ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 8d4dba20-6615-11dc-9e77-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 24
#1 alto_textblock #1
Ročník XXXXI.
#2 alto_textblock #2
V Praze, v úterý dne 9. července 1901.
#3 alto_textblock #3
Číslo 187.
#4 alto_textblock #4
Na ranní a odpol. Histy t přilohami („Nauěný Čbvor ve středu a „Literární Hlicika v pátek) předp lácí sun Praze v zdministraei 2 na měkí . . ns čtvzt leta . . . . . 6 K — s dvoji čonáškou Bs něsíe ns dirt lets . . . . . 7 K 50 sa mlale . . . . . . 2 K. 30h Pošton: na něsfe nrr jsia: . . 1ei s dvojí zsilliou na něsí n jea
#5 alto_textblock #5
B
#6 alto_textblock #6
V drobněm prodcli: ranní číelo o sobě . . . za Sh odpoleš . . na 2b va slialkách na voskověi rasní čáslo. . . . . 10 odpolední . . . . . . . . s Insern t plati se hotové papře Přeřplacení a inserty piljímná »dminl- strace v Marianské ulici č. 3. Tam nachásejí se též redaknn tiskárna a expedice „Národnich Listee. Bukopisy se novránsjí.
#7 alto_textblock #7
Přímě volební právo našemu venkovu vydobyto. Letošní Husův den zůstane zajisté ve- škerému našemu lidu mile památným. Toho dne podařilo se konečně zástupcům jeho roztříštiti to příkoří hanlivé a pokořující, které přes 40 let z libovůle německých m nistrův hnětlo naše rolnictvo proti všemu právu, rozumu a slušnosti lidské. Neboť jaký rozum, jaký smysl byl v tom neslýchaném ustanovení oktrojovaného Schmerlingova vo lebního řádu pro sněm český, že ve voleb- ních okresech obcí venkovských ob čané rozšafní, usedlí, hospodáři pokročilí, platící mnohdy ze svých hospodářství neb závodů průmyslových více daní, než tak leckterý »velkostatkář kobylkář«, nesměli přes všechnu svou občanskou značnost a poplatní sílu voliti si poslance svého do sněmu přímo, osobně, nýbrž prostředím několika svých plnomocníků (na 500 obyvatel připadal jeden volitel!) jichž hlasování nemohli při tajnosti volby ani kontrolovat. Německý centralista a byrokrat ministn Schmerling byl ještě pamětníkem krutého poddanství a roboty našeho lidu selského vězelo v něm ještě kus předbřeznového zpátečníka a starorakouského byrokrata, jehož mysli se r. 1861 roz- hodně protivilo, aby nedávní »poddaní a ro- botníci« byli svým bývalým vrchnostem právu a svobodě rázem postaveni na roven Krom toho pak té »štrapáce« a toho nepo- hodlí závratného, jaké by nastalo c. k. politickým úřadům, majícím provádět volby po širém venkově, t. j. rozesílat tolika tolik tisíc legitimačních a hlasovacích lístků. vyřizovat tolik reklamac a prohlížet tolik seznamů voličských, sčítat tolik a tolik hlasůl »Nežli takové nepohodlí připraviti byro kracii, ať trpí raději sedlákovo právo«, my slil si ten chrabrý německý centralista, ose- kávající historické právo zemí jako přirozené rovné právo národův slovanských až bůh bránil. Tak uskutečněno v Rakousku před 40 lety monstrum ústavní, že nejen ohromná většina lidu obecného vyloučena ze všeho volebního práva do sněmu vlastí svých, ale že-ani tomu usedlému rolnictvu, platícímu tak značné pozemkové daně, nepřiznáno osobní a přímé právo volební, kterého v nej- bližším okresním městě neb průmyslovém městysi požíval každý, kdož platil pět, neb později 4 zlaté daní. Nesrovnalost ta bila do očí, křičela o nápravu — my Čechové od samého počátku proti ni horlili a bojo- vali: však marně. Když před 30 lety po- ctivá vláda Hohenwartova chtěla nám vy- hovět a bezpráví to zničit: německo-ústa- váčtí liberáfové ji zuřivě potírali, až ji tak skolili. Následovalo nové desítiletí panství ústaváckého, my stále se pro svůj lid selský rovného práva domahali, leč nadarmo. Chrabří ti německo-ústaváčtí liberálové z ohledu na své byrokratické patrony zacpá- vali si proti volání našemu napořád otrle uši. Nadešla éra Taaffova a s ní přišla k moci naše konservativní šlechta. Staročeši měli s ní na sněmu českém většinu; avšak ani tu, po celou dobu od r. 1883—1891, nedo- volal se náš lid selský spravedlnosti pro sebe. I naši konservativci viděli tehda ještě v nepřímých těch volbách našeho
#8 alto_textblock #8
venkova »zdravou instituci kon- servativní« a byli by si přáli mít zavedeny volby nepřímé i ve skupině městské. Beznadějným zdálo se skoro úsilí našt národní strany svobodomyslně, která od svého založení za tento požadavek rolnictva če- ského neúlevně a poctivě zápolila; až teprve po roce 1896, kdy sněm dolnorakou- ský pod nátlakem nevrlosti tamního lidu selského odvalil ten omšený kámen křivdy. počaly i u nás ledy její pod ranami po- slancův svobodomyslných praskati. Skutek, že již v říjnu r. 1896 volili dolno- rakouští sedláci poslance své do sněmu přímo, bez volitelů, i zde působil váhoua důrazem neodolatelným, zejmena na Němce zdejší, kteří nemohli se svým lidem selským déle obstáti; a tak již před vánocemi r. 1896 pospíšil si náš výbor zemský předložit sněmu zemskému návrh na zavedení přímých voleb v obcích venkovských podle vzoru zákona dolnorakouského. Ani velkostatkáři nekladli již věci od- poru, Němci však najednou div nehořeli pro tu reformu. Ale za to z nenadání vláda proti ní nastavila nohu: nelíbilo se jí, že mají býti volebními místy již veškeré obce, číta jící aspoň 250 obyvatel a že volební ta místa má stanoviti místodržitelství jen v sou- hlase, »po vyslechnutí« výboru zemského. Většině sněmu neviděly se tyto námitky vlády důvodnými. Odpověděl k nim pouká- záním na zákon dolnorakouský, dle něhož jsou volebními místy již obce s 250 obyvateli, a hájil autonomní právo výboru zemského platným zajisté důvodem tímto: Není pochyby, že má sněm království če- ského právo, aby sám v zákoně ze- jmena ustanovil a vyjmenova veškeré obce, které chce míti místy volebními. Jakž by neměl míti tedy vý- konný orgán sněmu, jakýmž jest výbor zemský vůči vládě, ani práv k návrhu a dobrému zdání vůči místodržitelství. Co do věci pak uváděl vládě na mysl. že obcí čítajících přes 500 obyvatelů jestv Čechách pouze 44 procent, tak že by obcí, ve kterých by občanstvo nemohlo doma volit poslance, nýbrž bylo nuceno jíti ku volbě přes pole, byla převážná většina, což by zajisté bylo nemalým a zbytečným trmá- cením lidu, jemuž bývá v době polních prac jeho čas nenahraditelně drahým. Z těch dů- vodů sněm český dne 28. ledna 1897 jedno- myslně přešel přes námitky vlády na jednací pořad a přijal zákon po rozumu a náhledu svém. Leč moudrost státníků vídeňských posta vila si hlavu a provedla si svůj justament Nepředložili jednomyslně usnesený zá kon nejdůležitějšího sněmu koruně k sankci, trvajíce umíněně na svém stanovisku, že prý by nebylo možno v zemi tak rozsáhlé provésti volby rolnické při takové hojnosti volebních míst, jaké si sněm žádá, a že prý by bylo zasahováním do práv administrace vládní i protahováním praci, kdyby mělo místodržitelství prvé se dotazovati výboru zemského o jeho souhlas při stanovení míst volebních. — Nastala pře mezi vládoua sněmem, kteráž vlekla se až do 6. čer vence t. r. Vláda houževnatě vytrvala na svém stanovisku i pak, když jí bylo dáno na uvá
#9 alto_textblock #9
ženou, kterak při ustanovení menších volebních míst vyhnulo by se v zájmu národního klidu zápasům českých s něme- ckými obcemi, kdežto seskupením obcí různo- rodých v jedno volební místo může leckde dojíti ku třenicím mezi českými a německými voliči. Místodržitel hr. Coudenhov jmenem vlády německy tvrdě ohlásil dne 6. t. m. znovu sněmu, že usnesení jeho bude marným, nepodrobí-li se podmínkám vlády, za jakýeb jedině ochotna jest zákon tak důležitý koruně k sankci doporučit. Tak octnul se sněm znovu před krušnou otázkou: »Co činiti?« Má-li vytrváním při náhledu svém na dále ještě rolnický lid náš zůstavit v poutech 40leté ponižující křivdy, či má-li ho z ní vykoupiti obětí od vlády žádanou. Pro odstranění tak dlouhého a těžkého zla rozhodl se podniknouti krušnou oběť a tak vyhověv umíněnosti vlády, odňal jí všechnu další příčinu zadržovati rolnickému našemu lidu přímé osobní jeho právo volební, kterého užije již o nastávajících letoš- ních volbách sněmovních.
#10 alto_textblock #10
Politické zprávy domácí. V Praze, 8. července. (Návrh hrab. Buguoye.) Na sklonku zasedání zemských sněmů dává si pražský dopisovatel » Pester Lloydu« olázku, bylo-li sněmování na prospěch dobré náladě, jež zavládla na řišské radě shledává, že se v poslední době poměry nejen nezlepšily, nýbrž spíše zhoršily. Istrijský sněm vůbec nepracuje, štyrského sněmu neúčastní se Slovinei, v Tyrolsku chystané vyrovnání mez Němci a Vlachy, k němuž svůj souhlas dala i vláda, možno už nyní pokládati za rozbíté proti moravským smiřovačkám vysloven roz- hodný odpor a na politicky nejdůležitějším sněmu království českého nemá nijaké naděje na úspěcl návrh hr. Buquoye, podaný na důkaz smírli vosti, panující v kruzích českého konsorvativného velkostatku. »Pester Lloyd« vykládá si odpor Němců proti rozdělení velkostatkářské kurie jejich nadějí, že se za příznivých okolnost mohou zmocniti opět celé nerozdělené velko- statkářské kurie a tím zlskati ne 21 hlasů. které se jim nabízeji se strany konservativné nýbrž všech 54 hlasů allodiálního velkostatku. Pisatel vypočítává pak, jaký by byl v tomto pro Němce nejpříznivějším případě poměr hlasů na sněmu. Němei by měli (po ztrátě Budějovie) 68 lidových poslanců, 1 virilistu (rektora něm. univ.) a 54 veikostatkáře, celkem tedy 123 hlasy; proli nim by bylo 98 českých lido- vých poslanců a 1 český virilista, 16 zástupeů svěřenského velkostatku a 4 biskupové, tedy celkem 119 hlasů. Měli by tedy Němci ve sněmovně většinu 4 hlasů; ale v zemském vý boru měli by jen člyři zástupce (dva za velko- statky a dva z plena) jako Čechové (po dvou za města a za venkovské obce). S tak ne patrnou většinou Němei by nesvedli ničeho ani ve sněmovně, neřku-li v zemském výboru. Bude-li však návrh hr. Buquoye skutečně zmařen, bude to — jak pisatel soudí dále — rána nejen pro konservativní šlechtu, nýbrž i pro vládu Körbrovu a zároveň špatně znamení pro podzimní kampaň říšské rady V Praze, 8. července. (Důsledky ně- mecké neústupnosti.) Petrohradský »Kraj« otiskuje situační stať, zaslanou mu z Vídně. Mluví se v ní o některých posledních událostech na zemských sněmech a mimo jiné též o poměru českoněmeckém. »Němci — prav
#11 alto_textblock #11
pisatel — nikdy nepochopí, že Čechové při sebe větší objektivnosti nikdy se nemohou nadchnouti pro spolek Rakouska s Pruskem, jenž posky- tuje rakouským Němcům prostředně i bezpro- středně tolik výhod ve vnitřní politice. Kdyby Němci svolili k ústupkům ve prospěch rakou ských Slovanů, upevnili by tím trojspolek. Bu- dou-li se však i na dále tvrdošijně vzpírati rovnoprávnosti slovanských národů, vyvolají a musejí tím na konec vyvolati nejen theoretický odpor proti trojspolku, nýbrž i široké hnuti. domáhajlcí se spolku s Ruskem, jež představuje slovanskou moc prvého řádu. Na toto nebozpečí Němci zapomínají.«
#12 alto_textblock #12
a
#13 alto_textblock #13
V záležitosti odpisování pozemkové daně v okresu hořovickém podali posl. J. Mareš, Fr. König a soudruz k místodržiteli král. českého tuto interpellaci Loni, jak již dostatek známo, byla v okrest hořovickém veliká neúroda a sice jednak vymrznutím osení v zimě, vymočením téhož z jara a konečně následkem velikého sucha. Majitelé pozemků žádali za odepsání daní a na žádosti, by vykonáno bylo šetření, že poškození obnášelo polovici, až i tři čtvrtiny veškeré úrody, rolnictvo očekávalo, že se jim dostane přiměřeného odepsání pozemkové daně tedy značnější úlevy v placení těchto. Ale jakého sklamání dožilo se rolnictvo v okresu hořovickém. Nejprve dlužno vytknouti, že teprve nyní do- stává se žadatelům vyřízení a že poškození musil zaplatiti za loňský a letošní rok všechny daně, kdo tak neučinil, vlastně učiniti nemohl, na toho se vedla exekuce. Již tím částečně zmařen účel zá- kona o odepisování daní, že totiž se nedostane po platníkům úlevy v době, kdy rolník následkem živelních pohrom nemá dostatečného aneb zcela žádného příjmu. Jestliže pak překvapilo zdlouhavé vyřizování podané žádosti, tím více pak překvapuje míra ode- psání sama. Pan berní inspektor Holoubek má patrně o svém povolání to mínění, že musí za každou cenu státní finance na určité výši udržeti a žádně úlevy nepřipustiti a proto vůbec každá akce, která se v našem okresu v záležitosti vyměřování a odepiso- vání daní podnikne, dopadne pro občanstvo tak ža lostně. Rolnictvo jest tím velice roztrpčeno a ozna čuje takové jednání jako hospodářství »turecké«. Proto také v okresu tomto následky tísně krise agrärní jsou horší než v okresech jiných, kde orgány berní pro bídu mezi rolnictvem mají aspoř z části lepší porozumění. Jedna z obci, která při posledním odepisování (následkem pohrom živelních r. 1900) vyšla zkrátka jest obec Zdice. Tam odepsáno celkem pozemkov daně po srážce 18% slev 371 K 64 h. To jest na tu hroznou neúrodu hotová almužna! Míra poškozen byla přece snadno odbadnuta, jak již praveno, nej méně na polovičku až tři čtvrtiny. Z výkazu, zaslaného od c. k. okres. hejtmanstv obecní správě v příčině výše odepsání daně pozem- kové vidno, že odepsání rozděleno na 3 části a sice pokud se týká poškození trvalým suchem, dále po- vodní a konečně pokud se týká poškození mokrem a vymrznutím obilí. To jest přece byrokratick přísnost. Na poškození suchem odepsáno celkem 172 K 24 h, na povodeň případá odpisu 186 K 8 a na vymrznutí a vymočení 13 K 32h. Když uváží se, že jen vymrznutím zimníh osení byla žila skoro úplně zničena, tu jest obno odepsaný přímo směšný. Odpisu daní pro trval sucho dostalo se celkem 6 majitelům pozemků, ač koliv utrpěl každý škody při nejmenším v té míře jaké jest k odepisování potřebna. Majitel hospodář ství pan Frant. Valenta měl úrodu trvalým suchem téměř úplně zničenu, tak že i sám úřadní vyslane uznal, že úroda ta nestojí za sklízení, a ejhle, jemu nebylo na dani odepsáno ani haléře. Rolnictvo okresu hořovického uchází se též o podporu se strany státu aby nemusilo ze svých statků utíkati a bylo jak na tomto sněmu, tak na říšské radě podáno veliké množství petic, ale dosud nikdy nepodnikly takových kroků, které by nasvědčovaly tomu, že se na pod poru rolnictva něco stane. Když pak tato akce vázne, tu snad by občan- stvo mělo při nejmenším právo žádati, aby tam, kde žádného výnosu není, ba kde základní jmění se stalo tenčí, nebyly též žádány daně. Vždyť možno dnes směle tvrditi, že obromná většina rolníků plati po- zemkovou daň na účet celé podstaty statkové.
#14 alto_textblock #14
Proto bylo by nejvýše nutno, aby c. k. vláda svým berním orgánům uložila, by tyto zájmů rol- nictva více byly dbalými Činí tedy podepsaní dotaz Jsou Vaší Excellenci známy tyto poměry v okres hořovickém a jest Vaše Excellence ochotna postarati se o nápravu?
#15 alto_textblock #15
Politické zprávy zahraničné.
#16 alto_textblock #16
V Praze, 8. července.
#17 alto_textblock #17
Slovanský hlas o nájezdech na gen. A. F. Ritticha. »Pozdrav Čechům« gen. A. F. Ritticha vzbudil ve slovanské veřejnosti nemenší po- zornosť, než u Němců. Pozornosť ta je dvojího druhu. Kde jsou Slované ještě duchovnými raby Němeů, tam po německých listech nazývají jej beztaktným. Kde Slované již německé hypnose nepodlehají, tam se z »Pozdravu« ruského gene- rála a slavjanofila upřímně raduji. Tak píše »Cpan Nejkulturnější národ v Rakousku, země s nejvělším průmyslem v mocnářství jsou Češi a české království. Hlavní pramen materialné síly Rakousko jako stát čerpá z té zeměa toho národu, a jaká je mu za to odměna? Rakousko nedává tomu národu, co mu po právu, dějinách, síle i zásluhách náleží. Ono nedává prvému národu ve svém státě ani jazykové rovnoprávnosti s privilegovanou národnosti ně- meckou v čoském království, ono jej vydává Němcům na milost a nemilosť, tém Němcům, kteří veřejně hlásají heslo »Los von Osterreich«, kteří veřejně mluví o rozpadnutí Rakouska, kteři za svého panovníka prohlašují mocnáře cizího, kteří chtějí velké Německo rozšiřiti od Sever- ního moře k Jaderskému, zabrati Balkána opanovali Cařihrad. A když proti té veliké a nebezpečně síle, která nejprvé Čechy setříti chce s povrchu zem- ského, ozve se Slovan a vzkáža Čechům, aby měli víru a důvěru ve slovanskou moc, jež nikdy jich nevydá germánské čelisti, vyříti se zběsilý nepřátelský tisk a volá na pomoc státní moc, denuncuje a klevetI. Jen v tom má pravdu tento tisk, že v rakousko-uherské monarchii není všechno v pořádku. Dá-li se státní moc a všechna síla v jedné i druhé polovině mocnářství dvěma národům nade všemi ostatními, jinak býti ne- může. A že ti národové nedají se pohltiti, kdo za to může?
#18 alto_textblock #18
Třeti pamětný spis bosensko-hercegovských Srbů, podaný císaři a králi. Vůdcové pravoslavných Srbů bosensko- hercegovských v nedávném slyšení podali císaři a králi ve Vídni nový pamětný spis, kterým žalují, že sarajevská vláda a jmenovitě sám ministr Kallay zkracuje je ve starých svobodách náboženských. Ve spise obeznamuje se panovník s dlouholoketní taktikou páně Kallayovou. On nepraví přímo: Já jsem vaším, vaší národnosti, vašeho národního jména, vaší víry odpůrcem, nýbrž tváří se, jakoby nepochopoval přičinu žalob a poprvé se dovídal, že někteří obyvatelé bosenští a hercegovští nejsou pod jeho rogimen- tem spokojeni. Žádá, aby jej navštivili a před- nesli mu, čeho si přejí. Když přijdou, je nábo- dou velice zaměstnán, ať mu napíšou, co mají na srdci. Když mu to napíšou, nemá kdy na čtení. Když si to konečně přečetl, nemá kdy na podrobné prostudování. A tak věc protahuje do nekonečna. Zatím ovšem všechen apparát jeho vlády, do něhož bohužel patří i vyšší pravo-
#19 alto_textblock #19
FEUILLETON
#20 alto_textblock #20
Do Bukurešti. Píše dr. Josef Štolb a. ) (Corabia. — Nikopoli. — Turn- Magurelle. — Sistov. — Ruščuk. — Giurgiu a jeho celníci. — Ve vlaku bukureštském . . .) Skvostné ráno vítalo nás na palubě. N nebi ani obláčku, a vzduch čerstvý a svěži Loď jest skoro prázdna. Patrně převážná většin obecenstva za noci vystoupila. Ale dunajské břehy s obou stran ploché, holé a zoufalo ne zajímavě. Konečně odpočinek pro oko. Blížíme se měslečku na břehu rumunském s krásnou řeckou kathedrálou, z daleka již vidi telnou, již korunuje pět věžiček, kopulem krytých. V přístavu plno plachetních lodí, mez nimiž mnoho tureckých, po půlměsíci znatelných. Jest to Corabia, odkudž vede dráha do Piatry na hlavní cestě z Turn-Severinu do Bukurešti. A zase dlouho nic, až objevuje se nám v dáli bulharské Nikopoli, v bojích s Turky veleznámé. Nékolik návrší, příkře k Dunaji spadajících něco budov a chat, mezi nimi sem tam roztrou- šených, a nahoře, na temeni návrší větší, roz tomile položené městečko s několika mešitami. po svahu návrší těch sbihající a ve spoustě stro- movi se traticí. A na nejvyšším bodu nejvyššího návrší homolovilý, ne právě příliš pěkný, ruský pomník, postavený na paměť dobytí města r. 1877, jakož i onoho dne, kdy v rusko-turecké válce Rumun položili zde přes Dunaj most a spěchali na pomo Rusům, kteří u Plevna, odtud několik hodin vzdáleného, dlouho marně útočili na hrdinného Osmana pašu až konečně přinutili jej ke ka- pitulaci. Ale ta neslýchaná marnivost Rumunů ! Ne- spokojují se tm, že dle sil svých přispěli Rusům *) Také feuilleton cestovních dojmů »Po Dunajie ze dne 5. června t. r. byl z péra téhož spisovatele Pozn. red.
#21 alto_textblock #21
zejmena při oblehání Plevna, dobyvše při tom redutu Grivickou, nýbrž prohlašují — a žádnému Rumunovi to nevymluvíte — že vedení ruských vojsk bylo ve válce roku 1877 naprosto nedo statečné, a že vojsko samo počínalo si tak chabě že kdyby Rumuni nebyli postavili se mu po bok celá válka by byla dopadla pro Rusy náramno smutně. Ale i v dobách dávno minulých Nikopol bývalo svědkem hrozných zápasů. Roku 1396 Bazajid I., jenž rychlými svými pohyby získal si příjmení »Ilderim« — blesk — a kterýž r. 1402 poražen a zajat byl u Angory Tamer lanem a jím do klece uzavřen, v níž r. 1404 zármutkem a hořem zemřel, porazil zde ohromnou armádu Zikmunda Uherského a zmoenil se ce lého Podunají, a zde porazili Turky Rusové roku 1810 a 1829, arci tehda bez pomoe Rumunů. S opravdovým zájmem hleděli jsme na je- viště bojů těch, jež pro celé národy měly účinky nejpronikavější. Přistav jest neoby- čejně zajímavý a hlavně činí jej zajímavým směsice krojů a typů, jimiž se hemží. Bulhař a Turci, Bulharky a Turkyně podávají si tu mírumilovně ruce a kamkoliv pohlědnete, všude vidile jen fezy, turbany, široké pasy a pytlové krátké spodky, jako bychom nebyli již v Evropě. Proti Nikopoli, na břehu rumunském, jest nevelké městečko Turn-Magurelle s velikým při- stavištěm a s nádražím, v jehož končinách va- lašský vévoda Michal Vítězný, rumunsky Mi haiul Viteazul, roku 1598 za Mohameda I Turky porazil, a kdež viděti dosud nepatrn zříceniny turecké pevnůstky. Přístaviště jes plno plachetních lodí, a nádraží jako obležen bezčetnými povozy a obklopeno celými bari- kádami pytlů. Vysvětlení podává okolnost, že městečko jest důležitým bodem pro vývoz ru- munského obilí. Ale kamkoliv se ohlédneme, odevšad hled na nás Orient. Až úžasné mnoho Turků na všech stranách — postavy tváří bronzových nehybných, jako z kovu litých. A za nedlouho zase na bulharské straně větší město, kdež r. 1877 Rusové přešli přes Dunaj.
#22 alto_textblock #22
U přístavu několik bídných, špinavých sta- vení na úpatí dosti vysokého vrchu, z nichž každé nese veliký nápis » Hötel«. Hrůza nás pojímá při— pomyšlení na noc v takovém brlohu. Opodál, na temeni návrší městečko pří- větivé s domky o střechách skoro plochých, na písčitém břehu několik bud, v pozadí pěkný kostelík, v levo ve stráni několik domečků u přístaviště něco málo lodí. Po pravici, na návrší druhém zřícenina, a za návrším tím, na úpatí jeho veliké město vyplňující hluboké sedlo, jež děli návrš ta. Jest to Sistov, město o 20.000 oby vatelích. A zase plujeme dlouho mezi břehy opu- štěnými, smutnými. Úzko je člověku, hledícímu na ploché ty břehy, prosté všeho porostu, na nichž po celé hodiny ani stopa života. Uboz lidé, kteří jsou odsouzeni, aby žili v těchto prostorách. Po třech dlouhých hodinách jízdy takové bližíme se Rusčuku. Veliké a důležité město bulharské asi se 40.000 obyvateli, mezi nimiž čivrtina Turků, krásně položené na vy práhlém, horském hřbetu, se silhouettou plnou ostrých obrysů stihlých věžiček, minaretů a kominů. Vlastní město šiří se opodál na táhle plošině hřbetu toho, a jest prostoupeno četným stromovím. Avšak na svahu, k řece obráceném není stromu žádného. V pravo na temeni pev- nůstka, již sice berlínský kongres z řady pev ností vyškrtl, která však přes to zachovala doposud nejdůležitější bašty své a celému okol a celé řece vévodí. V přístavě hojný počet lodi a cesta, do města šikmým směrem vzhůru ve doucí, poseta vozy a lidmi. A nejvíce mez nimi malých voziků, každý s velikým sudem v nichž zapřažen slabý koník. V sudy ty nabl rají v přístavišti tu rozčeřenou, špinavou vodu a uhánějí s ní do města. Patrně to surrogá rusčuckého vodovodu. Konečně blížíme se konci své plavby. Z půl hodiny loď opoušti břel bulharský a spěchá do protějšího přístavu rumunského města Giurgiu (čti Džurdžu) neboli Giurgewo, do Smárdanu, jenž spojen jest s městem, tři kilometry dále ležícím, pomocí průplavu, kterýmž však lodi jen velice zřídka jezdíti mohou.
#23 alto_textblock #23
Smardanu, jako každý jiný přístav dunajský neposkytuje nic zvláštního. Při plochém břehu, na nějž vede primitivní, dřevěný můstek, asi patnáct plachetních lodí, na něm několik sešlých budov a pak dlouho, dlouho nic. Jen v dalekém pozadí něco, co vypadá jako město. Vystoupili jsme na břeh, a již zmocnily se nás zase ruce starostlivé policie. Nejdříve bylo nám odevzdati pas, jejž vrátili nám po neko- nečném prohlížení a vyptávání, opatřivše h předepsaným visem. Oddechli jsme si, ale trochu předčasně Neboť pojednou několik rukou, supím drápům podobných, chopilo se našich zavazadel, a my byli nuceni, otvírati na holé blátivé zemi jedno po druhém. Procestoval jsem již pěkný kus světa, ale tak neomalených, tak neslušných a tak nezdvo- řilých celníků jako v celnicích rumunských zejmena v celníci giurgiuské, nenalezl jsem nikde jinde. Cestoval jsem s dvěma dámami. z nichž jedna byla mou ženou, a majíce delší výlet před sebou, opatřili jsme se vším, čeho bylo k tomu třeba. Vše bylo krásně srovnáno. tak, že jediným sáhnutím nalezli jsme vždy ihned, co jsme hledali. A poněvadž uspořádaly to ruce ženské, vypadalo to zejmena v hlavním našem tlumoku velice pěkně. A proto také hlfavé oči našeho celníka radostně zasvílily. Nejprvé chopil se svazečku bělostných kapesních šátků. »Co je to?« tázal se lámanou frančinou »Kapesní šátky.« »To je zbytečnost.« »Pro nás ne.« »Jsou nové — musíte z nich platit! — A nač tento nový pár bot?e »Ty jsou reservní.« Zasmál se jedovatě. »To by mohl každý říci. Platit! A co je tohle ?« »Prádlo této dámy.« »A to ho potřebuje tolik? Tak! Platit!e A vše to a jiné a jiné věci vyhazova stále z tlumoku ven, na holou, blátivou zem a lál neustále, že tolik a takových věcí po řádný člověk v Rumunsku nepotřebuje. Že kapesních šátků opravdu zde nepotře bují, pozorovali jsme ob tu chvili na všech kteří tu stáli okolo nás.
#24 alto_textblock #24
A když proházel všechny tlumoky, začal se pánovitě vyplávati: »Máte doutníky? »Ne.« »Máte skvosty?« »Můj největší skvost stojí tuhle, « odvětil jsem v šibeničním humoru, ukázav na ženu. Zabručel něco, sebral vše, co byl vyházel, do náruče a vlekl nás do dřevěné celnice. A nyní počal v různých knihách shledá- vati, co jest nám platiti, zkoumaje vždy pečlivé jednotlivé předměty. Bůh ví, kdy bychom se byli dostali z ne- zapomenutelné této celnice, kdyby se nebyl po- jednou objevil mladý, slušný muž, jejž přivábil patrně náš živý rozhovor. Tázal se správnou frančinou, oč jde, a když vylíčil jsem mu, že jsme turisté, kteři cestují za svou zábavou, čímž zajisté jsou odůvodněny naše arci ne příliš značné zásoby, ale že přes to jsme ochotni, zaplatiti předepsané elo, jehož vyměření však nemůžeme se nikterak dočkati, podíval se na vše, prohlédl zkoumavým zrakem také nás a spustil ráznou rumunskou řeč, které však onen první stále odpíral. Pojednou shrnul roz- hněván veškeré naše věci, podal mi je do ná- ruče a omlouvaje neomalenost svého soudruha, vyprovodil nás zdvořile ze dveří. Naházeli jsme vše do tlumoků, vsedli do čekajíeího, již dříve objednaného povozua děkujíce bohu, že poslal nám v nejhorším oka- mžiku pomoc tak výdatnou, jeli jsme do města. na jehož prahu dostalo se nám uvítání tak líbezného. Třikilometrová poušť, učiněná to Sahara, dělí Giurgiu dd jeho přístavu. Cesta bídná, plná děr a prohlubin, daleko široko ani stromečku prachu celá oblaka. Povoz ubíhá co nejrychleji a my litáme se strany na stranu. Chvílemi jen že zachytíme některý tlumok, jemuž se cesta patrně nelibí. A nežli se nadějeme, jsm ve městě. Jedeme širokými, rovnými, jako dle pra- vídka řezanými ulicemi, jež nesou pyšně ozna- čení »Boulevard«. S obou stran malé sice, ale hezoučké domky s miniaturními zahrádkami, z nichž každý má svou verandičku, arci zcelu prostou. Ale jaký to puch a prach v přívětivých boulevardech těch. Pobízíme vozku k rychlejši