ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 8b86da40-71f1-11dc-9bb2-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 25
#1 alto_textblock #1
1904.
#2 alto_textblock #2
Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80 h
#3 alto_textblock #3
NA
#4 alto_textblock #4
V Praze, v úterý dne 12. července.
#5 alto_textblock #5
JDN
#6 alto_textblock #6
LSTI.
#7 alto_textblock #7
K číslu 19!. a na venkově za 3
#8 alto_textblock #8
Číslo v Praze za 2
#9 alto_textblock #9
Předplaeení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.
#10 alto_textblock #10
Válka.
#11 alto_textblock #11
Kuropatkin vyhýbá se dosud velke bitvě.
#12 alto_textblock #12
Z Říma, 12. července. Došla zpráva z Muk- denu, že generál Kuropatkin vše možné činí. aby se vyhnul rozhodné bitvě. Cel svůj zájem věnuje dosud chránění sibířské dráhy. Doufá, že se mu podaří shromáždit dostatečný počet vojínů v Mandžursku, aby po deštivém období mohl zahájiti útočný postup. Kronštatské loďstvo vyplulo. Z Petrohradu, 12. července. (»Zeit«.) Di- vise loďstva vyplula z Kronštatu Japonský postup k Port Arturu. Z Berlina, 12. července. »Local-Anzeiger« oznamuje z Tokia: Japonské vojsko zabralo pevnost. Lunchichian mezi Dalným a Port Arturem, první to pevnost a ukořistilo 8 děl. Při tom užilo také balonú. — Z Říma došla zpráva, že Japonci za- brali Cjuntao, kteréžto místo je klíčem k Port Arturu a že me z touto pevností a Port Arturem je zuřivý boj. Rusové prý sami zničili »Ret- vizana« a ještě jednu válečnou lod.
#13 alto_textblock #13
Proč Rusové vydali Kajpin. Z Londýna, 11. července. Dle zprávz Tokia, panuje v tamních dobře informovaných kruzích přesvědčení, že Rusové vydali Kajpin bez značných bojů, neboť jejich postavení od zadu se strany Dašičaa velice bylo obroženo. Rusové byli donuceni ustoupiti nazpět a opev- niti se tu co nejchvatněji. Japonci pokusí se nyní dobýti Dašičaa a Hajčenu. Podaří li se vzíti Japoncům Dašičao a dostane-li se Kuroki sou- časně k Liaojanu, budou Rusové donuceni Nučvan vydati. Z Petrohradu, 12. července. »Novoje Vremja« ohlasuje, že nebylo úmysl em ruského vojska hájiti houževnatě Kajpin (Kajču). Dašičao je prý důležitější než Kajču a je možno, že vážné důvody donutí k tomu, aby i toto místo bylo vyklizeno.
#14 alto_textblock #14
Japonci v Seulu. Z Petrohradu, 11. července. »Novoje Vremja« dovídá se z Vladivostoku Z hranic sem přibylí Korejci vypravují, že v Seulu nachází se jen 5000 mužů japonského vojska, třeba že Japonci roztrušují pověsť, že tam mají 20.000 mužů. Aby tamější obyvatel- stvo bylo udržováno v omylu, nechávají jeden díl vojska v noci odtáhnouti a druhého dne s jiné strany města opět přijíti, aby se zdálo, že jest to nové vojsko.
#15 alto_textblock #15
Pohřeb zahynulých z »Hatsusy« a »Jošina«. Z Vídně, 11. července. Anetta baronka Babo, dlící v Tokiu, liči ve svém dopisu, za- slaném »N. Fr. Pr.«, pohřeb zahynulých Ja ponců na »Hatsuse« a »Jošinu«. Mrtvoly arci nemohly býti pohřbeny, ale podle starého ja- ponského zvyku pochovány zbylě předměty po padlých, zejmena pak rodinami jejich uschované vlasy, jež každému japonskému bojovníku, než odchází do války, se ustřihnou. Ceremonie po- hřební konaly se v chrámu v Aoy a mě, předměstí v Tokiu, či lépe řečeno před chrá- mem, neboť nával účastníků byl takový, že pro- story chrámové naprosto nestačily. Do zvlášt- ního stanu byli uvedeni hosté; příbuzní padlých přinesli v dlouhých skřiňkách ostatky po pa- dlých. Po obvyklých bohoslužbách za různých ceremonií uloženy skříňky na hřbitově Aoyamy do země. Na čerstvé hroby položeny kytice. Američtí zpravodajové vracejí se domu. Z Nového Yorku, 11. července. Značný počet amerických zpravodajů byl z bojiště od volán. Praktičtí vydavatelé amerických listů došl k poznání, že skromné zprávy, s velikými po- tížemi opatřované, nejsou nikterak v poměru k velikému nákladu, s jakým spojeno je vydr- žování válečných zpravodajů na bojišti.
#16 alto_textblock #16
Útoky na Port Artur. Z Londýna, 12. července. Z Čifu ozna- mují: Evropan, který v neděli opustil Por Artur, vypravuje, že Japonci tohoto dne o 1. hodině ranní učinili útok torpédy na přístav, po- koušejíce se tam vniknouti.
#17 alto_textblock #17
Dne 7. července bylo bojovánoj v okolí portarturském. Rusové tvrdí, že Japonei byli zatlačeni ze svých posic. Bylo však dopraveno do Port Arturu 6000 mrtvý ch a 700 raněných a Rusové doznávají, že dopraven bude počet ještě větší. Konečně se oznamuje z Čifu, že 11. července bylo slyšeti od Port Arturu mezi 2. a 3. hod. odpolední těžkou dělostřelbu. Z Londýna, 11. července. Telegram ze Šanchaje, zaslaný »Daily Telegraphu«, oznamuje, že portarturské loďstvo podniklo v neděli večer skutečně výjezd z Port Arturu a že zničilo ja- ponskou strážnou loď. Avšak o 4. hodině odpo- lední stáhlo se ruské loďstvo opět zpět. Z Tokia, 11. července. (C.-B.) Nedělního výjezdu růského loďstva z Port Arturu zúčastnily se křižáci »Bajan«, »Diana«, »Pallada«, » Novik«, dále dvě dělové lodice a 7 torpédoborců. Lod- stvo, před nímž jela celá řada menších parníků za účelem odstranění min, napadeno bylo ja- ponskou torpédovou flotillou a couvlo zpět do přístavu. Admirál Togo oznamuje, že japonské loďstvo neutrpělo žádných škod. K pověstem o obléhání Liaojanu. Z Londýna, 11. července. Zprávy angli- ckých listů, že obléhání Liaojanu jest otázkou krátké doby, pokládají se i zde za značně před časné. Zpravodajové mohou na bojiště. Ze Seulu, 11. července. (C.-B.) Reuterova kancelář oznamuje: Váleční zpravodajové a cizí vojenští attaché obdrželi poprvé od počátku války dovolení zúčastniti se postupu japonské armády, zatím co dříve byli donuceni zdržovati se v hlavním stanu Kurokiho. (Ostatní zprávy viz na 3. straně).
#18 alto_textblock #18
Telefonicke zprávy „Nar. Listů. Politická prázden.
#19 alto_textblock #19
Z Vidně, 12. července. Jest pravidlem, že do poloviny srpna panovník, jenž mešká v létě v Išlu, nečiní žádných rozhodnutí. Do té doby nesejde se také asi ministerská rada. Ke dni 18. srpna, narozeninám císa- řovým, sejdou se vždycky všichni členové kabinetu do Vídně a tu počí-
#20 alto_textblock #20
FEUILLETON.
#21 alto_textblock #21
N adm.
#22 alto_textblock #22
Vypravování Lojzíkovo.
#23 alto_textblock #23
Bydlíme v pěkném, výstavném domě. Na venku lidé nebydlí v domech. Bydl v chalupách a domcích. Tyto jsou nízké a malé a jsou jejich. Dům, v němž bydlíme my, nen sice náš, ale je za to vysoký a velký. Má sklep, přízemí, čtyři patra a půdu. Od sklepa až na půdu vedou úzké sice, ale za to tím delší schody. po nichž chodím do čtvrtého poschodí, kde bydlíme. Maminka sice naříká na tu zlořečenou výšku, ale tatínek ji konejší, připomínaje vždy že by jí bylo hůře, kdyby měla bydlet na ulici. Maminka pláče a říká, že by to raději vi děla, aspoň prý by ušetřila trochu svých ubohých plic. (Maminka vždy, když se rozkašle, říká ach, mé ubohé plíce!) Tatínek ujišťuje, že k tomu jednou jistě dojde, a já se už těším na tu jundu. Jenom jednoho je mi líto. Nebudeme mít žádného domovníka a já nebudu mít z kohosi dělat legraci. No, snad se něco najde. V nejhorším pří padě je tu náš malý Lojza. Opravdu? A domov- níka nebude ostatně škoda. Nadával vždy o kvar- tále, až jsem to už nemohl poslouchat a já něco už přece přeslechl! Bodejť, že tak bude nejlépe. A maminka snad přestane tolik kašlat. Tuhle mi jí bylo až líto. Ale chtěl jsem psát o našem domě.
#24 alto_textblock #24
Již jsem řekl, že je to pěkné výstavné sta- vení, hezky vysoké, hladkých zdí, které jsou na třeny krásně žlutavou barvou, jež arci během času poněkud se pošpinila. Ale to vadí tím méně čím více u nás bydlí partají. Jest jich úhrnen dvacet a osm a to: ve sklepě bydli tři, v přízemí v prvnír a druhém poschodí po čtyřech, ve tře- tím a čtvrtém „štoku“ po pěti a tři na půdě Úhrnem tedy dvacet osm — což je dosti slušny počet. Všechny partaje jsou povinny (jako všude) platit činži, dělat hodně rámusu, hádat se na- vzájem a házet na malý dvoreček nejrůznějš, smetí, tak že tento pomalu se zvyšuje, až jednou „vyroste“ až ke střeše. Ale to bude trvat ještě dlouho a my se toho nedočkáme. Ze všech partají, kromě psů a koček, jichž je u nás dohromady 23, to jest slovy: dvacet tř — se mi nejlépe zamlouvá starý dědek, co bydl na půdě. Je to bývalý zedník a říká, že stavěl taky tu věž — tak totiž říká našemu domu. Mluvíme někdy spolu o mnohých věcech shledávám, že, ač je dědek, mívá zdravé ná- zery a dobré zvyky. Obyčejně hledí někam z vy kýře, plivá na střechy a z úst se mu valí hustá oblaka kouře — on totiž fajíčí. Hubuje při tom vždy na krkáče a vydři- duchy a skoro bych myslil, že tím míní také našeho domácího a některé jiné bohaté pány kteří chtějí na nás peníze. Je to velmi divné, že ti, co mají mnoho, ještě chtějí na těch, kteří nemají nic. Zmínil jsem se o tom tomu dědkovi z půdy
#25 alto_textblock #25
a ten si odplivl a prohlásil, že to je neřádstvo — a že by zasluhovali důkladný pardus. Kdo — ale neřekl a tak možná, myslil, že ti, kteří, ač nic nemají, přece si nechají i to nie bráti. Tuhle mi vypravoval něco o našem domě. Než ho vystavěli, nebylo prý tu nic než ně- jaký sklad s prkny a podobnou chamradí. Na to těmi prkny ohradili místo, kde chtěli stavěti a začali kopati základy. Při tom jako při všem byly dva druhy lidí: jedni, co kopali, druzí, co se jen na to dívali. Protože ti, co se jen dívali, se více udřeli, měli také větší mzdu, což bylo zcela spravedlivo. Tak to ten starý zedník povídal, ale myslil-li to do opravdy, nevím — protože při tom nějak podivně mžoural očima. Pak začali stavět do výšky. Když dostavěli až ke třetímu patru, tak to sice spadlo, ale oni nepovolili a s vynaložením sedmi lidských životů dům dostavěli až ke střeše, pod kterou teď bydl on, starý dědek z půdy. Tázal jsem se, čím to je, že se lidé nebojí, že je přijde těch sedm mrtvých strašit — ale on se mi vysmál. Když — povídal — těm, kteři by měli pří- činu se bát (kdo to je, zase nevím), neudělaliti mrtví nic ještě, dokud byli živi — teď, když už hnijou, jim teprv nic neudělají. Já jsem sice prohlásil, že bych, stát se to mně, chodil do takového domu strašit, ale on se mi zase vysmál a řekl, že jsem hloupej kluk. Kluk, nekluk — já se už rozhodl: budu zedníkem a stane-li se to, uvidíte, vy neznámí, jak s vámi zatočím. Když vystavěli ten dům, povídal stařeček