#1
alto_textblock
#1
Ročník XXXXI.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v úterý dne 9. července 1901.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 187.
#4
alto_textblock
#4
Na ranní a odpol. Histy
t přilohami („Nauěný Čbvor ve
středu a „Literární Hlicika
v pátek) předp lácí sun
Praze v zdministraei
2
na měkí
. .
ns čtvzt leta . . . . . 6 K —
s dvoji čonáškou
Bs něsíe
ns dirt lets . . . . . 7 K 50
sa mlale . . . . . . 2 K. 30h
Pošton:
na něsfe
nrr jsia: . .
1ei
s dvojí zsilliou
na něsí
n jea
#6
alto_textblock
#6
V drobněm prodcli:
ranní číelo o sobě . . . za Sh
odpoleš
. . na 2b
va slialkách na voskověi
rasní čáslo. . . . .
10
odpolední . . . . . . . .
s
Insern t
plati se hotové papře
Přeřplacení a inserty piljímná »dminl-
strace v Marianské ulici č. 3.
Tam nachásejí se též redaknn
tiskárna a expedice „Národnich Listee.
Bukopisy se novránsjí.
#7
alto_textblock
#7
Přímě volební právo našemu
venkovu vydobyto.
Letošní Husův den zůstane zajisté ve-
škerému našemu lidu mile památným. Toho
dne podařilo se konečně zástupcům jeho
roztříštiti to příkoří hanlivé a pokořující,
které přes 40 let z libovůle německých m
nistrův hnětlo naše rolnictvo proti všemu
právu, rozumu a slušnosti lidské. Neboť jaký
rozum, jaký smysl byl v tom neslýchaném
ustanovení oktrojovaného Schmerlingova vo
lebního řádu pro sněm český, že ve voleb-
ních okresech obcí venkovských ob
čané rozšafní, usedlí, hospodáři pokročilí,
platící mnohdy ze svých hospodářství neb
závodů průmyslových více daní, než tak
leckterý »velkostatkář kobylkář«, nesměli
přes všechnu svou občanskou značnost a
poplatní sílu voliti si poslance
svého do sněmu přímo, osobně, nýbrž
prostředím několika svých plnomocníků (na
500 obyvatel připadal jeden volitel!) jichž
hlasování nemohli při tajnosti volby ani
kontrolovat.
Německý centralista a byrokrat ministn
Schmerling byl ještě pamětníkem krutého
poddanství a roboty našeho lidu selského
vězelo v něm ještě kus předbřeznového
zpátečníka a starorakouského
byrokrata, jehož mysli se r. 1861 roz-
hodně protivilo, aby nedávní »poddaní a ro-
botníci« byli svým bývalým vrchnostem
právu a svobodě rázem postaveni na roven
Krom toho pak té »štrapáce« a toho nepo-
hodlí závratného, jaké by nastalo c. k.
politickým úřadům, majícím provádět volby
po širém venkově, t. j. rozesílat tolika
tolik tisíc legitimačních a hlasovacích lístků.
vyřizovat tolik reklamac a prohlížet tolik
seznamů voličských, sčítat tolik a tolik
hlasůl
»Nežli takové nepohodlí připraviti byro
kracii, ať trpí raději sedlákovo právo«, my
slil si ten chrabrý německý centralista, ose-
kávající historické právo zemí jako přirozené
rovné právo národův slovanských až bůh
bránil. Tak uskutečněno v Rakousku před
40 lety monstrum ústavní, že nejen ohromná
většina lidu obecného vyloučena ze všeho
volebního práva do sněmu vlastí svých, ale
že-ani tomu usedlému rolnictvu, platícímu
tak značné pozemkové daně, nepřiznáno
osobní a přímé právo volební, kterého v nej-
bližším okresním městě neb průmyslovém
městysi požíval každý, kdož platil pět, neb
později 4 zlaté daní. Nesrovnalost ta bila
do očí, křičela o nápravu — my Čechové
od samého počátku proti ni horlili a bojo-
vali: však marně. Když před 30 lety po-
ctivá vláda Hohenwartova chtěla nám vy-
hovět a bezpráví to zničit: německo-ústa-
váčtí liberáfové ji zuřivě potírali, až ji tak
skolili. Následovalo nové desítiletí panství
ústaváckého, my stále se pro svůj lid selský
rovného práva domahali, leč nadarmo.
Chrabří ti německo-ústaváčtí liberálové z
ohledu na své byrokratické patrony zacpá-
vali si proti volání našemu napořád otrle uši.
Nadešla éra Taaffova a s ní přišla k moci
naše konservativní šlechta. Staročeši měli
s ní na sněmu českém většinu; avšak ani
tu, po celou dobu od r. 1883—1891, nedo-
volal se náš lid selský spravedlnosti pro
sebe. I naši konservativci viděli tehda ještě
v nepřímých těch volbách našeho
#8
alto_textblock
#8
venkova »zdravou instituci kon-
servativní« a byli by si přáli mít
zavedeny volby nepřímé i ve skupině
městské.
Beznadějným zdálo se skoro úsilí našt
národní strany svobodomyslně, která od svého
založení za tento požadavek rolnictva če-
ského neúlevně a poctivě zápolila; až teprve
po roce 1896, kdy sněm dolnorakou-
ský pod nátlakem nevrlosti tamního lidu
selského odvalil ten omšený kámen křivdy.
počaly i u nás ledy její pod ranami po-
slancův svobodomyslných praskati. Skutek,
že již v říjnu r. 1896 volili dolno-
rakouští sedláci poslance své do sněmu
přímo, bez volitelů, i zde působil váhoua
důrazem neodolatelným, zejmena na Němce
zdejší, kteří nemohli se svým lidem selským
déle obstáti; a tak již před vánocemi r. 1896
pospíšil si náš výbor zemský předložit sněmu
zemskému návrh na zavedení přímých voleb
v obcích venkovských podle vzoru zákona
dolnorakouského.
Ani velkostatkáři nekladli již věci od-
poru, Němci však najednou div nehořeli pro
tu reformu. Ale za to z nenadání vláda proti
ní nastavila nohu: nelíbilo se jí, že mají
býti volebními místy již veškeré obce, číta
jící aspoň 250 obyvatel a že volební ta
místa má stanoviti místodržitelství jen v sou-
hlase, »po vyslechnutí« výboru zemského.
Většině sněmu neviděly se tyto námitky
vlády důvodnými. Odpověděl k nim pouká-
záním na zákon dolnorakouský, dle
něhož jsou volebními místy již obce s 250
obyvateli, a hájil autonomní právo výboru
zemského platným zajisté důvodem tímto:
Není pochyby, že má sněm království če-
ského právo, aby sám v zákoně ze-
jmena ustanovil a vyjmenova
veškeré obce, které chce míti místy
volebními. Jakž by neměl míti tedy vý-
konný orgán sněmu, jakýmž jest výbor
zemský vůči vládě, ani práv
k návrhu a dobrému zdání vůči
místodržitelství.
Co do věci pak uváděl vládě na mysl.
že obcí čítajících přes 500 obyvatelů jestv
Čechách pouze 44 procent, tak že by obcí,
ve kterých by občanstvo nemohlo doma
volit poslance, nýbrž bylo nuceno jíti ku
volbě přes pole, byla převážná většina, což
by zajisté bylo nemalým a zbytečným trmá-
cením lidu, jemuž bývá v době polních prac
jeho čas nenahraditelně drahým. Z těch dů-
vodů sněm český dne 28. ledna 1897 jedno-
myslně přešel přes námitky vlády na jednací
pořad a přijal zákon po rozumu a náhledu
svém.
Leč moudrost státníků vídeňských posta
vila si hlavu a provedla si svůj justament
Nepředložili jednomyslně usnesený zá
kon nejdůležitějšího sněmu koruně k sankci,
trvajíce umíněně na svém stanovisku, že
prý by nebylo možno v zemi tak rozsáhlé
provésti volby rolnické při takové hojnosti
volebních míst, jaké si sněm žádá, a že prý
by bylo zasahováním do práv administrace
vládní i protahováním praci, kdyby mělo
místodržitelství prvé se dotazovati výboru
zemského o jeho souhlas při stanovení míst
volebních. — Nastala pře mezi vládoua
sněmem, kteráž vlekla se až do 6. čer
vence t. r.
Vláda houževnatě vytrvala na svém
stanovisku i pak, když jí bylo dáno na uvá
#9
alto_textblock
#9
ženou, kterak při ustanovení menších
volebních míst vyhnulo by se v zájmu
národního klidu zápasům českých s něme-
ckými obcemi, kdežto seskupením obcí různo-
rodých v jedno volební místo může leckde
dojíti ku třenicím mezi českými a německými
voliči. Místodržitel hr. Coudenhov
jmenem vlády německy tvrdě ohlásil dne
6. t. m. znovu sněmu, že usnesení jeho
bude marným, nepodrobí-li se podmínkám
vlády, za jakýeb jedině ochotna jest zákon
tak důležitý koruně k sankci doporučit.
Tak octnul se sněm znovu před krušnou
otázkou: »Co činiti?« Má-li vytrváním při
náhledu svém na dále ještě rolnický lid
náš zůstavit v poutech 40leté ponižující
křivdy, či má-li ho z ní vykoupiti obětí od
vlády žádanou. Pro odstranění tak dlouhého
a těžkého zla rozhodl se podniknouti krušnou
oběť a tak vyhověv umíněnosti vlády, odňal
jí všechnu další příčinu zadržovati rolnickému
našemu lidu přímé osobní jeho právo
volební, kterého užije již o nastávajících letoš-
ních volbách sněmovních.
#10
alto_textblock
#10
Politické zprávy domácí.
V Praze, 8. července. (Návrh hrab.
Buguoye.) Na sklonku zasedání zemských
sněmů dává si pražský dopisovatel » Pester
Lloydu« olázku, bylo-li sněmování na prospěch
dobré náladě, jež zavládla na řišské radě
shledává, že se v poslední době poměry nejen
nezlepšily, nýbrž spíše zhoršily. Istrijský sněm
vůbec nepracuje, štyrského sněmu neúčastní se
Slovinei, v Tyrolsku chystané vyrovnání mez
Němci a Vlachy, k němuž svůj souhlas dala
i vláda, možno už nyní pokládati za rozbíté
proti moravským smiřovačkám vysloven roz-
hodný odpor a na politicky nejdůležitějším sněmu
království českého nemá nijaké naděje na úspěcl
návrh hr. Buquoye, podaný na důkaz smírli
vosti, panující v kruzích českého konsorvativného
velkostatku. »Pester Lloyd« vykládá si odpor
Němců proti rozdělení velkostatkářské kurie
jejich nadějí, že se za příznivých okolnost
mohou zmocniti opět celé nerozdělené velko-
statkářské kurie a tím zlskati ne 21 hlasů.
které se jim nabízeji se strany konservativné
nýbrž všech 54 hlasů allodiálního velkostatku.
Pisatel vypočítává pak, jaký by byl v tomto pro
Němce nejpříznivějším případě poměr hlasů na
sněmu. Němei by měli (po ztrátě Budějovie)
68 lidových poslanců, 1 virilistu (rektora něm.
univ.) a 54 veikostatkáře, celkem tedy 123
hlasy; proli nim by bylo 98 českých lido-
vých poslanců a 1 český virilista, 16 zástupeů
svěřenského velkostatku a 4 biskupové, tedy
celkem 119 hlasů. Měli by tedy Němci ve
sněmovně většinu 4 hlasů; ale v zemském vý
boru měli by jen člyři zástupce (dva za velko-
statky a dva z plena) jako Čechové (po dvou
za města a za venkovské obce). S tak ne
patrnou většinou Němei by nesvedli ničeho ani
ve sněmovně, neřku-li v zemském výboru.
Bude-li však návrh hr. Buquoye skutečně
zmařen, bude to — jak pisatel soudí dále —
rána nejen pro konservativní šlechtu, nýbrž
i pro vládu Körbrovu a zároveň špatně znamení
pro podzimní kampaň říšské rady
V Praze, 8. července. (Důsledky ně-
mecké neústupnosti.) Petrohradský
»Kraj« otiskuje situační stať, zaslanou mu
z Vídně. Mluví se v ní o některých posledních
událostech na zemských sněmech a mimo jiné
též o poměru českoněmeckém. »Němci — prav
#11
alto_textblock
#11
pisatel — nikdy nepochopí, že Čechové při sebe
větší objektivnosti nikdy se nemohou nadchnouti
pro spolek Rakouska s Pruskem, jenž posky-
tuje rakouským Němcům prostředně i bezpro-
středně tolik výhod ve vnitřní politice. Kdyby
Němci svolili k ústupkům ve prospěch rakou
ských Slovanů, upevnili by tím trojspolek. Bu-
dou-li se však i na dále tvrdošijně vzpírati
rovnoprávnosti slovanských národů, vyvolají a
musejí tím na konec vyvolati nejen theoretický
odpor proti trojspolku, nýbrž i široké hnuti.
domáhajlcí se spolku s Ruskem, jež
představuje slovanskou moc prvého řádu. Na
toto nebozpečí Němci zapomínají.«
#13
alto_textblock
#13
V záležitosti odpisování pozemkové
daně v okresu hořovickém
podali posl. J. Mareš, Fr. König a soudruz
k místodržiteli král. českého tuto interpellaci
Loni, jak již dostatek známo, byla v okrest
hořovickém veliká neúroda a sice jednak vymrznutím
osení v zimě, vymočením téhož z jara a konečně
následkem velikého sucha. Majitelé pozemků žádali
za odepsání daní a na žádosti, by vykonáno bylo
šetření, že poškození obnášelo polovici, až i tři
čtvrtiny veškeré úrody, rolnictvo očekávalo, že se jim
dostane přiměřeného odepsání pozemkové daně
tedy značnější úlevy v placení těchto. Ale jakého
sklamání dožilo se rolnictvo v okresu hořovickém.
Nejprve dlužno vytknouti, že teprve nyní do-
stává se žadatelům vyřízení a že poškození musil
zaplatiti za loňský a letošní rok všechny daně,
kdo tak neučinil, vlastně učiniti nemohl, na toho
se vedla exekuce. Již tím částečně zmařen účel zá-
kona o odepisování daní, že totiž se nedostane po
platníkům úlevy v době, kdy rolník následkem
živelních pohrom nemá dostatečného aneb zcela
žádného příjmu.
Jestliže pak překvapilo zdlouhavé vyřizování
podané žádosti, tím více pak překvapuje míra ode-
psání sama. Pan berní inspektor Holoubek má patrně
o svém povolání to mínění, že musí za každou cenu
státní finance na určité výši udržeti a žádně úlevy
nepřipustiti a proto vůbec každá akce, která se
v našem okresu v záležitosti vyměřování a odepiso-
vání daní podnikne, dopadne pro občanstvo tak ža
lostně. Rolnictvo jest tím velice roztrpčeno a ozna
čuje takové jednání jako hospodářství »turecké«.
Proto také v okresu tomto následky tísně
krise agrärní jsou horší než v okresech jiných, kde
orgány berní pro bídu mezi rolnictvem mají aspoř
z části lepší porozumění.
Jedna z obci, která při posledním odepisování
(následkem pohrom živelních r. 1900) vyšla zkrátka
jest obec Zdice. Tam odepsáno celkem pozemkov
daně po srážce 18% slev 371 K 64 h. To jest na
tu hroznou neúrodu hotová almužna! Míra poškozen
byla přece snadno odbadnuta, jak již praveno, nej
méně na polovičku až tři čtvrtiny.
Z výkazu, zaslaného od c. k. okres. hejtmanstv
obecní správě v příčině výše odepsání daně pozem-
kové vidno, že odepsání rozděleno na 3 části a sice
pokud se týká poškození trvalým suchem, dále po-
vodní a konečně pokud se týká poškození mokrem
a vymrznutím obilí. To jest přece byrokratick
přísnost. Na poškození suchem odepsáno celkem
172 K 24 h, na povodeň případá odpisu 186 K 8
a na vymrznutí a vymočení 13 K 32h.
Když uváží se, že jen vymrznutím zimníh
osení byla žila skoro úplně zničena, tu jest obno
odepsaný přímo směšný. Odpisu daní pro trval
sucho dostalo se celkem 6 majitelům pozemků, ač
koliv utrpěl každý škody při nejmenším v té míře
jaké jest k odepisování potřebna. Majitel hospodář
ství pan Frant. Valenta měl úrodu trvalým suchem
téměř úplně zničenu, tak že i sám úřadní vyslane
uznal, že úroda ta nestojí za sklízení, a ejhle, jemu
nebylo na dani odepsáno ani haléře. Rolnictvo okresu
hořovického uchází se též o podporu se strany státu
aby nemusilo ze svých statků utíkati a bylo jak na
tomto sněmu, tak na říšské radě podáno veliké
množství petic, ale dosud nikdy nepodnikly takových
kroků, které by nasvědčovaly tomu, že se na pod
poru rolnictva něco stane.
Když pak tato akce vázne, tu snad by občan-
stvo mělo při nejmenším právo žádati, aby tam, kde
žádného výnosu není, ba kde základní jmění se stalo
tenčí, nebyly též žádány daně. Vždyť možno dnes
směle tvrditi, že obromná většina rolníků plati po-
zemkovou daň na účet celé podstaty statkové.
#14
alto_textblock
#14
Proto bylo by nejvýše nutno, aby c. k. vláda
svým berním orgánům uložila, by tyto zájmů rol-
nictva více byly dbalými
Činí tedy podepsaní dotaz
Jsou Vaší Excellenci známy tyto poměry v okres
hořovickém a jest Vaše Excellence ochotna postarati
se o nápravu?
#15
alto_textblock
#15
Politické zprávy zahraničné.
#16
alto_textblock
#16
V Praze, 8. července.
#17
alto_textblock
#17
Slovanský hlas o nájezdech na gen.
A. F. Ritticha.
»Pozdrav Čechům« gen. A. F. Ritticha
vzbudil ve slovanské veřejnosti nemenší po-
zornosť, než u Němců. Pozornosť ta je dvojího
druhu. Kde jsou Slované ještě duchovnými raby
Němeů, tam po německých listech nazývají jej
beztaktným. Kde Slované již německé hypnose
nepodlehají, tam se z »Pozdravu« ruského gene-
rála a slavjanofila upřímně raduji. Tak píše
»Cpan
Nejkulturnější národ v Rakousku, země
s nejvělším průmyslem v mocnářství jsou Češi
a české království. Hlavní pramen materialné
síly Rakousko jako stát čerpá z té zeměa
toho národu, a jaká je mu za to odměna?
Rakousko nedává tomu národu, co mu po právu,
dějinách, síle i zásluhách náleží. Ono nedává
prvému národu ve svém státě ani jazykové
rovnoprávnosti s privilegovanou národnosti ně-
meckou v čoském království, ono jej vydává
Němcům na milost a nemilosť, tém Němcům,
kteří veřejně hlásají heslo »Los von Osterreich«,
kteří veřejně mluví o rozpadnutí Rakouska, kteři
za svého panovníka prohlašují mocnáře cizího,
kteří chtějí velké Německo rozšiřiti od Sever-
ního moře k Jaderskému, zabrati Balkána
opanovali Cařihrad.
A když proti té veliké a nebezpečně síle,
která nejprvé Čechy setříti chce s povrchu zem-
ského, ozve se Slovan a vzkáža Čechům, aby
měli víru a důvěru ve slovanskou moc, jež nikdy
jich nevydá germánské čelisti, vyříti se zběsilý
nepřátelský tisk a volá na pomoc státní moc,
denuncuje a klevetI. Jen v tom má pravdu
tento tisk, že v rakousko-uherské monarchii není
všechno v pořádku. Dá-li se státní moc a všechna
síla v jedné i druhé polovině mocnářství dvěma
národům nade všemi ostatními, jinak býti ne-
může. A že ti národové nedají se pohltiti, kdo
za to může?
#18
alto_textblock
#18
Třeti pamětný spis
bosensko-hercegovských Srbů,
podaný císaři a králi.
Vůdcové pravoslavných Srbů bosensko-
hercegovských v nedávném slyšení podali císaři
a králi ve Vídni nový pamětný spis, kterým
žalují, že sarajevská vláda a jmenovitě sám
ministr Kallay zkracuje je ve starých svobodách
náboženských. Ve spise obeznamuje se panovník
s dlouholoketní taktikou páně Kallayovou. On
nepraví přímo: Já jsem vaším, vaší národnosti,
vašeho národního jména, vaší víry odpůrcem,
nýbrž tváří se, jakoby nepochopoval přičinu
žalob a poprvé se dovídal, že někteří obyvatelé
bosenští a hercegovští nejsou pod jeho rogimen-
tem spokojeni. Žádá, aby jej navštivili a před-
nesli mu, čeho si přejí. Když přijdou, je nábo-
dou velice zaměstnán, ať mu napíšou, co mají
na srdci. Když mu to napíšou, nemá kdy na
čtení. Když si to konečně přečetl, nemá kdy na
podrobné prostudování. A tak věc protahuje do
nekonečna. Zatím ovšem všechen apparát jeho
vlády, do něhož bohužel patří i vyšší pravo-
#19
alto_textblock
#19
FEUILLETON
#20
alto_textblock
#20
Do Bukurešti.
Píše dr. Josef Štolb a. )
(Corabia. — Nikopoli. — Turn-
Magurelle. — Sistov. — Ruščuk. —
Giurgiu a jeho celníci. — Ve vlaku
bukureštském . . .)
Skvostné ráno vítalo nás na palubě. N
nebi ani obláčku, a vzduch čerstvý a svěži
Loď jest skoro prázdna. Patrně převážná většin
obecenstva za noci vystoupila. Ale dunajské
břehy s obou stran ploché, holé a zoufalo ne
zajímavě.
Konečně odpočinek pro oko.
Blížíme se měslečku na břehu rumunském
s krásnou řeckou kathedrálou, z daleka již vidi
telnou, již korunuje pět věžiček, kopulem
krytých. V přístavu plno plachetních lodí, mez
nimiž mnoho tureckých, po půlměsíci znatelných.
Jest to Corabia, odkudž vede dráha do
Piatry na hlavní cestě z Turn-Severinu do
Bukurešti.
A zase dlouho nic, až objevuje se nám
v dáli bulharské Nikopoli, v bojích s Turky
veleznámé.
Nékolik návrší, příkře k Dunaji spadajících
něco budov a chat, mezi nimi sem tam roztrou-
šených, a nahoře, na temeni návrší větší, roz
tomile položené městečko s několika mešitami.
po svahu návrší těch sbihající a ve spoustě stro-
movi se traticí.
A na nejvyšším bodu nejvyššího návrší
homolovilý, ne právě příliš pěkný, ruský pomník,
postavený na paměť dobytí města r. 1877, jakož
i onoho dne, kdy v rusko-turecké válce Rumun
položili zde přes Dunaj most a spěchali na pomo
Rusům, kteří u Plevna, odtud několik hodin
vzdáleného, dlouho marně útočili na hrdinného
Osmana pašu až konečně přinutili jej ke ka-
pitulaci.
Ale ta neslýchaná marnivost Rumunů ! Ne-
spokojují se tm, že dle sil svých přispěli Rusům
*) Také feuilleton cestovních dojmů »Po Dunajie
ze dne 5. června t. r. byl z péra téhož spisovatele
Pozn. red.
#21
alto_textblock
#21
zejmena při oblehání Plevna, dobyvše při tom
redutu Grivickou, nýbrž prohlašují — a žádnému
Rumunovi to nevymluvíte — že vedení ruských
vojsk bylo ve válce roku 1877 naprosto nedo
statečné, a že vojsko samo počínalo si tak chabě
že kdyby Rumuni nebyli postavili se mu po bok
celá válka by byla dopadla pro Rusy náramno
smutně.
Ale i v dobách dávno minulých Nikopol
bývalo svědkem hrozných zápasů. Roku 1396
Bazajid I., jenž rychlými svými pohyby získal
si příjmení »Ilderim« — blesk — a kterýž
r. 1402 poražen a zajat byl u Angory Tamer
lanem a jím do klece uzavřen, v níž r. 1404
zármutkem a hořem zemřel, porazil zde ohromnou
armádu Zikmunda Uherského a zmoenil se ce
lého Podunají, a zde porazili Turky Rusové
roku 1810 a 1829, arci tehda bez pomoe
Rumunů.
S opravdovým zájmem hleděli jsme na je-
viště bojů těch, jež pro celé národy měly
účinky nejpronikavější. Přistav jest neoby-
čejně zajímavý a hlavně činí jej zajímavým
směsice krojů a typů, jimiž se hemží. Bulhař
a Turci, Bulharky a Turkyně podávají si tu
mírumilovně ruce a kamkoliv pohlědnete, všude
vidile jen fezy, turbany, široké pasy a pytlové
krátké spodky, jako bychom nebyli již
v Evropě.
Proti Nikopoli, na břehu rumunském, jest
nevelké městečko Turn-Magurelle s velikým při-
stavištěm a s nádražím, v jehož končinách va-
lašský vévoda Michal Vítězný, rumunsky Mi
haiul Viteazul, roku 1598 za Mohameda I
Turky porazil, a kdež viděti dosud nepatrn
zříceniny turecké pevnůstky. Přístaviště jes
plno plachetních lodí, a nádraží jako obležen
bezčetnými povozy a obklopeno celými bari-
kádami pytlů. Vysvětlení podává okolnost, že
městečko jest důležitým bodem pro vývoz ru-
munského obilí.
Ale kamkoliv se ohlédneme, odevšad hled
na nás Orient. Až úžasné mnoho Turků na
všech stranách — postavy tváří bronzových
nehybných, jako z kovu litých.
A za nedlouho zase na bulharské straně
větší město, kdež r. 1877 Rusové přešli přes
Dunaj.
#22
alto_textblock
#22
U přístavu několik bídných, špinavých sta-
vení na úpatí dosti vysokého vrchu, z nichž
každé nese veliký nápis » Hötel«. Hrůza nás
pojímá při— pomyšlení na noc v takovém
brlohu. Opodál, na temeni návrší městečko pří-
větivé s domky o střechách skoro plochých, na
písčitém břehu několik bud, v pozadí pěkný
kostelík, v levo ve stráni několik domečků
u přístaviště něco málo lodí.
Po pravici, na návrší druhém zřícenina,
a za návrším tím, na úpatí jeho veliké město
vyplňující hluboké sedlo, jež děli návrš
ta. Jest to Sistov, město o 20.000 oby
vatelích.
A zase plujeme dlouho mezi břehy opu-
štěnými, smutnými. Úzko je člověku, hledícímu
na ploché ty břehy, prosté všeho porostu, na
nichž po celé hodiny ani stopa života. Uboz
lidé, kteří jsou odsouzeni, aby žili v těchto
prostorách.
Po třech dlouhých hodinách jízdy takové
bližíme se Rusčuku. Veliké a důležité město
bulharské asi se 40.000 obyvateli, mezi nimiž
čivrtina Turků, krásně položené na vy
práhlém, horském hřbetu, se silhouettou
plnou ostrých obrysů stihlých věžiček, minaretů
a kominů. Vlastní město šiří se opodál na táhle
plošině hřbetu toho, a jest prostoupeno četným
stromovím. Avšak na svahu, k řece obráceném
není stromu žádného. V pravo na temeni pev-
nůstka, již sice berlínský kongres z řady pev
ností vyškrtl, která však přes to zachovala
doposud nejdůležitější bašty své a celému okol
a celé řece vévodí. V přístavě hojný počet lodi
a cesta, do města šikmým směrem vzhůru ve
doucí, poseta vozy a lidmi. A nejvíce mez
nimi malých voziků, každý s velikým sudem
v nichž zapřažen slabý koník. V sudy ty nabl
rají v přístavišti tu rozčeřenou, špinavou vodu
a uhánějí s ní do města. Patrně to surrogá
rusčuckého vodovodu.
Konečně blížíme se konci své plavby. Z
půl hodiny loď opoušti břel bulharský a spěchá
do protějšího přístavu rumunského města Giurgiu
(čti Džurdžu) neboli Giurgewo, do Smárdanu,
jenž spojen jest s městem, tři kilometry dále
ležícím, pomocí průplavu, kterýmž však lodi jen
velice zřídka jezdíti mohou.
#23
alto_textblock
#23
Smardanu, jako každý jiný přístav dunajský
neposkytuje nic zvláštního. Při plochém břehu,
na nějž vede primitivní, dřevěný můstek, asi
patnáct plachetních lodí, na něm několik sešlých
budov a pak dlouho, dlouho nic. Jen v dalekém
pozadí něco, co vypadá jako město.
Vystoupili jsme na břeh, a již zmocnily se
nás zase ruce starostlivé policie. Nejdříve bylo
nám odevzdati pas, jejž vrátili nám po neko-
nečném prohlížení a vyptávání, opatřivše h
předepsaným visem.
Oddechli jsme si, ale trochu předčasně
Neboť pojednou několik rukou, supím drápům
podobných, chopilo se našich zavazadel, a my
byli nuceni, otvírati na holé blátivé zemi jedno
po druhém.
Procestoval jsem již pěkný kus světa, ale
tak neomalených, tak neslušných a tak nezdvo-
řilých celníků jako v celnicích rumunských
zejmena v celníci giurgiuské, nenalezl jsem
nikde jinde. Cestoval jsem s dvěma dámami.
z nichž jedna byla mou ženou, a majíce delší
výlet před sebou, opatřili jsme se vším, čeho
bylo k tomu třeba. Vše bylo krásně srovnáno.
tak, že jediným sáhnutím nalezli jsme vždy
ihned, co jsme hledali. A poněvadž uspořádaly
to ruce ženské, vypadalo to zejmena v hlavním
našem tlumoku velice pěkně. A proto také hlfavé
oči našeho celníka radostně zasvílily.
Nejprvé chopil se svazečku bělostných
kapesních šátků.
»Co je to?« tázal se lámanou frančinou
»Kapesní šátky.«
»To je zbytečnost.«
»Pro nás ne.«
»Jsou nové — musíte z nich platit! —
A nač tento nový pár bot?e
»Ty jsou reservní.«
Zasmál se jedovatě. »To by mohl každý
říci. Platit! A co je tohle ?«
»Prádlo této dámy.«
»A to ho potřebuje tolik? Tak! Platit!e
A vše to a jiné a jiné věci vyhazova
stále z tlumoku ven, na holou, blátivou zem
a lál neustále, že tolik a takových věcí po
řádný člověk v Rumunsku nepotřebuje.
Že kapesních šátků opravdu zde nepotře
bují, pozorovali jsme ob tu chvili na všech
kteří tu stáli okolo nás.
#24
alto_textblock
#24
A když proházel všechny tlumoky, začal
se pánovitě vyplávati:
»Máte doutníky?
»Ne.«
»Máte skvosty?«
»Můj největší skvost stojí tuhle, « odvětil
jsem v šibeničním humoru, ukázav na ženu.
Zabručel něco, sebral vše, co byl vyházel,
do náruče a vlekl nás do dřevěné celnice.
A nyní počal v různých knihách shledá-
vati, co jest nám platiti, zkoumaje vždy pečlivé
jednotlivé předměty.
Bůh ví, kdy bychom se byli dostali z ne-
zapomenutelné této celnice, kdyby se nebyl po-
jednou objevil mladý, slušný muž, jejž přivábil
patrně náš živý rozhovor. Tázal se správnou
frančinou, oč jde, a když vylíčil jsem mu, že
jsme turisté, kteři cestují za svou zábavou,
čímž zajisté jsou odůvodněny naše arci ne
příliš značné zásoby, ale že přes to jsme
ochotni, zaplatiti předepsané elo, jehož vyměření
však nemůžeme se nikterak dočkati, podíval se
na vše, prohlédl zkoumavým zrakem také nás
a spustil ráznou rumunskou řeč, které však
onen první stále odpíral. Pojednou shrnul roz-
hněván veškeré naše věci, podal mi je do ná-
ruče a omlouvaje neomalenost svého soudruha,
vyprovodil nás zdvořile ze dveří.
Naházeli jsme vše do tlumoků, vsedli do
čekajíeího, již dříve objednaného povozua
děkujíce bohu, že poslal nám v nejhorším oka-
mžiku pomoc tak výdatnou, jeli jsme do města.
na jehož prahu dostalo se nám uvítání tak
líbezného.
Třikilometrová poušť, učiněná to Sahara,
dělí Giurgiu dd jeho přístavu. Cesta bídná, plná
děr a prohlubin, daleko široko ani stromečku
prachu celá oblaka. Povoz ubíhá co nejrychleji
a my litáme se strany na stranu. Chvílemi jen
že zachytíme některý tlumok, jemuž se cesta
patrně nelibí. A nežli se nadějeme, jsm
ve městě.
Jedeme širokými, rovnými, jako dle pra-
vídka řezanými ulicemi, jež nesou pyšně ozna-
čení »Boulevard«. S obou stran malé sice, ale
hezoučké domky s miniaturními zahrádkami,
z nichž každý má svou verandičku, arci zcelu
prostou. Ale jaký to puch a prach v přívětivých
boulevardech těch. Pobízíme vozku k rychlejši