopak. »Národní Listy« by dobře učinily, kdyby někdy nyní po oněch famósních článcích Holečkových při- nesly něco o hanebných brožurách, na př. brožura onoho zarmouceného Srba o našich slavných národ- ních mučenících Zrinjském a Frankopanu a zároveň také na hanebnou odpověď Kumičievu, aby se v Čechách vidělo, poznávalo, jak si počíná Chor- vat, oč se opírá — jak si počíná a oč se opírá Srb, když druh proti druhému dokazuje svoje národní, po- litická i historická práva. Vlastně »Národní Listy« by měly opravovati onen nesprávný pojem, který ony i druhé listy i knihy české rozšířily o otázce chorvatské a srbské; nebot dnes v Čechách smýšlí se všelijak o naší otázce; tam s malou výjimkou věří se tomu srbskému chau- vinismu, že starochorvatská literatura je v Dalmacii srbská, že Mažurani vzal černohorskému princi báseň »Čengijié Agu« (Mažuranié je jeden z největších básníků chorvatských), že Vlaho Bukovac je rozhodný Srb (Bukovac malíř je rozhodný Chorvat), tam v Če- chách nevědí, že srbská domýšlivost v té věci šla tak daleko, že i Šenovy romány chorvatské dala vy- tisknouti cyrillicí se srbským jménem, vynechávavše z nich slov, která připomínají chorvatstvo, a zamě- nivše je srbskými slovy. Jak mnoho by toho člověk napočítal! A my Chorvati, my mlčíme — snášíme trpělivě i to, když Srbové před slovanským světem brají úlohu beránka a ukazují prstem na Chorvaty, jako na žlučí naplněné katolíky, jako na vlka, který pohlcuje pravoslavía srbskou národnost. Tak jest tomu v Čechách — a ještě něco, co přináší »Slovanský přehled«, v jehož prosin- covém svazku r. 1899 (II. roč. 3. sv.) jakýsí Argus podává zprávu o srbsské literatuře a mezi mladší na- danější srbské spisovatele, kteří v poslední době jaksi zvláštní zálibu našli mezi čtenáři srbskými, počítá Ivu Cippicu. Ivo Cippica je chorvatský učitel. Když by se to nedělo se zlým úmyslem, s úmy- slem, aby se srbský hlas a srbské jméno na účet chorvatského jména šířilo, nenamítali bychom ničeho proti tomu. Ale poněvadž k vůli záští jedno jméno zatlačuje druhé, takových obětí se nesmí od nikoho nikdy požadovati. Ználi to všechno pan Holeček? Myslíme, že to neví. Jestliže to ví, a přece takovým způsobem proti Chorvatům píše, potom víme, odkud vítr věje. Já nevím, jaké vážnosti požívá pan Holeček ve své vlasti; soudě po tom, že jest spolupracovníkem tak důležitých a vážných novin, jako jsou »Národní Listy«, myslím, že jest on publicistou dosti zvučného jména. Proto bylo by záhodno, aby někdo z naší strany v českých novinách na jeho jednání poukázal ve světle nevyvratitelných důkazů a skutků; snad by se tím zavděčil i našim bratrům českým.
#5 alto_textblock #5
Zprávy církevní.
#6 alto_textblock #6
Katolická hierarchie. Dle almanachu sv. Stolice vydaného na r. 1900 názvem »La Gerarehia catholica« vysvítá na jevo, že sv. kolegium čítá 60 kardinálů. Ctyři kardinálové jsou jmenováni ještě od Pia IX, 56 pak Lvem XIII. Nejstarší kardinálové jsou Oreglia, Parocchi, Ledóchowski a Canossa. Senior kolegia jest arcibiskup veronský Monsign. Canossa, kterému je 91 let. Církev katolická má 14 patriar- chátů, 174 arcibiskupů latinských, 19 východních. Biskupských stolců jest 776. V době pontifi kátu Lva XIII přibylo katol. církvi 2 stolce patriarchů, 31 arcibiskupů, 101 biskupů, 3 apoštolští delegáti, 61 apoštolských vikářů a 11 apoštolských praefektůr. Slavnost u sv, Jiljí. V pátek byla pořádána v chrámu Páně sv. Jiljí dojemná slavnost růžencovou výrobnou za přečetného účastenství o 4. hod. 45 min. odpol. Za assistence dpp. Bernarda Lužného a Jindř. Saipa posvětil uměleckou sochu sv. Antonína vdp. převor P. Václav M. Bubeník. Socha postavena jest poblíže pobočních dveří na straně epištolní nemalým nákladem; pořízena byla v Emauzích. Časovou pro- mluvu měl dp. J. Zima z Emauz na slova: »Pane, chceš-li, můžeš mne očistiti.« Dojemně vyzýval ka- zatel lid ke skutkům milosrdenství. Pojednával o tom, aby zbožní věřící podporovali růžencovou výrobnu, aby kupovali, doporučovali růžence a církevní roucha zhotovená zmrzačenými dívkami. Končil pak, aby každý se obrátil k sv. Antonínu s prosbou o pomoc a dal dar ústavu dle možnosti. Po té šly chovanky ústavu v průvodu se svícemi k posvěcené soše, načež byly modleny litanie k blah. Panně. Jak dojemně zaznívala z úst Pražanů Pod ochranu Tvou se utí- káme a Zdrávas královno. Po modlitbách dívky za- pěly dvojhlasně Zlrávas Maria; hlasy nevinných dívek vyznívaly k nebes královně jako sbor cherubů; pak zapěna hymna k Nejsv. Svátosti Oltářní: Ježíši skrytý v svátosti. Po požehnání zapěly chovanky u oltáře sv. Antonína hymnu k uctění téhož divo- tvorce: Světce Páně Antonína. Tím dojemná tato slavnost byla skončena. Jest nám skutečně nemalým dostiučiněním, že můžeme poukázati na mravnýi hmotný užitek této slavnosti, při které pražské zbožné obyvatelstvo dokázalo, že ocení skutek lásky k bli- žnímu, které této lásky nejvyšší měrou potřebuje. Růžencová výrobna v Konviktské ulici předstoupila tímto dnem před tvář širšího obecenstva, které také neustane v budoucnosti podporovati tento lidumilný a podpory milovný podnik, což zajisté nezůstane bez dalekosáhlých následků ve prospěch ubohých dívek. Zpráva o stavu kongregace ctih. Škol- ských Sester d. N. D. mateřince horažďo- vického za rok 1899. Roku 1899 utrpěla kon- gregace bolestnou ztrátu svého obětavého superiora, kterýž dne 22. září na věčnost se odebral. Plných 13 roků pracoval nezištně a s plným prospěchem ku dobru kongregace, kterouž upřímně miloval. Zásluhy jeho vůbec a zvlášť o kongregaci jsou veliké. Kéž mu Bůh hojně odplatí! Působiště Školských Sester de Notre Dame rozmnožilo se letošního roku o tři nové filiálky. Dne 28. března převzala kongregace správu okresního sirotčince ve Slaném. Počátkem školního roku založena byla v Kročehlavech nová obecná dívčí škola, jejiž správa odevzdána byla Škol- ským Sestrám de Notre Dame. Ve Warnsdorfé zalo- žila baronesa Leonie Korb-Weidenheimová novou opatrovnu a odevzdala správu její na počátku škol- ního roku naší kongregaci. V Liberci vystavělo měst- ské zastupitelstvo na oslavu 50letého panování Jeho Veličenstva nákladem 70.000 zl. budovu pro jesle, opatrovnu a sirotčinec. V sirotčinci i v jeslích dítek přibylo a tak se činnost Školských Sester rozmnožila. V městském sirotčinci v Kolíně zřízena byla kaple, v níž se nejsv. Svátost přechovává. Školské Sestry de Notre Dame působí nyní v 65 domech v Čechách a v 5 na Moravě. Dne 9. srpna skládalo 20 novicek sv. sliby a 29 dívek přijato bylo do noviciátu. Čítá tedy kongregace na konci tohoto roku 423 profesek, 55 novicek, celkem 478 sester, 190 kandidátek. Dítek, jichž kongregace vyučování a vychování obsta- rává, jest 12.900. Je to činnost v pravdě záslužná. Jesuité a vědy. R. 1887 měl senátor Ginty v »bílém domě« ve Washingtonu řeč o slavném mis- sionáři jesuitském Jakubu Marquetteovi, který byl zván »otcem Jakubem«, který s jedním francouzem objevil běh řeky Mississipi a zejména mezi Indiány zdárně působil. Řeč Gintyova končila slovy: »Kdekoli se zdvihá kříž, jeho milé světlo zahání tmavou moc barbarství. Proto chceme Marquettovi vykázati místo, které mu náleží mezi největšími předními muži severní Ameriky, aby naše dítky a vnuci ctili v Jesuitovi tom badatele, přítele vlasti, apoštola.« Missie v Africe. Počet všech katolických mis- sionářů, kteří se věnovali obtížné duchovní službě v Africe, jest 3000. Řeholních sester jest v tomto díle světa 5000. To se zdá býti počtem velikým, přes to však mnohá území nemají dosud svých missijních
#7 alto_textblock #7
stanie.
#8 alto_textblock #8
Zprávy denní.
#9 alto_textblock #9
* Konfiskace. Včerejší odpolední naše číslo bylo zkonfiskováno hned po vydání. Závadným byl shledán telegram z Kladna o vojsku. Bylo ihned uspořádáno druhé opravené vydání, které k dnešnímu číslu přikládáme. *Slavným latinářům z »Národních Listů« a ještě odněkud jinud. V nejčistší ciceronské latině znamená slovo »denuntiare« nejprv úředně oznámiti — a pak oznámiti vůbec. (Srov. na př. slov- ník Georges str. 213) Obzvláště při soudním řízení, když se jednalo o svědectví užívalo se slova toho. A proto i vikáři v diecési královéhradecké slibujíce, že vše, čeho třeba biskupovi věděti, bez zatajování oznámí, užívají slova »denunciare«. Jen v myslivecké latině » Národních Listů« znamená slovo to podlé udá- vání. Ovšem soudí tak páni a jich obsluhovatelé podle sebe, kteří mají z toho pochoutku, mohou-li nenávidě- ného biskupa svým čtenářům »denunciovat«. Pro je- jich pak charakterního obsluhovatele nemá zajisté žádný počestný člověk jiného výrazu, než slova samého Spa- sitele, jenž dí: Byl jeden člověk, »který Boha se nebál, lidí se nestyděl.« (Luk. 18, 2.) * Čtvrtý den volby starosty král. hlav- města Prahy. Včera konala se schůze sboru obec- ních starších král. hlav. města Prahy. Již ve čtyry hodiny odpoledne dostavil se před vchod do staro- městské radnice zástup zvědavců ze všech koutů Prahy, než vstup do radnice byl obecními zřízenci a u vchodu do zasedací síně úředníky kontrolován. Lože byly opět silně obsazeny, tentokráte také čet- nými přívrženci strany staročeské. Dle čilého ruchu v malé zasedací síni shromážděných pánů obecních starších dalo se předpokládati, že neudálo se nic pro urovnání rozkvasených poměrů na radnici, ba dalo se souditi, že napjetí ještě vzrostlo. 5 minut před 5. ho- dinou zahájil II. náměstek p. Voitl schůzi. Pro- nesl především několik vřelých slov, jako pohrobní vzpomínku nad čerstvým rovem p. ředitele M. Po- korného. Vzpomínku tu vyslechl sbor stoje a za pro- jevu souhlasu. Na to dává pan náměstek přečítati hlasy venkovských obcí a měst, jež vyzněly ve pro- spěch volby p. dra. Podlipného za starostu králov- ského hl. města Prahy. Listy takové zaslány byly: z Loun, z Dražkovic, z Mračce, z Nové Paky, (Smích), z Nepomuku, z Pardubic, z Přelouče (Smích) , z Přibyslavi, z Turnova, z Týniště, od poplatníků ze VII. čtvrti, od politického spolku v Milévsku, z Be- chyňska, ze Soběslavska a z Kostelce nad Orlicí. Na to čten dopis p. dra. Černohorského, v němž sděluje tento, že skládá veškeré své hodnosti v obci pražské, zejména též členství sboru obecních starších. (Na galerii smích a poznámky.) Předsedající náměstek napomíná galerii ku klidu a děkuje p. dru. Černohorskému za veškeré služby, jež byl tento jako radní, předseda správní rady elektrických podniků (Hlas: Kšefty !) a jako člen sboru obecních starších na prospěch obce vykonal. (Smích na galerii.) Před- seda napomíná galerii poznovu a hrozí, že ač velmi nerad, musil by galerii dáti vykliditi. Na to uděluje předsedající slovo p. dru. Janu Podlipnému. (Sláva a potlesk na galerii.) Předsedající napomíná galerii poznovu a hrozí vyklizením. Dr. Podlipný, jenž nadarmo snažil se zakrýti rozčílení, pravil, že by bylo chybou s jeho strany, kdyby v tak vážné chvíli mlčel. Na to mluvil dr. Podlipný o svém pů- sobení jako starosta kr. hl. města Prahy po toto tří- letí a vytkl veškeré momenty a vážné chvíle v úřa- dování svém. Dále zmínil se o polemikách novin, jež psaly proti jeho kandidatuře a pravil, že nekandi- doval on, ale strana jeho že jej navrhla. S povděkem zmínil se o projsvech z Čech a z kruhu pražského voličstva na prospěch jeho kandidatury. Dále mluvil o kompromisu řka, že vždy a všude hleděl zachovati smír a že neprotežoval žádnou stranu, a připomínal svou řeč při ovacích p. dru. baronu Riegrovi přinešených, o Palackého slavnosti, konečně zmínil se také o zla- tém řetězu. Další část řeči měla více ráz polemiky s jednotlivými členy strany staročeské a časopisy. Strana staročeská prý pracovala k tomu, aby vyvo- lala občanskou válku. Staročeši opírají se o smlouvu, ale takové nestává. Jsou sice poznámky, ale jenom jednostranné a podepsány jen jedním doktorem. (Od- por.) Co se týče mne, já i z tohoto místa (ukazuje na svůj stolek) budu hájiti zájmy a prospěch poplat- níků a ráz matičky Prahy, pokud mne vůle voličů zde podrží. Vivat sequens!« (Potlesk a pochvala. Pan J. Černohorský v loži hvízdá. V zadu volá kterýs pan obecní starší: Pan dodavatel obce hvízdá!) Na to školní rada prof. Tonner ujal se slovaa pravil, že nemluví za svoji stranu, ala za sebe a bez přípravy. Chválí jednání p. dra Podlipného, které bylo vždy korrektní. Vysvětluje, že kdyby byli Mla- dočeši jednali s jeho stranou (staročeskou) loyálně a řekli, že chtějí voliti p. dra Podíipného za starostu, nikdo nebyl by se rozmýšlel k tomu svoliti. Ale do volby té mísily se živly, jimž do ní nic nebylo a za- táhly volbu pražského statosty na politické pole »opo-