#1
alto_textblock
#1
1904.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, ve středu dne 13. července.
#3
alto_textblock
#3
K číslu 192.
#4
alto_textblock
#4
Na »Márodní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80 h
#7
alto_textblock
#7
LSII.
#8
alto_textblock
#8
Číslo v Praze za 2h
a na venkově za 3h
#9
alto_textblock
#9
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
#10
alto_textblock
#10
alka.
#11
alto_textblock
#11
Vítězný výpad posádky a výjezd
loďstva z Port Arturu.
#12
alto_textblock
#12
14 mil severně od Port Arturu v okolí hlavní
trati železniční. Za průsmykem nalezá se zvláště
důkladné opevnění, vyzbrojené 12palcovými děly.
palisádami a podkopy, kam hodlají se Rusové
uchýliti pro případ, že by z průsmyku byli za-
#13
alto_textblock
#13
tlačeni.
#14
alto_textblock
#14
kupce a kramáře, nebo jako průvodčí karavan.
Tím jest kontrola na hranicích znesnadněna.
Generál Ma však kromě toho velikou pozornost
věnuje organisaci chunchuzských band. Jejich
náčelníci často se objevují v jeho průvodu. Ve
větších městech pořizuje generál Ma skladiště
a — kořalny. Při tom popouzí neustále mongol-
ské chány proti Rusku.
Slovem: Generál Ma připravuje
se, aby v rozhodné chvíli mohl vpad-
nouti Rusům do zad.
#15
alto_textblock
#15
Z Londýna, 13. července. Z Čifu sdělují,
že válečná ruská loď z Port Artu-
ru prorazila blokádu japonskou
před Port Arturem a Japoncům
unikla. Tito ovšem ji viděli a pronásledovali,
ale Rusové obepluli severní konec ostrova
Huančektat a unikli přes to, že 8*ja-
ponských torpédovek se všemožně
snažilo jich dosáhnout.
Z Petrohradu, 12. července. Proslý-
chá se, že portarturské loďstvo
učinilo vítězný výpad z přístavu,
protrhlo blokádu japonského lod-
stva a dostalo se do úžiny korej-
ské. Podrobnosti o této události, jež stala se
v noci na den 11. července, dosud nedošly.
Taktéž prý posádka portarturská
učinila téže noci výpad a zahnala
Japonce s velikými ztrátami z je-
jich posic.
—ch. Z Tjencina, 13. července. Ruský
prapor pěchoty obsadil opevnění západně od
Port Arturu, které Japonci bylo opuštěno. Jak
se sděluje, ztratili Japonci v nedělní bitvě,
při které byli zahnáni na útěk, přes 3000
mužů.
K telegramu německého císaře.
Z Berlína, 13. července. Officiosně se pro
hlašuje, že telegram císaře Víléma, zaslaný vi-
borskému pluku, byl odpovědí na telegram
kterýž tento pluk před svým odchodem zaslal
na rozloučenou císaři německému.
Důležitá ruská posice u Port
Arturu.
Z Londýna, 12. července. Dle zprávy
»Chronicle« z Tokia, mají Rusové silně obsa-
zený průsmyk horský, zvaný Chovačisko,
#16
alto_textblock
#16
O invasi ruské do Indie.
Z Londýna, 12. července. O zprávě »Daily
Expressu«, že Kuropatkin učinil caru ná-
vrh o invasi ruské do Indie, vyslovil se anglický
generál Green takto: »Myšlenka obsa-
diti Indii armádou 150.000 mužů
nestojí ani za úvahu. Ani kdyby se Ru-
sům podařilo dostati se do Singapuru, což ve-
lice těžko jest připustiti i myšlenkově, pak musí
ještě přejíti Indus, jenž nemá na 1200 mil žád-
ného brodu a všechny mosty jeho obsazeny jsou
anglickým dělostřelectvem.«
#17
alto_textblock
#17
Generál Ma a jeho činnost.
#18
alto_textblock
#18
Z Petrohradu, 12. července. „Vov. Vremja“
uveřejňuje zprávu svého válečného korrespon-
denta o čínském hnutí a píše: Generál Ma, je-
muž říká se také Massavjen, nalezá se té doby
se svou armádou, čítající 50.000 mužů pravi-
delného čínského vojska v městě Conche.
Různá menší oddělení jeho armády posunuta
jsou těsně na hranice mandžurské a mongolské.
Mužstvo těchto oddílů nestojí přímo ve vojen-
ském svazku, nýbrž zabývá se orbou a jenv
případě, že dá se mu pokyn, chápe se zbraní,
jež uloženy v podzemních arsenálech. Zřízením
takovýchto pohraničních stráží zbavil se generál
Ma drobení své armády a neustálého patrolování
na hranicích. Proti Rusku učinil však
opatření, v němž dlužno spatřiti
jeho nepřátelskou činnost. Po
všech čínských městech dal vyvě-
siti návěští, v nichž zapovídá oby-
vatelstvu prodávati Rusům i těch
nejmenších potřeb a dokonce ne
potravin a to podtrestem smrti.
Čínští vojáci překročují však zatím usta-
vičně naše hranice; činí tak v převlečení za
#19
alto_textblock
#19
Mobilisace ruská z okoli var-
šavského.
#20
alto_textblock
#20
—ch. Z Londýna, 13. července. Moskev-
ský korrespondent »Morning Postu« se
dovídá, že lze v nejbližší době očekávati mobi-
lisaci ruského vojska z okolí varšavského.
#21
alto_textblock
#21
Stihání čínských špehounů.
—ch. Z Petrohradu, 13. července. Z Muk-
denu telegrafují, že zprávy, jakoby ve východní
Asii každodenně průměrně 200 ru-
ských koní přicházelo na zmar,
jsou nepravdivy. Nepohodami a nepravi-
delným krmením ovšem ruské koňstvo nesmírně
trpí. V poslední době je silně zaměstnáno p ro-
následováním čínských špehou-
nů, kterých, jak zjišténo bylo, Japonci silně
#22
alto_textblock
#22
užívají.
#23
alto_textblock
#23
Domnělé vyšetřování hr. Tolstého
pro vlastizradu.
—ch. Z Paříže, 13. července. Ruské vy-
slanectvo prohlašuje ve své notě, že lichými
jsou zprávy, dle kterých se posledně konaná
ministerská rada usnesla vykonat v domě
Lva hr. Tolstého domovní pro-
hlídku, rovněž že se nezakládá na pravdě,
že ministr vnitra označil celou řadu vynikajících
osobností, proti kterým by se mělo vésti vyšetřo-
vání pro zločin vlastizrady
#24
alto_textblock
#24
(Ostatní zprávy viz na 3. straně).
#25
alto_textblock
#25
FEUILLETON.
#26
alto_textblock
#26
Z výjevů ruského venkova.
Napsal J, F. Gorbunov; z ruštiny F. K. Š ne p
Na poštovní stanici.
#27
alto_textblock
#27
Nocí.
Kočí! Hej, kočové! Omnibus přijel ...
Vstávej — na koho došlo?
Na Mikitkina ..
Mikitko!.... Slyšíšl.... Mikitko, čerte
hladký! Omnibus přijel . ..
Hnedka !..
Tak, jak pak teďka pojedeš?
Cože?
V noci?1...
Nu?
Tak cože?
Se strání, co?
S cesty s omnibusem sjedeš!
Sjedeš! Patnáct let jezdím, a sjedu !. ..
Vaše blahorodí! Tady u nás na sedmé verstě
směrem k Ozerockomu jsou stráně, hoj a od
poštovního „epartamentu“ jsou označeny, aby
pochyby nebylo.
Pomilujtě, vaše blahorodí, patnácte le
už jezdím.
Pár za krk dá ti ...
Už dal!... Nakolomazili?
Nakolomazeno ..
Račte se posadit, vaše blahorodí! Ach, v
holoubku!
Dívej se pozorněji ...
Pomilujtě, sudar, patnáct let jezdím. „Jam-
ščiki“,*) známo, jsou s dozorcem za jedno. Do-
zorci takhle jenom samovar postavovat, druhého
využívat... Prrr!!
#28
alto_textblock
#28
*) Vozkové.
#29
alto_textblock
#29
Co?
#30
alto_textblock
#30
le, tady je ta stráň!
Pozorněji!
Pomilujtě, sudar, patnáct let už jezdím. Ne
račte pochybovat... Prrr!!
Dávej pozor!
Zrovna ono deštěm pokropeno, je tu skluzko
Zastav !. ..
Pro boha, jakobych za patnáct let nezna
cesty . ..
(Omnibus padá.)
Co pak, ty, čert tě vezmi!
Nemlu v a.
#31
alto_textblock
#31
Na vsi.
#32
alto_textblock
#32
Kalino Mitriči, řekni mi, od čeho jsem tal
moc spokojen?
Snad si nahnuli.
Sklínku vypil, to je pravda! Avšak ty m
řekni, proč jsem tak moc spokojen?
I jdi! Pokaždé na tomto místě.
Nu, od sklínky spokojen.
Jedna — „ničevo“! A jsem moc rád! Vidíš
— ten ptáček sedí, a já jsem rád! Ať sedí, hu-
lubička! Jsem proto tak moc spokojen, že jsem
tuze hodný člověk! Tak jsem hodný — že po
celé vsi není už druhého. Čaje nepiju.
Sklínku přece!
Prvně od narození! Silou to do mně vlili !
„Davajtě“, povídá, nalejeme Míťovi sklínku.
Kněz mne hájil: cože, povídá, člověku, který
nepije . .
Tak se tak dívám: tichý jsi člověk, neslý-
cháme od tebe ani hlásku, a teďka jsi se tak
rozmluvil.
Proto jsem tak moc spokojen, že všechny
mám rád. — Aby mě v noci tak v lese — je
to prvé mé roztěšení! Zajdu v les až noc se
rozestře, tak a stojím. Ticho! Duch takový
#33
alto_textblock
#33
silný! Mámko má rodná, jak mám les rád!
A jestli teďka v lese bouřka . ..
Nebojíš se?
Mám ji rád! Když počne sosny vyvracet —
rozkoš! A po tom vyletí kde jaký ptáček —
nejvšeličejší hlásky.
Jsi velký lovec?
Jsem velký lovec! Do Vaptějevské mýtčiny
v celém lese — všechna hnízda znám. A ryby
jak si mne váží! Ach, jak si mne váží! Ale za
mé přílišné lovení byl jsem potrestán. A jak je
to, Kalino Mitriči, líto. Jsem hodný člověk a čaje
nepiju.
Proč pak tedy byl jsi potrestán?
Žil jsem ve fabrice a jak jen svobodná chvi-
lička — hnedky do lesa. Tam lid — někdo do
hospody, někdo jinam — a já do lesa. Sedím-li
v lese, tak je mi dobře — že lepšího nechci.
Jednou tak najednou, bratěc ty moj, kde se
vzal — byli jsme dva. Cos za člověka? Co tu
děláš? Ptáky chytám, řekl jsem. Odvedli mne
ke komisaři. Pomilujtě, povídám, za co? Nie
jsem neudělal... Ach, Kalino Mitriči, jak je
mně to líto! Přišel komisař, a hned mne pro-
hledávali. Přiznej se, povídá, bude ti lehčeji. —
Ty jsi dělal falešné peníze? „Nikak nět,“ řek'
jsem. Proč jste ho, hoši, sebrali? Nemůžem'
znát, povídají: seděl ve příkopu, tak jsme ho
sebrali. Mám rád ptáky, vaše blahorodí, povídám.
Tu máš dvoušesták, povídá, a zmiz do všech
úhlů světa. Věř bohu, Kalino Mitriči, jak je mně
to líto! Jdu okolo pokladničky, chtěl jsem tam týž
dvoušesták vpustit, bylo už k večeru a hnedka
zase k soudu. Tys, povídají, chtěl jsi se vloupat
do pokladničky božího kostela. Pusťte mne, hoši,
povídám: vždyť mne zrovna teď soudili. Vot,
tenhle dvoušesták dal mi komisař. Jsem člověk
nemluvný — tichý... Pustili mne.
Nu, a jak je mně to líto !. ..